Have a Little Faith 12. (konec)

autor: Shibuyainn

Epilog

Sotva před několika minutami dostal Tom na mobilní telefon naléhavý hovor. Volal mu Bill, že je to naléhavé a že se s ním musí okamžitě sejít. Když vyběhl co nejrychleji ze svého domu, úzkost sevřela jeho vnitřnosti. Bill mu řekl, že se s ním chce setkat na poli. Proč, to si mohl jen domýšlet.
Byli spolu už nějakou dobu, skoro půl roku. Tom si už dávno zvykl na Billovy podivné komplimenty a začínal vidět svět úplně jinak, skrze Billovu pokřivenou perspektivu.
Tom teď trávil prakticky tři čtvrtiny svého života u Billa, zatímco druhou čtvrtinu trávil ve škole a během krátkých období ve svém vlastním domě.
Každou druhou noc u Billa přespával; jeho otci to bylo jedno a Simone také. Naopak, zdálo se, že ji ta společnost navíc těší, a od začátku se k Tomovi chovala jako k vlastnímu synovi.
Tom také tušil, že o jejich společném vztahu ví, i když nikdy nic neřekla. Někdy když se s Billem choulili na pohovce a dívali se na film, věnovala jim malé tajné pohledy, které jasně říkaly, že to chápe a schvaluje.
Tom trávil doma stále méně času.

Teď mu však v těle bušily čtrnáctileté svaly a napínaly se, aby běžel rychleji, až nakonec zadýchaný dorazil do cíle. Sundal si čepici, otřel si vlhkost z jediné části čela, kterou nezakrývalo potítko, a nasadil si ji zpátky, proklínaje letní vedro. Ještě týden, než si ho bude moci užít naplno, protože škola brzy skončí.
Uprostřed pole stál Bill v celé své kráse. Na sobě měl černobílé puntíkované kalhoty, příliš velké kšandy a černou potrhanou košili staženou spínacími špendlíky, které se ve slunečním světle oslnivě blýskaly. Vlasy měl nepravidelně naježené s ofinou přes oko a očními linkami na svém místě. Bill nikdy nevypadal krásněji.
Tom se k němu dopotácel, jeho pytlovité džíny snadno rozkryly vysoká stébla trávy a zanechaly za sebou zjevnou stopu.
„Co je to za stav nouze?“ Zeptal se, když se přiblížil na doslech. Bill se zářivě usmál a v ruce držel podivně známou sklenici. Tom hned věděl, co v ní je, zvlášť když si vzpomněl, že mu trvalo něco přes tři hodiny, než dostal obsah dovnitř.

„Už je čas!“ Houkl Bill vzrušeně a gestem naznačil Tomovi, aby si pospíšil. Tom protočil očima, vyhrnul si kalhoty a posledních pár metrů přeběhl, aby se zastavil u Billa a láskyplně se podíval na brouka, který žil ve sklenici.
Právě teď bylo těžké rozhodnout se, koho má mezi tím tvorem a Billem raději, i když Bill byl v jeho srdci přirozeně vždycky na prvním místě.
„Chceš to udělat?“ Zeptal se Bill vesele, poskakoval na místě a překypoval pozitivní energií.
„Ne, je tvůj. Udělej to ty,“ odpověděl Tom s úsměvem, když Bill zapištěl jako holka, zamával rukama a začal otáčet víčkem sklenice. Šlo snadno dolů a Bill ho na vteřinu slavnostně podržel na nádobě, čímž prodloužil napětí.
Pak víčko nadšeně odklopil a barevný motýl se ladně vznesl z těsného skleněného domečku. Několikrát zamával zářivě žlutými křídly, líně se vznesl do vzduchu a kroužil kolem dvojice chlapců, kteří ho nadšeně sledovali.
„Jsi volný, teď leť!“ Vykřikl Bill a rozběhl se za motýlem, kterého zachytil proud větru a vynesl ho ještě výš.
„Bille, vypadáš tak hloupě!“ Promluvil Tom, ale už se smál a honil Billa, který dětinsky poskakoval za svým svobodným mazlíčkem a křičel: „Jsi volný! Leť!“ jako šílený maniak.

Tom skočil po Billovi a oba se svalili do trávy, smáli se a váleli se v ní, až měli na oblečení skvrny od trávy a hlíny, ale v tuhle perfektní chvilku jim to bylo úplně jedno.
Tom se nakonec překulil na Billa, přišpendlil ho a těžce mu dýchal do obličeje, zatímco o něco mladší teenager pod ním se chichotal a šťouchal ho do žeber. Tom se usmál, navlhčil si palec jazykem a jemně ho přitiskl na Billovu tvář, čímž setřel šmouhu špíny, která Billovi pomalovala obličej. Bill se usmál, naklonil se k němu a lehce našpulil rty, čímž ho vyzval k polibku.
Tom mu okamžitě vyhověl, naklonil se k němu a škádlivě se dotkl Billových úst, než mu věnoval dlouhý polibek. Leželi tam spolu, vyhřívali se v odpoledním slunci a jejich rty si společně hrály.

„Miluju tě…“ zašeptal Tom na Billovu tvář a jeho teplý dech omýval Billovu zarudlou kůži.
„Cože jsi to říkal?“ Zeptal se Bill, ačkoli slyšel dobře.
„Já… já tě miluju…“
Bill spokojeně vydechl, otřel se nosem o Tomovu tvář a spokojeně zamručel.
„To jsem od tebe ještě nikdy neslyšel…“
„Líbí se mi to říkat,“ zamumlal Tom na Billovu kůži, vtiskl mu polibky podél tváří a krku a po každém z nich znovu zopakoval „miluju tě“.
„Líbí se mi to cítit na mé kůži…“ zašeptal Bill a tiše zasténal.
Tom to zašeptal Billovi na krk, podél čelisti, kolem ucha, a nakonec spočinul rty na Billových a zašeptal mu ta slova přímo do úst. Bill šťastně vzdychl a jazykem se hravě dotkl Tomova kroužku ve rtu.
„Takže jsem teď motýl?“ Zašeptal Bill, pevně Toma objal a zabořil mu tvář do ramene.
„Ty budeš vždycky moje housenka,“ zašeptal Tom zpátky a leželi nehybně, jeden druhému v náručí, zatímco motýl poletoval vysoko nad nimi, díval se dolů na dvojici a usmíval se.

KONEC

autor: Shibuyainn
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original