autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
Bill se s námahou posadil na pohovku a dával si pozor, aby se nedotkl svého boku, kde ho to bolelo nejvíc. Právě se vrátil z tetovacího salonu, kde si nechal udělat poslední úpravy svého nejnovějšího tetování. Byl na ten inkoust hrdý; všechna jeho tetování byla pečlivě vybraná a svým způsobem měla význam. Tohle nebylo jiné.
Jeho bratr Tom vzhlédl z druhé strany pohovky. Hrál videohry a jeho oči se intenzivně soustředily na obrazovku. „Jsi tady,“ řekl. „Proč to trvalo tak dlouho?“
„Dodělávali jsme poslední kousky linek,“ řekl Bill. Gestem ukázal na svůj bok. „Bolí to jako čert.“
Tom jednou přikývl. „Cool.“
Bill se kousl do rtu. Tom nevypadal, že by ho to nějak zajímalo.
„Můžeš dojít pro tu bednu s limonádou, co jsem nechal v autě, když už jsi tady a máš boty?“ Zeptal se Tom. „Kluci každou chvilku dorazej a budou mít žízeň.“
„To tě ani trochu nezajímá, co tam mám?“ Billa svrběly prsty a Tom pokrčil rameny.
„Přečtu si o tom v Bravu,“ řekl s úsměvem.
„Tome,“ zakňučel Bill. „Tohle ve skutečnosti znamená něco důležitýho.“
„To samý jsi říkal o tom svým hloupým Freiheit.“
„To není hloupý, říkal jsi, že není!“ Bill si povzdechl. „Vážně si myslíš, že je hloupý?“
Tom otevřel ústa, aby odpověděl, a tvář mu změkla, když v tom se ozvalo hlasité bušení na dveře. „To budou kluci,“ řekl.
Bill protočil očima a odešel otevřít dveře. Byl podrážděný. Tom se mu dokázal dostat pod kůži jako nikdo jiný a Bill se upřímně těšil, až se mu pochlubí svým novým tetováním. V poslední době si dělal starosti o jejich vztah. Už si nebyli tak blízcí jako dřív. Dvojčecí pouto zesláblo a Billovi to dělalo starosti. Ještě před rokem by Tom žadonil, aby mohl vidět Billovo nové tetování. Klidně by s ním šel do salonu.
Teď se Tom Billa nebyl ani schopný zeptat, co je to za tetování.
S velkým povzdechem otevřel dveře, kde na něj čekali Georg a Gustav.
„Ahoj,“ řekl Bill bez výrazu.
„Ahoj,“ řekl Gustav. Georg za ním kývl a zvedl bednu s pivem.
„Pojďte dál,“ řekl Bill. „Tom hraje videohry.“
„Super,“ řekl Georg. „Hele, nebyl jsi dneska na dodělávce toho tetování?“
„Oh, jo. Bolí to jako kráva,“ odpověděl Bill.
„Můžem ho vidět?“
Bill se zamračil. Chtěl, aby ho Tom viděl jako první, protože ve skutečnosti to tetování bylo o Tomovi.
„Ehm… radši bych ho nechal schovaný, dokud se pořádně nezahojí,“ řekl, i když věděl, jak trapně to zní. „Momentálně je to celý zarudlý a nechutný a musel bych si stáhnout kalhoty…“
Gustav už mával rukou na znamení odmítnutí. „Oh, na to zapomeň,“ řekl a zasmál se. „Kouknem na něj, až bude hotové.“
„Kam jdeš?“ Zeptal se Georg Billa, když prošel kolem nich.
„Oh, Tom chce, abych mu přinesl pití z auta.“
„On tě nutí tahat tyhle sračky, když jsi právě přišel z tetování? Bezohledný hajzl,“ zažertoval Georg.
„Jo, Tome!“ Zakřičel Gustav, vzal od Georga bednu s pivem a zamířil k obývacímu pokoji.
Bill slyšel Tomovo obranné „No co?“ a natáhl se, aby sebral z háčku bratrovy klíče od auta, a ignoroval bolest, kterou cítil, bolest, která byla víc než jen stížnost jeho citlivé potetované kůže.
„Ukaž, já to vezmu,“ nabídl se Georg laskavě.
Za normálních okolností by mu Bill řekl, ať jde za ostatními, že to zvládne, ale protože se litoval, se zamumláním „díky“ předal Georgovi klíče.
Když seděli u piva a videoher, Bill se alespoň snažil předstírat, že se zapojuje do konverzací, které vedli, ale až příliš ho rozptyloval fakt, že měl pocit, že mu Tom nevěnuje žádnou pozornost. Jako by tam Bill vůbec nebyl. Tom na něj nebyl naštvaný, to věděl, ale i to by bylo lepší než obyčejný nezájem. Alespoň by pak Bill věděl, že na něj Tom myslí.
„Tak jak se chceš světu pochlubit svým novým tetováním, když si kvůli tomu musíš stáhnout kalhoty?“ Zeptal se náhle Gustav Billa a v tu chvíli se na něj Tom konečně podíval.
„Kdo říká, že to plánuju ukázat světu?“
„No, víš, že tě budou všichni pronásledovat, aby to viděli,“ řekl Georg.
´Ne všichni,‘ pomyslel si Bill smutně.
„No, není pro každýho,“ odpověděl Bill a poslal úkosem pohled Tomovým směrem. Ten zabručel a vrátil se ke své videohře.
Bill si povzdechl a přemýšlel, co je s ním špatně, že se o něj Tom přestal zajímat. Tom mu jednou řekl, že je pro něj tím nejdůležitějším člověkem na světě, že má obrovské štěstí, že ho má, a ta slova ani nebyla potřeba, protože Bill to cítil. Teď ze svého dvojčete necítil nic a poprvé v životě ho napadlo, že ví, jaké to je, cítit se úplně sám.
„Co tam máš napsaný?“ Zeptal se Gustav a podíval se na Billa ze svého místa před televizí. Zaklel, když Tom využil příležitosti a vytlačil jeho auto ze silnice. „Jdi do prdele, kámo!“
„Sleduj cestu, kamaráde,“ zněla Tomova suchá odpověď.
„Máš tam nápis, ne?“ Zeptal se Georg. „Alespoň to nám řekni.“
Bill se zavrtěl na svém místě a cítil horkost ve tvářích. „Je to jen taková blbost,“ řekl a doufal, že tím změní téma.
„Ale no tak, určitě sis nenechal zjizvit půlku těla jen tak nějakou blbostí,“ řekl Georg.
Bill si ztěžka povzdechl. Jeho tetování nebylo hloupé, jen nechtěl přede všemi hned odhalit, co říká. Měl pocit, že Tom by nad tím ani nemrknul okem, a to by ho bolelo víc, než kdyby Billovi řekl, že je to směšné.
Bill zavrtěl hlavou. „Vám to nebude dávat smysl.“
Tom pozastavil hru a otočil se na Billa. „Zkus to říct mně,“ řekl a na tváři se mu objevil pokřivený úsměv. „Je to citát od Neny nebo tak něco?“
Bill si nemohl pomoct, ale úsměv mu opětoval. Připadal si trochu hloupě, že ho jediný drobeček pozornosti od Toma okamžitě rozveselil. „Tak já vám to teda ukážu.“ Posunul se na sedačce trochu výš a vyhrnul si tričko, zrudl po celém krku a hrudi, když si zvedl látku do náruče. Tetování bylo zakryté měkkou gázou a on ji opatrně sloupl, čímž odhalil vystouplou zarudlou kůži.
„Do prdele, to je vážně obrovský!“ Vyhrkl Georg a přisunul se blíž, aby se podíval. „Ale vypadá to fakt krutě.“
„Ježíši, a já si myslel, že moje tetování na zádech je velký,“ dodal Gustav. „Líbí se mi to.“
„Co je tam napsaný?“ Tom se odmlčel a zamžoural na tetování. „Co to znamená?“
Bill zrudl ještě víc. „Umíš číst, ne?“
„Znamená to, jako vrátit se k tomu, co bylo dřív,“ řekl Gustav. „Jako že to dřív bylo jednoduší, ne?“
„Chceš se vrátit zpátky?“ Zeptal se Tom. „Proč? Chceš se vrátit k tomu, jak jsme žili v Loitsche jako nýmandi?“
Bill zavrtěl hlavou. Tetování ho sice pálilo, ale tváře mu doslova hořely. „Ne, myslel jsem tím jakože… Kurva, úplně jsi mě rozhodil.“
„Kdybych si něco nechal vyrejt do kůže, rozhodně bych věděl, co to znamená,“ řekl Tom. „To je důvod, proč do toho nejdu.“
Georg se uchechtl. „Bille, tak začneme s něčím jednoduchým. Co znamená ten symbol kapely na tvým krku?“
„Jdi do prdele,“ řekl Bill podrážděně, i když jeho frustrace nebyla namířena na Georga. Spíše směřovala na Toma, který se vrátil ke své pitomé videohře, jako by v místnosti nikdo jiný nebyl.
„Skončili jsme?“ Zeptal se Gustav. „Protože jestli tahle konverzace bude pokračovat, budu potřebovat do každý ruky pivo.“
Bill odolal nutkání dupnout nohou jako dítě, protože měl rozhodně chuť to udělat. „Chtěl jsem tím jen říct, že… by bylo fajn vrátit se do časů, kdy jsme začínali, víš? Mohli bychom se zase věnovat jenom hudbě a…“ zadíval se na podlahu. „Jo, jasně. Dřív to bylo lehčí.“
Tom se ušklíbl. „Ani za zlatý prase bych se nevrátil zpátky. Copak ty si nepamatuješ, jak moc to stálo za hovno? Ani náhodou, tenhle život je mnohem lepší. Večírky, koncerty, cestování… tolik zasranejch holek. Jo, tohle je určitě lepší.“
„Pokud jsi z těch holek tak nadšenej,“ řekl Bill, „tak bys jich možná měl začít šukat tolik, kolik říkáš, že jich šukáš.“
Tom se zasmál.
Bill si založil ruce na hrudi a trhl sebou při bodnutí, které mu projelo tělem. Nemohl uvěřit tomu, jak se Tom chová.
„No, Bille, já nevím. Asi je to cool. Pro tebe,“ řekl Tom. „Já bych do toho nikdy nešel. Strašně bych toho litoval. Ale hádám, že ty na takovýhle věci jsi.“
„Mám vám dát nějakej čas?“ Zeptal se Georg. „Přísahám, že to klidně udělám.“
„To je fuk,“ řekl Bill. Vyšel z pokoje a zamířil do kuchyně, kde se sám posadil. Momentálně neměl nejmenší chuť se s někým bavit. Přišel domů z tetovacího salonu, cítil se tak vzrušený a pyšný sám na sebe. Opravdu to bolelo, ale věděl, že výsledek stojí za to.
Teď měl pocit, že nestojí vůbec za nic, a to ho bolelo víc než hodiny bušení jehel.
***
Později toho večera probudilo Billa ze spánku v jeho ložnici tiché zaklepání na dveře. Překulil se a usykl. Tetování ho stále neuvěřitelně bolelo.
„Dále,“ řekl otráveně. Doufal, že to není Georg nebo Gustav, kteří ho přišli přemlouvat, aby šel dolů, dal si pár piv, a pak si s nimi zazávodil v nějaké videohře.
Ale vůbec to nebyl Georg ani Gustav. Byl to Tom.
„Ahoj,“ řekl Tom. „Máš čas?“
„Jak vidíš, absolutně nemám,“ odpověděl Bill. „Přijď později.“
Tom se zasmál. „Kluci právě odešli. Myslej si, že jsi na ně naštvanej.“
„Nejsem na ně naštvanej.“
„Ale naštvanej jsi,“ řekl Tom, posadil se na roh Billovy postele a spojil ruce.
Bill nevěděl, co je horší – jestli to, že ho Tom ignoruje, nebo to, že mu Tom věnuje pozornost, ale cítil mezi nimi prostor, který nikdy předtím neexistoval. Byla to mezera, která Billovi říkala, že nemůže Toma jen tak přitáhnout k sobě, když potřebuje útěchu, což bylo přesně to, co právě teď potřeboval, a přitom by mu stačilo jen Tomovo objetí.
„Já vím, že si myslíš, že je to blbost,“ řekl Bill rozmrzele. Rukou si automaticky přejel po boku, než si vzpomněl, že to až příliš bolí. „Ale pro mě to něco znamená a vypadalo to, že si ze mě utahuješ. Cítil jsem se kvůli tomu jako kretén,“ dodal a přimhouřil na Toma oči.
Tom si povzdechl. „Nejsi hloupej a rozhodně jsem si z tebe neutahoval,“ řekl. „Jestli je to pro tebe cool, tak pro mě taky,“ vstal. Nebylo to zrovna rozuzlení, které Bill hledal, ale Tom se mu už alespoň nevysmíval, a tím byl rozhovor zřejmě u konce. „Za chvilku si ve svým pokoji pustím Hulka. Chceš koukat taky?“
Bill zvedl obočí; už dlouho se nedívali v Tomově pokoji na film.
„Slyšel jsem, že ten film stojí za hovno.“
Tom se zasmál. „Tak se nekoukej no, ale než budeš dělat závěry, aspoň by ses na něj mohl nejdřív kouknout. Nebo víš… prostě jen tak vegetit.“
Bill se posadil a v břiše ucítil zašimrání, jaké už dlouho ne. Sledování DVD v Tomově pokoji nemuselo vždy nutně znamenat, že se opravdu budou dívat na film.
„Tak jo,“ řekl nesměle, a najednou měl mnohem lepší náladu.
Tom už měl DVD připravené a hned se natáhl na postel a čekal, až se Bill usadí vedle něj, a pak stiskl tlačítko „play“ na dálkovém ovladači. Bill usykl, když se nechtěně šťouchl do boku a jeho milované tetování zahořelo bolestí.
„Vážně tě to tak moc bolí?“ Zeptal se ho Tom tiše a sledoval, jak se Bill snaží najít nějakou pohodlnou polohu. Jeho pohyby byly pomalé a rozvážné.
„Jo,“ odpověděl Bill. „Ale je to spíš takový nepříjemný a nepohodlný.“
„Můžeme udělat něco, co by ti ulevilo?“ Bill při těch slovech zrudl v obličeji. „Jako třeba, nedali ti na to mast nebo něco, čím by sis to mohl namazat?“
„Ehm, není to tak strašný,“ zamumlal Bill. „Zvládnu to.“
„Určitě?“ Tom se kousl do rtu. „Protože si připadám jako idiot za to předtím. To tetování se mi líbí. Vážně líbí.“
Bill se usmál a přisunul se k Tomovi blíž, aniž by se staral, že ho celý bok štípe a pálí. „Vážně?“
„Jo, chci říct, že mi taky nějaký věci chyběj,“ řekl.
Billovi se zdálo, že v bratrových očích zahlédl jistý záblesk, který tam už dlouho nebyl, a z toho se mu potily dlaně. Když film začal, opřel o sebe jejich ramena a nechal svou hlavu spočinout na Tomově rameni. Když ho bratr něžně pohladil po vlasech, Bill si byl jistý, že ho Tom vůbec nepozval do svého pokoje, aby se dívali na film. Tom s ním chtěl strávit nějaký kvalitní čas a ten kvalitní čas znamenal doteky, sténání a nejlépe i to, že se udělají. Společně.
Bill zčervenal při pomyšlení, že by si ho mohli společně vyhonit. Už skoro celý rok to nedělali a vždycky to mezi nimi byla taková tradice. Od té doby, co zjistili, k čemu vlastně penis slouží, spolu experimentovali. Když jim bylo dvanáct, sdíleli své první doteky v tiché tmě Tomovy ložnice. Nikdy se nedotýkali jeden druhého (i když došlo k několika náhodným přehmatům, ze kterých Bill šílel), ale zkoušeli to dostrkat na to, aby se z toho stalo něco mnohem víc než jen nevinná bratrská záležitost.
Billa při těch vzpomínkách zabolely slabiny. Když si vybavil, jak se jednou uprostřed vášnivé chvilky Tom přetočil na bok a žhavě se udělal po celém Billově břiše. Vlastně to bylo naposledy, co to spolu dělali, právě před rokem.
„Co ti chybí?“ Zeptal se Bill nakonec a snažil se uklidnit chvění v břiše.
„Víš,“ řekl Tom, „to, že můžu jít jen tak ven, aniž by mě někdo obtěžoval. Mamčina domácí kuchyně.“ Bill vydal dávivý zvuk a Tomovy prsty ho polechtaly na uchu. „Možnost trávit s tebou čas takhle.“
„To už jsme dlouho nedělali,“ řekl Bill a naklonil se do Tomových doteků. „Vážně jsi chtěl, abych se sem přišel dívat na film?“
Tom sklonil hlavu a řasy ho pohladily po tvářích. „Možná ne.“
Bill přikývl. Moc se mu líbilo, kam tohle směřovalo. Toužil si být s Tomem takhle blízko už několik měsíců, hned jak si uvědomil, že spolu ztrácejí kontakt. Bill se posunul na posteli a přitiskl se k Tomovi co nejblíže. Tomovy prsty mu ztuhly ve vlasech a Bill vzhlédl. V Tomových očích bylo teplo, které Bill už dlouho neviděl.
„Tak co s tím uděláme?“ Odvážil se Bill zeptat.
Tom pokrčil rameny. „To, co máš napsaný přes celý tělo,“ řekl. Šťouchl do Billa a usmál se. „Vrátíme se k tomu, jak to bývalo dřív.“
„Vážně?“
„Jo, vážně. Poslední dobou jsme měli strašně moc práce,“ řekl Tom. „Chybíš mi, Bille. Chybí mi se takhle sejít a dělat to, co právě děláme.“
Billův žaludek se příjemně zavrtěl. „Okay…“ pomalu sklouzl z čela postele na záda a rukou si přejel po těle. Rozkrok mu brněl očekáváním; už jen pomyšlení na to, co se mělo stát, stačilo, aby skoro omdlel.
„Co to děláš?“ Zeptal se Tom.
Bill zvedl hlavu. „Já…“ návalem horka zrudl. Vlastně nikdy o tom, co spolu dělají, nemluvili. „Však víš.“
„Ne, to teda…“ zarazil se Tom. V jeho výrazu se objevilo pochopení. „Oh. Oh, ty sis myslel, že…“
Bill s vytřeštěnýma očima zíral na bratra. „Ty jsi tím nemyslel, že chceš… však víš?“
Tomova tvář zrudla. „Já nevím. Ne, samozřejmě, že jsem tě nezatáhl sem, abys dělal… tohle.“
„Do prdele.“ Bill se posadil a vstal z postele. Stál, třásl se a cítil, jak ponížení zaplavuje celé tělo. „Tommy, my…“
„Ne, nemluv o tom, nic neříkej,“ řekl Tom v rychlosti, aniž by se na Billa podíval. „S těma věcma je konec, vyrostl jsem z toho.“
„Vyrostl jsi z toho?“ Billovy rozpaky se změnily v hněv. „Vždyť sis ho se mnou vyhonil ještě před rokem! Co jsme byli, děcka?“
„Drž hubu!“ Zašklebil se Tom. „Bože, Bille.“
Bill se otočil k odchodu, jelikož mu hořely i uši, ale ucítil na zádech ruku. Když se otočil, Tom se mračil a dotýkal se jeho ramene.
„Co je?“ Vyštěkl Bill.
„Nechoď. Nechci, abys šel, já jen…“ vydechl Tom. „Už je to za mnou, víš?“
„Tak to jsem asi idiot.“ Bill vyběhl z Tomova pokoje a práskl za sebou dveřmi. Nezastavil se, dokud se nedostal do ložnice, kde se svalil na postel.
Jak mohl být, tak hloupý? A teď, kromě toho, že se cítil trapně a na kilometry daleko od svého bratra, se cítil i poníženě.
***
Druhý den ráno, když se Bill probudil, o sobě stále dávala vědět bodavá bolest v levém boku, ale ve srovnání s modřinami na Billově egu byla jako nic. Čím víc na to myslel, tím nechutnější mu připadalo, že si představoval, jak si honí péro vedle Toma, zatímco on myslí na něco úplně jiného. Zasténal a schoval si obličej do polštáře.
Chtěl, aby Tom pochopil, že mu ve skutečnosti nešlo o sexuální vzrušení, že to, co dělali, nikdy nebylo o sexu. Pro Billa to byl vždycky způsob, jak si být blízcí, intimní, aniž by to bylo příliš divné nebo nevhodné. Bylo to jedno z jejich tajemství, další z věcí, o které se s nikým jiným nedělili. Nebyl tak rozrušený z toho, že Toma zřejmě nezaujala představa sexu s ním, ale z toho, jak to Tom smetl ze stolu, jako by to byla jen nějaká hloupost, co nic neznamená.
Ozvalo se lehké zaťukání na dveře, Bill ho ignoroval, a ještě víc zatlačil obličej do polštáře. Přesně jak tušil, dveře se stejně otevřely a on uslyšel, jak si Tom odkašlal.
„Bille?“
Napadlo ho, že by mohl předstírat, že spí, ale pak mu došlo, že by to nefungovalo, jelikož Tom by poznal, že to hraje podle způsobu, jakým dýchá.
„Co?“ Odpověděl do polštáře, aniž by zvedl oči.
„Mám něco na tvoje tetování,“ řekl Tom. „Chlápek v lékárně mi říkal, že ti to pomůže na štípání, a pak na svědění, až se to začne hojit.“
„Díky.“
„Bille, no tak,“ řekl Tom tiše. „Omlouvám se za… však víš.“ Bill se nepohnul ani nepromluvil a slyšel, jak si Tom povzdechl. „Není to tak, že bych si myslel, že jsi nechutnej nebo tak něco, jen jsem si myslel, že jsme z toho vyrostli, a když se nad tím zamyslíš, tak je to dobře.“
„Myslel jsem, že o tom nechceš mluvit,“ vyhrkl Bill, a konečně se převalil, i když ne moc elegantně, jelikož ucítil bodnutí v boku.
„Překvapil jsi mě,“ pokrčil Tom rameny.
„Nejde o sex,“ vyhrkl Bill a všiml si, že Tomovy tváře zrůžověly. „Nevím, co to je, jen jsem si myslel, že je to naše věc. To je jedno.“
„Spousta věcí jsou jen naše, Bille,“ řekl Tom. Zatahal se za kšilt čepice, což dělal vždycky, když se cítil nesvůj.
„Poslední dobou ne.“
„Jak to myslíš?“
Bill se přetočil na zdravý bok, aby se posadil, ale zůstal otočený k Tomovi zády a zíral z okna, přičemž si uvědomil, že včera večer ani nezatáhl žaluzie.
„Vzdálili jsme se od sebe,“ řekl bez obalu a nekonstatoval to jako názor, ale jako fakt. „Nic už není jako dřív.“
„To není pravda, Bille,“ řekl Tom a Bill cítil, jak se matrace za ním zhoupla. Neotočil se, aby se na Toma podíval, ale zachvěl se, když ho Tomova ruka jemně pohladila po paži. „Neodcizili jsme se.“
„Tak proč už spolu nejsme jako dřív?“ Tom si odkašlal a Bill se překulil a trhl sebou nad bolestí v boku. „Takhle jsem to nemyslel,“ řekl Bill. „Myslel jsem jako bratři. Dřív jsme byli nerozluční, a teď, kdykoli máme pauzu, jsi někde na party nebo s nějakou holkou. Nechci všechen tvůj čas, jen jeho část.“
Tom se zamračil a svraštil obočí. „Vážně tohle dělám? Kašlu na tebe kvůli holkám?“
Bill se cítil provinile, když Tomova tvář poklesla. „Není to tak strašný,“ řekl Bill rychle. „Možná jsem jen hloupej, nevím. Jsi můj nejlepší přítel, Tommy.“
„A ty můj, to víš,“ řekl Tom a jeho hlas zněl mile. „Mrzí mě, že jsem v tobě vyvolal pocit, že mi na tobě nezáleží. Slibuju ti, že budeme společně dělat víc věcí.“
„To říkáš jen proto, abych ti odpustil a přestal fňukat jako holka, že jo?“ Zeptal se Bill.
Tom se zasmál, pohladil Billa rukou po nahém boku a dotkl se vystouplé kůže. „Možná.“ Bill při tom doteku zalapal po dechu a Tom se usmál. „Je to vážně hezký. Nech mě ti to namazat.“
Bill se zašklebil, ale usmál se. „Myslíš, že je to dobrý? Žádná blbost?“
„Ani náhodou, vypadá to úžasně,“ odpověděl Tom. „Ale, uh… kam až to sahá?“
„Dál, než ti chci ukázat,“ řekl Bill se zarudlými tvářemi. „Takže možná si tuhle část nakrémuju sám.“
Tom se zasmál. „Jo, možná.“
Bill zavrtěl hlavou a přitáhl si kolena k hrudi, zatímco Tom vytahoval krém. Cítil se lépe, alespoň pro tuto chvíli, a když Tomovy ruce mazaly Billovu bolavou kůži, šťastně si povzdechl.
Možná se věci změní.
autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
