autor: Starling011
Obavy
„Sluší ti to,“ řekl Bill, když se vrátil do pokoje, což přimělo Toma nadskočit. Bylo poledne, ale oni byli stále vzhůru. I když Bill víc než Tom; Bill si tak nějak bezcílně kreslil na prázdný list papíru velmi tupou tužkou. Tom byl schoulený na gauči a vypadal tak nějak polomrtvě, když sledoval nějaký bezduchý pořad v televizi.
„Neměl by ses k lidem plížit,“ řekl Tom a natáhl se po Billovi, ale ten byl mimo jeho dosah, takže se svalil zpátky na gauč a zamračil se na něj.
„Já jsem se neplížil. Neměl bys spát, pamatuješ?“ Připomněl mu Bill.
„Jak to, že jsi tak čilej?“ Zeptal se Tom.
„Káva,“ odpověděl Bill a pokrčil rameny. Zvedl svůj náčrtek a Tom se zatvářil překvapeně. Byl tam on, jak leží na pohovce a vypadal, jako by spal.
„Říkal jsi, že mi to sluší,“ řekl Tom.
„Možná by byl vhodnější výraz uvolněný. Jsi poněkud poddajný a ospalý a je to roztomilý,“ odpověděl Bill a položil papír na stůl. Obešel ho a schoulil se na pohovku k Tomovi. Chvíli se líně líbali, zatímco na ně skrz prosklené dveře dopadalo slunce. Tom právě sjel rukama dolů ke knoflíčkům na Billově košili, když se otevřely dveře a z předsíně se ozvaly dva hlučné hlasy.
„Tome, nebudeš věřit, co jsme dnes ráno viděli…“ Georg vešel do obývacího pokoje a zastavil se uprostřed věty. „I když si jsem jistej, že to není tak zajímavý jako to, co se mělo odehrávat tady.“ Povytáhl obočí a Bill rozpačitě sklopil hlavu.
„Skvělý načasování jako vždycky,“ řekl Tom sarkasticky, když se Bill posadil a upravil si těch pár knoflíčků, které se Tomovi podařilo rozepnout.
„Rád tě zase vidím, Wille,“ řekl Georg a posadil se do jednoho z křesel.
„Já tebe taky,“ odpověděl Bill a snažil se, aby to neznělo příliš rozpačitě. Soustředil se na to, aby byl Georg vděčný, že vešel teď, a ne o pár minut později, kdy by byla situace ještě víc kompromitující. Byl frustrovaný, že tu Georg vůbec je, protože ještě pár minut a byli by na nejlepší cestě ke šťastnému konci.
Gustav vyšel z kuchyně s limonádou. „Kámo, měl bys jít nakoupit,“ řekl Gustav. Nemáš v lednici vůbec nic k jídlu.“
„Tak jste se mohli najíst u sebe doma,“ navrhl Tom a také se posadil.
„Tam taky nikdo nenakupuje,“ řekl Gustav a Bill zavrtěl hlavou.
Ti dva mu silně připomínali Rebeccu a Hannah. Vtrhávaly do Billova bytu v jakoukoli denní či noční dobu a stěžovaly si na nedostatek jídla. Také provokovaly jeho OCD tvrzením, že se cítí opravdu špatně, když mu do bytu tahají nepořádek.
„Tak proč jste tady?“ Zeptal se Tom.
„Za chvíli začne zápas,“ řekl Georg a díval se na Toma jako na blázna.
„No jasně, fotbal,“ řekl Tom a Bill vstal. „Kam jdeš?“
„Zmínili jste se o fotbale, jdu pryč. Kromě toho musím vyprat a Kašmír asi potřebuje nakrmit,“ řekl Bill.
„Kašmír?“ Zeptal se Georg se zmatkem jasně vepsaným do tváře.
„Adoptoval jsem krásný malý kotě. Užijte si zápas.“ Bill dal Tomovi rychlou pusu a sbalil si bundu, než odešel z domu.
„Co?“ Zeptal se Tom rozpačitě, když se na něj upřely dva páry očí, jakmile se za Billem zavřely dveře.
„Má tě naprosto v hrsti,“ řekl Georg a Gustav souhlasně pokýval hlavou.
„Jak myslíš,“ řekl Tom.
„Chceš říct, že kdybychom ti dali na výběr, tak by ses radši díval na fotbal, než abys ho vyšukal?“ Zeptal se Georg.
„Co to s tím má společnýho?“ Nechápal Tom.
„Ještě nikdy jsem nepotkal holku, který bych dal přednost před fotbalem,“ řekl Georg věcně.
„To proto, že jsi mentálně vyspělej asi jako batole,“ řekl Gustav bez jakékoli zlomyslnosti. Řekl to tak vážně, že by si většina lidí myslela, že komentuje počasí, a ne bratrovu duševní kapacitu.
„Jak myslíš, Jutschele,“ odsekl Georg. Tom se uvelebil a celkem se bavil při nadávkách a nesmyslných hádkách. V duchu se mu honilo hlavou, jak jemnou má Bill kůži a jak vypadá, když se pod ním svíjí, zatímco on buší do jeho těsného tělíčka.
***
Bill byl opět v telefonní budce a povídal si s Rebeccou a Hannah. Do východu slunce zbývalo ještě několik hodin. „Musíš začít volat v jinou dobu,“ řekla Rebecca.
„Když zavolám jindy, dozví se o tom celý město a mě strčej do plastový krabice. Nesmím telefonovat jinam než do práce a lidem tady,“ řekl Bill.
„Komu tam jako voláš? Nedovedu si představit, že vedeš hlubokomyslný rozhovory se šerifem,“ řekla Hannah.
„Je tu jeden kluk,“ řekl Bill s rošťáckým úšklebkem, který dívky neviděly.
„Kdo je to?“ Zeptala se Hannah, jelikož ji vždycky přitahovala romantika v jakékoli podobě. Strašně moc si přála, aby Bill našel toho pravého, se kterým by se mohl usadit.
„Říkala jsem, že v tom městě mají pěkně velký skříně,“ řekla Rebecca.
„Jmenuje se Tom a v žádný skříni nikdy nebyl. Je to jedinej další otevřenej gay v tomhle městě. Má opravdovej styl, i když je teda dost příšernej, ale většina lidí v tomhle městě ho nemá, takže to na moje newyorský smysly zapůsobilo. Má dva šílený kamarády, ale ty po tom, co jsem posledních pár let dokázal přežít vás dva blázny, zvládám naprosto v pohodě, a on je sladší, než jsem si, kdy myslel,“ řekl Bill a chtěl se opřít o budku telefonního automatu, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
„To zní, jako by se ti opravdu líbil,“ řekla Hannah a znělo to pobaveně. Už viděla, jak se Bill znovu a znovu zamilovává do nesprávných chlapů, ale v New Yorku byla spousta úchylů. Zatímco teď to znělo, jako by Bill žil v malém městě, a v malých městech nemůže být těch úchylů zase tolik.
„Taky že jo. Spal jsem s ním,“ řekl Bill a na druhém konci linky se rozhostilo šokované ticho.
„Ty ses vyspal s klukem, kterýho sotva znáš? Bille, vždyť jsi sotva dva týdny odsud a toho kluka znáš sotva týden,“ vybuchla Rebecca.
„Vážně?“ Zeptal se Bill a zamyslel se; připadalo mu to jako mnohem déle. „Ani mi nedošlo, že jsem pryč takovou chvilku. Připadá mi, jako bych tu žil odjakživa. Přizpůsobil jsem se zdejšímu životu a ani se neutápím v myšlenkách tolik, jak jsem čekal. Mám to tady rád. Dokonce si zvykám i na ten nedostatek hluku.“
„A co my?“ Řekla Hannah.
„Nikdy bych vás tam nemohl nechat. Vždycky budete moje nejlepší holky,“ řekl Bill.
„Cituje Titanic; rychle zavěs, než narazíme do ledovce,“ řekla Rebecca a Hannah se zasmála.
„Naše láska k tomu filmu mi vždycky připadala poněkud zvláštní. Je to taková tragédie a my máme obecně rádi filmy se šťastným koncem,“ řekl Bill.
„Byla to krásná tragédie,“ řekla Hannah se zjevným úsměvem v hlase.
„Pořád si pamatuju, jak jsem s tebou hrál Jacka a Rose ve školní hře. Vzpomínám si, jak jsme se pořád smáli, když jsme se museli políbit a režisér se na nás pořád zlobil,“ řekl Bill a Hannah se zasmála a vzpomněla si na přednášky, které dostávali, o tom, že jejich „neprofesionální výlevy kradou drahocenný čas, a když se nevzpamatují, převezmou to za ně dubléři“.
„Vzpomínám si, jak jsme se jednou nesmáli, políbil jsi mě tak rychle, jako by ti měly shořet rty, a Rebecca naběhla na pódium, aby ti ukázala, jak si zasloužím být políbená,“ řekla Hannah a Rebecca něco zamumlala.
„Myslel jsem, že pan Harrison vybouchne, byl tak rudej a přísahal bych, že mu jde z uší pára,“ řekl Bill a Hannah se znovu rozesmála. Do takových situací se jim dařilo dostávat každý druhý týden, když bydleli ve stejném městě. Ačkoli si to ani jeden z nich nechtěl přiznat, obávali se, že takové chvíle už nikdy nezažijí. Bill musel zůstat na venkově, dokud policie nepřijde na to, jak dostat toho vraha, a dívky byly stále ve městě. Zatím se to neprojevovalo, ale on věděl, že se na jejich vztahu brzy projeví napětí z odloučení.
Teprve když zavěsil, uvědomil si, že jim neřekl o Kašmír ani o ničem, co se dozvěděl o Lucyině dceři. Věci už mu proklouzávaly mezi prsty, a to ještě nebyl pryč ani měsíc. Mrzelo ho pomyšlení na to, že by o svoje dvě nejlepší přítelkyně měl přijít navždycky. Když nasedl zpátky do auta, povzdechl si a vydal se zpátky do velkého prázdného domu.
***
„Ahoj,“ řekl Bill a našel Toma tam, kde si myslel, že dnes bude. A to ve stájích u koní.
„Nečekal jsem, že se tak brzo vrátíš vzhledem k tomu fiasku, co se stalo minule,“ řekl Tom, když Bill přelezl plot.
„Zas taková katastrofa to nebyla. Tu noc jsi mě políbil,“ připomněl mu Bill a Tom se usmál a trochu nakrčil nos.
„To si nepamatuju. Asi mi budeš muset osvěžit paměť,“ řekl Tom a Bill přistoupil blíž.
„Myslím, že si to pamatuješ naprosto přesně a chceš jen záminku, abys mě mohl políbit,“ řekl Bill a jeho dech polechtal Toma na rtech.
„Nepotřebuju žádnou záminku. Jsi můj přítel, takže hádám, že to znamená, že mám právo tě políbit,“ řekl Tom, a když se k němu naklonil, Bill uhnul.
„To teda nevím,“ řekl Bill a Tom ho chytil a tvrdě políbil. Bill se zachichotal a objal Toma kolem krku, čímž si ho přitáhl ještě blíž.
„Tommy, co to děláš?“ Ozval se tichý zvědavý hlásek. Odtáhli se od sebe a Bill uviděl, jak je pozoruje malá holčička s hnědými vlásky a mátově zelenýma očima, které bylo asi čtyři nebo pět let.
„Tvoje?“ Zeptal se Bill.
„Georgova a Gustavova neteř od jejich starší sestry,“ odpověděl Tom. „Cassandro, tohle je můj speciální přítel Bill a máme se rádi, tak jsem ho políbil, jako se líbají tvoje maminka a tatínek. Když už jsme u toho, kde jsou tví rodiče?“
„Nejsou tady,“ řekla a usmála se.
„Jsi úplně stejná jako tví strejdové, a tvoje máma mi utrhne hlavu, jestli nepůjdeš dovnitř,“ řekl Tom a ona našpulila rty, a pak se rozběhla.
„Je roztomilá,“ řekl Bill.
„Jo, je to zlatíčko,“ souhlasil Tom. „Tak co, zkusíme se ještě jednou projet, nebo se půjdeme líbat do stodoly?“
„No, ve stodole to smrdí, pořád je to lákavější než ta druhá možnost. Ale taky se o mně ví, že nikdy nevzdávám žádnou výzvu,“ řekl Bill a Tom ho zatáhl do stodoly. Znovu Billovi na hlavu nasadil klobouk. Osedlali Dýničku, a zatímco Tom sedlal druhého koně, Bill si zvíře s obavami prohlížel. Moc se mu do toho nechtělo, ale věděl, že kdyby teď ustoupil, Tom by mu to dal sežrat. Velmi pevně zasunul botu do třmene a vyhoupl se do sedla. Spadl jen jednou, a tentokrát se na koni cítil jistěji než minule. Tentokrát jeli pohodlněji.
***
„Neřekl jsi mi absolutně nic užitečnýho,“ nesouhlasil Blaine se svou nejnovější pravou rukou. Sice litoval, že zabil DJe, ale nehodlal platit neefektivní lidi. Jeho operace musely být hladké, elegantní, jisté a rychlé. Neefektivní lidé brzdili celý systém, což mohlo vést k jeho úpadku. A to rozhodně nechtěl dopustit. „To, co mi tu předvádíš, jsou jen dvouhodinový kecy o ničem.“
„Víme, že je určitě mimo město i stát,“ řekl muž a Blaine se zvedl, a než muž stihl vůbec mrknout, držel ho Blaine pod krkem.
„To už dávno vím! Jsi ubohá troska.“ Blaine ho pustil a on se zhroutil na podlahu, kde lapal po dechu a kašlal. Blaine kolem něj prošel, odstrčil hackera od počítače a zahájil novou etapu. Během chvilky vystopoval telefon, který Bill použil. „Konečně jsme se někam pohli,“ vydechl, když se kurzor zúžil a udal mu přesnou polohu.
***
„Tady nemůžu,“ řekl Bill, znělo to zadýchaně a jako by si nebyl jistý, proč protestuje. Tom se odtáhl od místa, kde dělal slastné věci s Billovým krkem, a jeho ruce se zastavily na jeho pásku.
„Proč?“ Zeptal se Tom a Bill se kousl do spodního rtu a podíval se dolů.
„Jsme venku a u stromu,“ řekl Bill velmi tichým a zahanbeným hlasem.
„Tvoje OCD,“ prohlásil Tom. Nebyla to otázka a Bill se zamračil ještě víc. Chtěl, aby ho Tom opřel o ten strom, a při tom pomyšlení mu penis pulzoval v úzkých džínách, ale jeho neuróza mu znemožňovala uvolnit se natolik, aby se tak stalo.
„Promiň,“ řekl Bill.
„Neomlouvej se. Mělo mi to dojít,“ řekl Tom a opřel si čelo o jeho, když se jejich rty znovu setkaly.
„Nevadilo by mi, kdybys mi zkusil otupit mozek natolik, abys mě přesvědčil o opaku,“ řekl Bill, když se odtáhli.
„Oh, vážně?“ Zeptal se Tom a Bill přikývl. Jejich rty se znovu setkaly a tentokrát Tom přitiskl Billa ke stromu pevněji. Bill cítil, jak ho zaplavuje vlna čiré rozkoše, a na chvíli zapomněl, proč je ve stresu, když Tom pohupoval vlastní erekcí proti Billově. Zasténal do Tomových úst a Tom pevněji přirazil do jeho klína. Brzy se vrátil k sání Billova krku a rozepínání pásku.
Bill neměl chuť ho zastavit. Tom vyhrabal lubrikant a kondom a nedovolil Billovi, aby se znovu projevila jeho neuróza. Když přirážel do jeho ochotného těla, málem se mu podlomila kolena. Tom přesně trefoval to pravé místo a bylo to úžasné. Vzrušující byl i fakt, že to dělali na otevřeném prostranství, kde mohl kdokoliv jít kolem.
Bill by se nikdy nepovažoval za exhibicionistu, ale tohle mu připadalo vzrušující. Cítil drsnou kůru na zadku a na zádech, kde se mu vyhrnovalo tričko, ale bylo mu to jedno.
Tom se zastavil, přirazil hluboko do Billa a položil ruku pod Billův zadek a zvedl ho. „Obtoč mi nohy kolem pasu,“ řekl Tom a Bill mu vyhověl. Uchopil několik větví, které měl v dosahu. Tím se úhel ještě zlepšil a za chvíli už si oba užívali orgasmus.
„Nemůžu uvěřit, že jsem tě nechal, abys mě ošukal o strom,“ řekl Bill, když sundal nohy z Toma. Když se na ně postavil, podivně se mu kroutily.
„Nemůžu uvěřit, že jsi mě nechal, abych tě ošukal o strom,“ řekl Tom a znělo to velmi spokojeně. Bill cítil, jak mu něco stéká po noze, a když na to prsty sáhl, zjistil, že je to čiré a lehce zakalené.
„Měl jsi kondom?“ Zeptal se Bill.
„Samozřejmě,“ odpověděl Tom a podíval se dolů spolu s Billem. Oba viděli, že se protrhl.
autor: Starling011
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
