autor: AshesPashes
„Ahoj Sasho, za půl hodiny jdu na prohlídku bytu na šestku. Kdyby mě někdo hledal, budu tam nahoře,“ řekla Natalie Franzová, manažerka Trimain Building, své kolegyni.
„Jsi si jistá, že tam chceš jít osobně? Klidně pana Trümpera provedu za tebe, pokud nechceš ztrácet čas prohlídkami bytu a budovy,“ nabídla Sasha.
Natalie se zasmála. „Jsem si jistá, kromě toho si ho chci prohlédnout osobně.“
Natalie byla manažerkou rezidenčního bydlení v luxusní budově Trimain Building v samotném srdci města. V budově se nacházely kanceláře, restaurace, obchody a v horních patrech byty. Jejím úkolem a úkolem jejího týmu bylo provést zde všechny potenciální obyvatele. Každý zájemce, který si chtěl byt byť jen prohlédnout, musel projít důkladnou finanční prověrkou. Čekací listina na byty byla dlouhá a byty nikdy nebyly dlouho prázdné. Každý, kdo něco znamenal, buď v některém z luxusních bytů v Trimain Building bydlel, nebo bydlet chtěl.
Tom Trümper nebyl jiný. Proslavil se, když s několika přáteli vyvinul Deadly Aim, střílečku z pohledu první osoby, která hlavního hrdinu provedla opuštěným městem plným nástrah a nepřátel. Ve své postapokalyptické hře se odklonil od zombie a zaměřil se na dialogy, budování příběhu a čistý vizuál. Nyní byl Tom Trümper považován za jednu z osobností, které je třeba v herním průmyslu sledovat.
Zdobil obálky časopisů, a to jak pro své inovace, tak pro svůj vzhled a postavu. Nedávno se stal terčem paparazzi, kteří pořídili snímky, na nichž byl na dovolené bez trička. Ženy po něm toužily a každý chtěl být jako on.
Těch třicet minut uběhlo rychle a recepce už volala Natalii, aby ji informovala, že pan Trümper přijel na svou prohlídku. Natalie vyklapala na podpatcích z místnosti a uhladila si pouzdrovou sukni přes boky. Nasadila úsměv a pozdravila pohledného muže podáním ruky.
„Vy musíte být Tom Trümper.“
„To jsem, a vy jste slečna Franzová?“
„Prosím, říkejte mi Natalie. Bude mi potěšením ukázat vám náš volný byt.“
Natalie si nemohla nevšimnout, jak to Tomovi naživo slušelo. Byl vysoký, nejméně metr osmdesát, se štíhlou postavou, která se pyšnila svaly, jež viděla na fotkách z dovolené na internetu. Dlouhé hnědé vlasy měl stažené do nízkého, polovičního culíku, zbytek mu volně visel kolem ramen. Jeho oblečení mělo sofistikovaný městský šmrnc; bylo lehce pytlovité, ale příjemně padnoucí. K džínám a polokošili měl koženou bundu a tenisky.
V mnoha článcích se dočetla, že Tom není připravený se usadit, ale nikdo nevěděl, jestli s někým randí nebo ne. Svůj soukromý život si dobře střežil, a kromě pár bývalých přítelkyň ze střední školy z něj nikdo nedokázal vypáčit žádné informace, ale často byl viděn v klubech a na vyhlášených místech mezi skupinkami lidí, takže se předpokládalo, že je hráč.
Natalie si vzala příklad z Toma, když ho prováděla po budově. Zdálo se, že je uvolněný a nijak zvlášť nespěchá, takže mu ukázala budovu celou. Ve vstupní hale budovy se nacházela tělocvična pro obyvatele s bazénem a saunou, dále restaurace spolu se dvěma obchody a kavárnou.
Když došli do šestého patra, Natalie Tomovi ukázala, jak funguje zámek s klávesnicí, a otevřela mu vstup do honosného bytu. Okamžitě vstoupili do obytného prostoru hned vedle malé předsíně, do které se dostali vstupními dveřmi. Tom se snažil použít svou fantazii, aby si představil, jak by to vypadalo se vším tím vybavením, ale nebylo to snadné. Byt byl v tuto chvíli z větší části prázdný. Nebyl tu žádný nábytek jako příklad, ale Tom si byl jistý, že většina potenciálních obyvatel má o takové věci svoji jasnou představu; věděli, co chtějí, a nepotřebovali žádný nábytek na ukázku, aby se jím mohli inspirovat. V tomto směru byl Tom ztracen.
Pokračoval s Natálií směrem ke kuchyni. Byla malá, ale Tomovi to bylo jedno, on sám moc nevařil. Věděl, že si jídlo bude po většinu času objednávat v hotelové restauraci.
Tom už toho viděl dost, byt byl pro něj ideální, i když trochu velký. Také to vysílalo ten správný signál. Chtěl se obklopovat hezkými věcmi, ale nechlubit se svým novým bohatstvím.
„Ten byt beru,“ řekl Tom a přerušil Natalii, když mluvila o interkomovém systému, který spojoval jeho byt s recepcí.
„To je skvělé. Potřebuji jen, abyste podepsal pár věcí a dal nám šek na zálohu, pak bude všechno připravené.“
„Máte ty papíry tady?“
„Samozřejmě. Můžete je vzít svému právníkovi a v klidu si je přečíst. Máte sedm dní na to, abyste je donesl zpátky i se zálohou, jinak byt nabídneme někomu jinému.“
Tom vytáhl z vnitřní kapsy kožené bundy šekovou knížku a vytáhl pero.
„Na koho mám ten šek vypsat?“
„Oh, vy chcete rovnou zaplatit?“
„Ano, nemá smysl ztrácet čas. Já chci ten byt a vy potřebujete šek a pár podpisů. Obojí můžu vyřešit hned teď.“
„Nechcete, aby se na ty papíry podíval právník?“ Zeptala se Natalie překvapeně, ještě nikdy žádný z nájemníků nebyl tak rychle připravený se nastěhovat.
„Za chvíli se na to podívám sám,“ ujistil ji Tom a vypsal šek.
Tom smlouvu rychle prolétl očima a zjistil, že je zcela standardní. Podepsal se v její spodní části a spolu se šekem ji podal zpět Natalii.
„Okamžitě vaše papíry vyřídíme, a jakmile budete připraven, můžete se začít stěhovat,“ usmála se Natalie.
„Potřeboval bych pomoct ještě s jednou věcí, pokud to bude možné,“ řekl Tom a podíval se přímo na Natalii. Tom si přejel špičkou jazyka po kroužku v koutku svých úst, což byl jeho zlozvyk, když byl nervózní.
„Samozřejmě, moc ráda vám pomůžu, pokud budu moct.“ Natalie nervózně polkla. Nevěděla, na co se Tom chystá zeptat, ale věděla, v jakou otázku přesně doufá.
„Opravdu nevím, co si počít s takhle velkým prostorem. Moji přátelé říkají, že můj starý byt je katastrofa. Můžete mi doporučit někoho, kdo mi s tím pomůže? Někdo, kdo by sem přišel a vybral všechen nábytek a všechno ostatní, co je potřeba?“
„Oh,“ Natalie se cítila polichocena, a zároveň v rozpacích. Doufala, že na ni Tom použije své uhlazené playboyovské pokusy, ale on chtěl jen doporučení. „Ano, mám kamaráda, který je interiérový designér. Nebude vadit, když mu dám na vás kontakt?“
„To by bylo vážně skvělé, moje sekretářka nám domluví schůzku. Děkuji vám za vaši pomoc, Natalie.“
„Samozřejmě, pane Trümpere. Můžu pro vás udělat ještě něco dalšího?“
„Jen abyste mi neříkala pane Trümpere. Je to klišé, navíc pan Trümper je vlastně můj otec.“
Natálie se zasmála: „Jistě, pane Trümpere, tedy, Tome. Když se při odchodu zastavíte u mě v kanceláři, dám vám kopii podepsané smlouvy, kombinaci ke dveřím a návod, jak ji změnit. Budeme potřebovat, abyste nám novou kombinaci sdělil a my ji mohli zapsat do záznamů pro případ nějaké nouze.“
„Skvělé. Děkuji vám za veškerou pomoc, Natalie.“
„Rádo se stalo. Než odejdete, nezapomeňte se zastavit u mě v kanceláři.“
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
