autor: Skebe–Neko
Gigot d’agneau – jehněčí kýta
Tom se široce usmál, tak široce, že měl pocit, že se mu tváře rozpůlí, když pozoroval svého opilého přítele, který seděl vedle něj. Bill se právě chichotal něčemu nekonkrétnímu, zatímco držel v ruce sklenku s vínem. Ani Tom nemohl říct, že je střízlivý, ale byl v o poznání lepší kondici než ten mladší. Bill vypil teprve tři skleničky vína a už měl rozkošně zarudlé tváře a zdálo se, že není schopen pořádně zformulovat větu. Tom zvedl ruku, aby černovláska pohladil po tváři, a Bill se do toho doteku opřel. Chytil mužovu ruku na své tváři a otočil obličej, aby Toma políbil do dlaně. Brunetovo obočí vystřelilo až skoro k linii jeho vlasů. Zdálo se, že když Bill vypil pár skleniček vína, byly jeho zábrany pryč.
„Mám pravdu, když předpokládám, že jsi s nikým ještě nikdy nechodil?“ Zeptal se Tom a pohladil chlapce palcem po tváři. Červenání způsobené alkoholem se na černovlasé tváři prohloubilo.
„Ano,“ zamumlal a jemně ho pohladil po zápěstí. „Vadí ti to?“ Brunetovy rty roztály v úsměvu a on se natáhl, aby mladšího políbil na rudé rty.
„Ne,“ odpověděl poté, co černovláska chvíli líbal. „Někde začít musíš.“ Tom se široce usmál na chlapcovy rty. Bill se z bezprostřední blízkosti podíval Tomovi do očí a na okamžik nasál do úst jeho spodní ret.
„Byl bych nejraději, kdyby to tebou i skončilo,“ zamumlal chlapec tiše, až se staršímu rozbušilo srdce. Najednou ho zaplavil pocit obrovské náklonnosti k tomu chlapci a vášnivě ho políbil. Potřeboval ho mít blíž. Muž rychle postavil svoji i Billovu sklenici s vínem na konferenční stolek a pak znovu přitiskl své rty na chlapcovy a stáhl si ho na klín. Bill tiše zavýskl, když ho muž sevřel v náručí. Černovlásek si nikdy nemyslel, že by Tom tak otevřeně projevoval své emoce, ale zjevně se mýlil. Bylo trochu překvapivé, ale nesmírně příjemné, že od něj brunet nedokázal držet dál svoje ruce. Bill se díky tomu cítil velmi výjimečně, jako by byl něčím naprosto cenným, něčím, co Tom za každou cenu musí mít u sebe. Chlapec v jeho polibku roztál a prsty ho jemně hladil po zátylku.
Tom si Billa přitiskl více ke svému tělu a druhou ruku mu vpletl do tmavých vlasů. Ach, jak si přál najít vhodná slova, kterými by dokázal popsat pocit, který se mu převaloval v hrudi, když držel Billa v náručí. Nevěděl však, jak své emoce vyjádřit, protože na ta dvě slova bylo ještě příliš brzy. Proto se rozhodl vyjádřit chlapci své pocity pomocí doteků a polibků, jak nejlépe uměl, a doufal, že to pochopí. Odtrhl své rty od černovláskových, ale neodtáhl se. Zůstal se na chlapce dívat z bezprostřední blízkosti a položil mu ruku na tvář.
„Bille Kaulitzi,“ řekl Tom a sledoval chlapce něžnýma očima v naději, že Bill z jeho pohledu dokáže vyčíst jeho city, „jsi úžasnej.“ Billova tvář se rozplynula v širokém úsměvu. Nic neřekl, jen pohladil Toma po vlasech a zůstal hledět do jeho tmavých očí. Každý by se v těch očích dokázal ztratit alespoň na rok. Ten vřelý, temný pohled v mužových očích byl něčím velmi krásným a zároveň nesmírně děsivým. Chlapec nikdy necítil podobnou potřebu být k němu tak blízko.
Dlouhou dobu oba jen tak seděli v objetí toho druhého a hleděli si do očí se rty zkroucenými do malých úsměvů. Ten okamžik se ani jeden z nich neodvážil přerušit. Tom si nevzpomínal, jestli kdy něco podobného zažil. Jistěže během let s pár lidmi chodil, ale ještě nikdy v něm nikdo nevyvolal takové pocity jako Bill. Trochu nakrčil obočí, když studoval chlapcovy tmavé oči, růžové tváře a naběhlé rty, a snažil se přemýšlet, co je na Billovi tak zvláštního. Samozřejmě, že nevypadal jako obyčejný kluk; často používal tmavým make-up, měl dlouhé černé vlasy a několik piercingů, ale to rozhodně nebyl jediný důvod, proč Tomovi tolik učaroval. Možná to byla Billova zdrženlivá a plachá povaha, která v něm od samého začátku probouzela zájem, což byla pro něj jistá výzva, jelikož musel cihlu po cihle zbořit zeď, kterou si kolem sebe chlapec postavil, aby viděl, co se pod tou plachostí skrývá. Pomalými krůčky se mu podařilo ty zdi zbořit a spatřil vášnivého a nesmírně dobrosrdečného chlapce, který se za nimi skrýval. Billova vášeň pro jídlo byla něco, co Toma naprosto dostalo, jelikož to byl jejich hlavní společný zájem. Málokdo si uvědomoval, že vaření je v Tomových očích uměním, a bylo naprosto úžasné zjistit, že má chlapec v kuchyni takový talent.
Kuchař prohrábl chlapcovy tmavé vlasy a rty mu ozdobil drobný úsměv. Kromě toho všeho byl chlapec velmi vytrvalý. Nevzdával se, ani když nějaké věci neuměl. Když Tom přivezl Billa s sebou do Berlína a zaměstnal ho ve své restauraci, měl chlapec s některými pokrmy potíže. Černovlásek si nechal vždy ochotně pomoci, ale nikdy se nenechal znechutit, i když hned napoprvé nepochopil, co přesně má udělat. Trpělivě dělal pokrmy znovu a znovu, až je dokázal připravit i po slepu. Tom ani na okamžik nelitoval, že ho najal do svojí restaurace. Bylo velmi smutné sledovat, jak tak nadějný amatérský kuchař marní svá nejlepší léta za ponurou hotelovou recepcí.
Kromě toho bylo v chlapcově osobnosti něco, co v Tomovi vyvolávalo přirozenou potřebu chránit ho a měl pocit, že bude muset toho černovlasého teenagera držet co nejblíže po svém boku, aby se mu nic nestalo. Byl to svým způsobem velmi prvotní, ale zároveň příjemný pocit. Kdo by se nechtěl cítit potřebný? Bill například dával Tomovi pocit, že je jediným člověkem, který mu může dát všechno, co chce a potřebuje. Ať už to byla pravda, nebo ne, nezáleželo na tom, dokud byl Bill po jeho boku a dál dělal Toma tak šťastným jako teď.
Ve skrytu duše si však Tom přál, aby se s tím, jak se jejich vztah pomalu rozvíjel a rostl, chlapec osmělil natolik, aby ukázal i své drápky. Tom si byl jistý, že jeho plachý a dobrosrdečný zevnějšek skrývá velmi silnou osobnost. Jak jinak by Bill dokázal celé ty roky žít se svou rodinou, která, jak se zdálo, neustále podceňovala jeho samotnou existenci? Někdy zahlédl záblesky Billovy silnější, nespoutanější stránky, například když byl lehce opilý; tehdy mluvil mnohem víc než normálně a říkal nahlas svůj názor, i když byl jiný než Tomův. Tato Billova stránka byla stejně zajímavá jako ta nesmělá a Tom ji toužil vídat častěji. Možná jen stačilo dát mu čas, aby se tak stalo.
Po chvíli si musel Bill odběhnout na záchod, jelikož hrozilo, že jeho močový měchýř praskne. Odšoural se do koupelny a nechal Toma čekat na gauči. Ten dolil jejich poloprázdné sklenice vínem a vzal do ruky tu svou. Usrkával červenou tekutinu a pozoroval noční oblohu skrz obrovské okno, které ještě nebylo zakryté závěsy. Bill se k němu po chvíli vrátil a posadil se hned vedle něj. Tom se neubránil úsměvu a objal chlapce levou rukou kolem ramen. Bill se na staršího podíval s drobným úsměvem na rtech. Chlapec se zamyšleně dotkl své sklenice s vínem.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ Zeptal se chlapec klidným hlasem a na tvářích se mu objevil lehký ruměnec. Tom se široce usmál.
„Myslím, že už jsi to právě udělal,“ zasmál se. „Ale klidně se můžeš zeptat znovu. Zeptej se, na cokoli chceš.“ Černovlásek se začervenal ještě víc.
„Proč ses chtěl stát kuchařem?“ Zeptal se chlapec a rychle se podíval na staršího. Tom pozvedl obočí a našpulil rty.
„Hm. Vlastně jsem nikdy neměl žádný prozření, že bych se musel stát kuchařem,“ řekl brunet pomalu a zamyšleně. „Vaření jsem miloval už od dětství. Můj otec vlastní hotely a restaurace, v nichž je něco fenomenálního, takže jsem měl vaření vždycky v krvi.“
„Mmch… Donutili tě stát se kuchařem?“ Zeptal se chlapec trochu nechápavě a svraštil obočí. Tom se zasmál a zavrtěl hlavou.
„To ani náhodou,“ odpověděl se smíchem v hlase. „Vařil jsem s mamkou už odmalička, a když jsem se naučil vařit samostatně, většinou jsem to byl já, kdo pro naši rodinu připravoval večeři. Přišlo to prostě přirozeně. Nikdy jsem nezpochybňoval svou touhu stát se kuchařem, prostě jsem to udělal. Od začátku jsem to bral jako svou věc, svou vášeň. Vždycky mě fascinovalo, jak se dá z pár hloupých ingrediencí vytvořit něco úžasného a chutného. Samozřejmě ve chvíli, kdy otec zjistil, že miluju vaření, začal mě tahat z jednoho kurzu vaření na druhý. Měl velkou radost, že jsem se rozhodl jít v jeho stopách, a když jsem byl ještě relativně dost mladej, dostal jsem se i k rozpočtům a dalšímu papírování. I když jsem se o tohle nikdy moc nezajímal. Proto peníze mojí restaurace spravuje můj přítel Gustav, který vystudoval obchodku. Je mnohem důslednější a je to člověk, který stojí nohama pevně na zemi. Takhle to funguje naprosto perfektně, protože se nemusím starat o tu nudnou stránku vedení restaurace.“ Bill přikývl a usmál se, ale jeho tvář rychle poklesla.
„Máš opravdu úžasný rodiče,“ řekl chlapec a našpulil rty. Nechtěl na Tomovu rodinu žárlit, ale jen stěží si mohl pomoct. Když byl malý a oznámil rodičům, že chce být kuchařem, dostalo se mu jen protočení očí a nějaké brblání. Tom pohladil chlapce po vlasech a natáhl se, aby ho políbil na tvář.
„Proč se k tobě rodiče chovají takhle hnusně? Na tuhle otázku jsem nikdy nenašel odpověď, i když jsem nějakou dobu v hotelu tvých rodičů strávil,“ zvedl Tom obočí. Tichý hlásek v jeho hlavě mu říkal, že možná měl otázku formulovat trochu jinak, ale rozvážnost nikdy nebyla jeho silnou stránkou. Samozřejmě se naučil být v Billově přítomnosti opatrnější, ale čas od času mu z úst vypadla slova jeho typickým neomaleným způsobem.
Bill si zhluboka povzdechl a zadíval se na červenou tekutinu ve své sklenici. „Já nevím,“ zamumlal a svraštil obočí. „Prostě to tak bylo vždycky. Nepamatuju si, že by se ke mně rodiče někdy chovali jinak. Když mi bylo deset, slyšel jsem, jak táta říká mámě, že nechce mít takového slabého syna, jako jsem já. Podle jeho názoru ze mě nikdy nevyroste muž.“ Tom si zhluboka povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Ale musí k tomu mít nějaký důvod,“ namítl a svraštil obočí. „Jejich chování nemůže být jen tak pro nic za nic. Vždyť k tvým sestrám se chovají úplně jinak.“ Bill pevně sevřel rty a oči se mu zúžily do štěrbin, když jeho tváře zrudly. Vypil zbytek vína a odfrkl si.
„Ne že bych snad věděl proč! Nebo si taky myslíš, že je se mnou něco naprosto špatně?“ Zeptal se chlapec tiše, ale tak tvrdý a podrážděný tón v jeho hlase Tom ještě nikdy neslyšel. Koutek úst se mu lehce zvedl, ale usmát se v téhle situaci by nejspíš nebylo moc moudré. Muž si přesto nemohl pomoct a pomyslel si: Konečně!
„Nemyslím si, že je s tebou něco špatně,“ řekl muž jemným, medovým hlasem. „Jen mě zajímalo, proč tě tví rodiče nenávidí. Nechtěl jsem tím říct, že je to tvoje vina, ale všechno má vždycky nějaký důvod.“ Ruměnec na chlapcových tvářích se prohloubil a on se zatvářil zahanbeně.
„Omlouvám se,“ zamumlal tiše a zadíval se na prázdnou sklenici od vína. Tom si chlapce přitáhl těsněji k boku a políbil ho na spánek.
„Nikdy se mi nemusíš omlouvat za své chování,“ řekl muž tichým hlasem. „Můžeš být takový, jaký jsi. Rád bych viděl všechny tvoje stránky.“ Chlapcovy rty ozdobil drobný úsměv.
„I kdybych na tebe křičel a zuřil?“ Zašeptal černovlásek a pohladil nohu skleničky. Brunet se zasmál a znovu chlapce políbil.
„Jo, i kdybys na mě křičel a zuřil. I kdybys po mně házel věcmi. Cokoliv tě napadne! Chci tě poznat, všechny tvoje stránky, dobrý i ty špatný,“ zamumlal brunet do chlapcovy kůže a přiměl toho druhého, aby se ještě více začervenal. „Vím, že je pro tebe těžký zbavit se zábran, ale možná bys to mohl zkusit. Co třeba to zkusit kvůli mně?“ Bill se zhluboka nadechl.
„Zkusím to,“ zamumlal tiše. Bylo o tolik jednodušší říct, že se pokusí najít odvahu ukázat druhou stránku své osobnosti než to skutečně udělat. Chlapec tak dlouho potlačoval každý svůj argument a žil životem, kdy se omlouval už jen za pouhou svojí existenci, takže bylo těžké uvěřit, že by mohl skutečně ukázat i svou špatnou stránku. Ne že by si Bill myslel, že je snad Tom neseriózní, jen nevěděl, co by se stalo, kdyby Tomovi došlo, že není tak úžasný, jak si o něm původně myslel. Brunet byl naprosto sebevědomý a vypadalo to, že se ničeho nebojí, takže mu to připadalo neskutečně děsivé. Bill si nikdy nebyl takhle jistý sám sebou, aby nemusel zpochybňovat své vlastní činy, pocity nebo názory ostatních lidí na něj. Chlapec se pevně přitiskl ke kuchařovu boku a otočil se na muže s plachým úsměvem na rtech. Možná, že jednoho dne uvidí sám sebe Tomovýma očima.
***
V úterý, pár hodin po nástupu do práce, spěchal Gustav do kuchyně a požádal Toma, aby s ním šel do jeho kanceláře. Po chvíli se Tom vrátil do kuchyně a chytil Billa za ramena.
„Musím jít pomoct Garymu s restaurací, zase se tam řeší nějakej problém s financováním, tak u toho musím být,“ řekl s omluvným výrazem v očích. „Na pár hodin budeš mít restauraci na starosti ty, ano, Bille?“ Billovy oči se rozšířily a chvíli otevíral a zavíral ústa jako ryba na suchu.
„C-ože? J-já? Cože?“ Vykoktal nervózně. Tom přikývl a široce se usmál.
„Ty to zvládneš!“ Řekl a poplácal chlapce po rameni. „Georg a Claudette ti určitě pomůžou! Bude to super!“ Po svých slovech muž vyšel z restaurace a nechal Billa lapat po dechu. Černovlásek si byl jistý, že každou chvíli omdlí! Ještě nikdy nevedl tak špičkovou a vyhlášenou restauraci! Restauraci v hotelu svých rodičů měl na starosti jen tři dny a nikdy tam nebylo tolik zákazníků jako v té Tomově!
Černovlásek se několikrát zhluboka nadechl, pak si pro sebe nenápadně přikývl a pustil se do práce. Teď si nemohl dovolit být nervózní. Prostě musel věřit ve svůj talent a snažit se ze sebe vydat to nejlepší. Tom jeho schopnostem věřil natolik, že svou drahocennou restauraci svěřil do jeho péče, a on teď musel dokázat, že si tuto důvěru zaslouží. Rychle se otočil na oba pomocné šéfkuchaře, kteří se na něj maličko usmáli.
Netrvalo dlouho a Bill zapomněl na svou nervozitu a zcela se ponořil do práce. Chlapec však nevydával rozkazy stejně jako Tom. Ten měl ve zvyku rozdělovat povinnosti velmi rázně. Nikdo se kvůli tomu nezlobil, jelikož to byl prostě jeho způsob práce. Bill naproti tomu lidem ani tak neříkal, co mají dělat, jako spíš žádal. Georg i Claudette si byli vědomi chlapcovy osobnosti a respektovali Tomovo rozhodnutí nechat ho to tady vést, takže ani jeden z nich neměl potřebu se hádat, když je Bill o něco požádal.
Černovlásek rozehříval na pánvi olej, zatímco obaloval filet z platýse ve směsi mouky a koření, než ho kůží dolů položil na pánev. Po dvou minutách rybu otočil a nechal ji pár minut opékat stranou bez kůže, než ji přesunul na teplý talíř, okořenil ji a nechal odpočívat, dokud nepřipravil další pánev. Poté, co pánev opláchl, nechal na ní rozpustit kousek másla, dokud lehce nezhnědlo, a pak přidal citronovou šťávou a přihodil kapary. Ryba skončila na chvíli zpátky na pánvi, než byla připravena k servírování. Bill se široce usmál a rychle pohlédl na oba kuchaře. Práci v této restauraci miloval a za nic na světě by ji nevyměnil, ale většinu času dělal hlavní chody Tom. Obvykle byl šéfkuchař ten, kdo dohlížel na vaření a dokončoval pokrmy, ale Tom chtěl být s jídlem co nejvíce v kontaktu a každý pomocný kuchař přesně věděl, co má dělat. Tom samozřejmě jejich práci kontroloval, ale nikdy se nestalo, že by bylo potřeba něco měnit, takže se brunet mohl zcela nechat pohltit vařením. Na druhou stranu si Bill ani nevšiml, jak moc mu příprava hlavních chodů chyběla. Jistě, chlapec připravoval i ty, ale ne tak často jako předkrmy nebo dezerty.
Teď černovlásek pracoval jako skutečný šéfkuchař a byl to on, kdo kontroloval výtvory pomocných kuchařů. Ne že by na nich i tentokrát bylo něco špatně, ale bylo dobré všechno pořádně zkontrolovat pro případ, že by se zapomnělo na nějaký zdobící element. Bill dostal pár nápadů, jak ozdobit pokrmy zvláštnějším způsobem než obvykle, a za jejich předvedení dostal skvělou zpětnou vazbu. Po počáteční nervozitě si Bill velmi rychle uvědomil, že ho práce šéfkuchaře baví! Opravdu věřil, že by na takové pozici mohl pracovat i v budoucnu! Když byl v kuchyni, velmi rychle na svůj ostych zapomněl a dával pokyny ostatním kuchařům a číšníkům velmi sebevědomě, i když mnohem zdvořileji než Tom.
Poslední zákazníci právě opouštěli restauraci, když Tom vstoupil dovnitř se svým přítelem Garym.
„Už je to nějaká doba, co jsem tvoji restauraci navštívil,“ řekl blonďák se širokým úsměvem.
„No, máš přece svoji vlastní restauraci, kterou musíš řídit, takže to je pochopitelný,“ ušklíbl se Tom a protočil očima.
„Jo, to mám, ale jeden z důvodů, proč sem nikdy nezavítám, je ten, že je to tu zatraceně nóbl!“ Vyhrkl Gary a rozpřáhl ruce, jako by chtěl ukázat na celou tu krásnou restauraci kolem sebe, ve které se nacházeli. „Moje restaurace vypadá ve srovnání s touhle skoro jako stánek s tacos! Tome, to mě musíš vždycky trumfnout?“ Tom se hlasitě zasmál a zavrtěl hlavou.
„I když mě fakt moc těší, že jsem tě trumfnul, nebyl to můj záměr,“ řekl se širokým úsměvem.
„No, každopádně se sem někdy musím stavit na jídlo,“ řekl Gary poté, co Toma lehce šťouchl pěstí. „Třeba mi tvůj chráněnec připraví nějaký skvělý jídlo.“ Muž velmi svádivě nakrčil obočí, což se Tomovi ani v nejmenším nelíbilo. Na chvíli zúžil oči, ale nakonec se přece jen zasmál, i když trochu nuceně.
„Bill je velmi talentovanej kuchař, klidně se někdy stav a můžeš od něj něco ochutnat,“ řekl Tom a vyhnul se Garyho svádivému pohledu a hýbání obočí. Blonďák se nad Tomovu reakcí vědoucně ušklíbl a rozhodl se přilít trochu oleje do ohně.
„Mmhmm, možná bych mohl někdy vzít ven i tvýho krásnýho chráněnce,“ uvažoval a snažil se udržet úsměv na tváři. Tom sevřel čelist a slyšitelně polkl.
„To by nebyl moc dobrej nápad,“ odpověděl brunet přísně.
„Oh, takže spolu chodíte?“ Zeptal se Gary se širokým úsměvem. „Věděl jsem, že se od takovýho krasavce nedokážeš jen tak držet dál.“
„Mezi mnou a Billem nic není,“ odpověděl Tom s hlubokým povzdechem. Zatím bylo příliš brzy na to, aby začal do světa vykřikovat o svém vztahu s Billem. Zdálo se, že o tom, že jsou spolu, už ví příliš mnoho lidí, což na tak čerstvý vztah vytvářelo až příliš velký tlak. Nakonec bylo lepší nechat některé lidi, aby si mysleli, že mezi nimi nic není. Později, až by si oba na vztah a jeden na druhého zvykli, mohli tuto informaci klidně vytroubit do světa. V takto raném stádiu vztahu bylo lepší nechat si tuto informaci pro sebe a své nejbližší.
Chvíli si Gary a Tom povídali o všem možném, než musel blonďák zamířit domů. Tom šel nakouknout do kuchyně, protože si byl jistý, že tam Bill ještě je. Viděl Georga a Claudette odcházet, ale Billa nikoliv a v kuchyni se stále svítilo. Brunet vešel do místnosti a uviděl Billa, jak se opírá o uklizenou linku. Brunet došel k chlapci a věnoval mu široký úsměv.
„Ahoj,“ řekl a naklonil se, aby černovláska políbil, ten však odvrátil hlavu, takže jeho rty přistály na Billově tváři. „Je všechno v pohodě?“ Billovy oči se zúžily.
„Ne, protože podle tebe mezi náma nic není,“ zamumlal chlapec tiše, než se kolem Toma protáhl a zamířil směrem k šatně. Tom zůstal nechápavě stát uprostřed kuchyně. Opravdu se na něj černovlásek zlobil?
autor: Skebe–Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
