autor: LittleMrsTom
O hádkách a odchodech
Jejich rty byly o tři songy později stále spojené, Tomovy ruce stále tiskly Billovy boky ke svým, jen teď jeho prsty vklouzly pod Billovo tričko a plazily se po horké kůži, která se pod ní skrývala. Oči zavřel už dávno předtím, i když Billovy těkaly mezi otevřením a zavřením, když sledovaly a čekaly na jakékoli Tomovo náhlé uvědomění, o němž si byl jistý, že by bylo jistě nepříjemné.
„Kurva, Bille, jsem z tebe tak v prdeli,“ zavrčel Tom, „kurva.“
Bill zakňučel do Tomových úst, když mu rukama sklouzl na záda; Tom ho měl přitisknutého k tělu tak těsně, že jejich trička jako by neexistovala.
„Bille,“ promluvil Tom znovu, „pojď se mnou.“ Jeho prsty sevřely Billovo titěrné tričko a začaly ho táhnout pryč z davu. „Pojďme někam jinam.“
Pak se Billova ústa na okamžik odtáhla od Tomových. Ještě pořád cítil na jazyku Tomovu chuť, když se pokusil znovu spojit jejich rty, a snažil se udržet svoje nohy přesně tam, kde byly. Tom jednou rukou pustil Billovo tričko, popadl Billa za ruku a zatahal za ni silněji, až jeho tělo přitiskl ke svému.
„Tome, ne…“ řekl Bill tiše. Hlasitá hudba přehlušila jeho prosbu, takže Tom vypadal jako ignorant. Pokusil se zastavit, jen aby jej zastínila Tomova větší síla, a nechal se táhnout davem. Tom posunul ústa na Billův krk a otočil je tak, aby je mohl vést, a drsně sál, když se s obtížemi šourali ke schodišti v zadní části místnosti. Jelikož Bill nechtěl ztropit žádnou scénu anebo třeba spadnout ze zmíněného schodiště, nechal se odtáhnout nahoru.
„Bude to strašně žhavý,“ zasténal Tom, jehož obě ruce se teď spojily s Billovýma a usadily se na jeho bocích. Nahoře byla hudba tišší, podlaha vibrovala a obrazy na stěnách poskakovaly do rytmu. Bylo tu skoro prázdno, jen pár lidí se potulovalo z místnosti do místnosti a nechávali Billa s Tomem na schodišti docela samotné.
„Tome, ne,“ zopakoval Bill, tentokrát důrazněji. „Ne, tohle ne.“
Tom kousl Billa do krku, čímž způsobil, že se Billovy nohy podlomily a málem se oba zřítili na podlahu, ale naštěstí se stihli zachytit zdi vedle sebe. Bill vytrhl ruku z Tomova sevření a plácl ho – ne zákeřně – přes tvář; ostrý signál dalšího odmítnutí.
I přes Billovu zoufalou snahu zastavit Tomovo počínání, propukl v záchvat opileckého chichotání, když spadli, což donutilo smát se i Toma, když se rozplácli o podlahu, protože když se smál Bill, muselo to být něco vtipného.
„Tome, Tome, nech toho,“ okřikl ho Bill znovu a stále se udýchaně smál, když se mu Tom prolíbával až k ušnímu lalůčku a zanechával mu na krku drobné, malé kousance. Bill se zachvěl, mysl se mu zamlžila ze všeho toho kouře, který stoupal ze spodního patra, a úplně se položil na Toma, čímž mu jen poskytl více prostoru, aby pokračoval dál po jeho čelisti, až nakonec znovu zachytil Billovy rty.
„Tak špatnej nápad…“ zamručel Bill, než se podvolil, ovinul Tomovi ruce kolem hlavy a opilecky mu polibek opětoval.
„Ehm, ehm,“ ozvalo se na schodišti odkašlání a brzy po něm hlasité bouchnutí zavírajících se dveří. Zvuky jako by jen splývaly s ostatním okolím, a tak jim Bill ani Tom nevěnovali pozornost. Tedy až do chvíle, kdy se „Ehm“ opakovalo, tentokrát přímo vedle nich. Vyskočili, málem se praštili do hlavy a otočili se, aby se podívali, kdo je tak neurvale vyrušil. Gustav jen nevěřícně pozvedl obočí a Georga, který se plížil s bledým obličejem za ním, opatrně postrčil až na vrchol schodiště. „Pojďte,“ řekl nevrle a natáhl volnou levou ruku, aby pomohl Billovi i Tomovi na nohy. „Je čas jít. A chraň vás ruka Páně, jestli se opovážíte pozvracet moje nový auto…“
***
Bill se přinutil pomalu otevřít oči a v periferním vidění spatřil, jak se z pravé strany rozlilo měkké světlo. Několikrát prudce zamrkal, než do jeho mysli pronikly světle zelené stěny Gustavova obývacího pokoje. Zamlaskal a ucítil nechutnou směs zbytků alkoholu a něčeho, co nedokázal přesně zařadit. Pak se pohnul a otočil se, aby si pokrčil bolavé nohy k hrudi a posunul zadek dozadu.
„Oh!“
Billova hlava se na jeho vkus otočila až příliš rychle a oči mu padly na tělo, které barvitě nadávalo na podlaze.
Tom.
„Oh můj…“ Billův hlas byl drsný a nakřáplý, takže si bolestivě odkašlal a zkusil to znovu. „Tome!“
„Unf.“ Tom, který se převalil na břicho a postavil se na nohy, vydal další zasténání.
„Kurva, fakt ti moc děkuju, Bille,“ zabručel, třel si bok a vydupal schody nahoru.
„Já-já… tohle jsem nechtěl,“ zakřičel Bill. Okamžitě toho zalitoval a ztišil hlas. „Nevěděl jsem, že tam jsi,“ dodal pateticky, i když to Tom už slyšet nemohl. Posunul se dozadu, zpátky na pohovku, na které se rozvaloval, a zavřel oči.
Hlava mu však třeštila a hrdlo zoufale potřebovalo tekutinu, takže nedokázal znovu usnout. Ne že by snad čekal, že by toho i přesto byl schopen, to ne.
Místo toho se zavrtěl, donutil se vstát a vylézt tak z velmi lákavě teplého, dekou potaženého gauče. Rukama si promnul oči a zašklebil se, když se mu při vstávání zvedl žaludek. Nohy v ponožkách se plazily po koberci, když se vydal za světlem do kuchyně, kde s překvapením našel Gustava, jak kompletně oblečený a vzhůru pobíhá kolem.
„Dobré ráno,“ řekl blonďák vážně, aniž by vzhlédl od šálku, který utíral roztrhanou utěrkou. „Dáš si kávu?“ Odložil hrnek na stranu a zapnul konvicí, když Bill přikývl, než popadl další šálek a postavil ho vedle prvního. „Je ještě někdo vzhůru?“
Bill se zamračil a strčil hlavu zpátky do obývacího pokoje, aby zkontroloval, jestli tam ještě někdo není. „Tom šel nahoru,“ řekl a zarazil se, když uslyšel, jak nad nimi začala jako na povel téct voda. „A Georg je pořád mimo.“ Rukou si pomalu vyjel na hlavu, kde si ji položil na čelo a zasténal. „Kurva, co jsem to včera v noci dělal?“ Napůl se zeptal a napůl konstatoval, než přešel místnost, aby se opřel o pult vedle Gustava.
„No…“ zamručel Gustav spíše sám pro sebe, a nalil do hrnků kávu, přičemž jeden podal rovnou Billovi.
„Gustave?“ Billovy oči se rozšířily, když omotal ruce kolem teplého hrnku. „Udělal jsem něco? Moc… moc si toho nepamatuju. Mám pocit, že jsem něco provedl.“
„To jsi byl tak na šrot, jo?“ Na Gustavově tváři se objevil pobavený úsměv, když se napil kávy, a Bill se ušklíbl.
„Vypadá to tak. Prosím tě, Gustave, řekni mi, co jsem dělal…“
Gustav chvíli přemýšlel a pozoroval Billa přes okraj hrnku přivřenýma očima. „Ty si vůbec nic nepamatuješ?“
Bill pokrčil rameny. „Party, tanec,“ odpověděl. „Drinky. Hodně drinků.“
„Tom toho vypil víc než ty.“
„Věděl jsem, že se to bude týkat jeho.“ Bill položil kávu na stůl a dramaticky si připlácl ruku na čelo. „Já to věděl, já to věděl, já to věděl!“
„No, byli jste oba pěkně na šrot, ale Georgovi jste ani v nejmenším nemohli konkurovat. Vsadím se, že se dneska neprobere,“ uchechtl se Gustav a napil se kávy, když se snažil ignorovat zamračený výraz, který mu Bill věnoval. „Okay, okay…“ řekl nakonec a Bill sevřel prsty pult.
„Oh bože.“
„Vlastně ani nevím, jak daleko jste se dostali,“ začal s vypracovanýma rukama založenýma na prsou. „Ale skončili jste nahoře na podlaze.“ Billův obličej zbledl a začal si pro sebe nadávat. „Jsem si jistej, že už tušíš, co jste tam dělali.“
Když Bill zkoprněl a jeho ruka vylétla nahoru, aby zakryla jeho ústa, Gustav vyprskl smíchy a Bill šokovaně ztuhl.
„Bože, to ne! Cokoliv, jen to ne.“ Bill se zhluboka nadechl a vyčerpaně se svalil na stůl. Jak mohl být, tak hloupý? Alkohol nealkohol, měl vědět, že tohle nemá dělat. „Co bylo dál?“ Odvážil se zeptat a zadíval se na Gustava, který stále vypadal pobaveně.
„To si myslíš, že bych vás tam takhle nechal? Bůhví, co by se stalo. Ne, dostal jsem vás sem, kde jste okamžitě jeden na druhým usnuli na pohovce. Tak jsem vás tu nechal.“
Bill zasténal, složil si obličej do dlaní, zavřel oči a soustředil se na neustálé bušení v zátylku. Nad teď už tichou kuchyní byl slyšet zvuk sprchy a Gustav se odstrčil od místa, kde se opíral, otřel si ruce do džínů a zamířil ke dveřím.
„Teď tě tu nechám,“ řekl. „Tom bude za chvilku dole, jen co ho vykopnu ze svýho pokoje, takže… Prosím, snažte se navzájem nezabít.“
Bill čekal v kuchyni dalších pět minut, káva vedle něj už vychladla a on počítal údery bubnu, kterým byla jeho kocovina. V hlavě mu vířily myšlenky, přehrával si Gustavův poněkud stručný popis událostí, snažil se, a bohužel pro něj, dával si dohromady celou noc.
Vzpomínal na tanec, otírání a líbání na parketu, na horko, které se mezi nimi dvěma tvořilo, na syrový chtíč, který je obklopoval. Vzpomněl si na boj, který svedl, když Toma přestalo bavit se jen líbat, nakonec mu podlehl a následoval ho jako zatoulané štěně…
„Bože,“ zopakoval a v hlavě mu probleskl obraz jeho a Toma, jak se spolu válí na podlaze.
„Tobě taky dobrý ráno,“ zavrčel Tom a vklouzl do kuchyně jen v džínách ze včerejší noci. Dredy měl svázané nízko u krku, padaly mu přes lesklá ramena a končily těsně nad odhalenými boky. Billovi poskočilo srdce.
„Co? Oh, takhle jsem to nemyslel.“ Bill se podíval dolů na své prsty u nohou pokryté ponožkami a cítil, jak mu z Tomovy přítomnosti zrudl obličej. Nedokázal říct, jestli se mu žaludek chvěje kvůli Tomovi, nebo kvůli kocovině. „Vyspal ses dobře?“ Zeptal se obyčejně, aby nějak začal konverzaci a pokusil se odvést svou mysl od nepříjemného pocitu.
Tom se zašklebil. „Co? S tebou všude kolem? Ne, tak úplně ne.“ Posadil se na židli, žaludek se mu zavlnil a upřel pohled na Billa, což situaci nijak nepomohlo.
„No, tak promiň,“ odsekl Bill. „Tak to jsme se asi neměli tolik opíjet, co?“
„Nejspíš ne,“ odpověděl Tom a Bill zvedl oči, aby se setkal s jeho skelnýma.
„Možná by sis pak taky uvědomoval, co to k čertu děláš,“ dodal Bill.
Tom zmateně nakrčil obočí. „Cože?“
Bill se zasmál. „Ale prosím tě, nedělej, že si to nepamatuješ. Tancování, líbání, tahání mě nahoru? Říká ti něco z toho něco?“
Tomův výraz byl prázdný, nečitelný. „Nevím, o čem to mluvíš,“ zalhal, spustil ruce do klína, opřel se o židli a houpal se na ní sem a tam.
„Jo jasně, ty nevíš,“ odtušil Bill. „Jenže, já si jsem vlastně kurva jistej, že víš,“ odmlčel se, aby si srovnal myšlenky. „Je mi z tebe zle, víš to?“ Pokračoval a udělal krok k Tomovi. „Vážně bych si přál, aby ses kurva rozhodl. Jen tak náhodou za mnou přijdeš, pozveš mě na rande, vezmeš mě na večeři a chováš se jako naprostý kretén. Vyhýbáš se mi, ignoruješ mě, chováš se ke mně divně, a pak mě pozveš na večírek, kde se úplně urveš ze řetězu a snažíš se mě ošukat?“ Bill se podruhé odmlčel, polkl vzduch a ustoupil od Toma, který zůstal sedět na židli a zmateně se na Billa otočil. „Co ode mě vlastně chceš?“
Tom zíral s otevřenou pusou, ale nedokázal zformulovat slova, která chtěl říct. Hrudník se mu sevřel a v hlavě měl prázdno. Bolest v Billově tváři na něj působila způsobem, o kterém neměl tušení.
„Víš co?“ Pokračoval Bill, vpochodoval do obývacího pokoje, kde Georg ještě podřimoval, a obul si boty. „Já to ani vědět nechci. Prostě… prostě se zase chovej jako prase. Já končím.“
Když za sebou Bill zabouchl dveře, Tom ucítil, jak se mu něco pohnulo v žaludku. Jako by se něco vypařilo a… nebyl si jistý, jestli se mu to líbí, nebo ne.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
