autor: Exklusiv
Lubrikant
Hned druhý den ráno se Tom vydal do cirkusu. Když si uvědomil, že je jeho přívěšek pryč, chvíli zlostně nadával a používal slova, která si nikdy předtím nedovolil použít, pak se zoufale posadil a omluvil se Georgovi za svůj jazyk a chování. Tehdy mu Georg nejprve řekl, že jeho slova a činy neřeší, a pak mu navrhl, aby se tam vrátil, vysvětlil, co se stalo, a okolnosti týkající se řetízku a získal ho zpět.
A tak Tom zamířil k cirkusu a byl neskutečně podrážděný. V noci špatně spal, když věděl, že je jeho přívěšek pryč, a bylo to na něm vidět. Měl tmavé kruhy pod očima a byl trochu shrbený. Prostě jen chtěl dostat svůj drahocenný přívěšek zpátky.
Přistoupil k pokladně a byl šokován, když uviděl, že je tam stále ta samá pokladní. Podíval se na ni, jak si nezaujatě piluje nehty.
„Představení začíná v sedm, přijďte později,“ řekla bezvýrazně a žvýkala žvýkačku. Tom jen s obtížemi odtrhl oči od jejích drápů.
„Nejsem tu kvůli představení. Včera večer jsem tu ztratil řetízek, který pro mě hodně znamená. Chci jen vědět, jestli ho někdo nenašel. Nebo jestli bych se po něm nemohl podívat sám.“
Dívka k němu vzhlédla. Někoho mu připomínala, ale nemohl si vzpomenout koho. „No, panáčku, nevím, jestli bys ho našel ve všem tom nepořádku, který tu ten dav lidí zanechal. Trvalo by ti hodiny, než bys prošel aspoň jednu sekci! A naše uklízečky nehledají, jen zametají. Možná bys mohl požádat někoho z účinkujících, aby ti pomohl, myslím, že jeden z nich má detektor kovů. Nejspíš by ti ho bez problémů půjčil.“
„Oh, oh, to by bylo super! Mohla byste pro toho člověka skočit? Byl bych vám vážně moc vděčnej.“
Zvedla obočí a ušklíbla se. „A ty si jako myslíš, že můžu z téhle krabičky jen tak vylézt, panáčku?“
Toma to zaskočilo. „Vy… chcete říct, že…“
„Pevná jako skála, musí mě odsud někdo dostat,“ poklepala kloubem prstu na sklo před sebou.
Tom několikrát zamrkal. Měl milion otázek.
„Panebože, tebe je tak snadný oblbnout,“ zachichotala se prodavačka vstupenek. „Dělám si srandu, panáčku.“
Tom si nebyl jistý, jestli se mu ten vtip líbí. „Oh, jo, chápu. Takže, můžu prostě…“
„Jasně, běž dovnitř. Posluž si.“
Tom přikývl a poděkoval té ženě. Když odcházel, slyšel, jak se směje.“
„Udělal to zase.“
***
Tom kompletně minul celý stan. Věděl, kdo mu přívěsek vzal, a věděl, že ho ve stanu nenajde. Šel rovnou k maringotkám a menším stanům, které byly postaveny pro účinkující, aby v nich mohli spát a bydlet, když má cirkus pauzu. I přes tento přepych to ale vypadalo, že většina z nich se prochází, vesele se směje, klevetí a baví se.
Tom zachytil některé jejich rozhovory a byl naprosto šokován jazykem a tématy diskusí, zejména ze strany žen. Sex a drogy a další nechutná témata. Tom se jim už chystal vynadat za to, že mluví tak vulgárně, když vtom uviděl dvě ženy, které šly vedle sebe a jedna z nich byla bez trička.
Tom zrudl a spěchal dál, odvracel oči a doufal, že takový pohled se mu už nikdy nenaskytne. Bylo to nechutné a ponižující a on se cítil nečistý, už jen když to viděl.
Tom už byl skoro uprostřed stanů a maringotek, když si uvědomil, že vůbec neví, kam jde. Několikrát se rozhlédl a hledal nějaký náznak, že je na správném místě, když ucítil ruku na rameni.
„Můžu ti nějak pomoci, drahoušku?“ Zeptala se ho nějaká žena. Tom se k ní otočil, aby se na ni podíval, ale pak odvrátil zrak. Byla to ta dívka nahoře bez.
Odkašlal si a ze všech sil se snažil udržet pohled do jejích očí. „Hledám Ještěrku.“
Usmála se. „Ah, chápu. Fanoušek. Jeho přívěs je ten zeleno-černý támhle dole. Měl by tam být, a jestli ne, tak tam na něj chvilku počkej.“
Tom přikývl. „Děkuji, madam.“
„Oh, zlato,“ řekla a pohladila ho po tváři. „Nejsem žena.“
Odešla a Tom za ní zděšeně zíral. Rychle se pokřižoval a pelášil pryč, aby našel maringotku Ještěrky. Potřeboval by tři zpovědi, aby se po tomhle cítil očištěný.
Rychle našel přívěs, uklidnil svoje nervy a zaklepal. Zevnitř se ozval hlas: „Je otevřeno!“
Tom strčil do dveří a opatrně se rozhlédl. Vstoupil dovnitř. „Haló?“
„Jsem tady.“
Tom se podíval do boku. Na velké, rozviklané židli seděl bokem s knihou v ruce Ještěrka. Podíval se na Toma a usmál se.
„Ahoj, pane Dredaři. Čemu vděčím za toto potěšení?“
Tom na chvíli ztratil řeč. „Já… myslím, že máš něco mého.“
Ještěrka jako by se na okamžik zamyslel, a pak si sáhl pod límec košile. Vytáhl malý přívěšek na řetízku. „Hledáš tohle?“
Tom k němu přistoupil blíž. „Můj řetízek!“
„Ach, ach, ach,“ řekl Ještěrka a natáhl k Tomovi ruku. Tom se na místě zastavil. „Jestli chceš svůj přívěšek zpátky, budeš pro mě muset něco udělat.“
Chtěl donutit Toma, aby si odpracoval něco, co mu právem patřilo? To nedávalo smysl. „Ale… to je můj přívěšek! Prosím tě, hodně pro mě znamená, vrať mi ho.“
„A pro mě hodně znamená, že tě zase vidím. Jsi rozkošnej.“
Tom si nebyl jistý, jak má tahle slova chápat.
„Udělej pro mě tyhle maličkosti a dostaneš svůj medailonek zpátky. Prosím?“
Tom si povzdechl. „Co chceš, abych udělal?“
„Něco potřebuju,“ řekl Ještěrka a zastrčil si přívěšek pod límec košile.
„Co?“
„Lubrikant.“
Tom chvíli mlčel. „Lubrikant? Jako… WD-40?“
„Ne, jako Astroglide.“
Tom si zakryl ústa, zuřivě zrudl a odvrátil pohled. „Drahý Bože.“
Ještěrka zakoulel očima. „Je to pro jinýho umělce. Všichni nějakej máme, kdyby to někdy bylo potřeba pro toho druhého. A já jsem jedinej, kdo ho nemá. Vzpomínáš si na to včerejší číslo, kde ta holka utíká před mužem, a pokaždé, když ji chytí, vyklouzne mu?“
Tom přikývl. Její skoky byly fenomenální.
„Mám to pro ni. Lubrikant jí usnadňuje vyklouznutí z jeho náruče. A je řada na mně a na dalším účinkujícím, abychom ho pro ni měli. Mohl bys mi pomoct?“
„Proč si ho nejdeš koupit sám?“
Ještěrka se zašklebil. „Nechce se mi chodit mezi lidi. Osobní důvody. Doufám, že to chápeš. Dám ti na to peníze, jen mi pro to musíš dojít. A ani nemusíš spěchat, potřebuju to až na sedmou, kdy začíná představení.
Tom přikývl. „Dobře. Přinesu ti ho. Musím vzít tu… tu značku, o které jsi mluvil?“
„Jo, má ho nejraději. Peníze jsou v tý malý zlatý šperkovnici támhle. Vezmi si dvacku a klidně si kup i něco pro sebe, jestli chceš.“
Tom přistoupil ke šperkovnici, otevřel ji a vzal dvacku, která ležela přímo nahoře. „Budu spěchat.“
„Upřímně řečeno, nemusíš. Kolik je hodin, jedenáct? Začínáme až za osm hodin. Nestresuj se.“
Tom přikývl. „Tak se asi uvidíme později.“
„Jo jo.“
Tom opustil maringotku s penězi v ruce. Ještěrka se usmál. „Hmm, velmi dobře,“ zamručel a otočil stránku knihy.
***
„Mohl by ses prosím tě přestat smát? Tohle je trapné!“
Georg se ze všech sil snažil potlačit chichotání, když Tom zaparkoval auto. „Promiň, je to prostě naprosto geniální! Nutí tě, aby sis odpracoval to, že ti vrátí tvůj vlastní přívěšek! Je to skoro jako zkouška, jak moc ho máš rád.“
„A protože ten přívěsek pro mě znamená celý svět a ještě víc, musím to podstoupit. Ale bylo by to mnohem snazší, kdyby ses přestal smát!“
Vešli do obchodu a sledovali nápisy nad uličkami, než našli, co hledali. Tom se otřásl při pohledu na obrovské množství kondomů, lubrikantů a dalších předmětů, kterým se styděl být nablízku mimo manželství. Za tyhle věci by se styděl i v manželství.
„Otče, odpusť mi,“ zašeptal, popadl lahvičku a zamířil pryč. Georg ho chytil za rukáv trička.
„Počkej, ministrante. Je to ta značka, o kterou si řekl?“
Tom se na Georga podrážděně podíval. „Záleží na tom?“
Georg na svého přítele pozvedl obočí. „Chceš zpátky svůj řetízek?“
Tom zasténal a položil lahvičku zpátky na poličku. „Říkal, že je to něco jako Astros nebo tak nějak.“
„Astroglide?“ Zahvízdal Georg. „Ta věc by dokázala dostat Cadillac do psí boudy.“
„Georgu!“ Tom se tvářil naprosto pohoršeně.
Georg zvedl ruce na protest. „Hele, jen jsem slyšel, že je to fakt dobrý, to je celý.“
„Ten pohled znám. Měl by ses modlit za odpuštění cizoložství,“ zasyčel Tom a rychle hledal malou lahvičku.
„Nesuď,“ řekl Georg a zvedl malou lahvičku. „Našel jsem to! A teď pojďme, než mě umlátíš jednou z těch svíček, na kterých je Panna Maria.“
„To není špatný nápad,“ řekl Tom a obrátil oči v sloup. „Oh, a mimochodem, říkal, že si taky něco můžu koupit. Chceš něco na chuť?“
„Já vždycky!“
Georg a Tom si každý vzali svou oblíbenou sladkost a došli k pokladně. Tom očekával bombardování otázkami a obviněními, ale žena prostě namarkovala zboží, aniž by se na něj podívala. Tom jí zaplatil a spolu s Georgem vyšli z obchodu.
„Myslím, že na tebe zírala. Úchylačka,“ řekl Georg, když si otevřel bonbóny.
Tom zasténal.
***
Ve čtvrt na sedm byl Tom zpátky v cirkuse. Došel k pokladní, a ta se na něj usmála.
„Běž rovnou dovnitř, panáčku, už na tebe čeká!“
Tom přikývl a rozhodl se, že se nebude ptát, jak to ví. „Děkuju.“
Obešel několik davů a rozhlédl se po stanech a maringotkách. Zahlédl zelený ocas, a tak se k němu rozběhl a chytil Ještěrku za rameno. Umělec se otočil a vyloudil úsměv.
„Stihl jsi to! Máš to?“
Tom zvedl lahvičku.
„Oh, jsi dokonalej.“ Ještěrka vzal lahvičku Tomovi z rukou. „Moc ti děkuju.“
„Můžu už dostat zpátky svůj řetízek?“
„Něco ti řeknu,“ řekl Ještěrka a pohrával si s jedním z mnoha Tomových dredů. „Dám ti ten řetízek zpátky, když se se mnou po představení chviličku pobavíš. Platí?“
Tom se kousl do rtu. Na jednu stranu to nebylo tak, že by přívěšek sám o sobě byl sentimentální cetkou. Byl to obraz, který nosil, a on si mohl pořídit jiný. Ale měl ho od svých šesti let, takže to svým způsobem sentimentální bylo. Byl rozpolcený.
„Prosím?“ Oči Ještěrky byly velké hnědé kruhy plné slzavých proseb, když na Toma zíral. Vypadal žalostně nevinně, dokonce i s černým make-upem a zelenými skvrnami.
Tom si povzdechl. „Můžu si zatím půjčit tvou knihu?“
Ještěrka se usmál. „Jasně. Uvidíme se po show!“
Tom přikývl a vydal se k maringotkám. Nemohl si pomoct, ale měl pocit, že mu to přerůstá přes hlavu.
autor: Exklusiv
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
