autor: unverdorben
… a on ti dá nirvánu
Gustav spolu se dvěma kamarády přišel na pomoc, takže jim nedělalo potíže vynést skříň a pračku do patra. Když přijela dodávka, Georg ještě nebyl hotov se stěhováním všech svých věcí do obývacího pokoje, takže museli nahromadit krabice a nábytek v předsíni, čímž vytvořili dokonalou překážkovou dráhu. Dveře už nešly zavřít, terárium prasklo a muselo se zalepit a Tom zapomněl, kam si sbalil nářadí.
Uprostřed toho chaosu dorazil jeho táta s novou postelí IKEA a pomocí obyčejného imbusového klíče, který k ní byl přiložen, a kapesního nože, zařídili Tomův pokoj. Když všichni pomocníci po spoustě mastné pizzy a piva konečně odešli, byt stále vypadal, jako by se v jím prohrabal obrovský krtek.
Tomovi to ale nevadilo. Nejdřív zprovoznil svoje stereo, pustil něco klidného, aby Georg mohl spát, a probíral se jednou krabicí za druhou. Vlastnil spoustu věcí, víc, než si myslel, i když dost věcí nechal v Magdeburku, protože ho prostě nebavilo se o ně s Laurou hádat. Nikdy se člověk nedomůže spravedlnosti tím, že tomu druhému ublíží tím samým způsobem, jakým on ublížil jemu. Přesto Tom očekával více soucitu od jejich společných přátel, a hlavně od vlastní rodiny.
Laura se však proměnila ve zmiji plivající jed a přede všemi ho ponižovala, ať už to chtěli vědět, nebo ne. Podvádět partnera s někým stejného pohlaví bylo zřejmě tou největší zradou a Laura pokaždé neopomněla se slzami v očích přiznat, že by strašně ráda Tomovi odpustila, ale nedokáže to, protože dělal s chlapem to, co nedokázala ani slovy popsat.
V jednu chvíli skoro na svou stranu dostala i Tomovu matku a skoro se jí podařilo ublížit Tomovi tolik, jak si přála, ale nakonec opravdu jen skoro.
Tom zatnul zuby, vyřídil s ní všechny jejich záležitosti a pouhý týden po svých narozeninách se natrvalo nastěhoval ke Georgovi. A teď se tam ve čtyři ráno přehraboval v krabici s oblečením a elektronikou, broukal si a cítil se podivně klidný.
Věci do sebe zapadly až příliš snadno. Sercanovi stačila obyčejná omluva za jeho uspěchaný odchod, aby mu vrátil práci, a společně s Georgem a Gustavem navštívil ten jeden bar s růžovými načechranými stěnami, aniž by se cítil klaustrofobicky. Začal se ucházet o práci, jak to měl udělat už před několika měsíci, vzal Senseie a jeho klan pískomilů zpátky, když už jich měl Gustav plné zuby, a na ledničku nalepil rozpis úklidu.
„Buzerant,“ zabručel Georg a obrátil oči v sloup.
Od té jedné noci Tom s Billem nemluvil. Oblékli se a Bill zmizel z bytu jako sen, po němž zůstala jen matná, neskutečná vzpomínka. Tom teď už věděl, odkud se v jeho žaludku vzaly ty podivné pocity, a věděl, proč toho druhého muže pronásledoval, ale kupodivu mu toto uvědomění nestačilo k tomu, aby podle něj začal jednat. Měl plné ruce práce s Laurou, se stěhováním a vůbec s tím, jak se posunout dál.
Bill si stejně s největší pravděpodobností mezitím našel někoho jiného. Nebylo třeba ničit vzpomínky jen proto, aby měl jistotu, že pro Billa neznamenal ani z poloviny tolik, co Bill znamenal pro něj.
Když se Tom skutečně seznámil s Georgovým širokým okruhem přátel a známých a s novou citronovo-bazalkovou zmrzlinou v krámku, usadil se ve svém novém každodenním životě. Byl poněkud nudný, ale přesto ho měl rád. Dokonce si vypěstoval i tolik trpělivosti, aby tvořil dokonalejší vaflové kornouty než Sercan, což bylo označeno jako jeho zasvěcení, aby se mohl zapojit do ochutnávky nových příchutí. Z nějakého důvodu si Tom představoval, že vymýšlení kombinací bude nějaká vážná záležitost, ale bylo to přesně naopak. Jednoho večera se ještě stále smáli svým trapným vtipům, když čistili stroj od zbytků nejnovější šílené směsi.
„Umyj to,“ nařídil Sercan a popadl klíče, aby zavřel obchůdek.
Tom udělal, co mu řekl, a zaklel si pod nosem, když si uvědomil, že si zapomněl vyhrnout rukávy.
„Asi bys už měl jít,“ řekl Sercan, když se vrátil, a tvářil se pobaveně.
„Jo, jen to dodělám,“ odpověděl Tom, ale Sercan vypnul vodu a zavrtěl hlavou.
„Už jdi, dobře?“ Mrkl na něj. „Nechci se dostat do nějaký slovní přestřelky, až tady skončím.“
Tom se zamračil, vzal si bundu a zamířil pryč. Jakmile ale vyšel ze dveří, na místě se zastavil. Na jedné z pohovek před obchůdkem seděla jedna vysoká osoba s blonďatými natupírovanými vlasy a něco točila v prstech.
Tom nejprve zaváhal, ale pak si odkašlal, aby upozornil na svou přítomnost.
Osoba se probrala ze svého snění a s rozzářeným úsměvem se k němu otočila, aby se vzápětí vyškrábala na nohy. Tom nevěřícně zamrkal na sytě červený tulipán, který mu podala.
„Ahoj,“ zavrněla ta osoba.
KONEC
autor: unverdorben
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
