autor: Starling011
Projížďka
Bill zjistil, že je i po sprše stále nervózní a rozrušený, a nakonec vydrhl koupelnu, než v sobě našel sílu jít spát. Ve spánku nenašel žádnou úlevu, celou noc měl noční můry. Ale místo toho, aby byl v New Yorku a viděl, jak ta žena umírá, se sen odehrával tam ve Wyomingu. Poznal to, protože tam bylo ticho a on se nemohl nadechnout. Ten muž mu řekl, aby se staral o svoje a vynechal z toho policii. Držel Billa za jednu z tolik nenáviděných kostkovaných košil přímo před svým obličejem. Bill cítil jeho odporný dech a strašně moc si přál se od toho nechutného muže dostat pryč. Měl na rukou smrt a Bill cítil, jak mu proniká přes košili až do jeho kůže. Měl pocit, že omdlí, jestli ho ten muž brzy nepustí. Pak vytáhl zbraň a střelil Billa do hrudi. Ten sebou trhl a vyletěl do sedu.
Polil ho studený pot. Prohmatal si hrudník a ujistil se, že je neporušený a nepoškozený. Podíval se k oknu, a když uviděl světlo, pohlédl na hodiny. Bylo osm hodin ráno; on šel spát ve dvě. Dal si další sprchu, aby ze sebe dostal pot. Pak se vyhnul kostkovaným košilím a spokojil se s obyčejným tričkem.
Jakmile se oblékl a dal si kávu, vydal se hledat prostředky na uklízení. Jakmile našel, co hledal, metodicky prošel dům a utřel, zametl a vydrhl dřevěné podlahy a dlažbu, a také vyluxoval koberec. Otřel každý povrch a vyleštil všechna okna a skleněné povrchy.
Zrovna myl nádobí s uvolněnými prameny vlasů, které mu vyklouzly z culíku, a se žlutými gumovými rukavicemi na rukou, když zazvonil zvonek u dveří. S mlasknutím si rukavice sundal a do dlaně si napumpoval trochu dezinfekce na ruce. Otevřel dveře a překvapilo ho, když se ukázalo, že je to Tom.
„Moc hezký,“ řekl Tom a gestem ukázal na jeho rozcuchané vlasy.
„Jo, moje nádobí je naprosto dechberoucí,“ opáčil Bill a ustoupil stranou, aby Toma pustil dovnitř.
„To máš vždycky nějakou vtipnou odpověď?“ Zeptal se Tom s úsměvem. Obývací pokoj byl čistší, než když tam byl naposledy, a Tom hádal, že Bill nejspíš vydrhl celý dům, aby se vypořádal se zbytky stresu ze včerejší noci.
„Vždycky,“ řekl Bill a vrátil se do kuchyně. Vytáhl špunt z mýdlové vody a sledoval, jak mizí v odtoku.
„Takže, věříš mi?“ Zeptal se Tom.
„To záleží na tom, co tou otázkou přesně myslíš,“ odpověděl Bill a otočil se k němu čelem.
„Prostě jen odpověz na otázku. Netýká se to zbraní ani country hudby. No, možná se trochu projedeme,“ pokrčil Tom rameny a Bill zvedl obočí, než pokrčil rameny.
„Fajn,“ řekl Bill.
***
„Proč mám na hlavě kovbojskej klobouk?“ Zeptal se Bill, když Tom zaparkoval.
„Protože se rychle spálíš, když si nebudeš chránit obličej,“ odpověděl Tom a sám si ho nasadil na hlavu. „Tak pojď.“ Bill vystoupil z auta a následoval Toma. Došli ke stáji a Bill nad tím zápachem nakrčil nos.
„Vážně, Tome, co tady budeme dělat?“ Zeptal se Bill.
„Přelezeme plot do výběhu,“ řekl Tom a přeskočil dřevěný plot stejně lehce jako tenkrát Billův. Viděl, že Bill váhá, jestli se má dřeva dotknout, a nabídl mu ruku. Bill váhal asi stejně dlouho jako včera, ale dovolil Tomovi, aby mu přes plot pomohl. Tom přistoupil k tmavému koni a pohladil ho po hladkém boku. Pak mu přejel rukou po nose a Bill viděl, že na koně tiše mluví.
„Zeptám se znovu a budu doufat, že mi tentokrát odpovíš. Co tady budeme dělat?“ Zeptal se Bill, když Tom přivedl koně.
„Projedeme se na koni. Cítil jsem se špatně kvůli včerejšku a tvýmu záchvatu paniky, tak jsem si myslel, že projížďka bude příjemná změna,“ odpověděl Tom, když kůň šťouchl do Billa.
„Já se toho zvířete ani nedotknu, natož abych si na něj sedl,“ postěžoval si Bill a o krok ustoupil, když ho kůň šťouchl do hrudi a očuchal jeho bundu.
„Je neškodná,“ řekl Tom. V jasném slunečním světle měl krásně světle oříškové oči a lehce se usmíval. Ten úsměv přiměl Billa zúžit oči a vzal si od Toma nabízené otěže. Usmál se, když ho Bill následoval do temné, páchnoucí stodoly. „Osedlání je poměrně jednoduchý, takže by na to mohl přijít i měšťák, jako jsi ty.“ Tom vyšel ze sedlovny s dekou a koženým sedlem. Podal sedlo Billovi, který si ho s úšklebkem vzal.
„Uvědomuješ si, kolik bakterií nás čeká, že?“ Zeptal se Bill, když Tom položil deku na koňský hřbet a vzal si od Billa sedlo.
„Jsi ztracenej případ,“ prohlásil Tom a pozvedl na Billa obočí. „Chceš bejt dneska otravenej?“
„Budu se snažit nebýt,“ odpověděl Bill. Když se na něj Tom díval tímhle způsobem, Bill mohl jen stěží přemýšlet, natož být v tu chvíli sarkastický.
„To je dobře, protože bych s tebou opravdu rád strávil hezký den,“ řekl Tom a ustoupil, aby zapnul sedlo. Bill využil té chvíle, aby dostal srdce zpátky pod kontrolu a pokusil se spolknout motýly, kteří ho lechtali v hrdle. „Půjdu osedlat druhého koně, jen drž otěže a zkus na ni nasednout. Nebude se hýbat… moc.“
Bill se chopil otěží a zamračil se na vzdalující se záda. Podíval se na sedlo a zjistil, kam zřejmě mají jít jeho nohy. Položil nohu do třmenu a vytáhl se nahoru. Když se pokusil přehodit nohu, spadl na zadek s: „Umph.“ Uslyšel známý smích a otočil se, aby uviděl, jak se mu Tom skoro v předklonu směje.
„Měl jsi vidět svůj obličej, k nezaplacení,“ dostal ze sebe Tom, zatímco se smál. Za ním stál černý kůň a Tom v ruce držel otěže.
„Trhni si,“ řekl Bill, vstal a oprášil si kalhoty.
„Musíš vyšvihnout nohou výš a neztratíš rovnováhu,“ poradil mu Tom a nasedl na druhého koně s lehkostí, která v Billovi vyvolala lehkou závist. Tom měl na tváři stále pobavený výraz, když Bill strčil nohu zpátky do třmenu a vyhoupl se. „Tohle je ještě větší zábava, než jsem si myslel.“
„Drž hubu,“ řekl Bill, když mu noha vyklouzla a znovu se rozplácl. Blonďatý dredař se rychle tlumeně zasmál, než seskočil ze svého koně a nabídl Billovi ruku, aby ho vytáhl na nohy.
„Vzdávám to,“ řekl Bill, zatímco dovolil Tomovi, aby mu pomohl.
„Všechno záleží na tom, aby sis uvědomil, co děláš, a navíc boty s gumovou podrážkou nejsou celkově moc dobrý nápad,“ řekl Tom a kývl k Billovým teniskám.
„Já se na to zvíře nedostanu,“ prohlásil Bill a zkřížil ruce na hrudi.
„Ale no tak, můj synovec spadl asi pětkrát,“ řekl Tom.
„Tvýmu synovci není dvaadvacet. Spadnout před někým z rodiny v deseti letech je přijatelný. Spadnout před kolegou ve dvaadvaceti je prostě ponižující,“ řekl Bill a znělo to velmi uraženě, zvlášť když si ještě zkřížil ruce na hrudi.
„Nepoužiju to proti tobě, slibuju,“ řekl Tom a přistoupil k Billovi blíž. „Pomůžu ti.“ Bill se opět ocitl v rozpacích, když byl Tom tak blízko s tím svým nespravedlivým pohledem a dlouhými řasami. Tom si jazykem navlhčil spodní ret a Bill si poprvé všiml, že má ve rtu malý kroužek. Byl stříbrný a nenápadný. Vytrhl se ze svého fantazírování a povzdechl si.
„Jestli spadnu, ukradnu ti auto a ty si pro něj dojedeš na koni,“ řekl Bill a Tom pokrčil rameny.
„Nenechám si zkazit krásnej letní den špatnou náladou. Jestli spadneš, dám ti klíčky,“ odpověděl Tom a pokrčil rameny. Nebylo to hezké, ale Tom dostal Billa na koně, aniž by spadl… znovu. „Vidíš, říkal jsem ti to.“
„Takže, kam jedeme?“ Zeptal se Bill, protože se na hřbetě klusajícího koně cítil velmi nejistě.
„Uvidíš,“ odpověděl Tom a na tváři se mu opět objevil ten dokonalý úsměv, když nasedal na koně. Bill zavrtěl hlavou a upravil si klobouk. Tom vyjel ze stáje a Bill ho následoval. Kymácel se, ale dokázal se udržet na koni.
Ještě, než opustili pastvinu, našel Bill jakousi podivnou neustále se měnící rovnováhu. Vyjeli na naučnou stezku a Bill cítil, jak se uvolňuje. Přestal myslet na bakterie a všechno ostatní, co ho obvykle trápilo, a uvědomil si, že Tom je první člověk, s nímž se od setkání s Rebeccou a Hannah cítí opravdu uvolněně.
„Vidíš, teď už jsi přirozenej,“ řekl Tom a trochu zpomalil, aby mohl jet vedle Billa.
„Zadek mi ztuhl už asi před deseti minutama,“ odpověděl Bill, což Toma rozesmálo.
„Je to jako jízda na kole; musíš si vytvořit mozoly,“ škádlil ho Tom a Bill zavrtěl hlavou. „Ten klobouk ti sluší. Perfektně se k tobě hodí.“
„Absolutně ten klobouk nesnáším,“ prohlásil Bill. A byla to pravda; celou cestu s ním bojoval.
„Určitě si zvykneš,“ řekl Tom.
„Mí staří přátelé říkávali, že se dokážu přizpůsobit i v hurikánu, takže možná máš pravdu,“ řekl Bill, když si vzpomněl, kdy to Rebecca poprvé řekla.
„Přijde mi, že se maloměstskýmu životu přizpůsobuješ celkem dobře,“ poznamenal Tom.
„Měl bys vidět, co se mi honí hlavou; stesk po domově, starosti, a to spouští moje OCD,“ řekl Bill.
„Starosti?“ Zeptal se Tom a Bill si uvědomil, že mu to ujelo. „Mají ty starosti něco společnýho s tvým strachem ze zbraní?“
„Ne, jen se bojím, že neplním přání mých rodičů. Nikdy jsem nešel na vysokou, a teď ani nezůstanu ve městě,“ pokrčil Bill rameny a snažil se to zahrát do autu.
„Jak zemřeli?“ Zeptal se Tom v naději, že tím Billa nerozhodí.
„Autonehoda,“ odpověděl Bill a snažil se vypadat náležitě rozrušeně.
„To je drsný,“ řekl Tom a Bill přikývl. „Už jsme skoro na místě, kde si můžeme odpočinout.“ Bill znovu přikývl a Tom se znovu rozjel před ním. Dojeli na mýtinu a Tom sesedl z koně, než ho dovedl k potoku. Přivázal otěže k větvi a přesunul se zpět doprostřed mýtiny právě ve chvíli, kdy Bill sklouzl z koně. Billovi se při dopadu na zem podlomila kolena, takže znovu spadl na zem.
„Nenávidím tě,“ prohlásil Bill, když se Tom znovu začal smát a nabídl mu ruku, aby mu pomohl vstát.
„Vážně by ses měl vidět pokaždý, když spadneš na zem, je to k popukání,“ řekl Tom a vedl koně k vodě, zatímco Bill si protahoval ztuhlé nohy.
„Jak jsi tohle místo objevil?“ Zeptal se Bill a usadil se do husté zelené trávy, která se táhla po obou stranách stezky. Sundal si boty i ponožky, jelikož ho trochu bolely nohy.
„Po smrti rodičů jsem trávil hodně času touláním se, a když Lucy viděla můj zájem o koně, jednoho mi koupila. Ta, na který jsi jezdil, se jmenuje Dýnička. Pojmenovala ji Lucyina dcera, když jí bylo asi pět. Zavedla mě na místa, jako je tohle, daleko od všeho, kde jsem mohl přemýšlet a truchlit,“ řekl Tom, sedl si k Billovi do trávy a točil mezi prsty stéblo trávy.
Vzhlédl a jeho oči měly barvu a konzistenci rozpuštěné čokolády. „Přemýšlet takhle delší dobu sám nad sebou není zrovna bezpečný. Moje hlava nikdy nebyla úplně šťastným místem,“ řekl Bill a sklopil zrak před intenzitou pohledu, kterého se mu dostávalo.
„Chápu, co tím myslíš,“ řekl Tom, pak vstal a shodil klobouk i košili.
„Co to děláš?“ Zeptal se Bill pobaveně ze svého místa na zemi.
„Snažím se odvést myšlenky od vážnejch témat,“ řekl Tom. „Máš u sebe mobil?“
„Nechal jsem ho doma, proč?“ Zeptal se Bill. Tom k němu najednou přiskočil a hodil si ho přes rameno. Shodil ze sebe džíny i boty a zůstal jen v boxerkách. „Pusť mě.“
„Okay,“ řekl Tom jednoduše a pustil Billa přímo doprostřed líně tekoucí řeky. Bill vydal pohoršený zvuk, ale Tom se ponořil pod vodu dřív, než mu to Bill stačil oplatit. Voda byla teplá a příjemná, ale chladnější než venkovní letní vzduch, který byl téměř dusivý. „Promiň, Wille. Myslel jsem, že se budeš smát,“ řekl Tom, když se vynořil pár metrů od Billa.
„Jen nemůžu uvěřit, že jsi mě tam hodil v oblečení. A navíc se nezlobím. Tohle jsem dneska vážně potřeboval a je to mnohem větší relax než drhnout dům, dokud se nebude třpytit,“ řekl Bill, když vylezl z vody. Svlékl si košili a položil ji rovnou do trávy vedle bot. Pak si lehl na záda do trávy a nastavil se hřejivému slunci.
„Spálíš se,“ řekl Tom a něco studeného ho udeřilo do hrudi. Bill se podíval dolů a zjistil, že je to tuba s opalovacím krémem. Ušklíbl se nad mastnou konzistencí, ale opravdu se nechtěl spálit, a tak si ho rozetřel po kůži. Jakmile si zcela natřel odhalený hrudník, lehl si na zem a zavřel oči. Měl pocit, jako by utekla jen chvilička, když ucítil, jak se něco dotklo jeho tváře a zašimralo ho to na čele. Otevřel oči právě včas, aby viděl, jak Tom stáhl svou ruku zpět.
„Usnul jsi a měl jsi vlasy v obličeji,“ vysvětlil Tom, když na něj Bill zvedl obočí.
„Už je to věčnost, co jsem usnul venku,“ řekl Bill, posadil se a protáhl. Kalhoty měl ještě trochu vlhké, ale košile už byla úplně suchá. Natáhl si ji zpátky a byla příjemně teplá od slunce.
„Možná mám blahodárný účinky na tvoje OCD,“ dobíral si ho Tom.
„Možná,“ odpověděl Bill a Tom se usmál.
„Měli bychom se vrátit. Jakmile zapadne slunce, bude venku pěkná zima,“ řekl Tom a vstal. Pomohl Billovi vstát, a pak se zase oblékl. Bill přemýšlel, jak dlouho byl Tom ve vodě a jak dlouho ho pozoroval, jak spí.
Bill se vyděšeně podíval na Dýničku, než vklouzl nohou do třmenu a pevně se vytáhl nahoru a dostal se do sedla.
„Vidíš, říkal jsem ti to; všechno je to jen otázka cviku,“ řekl Tom.
„Pořád to nebylo moc ladný a všechno to byla čistá síla vůle. Odmítl jsem znovu spadnout,“ odpověděl Bill, když Tom nasedl na druhého koně.
„Síla vůle je občas mocná,“ řekl Tom, než se rozjeli.
***
„Díky za dnešek. Bylo to fajn,“ řekl Bill, když Tom zastavil před jeho domem a zaparkoval auto.
„Jo, no, cítil jsem se špatně za ten včerejšek,“ řekl Tom a Bill se usmál.
„Nechceš jít dovnitř na skleničku?“ Zeptal se Bill.
„Vlastně bych měl jet domů a nechat tě pokračovat v uklízení,“ odpověděl Tom s lehkým škádlením v hlase.
„Ach no jo… tohle,“ řekl Bill a sáhl po klice.
„Hej,“ řekl Tom a Bill se otočil. Ještě, než se úplně otočil, Tom se naklonil a políbil ho. Bill neměl absolutně žádnou kontrolu nad tím, co udělal potom, když ovinul prsty kolem několika Tomových měkkých dredů. Cítil, jak se mu řadicí páka zarývá do žeber, ale bylo mu to jedno.
Tomovy rty dokonale splynuly s jeho a bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se mu nějaký polibek takhle líbil. Tom líbal dokonale a rukama vklouzl do Billových vlasů, stáhl mu gumičku a prsty mu prohrábly vlasy.
„Chtěl jsem se nejdřív zeptat,“ řekl Tom, když se od sebe odtáhli, a opřel se čelem o Billovo.
„Ne že bych protestoval,“ odpověděl Bill a užíval si tu malou blízkost v tiché tmě auta. Cítil však, jak mu srdce svírá malá hrůza. Mohl by se s Tomem opravdu sblížit, když Tom ani neznal jeho pravé jméno?
autor: Starling011
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
