autor: Skebe-Neko
Ragoût d’agneau – dušené jehněčí maso.
Bill stále nemohl uvěřit, že to všechno není jen sen. Prvních pár dní si byl téměř jistý, že až se probudí, bude ležet ve své posteli v hotelu svých rodičů. Ale poté, co se druhý den ráno probudil v Tomově pokoji pro hosty (který po první noci už nevypadal stejně, protože dvojice hned druhý den po příjezdu do Berlína vyrazila na nákupy a pořídila hromadu nových dekorací do chlapcova nového pokoje), musel prostě uvěřit, že je to pravda.
Týden utekl jako voda a nyní nastal den, kdy měl chlapec začít pracovat v Tomově restauraci. Bill měl pocit, jako by měl vnitřnosti v mixéru, když se mu neskutečně svíral a obracel žaludek, jak se ho zmocnily nervy. Vstal z postele, protáhl se a roztáhl závěsy, aby do pokoje vyzdobeného tmavým dřevem a tyrkysovou barvou vpustil ranní slunce. Tom trval na tom, aby Billův pokoj vypadal jako on, a když se černovlasý chlapec nechal slyšet, že jeho oblíbené barvy jsou hnědá a tyrkysová, starší muž tahal mladšího po rušném centru Berlína od jednoho designového butiku ke druhému a hledal tyrkysové věci, které by oživily tmavý dřevěný dekor. Nyní měl v pokoji přede dveřmi huňatý tyrkysový koberec, peřinu a několik dekorativních polštářů, které dokonale kontrastovaly na tmavém rámu postele. Malá komoda končila u stěny na opačné straně postele vedle dveří a na ní byl položený malý tyrkysový ubrus, na kterém stála hnědá váza, již Tom plánoval naplnit květinami, když zjistil, že Bill miluje růžové karafiáty.
Bill na posteli upravil tyrkysovou peřinu a na čelo postele položil pět dekoračních polštářků: hnědý, tyrkysový, hnědý, tyrkysový a hnědý. Chlapec s úsměvem přešel k masivní skříni (která byla také hnědá), již do jeho pokoje koupili, aby se pomalu rostoucí hromádka oblečení nemusela válet na podlaze. Bill si roztřídil trička na jednu polici, kalhoty na druhou a ponožky a boxerky dostaly jednu společnou. Druhá strana skříně byla vyhrazena pro oblečení, které bylo třeba pověsit, a tam visela jedna mikina. Bill si pro sebe pobrukoval a vybral si jedno ze čtyř triček, které mělo na černé látce bílý potisk. Popadl boxerky a ponožky, které si natáhl hned poté, co si oblékl tričko. Jeho černé džíny už byly z vnitřní strany stehen trochu ošoupané a kolem kolen byly vytahané. Chlapec nakrčil nos a v duchu si poznamenal, že až dostane první výplatu, měl by si koupit nové kalhoty a možná i pár triček.
Poté, co se oblékl, zamířil do koupelny, aby si umyl obličej, zuby a nalíčil si oči tmavým make-upem. I když tentokrát se Bill s černými očními stíny poněkud mírnil, aby první den v práci nevypadal příliš divoce. Spokojil se s tím, že si vyžehlil vlasy, jež se mu během noci trochu na konečcích zvlnily, a pak si je svázal do culíku. Přesto mu pár pramenů vyklouzlo a spadalo do obličeje.
Ranní paprsky prosvítaly mezerou mezi závěsy na oknech obývacího pokoje a vyvolávaly na Billových rtech úsměv. Odhrnul látky z velkých oken a zamyšleně se podíval na balkon. Rozhodl se, že dneska si vypije svůj ranní šálek čaje právě tam. Když chlapec došel do kuchyně, zapnul kávovar, jelikož věděl, že s Tomem nic nebude, ‚dokud nedoplní svou dávku kofeinu´.
Chvíli se motal v kuchyni a připravoval dvě omelety, kávu pro Toma a čaj pro sebe. S úsměvem postavil snídani i dvě sklenice čerstvého džusu na stůl a šel vzbudit Toma. Zaklepal na dveře kuchařovy ložnice, a když se mu jako odpovědi dostalo jen ticho, lehce pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Tom ležel na posteli jako mořská hvězdice a deku měl zkopanou do chumlu u nohou.
„Tome,“ zavolal Bill ode dveří. Když starší z nich stále ještě ležel na posteli a tvrdě spal, Bill k němu opatrně přešel a dotkl se jeho nahého ramene. Jemně mu zatřásl ramenem a zašeptal jeho jméno. Mužovy husté řasy se pomalu zachvěly, otevřel oči a navlhčil si suché rty. „Dobré ráno, Tome,“ řekl mladší tiše. „Udělal jsem snídani a i kávu.“ Tomovi chvíli trvalo, než Billova slova pobral, ale když se konečně dostala do jeho ospalého vědomí, na rtech se mu objevil úsměv.
„Udělal jsi kávu?“ Zeptal se muž s hlasem ještě zastřeným spánkem. Bill přikývl.
„Pojď se najíst, než jídlo vystydne,“ řekl s úsměvem a odešel z pokoje do kuchyně. Rozhodl se, že se pustí do snídaně, protože věděl, že mu snídaně zabere více času než Tomovi. Kromě toho jeho čaj už měl jistě ideální teplotu a on si ho chtěl vychutnat na balkoně.
Tom přišel do kuchyně oblečený jen v boxerkách a posadil se naproti Billovi. Dal si pár pořádných doušků kávy a zhluboka si povzdechl.
„Tohle jsem přesně potřeboval,“ ušklíbl se starší, stále ještě trochu ospale. „Já jsem vždycky moc unavenej, než abych si připravil nějakou snídani.“ Bill se stydlivě usmál a s velkou chutí si nacpal omeletu do úst.
„Snídaně je nejdůležitější jídlo dne,“ zamumlal chlapec se rty kolem vidličky. Tom se jen uchechtl a popadl vidličku do ruky.
Po snídani oba skončili na balkoně. Bill nepřítomně usrkával čaj, zatímco Tom držel v ruce druhý šálek kávy a z koutku úst mu visela cigareta. Během minulého týdne si Bill všiml, že Tom kouří několik cigaret denně. Černovlasému chlapci to naštěstí vůbec nevadilo, ačkoli on nekouřil. Z nějakého důvodu to Tomovi s cigaretou mezi rty slušelo a Bill si nemohl pomoct, aby na něj občas nezíral. Bylo zbytečné se vůbec snažit popřít fakt, že kuchař byl pohledný muž, a to ani Bill neměl v plánu; kompletně si přiznal, že brunet je pastva pro oči, jelikož přece jen uměl ocenit krásu.
„Bille?“ Zeptal se Tom a zíral na chlapce s nakrčeným obočím. Chlapec trochu nadskočil, když uslyšel jeho hlas.
„Co?“ Zeptal se a do tváří mu stoupl ruměnec, když si uvědomil, jak otevřeně na toho muže zíral, a to zřejmě dost dlouho.
„Ptal jsem se, jestli se chceš vrátit dovnitř,“ řekl starší a podíval se na chlapce s lehce ustaraným výrazem ve tváři. „Jsi v pořádku? Vypadal jsi mimo.“ Bill se jen nesměle usmál a přikývl.
„Jsem v pořádku,“ řekl chlapec a vstal ze židle, na které seděl a popíjel čaj.
„Jsi nervózní?“ Zeptal se Tom, když se dostali zpátky dovnitř. Bill pokrčil rameny a zamířil do kuchyně, aby dal prázdný hrnek do myčky.
„Možná trošku,“ přiznal, když otevíral myčku. Postavil hrnek na horní poličku, kam měly patřit hrnky a sklenice, a otočil se k Tomovi a natáhl ruku k jeho šálku s kávou.
„Budeš si dávat ještě kávu?“ Zeptal se. Tom dopil zbytek tekutiny ze šálku a podal ho chlapci, aby ho mohl vložit do myčky.
„Nebuď nervózní,“ řekl Tom. „Půjde ti to dobře a atmosféra v práci je docela fajn.“ Bill se usmál a přikývl.
***
Bill seděl na předním sedadle auta a nervózně si pohrával s látkou pokrývající jeho stehno. Chlapec ještě nikdy nezažil první den v práci, protože doposud pracoval jen v hotelu svých rodičů, a na nervozitě mu nepřidal ani fakt, že tentokrát dostal za úkol pracovat jako pomocný kuchař pro Toma, takže do jeho pracovní náplně nevyhnutelně patřilo i vaření. Chlapec se kousl do rtu a pohnul se, aby se podrbal na hřbetě ruky, což dělal vždycky, když byl nervózní. Co když něco strašně moc pokazí? Co když připálí omáčku nebo do jídla omylem uřízne kousek svého nehtu? Co když si nebude rozumět s ostatními zaměstnanci a všichni ho budou nenávidět? Stál by Tom stále na jeho straně, nebo by šéfkuchař poslal chlapce zpátky do hotelu jeho rodičů v Herrenbergu? Billa už trochu bolel ret i ruka, takže se chlapec rozhodl přestat se škrábat a pro jistotu si strčil ruce pod stehna a olízl si spodní ret, který byl rozhodně červenější než obvykle.
Tom nechal auto na parkovišti za restaurací a vystoupil. Bill následoval Toma jako stín, když muž kráčel k zadním dveřím, které zřejmě vedly přímo do šatny a také do kuchyně. Vstoupili do dobře osvětlené šatny, kde byla pro každého zaměstnance skříňka.
„Tady máš volnou skříňku,“ řekl Tom a ukázal na jednu, která měla v levém rohu malé číslo devět.
„Oh, jo, potřebuješ klíč,“ pokračoval kuchař a luskl prsty. „Dojdu ti pro něj do kanceláře.“ Tom rychle zamířil ke kanceláři, která se nacházela na konci šatny. Bill z ní zaslechl hlasy a brzy uslyšel hlasité hučení tiskárny. Posadil na úzkou lavici mezi dvěma řadami skříněk a čekal.
Po chvíli se Tom vrátil do šatny a podal Billovi klíč od skříňky, který si připevnil na klíčenku ke klíči od Tomova bytu.
„Tady máš oblečení,“ řekl šéfkuchař a podal Billovi hromádku pracovního oděvu.
„Děkuju,“ řekl chlapec zdvořile. Pak podal chlapci list papíru, který měl dole dva řádky.
„Tohle je smlouva,“ řekl Tom. „Je v ní napsaná náplň tvé práce a to, že začínáš s dvouměsíční zkušební dobou. Prakticky to znamená, že se během té doby můžeš prostě sebrat a odejít, pokud se tak rozhodneš, nebo že se tě můžu snadno zbavit.“ Bill hlasitě polkl.
„Neboj se,“ řekl Tom s lehkým úsměvem na rtech, „nemám v plánu tě propustit, pokud se nerozhodneš zešílet a zničit mi restauraci. Zkušební doba je tu hlavně proto, abys mohl klidně odejít, kdyby se ti tu nelíbilo.“ Bill vypustil ze rtů úlevný výdech. Bylo skvělé slyšet, že Tom nepochybuje o jeho schopnostech, i když to zvyšovalo chlapcovu nervozitu, protože teď skutečně musel splnit šéfkuchařova očekávání.
„Zatím budeš pracovat jako můj pomocný kuchař s několika dalšími, ale časem tě třeba povýším na druhého šéfkuchaře a možná dokonce otevřu novou restauraci, kde budeš šéfkuchařem úplně sám, ale to je ještě daleko,“ řekl kuchař s úsměvem.
„C-co když to podělám?“ Zeptal se chlapec tiše s očima přilepenýma na smlouvu a kousal se do rtu.
„Když to poděláš, pomůžu ti,“ řekl Tom a dotkl se chlapcových ramen. „A nepochybně ti pomůžou i ostatní kuchaři. Nečekám, že hned první den uděláš všechno perfektně. Prostě se uklidni a pracuj, a když uděláš chybu, společně ji napravíme, dobře?“ Bill přikývl a nechal ze rtů uniknout těžký povzdech.
Podepsali smlouvu a poté se Bill začal svlékat, aby si mohl obléknout kuchařský rondon. Vložil oblečení do skříňky, ale nezapomněl si vzít z kapsy kalhot klíče. Bylo by příliš trapné žádat Toma hned o nový klíč, kdyby kvůli roztržitosti nechal ten svůj v zamčené skříňce. Oblékl si černé kalhoty a bílou košili. Nakonec si kolem pasu uvázal zástěru, jejíž lem mu sahal do půli lýtek. Chlapec si ani nevšiml kuchařova pohledu, který se přilepil na jeho tělo ve chvíli, kdy byl odhalen kousek holé kůže. Tom polkl, když se přistihl, že tak otevřeně zírá na chlapcovo krásné tělo. Ten kluk je ještě puberťák, přestaň si cokoliv představovat, vynadal si muž a sám se začal převlékat do rondonu.
***
První den v práci proběhl navzdory Billově nervozitě dobře. S některými pokrmy, které předtím nikdy nedělal, potřeboval chlapec trochu pomoci, ale když mu to někdo ukázal, rychle vše pochopil. Jistěže většinu vaření obstarával Tom, byl to hlavní kuchař a koneckonců i majitel restaurace, ale Bill a další dva pomocní kuchaři, svalnatý muž, který byl o pár centimetrů menší než Bill, brunet Georg, a kudrnatá Claudette s karamelovou barvou pleti, pomáhali, když bylo potřeba.
Ti dva pomocní kuchaři byli velmi milí a Billa hned přijali jako součást pracovního kolektivu, stejně jako ostatní zaměstnanci. Tomův robustnější, krátkovlasý kamarád z dětství Gustav se staral o papírování v kanceláři a vlastnil část Tomovy restaurace. V restauraci pracovaly tři servírky a jeden číšník. Přírodní blondýnka jménem Dunja se zelenýma očima a velkým poprsím, která dokázala ze zákazníků vyrazit spropitné jediným okouzlujícím úsměvem. Tmavovlasá Giselle, jejíž jasná tvář, tmavé oči a tajemné charisma způsobovaly, že zákazníci mužského pohlaví padali do mdlob. Třetí dívkou byla malá a trochu silnější Margit, která měla vlasy čokoládové barvy, jejichž konce byly ohnivě rudé a vlnité. Na jídlo ani na obsluhu si nebylo možné stěžovat, ne že by k tomu byl někdy důvod, servírce, která byla prostě tak milá a snad i trochu mateřská. V neposlední řadě tu byl Andreas, jediný mužský číšník v celém podniku. Ten blonďák byl veselý, vysoký a hezký na pohled s jeho modrýma očima a rovnými zuby, kterými okouzlil každou ženu.
Bill na chvíli přemýšlel, jestli Tom nenajímá své zaměstnance podle jejich charisma, protože se zdálo, že každý z číšníků umí svůj šarm použít v té správné míře a ve správnou chvíli. Bill se však rozhodl, že se na to ptát nebude, jelikož si nechtěl muže znepřátelit příliš mnoha otázkami. Zdálo se, že všichni dělají svou práci víc než dobře a obsluha byla vždy prvotřídní, takže se Bill rozhodl nechat si své hloupé myšlenky pro sebe.
Tom Billa poslal na přestávku, protože všichni ostatní kromě něj už ji měli, jelikož chtěl neustále trénovat, procházet jídelní lístek nebo podobné věci. Tom musel chlapce prakticky vyhodit z kuchyně. Bill seděl na lavičce v šatně a nevěděl, co dělat. V hotelu svých rodičů nikdy neměl žádné přestávky. Právě v tu chvíli dorazila do šatny Dunja s cigaretou mezi rty.
„Hej Bille, nechceš jít se mnou ven?“ Zeptala se žena se šťastným úsměvem.
„Tak jo,“ odpověděl Bill. Dunja i Bill si oba natáhli bundy a vyšli zadními dveřmi.
„Kouříš?“ Zeptala se a zvědavě si chlapce prohlížela. Bill zavrtěl hlavou. Dunja jen přikývla a zapálila si cigaretu.
„Jak ses tu ocitl?“ Zeptala se poté, co vyfoukla kouř ze rtů.
„Tom mi slíbil, že mi dá práci a bydlení, protože jsem nemohl pracovat jako kuchař v hotelu svých rodičů,“ odpověděl Bill tichým hlasem.
„Aaah, ty jsi z jednoho z těch hotelů, který nedávno dávali dohromady?“ Zeptala se blondýnka s úsměvem. „To je prostě celej Tom, vezme si pod svý křídla nějakýho roztomilýho kluka,“ mrkla na něj. Chlapec ucítil na tvářích ruměnec a v hrudi se mu zformoval zmatek. Dunja si chlapcovy reakce všimla a pokračovala: „Tom žádnýho jinýho chráněnce nikdy neměl. A podobný věci nedělá moc často, ale je to svým způsobem velmi srdečný člověk, a když v někom vidí potenciál, udělá všechno, co je v jeho silách, aby toho člověka dostal do své vlastní restaurace. Skoro všichni jsme původně z jiných restaurací nebo v mým případě z obchodu s oblečením, ale Tom vždycky dostane, co chce, a on chtěl nás. Takže musíš mít potenciál.“ Bill se stále cítil velmi zmateně.
„Tom vás přetáhl z jiných restaurací?“ Zeptal se chlapec s nakrčeným obočím. Dunjin jasný smích naplnil parkoviště.
„No, ne tak úplně,“ odpověděla žena. „Každý z nás měl brigádu nebo nám končila smlouva nebo tak podobně. Tom nám nabídl lepší práci, lepší plat a dobré benefity, takže nikdo z nás neměl opravdu dobrý důvod to odmítnout. A já jsem pracovala v obchodě s pánským oblečením. Tom si jednoho dne přišel koupit kalhoty a všiml si, jak komunikuji se zákazníky, tak mě přijal do své restaurace a zařídil mi kurz na servírku.“ Bill přikývl.
„Takže ty jsi jako přirozený talent na kuchtění, nebo tak něco?“ Vyzvídala žena, zatímco potahovala poslední zbytky z cigarety, než odhodila nedopalek na zem a rozdrtila ho botou. Bill skromně pokrčil rameny. Dunja se zasmála.
„Odkud jsi?“ Změnila téma.
„Z Herrenbergu,“ odpověděl Bill s nesmělým úsměvem.
„To je ale sakra daleko!“ Vyjekla žena zmateně. „Kde teď bydlíš?“
„U Toma,“ odpověděl Bill, stále trochu zmateně. „Udělali jsme z jeho pokoje pro hosty můj pokoj.“ Dunja se na Billa překvapeně podívala.
„Oh, to by mě nenapadlo,“ řekla, ale přesto se usmála. „No, jsem ráda, že jsi teď tady.“ Pak se vrátili dovnitř, aby pokračovali v práci.
***
První den v práci utekl strašně rychle. Brzy hodiny odbily jedenáct a Tom s Billem už byli na cestě domů. Bill seděl na místě spolujezdce s hlavou opřenou o studené okno a zavřenýma očima, jelikož se jeho mysl nacházela někde mezi bděním a spánkem. V Billově hlavě plavaly nejasné obrazy cupcaků, syrových steaků a vysokých sklenic zpola plných vína.
Na chlapcově zakrytém rameni přistála ruka, která přes umělou kůži vyzařovala teplo.
„Bille,“ ozval se vřelý hlas po chlapcově levici. „Jsme doma.“ Chlapec pomalu otevřel oči a chvíli nechal svůj pohled bloudit kolem, než jeho mozek pobral slova bruneta, který seděl vedle něj. Chlapec otevřel ústa, aby odpověděl, ale zívnutí, které mu skoro vykloubilo čelist, zahnalo jakákoli možná slova, a tak se spokojil s přikývnutím a vystoupil z auta, přičemž si slastně protáhl bolavé končetiny.
Poté, co se Bill dostal do Tomova bytu, zamířil rovnou do svého pokoje a popřál svému spolubydlícímu dobrou noc. Tom se lehce usmál, posadil se na pohovku v obývacím pokoji a zapnul televizi. Muž byl na svého nového pomocníka nesmírně hrdý. Zdálo se, že se Bill v novém pracovním prostředí a mezi lidmi dobře adaptoval. Kdyby se vyskytly nějaké problémy s tím, jak by ostatní Billa přijali, majitel by okamžitě zasáhl. Tom chvíli sledoval reality show v televizi, dokud si nevšiml, že scénám na obrazovce nevěnuje ani trochu pozornosti, a tak přístroj vypnul, aby mohl jít spát stejně jako Bill.
autor: Skebe-Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
