autor: Starling011
Ztráty a nálezy
„Tak jsem si říkal, že bych chtěl někdy vidět skutečnýho Billa. Myslíš, že by ses mohl aspoň jednou nalíčit a vzít si ty těsný džíny?“ Zeptal se Tom.
„Proč? Tady mi to vyhovuje takhle, je to opravdovější. Tím nechci říct, že jsem v New Yorku nebyl opravdovej. Jen to byl jiný druh reality,“ řekl Bill.
„Will a Bill jsou dva různí lidi?“ Zeptal se Tom a Bill přikývl.
„Netrpím žádnou mnohočetnou poruchou osobnosti. Jde jen o to, že jsem se změnil. Všechny věci, o kterých jsem si vždycky myslel, že jsou důležitý, už nejsou nebo přinejmenším nejsou důležitý zase tak moc,“ řekl Bill a kreslil obrazce na Tomově hrudi. Jemné chloupky se za jeho dlouhými, štíhlými prsty zvedaly a naskočila mu husí kůže.
„Jo, po smrti rodičů se mi změnil celej pohled na věc,“ řekl Tom a užíval si pocit Billových jemných prstů na své hrudi. „Ale jsem rád, že se to stalo. Udělalo to ze mě muže, kterým jsem dnes.“
„To, a navíc Lucy by nedovolila, aby se z tebe stal blbec,“ řekl Bill a přiměl Toma k úsměvu, než políbil temeno tmavých vlasů. Bill se po chvíli vytrhl z Tomova objetí a přešel ke komodě. Vzal několik listů papírů a vlezl si zpátky do postele. „Zatímco jsme se hádali, šel jsem na kliniku tady ve městě a nechal se otestovat,“ podal Tomovi pár listů papíru.
Tom je rychle prolistoval a viděl, že je všechno negativní. „Taky jsem si je nechal udělat, ale u svýho doktora. Papíry mám doma, a vyšlo mi to stejně, všechno je negativní,“ řekl Tom a Bill se usmál. „Takže to znamená, že nemusím mít kondom?“ Zeptal se Tom a Bill hodil papíry na zem.
„Jen když se stihnu osprchovat, než budeme muset někam jít nebo se s někým vidět,“ souhlasil Bill a Tom ho přetočil na záda do měkké matrace s plným úmyslem využít nového ujednání v jejich vztahu.
***
Blaine byl sice parchant a krutý, ale byl pečlivý, což byl jeden z mnoha důvodů, proč ho nikdy nechytili. Teď se balil na cestu do Wyomingu, takže se musel ujistit, že všechno klape tak, jak má. Musel se ujistit, že návnada je na svém místě, protože měl jet do Wyomingu, ale úřady si myslely, že jede do Chicaga.
Dva muži, které bral s sebou, se objevili ve dveřích právě ve chvíli, kdy si zapínal kufr. „Ujistěte se, že tady všechno běží, jak má. Tohle nemůžeme posrat, protože musím vyřešit jeden problém,“ řekl Blaine a muž u počítače rychle přikývl, a pak se zadíval zpátky na počítač, na kterém pracoval.
Blaine a jeho muži sešli dolů na ulici, kde na ně čekalo auto s řidičem, které je mělo odvézt na letiště. Po nástupu do letadla se Blaine připravil na dlouhý let se sluchátky na uších, ale víc ho zajímala blonďatá letuška o dvě řady dál. Předklonila se natolik, že Blaine zahlédl kousek jejích černých krajkových kalhotek.
„Užíváte si ten výhled?“ Zeptala se, když se narovnala, a než se přesunula dál, mrkla na něj. Počkal, až letadlo vzlétne, a teprve pak se za ní vydal. Jakmile ji ošukal na poněkud veřejném místě, usadil se zpátky na sedadlo a cítil se mnohem méně rozrušený. Přesto se nemohl dočkat, až celá tahle záležitost skončí. Zabíjení lidí byla špinavá záležitost, ale neexistovalo mnoho jiných způsobů, jak někoho navždy umlčet.
Zívl a přemýšlel, jestli by bylo bezpečné povolit v ostražitosti natolik, aby si mohl zdřímnout. Bylo by lepší, kdyby vnímal a byl při smyslech, až Billa zastřelí, jelikož by to znamenalo, že bude při úklidu velmi důkladný a nezanechá po černovláskovi ani po svém podílu viny na jeho tragickém zmizení ani stopy. Usmál se při představě, jak bude policie reagovat, až zjistí, že jim zmizel přímo před nosem.
***
Bill se zachichotal, když ho Tom chytil kolem pasu. „Vrať mi to,“ řekl.
Lucy oba chlapce pozorovala; měli uklízet, ale Bill sebral Tomovi čepici a Tom se posledních deset minut snažil hbitého mladíka chytit. Zahnal ho do kouta na jednom konci baru, a teď se snažil Billa ulíbat k smrti u zdi, zatímco se snažil vypáčit svoji čepici ze zdánlivě smrtelného sevření, ve kterém ji držel. Nakonec to vzdal, a jakmile se odtáhl, Bill si ji položil na své černé vlasy a vyplázl na něj jazyk.
Tom se na něj podíval a usmál se, jelikož Bill s jeho čepicí na hlavě vypadal roztomile. Bill vyskočil na pult baru, lehl si a překřížil svoje dlouhé nohy. „Jsem tak unavenej,“ řekl Bill.
„Hlavně mi tady nespi na baru. Je to porušení hygienických předpisů,“ varovala ho Lucy a cestou k pokladně šťouchla Billa do břicha.
„Ale no tak, Lucy, kdyby ti to tady hygiena chtěla zavřít, zabila bys inspektora a schovala ho do pivního sklepa,“ řekl Tom a přiměl Lucy k úsměvu.
„To je fakt,“ řekla Lucy, zatímco Bill si broukal nějakou melodii a zdálo se, že je velmi účinně ignoruje. Tom si uvědomil, že tenhle rozhovor by mohl znovu otevřít bolavou ránu.
„Jsi připraven vyrazit?“ Zeptal se a vpadl do Billova zorného pole.
„Jo, ale chci být dneska v noci sám. Nic proti tobě, jen se moc necítím na společnost,“ odpověděl Bill a Tom souhlasně přikývl a pomohl Billovi seskočit z baru.
„Tak zítra, kluci,“ řekla Lucy a Bill jí zamával, když se vraceli do šatny. Bill si vzal tašku a následoval Toma k autu.
„Vypadáš nějak roztěkaně,“ řekl Tom, když projížděl tichými ulicemi.
„Jen jsem unavenej. Nemůžu se dočkat, až zalezu do postele s teploučkou kočkou stočenou na mý hrudi.“ Bill si opřel čelo o okénko a podíval se na Cheyenne, které se pod nimi rozprostíralo, když jeli serpentýnami vedoucími k Billovu domu. Město a některé jeho barvitější obyvatele si velmi oblíbil.
Dorazili k jeho domu rychleji, než se na to vůbec stihl připravit, a Bill se naklonil přes řadicí páku. Tom se usmál a napodobil ho. „Seš si jistej, že nechceš, abych šel dovnitř?“ Zeptal se Tom, když ho Bill lehce kousl do ušního lalůčku.
„Myslím, že bychom měli aspoň jednu noc týdně trávit odděleně, jinak se navzájem zabijeme, a pak svoje těla schováme v pivním sklepě. Kromě toho se chci dneska mazlit se svou kočkou, a když půjdeš dovnitř, budeme mít plný ruce práce s osaháváním jeden druhého, než abychom se mazlili s Kašmír,“ řekl Bill a Tom přikývl.
„Tak se uvidíme odpoledne,“ řekl Tom a Bill ho znovu políbil, než vyklouzl z auta. Tom se díval, jak odemyká dveře a vchází dovnitř. O chvíli později se v obývacím pokoji rozsvítilo světlo a Tom se rozjel, jelikož i on sám se cítil velmi unavený. Teplá postel zněla lákavě, ale teplá postel se stejně teplým a rozverným Billem v ní zněla ještě lákavěji.
***
Bill odemkl dveře a vešel dovnitř, přičemž si všiml, jak Tom čeká, až bude uvnitř, a teprve pak odjel, jako by byli ještě teenageři na střední škole. Měl iracionální nutkání utéct zpátky k autu a jít k Tomovi. Nebyl to ten hřejivý pocit, který měl vždycky v Tomově blízkosti, nebo dokonce chtíč, měl pocit, jako by se mu nízko v břiše stočil studený had. Připadalo mu to jako strach, před kterým ho dokáže zachránit jedině Tom. Zavrtěl hlavou, zamkl za sebou bezpečnostní řetízek a hodil klíče do keramické misky na stole u dveří.
Udělal krok směrem ke schodům a byl opatrný, kdyby se Kašmír ve tmě rozhodla proklouznout pod jeho nohama. Než stačil udělat cokoliv dalšího, ústa mu zakryly drsné ruce a oslepilo ho světlo. Před ním stál muž, který ho pronásledoval v nočních můrách, a držel zbraň. Bill okamžitě vykřikl a snažil se vyprostit ze sevření muže, který ho držel.
Muž jen změnil sevření, aby kroutícího se muže udržel. „Máš kuráž,“ řekl Blaine se smíchem a namířil hlaveň na Billovu hlavu.
Bill se ale pohnul a včas uhnul hlavou. Oba uslyšeli odpornou ránu hlavně zbraně, která narazila do mužovy hlavy. Jeho sevření povolilo a Bill mu proklouzl jako had, než se rozběhl ke dveřím. Třásly se mu ruce a řetízek mu z nich vyklouzl. Nestihl otevřít zámek dost rychle, než mu Blaine přitiskl ruce ke dveřím.
„Když jsem byl schopnej tě najít přes všechnu tu policii, která tě chrání, a s novou identitou, vážně si myslíš, že bys mi jen tak utekl?“ Zeptal se Blaine a jeho horký dech se otřel o Billovo ucho. Bill se pokusil vykroutit, ale Blaine stiskl jeho obě zápěstí v jedné ruce a prohrabal mu kapsy. Vytáhl jeho mobilní telefon a rozdrtil ho botou.
„Prostě mě nech jít a já policii nic neřeknu. Řeknu jim, že jsem si to celý vymyslel, jen mě nech jít,“ zamumlal Bill do chladného dřeva dveří.
„Ani náhodou, princezno. Než tě ale zabiju, dostanu z tebe odpovědi, pro který jsem si přišel,“ řekl Blaine. Hodil si Billa přes rameno a vynesl ho po schodech nahoru. Bill věděl, že by klidně mohl křičet jako o život, ale nic by to nezměnilo. Ostatní domy byly až příliš daleko. Přemýšlel, kde je jeho kočka, a doufal, že zůstane schovaná, dokud Bill nepřijde na způsob, jak se dostat k telefonu.
Blaine ho bez okolků hodil na postel a Bill se rozběhl ke dveřím. Blaine ho k nim přimáčkl a Bill pod jeho vahou zachroptěl.
„Můžeme to udělat po dobrým, nebo po zlým, princezno,“ řekl Blaine, zatímco Bill dál zápasil. Ucítil ostré píchnutí v boku a okraje jeho vidění se rozostřily. Někde vzadu v mysli si uvědomil, že ho Blaine zdrogoval.
Ochabl. Blaine ho pak dotáhl zpátky a svlékl ho, než ho za necelých deset minut přivázal k posteli. Věděl, že ta droga z jeho těla poměrně rychle vyprchá a on chtěl, až se tak stane, aby bylo vše dokonale připravené. O pět minut později se Bill začal vzpamatovávat. Začal sebou na posteli mrskat, ale s rukama a nohama přivázanýma ke čtyřem koncům postele zvládl jen do vzduchu vymrštit svoji pánev.
„Mám na tebe celou noc, ale můžu ti slíbit, že jestli ty informace z tebe budu muset páčit, budeš na konci toho procesu prosit o smrt,“ řekl Blaine, když se bledý chlapec na posteli posadil. „Takže, komu dalšímu jsi to řekl?“ Blaine přistoupil k okraji postele a přejel ostřím malé ostré čepele Billovi po kůži. Vyvinul dostatečný tlak, aby Bill poznal, co to je, ale ne zas takový, aby jeho bledou kůži prořízl.
„Jdi k čertu,“ řekl Bill.
„To nejspíš půjdu, ale ty tam půjdeš první,“ řekl Blaine a zaryl čepel do kůže těsně pod Billovým hrudním košem. Rudá krev vypadala na sněhobílé kůži mnohem děsivěji než normálně.
„Připomíná mi to jednu pohádku, kterou mi vyprávěla máma. S potěšením tě pořežu na mnoha dalších místech, jestli neotevřeš pusu a neřekneš mi, co chci vědět,“ řekl Blaine a začal krvavým nožem přejíždět po nedotčeném bledém těle.
„Nikdy,“ procedil Bill skrz zuby. Blaine teď zaryl čepel mezi dvě žebra uprostřed Billovy hrudi. Bill těžce dýchal, ale s obdivuhodnou silou zadržoval jakýkoli zvuk.
„Víš, kdybys nedělal takový problémy, mohl ses přidat k mýmu malýmu harému, ale místo toho jsi musel zdrhnout k policajtům. Komu jsi to ještě řekl?“ Zeptal se Blaine a s každým zábleskem krve zněl klidněji.
„Radši budu mrtvej, než abych tě nechal, aby ses mě dotýkal,“ řekl Bill a plivl Blainovi do obličeje. Blaine si plivanec setřel z obličeje a zabodl nůž do matrace vedle čela postele.
„Potřebuješ něco, co ti zavře hubu,“ řekl Blaine a vytáhl z kalhot penis, rozhodnutý Billovi dokázat, že by byl vděčný, kdyby se ho dotýkal muž jako Blaine. Z Billova obličeje se vytratil zbytek krve a Blaine mu strčil svůj tlustý penis až do krku a sledoval, jak ty hnědé oči panikaří, když se nemůže nadechnout.
O chvíli později penis vytáhl, nechtěl ztrácet čas v Billově krku. Usadil se mezi jeho divoce roztaženýma nohama a byl rád, že Bill znovu bojuje, ale zdálo se, že je rozhodnutý už ústa neotevřít.
„Neřekneš mi, komu jsi to řekl?“ Zeptal se Blaine, měl v plánu Billa znásilnit tak jako tak, ale třeba by možnost, že by to neudělal, přiměla Billa mluvit. Bill jen zúžil oči, a kdyby měl volné ruce, nejspíš by je zkřížil.
Stále se zmítal v provazech, ve kterých byl spoután, a zároveň se snažil nezvedat svoje boky. Jeho penis sice ochable visel, ale Blaine věděl, že se během chvíle dokáže vzrušit. Natáhl se k nočnímu stolku a našel tubu s lubrikantem, který měla v nočním stolku většina gayů i heterosexuálů, nebo alespoň svobodných heterosexuálů.
Namazal si úd, a pak tvrdě vnikl do toho těsného žáru. Bill při tom náhlém útoku zachrčel a byl Tomovi neskonale vděčný za jeho pečlivou přípravu. Byl ještě otevřený z jejich dovádění před prací, a tak vniknutí nebylo tak bolestivé, jak by mohlo být. Blaine okamžitě začal přirážet, vychutnával si těsné teplo a vnímal bolestné vzdechy pod sebou.
Právě když se chystal vystříknout, ucítil ostrý hrot pod svým krkem. Otevřel oči a spatřil Billa, jak mu drží na krku přitisknutou malou smrtící dýku. Provazy byly očividně přeříznuté.
„Okamžitě ze mě vypadni,“ řekl Bill nebezpečným hlasem. Blaine se usmál nad tím, že se princezna brání. S pocitem lítosti vyklouzl z Billova teplého těla. „Rozvaž mi nohy. Stačí jeden prudkej pohyb a zarazím ti ji do krku.“
Blaine mu rozvázal nohy a ucítil, jak ho rána rukojeti dýky zasáhla do zátylku, než ztratil vědomí. Bill se zhroutil na postel a nechtěl nic jiného než plakat, protože se cítil ponížený víc než si kdy pamatoval. Chtěl se jen utopit ve sprše, a pak vydrhnout celý dům odshora dolů zubním kartáčkem. Všechno vypadalo špinavě a umazaně, od lesklých povrchů komody a rámů obrazů až po neposkvrněné zrcadlo visící na zadní straně dveří, za nimiž byl Bill znásilněný, krvácející a schoulený.
Vzpamatoval se a prohledal Blainovy kapsy, přičemž stále pevně držel dýku v ruce pro případ, že by se jeho kumpáni přišli podívat, co je to za rozruch. Vytočil šerifovo číslo a snažil se zadržet slzy.
„Tady šerif Jack, pokud je to naléhavé, zavěste a zavolejte záchranku. Jak vám mohu dnes ráno pomoci?“ Šerif zněl unaveně, jako by ho Bill vzbudil.
„Jacku, tady Bill. Blaine mě našel. Je v mým domě,“ řekl Bill a znělo to, jako by se cítil rozrušený, vyděšený, zraněný a znásilněný.
„Kde je Tom?“ Zeptal se Jack a znělo to ostražitěji.
„Je u sebe doma, dneska u mě nezůstal,“ řekl Bill, teď už vděčný, že Toma poslal domů. Ucítil, jak se mu něco teplého otírá o nohu, a podíval se na sladké kotě, které tam bylo. Kašmír vylezla z úkrytu.
„Kde je Blaine?“ Zeptal se Jack.
„Ztratil vědomí a leží na mý posteli. Praštil jsem ho, ale jeho kumpáni jsou dole. Rozbili mi mobil a já jsem zamčený v domě,“ odpověděl Bill.
„Zamkni se v ložnici a zůstaň se mnou na telefonu, než zavolám posily; nebudeme používat sirény,“ řekl Jack. „Co ti udělali?“
„Jen mě trochu zbili, ale Blaine si myslel, že mě donutí mluvit tím, že mě znásilní. Prosím, pospěš si, nevím, jak dlouho ještě vydržím trčet v týhle místnosti, aniž bych dostal uklízecí záchvat a oni mě uslyší,“ řekl Bill a hlas se mu třásl. Pevně svíral telefon, aby odolal nutkání začít uklízet.
„Už jsem na cestě,“ řekl Jack.
O patnáct minut později se Bill choulil na zadním sedadle policejního auta zabalený do deky, zatímco všichni lidé v domě byli zadrženi a odvezeni. Američtí maršálové tam byli jen deset minut po místní policii. Tito lidé budou letecky přepraveni zpátky do New Yorku, kde budou čekat na soud za všechny své zločiny.
Bill se stále cítil naprosto mimo a byl vyčerpanější, než si kdy pamatoval. Jack sedl na místo řidiče a otočil se na Billa. „Vezmu tě k sobě domů, vypadá to, že si potřebuješ pořádně odpočinout,“ řekl Jack.
„Mohl bys mě vzít k Tomovi, prosím?“ Zeptal se Bill, protože v tu chvíli ze všeho nejvíc potřeboval cítit Tomovo uklidňující objetí.
„Myslím, že dneska večer není úplně nejlepší čas na to, abys mu to všechno vysvětlil,“ řekl Jack a přemýšlel, jestli to Bill vůbec někdy dokáže.
„On už to ví. Je příliš chytrej, než aby to neprokoukl. Prosím tě,“ zašeptal Bill a hlas se mu zlomil, když mu z koutků očí vytryskly další slzy. Jack přikývl a vyrazil ke známému domu. Doprovodil Billa ke vchodovým dveřím a počkal, až Tom otevře dveře v tílku a boxerkách, vypadal velmi pomačkaně od spánku.
„Není trochu pozdě na přátelský posezení?“ Zasmál se a úsměv mu z tváře zmizel, když si všiml Billovy tváře a šerifa, který vypadal vyčerpaně.
„Už můžeš jít, Jacku,“ řekl Bill, když ho vzal Tom do náruče, a Jack přikývl.
„Postarej se o něj, má za sebou těžkou noc,“ řekl Jack Tomovi a ten přikývl. Přenesl Billa přes práh a stále ho pevně držel. Cítil, jak se začíná třást, a o chvíli později mu Bill vzlykal do ramene a pevně se ho držel. Tom netušil, co se stalo, ale nehodlal na něj tlačit, dokud si nebude jistý, že to Bill zvládne.
„No tak,“ řekl Tom, když Billovo vzlykání přešlo v škytání. Odvedl Billa do kuchyně a připravil mu hrnek kávy. „Vypij to a já zatím připravím vanu.“
„Nenechávej mě tu samotnýho,“ prosil Bill, vzal si kávu a natáhl se pro cukr.
„Budu v koupelně, víš, kde to je a kdybys mě potřeboval, budu hned tady,“ řekl Tom a počkal, až Bill uvolní sevření Tomova tílka. Tom se přesunul do koupelny a nastavil teplou vodu, kterou věděl, že má Bill rád. Než se vrátil dolů, převlékl si promočené tílko od slz.
Našel Billa na pohovce v obývacím pokoji, jak se dívá na východ slunce jako už tolikrát předtím. „Myslel jsem, že umřu,“ řekl Bill, když mu Tom lehce přejel rukou po holé paži. „A už nikdy neuvidím tvou tvář ani východ slunce.“
„Na to teď nemysli. Mysli na horkou vanu,“ řekl Tom.
„To zní dobře,“ souhlasil Bill a nechal si z rukou vytáhnout teplý, ale téměř prázdný hrnek a položit ho na stolek. Ani ho nezajímalo, že Tom zapomněl použít podšálek. Toma překvapilo, když mu Bill ovinul ruce kolem krku a tvrdě ho políbil. Odpověděl, ale nedovolil Billovi, aby ho prohloubil.
„Právě teď s tebou cloumají emoce ve velkým a já toho nechci zneužít,“ řekl Tom, když Bill zaprotestoval. Bill si chvíli prohlížel jeho tvář, než se zatvářil spíš zamyšleně než rozrušeně.
„Mám prostě štěstí, že mám takhle slušnýho chlapa, když už se můj život řítí do pekel,“ řekl Bill a Tom se ušklíbl. Bill se uplakaně zasmál. Deka sklouzla z jeho těla a v tu chvíli si Tom uvědomil, že Bill je pod dekou skoro nahý. Natáhl ruku a přejel po hluboké ráně přímo pod klíční kostí. „Pořezal mě.“
„Jestli chceš, můžeš mi to všechno říct, až budeš ve vaně,“ slíbil mu Tom a vedl ho nahoru. Bill vlezl do vany, ale Tom mu sotva věnoval pozornost, když si prohlížel modřiny a odřeniny. Co se mu to sakra stalo? Jakmile se Bill usadil v horké vodě, Tom mu podal šampon. Když si Bill myl hlavu, začal mu všechno vyprávět.
„To vypadá na těžkou noc,“ řekl Tom soucitně, když sebou Bill trhl. Byl to jeden z mnoha případů, kdy to udělal od chvíle, kdy ze sebe začal smývat noční události.
„To není to nejhorší,“ řekl Bill a Tom tázavě pozvedl obočí. Bill sklonil hlavu a mokré vlasy mu visely přes oči. „Můžeš mi podat ručník?“ Tom vzal jeden velký měkoučký, zatímco Bill vytáhl špunt a vylezl ven. Tom mu podal ručník a Bill se rychle osušil, než si ho pevně omotal kolem těla. „Pojď.“
Zavedl Toma do ložnice a oba se schoulili na posteli. Bill si položil hlavu na Tomovo rameno a ten ho pevně objímal a bylo mu Billa velmi líto. Dnes v noci ho málem zabili a on klidně spal. Připadal si jako příšerný přítel; nedokázal Billa ochránit. „Co je na tom nejhorší?“ Zeptal se Tom a lehce ho pohladil po mokrých vlasech.
„Aby ze mě dostal informace, který potřeboval, znásilnil mě,“ řekl Bill a Tomova ruka ztuhla, zatímco Bill se přitulil blíž. Tom přes ně přehodil peřinu a znovu ucítil na svém tričku Billovy slzy.
„Všechno bude dobrý,“ řekl Tom.
„To přece nemůžeš vědět,“ řekl Bill. „Co když mám nějakou pohlavní chorobu nebo tak něco? Kromě toho mám vážný případ OCD. Už tak mám problém se udržet, abych všechno nevydrhl kartáčkem na zuby namočeným v bělidle. Jak mám překonat psychickou újmu z toho, že mě znásilnil tlustej, zpocenej chlap?“ Zeptal se Bill.
„Všechno to překonáme,“ řekl Tom.
„Jak jsem říkal, slušnej mužskej. Nemohl jsem na tebe přestat myslet, zatímco on mě…“ Bill se odmlčel. „Vždycky jsi tak něžnej a milující, a proto to bylo tak příšerný. Měl jsem pár známostí na jednu noc, ale nikdy jsem si je neužil tak naplno jako chvilky strávený s tebou. Pokaždý hned po probuzení tak blbneš a pořád se mě dotýkáš, líbáš mě nebo mě lechtáš a ani mi vůbec nevadí, že si nemyješ ruce tak často jako já. Myslel jsem, že se pozvracím, když se mě dotkl.“
„Proč se z toho nevyspíš?“ Zeptal se Tom jemně, nechtěl, aby na to Bill dál myslel.
„Nejdřív ti musím něco říct,“ řekl Bill, podepřel se loktem a Tom na něj pozvedl obočí. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju,“ řekl Tom, aniž by ho překvapilo, že Bill dospěl k takovému závěru. Tom k tomuto závěru dospěl, když Billa poslouchal ve vaně.
autor: Starling011
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
