autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
Byla sobota večer a Bill seděl doma a zíral do prázdné zdi. Byl unavený, podrážděný a frustrovaný. Hodiny hlasitě odbíjely půlnoc. Bill si ztěžka povzdechl a schoval si obličej do dlaní. Měl na ten večer nějaké plány. Měli jít s Tomem do kina, a pak až do brzkých ranních hodin pracovat ve studiu na nové hudbě. Plánovali to celý týden a Bill se na to opravdu těšil.
Měl vědět, že ho Tom zazdí.
Když se Tom vrátil domů, Bill už spal. Probudilo ho až něco, co těžce dopadlo na matraci vedle něj. Překulil se a první, čeho si všiml, byl zápach.
„Smrdíš,“ řekl Bill chraplavě. „Kde jsi sakra byl?“
„Zašel jsem si na pár skleniček, víš, jak to chodí,“ řekl Tom a jazyk se mu trochu pletl.
„Pěkný. Vykašleš se na mě, jdeš se opít, a pak mě vzbudíš, abys mi o tom řekl. Jdi do prdele, Tome.“
„Oh Billeeee, nebuď takovej. Teď jsem tady, ne? Pojďme se pobavit,“ odpověděl Tom a nemotorně poplácal Billa po hlavě.
„Au,“ postěžoval si Bill podrážděně. „Jdi pryč.“
„Ale já s tebou chci trávit čas, jak jsem říkal,“ řekl Tom. Jeho hlava pomalu klesla na Billovo rameno. „No tak.“
Bill si těžce povzdechl. „Fajn, co chceš dělat?“
„Film?“ Zeptal se Tom a naklonil se k Billovi.
„No tak jo,“ řekl Bill. „Ale jestli mě pozvracíš-“
„Nebudu zvracet,“ zamumlal Tom do Billova ramene.
„No, asi se na něj podíváme tady, protože nejsi ve stavu, kdy by ses mohl hýbat,“ řekl Bill a posadil se. Odstrčil Toma od sebe a vyskočil z postele, aby sebral náhodný film, který ležel vedle televize. „Zápisník jedné lásky,“ řekl Bill a vložil DVD do přehrávače.
„To zní super,“ řekl Tom. Překulil se na záda a poplácal matraci vedle sebe.
„Musíš na tom bejt vážně špatně, když se nebráníš,“ zabručel Bill a zadíval se na televizi. Tom nesnášel všechny tyhle sentimentální romantické filmy. Tedy, vždycky tvrdil, že je nesnáší, a dělal naschvály, kdykoli se Bill chtěl na nějaký podívat, ale v hloubi duše měl Bill pocit, že má možná pro trochu romantiky slabost. Bill se posadil vedle svého bratra a zasmál se, když se k němu Tom přitiskl. Nemohl se na Toma zlobit, když se choval roztomile jako malé kotě a přitiskl se k Billově noze.
„Tohle je dobrý,“ zamumlal Tom. „Tohle, ty. Tohle, ty je dobrý.“
Bill se zašklebil. „Myslím, že ta vodka byla dobrá.“
„Mmm.“
„Blbče,“ řekl Bill, ale jemně pohladil Toma po jednom z dredů. Tom měl hlavu v Billově klíně a byl teplý, velmi teplý, a stále blíž. Bill si povzdechl a sklouzl níž, aby si udělal větší pohodlí.
Tom tiše zasténal a otočil se tak, že se díval na Billa. „Víš co?“
„Co?“
„Tu noc…“ Tom zavřel oči, přitiskl si nos do jeho nohy, a pak se zasmál. „Kámo, vzpomínám na to, jak jsme to dělávali.“
„Jo?“ Bill se snažil znít nenuceně.
„Oh, jo.“
Bill čekal, že Tom bude pokračovat, ale nedočkal se. Chvíli mlčky sledovali film a Billovi ztěžkla víčka. Těšilo ho pomyšlení, že možná usnou spolu. Nevěděl, co k Tomovi cítí a kam až ty city sahají, ale Tom mu chyběl, a i když byl opilý, Bill se opravdu dobře bavil.
Bill pomalu zavřel oči, a ještě víc se uvolnil. Tomovo teplo bylo opojné, váha Tomova těla na jeho klíně byla útěchou, kterou už dlouho necítil. Bill skoro upadl do lehké dřímoty, když ucítil stisk na stehně.
Když otevřel oči a podíval se dolů, uviděl Toma, jak na něj zírá tmavýma očima.
„Tommy,“ zašeptal Bill.
„Hodně o tom přemýšlím,“ řekl Tom. „O tom, co jsme dělali.“
Jeho ruka sjela po Billově stehně, a ten se zhluboka nadechl. Najednou už nebyl unavený.
„O čem přesně přemýšlíš?“ Zeptal se Bill.
„Vím, že to ode mě bylo divný,“ řekl Tom. „Fakt kurevsky divný, ale dřív – když jsme to dělali, víš, spolu – jsem tě pozoroval. Ne vždycky. Jen někdy. A vypadal jsi…“
„Jak jsem vypadal?“
Tom zavrtěl hlavou. Stiskl Billovi stehno až nebezpečně blízko rozkroku. Bill se v Tomově sevření uvolnil a položil si ruku na Tomův horký krk.
„Taky jsem tě pozoroval,“ řekl Bill tiše. „Jak to, že jsme se vzájemně neviděli?“
„Protože když jsi vážně blízko, zavíráš oči,“ usmál se Tom a sundal ruku z Billova stehna.
Tohle Billa dostalo víc, než by mělo, a zavrtěl se na posteli ve snaze nedat najevo, že s ním Tomova slova dokážou něco takového udělat.
„Oh… jasně,“ řekl pokorně a Tom se zasmál.
„Myslím, že teď potřebuju jít spát,“ řekl Tom a zavřel oči. „Můžu spát tady?“
„Já nevím, myslíš, že zvládneš držet svoje ruce dál ode mě?“ Zažertoval Bill, ale Tom se na něj zvláštně podíval.
„Samozřejmě, že to zvládnu, bože,“ zavrtěl se, vlezl pod peřinu a přitiskl obličej do Billova druhého polštáře.
„Já vím,“ řekl Bill tiše. „Jen jsem měl pocit, že jsi byl předtím… nostalgickej nebo tak něco.“ Vypnul televizi a ponořili se do tmy.
„Jo, ale to je celý,“ slyšel Toma říkat.
„Jo,“ odpověděl Bill a necítil se tak otráveně, jak by se cítil, kdyby se vedle něj Tom nechoulil.
„Dobrou, Bille,“ zašeptal Tom, než Bill zaslechl těžké oddechování svého dvojčete, které prozrazovalo, že už tvrdě spí.
„Dobrou noc.“
***
Bill vyskočil z auta a poděkoval řidiči, než vyběhl po schodech do svého činžovního domu. Právě se vrátil z focení a byl stále nalíčený, vlasy měl hedvábně rovné a oči lemované tužkou. Byla to čistá práce. Většinu záběrů a póz dostal nakázaných, ale přesto byl celou dobu roztěkaný.
Tom slíbil, že potom půjdou do kina, a on se na to nejspíš těšil víc, než měl. Od chvíle, kdy Tom odpadl v jeho posteli a lehce se k němu tulil, na něj nemohl přestat myslet. Samozřejmě, že byl Tom pořád s ním a stále v jeho mysli, ale v poslední době to bylo jiné.
Poslední dobou Bill stále častěji myslel na tajné noci, které spolu kdysi sdíleli. Skoro každou noc po celý týden usínal se sladkými myšlenkami na ně a příjemně se mu z toho kroutil žaludek. Někdy se mu břicho rozbouřilo tak, že si myslel, že bude zvracet, ale byla to sladká bolest.
Co se to s ním dělo? Proč znovu tak zoufale toužil po takové blízkosti? Mohl by ji klidně zažít s dívkou nebo s klukem (pokud by byl sám k sobě upřímný), ale tu myšlenku ihned zavrhl, pokud se nejednalo o jeho bratra.
Bill proběhl dveřmi bytu a hodil tašku na podlahu. Rychle zkontroloval svůj odraz ve skleněné tabuli dveří a ujistil se, že vypadá pořád dobře. Poslední dobou chtěl pro Toma vypadat naprosto dokonale a toužil, aby si jeho bratr myslel, že mu to vážně, ale vážně sluší.
Ale proč vlastně?
„Zasraně velká párty! Jo,“ slyšel Bill bratra říkat. „A ještě k tomu na Silvestra? To zní až příliš dokonale na to, abychom si to nechali ujít. Jdu do toho!“
Bill se zamračil a přiblížil se k Tomovu pokoji. Stál za dveřmi a poslouchal, jak bratr telefonuje.
„No jo, to obvykle děláme, ale letos chci zůstat doma. Ta party zní úžasně,“ řekl Tom. „Kdo všechno tam bude?“
Bill se zašklebil. Tom chtěl zůstat na Silvestra doma?
„Jdi do prdele, Andy!“ Zasmál se Tom. „Kámo, já ji nechci vidět. Řekni jí, že mám holku, okay? No, možná, že ji do tý party dokonce budu mít! Potřebuju někoho, s kým bych se mohl o půlnoci líbat. A celou noc. Nejen o půlnoci,“ znovu se zasmál.
Bill zasténal a odešel do kuchyně, kde začal dělat hluk. Cinkal hrnci a pánvemi, otevíral a zavíral šuplíky. Už nemohl poslouchat, co Tom říká. Bill si myslel – ne, věděl – že s Tomem na Silvestra pojedou na dovolenou, jen oni dva. Dělávali to tak už léta.
Když Tom ukončil hovor, přišel do kuchyně. „Ahoj,“ řekl a usmál se na Billa, jelikož si zřejmě nevšiml, že se mračí. „Chceš jít do toho kina?“
„O čem jsi to s Andreasem mluvil?“ Zeptal se Bill a otevřel dveře lednice.
„Oh… no, bude se konat taková velká párty a budou tam všichni. Bude to sranda, Bille, užijeme si to.“
Bill znovu zabouchl dveře lednice a ruce se mu třásly. „Děláš si srandu?“ Tom otevřel ústa, aby něco řekl, ale Bill ho nenechal. „My už na Nový rok plány máme, ty a já, jako každej rok.“
„Já vím, ale to neznamená, že nemůžeme plány změnit, ne? A pořád budeme spolu…“
„To není to samý a ty to víš,“ povzdechl si Bill. Byl na pokraji slz, za což se opravdu nenáviděl. Připadal si tak slabý, tak citově vázaný a závislý, ale tohle ho opravdu naštvalo.
„Já v tom nevidím žádnej problém,“ řekl Tom tiše.
„No jasně, že ne,“ zamumlal Bill.
„Jak to jako myslíš?“ Zeptal se Tom a zkřížil ruce na hrudi.
„Je to přesně tak, jak jsem říkal,“ zamračil se Bill. „Už na mě nemáš čas, pokaždý má přednost něco jinýho.“
„Vždyť přece máme plány na dnešní večer, ne?“ Zeptal se ho Tom.
„No, ale mně už se nechce, jaký to je?“ Vyštěkl Bill. Když Tom protočil očima, měl pocit, že se rozbrečí.
„Přestaň se chovat jako děcko, Bille.“
„Já nejsem děcko!“ Vykřikl Bill. „Proč je tak divný, že s tebou chci strávit nějakej čas?“
„Neřekl jsem, že je to divný,“ řekl Tom. „Ale teď, když jsi o tom začal, tak to asi divný je. Ježíši, nemůžeš se mnou trávit každou vteřinu, Bille.“
„Já po tobě nechci, abys se mnou trávil každou vteřinu. Jen chci, abys byl můj bratr, ale vypadá to, že by sis radši zašukal a opil se, než abys byl se mnou.“ Bill se protlačil kolem Toma a rozběhl se do svého pokoje, přičemž jeho tváře brázdily slzy. Skutečně si připadal jako dítě, a teď ještě víc, protože přesně jako dítě brečel.
Zabouchl za sebou dveře a zamkl je. Věděl, že se choval dramaticky. Vždyť mu z očí tekly skutečné slzy, proboha. Ale vážně toho chtěl tolik, když si přál, aby jen zůstali u jejich tradice? Zvlášť když šlo o tradici, o které si s Tomem slíbili, že ji budou dodržovat navždy?
A Bill věděl, že si Toma nemůže nechat pro sebe navždycky. To ani nechtěl. Chtěl jen, aby mezi nimi zůstaly nějaké zbytky jiskry, která kdysi vzplanula. Chtěl to pouto, tu útěchu, že se nikdy nebude cítit sám, které přinášel fakt, že měl dvojče. Teď se ale nedokázal s Tomem spojit, nedokázal ho ani cítit. Bill poprvé nedokázal číst Tomovy myšlenky.
„Bille, no tak,“ ozval se Tom za dveřmi. Klika se zachvěla a on uslyšel, jak Tom kopl do dveří. „Bille!“
Bill seděl na posteli se zkříženýma nohama a sledoval dveře. Otřel si tváře a zhluboka se nadechl. Nechtěl s Tomem mluvit, dokud se neuklidní.
„Bille, prosím,“ řekl Tom. Opravdu zněl rozrušeně. „Tohle mi nedělej, je to šílený.“
Možná to bylo hořké, ale Bill se nad bolestí v Tomově hlase usmál.
„Otevři ty dveře. Prosím.“
„Proč?“ Zeptal se Bill. „Abys mi je mohl zavřít před nosem?“
„Přestaň se chovat jako zasraná holka. Kdybych nějakou chtěl, tak si ji najdu,“ řekl Tom.
Bill obrátil oči v sloup. „Tak si ji najdi.“
„Žádnou nechci. Otevři!“
„Uh.“ Bill došel ke dveřím a otočil zámkem. Stiskl kliku a jen o kousek pootevřel dveře, než se otočil a vrátil se zpátky na postel.
„Ty brečíš?“ Zeptal se Tom, strčil do dveří a podíval se na Billa.
„Jenom proto, že jsem naštvanej.“
„Kvůli čemu?“
„Právě ses pokusil změnit naše plány, aniž by ses mě zeptal, jestli to chci!“ Vykřikl Bill, trochu se dusil a připadal si tak hloupě.
Tomova tvář změkla, posadil se vedle Billa a šťouchl do něj loktem. „Promiň, netušil jsem, že tě to tak naštve. Jen jsem si myslel, že tě už možná nudím nebo tak něco, že bys chtěl změnu.“
Bill si otřel oči a počkal, až si bude jistý, že dokáže normálně mluvit. „Chceš říct, že jsi chtěl změnu.“
„Ne, jsem v pohodě,“ řekl Tom. „Je mi jedno, co budeme dělat.“
Bill věděl, že ho to mělo uklidnit, ale neuklidnilo. Tomovi bylo jedno, co budou dělat, bylo mu jedno, jestli budou mít pár týdnů volna jako obvykle, kterých si Bill vážil a na které se každý rok těšil.
„Myslel jsem, že máš rád, když odjedeme,“ zamumlal a hrál si s uvolněnou nitkou na přehozu.
„To mám,“ řekl Tom. „Kdybych nechtěl jet, řekl bych ti to.“
„Ale bylo by ti jedno, kdybychom nejeli, že?“
„Bille,“ Tom zněl frustrovaně a Bill věděl, že se chová jako spratek, ale nedokázal s tím přestat. „Bylo by mi jedno, kam pojedeme, hlavně když tam budeme spolu.“ To Billa přimělo k úsměvu, navzdory tomu, jak byl naštvaný. Cítil, jak do něj Tom znovu šťouchl loktem. „Odpustíš mi?“
„Hádám, že nejspíš jo,“ řekl Bill a snažil se skrýt úsměv.
„Hádáš, nebo to víš?“ Zašklebil se na něj Tom, a než Bill stačil vymyslet nějakou vtipnou odpověď, Tom ho přitiskl k posteli a štípl ho do boků.
„Tommy!“
„Tohle jsme dělali, když jsme byli malí, pořád!“ Vykřikl Tom, zasmál se a přimáčkl Billa na matraci. Jeho ruce byly všude, lechtaly a štípaly. Bill pištěl, kopal kolem Toma a smál se, až mu po tváři znovu tekly slzy, tentokrát radostí. Tom byl příliš silný a rychlý a za chvíli už pod ním Bill klidně ležel, lapal po vzduchu a šklebil se. „Vzdal ses,“ řekl Tom a štípl Billa do boku.
„Já vím, tak mě přestaň štípat,“ zakňučel Bill. Prohýbal se pod Tomem a kousal ho do ramene. „A už žádný štípání na oplátku, tohle sis zasloužil!“
„Možná.“ Chvíli spolu takhle leželi, usmívali se na sebe a lapali po dechu. Tom se konečky prstů dotkl Billových vlasů, zadíval se na ně a jazykem si olízl kroužek ve rtu. „Tak rovný.“
„Nechal jsem si to udělat kvůli focení,“ řekl Bill. Zatajil se mu dech, když se Tomovo tělo ještě víc přitisklo k jeho.
„Nemačkám tě?“ Zeptal se Tom. Jeho prsty hladily Billovy jemné vlasy a otřely se o jeho ušní lalůček, až se Bill zachvěl.
„Ehm…“ Bill se přitiskl do Tomova doteku. „Ne.“
„Takže už tě ta hra se štípáním nebaví,“ řekl Tom. „Myslel jsem, že se chceš vrátit ke kořenům.“
Bill bojoval s nutkáním vypláznout na Toma jazyk, ale rozmyslel si to. „Nikdy jsem neměl rád tuhle štípací hru. Vždycky jsi vyhrál.“
„Ale máš rád jiný věci, který jsme dělávali,“ řekl Tom a sklonil hlavu tak, aby mu Bill neviděl do očí.
„Jo,“ zamumlal Bill. „A ty?“
„Samozřejmě, zas tak moc jsem se nezměnil.“
„Jaký věci?“ Zeptal se Bill a trochu se pod Tomem pohnul. Břicho ho podivně brnělo, jak se o sebe jejich boky otíraly.
„No…“ Tom se nad Billem trochu podepřel a jeho tváře zrudly. Bill nevěděl, že jeho vlastní tváře jsou ještě červenější. Mít Toma takhle nad sebou mu zamotávalo hlavu. Jeho bratr byl tak…
´Hezký,‘ pomyslel si Bill. A tváře mu zahořely ještě víc. „Jaký věci?“ Bill musel vědět, jestli Tom také myslí na jejich staré noční aktivity.
„Víš,“ řekl Tom. Posadil se a přiložil si prst ke rtům, nasál ho a zvlhčil.
„Tome?“ Billovi se při tom pohledu rozbušilo srdce a ucítil, jak jeho penis jednou zaškubal, než se Tom sklonil rovnou dolů a strčil prst Billovi přímo do ucha.
„Mokrej Willy!“ Zakřičel Tom a Bill si nemohl pomoct, ale znovu propukl ve smích, když ho bratr znovu přimáčkl k matraci. Zapomněl na všechny nové, zvláštní pocity, které v něm zahořely, když spolu blbli.
Cítil se jako za starých časů a možná ještě lépe. Alespoň pro tuto chvíli.
***
O několik nocí později ležel Bill v posteli a jeho končetiny byly plné energie. Cítil se neklidný a roztěkaný. Celý den strávil ve studiu se svými kolegy z kapely a vážně jim to šlo dobře. Napsali a zkoušeli několik nových songů, a dokonce vylepšili některé staré pro budoucí živá vystoupení.
Byl šťastný, přinejmenším spokojený. Přesto se nedokázal úplně zbavit frustrace, ze které mu cukaly prsty na nohou. Natáhl si nohy podél matrace a povzdechl si. Když zavřel oči, uvědomil si, co je to za pocit.
Byl nadržený.
„Kurva,“ zamumlal. Rozkrok ho brněl, a tak si dlaní přejel po kalhotách od pyžama a usykl nad tím tlakem na svém penisu. Posunul se na posteli, popotáhl si kalhoty níž a ovinul ruku kolem penisu. Lehce s ní pohnul a vydechl nad tím pocitem.
Tohle bylo uvolnění, které hledal. S Billem to bylo tak, že si nikdy neuvědomoval, když byl nehorázně nadržený. Když se potřeboval udělat, ignoroval příznaky a nechal se vyburcovat. O to lepší bylo, když se konečně dotkl sám sebe.
Hladil svůj penis, vzdychal a prohýbal se na posteli. Roztáhl stehna a úplně ze sebe shodil kalhoty, z nichž se stala zapomenutá hromádka na podlaze. Chladný vzduch se setkal s jeho nahou kůží a on se zachvěl. Všechno teplo se mu nashromáždilo v rozkroku, zavřel oči a usmál se.
Posledních pár týdnů byl tak rozrušený. Problémy s kapelou, problémy s fanoušky, problémy s hudbou. Zdálo se, že to nikdy neskončí.
A pak tu bylo to podivné tření mezi ním a Tomem. Co to znamenalo? Bill zastavil svoji ruku a otevřel oči. Když pomyslel na Toma, penis mu nesnesitelně ztvrdl a on vykřikl. Kolena se mu stáhla k sobě a on pustil svůj penis.
V hlavě se mu vyrojilo snad milion obrazů. Tomův krásný úsměv, Tomovy ruce, jak hrají na kytaru, Tomovo stydlivé sklonění hlavy, když Bill v rozhovorech řekl něco sladkého o jejich dvojčecím poutu, Tomovo svalnaté tělo, Tomův obličej, když se jednou tvrdě udělal na jeho břicho.
Bill ztěžka polkl. „Ne, ani náhodou, kurva,“ zašeptal. „Já Toma nechci.“
Znovu se na matraci uvolnil, zavřel oči a zrychlil tempo. Jeho penis sebou ochotně škubal, a čím více se Bill snažil nemyslet na bratra, tím rychleji se mu jeho obrazy vracely do mysli.
Teď si představoval, jak si na něj Tom lehá, tiskne se k němu a upřeně se na Billa dívá těma svýma hnědýma očima. Bill usykl, když svůj penis stiskl silněji. Nedokázal s těmi myšlenkami bojovat a rozhodně nemohl popřít, co s ním dělají.
Bill si vzpomněl na všechny ty chvíle, kdy se spolu s Tomem dotýkali, a teprve tehdy pochopil, proč se mu to vlastně tak líbilo. Možná to začalo docela nevinně, ale ke konci už se Bill nedokázal sám udělat zdaleka tak dobře, jako když měl Toma vedle sebe. Když byl jejich dech stále přerývanější a teplo, které mezi sebou vytvářeli, stále větší.
„Do prdele,“ zamumlal Bill a pohodil hlavou do strany. Možná ani nepotřeboval, aby tam byl Tom s ním, aby se dobře udělal, možná stačilo jen myslet na něj a na to, co spolu dělali. Bill zatlačil boky vzhůru a zalapal po dechu, když si představil Toma mezi svýma nohama, jak se dotýká spíš jeho než sebe samotného a přejíždí mu jazykem po krku.
Bill byl zticha, když se udělal, napjal se a držel, když prožíval svůj orgasmus, a předstíral, že lepkavost, kterou cítil na celé své hrudi, není jeho, ale Toma.
Poté Bill ležel velmi klidně, oči měl doširoka otevřené a ve tmě hledal na stropě odpovědi, které potřeboval, ale žádné nenacházel. Teď, když se uvolnil, když neměl mozek zamlžený vzrušením, se mu všechno zdálo úplně jiné.
Věděl, že je v průšvihu.
autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
