autor: Scream_For_My_Ice_Cream
pozor, kdo nemá rád tvrdší sex, nečíst
Co má malý Billy dělat?
„Kurva.“ Zaklel Bill potichu, když si uvědomil, jaké je datum: 24. března 2012. Což v životě černovlasého krasavce znamenalo jediné: následující den měl být zaplacen nájem. Chtěl si zabořit dlaně do očí, ale věděl, že by si tím zničil pečlivě udělaný make-up.
Bill rychle zašátral v kabelce a vytáhl mobil. Vytočil číslo, o kterém věděl, že ho bude brzy znát nazpaměť.
„Haló?“
Bill se kousl do rtu a snažil se nasadit co nejsladší a nejmilejší tón. „Ahoj Bu, jak se máš?“
Starší muž věděl, že se něco děje. „Hele, Bille, nemusíš se obtěžovat s tím sladkým hláskem, možná jsem tě potkal a najal teprve před pár dny, ale už teď poznám, že se něco děje. A teď mi vyklop, co je tak důležitýho, že sis o tom se mnou nemohl promluvit, až přijdeš dneska večer do klubu.“
Ze rtů mu unikl povzdech. „Sakra, vážně jsem doufal, že ti to nedojde tak rychle,“ zasmál se hořce. „Okay, fajn, podívej, Bushido, tohle bude směšně přímočarý a vyloženě drzý a neprofesionální.“
„Ale?“ Doplnil jeho šéf.
„Zoufale potřebuju, abys mi dal moji první výplatu trochu dřív.“
„Oh, a to je celý? Jo, jasně, Bille, to není problém. Na kdy se domluvíme, Bille? Do příštího týdne?“
Zaměstnanec pocítil jistou úlevu, ale věděl, že to nejhorší teprve přijde. „Ehm, vlastně dřív.“
„Do kdy to teda potřebuješ?“
„Do večera,“ řekl nejistě. „Hele, jak jsem říkal, vím, že je to se mnou fakt na hovno, ale potřebuju to jako sůl. Zapomněl jsem, že mám zítra zaplatit nájem, a normálně bych si mohl promluvit s bytným a dostat odklad, ale ten chlap, co tady pracoval, zrovna odešel do důchodu, a teď tu máme někoho novýho. A je asi větší šance, že mě Andy ojede, než že mi ten člověk prodlouží nájem.“
Bushido se začal mladíkově poznámce smát. Když Bill poprvé vešel do jeho striptýzového klubu a hledal práci, barman Andy byl připraven ohnout ho přes pult a šukat ho až do východu slunce. Billa návrhy blonďatého samce pobouřily a prohlásil, že to bude dříve v pekle sněžit, než se on jen přiblíží k jeho zadku. „Podívej, Bille, mám tě rád, hodně rád. Myslím, že z tebe bude nejspíš jeden z nejlepších tanečníků, jaké kdy tenhle klub měl, ale fakt není ani nejmenší šance, že bych ti do zítřka vystavil šek. Protože i kdybych souhlasil, banky už jsou zavřený.“
Bill se podíval na hodiny a zjistil, že má jeho šéf pravdu, bylo už po páté, což znamenalo, že banky jsou už minimálně hodinu zavřené. „Kurva. Okay, každopádně díky, Bu. Tak se uvidíme večer. Snad se nebudu muset přestěhovat do klubu, až mě vyhoděj,“ vtipkoval.
„Hele, mrzí mě, že jsem ti nemohl pomoct, ale jestli se se svým bytným nějak domluvíš, pomůžu ti vypracovat splátkovej kalendář, aby ses znovu nedostal do takovýho průseru.“
„Díky, Bushido, vážně, jsem rád, že nepracuju pro žádnýho dementního šéfa jako v minulý práci. Jsi dobrej chlap.“
Bushido se zasmál. „Jsem rád, že máš o mně tak vysoký mínění. A teď si hoď svůj zadek do pořádku, dneska večer jste s Jeremym na pódiu A. Možná to nebude na celej nájem, ale pořádnej kus z něho na spropitným určitě.“
„Díky,“ řekl Bill znovu, než se rozloučil a ukončil hovor.
Bill se svalil na pohovku a zadíval se do stropu. „Co budu dělat?“ Přemýšlel nahlas. Po několika okamžicích si uvědomil, že nemá jinou možnost, a zvedl se z pohovky; bude si muset jít promluvit s novým bytným v naději, že by mu mohl prodloužit nájemní smlouvu. Bill vešel do ložnice a převlékl se do nejhezčích, nejlépe padnoucích džínů, které měl, extrémně přiléhavých, které nechávaly jen málo prostoru pro představivost, a navíc v nich jeho zadek vypadal naprosto báječně. Vršek mu však zabral nejvíc času. A po dlouhých úvahách se rozhodl pro průsvitné černé tričko s dlouhým rukávem. Usoudil, že lehký náznak piercingu v bradavce nemůže uškodit. Jakmile bylo rozhodnuto, popadl svůj oblíbený pár černých bot na podpatku a obul si je. Viděl to tak, že buď bude nahoře, nebo bezdomovec.
Pak odešel do koupelny a začal si počesávat vlasy, aby jim dodal dostatečný objem. Nanesl si na rty lehkou vrstvu světle růžového lesku s třešňovou příchutí a prohlédl se v zrcadle. Vypadal zatraceně dobře. Sakra, ještě líp než zatraceně dobře, byl přímo k sežrání.
Bill si řekl, že vypadá mnohem lépe než kdy předtím, popadl kabelku a klíče, zamkl byt a zamířil do kanceláře. Cestou do kanceláře se začal modlit ke všem Bohům, kteří existovali, aby byl jeho nový bytný gay nebo přinejmenším nebyl homofob, jinak by se opravdu musel přestěhovat do klubu.
„Ahoj, Bille!“ Pozdravila ho recepční vesele, když vešel dovnitř. Byla to starší žena, nejspíš ve věku jeho matky. Pracovala jako recepční dávno předtím, než se do komplexu před šesti lety nastěhoval. Bill byl čerstvý absolvent střední školy a hledal vzrušující život, který Los Angeles slibovalo. Starší žena se Billa okamžitě ujala, jako by byl její vlastní.
„Ahoj Annabelle! Jak se dnes má moje jediná oblíbená žena?“ Zeptal se jí a věnoval jí ten nejsladší úsměv.
Annabelle se zvedla ze židle, obešla stůl a pevně ho objala. „Mám se báječně, zlatíčko, jak se máš ty? Že stále pořádně jíš?“ Za posledních šest let si dala za cíl, že se pokusí Billa vykrmit. Nepřestávalo ji udivovat, že nepřibral víc než čtyři kila, ale odmítala to vzdát. „Chceš, abych ti zase udělala vegetariánské lasagne?“
Bill se zasmál. „Bože, kéž bys byla moje skutečná matka.“ S rodiči měl velmi špatný vztah, což byl jeden z důvodů, proč se při první příležitosti rychle odstěhoval. „To by bylo vážně skvělý, ale nechci tě otravovat.“
„Ty nikdy,“ položila mu něžně ruku na tvář. „No, akorát jsem se chystala jít na polední pauzu, nechtěl by ses ke mně přidat? Zvu tě,“ pokoušela ho.
„Uh, i když bych vážně moc rád, musím si promluvit s novým bytným.“
„Zase potřebuješ prodloužit termín?“
„Jasně. Právě jsem nastoupil do té nové práce, o které jsem ti říkal, a mluvil jsem se svým šéfem, ale to nejlepší, co pro mě může udělat ohledně platby, je vypracovat mi vlastní plán. Problém je, že peníze dostanu pravděpodobně až příští týden.“
Na tváři se jí objevila vráska. „Zlato, opravdu doufám, že ti ho dá. Vypadá jako opravdu milý mladý muž. Pokud ne, dej mi vědět. Jsem si jistá, že s Gregovými a mými výplatami ti budeme moct nějak pomoct.“
Jakkoli byla její nabídka lákavá, Bill věděl, že si od ní peníze vzít nemůže; ať už ji bral jako náhradní matku, nebo ne. „Jsi na mě až moc hodná. Moc vám oběma děkuju, ale tohle bych po vás nemohl žádat.“
Annabelle věděla, že hádat se s ním nemá cenu, jelikož mu už v minulosti nabízela totéž, ale chlapec byl prostě až příliš tvrdohlavý. „No, kdyby sis to rozmyslel, moje nabídka stále platí. Opravdu si nemůžeš udělat hodinku čas na oběd?“
„Opravdu nemůžu.“
„Tak dobře teda, ale tenhle týden přijdeš na večeři, rozumíš?“
Bill věděl, že se z tohoto kompromisu nemůže vyvléknout, a vlastně ani nechtěl. „To zní skvěle, zavolám ti, až budu znát svůj rozvrh, a domluvíme se.“
„Super! Tak já zamknu vchodové dveře; kde jsou formuláře a tak, víš. Myslím, že je pan Trümper ve své kanceláři, ale nejsem si úplně jistá. Jestli ne, tak prostě počkej v jeho kanceláři, neměl by se zdržet dlouho.“
„Díky a pozdravuj ode mě Grega.“
„Samozřejmě.“
S posledními společnými slovy Annabelle zamkla vchodové dveře, jak slíbila, a při odchodu mu zamávala. Bože, jak moc tu ženu miloval!
Tiše se zasmál všem jejím mateřským činům a odešel za stůl hledat potřebný formulář žádosti. Bill rychle vyplnil všechny potřebné údaje, aby mu prodloužili lhůtu, a vrátil se malou chodbou do místnosti, kde věděl, že je kancelář vedoucího.
Za matným sklem, které vedlo do kanceláře pana Trümpera, Bill zahlédl pohyb nějakého těla. Bylo trochu hořkosladké vidět na dveřích jméno nového bytného, a ne pana Wrightse. Stejně jako Annabelle tu byl pro Billa od prvního dne a choval se k němu stejně laskavě.
Bill se zhluboka nadechl a zaklepal na dveře. „Promiňte, pane Trümpere, jmenuji se Bill Kaulitz a jsem jeden z nájemníků. Doufal jsem, že byste mi mohl věnovat pár minut, potřebuji s vámi mluvit, prosím.“ Bill viděl, jak tělo v kanceláři ztuhlo, ale žádná odpověď nepřišla. Chvíli počkal, než znovu oslovil nového správce. „Pane Trümpere?“
„Uhh, ano, pojďte dál.“
Strčil do dveří a okamžitě ho překvapilo, že je jeho bytný tak mladý a dobře vypadající muž. Pan Trümper nemohl být o víc než o pár let starší než Bill a měl dlouhé černé cornrows a dva piercingy ve spodním rtu. Jeho kůže si držela velmi jasné opálení a měl hluboké hnědé oči. Jeho oblečení bylo zjevně nejméně o dvě čísla větší, než by odpovídalo jeho postavě, ale pan Trümper ho uměl nosit. Na rozdíl od Andyho by se teď rád nechal tím mužem šukat až do východu slunce, a ještě déle. Vypadal neuvěřitelně dobře. „Do-dobrej.“
Pan Trümper vypadal stejně nervózně, jako se Bill cítil. „Jak vám mohu pomoci?“
„Ehm, oh! No, jak jsem před chvílí říkal, jmenuju se Bill Kaulitz a jsem jeden z nájemníků. Vlastně jsem přišel, abych vás požádal o prodloužení splatnosti nájmu.“
„Chápu,“ řekl klidně. Pan Trümper se posadil na židli a pokynul Billovi, aby udělal totéž. „Takže, pane Kaulitzi, proč potřebujete prodloužit splatnost nájmu?“
Bill se posadil do nabízeného křesla, zkřížil nohy a stáhl si tričko jen o kousek níž, aby vypadalo těsnější, než ve skutečnosti bylo. „Víte, pane…“
„Prosím, říkejte mi prostě Tome.“
„Dobře, Tome. Víte, propustili mě ze zaměstnání, protože obchod zkrachoval. Ale zrovna mě právě přijali do jednoho klubu ve městě, ale ještě jsem nedostal první výplatu. Šéf říkal, že se mnou hodlá pracovat a povýšit mě, ale nebude to do zítřka.“
„Chápu,“ zopakoval. „Takže, pane Kaulitzi-“
„Bille, prosím.“
„Dobře, Bille, řekněte mi, ve kterém bytě bydlíte?“
„Čtvrté patro, číslo osmdesát tři.“ Podal mu vyplněný formulář.
Tom přikývl, podíval se na papír a zapsal si pár věcí do poznámkového bloku. „No, jak jistě dobře víte, jsem nový správce a vzhledem k tomu, že toho o vás ani o nikom, kdo tu bydlí, moc nevím, obávám se, že vaší žádosti nebudu moct vyhovět. Jsem si jistý, že to pochopíte.“
Bill cítil, jak se jeho tvář z lehkého sexy úsměvu proměnila v zamračený výraz. „Oh. No, každopádně děkuju za váš čas, Tome.“ Bill se zvedl z křesla a zamířil ke dveřím.
Právě když se Bill natáhl, aby otevřel dveře, Tom znovu promluvil. „Nicméně, Bille, mám pro vás kompromis.“
Zmíněnému se opět zvedla nálada a rychle se otočil. „Ano?“
„Mám pro vás nějakou práci, a když ji uděláte dobře, dostanete všechen čas světa, který budete potřebovat, abyste mi ten nájem zaplatil. Byl byste ochotný to udělat?“
„Ano, samozřejmě, zvládnu cokoliv.“
„Cokoli?“
„Cokoli,“ potvrdil.
„Skvělý, teď se prosím, znovu posaďte,“ řekl Tom, když vstal.
Bill nechtěl riskovat, že by vedoucího jakkoli naštval, a tak se rychle posadil zpátky a čekal, co přijde. Překvapilo ho, když uslyšel, jak se velká západka na dveřích zasunula na své místo a bezpečně je uzamkla. Když se podíval na Toma, viděl, jak si starší muž sundal sako, které náhodně odhodil na druhé křeslo v místnosti. „T-Tome?“
„Nezapomeň, že jsi říkal, že uděláš cokoli,“ zlomyslně se usmál, když si vytáhl košili z kalhot.
I když se jeho podezření pomalu potvrzovalo, stejně se nemohl nezeptat. „Co přesně je mým úkolem?“
Jeho úsměv se jen zvětšil. „Oh, myslím, že moc dobře víš, o co jde. Poslední šance, buď tu práci vezmeš, nebo si začneš balit.“
Bill věděl, že by měl z té kanceláře honem rychle vypadnout a zavolat na toho muže policii, ale tím by přišel o byt. O domov. Bill se kousl do rtu, říkal si přece, že by mu nevadilo, kdyby ho ten muž ošukal, a v podstatě věděl, že nemá moc na výběr. Silně pochyboval, že by ho nechal jen tak z kanceláře odejít. A proč mu nedat něco na oplátku? „Udělám to.“
„Výborně, teď se svlíkni. A tím myslím úplně všechno.“ Postavil se vedle kraje stolu a pomalu si rozepínal košili, zatímco čekal, až si Bill svlékne tričko.
Mladší muž se zvedl z křesla a začal se svlékat. Přetáhl si tričko přes hlavu, hodil ho na svou tašku, než si začal zouvat boty; dostal však příkaz, aby si je nechal. Bill teď litoval, že si vzal zrovna tyhle. S trochou boje se Billovi podařilo sundat si kalhoty i boxerky; zůstal jen v podpatcích a v ničem jiném.
Tom si svlékl košili, přistoupil k nahému muži a začal kolem něj kroužit, přičemž jeho ruce volně bloudily po tom nahém těle. „Mmm, velmi sexy,“ lehce ho plácl přes zadek. „Nemůžu se dočkat, až se dostanu dovnitř,“ zašeptal mu do ucha. „Víš, to tvoje tetování hvězdy je velmi zajímavé. A takové nemravné místo, nemyslíš, Bille?“ Kousl ho do ucha a trochu se odtáhl.
Bill nevěděl, co říct, a tak mlčel, což se však ukázalo jako špatná volba. Na levou půlku dostal tvrdý políček a ze rtů se mu vydral výkřik. „Odpověz mi, když s tebou mluvím, děvko.“
„Okay,“ řekl.
Další facka padla na stejné místo. „Co to bylo, děvko?“
V domnění, že správná odpověď existuje jen jedna, Bill promluvil tak jasně, jak jen dokázal. „Ano, pane.“
„Dobře,“ usmál se zase znovu. Tom se přesunul a postavil se před Billa. „Podej mi svůj pásek, děvko.“
Bill cítil, jak jeho sebevědomí klesá, když zazněla ta hanlivá oslovení. Klesl tak hluboko, že si ta oslovení zasloužil. Popadl pásek a podal ho muži s obavami, co bude následovat.
„Mmm, pásek s cvočky, taky pěkný. Teď! Polož ruce na stůl a předkloň se. Chci mít tvůj zadek pěkně nastavený na to, co bude následovat. A neopovažuj se těma rukama ani pohnout.“
Bill udělal přesně to, co mu bylo řečeno, a snažil se uvolnit své tělo. „Ano, pane,“ zamumlal.
„Počítej.“ Přišel jediný příkaz, a vzápětí přišla ostrá bolestivá rána na zadek.
„Ach!“ Vykřikl Bill, když ucítil ty kovové cvočky z opasku. „Kurva.“
„Řekl jsem, abys počítal.“ Tomův hlas zněl jasně.
„Jedna,“ zakňučel Bill.
Mlask!
„Dva!“ Vykřikl.
Plác!
„Tři!“
Plác!
„Čtyři!“
Plác!
„Pět!“
Takhle to pokračovalo, dokud na Billův jasně rudý zadek nepadla dvacátá rána. Mladší muž se v tu chvíli rozplakal a litoval, že se s novým bytným vůbec setkal. Měl se prostě nechat vyhodit.
Rány ustaly a Bill netušil, co bude následovat. Slzy mu stékaly po tváři a dopadaly na stůl. Sotva dokázal držet ten postoj, ale nechtěl riskovat trest za to, že udělal něco špatně. Najednou ucítil, jak mu po obou půlkách přejíždí něco vlhkého a došlo mu, že je to Tomův jazyk. Bill zakňučel pokaždé, když mu jazykem přejel po obzvlášť bolestivém místě, a byl vděčný, že nedostal žádný příkaz, aby byl zticha.
Tom natáhl drsné ruce, popadl Billa za obě půlky a roztáhl mu je od sebe. Neváhal, než začal okamžitě olizovat naběhlý růžový otvor, který mu hleděl přímo do očí. Zhrzený muž zasténal čirou rozkoší, kterou mu jeho počínání způsobilo. Jeho ego vzplálo, když uslyšel, jak se přes Billovy rty vydralo tiché, rozkoší naplněné zasténání. Aby to ještě prohloubil, ponořil jazyk do malé dírky a začal jím kroužit ve snaze posbírat co nejvíce chutí mladšího muže.
Z Billových rtů se ozvalo další zasténání a Tom ho začal šukat jazykem. Dovnitř a ven. Dovnitř a ven. Dovnitř a ven. S každým přírazem jazyka Bill zasténal. Nakonec po několika minutách, kdy mu Tom dával pořádně zabrat, se odtáhl, políbil nyní už mokrou dírku a lehce na ni vydechl, až se Bill zachvěl.
Tom se zvedl na nohy a lehce plácl Billa přes zadek. Potěšilo ho, když mladší chlapec při útoku spíše zasténal, než vykřikl. „Tak co, ty moje malá děvko, myslíš, že je fér, že se dostává pozornosti jenom tobě?“
„Ne, pane,“ řekl Bill svůdně, veškerý strach a bolest byly pryč. Jediné, co zůstalo, byla čirá touha; Bill z toho vinil rimming, který právě prožil. Bylo to až příliš dobré.
Penis jeho bytného při tom oslovení pulzoval. Umíral touhou ho vysvobodit z jeho vězení, ale rozhodl se, že zbytek svlékání bude úkolem jeho malé děvky. „Já taky ne. Teď mě svlíkni, ale nejdřív mi ještě jednou podej svůj pásek.“
Bill se narovnal, pomalu se sklonil, a když popadl pásek, na chvíli zůstal ve stejné poloze. Když byl sehnutý, měl co dělat, aby se nezačal smát své extrémně výrazné erekci. Před necelými patnácti minutami brečel a litoval svého rozhodnutí, a teď byl tvrdý jako kámen, a pouhý okamžik ho dělil od toho, aby toho muže uspokojil jakýmkoli možným způsobem.
Znovu se narovnal, podal svému novému pánovi pásek a začal mu rozepínat pásek na džínách. Billa příliš nepřekvapilo, když kalhoty takřka samy sklouzly z Tomových boků. Tom si skopl tenisky i kalhoty a trpělivě čekal, až mu Bill sundá i boxerky.
Jakmile byl stejně nahý jako druhý muž, stáhl Billa na kolena a omotal mu kolem krku pásek, který mu sloužil jako improvizovaný škrticí řetěz. „Kuř.“ To byl jeho jediný příkaz.
„Ano, pane.“
Při Billových slovech se oběma mužům zachvěly penisy a oba měli pocit, že nic nemůže žádného z nich vzrušit víc než to, co se odehrávalo právě v tomto okamžiku.
Bill zvedl ruku, aby do ní uchopil tu pohupující se erekci, ale když Tom cukl páskem a zavrtěl hlavou, mladší pochopil, že ruce použít nemůže, i když ne, že by mu to vadilo. Bill sepjal ruce za zády a podíval se na Toma, který se předklonil, a začal mu olizovat žalud. Starší z nich zasténal, když ucítil, jak mu Bill po penisu přejíždí jazykem a piercingem, ale potřeboval víc a odmítal Billovi dovolit, aby ho jakkoliv dráždil. Koneckonců, Bill byl děvka, která mu klečela u nohou a kouřila mu péro, a on byl pán té děvky.
Po několika dalších drobných líznutích Bill konečně obtočil své hebké rty kolem vrcholku a začal ho sát a lízat. Bylo to sice víc než předtím, ale Tomovi to stále nestačilo. Varovným tónem vyslovil černovláskovo jméno, aby mu dal najevo, že si má pohnout, ale varování zůstalo bez povšimnutí. Tom to nehodlal nechat jen tak. Tom bez váhání pevně zatáhl za pásek, čímž Billovi odřízl veškerý kyslík, a vtlačil mu svůj penis až do krku.
Z Billových úst vycházely dávivé zvuky, jak se snažil lapat po dechu, a přitom Tomovi poskytovat požadovanou rozkoš. Když Tom konečně pásek povolil, Billovi tekly po tváři slzy a jeho oči byly kompletně mokré. Pohled na Billovu nyní zmáčenou, zničenou tvář, která kouřila jeho ptáka, nemohl Toma vzrušit víc.
„Mmm, kurva jo,“ zasténal Tom. „No tak, ty špinavá děvko. Vezmi si to péro! Vem si ho!“ Každou větu přerušoval drsnými přírazy. „Podívej se na sebe, ty malá zvrácená kurvo. Užíváš si to.“ Natáhl nohu, aby přejel po Billově vlastní erekci, a když ten z toho dotyku zasténal, Tom zasténal nad vibracemi, které to vyvolalo. A tak to udělal znovu a znovu a znovu. Pokračoval, dokud ho od vyvrcholení dělily pouhé vteřiny. Rychle se z jeho úst vytáhl a volnou rukou si ho honil, dokud nedosáhl vrcholu. „Udělám se ti na celej tvůj zasranej obličej. A ty si to tam necháš do poslední kapičky jako špinavá děvka, kterou jsi. Rozumíš mi?“
„Ano, pane,“ zasténal Bill vzrušeně. Sáhl rukou dolů, aby si pohrál s vlastním penisem, ale Tom ho na znamení nesouhlasu zatahal za škrticí řetízek. Bill zakňučel, ale Tom odmítl jeho prosby vyslechnout.
„Ne, ty malej sráči, neuděláš se, dokud ti neřeknu. Ach, kurva,“ usykl, když si přejel palcem přes žalud. Špičkou nehtu zatlačil do štěrbiny a představoval si, že je to Billova kulička v jazyku.
Když Bill znovu promluvil, prošel mu ústy další sten. „Pane, prosím, udělejte se. Postříkejte mi celý obličej.“ Bill stále netušil, co ho to popadlo, ale vzhledem k tomu, že teď klečel na podlaze a prosil toho muže, aby se mu udělal na celý obličej, měl pocit, že má nějaké skryté úchylky. A byl si jistý, že Tom mu pomůže přijít na to, jaké to jsou.
Poslední slova, která Bill pronesl, přivedla Toma na pokraj. Billův obličej začaly pokrývat husté výtrysky mléčného spermatu. Zavřel oči a ústa v naději, že se mu podaří co nejlépe ho pokrýt. Toužil po představě, že bude zalitý spermatem staršího muže. A když poslední výron zasáhl Billa přímo do očí a Tomovo sténání se uklidnilo, Bill zklamaně otevřel oči. Nejenže chtěl, ale potřeboval víc.
„Ještě?“ Hlesl.
„Oh, ty moje malá děvko, neboj se, ještě jsme ani z daleka neskončili.“
autor: Scream_For_My_Ice_Cream
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
