autor: LittleMrsTom
O zkouškách a útrapách
„Máš vůbec ponětí, jak těžký bylo vytáhnout tě dneska večer ven?“ Vyhrkl Georg přes dunící hudbu klubu a vrazil do Toma ramenem. „A ty jsi souhlasil, takže to nejmenší, co můžeš udělat, je předstírat, že tu chceš být,“ dodal přísně, povytáhl na Toma obočí a vrazil mu do prázdných rukou pivo.
Tom lehce zaváhal, když mu pivo vystříklo na ruce, zatímco se snažil neupustit teď už lepkavou sklenici. Nespokojeně zavrčel, zvedl sklenici ke rtům, pořádně se napil a přes okraj sklenice sledoval, jak jeho přátelé někam jdou. Smáli se, usmívali a povídali si a Tom si přál, aby se k nim mohl přidat. Tedy ne že by nemohl, jen měl pocit, že nechce.
„Tak pojď, ty ubožáku,“ pobídl ho Gustav a kývl směrem k jednomu boxu poblíž baru. Prošli přes parket a zabořili se do kožených pohovek obklopujících nízký stolek. Tom si vybral místo v rohu, položil svoje pití na stůl, strčil si ruce do kapes, ponořil se sám do sebe a mračil se na všechny, které viděl.
Tedy na všechny kromě jednoho člověka.
Když se Tom uvelebil v rohu, znovu se narovnal. Posunul se dopředu, až seděl na konci sedačky, a natáhl krk, aby viděl přes Gustavovu hlavu. U baru stál zády k Tomovi černovlasý vysoký hubený chlapec a zřejmě vedl hluboký rozhovor s brunetem. Pro kohokoli jiného kromě Toma by vypadal stejně jako polovina ostatních mužů v klubu.
„Tome, co se děje?“ Zeptal se Gustav zmateně, když sledoval Toma, jak se ztraceně dívá přes jeho hlavu. Tomův obličej byl ztuhlý, zkroucený, a dokonce mu lehce cukal horní ret. Gustav nakrčil nos. „Tome…?“
Chlapec u baru se viditelně zasmál a Tom byl přesvědčený, že i přes hudbu linoucí se z reproduktorů slyší, jak mu ten zvuk zní v uších. Pak se ten chlapec natáhl a strčil do mužovy paže, zatímco se usmíval, i když Tom byl přesvědčen, že je jeho úsměv falešný.
Sevřel ruce v kapsách v pěst a zavrčel, ne že by to někdo slyšel.
Když se chlapec naklonil a zašeptal něco svému kolegovi do ucha, měl toho Tom dost.
„Uhni, Georgu,“ řekl, vstal z místa, kde seděl, a málem při tom převrátil stůl, na kterém bylo jejich pivo. Noha se mu zapletla do džínů, zakopl a prorazil si cestu tím, že Georga udeřil loktem, než vyběhl z boxu.
„Tome!“ Křičeli za ním Georg i Gustav a mávali rukama, aby upoutali jeho pozornost.
V tu chvíli se chlapec u baru otočil. Byl to Bill.
„Do prdele,“ zamumlal Gustav a na chvíli si položil hlavu do dlaní. Zvedl oči a uviděl Toma, jak se pere s džínami. „Tome!“ Zakřičel znovu a zamířil k místu, kde Tom nadával na velikost svých kalhot, a cestou popadl Georga za ruku. „Tome, neopovažuj se nic dělat.“
Tom se zašklebil, když se podíval přes rameno, a pak se otočil a podíval se na Billa, který stál jen pár mizerných metrů od něj. Teď už bylo naprosto jasné, že je to on; otočil se od baru tak, že se o něj opíral bokem.
Tom ještě jednou zaklel a zatřásl nohou, než se otočil zpátky k Billovi. Vlastně nevěděl, co dělá, nevěděl, co chce říct – pokud vůbec něco – a nevěděl, co si má myslet. Bill tam stál, stál kurva přímo před ním a flirtoval s nějakým otravným chlapem
Přinejmenším otravným v Tomových očích.
„Bille!“ Zakřičel a zřejmě si neuvědomoval, že hlasitost hudby je mnohem, mnohem vyšší než jeho hlas. Když Bill neslyšel, zařval znovu: „Bille!“
Tom rozhodně nebyl připraven na to, že ho najednou popadnou dva páry silných paží a budou ho držet na místě. Neviděl, kdo to je, kvůli stroboskopům, které všude kolem házely světla a rovněž kvůli tomu, že neměl oči pro nic jiného než pro Billa. Pokusil se ruce odtáhnout, což se mu nepodařilo a sevření ještě zesílilo.
„Tome,“ zakřičel Gustav a naklonil se těsně k Tomovu uchu, aby ho slyšel. Tom se po zaslechnutí známého hlasu trochu uvolnil a sevření povolilo. „Tome, co se sakra děje?“
Tom se jen zadíval Billovým směrem a na tváři jeho přítele se objevil výraz částečného pochopení.
Gustav pozvedl obočí, kývl na Georga a pronesl: „Myslím, že je čas vypadnout.“
***
„Tome, kámo, co se to tam uvnitř stalo?“ Zeptal se Georg, když se vypotáceli z klubu a vyšli přímo do studeného vzduchu. S Gustavem drželi Toma za paže, když ho vyvedli ven ze dveří, protože pořád vypadal trochu šokovaně, dokud si nebyli jistí, že je v pořádku a že se nehodlá s křikem otočit a vrhnout se rovnou zpátky do dveří.
Tom zasténal a protřel si oči, než sáhl rukou do kapsy a vytáhl krabičku cigaret. Odklopil víčko, jednu vytáhl a znovu prohrábl kapsy, aby našel zapalovač. Vytáhl však prázdné ruce. „Kurva, nemáš zapalovač?“ Zeptal se jen tak do éteru. Gustav přikývl, vytáhl svůj z kapsy a podal ho Tomovi, který ho s třesoucí se rukou přijal. Když kouř naplnil Tomovy plíce a polechtal ho vzadu v krku, cítil, jak se mu s pomocí čerstvého vzduchu venku trochu pročistila hlava.
„Tome,“ promluvil Georg znovu, „co se to tam stalo? Kámo, vypadals jako posedlej nebo co. Prostě ses zvedl a šel!“
Tom zabručel a chladně zíral na zem, když pomalu šel a kouřil. „Nic. Jen jsem chtěl zkusit upoutat jeho pozornost, to je celý,“ zalhal a záměrně nezmínil Billovo jméno. Šoural teniskami po chodníku a ten zvuk se rozléhal téměř prázdnou ulicí.
Georg se zatvářil skepticky a podíval se na Gustava, který se tvářil podobně. „Doooobře,“ řekl a Tom ho ignoroval.
Tom se rozhodl jít přímo domů, zatímco Gustav a Georg šli poslušně kousek za ním, jen aby se ujistili, že se tam Tom v pořádku dostane. Vypadal odtažitě a lhostejně, stále kouřil cigaretu, i když už byla skoro u filtru, a víc, než kam jde, sledoval chodník, takže se zdálo, že potřebuje dohled.
„Poznals, na koho tam zíral?“ Zeptal se Georg najednou, zpomalil tempo a přitáhl si Gustava za paži k sobě. Gustav zavrtěl hlavou. „Já taky ne, a ani jsem neslyšel, co to křičel.“
„Ať už to bylo cokoli, nebo spíš kdokoli, zřejmě něco provedl. Tom prostě není… tohle není Tom,“ zatvářil se Gustav bolestně a sledoval, jak Tom dál táhne nohy po zemi, než nakonec hodil na zem nedopalek cigarety, aby si rovnou z kapsy vytáhl další.
„Možná jen prochází nějakou fází,“ nadhodil Georg, který zrovna nepatřil k těm, kdo by si všímali stop. „Možná potřebuje povzbudit?“ Než se poradil s Gustavem, Georg si na tvář namaloval široký úsměv, přiběhl za svým přítelem a poplácal ho po zádech.
„Ach jo,“ zabručel si Gustav pro sebe a pomyslel si, že tohle nemůže dopadnout dobře – ale usoudil, že horší už to být nemůže – a rozběhl se, aby ostatní dva dohnal.
„No tak, Tome,“ řekl Georg a šťouchl Toma do boku, i když Tom nereagoval a raději dál potahoval z cigarety. „Co mám udělat, aby ses vrátil do normálu? Protože tohle není normální, děsíš mě, kámo.“
Tom pateticky pokrčil rameny a kousl se do spodního rtu, aby Georgovi neřekl, ať drží hubu a nechá ho na pokoji. Chtěl se utápět ve vlastním smutku a zlobit se sám na sebe a jeho přítel to zřejmě nedokázal přenést přes srdce.
„Vždyť už si ani ze mě a Guse neděláš blbý vtipy!“ Odmlčel se. „Hej! To by mohlo být ono. Chceš, abychom se zase líbali?“
„Georgu!“ Vykřikl Gustav a Georg při chůzi nadskočil a lehce do Toma vrazil.
Když se Tom konečně pohnul a zvedl hlavu, Georg si myslel, že se mu podařilo něčeho dosáhnout, ale když Tom odhodil na zem druhý nedopalek a otočil se, aby vyšel po schodech ke svému domu, Georg si povzdechl.
„Já prostě… půjdu,“ řekl Tom pomalu. „Nevím, kdy se uvidíme.“ A s tím sáhl po klice dveří a zmizel uvnitř svého domu, přičemž nechal své dva přátele stát, poněkud otupěle, před vchodovými dveřmi.
„Skvělá práce, ty idiote,“ zabručel Gustav a otočil se. Teď už mohli jít domů, protože věděli, že je Tom v bezpečí.
„Jen jsem se snažil něco udělat, bože. Rozhodně jsem udělal víc než ty,“ bránil se Georg a začal viditelně trucovat.
Znovu se v tichosti vydali na cestu. Gustav přemýšlel a Georg se snažil přijít na to, proč se Tom choval takhle divně. Přemýšlel o Tomově rodině, o jeho rodičích, snažil se vzpomenout, jestli se Tom nezmínil o tom, že se něco děje, ale na nic nepřišel. Přemýšlel o něm a Gustavovi nebo o dalších Tomových přátelích, ale pokud věděl, ani oni nic neudělali. A pak si vzpomněl na Billa, ale ten už před několika týdny zmizel z jeho dohledu, že ano, takže to určitě nemohl být ani on.
Náhle Gustav promluvil a přerušil tak tok jeho myšlenek. „Vážně by ses se mnou znovu líbal, kdyby Tom souhlasil?“ Zeptal se, lehce se zamračil a zastavil se. Georg se také zastavil a nakrčil obočí.
„Já… nevím,“ odpověděl zlomeně a podíval se Gustavovi do očí.
Nastala další chvíle ticha, zatímco si v duchu promýšlel věci. Pak se naklonil dopředu a přitiskl své rty na Gustavovy, který nevypadal nijak zvlášť překvapeně.
Trvalo to jen vteřinu, pouhý dotek rtů, než se Georg odtáhl. Nejprve se tvářil zmateně, ale pak se pomalu zasmál.
A pak Gustav vyprskl smíchy.
Georg si hřbetem ruky otřel ústa, poodstoupil od Gustava a se smíchem řekl: „No, aspoň můžeme s jistotou říct, že Tomovy teorie jsou mimo.“
***
Bill se mračil do své sklenice, míchal v ní brčkem a hrál si s roztřepeným plátkem citronu na dně. Jeho doprovod Mark stál vedle něj s rukou obtočenou kolem jeho pasu a tiše hovořil o něčem, co bylo Billovi upřímně řečeno jedno. Zamračil se ještě víc, když zahlédl Andyho, jak vychází z pánských záchodů ruku v ruce s mužem a široce se usmívá. Taky se chtěl bavit, ale po tom, co se právě stalo, měl pocit, že je to nemožné.
Viděl Toma, jak ho Gustav s Georgem téměř vyvlekli z klubu. Vypadal stejně mizerně, jako se Bill momentálně cítil, a to mu zkazilo dobrou náladu, kterou měl před tím.
Koutky rtů mu poklesly a zdálo se, že Mark to zachytil. „Bille,“ zašeptal mu do ucha a šťouchl ho nosem do tváře. „Co se děje? Chceš ještě nějaký drink?“
Bill zavrtěl hlavou a vykroutil se z Markova silného sevření. „Myslím, že chci jít domů,“ odpověděl a položil poloprázdnou sklenici na stůl.
„Ale vždyť se tak dobře bavíme!“ Mark se natáhl, aby se pokusil Billa znovu chytit, ale vyklouzl z boxu, přehodil si bundu přes ramena a rázně zamířil ke dveřím.
„Nevolej mi,“ byla Billova poslední slova, než zamířil pryč a stejně jako Tom zmizel s bledou a sklíčenou tváří.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
