autor: Skebe–Neko
Sole Meunière – Mořský jazyk (ryba) po mlynářsku (může se použít jakákoliv čerstvá ryba)
Poté, co Tom jen tak proseděl několik hodin, přemluvil Billa, aby s ním šel na nákupy. Bill se nejdřív bránil a říkal, že už žádné dárky nepotřebuje, ale Tom nebral ne jako odpověď. A tak mladší prostě musel ustoupit a vyrazit s brunetem do města.
Televizní kuchař měl o poznání delší kroky než Bill, takže měl chlapec problém držet s mužem krok. Neodvažoval se zpomalit, protože i přesto, že byla neděle, město bylo plné lidí a on se nechtěl ztratit. A tak chlapec klusal za Tomem, jak nejrychleji mohl, a přitom se rozhlížel po různých obchodech s oblečením.
„Nejspíše potřebuješ nový kalhoty a trička, co?“ Zeptal se brunet a obrátil pohled na černovlasého chlapce za sebou. Billovi se trochu rozšířily oči a zavrtěl hlavou.
„Nemusíš mi nic kupovat,“ řekl chlapec tiše. „Už jsi toho pro mě udělal tolik.“ Tom se na mladšího vřele usmál a zavrtěl hlavou. Černovlásek se vždycky snažil odmítnout všechno, co pro něj chtěl Tom udělat. Zřejmě se rozhodl, že už toho pro něj udělal brunet dost. Za to Tom s tím naopak nesouhlasil. Viděl, jak se k Billovi chovali v hotelu jeho rodičů, a tohle všechno bylo to nejmenší, co pro něj mohl udělat. Tom neměl nouzi o peníze a všiml si, že Bill nemá mnoho oblečení, takže neměl důvod šetřit.
„Vážně je to v pohodě,“ řekl starší s vřelým úsměvem. Bill se navzdory Tomovým slovům snažil vzdorovat, ale Tom na jeho argumenty nedbal. Věděl, že za chvilku bude souhlasit. Totéž se stalo, když ho Tom tahal od jednoho obchodu ke druhému a hledali nějaké dekorace den poté, co s ním Bill přijel do Berlína. Chlapec se nejprve bránil, tvrdil, že nic nepotřebuje, ale nakonec, když si všiml, že Tom neustupuje, to vzdal. Počítal s tím, že se totéž stane i teď.
Tom se vůbec nemýlil. Když tahal Billa od obchodu k obchodu, chlapec se zpočátku bránil, ale když mu brunet začal strkat do náruče hromady oblečení a nahnal ho do šatny, už nemohl protestovat. Navíc když dostal hromadu nového oblečení, které si mohl vyzkoušet, mohl být jen stěží nešťastný! Nepamatoval si, kdy si naposledy mohl vyzkoušet nové kalhoty a trička, aniž by myslel na to, že si může dovolit jen kalhoty z výprodeje. Obdivoval svůj odraz v zrcadle v upnutých černých kalhotách. Pohladil si stehna pokrytá džínovinou a široce se usmál; látka byla na kůži příjemná.
Pak vyšel z kabinky.
„Vezmu si tyhle,“ řekl tiše a podal Tomovi černé úzké džíny. Brunet nakrčil obočí.
„Ty druhý ti neseděly?“ Zeptal se muž zmateně. Bill se kousl do rtu.
„Jo, seděly, ale mně stačí jenom tyhle,“ odpověděl chlapec a chystal se odnést ostatní oblečení tam, kam patřilo. Tom chytil Billa za ramena.
„Můžeš si toho vzít víc,“ řekl muž s úsměvem. „Sedělo ti i tohle?“ Zeptal se a kývl směrem k několika košilím na knoflíky a pár tričkům, které Bill držel. Černovlasý se kousl do rtu a popadl do ruky bílou košili na knoflíky.
„Tuhle,“ řekl a podal zmíněnou košili staršímu. Tom si zhluboka povzdechl.
„Potřebuješ víc než jednu košili,“ řekl brunet pevně a začal se prohrabovat hromadou oblečení v Billově náručí. „Každý muž potřebuje nějaké košile. Nikdy nevíš, na jakou akci nakonec půjdeš. Hmm… když už jsme u toho, musíme ti pořídit oblek!“ Billovy oči se rozšířily a horečně zavrtěl hlavou.
„N-ne, nepotřebuju,“ řekl s lehce zoufalým tónem v hlase. Tom se usmál a zvedl ruce vzhůru.
„Fajn,“ ušklíbl se. Ten hluboký hlas způsobil, že se Billovi na okamžik stočily vnitřnosti do klubíčka. „Ale potřebuješ víc než jedny kalhoty a jednu košili.“ Muž popadl všechno oblečení z Billových rukou a vykročil směrem k pokladně. Černovlasý chlapec se ostře nadechl a vykročil za kuchařem.
„Tome,“ řekl tiše, když muž položil oblečení na pult. Žena za pultem začala načítat čárové kódy na oblečení a úhledně je složila na pult, než je vložila do několika tašek, zatímco brunet vytáhl kreditní kartu. Bill málem omdlel, když uviděl celkovou částku.
„Tome,“ vypískl při pohledu na třímístné číslo na displeji pokladny. „To je… Mh!“ Bill ukázal třesoucím se prstem na celkovou částku, zatímco Tom zadával pin kód do čtečky karet.
„Jo?“ Zeptal se muž se smíchem v hlase.
„Kvůli mně přijdeš brzo na buben,“ zašeptal černovlasý chlapec, když Tom popadl tašky, které mu pokladní podala. Ušklíbl se a otočil se na mladšího, když mu z propíchnutých rtů unikl pobavený smích. Bill si všiml, že si Tom před odchodem do práce piercing vytahuje. V kuchyni se v žádném případě nesměly nosit žádné šperky, nalakované nehty ani rozpuštěné vlasy. Bill následoval Tomův příklad z prvního dne a před odchodem do práce si sundal piercing z obočí a jazyka, které si nechal udělat před lety. Bill si ještě pamatoval, jak si ve dvanácti letech propíchl obočí šicí jehlou. Jednou viděl dole ve městě kluka, který měl propíchnuté obočí, a dvanáctiletý Bill měl pocit, že ten starší kluk vypadá fakt cool, a tak si propíchl obočí sám. Piercing do jazyka si nechal udělat během druhého ročníku na kuchařské škole v místním piercingovém salonu, kde na něj měsíce šetřil. Tehdy ještě dostával od rodičů pár eur jako kapesné, aby si mohl koupit všechny potřebné věci do školy, ale Bill si většinu peněz ušetřil právě na piercing do jazyka. Ani v jednom z těch případů si Billova nového piercingu nikdo nevšímal. Chlapec si byl docela jistý, že nikdo z jeho rodiny o jeho piercingu ani nevěděl; tak málo mu všichni věnovali pozornosti.
„Bille, právě jsem dostal zálohu za natáčení, a i kdyby ne, o peníze bych stejně neměl nouzi,“ řekl Tom, když vycházeli z butiku. „Nejspíš bych mohl koupit všechno z toho obchodu a ani bych to nepocítil.“ Bill sklonil hlavu a přikývl, ale ve tváři měl zamyšlený výraz.
„Ale pořád se cítím špatně, že mi kupuješ tolik věcí,“ zamumlal chlapec tiše, když kráčel vedle staršího muže, a našpulil rty. Tom se zastavil a volnou rukou chytil chlapce za zápěstí.
„Okay, tak uděláme dohodu. Budu ti kupovat všechno, co potřebuješ, a ještě něco navíc, dokud nedostaneš první výplatu,“ začal brunet tichým, konejšivým hlasem a podíval se na chlapce svýma tmavýma očima, „a až ji dostaneš, už ti nebudu kupovat žádné věci. Je to takhle lepší?“ Bill se kousl do rtu. Chtěl se hádat a říct, že Tom mu opravdu nemusí nic kupovat, protože si vystačí i s málem, ale pak si uvědomil, že je zbytečné protestovat. Brunet mu vyšel vstříc, takže teď byl na řadě Bill.
„Tak jo,“ povzdechl si chlapec tiše.
„Tak to má bejt!“ Řekl Tom šťastně a pokračovali v cestě.
Po chvíli nakupování se dvojce rozhodla zajít na nějaké jídlo. Tom zatáhl Billa do nóbl restaurace, kde narazili na hostesku.
„Bohužel nemáme žádný volný stůl a všechny další volné rezervace jsou nejdříve za dva měsíce,“ řekla krásná mladá žena omluvně, když dvojice vstoupila dovnitř. „Máme také dress code.“ Žena si oba muže, kteří byli oblečeni v tričkách a džínách, prohlížela s lehce povytaženým obočím. Tom si zhluboka povzdechl.
„Řekněte, prosím, šéfkuchaři, že je tu Tom Trümper,“ řekl brunet a zvedl obočí. Ženiny oči se rozšířily a vykoktala něco, co znělo jako souhlas. Každý, kdo vlastnil restauraci nebo v ní pracoval, věděl, kdo je Tom Trümper, rozhodně alespoň všichni v Berlíně. A až se začne vysílat televizní show, bude ho znát celá země.
Zanedlouho k nim došel štíhlý blonďák, který byl o něco vyšší než Tom.
„Tome!“ Vykřikl šťastně šéfkuchař a vtáhl bruneta do pevného objetí. „Přišel jsi mi zase ukrást mého nejlepšího číšníka, nebo čemu vděčím za to potěšení?“
„Gary,“ řekl Tom s úsměvem a zavrtěl hlavou. „V podstatě jsi mi Andrease naservíroval na stříbrném podnose, když jsi mu nemohl nabídnout stálý místo.“ Gary pokrčil rameny a nechal svůj pohled padnout na chlapce se lví hřívou, který přišel s mužem.
„A kdopak je tenhle krasavec?“ Zeptal se Gary a chytil Billa za ruku. Přitiskl rty na hřbet chlapcovy ruky a mrkl na něj. „Přítel?“ Bill se kvůli mužovým slovům i činům začervenal až po kořínky vlasů a se zoufalým výrazem v očích pohlédl na Toma, protože chlapec teď vůbec nevěděl, co říct. Tom se na chlapce soucitně usmál, a pak přesunul pohled na blonďáka.
„Ne,“ odpověděl se smíchem. „Bill je můj nový chráněnec. Ale zpět k tématu: máš pro nás stůl?“ Gary se zasmál a naznačil dvojici, aby ho následovala do zadní části restaurace.
„Samozřejmě, že pro vás mám stůl!“ Řekl muž vesele. „To je to nejmenší, co pro vás můžu udělat.“ Bill se zmateně kousl do rtu, protože vůbec netušil, proč je ten muž Tomovi tolik zavázán. Byl snad Tomovým chráněncem před ním? I když ti dva vypadali podobně stejně staří. Na druhou stranu, proč by Tom nemohl mít chráněnce ve stejném věku? Chlapec nakrčil obočí. Z nějakého důvodu se mu ani trochu nelíbila představa, že měl Tom pod svými křídly nějakého jiného začínajícího kuchaře.
Posadili se ke stolu a Gary se brzy vrátil do kuchyně. Přinesli jim jídelní lístek a Bill ho se zájmem studoval. Na seznamu bylo tolik jídel, o kterých jen slyšel nebo je viděl jen na obrázcích, ale nikdy je neochutnal. Všechno vypadalo tak dobře, že černovlásek vůbec nevěděl, co si objednat. Tom pozoroval Billa přes svoje menu s malým nepřítomným úsměvem na rtech. Chlapci téměř zářily oči, když četl názvy jídel. Skutečně byl do jídla naprosto zapálený.
„Objednej si, co chceš,“ řekl starší s úsměvem. Bill přikývl a kousl se do rtu. Tom věděl, že Bill má problém si vybrat jídlo, které by chtěl ochutnat. Chlapec si zhluboka povzdechl, zavřel oči a zapíchl prst na zcela náhodné místo na menu. Tomovi se chtělo smát.
„Oh, takže ses rozhodl vybrat si něco náhodně?“ Zeptal se s chichotáním. Bill se začervenal a přikývl, ale na rtech se mu objevil malý úsměv.
„Jo,“ řekl lehce rozpačitě. „Dám si mečouna.“ Tom se usmál a přikývl.
„Už jsi ho někdy jedl?“ Zeptal se a odložil jídelní lístek. Bill zavrtěl hlavou.
„Jsem si docela jistý, že jsem nejedl nic z toho, co je na tomhle menu,“ odpověděl stále se červenaje a zadíval se na stůl. Chlapec se trochu styděl, že je přece jen kuchař, udělal kuchařskou školou, ale nic zvláštního neochutnal. Tom se na mladšího povzbudivě usmál a zvedl k němu pohled.
„No, všechno je jednou poprvý,“ řekl muž jemně. „Jsem si jistej, že ti mečoun bude chutnat. Je velice lahodný, alespoň rozhodně tady.“ Bill se strnule usmál a přikývl.
Zanedlouho se k nim vrátil číšník, aby přijal jejich objednávku. Tom navrhl, aby si dali tříchodové menu, i když se Bill snažil argumentovat a tvrdil, že tolik jídla najednou sníst nedokáže. Když to Bill vzdal a souhlasil s Tomovým návrhem, požádal ho, aby vybral, co si dají jako předkrm a dezert, protože už tak měl dost problém rozhodnout se, co si dát jako hlavní chod. Tom požádal číšníka, aby jim jako předkrm přinesl krémovou rajčatovou polévku, jako hlavní chod mečouna pro Billa a pro sebe rizoto z lesních hub a jako dezert čokoládovou pěnu.
Číšník jim přinesl vodu, jelikož přijeli autem, a tak Tom nechtěl pít. Ostatně Bill si objednal jen vodu, protože nikdy neměl možnost ochutnat žádné víno. Tom si v duchu poznamenal, že bude muset pro Billa udělat ochutnávku vín s různými hlavními chody. Možná, že by tak získal chlapcovu společnost, když by si chtěl odpočinout u sklenky vína.
Po chvíli čekání dorazil předkrm a dvojice se do něj ihned pustila. Tom se na mladšího občas podíval a všiml si, že se chlapec lehce mračí.
„Je všechno v pohodě?“ Zeptal se brunet a zvedl obočí. Bill se začervenal a přikývl, aniž by zvedl pohled od polévky. Tom si netroufl na něj tlačit, a tak ztichl a dál se věnoval svému jídlu.
Tom si všiml, že se mezi Billovým obočím opět objevila drobná vráska ve chvíli, kdy Gary dorazil k jejich stolu poté, co dvojice snědla dezert. Tom s blonďákem prohodil pár přátelských slov, než s Billem odešel z restaurace k autu. Když jel směrem ke svému bytu, musel se Tom znovu zeptat: „Vážně je všechno v pohodě?“ Bill se kousl do rtu. Chlapec otevřel ústa, ale hned je zase zavřel a zavrtěl hlavou. Tom si povzdechl. „Můžeš mi říct cokoli,“ zkusil brunet vřelým, téměř medovým hlasem. Bill se na něj otočil a dlouho se díval na jeho profil, studoval ho a přemýšlel, jestli má otevřít ústa. Chlapec odvrátil pohled od staršího a zadíval se na vlastní ruce ve svém klíně.
„Gary,“ řekl tiše. „Jakej k němu máš… vztah?“ Chlapec zatajil dech a čekal na Tomovu odpověď. Starší se uchechtl a rychle se na chlapce podíval.
„Jsme staří přátelé,“ odpověděl brunet s úsměvem na rtech. Bill přikývl, ale Tom tušil, že otázky v chlapcově hlavě tím ještě neumlčel.
„Vypadal, jako by ti byl hodně zavázán,“ zamumlal chlapec tiše a stále se na staršího nepodíval. Tom se usmál. Musel by být hluchý, aby za těmi slovy nezaslechl skrytý význam. Bill očividně žárlil.
„Pomáhal jsem mu otevřít restauraci,“ odpověděl Tom a z jeho hlasu bylo patrné pobavení. „Gary nemá takový štěstí jako já a k otevření restaurace potřeboval sponzora. Jeden z jeho partnerů na poslední chvíli vycouval, tak jsem mu vyšel vstříc a pomohl kamarádovi z bryndy.“ Tom si povzdechl, když si vzpomněl, jak byl jeho otec nešťastný, když zjistil, že jeho syn financuje kamarádovu konkurenční restauraci. Možná měl částečně pravdu; Tom měl neměl problém okamžitě sáhnout po penězích, aniž by o tom na vteřinu přemýšlel. Nikdy ho však nikdo kvůli jeho penězům nevyužil. Asi uměl v lidech dobře číst. I když se zdálo, že měl jeho otec obavy, že jednoho dne přijdou Tomovy investice vniveč a jemu nezůstane nic. Možná to byly oprávněné obavy, ale brunet vždycky věřil svému instinktu a zatím ho nezklamal. Ani v případě Garyho restaurace, ani v případě Billa. Tom se na černovláska otočil a široce se usmál. Byl si jistý, že se jeho instinkty ohledně Billa nemýlí.
***
Ve středu večer, když ostatní zaměstnanci už odešli domů, byl Bill na cestě ke své skříňce, když ho Tom chytil za zápěstí, až se chlapec zachvěl.
„Ještě se tu chvilku zdržíme,“ řekl brunet s tajemným leskem v očích. Bill zvedl obočí a cítil se zmatený.
„Proč?“ Zajímal se. Přesně v tu chvíli se otevřely dveře restaurace a dovnitř vstoupil starší pár.
„Ahoj, zlatíčko!“ Vyhrkla hnědovlasá žena a vrhla se k Tomovi. Žena muže objala a pohladila ho po zádech. Billovy oči se rozšířily. To musela být Tomova matka. Bill přesunul pohled na muže stojícího za ženou a byl ochoten vsadit krk, že ten muž je Tomův otec.
Muž svého syna rychle objal, než se dvojice otočila k černovlasému chlapci.
„Ty musíš být Bill,“ řekla žena něžně a natáhla k chlapci ruku, aby si s ním potřásla. Bill přikývl, aniž by byl schopen vypustit z úst jediné slovo, a uchopil ženinu ruku. „Já jsem Berta.“
„Jörg,“ řekl muž, který také podal Billovi ruku. „Takže ty jsi ten nový chráněnec, kterého se můj syn rozhodl vzít pod svá křídla.“ Bill nevěděl, co říct. Jörgova slova nezněla nijak hrubě, ale mužův tón způsobil, že se chlapci zježily chloupky vzadu na krku.
„Tati,“ řekl Tom důrazně a zvedl obočí. Jörg krátce zvedl ruce a povzdechl si.
„Tak co, připravíš pro nás večeři?“ Zeptal se muž trochu vřelejším tónem. Billovy oči se rozšířily. Pohledem těkal mezi Tomem a jeho otcem. Chlapec byl zmatený.
„Cože?“ Zeptal se tichým, roztřeseným hlasem. Tom se trochu zašklebil.
„Ehm, mami, tati, prosím, posaďte se a já odvedu Billa do kuchyně, abychom mohli začít připravovat večeři,“ řekl s úsměvem.
Tom odtáhl zmateného Billa s sebou do kuchyně a přitáhl pro něj vysokou stoličku, aby se chlapec mohl posadit. Černovlasý chlapec zíral před sebe s očima širokýma jako talíře a jeho ruce se třásly.
„Bille,“ přemlouval ho brunet klidným hlasem.
„Co- Mh!“ Vypískl chlapec a připlácl si ruce na ústa. Jeho hnědé oči jako by se leskly, protože od chvíle, kdy vkročili do kuchyně, chlapec ani jednou nemrkl.
„Dýchej, Bille,“ řekl starší klidným, tichým hlasem. Bill nabral do plic pořádnou zásobu vzduchu a roztřeseně ho vydechl. „Chci, abys připravil jídlo pro moje rodiče. Chci, aby i oni viděli, jak velkej talent máš.“ Bill svraštil obočí a prudce se nadechl. „Uklidni se, nemusíš se stresovat, máme na to celou noc,“ pokračoval Tom, když černovlasý stále mlčel. Mladší z nich strnule přikývl.
„Jaké jídlo mám připravit?“ Zeptal se tichým hláskem. Brunet se na mladšího srdečně usmál.
„Ingrediencí máme víc než dost, takže uvař, cokoliv chceš,“ řekl Tom, když Bill vstal ze židle. Černovlasý chlapec se kousl do rtu a začal hledat ingredience a potřebné nádobí. Tom se rozhodl, že už nebude Billa obtěžovat, a odešel z kuchyně, ale ještě před tím ho ujistil, že kdyby potřeboval pomoct, kdykoliv může přijít a požádat ho.
Brunet se posadil vedle matky ke stolu poté, co přinesl na stůl láhev oblíbeného vína svých rodičů.
„Ten Bill se zdá být velmi tichý,“ řekla Berta a zvedla sklenku vína ke rtům. Tom přikývl.
„Jo,“ odpověděl. „Myslím, že se trochu vyděsil, protože jsem mu předtím úplně neřekl, že přijdete na jídlo.“ Jörg zvedl obočí.
„No, uvidíme, co chlapec předvede,“ zamumlal a vypadal trochu pochybovačně. Tom protočil očima, ale rozhodl se nechat Billovo vaření mluvit samo za sebe. Brzy bude jeho otec zpívat jinou písničku, až ochutná jídla, která černovlasý chlapec připravil.
Bill se vrátil do jídelny s tácem a postavil před Tomovy rodiče malé misky s polévkou.
„Tohle je rajčatová polévka s kozím sýrem,“ řekl chlapec tiše, než se otočil na bruneta. „Chceš taky?“ Tom zavrtěl hlavou.
„Ne, díky, nemám hlad,“ odpověděl Tom a jemně chlapce poplácal po paži. Bill cítil, jak mu z toho obyčejného doteku a hřejivého úsměvu, který mu Tom věnoval, běhá mráz po těle.
„Ale moc rád si dám dezert, až na něj dojde,“ řekl televizní kuchař s úsměvem. Bill přikývl a cítil, jak jeho srdce zrychlilo. „Potřebuješ s něčím v kuchyni pomoct?“ Bill zavrtěl hlavou.
„Dobrou chuť,“ popřál, než se s pocitem zmatku odšoural zpátky do kuchyně.
Chlapec se na chvíli opřel o pult a svraštil obočí. Byl nesmírně zmatený z toho zvláštního pocitu, díky němuž se mu po celém těle rozlévalo teplo. V posledních dnech se Bill přistihl, že pokaždé, když byl Tom v jeho blízkosti, cítil něco velmi zvláštního. Samozřejmě, že si mužových hezkých rysů a dobře vypadajícího těla všiml hned na první pohled, ale v poslední době měl pocit, že má kvůli Tomovi horečku už jen z pocitu, že je ve stejné místnosti. Bill nikdy nic podobného vůči nikomu jinému necítil. Od té doby, co byli v restauraci Tomova přítele, začal Bill cítit pocity, o kterých si nikdy nemyslel, že by je vůbec kdy mohl cítit.
Chlapec se zhluboka nadechl a zavrtěl hlavou. Byl jen vděčný za příležitost, kterou mu Tom dal. Přesně tak to bylo. Tomův okouzlující úsměv a vřelé doteky způsobily, že se chlapci v břiše třepotali motýlci už jen proto, že nebýt jeho, Bill by stále ještě stál ve zchátralém hotelu svých rodičů za recepcí. Černovlasý chlapec odhodlaně přikývl a pokračoval ve vaření.
Tom přinesl nádobí od rodičů zpátky do kuchyně, kde si Bill pohrával s hlavním chodem.
„Jak to jde?“ Zeptal se, když si stoupl za Billa. Chlapec málem upustil mlýnek s kořením, když ucítil na krku mužův dech. Černovlásek se prudce nadechl a otočil se k brunetovi.
„Dobře,“ odpověděl tiše a na tvářích se mu objevil slabý ruměnec. Tom nad Billovým podivným chováním nakrčil obočí, ale neodvážil se klást další otázky. Pochyboval, že by mu chlapec odpověděl. Nejspíš bylo lepší předstírat, že si ničeho nevšiml.
Bill přinesl talíře plné kuřecího masa plavajícího v česnekové omáčce s bramborovou kaší a s plachým úsměvem je postavil před dvojici.
„Ooh, to vypadá dobře,“ řekla Berta vřele, „a ta tvoje rajská polévka byla moc dobrá!“ Bill se trochu začervenal a přikývl.
„Děkuju,“ řekl tiše. „Dobrou chuť.“
„Říkal jsem ti, že je Bill talentovaný,“ řekl Tom se spokojeným úsměvem na rtech poté, co Bill zmizel zpátky v kuchyni.
„No, musím uznat, že jsem tě možná poučoval moc brzo,“ řekl Jörg a usmál se na svého syna. „Zdá se, že Bill má vážně talent.“ Tom se široce usmál a přikývl. Věděl, že Jörg nakonec spolkne svoje slova, až ochutná Billovo jídlo.
Po snědení hlavního chodu, odnesl Tom nádobí zpět do kuchyně a Bill se vrátil do jídelny s několika, malými nadýchanými čokoládovými koláčky. Každý dostal dva maličké koláčky se šlehačkou a čokoládovými hoblinkami, načež Bill zmizel zpátky do kuchyně, aby uklidil nepořádek. Tom si při ochutnávání dezertu tiše pobrukoval. Opět to byla dokonalost.
Bill se po úklidu kuchyně vrátil do místnosti a nervózně si hrál se zástěrou.
„Bille, to byla velmi lahodná jídla,“ řekla Berta vřele, když se po snědení dezertu zvedli k odchodu.
„Děkuju,“ odpověděl chlapec tichým hlasem.
„Musím přiznat, že tentokrát jsem měl synovu úsudku věřit,“ zasmál se Jörg. „Do restaurace mého syna se vážně docela hodíš.“ Bill se trochu usmál a přikývl.
Tom poplácal Billa po zádech, když po odchodu Tomových rodičů zamířili k šatně.
„Šlo to dobře,“ řekl brunet spokojeně, „a teď i moji rodiče viděli, že jsem měl důvod vzít tě pod svá křídla.“ Bill zčervenal a přikývl, ale neřekl ani slovo.
Tu noc se Bill hodiny a hodiny převaloval v posteli a přemýšlel. Tom byl pohledný. Byl úžasný, starostlivý a velkorysý, někdy až příliš. Bill se kousl do rtu, když cítil, jak se jeho vnitřnosti kroutí, když myslel na bruneta. Zanedlouho si chlapec zhluboka povzdechl a přitiskl hlavu do polštáře. Ten pocit byl jistě pomíjivý. Nic to neznamenalo.
autor: Skebe–Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
