autor: Starling011
Informace
Bill vypískl, když ho jedna z Tomových paží objala kolem pasu a přitáhla si ho k sobě. Tom si po jejich dovádění u stromu zřejmě uvědomil, že Bill bude mít z toho nepořádku záchvat paniky, a tak ho odvezl k sobě domů. Teď se spolu sprchovali. Tom se boky otíral o Billovy kulaté bledé půlky. „Ani náhodou to nebudeme dělat ve sprše,“ řekl Bill, ale znělo to udýchaně, když mu Tom dělal cucflek na krku.
„Proč?“ Zeptal se Tom.
„Protože pořád nemám rád nepořádek,“ řekl Bill. Jeho protest nezněl moc vážně.
„V tom je právě ta krása. Uděláme nepořádek a hned ho uklidíme,“ řekl Tom a stále ho líbal a sál na krku. Občas do toho přidal i nějaký ten kousanec.
„Ani náhodou,“ prohlásil Bill a přitlačil ho zpátky ke zdi. „Dokud nebudeme mít testy, bez kondomu nejdu, a pak si to stejně ještě rozmyslím.“ Bill se stále červenal, když si vzpomněl na některé své partnery, a i když byl vždycky opatrný, stále existovali partneři, na které se styděl vzpomínat. A nejen to, o Tomově sexuální minulosti nevěděl vůbec nic. Vložil Tomovi malý polibek na ústa, a pak vylezl ze sprchy.
Tom zůstal ve sprše ještě chvíli, aby ze svého těla spláchl všechno mýdlo. Našel Billa v ložnici, jak si tiše pobrukuje a natahuje si džíny. Kašmír byla rozvalená na polštářích a vypadala spíš jako huňatá šedá koule než jako skutečné zvíře. Zatímco ho pozoroval, Bill zvedl fotografii, které si Tom všiml, a ztěžka si povzdechl, než ji odložil a otevřel další zásuvku.
„Jsou moc hezký,“ řekl Tom, posadil se na postel a vzal svoje džíny z místa, kde je Bill složil a položil na postel.
„Hmm?“ Vydal Bill vzadu v krku zvědavý zvuk.
„Ty holky na tý fotce,“ řekl Tom.
„Rebecca a Sarah; jsou úžasný. Vždycky když si vzpomenu na domov, právě ony mi chybí nejvíc,“ odpověděl Bill.
„Bavili jste se při návštěvě New Yorku?“ Zeptal se ho Tom.
„Na návštěvě?“ Zeptal se Bill naprosto překvapeně.
„No, na Nový rok, ne?“ Upřesnil Tom.
„No jo, byl to skvělej výlet,“ řekl Bill a uvědomil si, že mu to opět ujelo. Jestli si nezačne dávat pozor, Tom pojme podezření a on bude přemístěn.
„S make-upem vypadáš jinak,“ řekl Tom a rozhodl se neříkat, že vypadá šťastněji, jelikož nechtěl Billa naštvat. Sledoval, jak se Billovy ruce zabořily do látky a on sklonil hlavu.
„Jo, byl jsem mladej a úplně posedlej bujarým životem. Můžeme mluvit o něčem jiným?“ Zeptal se Bill a Tom přikývl.
„Nechtěl jsem tě naštvat,“ řekl Tom a vstal. Vtiskl Billovi polibek mezi lopatky a krátce ho objal kolem pasu. „Co kdybych šel uvařit něco k večeři, zatímco ty se oblékneš a vzbudíš tu malou příšeru?“ Bill pohlédl k posteli, všiml si Kašmír a usmál se nad jejím roztomilým spícím tělíčkem, které se převalilo na záda s nohama vodorovně ve vzduchu.
Když Tom vyšel z pokoje, Bill znovu zvedl fotku a překvapilo ho, když se na sklo, které zakrývalo jejich rozzářené šťastné tváře, roztříštila kapka vody. Rychle si otřel oči a snažil se uklidnit. Kdyby Tom přišel a našel ho v tomhle stavu, už by ho nikdy nepustil. Normální lidé mohli prostě zavolat svým přátelům, kdykoli se jim zastesklo po domově. Bill tenhle luxus neměl a už to, že volal o půlnoci jednou týdně, bylo moc.
Vzpamatoval se a natáhl si černé tričko. Zvedl Kašmír, která se na něj zle podívala, jelikož ji tak náhle probudil, ale schoulila se mu na hrudi, kde ji držel, a znovu usnula.
„Líná kočka,“ zamumlal Bill, když začala vrnět a tvářila se velmi samolibě.
***
Tom byl ten večer sám, seděl před televizí s pivem v ruce, ale na pořad před sebou se nesoustředil. V hlavě si přehrával předchozí rozhovor, který vedl s Billem. Měl pocit, jako by vůbec nechápal, o čem to Tom mluvil. Tom se stále vracel k tomu upřímnému překvapení při slově „návštěva“ v souvislosti s New Yorkem. Věděl také, že Bill na té fotce nemohl být o moc mladší, jinak by nemohl pít.
Tom vypnul televizi a popadl z jídelního stolu, kde trávil naprostou většinu času, svůj notebook. Nikdy ho moc nepoužíval, ale teď měl pocit, že musí. Ta záhada ho začínala štvát a on věděl, že nejlepší způsob, jak někoho najít, je internet. Spustil internetový prohlížeč a rychle přešel na Google. Ignoroval zprávy na MSN o další ženě, která byla zabita, a o domnělých vazbách na mafii.
Zadal do vyhledávače jméno Bill Kallie. Jelikož ho požádal, aby mu v posteli říkal Bille, usoudil, že je mnohem pravděpodobnější, že použil právě tohle jméno. Doufal jen, že pokud příjmení není pravé, je alespoň podobné tomu skutečnému. Po jménu zadal New York a na okamžik zaváhal. Chtěl věřit, že Bill žil v Los Angeles, ale zjistil, že to nedokáže.
Stiskl klávesu Enter a Google udělal svou práci. Jako první se objevilo jméno Bill Kaulitz v New Yorku. Byl to účet na Facebooku. Kliknul na něj, a když se načetl, přestal dýchat. Zíral tam na něj jeho přítel obklopený stejnými dvěma dívkami. Jenže byl ještě nalíčený a vlasy měl pěkně upravené.
Všechny informace byly stejné: třiadvacet, svobodný (než potkal Toma), metr osmdesát.
Tom si nebyl jistý, jestli má být v šoku, nebo naštvaný. Od chvíle, kdy se setkali, mu Bill lhal. Všechno byla lež. Tom zaklapl notebook a bylo mu jedno, jestli přístroj rozbije. Ještě nikdy v životě nebyl tak naštvaný. Kdyby si to dokázal přiznat, nebyl naštvaný ani šokovaný, byl zničený. Bill lhal a v té lži pokračoval, aniž by bral ohledy na Toma. Copak si nemyslel, že si zaslouží pravdu? Ani po prvním polibku, nebo když u něj poprvé zůstal přes noc? Ne, záleželo mu jen na sobě a na tom, co z té lži vytěží.
Tom schoval obličej do dlaní a zůstal ležet zhroucený na pohovce, dlouho těžce oddechoval, než se odebral do svého pokoje, kde padl do postele. Měl pocit, že bude trvat věčnost, než dokáže usnout.
***
Další den v pět odpoledne byl Bill u jeho dveří. Tom to vlastně očekával, protože celý den ignoroval jeho telefonáty.
„Co chceš?“ Zeptal se Tom, což způsobilo, že se Billovi na krátký okamžik mihl ve tváři ublížený výraz, než si uvědomil, jak Tom vypadá.
„Vypadáš hrozně. Co se děje? Proč jsi mi nebral telefon?“ Zeptal se Bill a Tom pocítil vlnu vzteku. Teď se tvářil nevinně a jako by mu skutečně šlo o Tomovo blaho.
„No, já nevím. Proč mi to neřekneš, Bille? Víš, že dokážu zvládnout spoustu věcí, ale lháře fakt ne. Můžeš lhát Lucy a Jackovi a zbytku tohohle zatracenýho města, ale lhát mně bylo dost krutý,“ řekl Tom, zatímco ho Bill pozorně sledoval.
„Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš,“ řekl Bill a vypadal opravdu zmateně, ale proti jménu nic nenamítl, takže Tom usoudil, že je na správné stopě. Prudce se otočil na patě a slyšel, jak ho Bill následuje dovnitř a zavírá dveře. Zůstal stát ve dveřích obývacího pokoje, zatímco Tom otevřel notebook a vrátil se na stránku, kterou našel včera večer.
„Víš, co je zvláštní? Fakta a statistiky říkají, že častěji lžou lidi na internetu. Ale zdá se, že pro tebe je snazší být sám sebou na internetu,“ řekl Tom, když mu podal notebook. Bill si stránku rychle prohlédl a pak zavřel oči a vypadal stejně naštvaně jako Tom. Když je znovu otevřel, měl v nich slzy.
„Není to tak, jak si myslíš,“ řekl Bill tak tiše, že ho Tom skoro neslyšel. Tom ho sledoval, jak opatrně zavírá notebook a pak ho položil před Toma. Posadil se na pohovku a natáhl k Tomovi ruku.
„Nechci to slyšet. Už jsem si všechno zjistil. Celej život jsi žil v New Yorku. Narodil ses tam a vyrostl jsi tam. Své dvě nejlepší kamarádky, Rebeccu a Hannah, jsi poznal na střední. Překvapuje mě, že jsi mi řekl jejich pravý jména. Nenapadly tě žádný vhodný? Tvoje matka se přestěhovala do Fairbrooku poté, co ji opustil tvůj otec, což bylo hned poté, co jsi dostudoval střední. Nevím, co z toho všeho máš, ale je mi to jedno. Vypadni,“ řekl Tom a Bill přikývl.
„Uvidíme se,“ řekl a odešel. Věděl, že to nebude nic platné. Tom čelil té největší zradě. Myslel si, že se Bill dobrovolně přejmenoval na Willa a z vlastní vůle mu o všem lhal. Neznal pravdu a nehodlal si ji ani vyslechnout. Byl příliš rozrušený.
***
„Proč by se někdo rozhodl žít zrovna tam?“ Zeptal se Hector a podíval se svému šéfovi přes rameno. Blaine si vygooglil Cheyenne Wyoming, aby zjistil, kde přesně jeho kořist žije.
„Je to odlehlý a mimo síť. Je to to poslední místo, kde bychom někoho hledali,“ odpověděl Blaine a obdivoval, kam až policie dokázala zajít, aby toho kluka ukryla. Willa Kallieho se mu nepodařilo nikde najít, takže se na toho kluka pořádně zaměřil. Bylo to překvapivé vzhledem ke všem informacím, které dokázal vyšťourat a Bill doslova křičel, že je horkokrevný buzerant.
Na žádné z jeho karet, telefonu, e-mailu nebo cokoliv dalším nebyla zaznamenána žádná aktivita. Kontakt s kamarádkami navázal pouze z telefonní budky. Will Kallie se nikde neobjevil, což znamenalo, že pokud měl telefon a místo, kde žít, bylo to pod cizím jménem. Neměl dokonce ani záložní účet. Bylo to, jako by neexistoval. Blaina to rychle přestalo bavit, a tak prozkoumal město.
Byla to dost ošklivá blátivá díra uprostřed ničeho. Povzdechl si a někdo vešel do místnosti. „Myslím, že ho máme,“ řekl muž a strčil mu pod nos noviny. „V Cheyenne neukládaj všechny noviny do počítače, ale mám v Jackson Hole kamaráda, který tohle vyštrachal z jejich knihovny a poslal mi to.“
„Dobrá práce,“ řekl Blaine. Byl to krátký článek, ale týkal se šerifova synovce Willa Kallieho, který se nastěhoval do jednoho ze starých rančů za městem. „Tak, kluci, vypadá to, že si uděláme malý výlet.“
***
Bill a Tom se znovu viděli až téměř o čtyřiadvacet hodin později v práci. Lucy si všimla napětí mezi oběma chlapci, stejně jako šerif. Začal o tom, když Bill přišel utřít bar, než otevřeli dveře.
„Co se to mezi tebou a Tomem děje?“ Zeptal se a sledoval, jak se Bill přinutil k úsměvu.
„Jen malá hádka, to bude v pohodě.“ Bill přemýšlel, jestli mu dá Tom vůbec šanci to vysvětlit, aby to mohlo být v pohodě. Věděl, že kdyby mu dal alespoň pět minut, ani jednou by nezalhal. Byl by to jejich první upřímný rozhovor. Přesto to nevypadalo, že by měl Tom něco takového v plánu.
„Ty a Will už máte problémy?“ Zeptala se Lucy Toma na druhé straně baru.
„Jo,“ odpověděl Tom a vlastně nevěděl, proč Lucy neřekl všechno. Hádal, že to udělal proto, že mu do Billových lží nic nebylo. Vzpomněl si na některé okamžiky, které spolu prožili. Na chvíle, kdy byl Bill prostě sám sebou a v hloubi duše věděl, že ten druhý muž má svoje důvody lhát. Jen nedokázal pochopit, proč lhal jemu? Uráželo ho to a také ho to velmi bolelo.
Bill se na něj podíval a Tom okamžitě odvrátil zrak, protože si uvědomil, že na něj zíral. „Víš, zlatíčko, jedinej způsob, jak se s takovými věcmi vypořádat, je mluvit… a poslouchat,“ řekla Lucy. „Vím, že někdy nechceš věci slyšet, ale myslím, že si vy dva musíte sednout a poslouchat jeden druhého. U okna je volnej stůl… žádný hádky.“ Zvedla prst a použila tón, který Tom moc dobře poznal. Byl to její „maminkovský“ tón. Byl to ten, který používala, když rozhovor skončil a jemu nezbylo nic jiného než ji poslechnout.
„Lucy tvrdí, že si musíme promluvit,“ řekl Tom, opatrně vzal Billa za paži a nasměroval ho k volnému stolu, který byl stranou od ruchu okolo a tlačenice v baru. Tam nikdo nemohl slyšet, co si říkají, ani by je tam nikdo nerušil. Sedli si tam, Bill si pohrával s uvolněnou nitkou na džínách a dlouhé vlasy měl svázané na zátylku. „Neřekneš nic na svou obhajobu?“
„Nechceš slyšet, co ti chci říct, takže by to stejně nemělo smysl. Už ses rozhodl, že mě budeš nenávidět,“ řekl Bill tiše. Nezvedl oči od svých rukou, ale zněl tak smutně, že Tom na chvíli na všechno zapomněl. Jediné, co v tu chvíli věděl, bylo, že Bill se trápí nejspíš stejně jako on.
Trápil se kvůli svým lžím, nebo ho trápilo spíše to, že se při nich nechal nachytat? „Proč jsi mi lhal? Musel jsi přece vědět, že to nemůže vydržet věčně,“ řekl Tom.
„Pochybuju, že bys uvěřil skutečnýmu příběhu. Je snad ještě neuvěřitelnější než ty lži, který jsem od chvíle, kdy jsem se sem dostal, říkal,“ řekl Bill, a teď sledoval dřevěnou desku stolu. Od chvíle, kdy se posadili, nezvedl oči.
„Chápu, že chceš znovu najít sám sebe,“ řekl Tom a Bill zavrtěl hlavou.
„Byl jsem spokojenej s tím, kým jsem byl. Byl jsem šťastnej, že jsem Bill Kaulitz z New Yorku s mrtvou, nevyzpytatelnou matkou a šílenými lesbickými kamarádkami. S tímhle životem jsem byl naprosto v pohodě. Miloval jsem město; nikdy neodpočívá ani nezpomaluje. Nikdy by mě nenapadlo, že se tak hluboce zapletu s lidmi tady, s tebou. Nenávidím, že jsem ti ublížil, a nenávidím sám sebe za to, že jsem zničil důvěru, kterou jsi mi dal.“ Bill stále odmítal zvednout oči, ale jeho ruce se konečně zastavily a Tom viděl, že se uprostřed přeplněného baru snaží neztratit.
„Tak proč?“ Zeptal se Tom a jeho tón značně změkl.
„Protože jsem na rozdíl od mnoha svých kolegů z New Yorku dával pozor. Sledoval jsem město a jeho obyvatele. Držel jsem hlavu vztyčenou a oči na stopkách, abych se nestal další bezejmennou obětí nesmyslnýho násilí, kterým je New York proslulý. Díky týhle pozornosti jsem se stal svědkem něčeho, co jsem neměl vidět, a i když bych vážně nejraději nic neviděl, nemám na výběr. Viděl jsem, jak jeden z mafiánských bossů zabil nějakou ženu, a on viděl mě. Byl jsem umístěn do programu na ochranu svědků a přemístěn do tohoto bezpečného, klidného městečka, dokud ho nepostaví před soud a já nebudu moci znovu žít svůj život,“ řekl Bill, konečně vzhlédl a setkal se s Tomovýma očima.
„Ochrana svědků?“ Zeptal se Tom a vypadal šokovaně. Bill si nebyl úplně jistý, jestli Tom tu otázku myslí vážně nebo se tvářil jako by to byl nějaký strašný vtip. „Ale to se stává jen ve filmech.“
„To jsem si myslel taky,“ řekl Bill. „Ani za milion let bych nevěřil, že se ocitnu na takovým místě. Nikdy by mě nenapadlo, že budu skutečně žít ve městě, kde žije míň lidí než v mým paneláku. Proto jsem ti lhal. Neměl jsem na výběr, a jestli to někomu vyžvaníš, tak mě zase přestěhují. Dostanu nový jméno a novou identitu a budu muset lhát dalším novým lidem,“ řekl Bill. „Chápu, jestli mi nemůžeš nebo nechceš věřit, ale mně se tady líbí a nechci odsud.“
„Proč bych ti neměl věřit? Máš pravdu, je to dost neuvěřitelný, ale taky je to poprvý od doby, co jsem tě poznal, kdy tě vidím bez masky. I bez toho make-upu a šílenýho oblečení vypadáš víc jako ten kluk na obrázku než za celou tu dobu, co jsi tady,“ řekl Tom a Bill se na něj usmál.
„Takže odpouštíš?“ Zeptal se Bill s nadějí a Tom položil své ruce na Billovy na stole a naklonil se k němu pro rychlý polibek.
„Tak jo, kluci, když už jste se zase usmířili, vraťte se do práce,“ zavolala Lucy přes bar a oba se na sebe podívali. Lucy a šerif je pozorně sledovali. Tom jen protočil očima, zatímco Bill zrudl.
autor: Starling011
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
