autor: AshesPashes
Bill stál v Tomově bytě a obdivoval skvělou práci malířů. Jak slíbili, práce byla hotová za tři dny a barva už byla úplně suchá. Dali Billovi svolení, že může začít dovnitř stěhovat a na stěny věšet všechny věci. Nábytek do obývacího pokoje byl přivezen a postaven už dříve toho dne; teď už jen zbývalo, aby Bill pověsil na stěny umělecká díla.
„Jednu místnost mám z krku,“ pomyslel si při práci.
Dva dny předtím byli s Tomem nakupovat nábytek a vše bylo jako předtím. Sice se Billa tolik nedotýkal, ale když se byli porozhlédnout v prvních dvou obchodech ze seznamu, udělal několik narážek. Tom přenechal Billovi všechna rozhodnutí ohledně nábytku a vybrali opravdu skvělé kousky. Když dorazili do druhého obchodu, měl už Tom nakupování dost a vyměnil Billa za kancelář a práci, kterou potřeboval dokončit.
Během jejich malého výletu se Billovi na Tomově chování něco nezdálo a Natalie se chystala jít nahoru, aby si o tom s Billem promluvila, zatímco on věšel umělecká díla na stěny.
„Okay, tak co se při tom nakupování stalo?“ Zeptala se a skočila mu do řeči hned poté, co Bill otevřel dveře.
„No, šel se mnou jen do dvou obchodů a na nic neměl skoro žádnej názor. Byl tam jeden stolek, který hned chtěl, a kolem něj byly křesla, která se mu ale nelíbila, ale jinak z jeho strany nebyl žádný odpor ani podpora u žádnýho dalšího kousku. Prostě mi řekl, ať si dělám, co chci, a jen vytáhl kreditní kartu.“
„Myslím, že každý touží mít partnera, který se podvolí jeho vůli,“ řekla Natalie zasněně.
„Nemyslím si, že je takový pořád. Nemůže být takovej, a zároveň vést úspěšný podnik.“
„Myslím, že v posteli taky ne. Vypadá jako takový ten typ, který se hned ujímá vedení,“ usmála se Natalie na Billa.
„Každopádně,“ řekl Bill a obrátil na svou nejlepší kamarádku oči v sloup a ona se zachichotala, když držel první zarámovanou fotku a snažil se odhadnout, jestli opravdu chce mít tuhle fotku v obýváku. „Už víš, jak se mnou koketoval a choval se ke mně fyzicky.“
„No jasně, a viděla jsem to i na vlastní oči v klubu. Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, jak blízko se k tobě nakláněl, když na tebe mluvil. Kdybych byla já na tvým místě, skočila bych mu do klína.“
„Očividně máš absťák, Nat.“ Švihla ho přes ruku, a pak naštvaně zkřížila ruce na hrudi. „Každopádně, když jsme byli nakupovat, ani jednou se mě nedotkl. Pořád byl moc milej a trochu se mnou koketoval, ale jen když nebyl nikdo jinej poblíž.“
„Co tím chceš říct?“ Zeptala se Natalie a nakrčila obočí.
„Chci tím říct, že už zase nevím, o co mu jde. V baru to vypadalo, že jsem to konečně pochopil. Myslel jsem si, že mě vyloženě balí, ale když jsme nakupovali, jedna z prodavaček řekla: ‚Kéž by mi můj přítel vždycky na všechno řekl ano, když jde o dekorace do naše bytu.´ Přísahal bych, že jsem viděl, jak se naježil. Vysvětlil jí, že spolu nechodíme a že jsem jeho designér. Pak velmi krátce nato odešel. Od té doby jsem o něm neslyšel ani slovo.“
„Takže teď zase znovu přemýšlíš, jestli jsi ty signály pochopil správně. Prostě ho polib a uvidíš, co se stane.“
„Jo, když to udělám, co nejhoršího se může stát? Koukneme, jaký máme možnosti: přijdu o práci, dostanu pěstí do obličeje, nebo mi polibek oplatí. To nejsou moc dobrý vyhlídky.“
„Kéž by ty vyhlídky hrály ve tvůj prospěch,“ řekla Natalie a snažila se co nejlépe napodobit Effie Trinketovou.
Oba propukli v záchvat smíchu právě ve chvíli, kdy se otevřely dveře do bytu.
***
Tom vstoupil do bytu a našel Billa a Natalii, jak sedí na podlaze a hlasitě se smějí. Smích je přešel ve chvíli, kdy si ho všimli.
„Tome, nevěděl jsem, že se dneska zastavíš,“ řekl Bill, když se postavil.
„Říkal jsem si, že se přijdu podívat, jak to tu vymalovali, a na obývák, když už to mělo dneska všechno dorazit.“
„Oh, no, Natalie mi zrovna pomáhala pověsit pár obrazů, než půjde domů.“
„Jdu to jen okouknout. Klidně pokračuj,“ řekl Tom a otočil se k chodbě, která vedla k ložnici.
„Stejně už musím jít, v sedm se mám sraz s Craigem, protože jdeme na večeři a už bych měla jít, abych se stihla převléknout a tak,“ řekla Natalie dost nahlas, aby ji Tom slyšel, když odcházel.
Natalie popadla kabelku a zamířila ke dveřím, než se otočila zpátky a zašeptala směrem k Bíllovi: „Polib ho“.
***
„Takže, co tu děláš tak pozdě?“ Zeptal se Tom, když se vrátil do obýváku.
„Nestihl jsem předtím pověsit obrazy a tak, a chtěl jsem to mít jako celek, abys viděl hotový pokoj, kdyby ses náhodou zastavil.“
„No, vypadá to tu opravdu skvěle. Chtěl jsem připojit k televizi svůj herní systém a vyzkoušet ho. Proč sedíš na zemi?“ Zeptal se Tom jakoby mimochodem s jedním pozvednutým obočím, když se přesunul k televizi naproti místu, kde seděl Bill.
„Protože ty sám jsi ještě neměl příležitost sedět na svém vlastním gauči. Vím, že to zní hloupě, ale myslím, že nájemník by měl být vždycky první.“
„Oh, no, mně jsou tyhle věci vážně jedno. Klidně můžeš být první, kdo si sedne na gauč, nebo použij jednu z těch nových skleniček, které jsi, jak vidím, umyl a uklidil v kuchyni. Měl bys mít aspoň pohodlí.“
„Díky.“
Chvíli mlčeli, zatímco si Tom hrál s televizí a Bill upravoval obraz na stěně.
„Zdržíš se tu ještě dlouho?“ Zeptal se Tom a zapnul televizi.
„Promiň, nechci překážet. Dej mi pár minut, pak vypadnu.“
„Proto jsem se neptal. Přemýšlel jsem, že bych se tu ještě chvilku zdržel a objednal si něco k večeři. Nechtěl bys zůstat a dát si něco se mnou? Můžeš se kouknout na moji novou hru.“
Bill se na Toma zářivě usmál.
„To zní dobře. Na co máš chuť?“
Tom se šibalsky usmál a jazykem si přejel po piercingu ve rtu. „Nechám to na tobě.“
***
O pouhých čtyřicet minut později už spolu seděli v Tomově kuchyni, jedli pizzu a nezávazně si povídali o tom, co Billovi zbývá udělat v bytě, a také o Tomově práci. Byl zaneprázdněný, ale zase ne tolik, a určité úseky hry bylo třeba vyzkoušet. Konverzace se rychle rozproudila a stala se pro oba příjemnější. Během jídla si bezstarostně povídali a smáli se.
Když po jídle uklidili, přesunuli se na pohovku. Tom požádal Billa, zda by se mohl ještě chvíli zdržet a podívat se, co se svým týmem vytvořil. Tom byl na dosavadní vývoj hry opravdu pyšný, ale stále to byla jen hrubá práce.
„Hraješ nějaký hry?“
„Kromě těch několika, co mám na telefonu? Ani ne. Můj bývalej měl rád závodní hry, ale já jsem se do nich nikdy moc nepouštěl.“
Tom se chytil za srdce a padl na pohovku, přičemž vydával zvuky, jako by umíral.
„Oh ticho,“ zasmál se Bill a odstrčil Tomovy nohy z gauče, aby si mohl sednout vedle ‚umírajícího‘ muže. „Možná budeš ten, kdo změní můj názor.“
„No uvidíme.“
Tom spustil hru a vysvětlil mu základní zápletku. Po deseti minutách, kdy Billovi vysvětloval, jak se to ovládá, už hrál hru sám. Tom doplnil dialogy tam, kde ještě žádné nebyly. Pak vytáhl svůj notýsek a dělal si poznámky, zatímco Bill se smál a hrál ještě dalších deset minut, než hra skončila.
„Oh ne, co se stalo?!“ Zeptal se Bill překvapeně, když obrazovka zčernala.
„Proč jsi tak naštvanej? Vždyť tě hry nebaví, ne?“
„Ale… já…“ začal Bill protestovat.
Tom se zasmál. „To je všechno. Teda všechno, co se dá v tuhle chvíli hrát.“
„Co sis to tam psal?“ Zeptal se Bill a naklonil se, aby viděl na Tomův notes.
Tom ho před jeho zvědavýma očima ukryl, a pak Billovi ukázal stránku, na kterou psal.
„Jen jsem psal pár poznámek o dosavadní hratelnosti hry. Nějaké drobné úpravy, které je třeba udělat, nebo věci, o kterých si myslím, že zlepší hratelnost.“
„Jsi vážně roztomilej, když si čmáráš do toho malýho notýsku.“
„Tak roztomilej, jo?“ Zeptal se Tom s úsměvem.
Bill se chvíli usmíval, než se naklonil dopředu. Když se naklonil dopředu i Tom, aby mu vyšel vstříc, Bill nahnul hlavu, aby spojil jejich rty. Jejich rty se proti sobě pomalu pohybovaly a vzájemně se laskaly. Bill se na okamžik odtáhl a podíval se na Toma, než se jejich rty opět spojily. Bill pro Toma otevřel ústa a polibek se prohloubil, zatímco se jejich jazyky dlouhé chvíle hladily.
Tom se lehce udýchaně odtáhl. Bill mu doslova vyrazil dech. Bill si opřel čelo o Tomovo a snažil se popadnout dech.
„Nebyl jsem si jistý, jestli máš opravdu zájem,“ zašeptal Bill.
„Rozhodně zájem mám,“ řekl Tom a znovu Billa políbil.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
