autor: Skebe–Neko
Hachis parmentier – je zapékaný pokrm z bramborového pyré a mletého hovězího masa.
Tom pohladil Billa po hebké tváři a přitiskl mu rty na čelo. Byl tak šťastný, že se usmířili, a dokonce měli i usmiřovací sex. Bill měl položenu hlavu na Tomově hrudi a po podbřišku mu prstem kreslil abstraktní vzory.
„Kočky, nebo psi?“ Zeptal se najednou kuchař a přiměl Billa zvednout hlavu z jeho hrudi.
„Co?“ Zeptal se a svraštil obočí. Tom se ušklíbl, posadil se a zády se opřel o čelo postele. Bill ho napodobil a stále zůstal přitisknutý k jeho boku.
„Jo, co máš radši, kočky, nebo psy?“ Zeptal se s úsměvem. Najednou si totiž uvědomil, že s Billem nikdy nevedl takový ten hloupý rozhovor o všem mezi nebem a zemí. Mluvili o jídle, o tom, jak se Tom rozhodl stát kuchařem, a o černovláskově rodině, ale o tom, co mají opravdu rádi, se nikdy nebavili.
„Psy. I když, my jsme nikdy žádné domácí mazlíčky neměli,“ řekl po chvilce černovlásek. „Ale než naši prodali dům, měl náš soused dva psy. Často jsem si s nima chodil hrávat. A co ty?“ Tom se široce usmál a pohladil mladšího po rameni.
„Rozhodně psy,“ odpověděl. „Když jsem byl malej, měli jsme psa, ale když jsem byl teenager, umřel.“ Bill vypustil ze rtů soucitný povzdech, který Toma přiměl k ještě většímu úsměvu. „Klidně bych si nějakýho pořídil, ale restaurace mě zaměstnává natolik, že bych na psa asi neměl čas.“ Bill zabručel a přikývl. Opřel si hlavu o Tomovo rameno, objal ho kolem pasu a trochu se začervenal. Tomovi připadalo roztomilé, že se v takových situacích stále červená, i když dělali i mnohem osobnější věci.
„Mhm, psi jsou rozkošní,“ vydechl Bill. „Když jsem byl malý, často jsem trávil odpoledne u toho souseda, jak jsem říkal.“ Tom pozvedl obočí.
„Proč jsi nebyl doma? Nebo s kamarády?“ Zeptal se trochu zmateně. Bill našpulil rty.
„Naši byli pořád v hotelu a Carla s Ellou jim většinou pomáhaly,“ řekl chlapec pomalu, „byl jsem ještě tak malý, že jsem jim pomáhat nemohl, takže jsem často trávil odpoledne u souseda. Byl to takový postarší muž a vlastně to byl můj jediný kamarád.“ Tomovy oči se rozšířily a přitáhl si chlapce pevně k hrudi.
„Ty jsi neměl žádné kamarády?“ Zeptal se Tom, svraštil obočí a kousl se do rtu. Srdce ho bolelo při pouhém pomyšlení na malého, osamělého Billa, který neměl žádné jiné přátele než starého muže odvedle.
„Vlastně ne,“ pokrčil chlapec trochu rozpačitě rameny, když ho Tom tak pevně objal. „Vždycky jsem se bál s kýmkoli ve škole mluvit.“ Tom si odfrkl a zavrtěl hlavou.
„A co když ses učil na kuchaře?“ Zeptal se muž a zvedl obočí, i když to Bill vidět nemohl, protože měl hlavu opřenou o mužovu hruď.
„No, tehdy jsem trávil veškerý volný čas u našich v hotelu na recepci, takže jsem se ani neobtěžoval s někým seznámit,“ povzdechl si chlapec tiše a zadíval se na mužovy pevné břišní svaly. „Pár holek se mě snažilo poznat, ale já věděl, že na kamarády nemám čas.“ Tom si zhluboka povzdechl, zvedl chlapcovu hlavu ze své hrudi a přitiskl své rty na Billovy. Líbal chlapce dlouze a sladce a doufal, že skrze polibek na Billa přenese své emoce. Nechápal, proč lidé nestojí fronty, aby se s černovlasým chlapcem seznámili. Vždyť byl jako sluníčko. I když teď, když o tom Tom přemýšlel, Bill v hotelu svých rodičů příliš nezářil. Zůstával schovaný ve stínu a dělal, co se po něm chtělo, aniž by si řekl o cokoliv, co si zasloužil. Zato poté, co přijel do Berlína, začal jedinečně zářit, když začal dělat to, co miloval nejvíc.
„Jsem tak šťastnej, že jsem tě našel,“ zamumlal Tom proti chlapcovým vlhkým rtům, až se na jeho tváři rozlil plachý úsměv.
„Já taky,“ zašeptal a otevřel oči. Všiml si, že se na něj Tom zblízka dívá, ale tentokrát zrak nesklopil. Brunetovy tmavé oči téměř jiskřily a Billovi ten pohled připadal neskutečně krásný. Dlouho se na sebe jen dívali a kradli si drobné polibky, než Billova víčka ztěžkla a už je nedokázal udržet otevřené.
Společně se zahrabali do přikrývek a Bill se jako obvykle schoulil po Tomově boku. Brunet nemohl hned usnout, a tak dál hladil chlapce po kůži a zíral do stropu. Těžko se dokázal ubránit smutku, když si vzpomněl, že Bill celý život prožil mezi lidmi, kteří ho neměli rádi. Neměl ani přátele, kteří by mu byli oporou. Brunet vůbec nechápal, jak je možné, že se z něj za ty roky nestal cynik. I když Toma více než těšilo, že chlapec je i po tom všem, čím si prošel, stále veselý a srdečný.
Spousta lidí by na chlapcově domácím prostředí neviděla nic špatného; alespoň se nestal obětí fyzického násilí a jeho základní potřeby nebyly zanedbány. Přesto Tom viděl, jak destruktivní vliv na chlapce tohle prostředí mělo, a nedokázal si ani představit, jaké to muselo být vyrůstat v takové atmosféře. Bill možná nechodil do školy pokrytý modřinami, ale jeho nitro bylo velmi zraněné lhostejností, s jakou se k chlapci jeho rodina chovala. Tom si Billa přitáhl blíž k tělu a okamžitě se rozhodl: Už nikdy víc. Už nikdy nedovolí, aby čelil takovému zacházení. Už nikdy nedovolí, aby jeho rodina toho sladkého černovlasého chlapce poskvrnila nebo zastínila jeho lesk svými stíny. Tom se postará o to, aby od nynějška zářil tak jasně, jak bude chtít.
***
Ačkoli se včerejší večer protáhl až do nočních hodin, Bill se probral relativně brzy. Snídaně byla jako obvykle připravena na stole ještě předtím, než se Tom probudil. Černovlásek se po nachystání snídaně odplížil do Tomova pokoje a posadil se na okraj postele. Něžně ho pohladil po tváři, až brunet nakrčil obočí.
„Probuď se, Tome,“ řekl chlapec tichým hlasem a natáhl se, aby Toma políbil na lehce popraskané rty. Ačkoli se Tom nacházel na půl cesty mezi bděním a spánkem, na jemný polibek automaticky odpověděl.
„Dobré ráno,“ zamumlal muž chraplavým hlasem a zvedl ruku k chlapcovu krku.
„Snídaně a káva jsou na stole,“ zamumlal tiše do brunetových rtů. Tom souhlasně zabroukal, ale nejevil známky, že by měl v plánu polibek ukončit. Bill si zhluboka povzdechl a nechal Toma pokračovat v něžném polibku, který mohl trvat bůhvíjak dlouho. Černovlásek přejel prstem po mužově bradě pokryté vousy směrem ke krku, až mu zajel na zátylek. Tom spokojeně do chlapcových rtů zabručel, ale brzy se to zabručení změnilo v zasténání, když se chlapec od jeho rtů odtáhl.
„Pojď se najíst,“ řekl Bill a lehce muže pohladil po tváři, než se vrátil do kuchyně. Tom si zhluboka povzdechl a vstal.
Poté, co se muž v pokoji oblékl, posadil se ke stolu. Široce se na Billa usmál a zatímco snídal, hleděl dál na chlapce. Bill se stále díval na muže na druhé straně stolu a lehce se začervenal, když si všiml, že se dívá přímo na něj, ale i tak se na jeho rtech objevil malý úsměv. Bill byl rád, že si pomalu začal zvykat na Tomovy projevy náklonnosti a pozornosti. Brunetovy dlouhé pohledy na jeho tvář a tělo stále ještě způsobovaly, že se červenal až po konečky uší, stejně jako u mnoha jiných věcí, které Tom dělal, ale už kvůli nim nemusel klopit pohled. Černovlásek si konečně začal uvědomovat, že má právo se na Toma dívat a dotýkat se ho. Jeho ruměnec se nejspíše ještě prohloubil, protože bez ohledu na to, jak moc se chlapec snažil více projevovat, jeho plachou povahu to nezměnilo. Zvlášť po včerejším večeru se Bill rozhodl sebrat odvahu a mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Zatím to vypadalo, že mu to jde dobře, i když to nedělal dlouho. Včera večer dokonce Tomovi trochu vyprávěl o své minulosti, a to bez pomoci alkoholu. Byla to pro něj velká věc. Tom začal pomalu otáčet klíčem v zámcích uvnitř Billa. Bylo to děsivé a překvapivě osvobozující zároveň. Poprvé v životě měl pocit, že někdo chce skutečně slyšet, co má na srdci.
Po snídani se oba jako obvykle odebrali na balkon, kde Tom opřený o zábradlí kouřil cigaretu a Bill popíjel čaj v pohodlném proutěném křesle. Ten pozoroval černovláska s drobným úsměvem na rtech. Bill k němu zvedl pohled a usmál se do šálku s čajem.
„Proč ses vlastně rozhodl stát kuchařem?“ Zeptal se Tom a pozvedl obočí. „Pochybuju, že tě k tomu rodiče vedli, a jsem si jistej, že po povinný školní docházce jsi mohl jít pracovat na recepci. Ale přesto ses rozhodl studovat řemeslo, o kterém jsi nevěděl, že ho kdy budeš moct využít. Proč?“ Bill našpulil rty a zadíval se na nazelenalou tekutinu ve svém šálku.
„Ten náš soused, Albert, uměl dobře vařit,“ začal chlapec svým typickým tichým hlasem, „učil mě vařit nějaká jídla. Vaření jsem si hned zamiloval, asi to bylo svým způsobem jako terapie. Na chvíli jsem se mohl ztratit v něčem jiném, aniž bych se musel omlouvat za svou existenci nebo se užírat tím, že se mi nedostává dost pozornosti od rodičů či sester. Albert mě povzbuzoval, abych šel studovat. Říkal, že člověk nikdy nemůže vědět, co mu život přinese, a tak jsem se rozhodl pro kuchařinu. Nikdy jsem nevěřil, že budu moct svoje dovednosti využít jinak než pro vlastní potěšení po nocích, ale…“ Bill se kousl do rtu a rychle se na bruneta podíval.
„Doufal jsi, že se ti to nakonec povede,“ dokončil Tom za chlapce s něžným tónem v hlase. Bill přikývl.
„Moje přání se splnilo, když jsi do hotelu mých rodičů přišel ty,“ řekl chlapec tichounkým hláskem a na tváři se mu objevil lehký ruměnec, když se mu koutky úst zkroutily do téměř neexistujícího úsměvu. Tom se široce usmál a natáhl se, aby Billa políbil na tvář. Neodvážil se ho políbit na rty, protože mu najednou došlo, že Bill nestojí o polibky chutnající po cigaretách. Nikdy to sice neřekl nahlas ani neodvrátil hlavu, ale Tom si všiml, že nakrčil nos, když na rtech ucítil pachuť cigaret.
Bill byl toho dne o poznání šťastnější než obvykle. Samozřejmě byl při práci tichý jako obvykle, ale u vaření si opět pobrukoval, což Tomovi vykouzlilo úsměv na tváři. Tom si nemohl pomoct, ale napadlo ho, jestli to není kvůli tomu, že se teď znají o něco lépe než dřív. Včera se jim konečně podařilo navázat konverzaci a po sexu si ještě chvíli povídali. Brunet měl přinejmenším pocit, že teď zná Billa zase o něco lépe a zdálo se mu, že jeho srdce snad vyskočí z hrudi, kdykoliv byl černovlásek poblíž. Kdykoli mu chlapec věnoval pohled, Tom si nemohl pomoci a široce se usmál. Černovlásek si nepřestával broukat a v očích mu tančilo štěstí, když mu na rtech stále hrál úsměv. Tom se trochu pousmál. Rychle se natáhl a přitiskl své rty na chlapcovy, než pokračoval ve vaření. Obvykle nechtěl Billovi při práci projevovat svou náklonnost, ale kdo by černovláskovi odolal, když byl takhle naprosto šťastný.
Bill se kvůli tomu polibku začervenal až po kořínky vlasů, ale přesto si dál spokojeně broukal a úsměv na jeho tváři jako by se ještě rozšířil. Chlapec se vlastně trochu divil, jak to, že se mu obličej od toho všeho usmívání ještě nerozpůlil na dvě části. V Tomově přítomnosti se cítil překvapivě lehce. Možná to bylo tím, že se konečně odvážil před mužem otevřít a svěřil se mu se svými pocity a myšlenkami. Jistě, otevření se vždy stavělo člověka do zranitelné pozice, ale zároveň se zdálo, že to z jeho ramen sňalo břemeno, o kterém nevěděl, že ho vůbec nese. Kdyby byl trochu odvážnější, tančil by po kuchyni a skočil Tomovi do náruče, aby ho vášnivě políbil, ale to by člověk s tak plachou osobností, jakou byl on, prostě neudělal. Místo toho se spokojil s broukáním a šťastným úsměvem.
Zdálo se, že jeho radost byla nakažlivá, protože kuchyní se neslo i další broukání a víc úsměvů než obvykle. Naštěstí to, že se kuchaři ponořili do melodie a číšníci jako by se ten den extra široce usmívali, nijak nenarušilo práci v kuchyni.
Poté, co se Tom převlékl do civilu a vrátil piercing na své místo, otočil se na černovláska vedle sebe, který si stále spokojeně pobrukoval. Tom měl pocit, že Bill za celý den ani na vteřinu neztichl, což bylo pro tak tichého chlapce velmi neobvyklé. Dokonce i teď, když se svlékal z rondonu a vrátil svoje piercingy na místo, si dál broukal. Když vyhrabal z úzké skříňky své civilní oblečení, byl už jen v boxerkách. Než si ho však stačil obléknout, Tom ho chytil za ruce a přitáhl si ho k tělu. Objal polonahého přítele kolem ramen a něžně ho políbil na rty. Bill v polibku roztál a ovinul mu ruce kolem krku. Jeho prsty opět tančily na brunetově krku, zatímco ten ho hladil po holých bocích.
Část Toma by nejraději chlapce přitiskla ke skříňkám a vzala si ho přesně teď a tady, jenže věděl, že Gustav je stále ve své kanceláři a určitě by nechtěl slyšet, jak jeho přítel souloží. Proto musel polibek přerušit dřív, než by začal být vášnivý a on by nakonec udělal přesně to, na co neměl dost odvahy. Bill se na Toma široce usmál, ačkoli jeho bledé tváře zdobil něžný ruměnec, a ještě jednou muže rychle políbil na rty, než se začal oblékat.
„Půjdeme?“ Zeptal se Bill, když se oblékl a zavřel dvířka své skříňky. Tom natáhl ruku, aby se dotkl chlapcovy tváře, a palcem pohladil tu hebkou kůži.
„Za chvilku,“ vydechl muž s malým, šťastným úsměvem na rtech. Billův úsměv se rozšířil, když si všiml šťastného záblesku v Tomových očích. Černovlásek vzal bruneta za ruku, kterou měl položenou na jeho obličeji, a natočil k němu tvář natolik, aby mohl přitisknout rty do dlaně toho druhého. Tom se usmál ještě víc a přitáhl si chlapce k poslednímu něžnému polibku, než opustili šatnu restaurace a vyrazili směrem k autu.
***
Tom a Bill dorazili do malé restaurace na brunch něco po jedenácté hodině. Tom si hned všiml matky a otce u jejich obvyklého stolu. Brunet zvedl ruku na pozdrav, aby upoutal pozornost rodičů, když mířili ke stolu. Když byli dostatečně blízko, Berta syna hned objala a pohladila ho po zádech. Když Jörg objal svého syna, Berta v objetí sevřela i Billa, což chlapce trochu zmátlo. Berta ho znala o poznání lépe než její manžel, ale předtím chlapce nikdy neobjala. Přesto jí s pocitem lehkého zmatení objetí opětoval a jemně ji poplácal po zádech.
„Je úžasné, že jsi přišel také,“ řekla žena se širokým úsměvem. Bill byl z ženiny poznámky ještě zmatenější, protože minulou neděli byl na společném rodinném obědě také. Tom se nad chlapcovým výrazem pousmál. Bylo pro něj příjemné vidět, že jeho matka a otec přivítali Billa s otevřenou náručí i přes jistou strnulost na začátku. Zvláště Berta si tichého a plachého chlapce velmi rychle oblíbila.
Poté se usadili ke stolu, kam přinesli jejich talíře s jídlem.
„Jak to jde v restauraci?“ Zeptal se Jörg, než si strčil do úst kus slaniny.
„Jde to dobře jako obvykle,“ odpověděl Tom s úsměvem. „Co u tebe?“ Jörg se chraplavě zasmál a zavrtěl hlavou.
„Dobrý, dobrý. I když tam už moc času netrávím,“ řekl s úsměvem. Tomův otec se před časem rozhodl, že si od své práce trochu odpočine. Měl možnost najmout schopné lidi a jeho neustálá přítomnost nebyla zase tak nutná, stačilo se tam objevit párkrát do měsíce.
„Snažila jsem se tvého otce přemluvit, aby se mnou jel na jarmark, ale on samozřejmě o nic takového nemá zájem,“ ušklíbla se Berta s úsměvem. „Hlavně, že televizi komentoval skoro každý den.“
„No, musel jsem jí komentovat, protože kuchaři v televizi neuměj ani správně vyslovit názvy svých jídel!“ Vykřikl Jörg a znělo to lehce frustrovaně, i když koutky jeho úst zkřivil malý úsměv. Tom se zasmál a zavrtěl hlavou. Také Bill se na otce svého přítele trochu pobaveně usmál.
„Je možné, že se tvůj otec docela rychle vrátí do práce, když ho to doma tak strašně moc frustruje,“ poplácala Berta svého muže po rameni.
„Jak to jde doma?“ Zeptala se žena po chvíli ticha. „Ještě tě neomrzelo být Tomův podnájemník?“ Bill se lehce začervenal a zakroutil hlavou. Tomovým rodičům o svém vztahu zatím neřekli, protože to bylo ještě čerstvé a minulou neděli se k tomu nějak nedostali. Tom se otočil na chlapce vedle sebe a zvedl obočí s tichou otázkou, zda může o jejich vztahu rodičům říct. Bill se ještě víc začervenal, ale přikývl a maličko se usmál.
„Vlastně Bill a já teď spolu chodíme,“ řekl Tom a rychle se podíval na rodiče.
„Už bylo na čase,“ vyhrkla Berta možná až moc nahlas, což přimělo několik zákazníků, aby zvědavě otočili hlavy směrem k jejich stolu. Žena si rukou zakryla ústa. „Hups.“ Tom se na matku zašklebil a zavrtěl hlavou. „A to jsi mi tvrdil, že mezi vámi dvěma nic není,“ pokračovala žena se širokým úsměvem. „Už bys měl vědět, že matky vždycky vědí všechno nejlíp.“ Bill se zasmál a otočil se na muže vedle sebe, kterému kvůli rozpakům zrudly tváře.
„Mami,“ zakňučel tiše Tom hlasem, který od něj Bill nikdy předtím neslyšel. „Tenkrát mezi námi nic nebylo.“ Berta se na syna zasmála a natáhla se, aby ho lehce pohladila po červenající se tváři.
„Neovlivňuje tě to nějak v práci?“ Zeptal se Jörg a pozvedl obočí. „Nechápej mě špatně, samozřejmě je skvělý, že sis našel partnera, ale není to střet zájmů? Bill je koneckonců tvůj podřízený.“ Tom si zhluboka povzdechl. Samozřejmě že první, na co jeho otec myslel, byl obchod, a to, co by se na něm mohlo pokazit.
„Nemyslím si, že by v tom byl jakýkoliv problém,“ řekl brunet a zvedl obočí. „V práci se chováme stejně jako předtím. Doma jsme pár. A tenhle fakt vůbec nijak neovlivňuje moje plány. Už dávno předtím, než se mezi mnou a Billem cokoliv stalo, jsem říkal, že bych chtěl jednou otevřít novou restauraci, kde by mohl být Bill šéfkuchařem. To, že jsme teď pár, neznamená, že bych Billa nějak upřednostňoval před ostatními. Už od začátku jsem s ním měl velké plány a tohle na tom vůbec nic nemění.“ Bill se ještě víc začervenal a kousl se do rtu. Bylo úžasné vědět, že mu Tom stále touží vyšlapat cestičku ke slávě, ale zároveň cítil i neskutečný tlak. Jistě, vést vlastní restauraci, nebo v tomto případě pracovat jako šéfkuchař v restauraci, která by byla Tomova, bylo všechno, po čem kdy toužil, ale přesto mu to připadalo jako příliš velký skok, i když to zatím byla jen slova. Chlapec si zhluboka povzdechl. Bylo zbytečné se stresovat. Tom mu hned první den v práci řekl, že zmíněný plán je otázkou několika let. Bill měl dost času naučit se pracovat v restauraci. Tom by jistě nepostavil svého chráněnce, který u něj pracoval teprve necelé dva měsíce, samotného do čela celé restaurace! Kromě toho, když ho nechal Tom na pár hodin vést svou restauraci, všechno šlo skvěle, takže se neměl čeho bát. Stačilo se zhluboka nadechnout a přestat se stresovat věcmi, které se ještě dlouho, dlouho nestanou.
„Fajn, fajn,“ řekl Jörg a zvedl odevzdaně ruce. „Když to říkáš, tak tomu věřím. Jen bych si přál, abys občas používal rozum a nenechal se tolik unášet emocemi.“ Tom se zhluboka nadechl. Vzal Billa za ruku a jemně ji stiskl.
„Zatím mě moje emoce a instinkty nikdy nezklamaly,“ řekl a podíval se na Billa se širokým úsměvem na tváři. Chlapec mu úsměv oplatil, ale nedokázal zabránit strachu, který hluboko uvnitř něj klíčil. Opravdu měl na to, aby splnil Tomova očekávání?
***
Tom byl v tak dobré náladě, že si Billova mlčení vůbec nevšiml. Hned po obědě se chlapec ponořil hluboko do svých myšlenek a pochybností. Samozřejmě věděl, že Tom chce, aby s ním Bill o všem mluvil, ale chlapec se stále bál to nadhodit. Brunet měl od začátku v plánu někdy v budoucnu otevřít novou restauraci a rozhodně chtěl Billa jako šéfkuchaře. Jak by mohl Bill tyto jeho sny zničit vlastními pochybnostmi a obavami? Bylo lepší nechat věci chvíli uklidnit než o nich hned začínat. Přesně tak se rozhodl. A možná, že se za pár měsíců bude cítit tak sebejistě, že bude na takovou zodpovědnost připraven! Strach z toho, že nebude schopen splnit Tomova očekávání, byl určitě jen dočasný. V tu chvíli si ani nedokázal představit, že by byl schopen vést kuchyni, alespoň ne déle než pár hodin. Nebyl si jistý svými schopnostmi, věděl, že umí skvěle vařit, ale s vedením restaurace neměl žádné zkušenosti. Jako šéfkuchař pracoval jen pár hodin, a i tehdy mu Georg s Claudette pomáhali. Navíc ti dva pomocní kuchaři byli dokonale milí, chápaví a vážili si ho. Ale co kdyby Tom jako jeho pomocné kuchaře najal zlé lidi, kteří by jeho talent znevažovali? Co kdyby Tom najal do restauraci lidi, kteří by ho ani trochu neposlouchali? Bill neuměl lidi seřvat, když udělali chybu! Neuměl být tak tvrdý jako Tom! Tom dokázal každého postavit do latě a dát mu jasně najevo, že on je ten, kdo tu velí. Bill si takovou dovednost nikdy neosvojil. A nejspíš se ji ani nikdy nenaučí!
Ve chvíli, kdy Tom otočil hlavu, Bill zmizel ve svém pokoji, jelikož byl prostě až příliš vystresovaný. Seděl na kraji postele, lokty se opíral o kolena a snažil se klidně a zhluboka dýchat. zavřel oči a byl tak pohroužený do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že se dveře jeho pokoje otevřely.
„Bille,“ promluvil Tom zmateným hlasem. „Je všechno v pořádku?“ Černovlásek vyděšeně nadskočil a rychlostí blesku k němu zvedl pohled, ale téměř stejně rychle ho odvrátil.
„Jo,“ odpověděl tiše. Brunet si zhluboka povzdechl a posadil se vedle chlapce.
„Už jsme o tom mluvili,“ řekl tichým, medovým hlasem. „Jestli máš něco na srdci, bude nejlepší, když mi to řekneš.“ Muž ovinul levou ruku kolem Billova ramene a jemně ho pohladil po paži. „Možná ti budu moct pomoct, když mi řekneš, co se děje.“ Přitiskl rty na chlapcův spánek, což mladšího přimělo hluboce vydechnout a zavřít oči. Bill se maličko přitiskl k jeho tělu.
„Mám pocit, že…“ Jeho větu přerušil zvonek u dveří. Chlapec rychle vyskočil z postele. „Jdu tam.“ Tom tiše zaklel poté, co chlapec vyběhl z pokoje. Bill se právě chystal říct, co má na srdci, ale ten zatracený zvonek ho přerušil.
Bill otevřel dveře a byl úplně zmatený, když si všiml mladé ženy v brýlích, která stála na prahu. Chlapec otevřel ústa, aniž by věděl, co říct. Tu osobu neviděl už celou věčnost. Vlastně od chvíle, kdy opustil hotel svých rodičů.
„Bille, kdo je to?“ Zeptal se. Tomův hlas se nesl chodbou, když kráčel směrem ke dveřím. Když se dostal za Billa, brunet úplně ztuhl.
„Co tady děláš?“ Zeptal se a zvedl obočí, když jeho výraz ztvrdl.
„Přišla jsem, abych odvezla Billa domů,“ řekla Carla, Billova nejstarší sestra, a zkřížila ruce na hrudi. Tom položil chlapci ruku na rameno, až se trochu zavrtěl.
„Bille…“
„Musím jít,“ odpověděl chlapec, aniž by zvedl pohled z podlahy. Tomovy oči se rozšířily.
„Cože?“
autor: Skebe–Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
