autor: Nephilim
Bill obrátil kousek papíru v rukou, nakrčil obočí a ve tváři se mu objevil zmatek. Obrátil ho a doufal, že se odpověď změní, že bude jasnější. Přemýšlel o tom nejméně deset minut.
Odpověď na otázku „Jsi zamilovaný?“ může znít buď ano, nebo ne. Ale jen jedna z těch dvou.
Možná
„A to sakra znamená co?!“ Ptal se Bill sám sebe zoufale a zhroutil se na lavici. Proč musel být jeho bratr vždycky tak originální?
Usmál se. Koneckonců proto ho miloval.
Znovu si přečetl to „možná“ a přemýšlel o tisíci možnostech, které se v něm skrývaly. Možná byl Tom do někoho zamilovaný, ale ještě si to neuvědomoval, možná se na to snažil přijít.
Možná do něj byl zamilovaný a byl z toho tak zmatený, že se mu nechtělo dávat jednoznačnou odpověď. Navíc cizímu člověku.
Při té myšlence se zaradoval, a když zazvonilo, podíval se ke dveřím a čekal, až Tom přijde. Ale po dredařovi nebylo ani stopy.
Odfrkl si. Proč, když nezatáhl alespoň jednu hodinu denně, nebyl šťastný?
Když učitel vstoupil do třídy, Bill se ponořil do rozjímání nad školní zahradou za oknem.
A právě tam, uprostřed trávníku, spatřil Toma, jak jde s nějakou dívkou.
„…“
Jako by se mu na okamžik zastavilo srdce, těsně předtím, než ucítil, že se mu samy od sebe pohnuly nohy, když se zvedl z lavice a bez dovolení vyběhl ze třídy.
***
Tom už poněkolikáté přemýšlel, co to sakra dělá. Byl úplně mimo, to bylo jasné. Jakmile si uvědomil, že se mu Bill líbí, šel a políbil někoho jiného, aby se toho pocitu zbavil. Šílenost.
A bylo by ještě šílenější, kdyby to vyšlo, ale to se teprve uvidí.
Byla hezká, to bez debat. Dredař se na ni už poněkolikáté podíval. Ano, byla o něco menší než on, brunetka, skoro plochá – ale co byste v jedenácti čekali? – ale s pěkným zadečkem.
Ano, docela pěkná. Na okamžik zapomněl, jak se jmenuje, ale nemyslel si, že by to byl problém. Určitě mu ho řekla, ale on spíše stále přemýšlel o tom, jak pravděpodobné je, že ten plán vyjde.
„Hej?“ Zavolala na něj hravě a opřela se o kmen dubu stojícího nedaleko brány.
Probral se z myšlenek a usmál se. „Jo, promiň… trochu jsem se zamyslel.“
Svádivě se usmála, ukázala, co v ní je, a přitáhla si ho k sobě. „Musíš myslet jen na to, co se teď chystáme udělat.“
Tom nervózně polkl a snažil se dát najevo svou sebedůvěru. Buď to udělej, nebo zemři, pomyslel si.
Zavřel oči a přitiskl, možná až příliš silně, své rty na její.
***
Bill zalapal po dechu a vytřeštil oči, jelikož nedokázal uvěřit tomu, co vidí.
Proč zrovna tahle… tahle…?
Takže to „možná“ se týkalo té holky? Zamiloval se Tom do ní?
Zkřivil rty. Potřeboval se jen vyplakat a nechat si rozmazat tužku. Jenže pak by musel Tomovi vysvětlit, proč plakal. A co by mu řekl? Viděl jsem tě, jak někoho líbáš, a zlomilo mi to srdce? Miluji tě a nechci, abys běhal a líbal se s jinejma? Jsem to já, kdo ti celou tu dobu posílá anonymní vzkazy jako idiot?
Ne, nic z toho mu říct nemohl, a tak se rozhodl pro snadnější cestu.
Mlčení.
Hodlal ho přestat otravovat těmi hloupými vzkazy, hodlal ho přestat vyhledávat, aby s ním mohl strávit trochu času, prostě přestat.
A svou první a poslední lásku tak vyškrtnout ze života.
***
Tom od záhadné dívky odpověď nečekal. Zaprvé proto, že jeho poslední zpráva si odpověď nezasloužila, zadruhé proto, že měl obrovské pochybnosti, že ho viděla, jak se líbá s tou kočkou, a pokud ho opravdu milovala, musela být teď zoufalá. Koneckonců se líbali uprostřed nádvoří, kde je mohl vidět každý.
Cítil se vůči ní trochu provinile, i když ji neznal.
Když se před odchodem vrátil do třídy pro batoh, Bill tam nebyl.
„Hej, Joe.“
Otočil se k němu obtloustlý kluk s brýlemi. „Tome?“
„Neviděl jsi mýho bráchu?“
„Hned jak zazvonilo, odešel. Vypadalo to, že má naspěch.“
„Hmm,“ zamračil se dredař. Bill bez něj nikdy nešel domů. „Okay, díky.“
Vyšel ze třídy a dotkl se rtů. Poprvé se líbal a necítil vůbec nic.
***
Bill se na posteli schoulil do klubíčka, jak jen to šlo, a obtočil si paže kolem kolen, jako by se chtěl chránit před okolním světem. Nakonec mu ukáplo několik slz. No vlastně mnoho.
Pořád se mu vracel ten obraz Toma, jeho Tomiho, jak se líbá s dívkou, a už jen to pomyšlení bylo nesnesitelné.
„Musím toho nechat, kdo ví, kolik jich políbil,“ řekl si, a hned nato si pomyslel, že ho nikdy neviděl, i když, jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Nebyl si jistý, jestli se to přísloví vztahuje i na takové situace, ale v tu chvíli padlo jako ulité.
Rozhodl se, že se stane amébou a bude na věky naříkat nad svou přízračnou ztracenou láskou, ale tu věčnost okamžitě přerušila dvě rozhodná zaklepání na dveře.
„Bille? Jsi tam?“ Ozval se Tomův hlas. „Proč jsi šel domů sám? Hej, můžeš mi otevřít?“
Bill se na posteli posadil, snažil se utřít si obličej a zabránit tomu, aby se mu třásl hlas. „Jdi pryč, Tome!“
„Cože?“ Zeptal se překvapeně Tom. „Proč? Co jsem ti udělal?“
„JDI PRYČ!“
„Ale Bille…“
„TOME, JDI PRYČ!“
„…“
Zaslechl rychlé kroky na chodbě, a pak bouchnutí dveří. Pak už bylo jen ticho.
Schoulil se do kouta a vybíjel si vztek představou, jak zabíjí tu malou děvku, která jeho Tomiho líbala na rty.
***
„TOME, JDI PRYČ!“
Tom vyděšeně o krok ustoupil. Proč se jeho bratr takhle choval? Někdy mu prostě nerozuměl.
Cítil se ublížený, koneckonců nic neudělal. Zatnul pěsti, utekl do svého pokoje a zabouchl dveře. Chtěl mu jen říct o tom polibku, protože všechno sdíleli. Bill byl poslední dobou divný, a tohle se Tomovi vůbec nelíbilo.
Bál se, že se od něj opravdu vzdaluje.
***
„Jo, zavolám ti ji!“
Bill se opřel o rám dveří. Nemohl uvěřit tomu, co dělá. On, ten pravý mistr Lásky s velkým „L“, se chystal vznést zcela absurdní požadavek na jednu z těch děvek, které se motaly kolem jeho bratra. Ne jen tak ledajakou děvku. Na tu samou, kterou Tom včera políbil.
Když se před ním objevila, jeho prvním impulsem bylo chytit ji za vlasy a se smíchem jí je vytrhat. Pak si uvědomil, že musí být milý a hodný, aby to všechno klaplo. Dalo by se tak říct.
Nechtěla žádné vysvětlení. „Ahoj, ty jsi Bill Kaulitz, že? Tomův mladší bratr.“
„Dvojče,“ podotkl Bill s tím nejfalešnějším úsměvem na světě. „Jsem mladší jen o deset minut.“
Mohl by jí ještě hodinu vysvětlovat, že on je vlastně ten starší, protože u jednovaječných dvojčat je to ten, který se narodil z jediného oplodněného vajíčka, ale pochyboval, že by ji to zajímalo. Za to jeho to zaujalo natolik, že hned jak se naučil pracovat s počítačem, začal si o tom vyhledávat všechny informace. Už ho nebavilo, jak si z něj Tom dělal neustále legraci.
„Oh, okay,“ odpověděla, aniž by ji to vlastně zajímalo. „Proč jsi mě hledal?“
Bill se přátelsky usmál.
***
Jeho skříňka byla prázdná a pochybnosti o tom, že ho ta záhadná dívka viděla, jak se líbá s tou holkou, se stávaly jistotou.
S povzdechem ji zavřel a zamířil do třídy.
Bill tam nebyl. Opět.
Zamračil se. Škola ještě neskončila, takže….
„Neviděl někdo Billa?“ Zeptal se spolužáků.
Většina z nich zavrtěla hlavou, pak jedna blondýnka vstala: „Oh, jo… hledal svoji holku a myslím, že šli na dvůr.
Tomovy oči se rozšířily. „Koho že hledal?“ Vykřikl v duchu.
Odhodil batoh a znovu vyběhl ven.
***
„No, fakt hezkej způsob, jak zahodit svůj první polibek,“ pomyslel si otráveně, když viděl, jak se dívčiny rty přiblížily. Nebylo úniku ani cesty zpět. Ani nevěděl, jestli se opravdu chce vrátit, tak proč se obtěžovat? Existovala jen jedna osoba, které chtěl dát všechno, včetně svého prvního polibku, a byla to ta samá, kterou v tu chvíli nechtěl ani vidět.
Konečně se chystal zjistit, co Tom na těch holkách sakra viděl. Jak se cítil, když líbal tu děvku, která, jak se zdálo, šla s kýmkoliv, kdo se jí dostal do rukou.
Nakrčil nos a položil své rty na její a povzbudilo ho už jen pomyšlení, že by se to dalo považovat za nepřímý polibek s Tomem.
„…“
Okay, podle toho, co četl v knihách a co slyšel, by teď měl cítit elektrický výboj po celé páteři.
„…“
Nejméně deset vteřin zůstal se rty přilepenými k dívčiným a čekal na přízračný zásah elektriky, který nepřicházel, dokud za sebou neuslyšel něčí výkřik.
„BILLE!“ Vykřikl Tom vztekle a vyrazil k nim.
Černovlásek na něj zíral s vytřeštěnýma očima. Oh ne, rozhodně neměl v plánu, aby se to Tom dozvěděl.
Dívka se na oba dívala s nejasným pocitem, že se dostala do problémů. „Hej… ehm, lidi…“
„CO TO SAKRA DĚLÁŠ?!“ Vykřikl znovu Tom, přistoupil ke dvojčeti a lehce do něj strčil. Bill se zapotácel a narůstal v něm vztek.
„DO TOHO TOBĚ NIC NENÍ!“ Odpověděl a vrátil mu strčení.
Dívka využila toho, že dvojčata mají plné ruce práce a rozběhla se pryč.
„TO TEDA JE! JE TO TA SAMÁ HOLKA, KTEROU JSEM VČERA POLÍBIL JÁ!“
„A CO JAKO?“
„NIC, JEN TĚŽKO MŮŽU UVĚŘIT TOMU, ŽES JI POLÍBIL JEN PROTO, ŽE SE TI LÍBÍ! O CO TI JDE?“
Bill zaťal pěsti, zadíval se Tomovi do očí, a pak se rozplakal. Dredař instinktivně o krok ustoupil a po chvíli váhání natáhl ruku a pokusil se ho obejmout. „No tak, Bille, neplač…“
„DRŽ HUBU! VŽDYCKY MÁŠ POCIT, ŽE VŠECHNO VÍŠ! CO SI JAKO MYSLÍŠ, TOME? ŽE JSEM TO UDĚLAL ZE ŽÁRLIVOSTI??? TO SE TEDA PĚKNĚ PLETEŠ. MĚ NEZAJÍMAJ ŽÁDNÝ HOLKY, KTERÝ LÍBÁŠ! NECH MĚ NA POKOJI, JO? VRAŤ SE K TĚCH SVEJM HOLKÁM!“
A s tím Bill utekl, aniž by se obtěžoval vzít si batoh nebo komukoliv cokoliv říct.
Tom se rozhlédl a uvědomil si, že tato scéna přilákala malou skupinku studentů, a tak i on spěchal zpátky do své třídy a odložil tento rozhovor – který pro něj v žádném případě nebyl u konce – na vhodnější dobu.
***
„Zlato, Gordon a já jdeme na večeři s přáteli,“ řekla.
Bill přikývl. „Mami, už jsi mi to říkala snad čtyřicetkrát,“ povzdechl si.
„Jsem ráda, že si to pamatuješ,“ usmála se Simone a políbila ho na čelo. „Vrátíme se pozdě, myslíš, že zvládnete být sami, nebo mám zavolat sousedce?“
„Ne! Ne, budeme v pohodě,“ odpověděl Bill rychle a v duchu dodal: „Sousedka smrdí.“
„Dobře, dohlédni na bratra,“ doporučila mu Simone, než vyšla ze dveří. „A jděte brzy spát! Měj se, zlato!“
Bill se usmál, když zavíral dveře, a jakmile uslyšel cvaknutí zámku, odfrkl si. Měl se postarat o Toma? Copak nebyl on ten starší? Nebo byl jen starší, když se mu to hodilo?
Když šel po schodech nahoru, pomyslel si, že nebude problém dohlédnout na Toma, protože spolu už tři dny nemluvili, kromě nutnosti z cyklu: „ať se máma nedozví, že jsme se pohádali“.
Když procházel kolem jeho pokoje, slyšel, jak si jen, tak brnká na kytaru. Povzdechl si a zavřel se ve svém pokoji.
***
Tom odložil kytaru a přemýšlel, jestli si Bill objednal pizzu, nebo se motá v kuchyni. Cítil se trochu mrzutě. Otevřel zásuvku psacího stolu, vytáhl krabici a vyklopil ji na dřevěnou desku. Desítky psaníček.
V posledních dnech je četl nejméně desetkrát. Ta dívka mu už přestala psát. Tom začínal být zoufalý, protože to byla jediná věc, která vyplňovala jeho dny od chvíle, kdy ho Bill začal ignorovat, a teď už neměl ani to.
Tři dny znovu pročítal ta psaníčka v naději, že najde nějaké vodítko k tomu, kdo to je.
Jako vždy jedno náhodně otevřel, nechal ho otevřené na stole a pokračoval ve vybrnkávání nějaké písničky, kterou s Billem před časem zkoušeli.
Když nejsi se mnou
Já nejsem já…
Ztuhl, skoro přetrhl strunu, jak náhle zastavil svoje pohyby. Ta věta mu byla neskutečně povědomá… A cítil, že nějak souvisí s melodií, kterou hrál.
Otevřel další psaníčka.
Chtěl bych ti být nablízku,
Když tam nejsi
Je to, jako by za oknem visela křivá obloha…
Nemůžu si pomoct, ale myslím na tebe
Už ani nevím, co je důležité…
Tom vyskočil, převrhl židli a vyběhl z místnosti.
***
Bill nadskočil a vykřikl, když viděl, jak Tom vtrhl do jeho pokoje a začal shazovat všechny věci, co měl na stole.
„TOME! Co to sakra děláš? To už ses naprosto úplně zbláznil?!“
„Kde to je?“ Vyhrkl rozrušený dredař a začal otevírat všechny šuplíky.
„O čem to mluvíš? Přestaň!“ Přistoupil k němu a snažil se ho odtáhnout od jeho stolu, který zrovna před chvílí pečlivě uklízel.
„AH! Mám to!“ Vykřikl dredař vítězoslavně a držel v ruce štos sešitých listů s nápisem „PÍSNIČKY“. Začal listovat stránkami.
„Tome, nech toho! Řekneš mi, co se děje?! Jestli je tohle způsob, jak se chceš udobřit, tak si piš, že…“
„Já nejsem já, když nejsi se mnou, jsem osamělý… Venku je nebe nakřivo a na zdi tvůj dopis na rozloučenou… Už nevím, co je důležité…“ Tom se otočil a zadíval se do Billových vyděšených očí. Pochopil to. „To ty jsi psal ta psaníčka!“
Černovlásek otevřel a zavřel ústa, aniž by vydal jedinou hlásku. Bože, on se k tomu dopracoval! Připadal si trochu odhalený, když psal ty verše do vzkazů, ale myslel si, že Tom to nikdy nepochopí. Nikdy si nevšímal textů, které psal a zpíval do jeho melodií, i když z velké části patřily právě jemu, jako například tento.
„Tomi, já…“
„Proč jsi to udělal? Chtěl sis ze mě jen vystřelit?“
Bill s vytřeštěnýma očima zavrtěl hlavou. „To ani náhodou! Já ti prostě… poslední dobou nerozumím. A bál jsem se s tebou mluvit přímo, protože se mi vyhýbáš. Nevěděl jsem, jak na to, takže…“
„Vyhýbám se ti?! Ale to ty jsi se mnou už tři dny nepromluvil! A ani předtím sis mě moc nevšímal!“
„Protože ty máš stále hlavu plnou holek,“ opáčil Bill a zamračil se. „A neříkej, že to není pravda!“
„Ale já to dělám jen kvůli…“ kousl se do rtu. Nemohl mu to říct. „… Kvůli…“
„Kvůli?“ Zeptal se Bill s nadějí, a aniž by si to uvědomil, přisunul se k němu blíž.
„… Abych nemyslel na tebe.“ Konečně vyhrkl, a najednou se mu ulevilo, a tak pokračoval. „Bože, to proto, abych na tebe už nemyslel! Už to nevydržím, nevím, co se to se mnou děje, nemůžu si o tobě myslet, že jsi…“
„… naprosto sexy, se rty k zulíbání?“ Uzavřel za něj Bill a srdce mu bušilo.
Tom pomalu přikývl a vyhýbal se pohledu na něj. „Jak…?“
„Cítím to naprosto stejně. K tobě,“ vysvětlil rozpačitě. „Už… no, docela dlouho…“
„Uh…“
Bill si sedl na jeho postel a povzdechl si. Tom ho rychle následoval.
„Zranilo mě, když… jsi ji políbil…“ přiznal. „Vím, že jsi musel políbit kdoví kolik holek, ale vidět to… to bylo něco jinýho.“
Tom se na něj upřeně zadíval. „To… byl můj první polibek…“
Bill se k němu prudce otočil, šokovaně se na něj podíval, a pak ho plácl zezadu do hlavy.
„Pak jsi idiot! Proč jsi ho takhle promarnil?“
Dredař si promnul bolavé místečko. „Chtěl jsem vymazat… to, co jsem cítil.“
„Super metoda!“ Poznamenal Bill naštvaně.
„Hele, ty máš zrovna co říkat! Udělal jsi to samý!“
„Abych zjistil, co na tom sakra máš! Ne proto, že by se mi to líbilo!“
„Oh.“
Oba mlčeli a pečlivě se vyhýbali vzájemným pohledům. Oba si mysleli, že bylo hloupé o těch pocitech mlčet a že stejně hloupé bylo promarnit svůj první polibek.
„… Stejně mi to přišlo nechutný,“ vyhrkl Bill krátce nato. „Fakt nechápu, co na tom, kdo má.“
„… Taky mi to přišlo nechutný,“ přiznal Tom.
Bill na něj zíral s nerozluštitelným úsměvem. Tom mu úsměv oplatil a čas od času se zadíval na jeho rty, což byl detail, který Billovi neunikl.
„Co kdyby…“
„Co kdyby…“
Zasmáli se.
„Ty první,“ pobídl ho Bill.
„Co kdybychom to zkusili spolu?“ Navrhl Tom a šibalsky se usmál.
„Mhh, já nevím… Vsadím se, že máš její chuť stále na rtech…“ řekl znechuceně.
„Ty taky.“
Bill se usmál. „Jedna nula pro Tomiho…“ natáhl ruku, vzal jeho obličej do dlaní a s potěšením si všiml, že Tomovy tváře lehce zčervenaly. Rozhodl se, že chce být jediný, kdo ho odteď až na věky uvidí červenat se, a že zabije každého, kdo se odváží mu to prvenství ukrást.
Zavřel oči, dredař udělal totéž a spojil jejich rty v nejčistším polibku.
A je to tady, elektrický výboj, pomyslel si Bill, zachvěl se rozkoší a přitáhl si Toma blíž.
Když se od sebe odtrhli, byli oba rudí a v rozpacích. Oběma se v hlavě honila miliarda otázek, ale rozhodli se je nechat být.
„Mmh, tohle taky stálo za hovno,“ řekl Bill a zamyšleně si přiložil ukazováček k bradě. „Nejsi tak dobrej, jak jsem si myslel, Tomi!“
Tom se usmál. „Promiň, ale třeba bych se mohl zlepšit… třeba když budu trochu cvičit?“
Černovlásek se jemně usmál, přiblížil se a spojil jejich rty.
***
Tom zavřel dveře hotelového pokoje a hodil kšiltovku na křeslo. Další den se chýlil ke konci a on pro jednou nebyl k smrti unavený. Koneckonců, ten den nebyl žádný koncert.
Poté, co zkontroloval, zda mu nevolala Simone, padl na postel. Chtěl ještě chvíli zůstat se svým dvojčetem, ale Bill se mu zdál být dost unavený, a tak se rozhodl ho nechat být.
Turné se stejně chýlilo ke konci a oni si brzy budou moct vzít zaslouženou dovolenou. Sami.
Usmál se při té myšlence a zavřel oči, aniž by měl v úmyslu usnout.
Nevěděl, kolik času uplynulo, ale měl pocit, že sotva deset minut. Před dveřmi uslyšel rychlé kroky, tiché šustění, a pak opět vzdalující se kroky.
Otevřel oči, vstal a podíval se ke dveřím. Pod nimi se skrýval malý bílý obdélníček.
Vstal, přešel ke dveřím a vzal do ruky něco, co vypadalo, jako psaníčko. Usmál se nad slovy, která byla napsaná uvnitř.
Strčil si vzkaz do kapsy, vyšel ven a zaklepal na pokoj, který sousedil s jeho, Billův.
Černovlásek otevřel dveře a vypadal poněkud zmateně, ale jakmile uviděl Tomův šibalský úsměv, usmál se, vtáhl ho dovnitř a zavřel dveře. Bill ho objal kolem krku a Tom ho hluboce políbil a přitiskl k sobě.
Jsi zamilovaný?
Teď už měl jasnou odpověď, ale byl si jistý, že ji nemusí říkat nahlas.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
