Back To Our Roots 3. (2/2)
autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
Z místa, kde seděl, v malém stísněném kuchyňském prostoru jejich studia, slyšel Bill ostatní kluky a poklepával si nohou do rytmu Gustavova bubnování. Nahrávali písničky pro jejich nové album, ale ostatní jen tak lehce jamovali a zkoušeli nové zvuky. Bill potřeboval přestávku, protože ho při zpěvu začalo škrábat v krku, a tak se schoval ke kuchyňskému stolu s nějakými časopisy a cucal pastilku s pomerančovou příchutí.
Před sebou měl tlustý katalog dovolených a jeden módní časopis, ale jeho pozornost upoutal právě ten katalog. Bill se snažil rozhodnout, kde stráví novoroční pauzu, a navzdory napětí mezi ním a Tomem, které od toho malého polibku ještě zesílilo, cítil vzrušení z toho, že by mohli někam odjet. Zoufale to potřeboval, měl za sebou těžký rok – oni všichni, ale Bill obzvlášť. Měl za sebou operaci krku, procestoval kvůli koncertům víc měst, než si vůbec pamatoval, zamiloval se do svého bratra…
Bill se hořce zasmál a vtom do kuchyně vešel Tom. Bill si ani nevšiml, že hudba na chodbě utichla.
„Co?“ Zeptal se Tom, když se Bill sám pro sebe zasmál.
Bill si povzdechl a snažil se pořádně vymyslet, jak správně zformulovat větu, která by vysvětlila, jak se cítí. Mohl Tomovi prostě říct, že si přečetl něco vtipného v časopise nebo si vzpomněl na nějaký vtip, ale měl chuť si popovídat a možná dokonce chtěl, aby ho Tom litoval. „Víš, někdy mi píšou fanynky, že mě strašně milujou a že by chtěly být mnou, že si myslej, že jsem naprosto báječnej.“
Tom několikrát zamrkal z místa, kde stál vedle otevřených dveří lednice. „No a?“
Bill pokrčil rameny a zašklebil se. „Myslím, že kdyby věděly, jaký to je být mnou, zas tak rychle by neměnily.“
„No, no,“ řekl Tom sarkasticky. „Chudáčku. Myslím, že by tě nikdo nelitoval. Sakra, dokonce ani já ne, a to vím, jak je to všechno šílený.“
Bill nečekal, že Tom tohle řekne. „No tak, nech mě, abych si trochu postěžoval,“ řekl stále lehkým tónem.
„Máme skoro všechno, co chceme,“ pokrčil Tom rameny.
´Bohužel ne všechno,‘ pomyslel si Bill nešťastně. „A co svoboda? Před chvílí jsi přiznal, že by bylo hezký vrátit se k tomu, jak to bylo.“
„Už zase tohle?“ Zeptal se Tom. Jeho tvář změkla, posadil se vedle bratra, ukradl mu colu a pořádně se z ní napil. Tom se nikdy s nikým o pití nedělil, celá ta věc s bacily ho vždycky děsila, takže Billa překvapilo, když se Tom napil ještě jednou. „Snad si zase nemyslíš, že tě nenávidím, nebo tak něco, že ne?“
Bill zavrtěl hlavou a otočil několik stránek v katalogu. „Ne, asi jen cítím tlak kvůli albu a mám pocit, že se ve studiu dusím.“
„Tak to je dobře, že máme brzo pauzu. Koukáš, kam vyrazíme na dovolenou?“
Bill přikývl. „Rozhodně to vidím na ostrovy. Souhlasíš?“
„Slunce, pláž, pití, relax. Jsem pro,“ řekl Tom s úsměvem. „A ty a já, že?“
„No jasně,“ řekl Bill. Tváře mu zčervenaly a on sklonil hlavu, aby si časopis prostudoval zblízka. „Kdo jinej?“
„Pamatuješ si na ta francouzská dvojčata, se kterýma jsme se před dvěma roky poflakovali na ostrovech?“ Zeptal se ho Tom.
Bill se zamračil. „Jo, byli v pohodě. Co s nima?“
„Nic. Naplánuj to, jak chceš, dobře? Pokud budu moct sedět na sluníčku a bejt vzhůru dlouho do noci, je mi úplně jedno, kam pojedeme,“ Tom vstal a odešel z místnosti.
„Okay,“ zamumlal Bill. Přemýšlel, jestli Tom věděl, na co myslí, a pak řekl přesný opak toho, co chtěl slyšet. Rozhodně to tak totiž vypadalo.
Odhodil katalog stranou, a najednou měl z celé věci trochu hořký pocit. Místo toho vzal do ruky módní časopis a obdivoval lesklé, vzduchem vyčištěné obrázky, které se skvěly na několika prvních stránkách. Měl by si nechat udělat nový look.
***
Bill bez zájmu šťouchl do svého sushi a snažil se věnovat pozornost tomu, co říkal jeho nejlepší přítel. Byl na večeři s Andreasem a Tomem, kde se svým kamarádem doháněli, co se dá, ale Bill byl tak unavený, že se chtěl jen schoulit do boxu, ve kterém seděli, a jít spát. Tom byl vedle něj a Bill se pořád toužebně díval na velkou mikinu, kterou měl na sobě, jelikož vypadala tak hřejivě a lákavě, nebo přesněji řečeno, Tom vypadal hřejivě a lákavě a Bill se chtěl k Tomovi přitulit a opřít se o jeho rameno. Ale to bohužel nemohl.
„Hele pamatujete si na Selenu ze školy?“ Zeptal se Andreas s plnou pusou kuřete.
Tom se zasmál. „Budeš muset bejt trochu konkrétnější, kámo.“
„No víš, tu, co pořád nosila ty třpytivý sponky do vlasů?“
Bill i Tom se na sebe pobaveně podívali. „Ne,“ řekli jednohlasně.
„Ten poslední rok, co jste tam chodili, měla největší prsa z celýho našeho ročníku,“ doplnil Andreas.
„Jo tahle, jo, tu si pamatuju,“ odpověděl Tom. „A co s ní?“
„Já jen, že jsem ji nedávno viděl.“
„Měla je furt velký?“ Zeptal se Bill suše a snažil se nějak zapojit.
„To nemám ani páru,“ řekl Andreas. „Moji pozornost upoutalo její štěně, který mi počůralo celou nohu.“
„Ooooh, štěně,“ řekl Bill s úsměvem, zatímco Tom se zasmál.
„Ty jsi mě neslyšel nebo co? Říkal jsem, že mi počůralo nohu!“
Bill Andrease ignoroval a otočil se k Tomovi. „Víš, když už máme vlastní byt, mohli bychom si pořídit nějakýho mazlíčka. Mohli bychom si pořídit štěně.“
Tom si odfrkl. „Jo, jasně, Bille, a kdo se o něj bude starat?“
Bill se zamračil. „Samozřejmě bychom se o něj starali my dva. Bylo by naše,“ zadíval se na svůj talíř.
„Ty se nezvládneš o nic postarat,“ zamumlal Tom. „A jezdíme dost často pryč, takže by to nebylo fér jak vůči němu, tak i vůči tomu, komu bychom ho museli neustále házet na krk. Navíc by všechno pochcalo a posralo…“
„Okay, tak si ho nepořídíme,“ přerušil ho Bill hlasitě.
„Jen říkám, že by to bylo nepraktický,“ řekl Tom. „Sotva máme trochu času pro sebe. Přece bychom toho chudáka nechtěli zanedbávat, že ne?“
„Máš pravdu, jen mě to tak napadlo,“ řekl Bill. „To je fuk.“
„Pamatuješ, jak měl Bill tu zlatou rybku?“ Řekl Andreas pobaveně a zjevně se snažil odlehčit atmosféru.
Bill zasténal a zavrtěl hlavou. „Nevytahuj to.“ To poslední, co si právě teď přál, byla historka na jeho účet. Zvlášť ta o zlaté rybce; nebyla to zrovna jedna z těch chvilek, na které by byl Bill hrdý.
„No jo, zlatá rybka,“ řekl Tom a strčil si do úst další sousto nudlí. „Šplích.“
„Šplouch,“ opáčil Andreas se smíchem.
„Vážně, drž hubu,“ řekl Bill. „Vždyť to ani není vtipný.“
„Oh, no jo, byla to tragédie,“ řekl Andreas a šťouchl do Billa loktem. „Jen to přiznej, je to neskutečně vtipný.“
„Možná to bylo vtipný před pěti rokama, ale teď už fakt ne,“ opáčil Bill.
„Vždycky když tu historku vytáhnu na nějakým večírku, všechny to rozesměje,“ pokrčil Tom rameny. „Šplách.“
„Mlask!“ Vykřikl Andreas.
Bill zaťal zuby a odložil hůlky. „Okay, chápu. Jsem nezodpovědnej spratek. Díky.“
„No tak, jen jsme si tě dobírali,“ řekl Andreas. „Většinou když tohle vyprávím, přidáváš se se zvukovými efekty.“
„To jen proto, že nechci kazit zábavu,“ řekl Bill. „Můžeme prostě změnit téma?“ Andreas a Tom strnule přikývli a on si povzdechl a zadíval se do talíře. Nesnášel, když kazil dobrou zábavu tím, že byl podrážděný, ale už tak se cítil dost pod psa.
A ta historka se zlatou rybkou stejně nebyla tak vtipná. Když bylo Billovi dvanáct, vyhrál v tombole na karnevalu malou oranžovo-černou rybku. Pojmenoval ji Nena, což mu Tom nemilosrdně vyčítal, a choval ji v malém akváriu vedle své postele. První týden se o ni staral dobře, ale pak, jak čas plynul a on se s tou malou potvůrkou začal nudit (nepředváděla žádné kousky ani nic jiného!), na ni zapomněl.
Simone ji začala krmit, ale chudák rybka spíše častěji hladověla. Tom vždycky tvrdil, že rybku potkala zkáza, protože akvárium bylo příliš malé a ona se zbláznila, ale Bill si byl jistý, že to byla jeho chyba, protože se o ni nestaral tak, jak měl.
Ať už byl důvod jakýkoli, rybka se jednoho rána rozhodla pro sebevraždu a vyskočila z akvária. Bill se probudil hned po jejím útěku na svobodu, shodil nohy z postele a…
„Mlask,“ zamumlal Bill do svého sushi.
Tom šťouchl Billa loktem do boku. „No tak, bylo to docela vtipný.“
Bill si povzdechl. „Fajn, bylo to doslova k popukání. Vůbec jsem z toho neměl trauma.“
Andreas se ušklíbl. „Moje prateta jednou šlápla na andulku. Křup.“
Tom odložil vidličku. „Ty vole, to je hnus.“
„Ble,“ přidal se Bill.
„Drž hubu!“ Vyhrkl Andreas. „To ty jsi začal s historkama o šlapání na zvířata.“
„To ty jsi s tím přišel!“ Odpověděl Tom.
Zatímco se Andreas s Tomem dohadovali, Bill si na svém místě poposedl a šťouchal do svého sushi na talíři. Jeho oči znovu spočinuly na Tomově mikině a on si povzdechl a přemýšlel, jestli to ještě někdy bude snesitelné.
autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
