autor: Daissa
Epilog
O dva měsíce později…
Slunce svítilo na pár bledých nohou, které se pomalu komíhaly ve vzduchu, zatímco jejich majitel ležel na břiše natažený na tenké dece. Opíral si hlavu o složené paže a spokojeně čekal.
Billova kůže získávala pěkné, lehké opálení, když ležel na břehu jezera. Pobřeží tvořilo něco, co by se dalo nazvat spíš hlínou než pískem, a nebyly tu žádné šplouchající vlny, ale byl to nejlepší břeh v okolí. V rohu deky také ležel malý chladící box s nějakým občerstvením.
Nebylo to typické rande typu „piknik na pláži“ s chladivým mořským vánkem, košem plným jídla a pobíhajícími dětmi, ale Billovi to stačilo. Což bylo hlavně díky člověku, s nímž tu byl.
Ten někdo se právě vracel z veřejných záchodků v nedalekém parku. Tom se na černovláska usmál, když sestupoval po mírném travnatém svahu a Bill mu úsměv oplatil.
„Pořád nevím, proč čekáš,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou, když se rasta posadil.
„Zdá se, že když jsem s tebou, zapomínám na jídlo i tělesný potřeby,“ řekl Tom a zasmál se.
Bill nad tou kýčovitou hláškou protočil očima, ale přesto se začervenal.
Od toho vášnivého polibku v Billově ložnici šlo všechno jako po másle. Před vyučováním i po něm trávili čas společně. Ten první den se spolu nevyspali, ani v dalších dnech, jelikož oba věděli, že to časem přirozeně přijde. Billovi to nevadilo, protože věděl, že teď má stálého přítele. Každý den si toho vážil a vzpomínal, jaké to bylo, když věřil tomu, že nikdy nebude mít vztah. Jednou za čas se scházeli v Dunkin‘ Donuts, což brali jako takovou malou tradici. (Samozřejmě se poprvé setkali na půdě univerzity, ale to bylo veřejnější místo.)
Dělali typické seznamovací aktivity – večeře, kino… a dnes piknik u jezera. Byli tu jen proto, aby byli spolu, takže toho s sebou moc nebrali. Ve skutečnosti Bill počítal s tím, že se budou spíš líbat než mluvit nebo jíst.
„Škoda, že tu nejsou vlny,“ řekl teď Tom.
„A škoda, že se v nich nemůžeme koupat,“ dodal Bill. Pak ale pokrčil rameny. „Vlastně je to v pohodě. Stejně bych do tý špinavý vody nevlezl.“
„Jo, asi by ses pak musel pořádně osprchovat,“ řekl Tom a snažil se zachovat vážnou tvář.
„Sklapni!“ Zasmál se Bill. Nedbale šťouchl Toma do ramene.
Ti dva se spolu poprvé vyspali necelý měsíc po seznámení. Dělali to v Tomově bytě, což Bill upřednostňoval. Chtěl se při milování cítit být kompletně obklopený rastou. Tomovi by to však nikdy nepřiznal, jelikož to bylo až příliš trapné.
Bylo to mnohem lepší, než čekal. Nebyl si jistý, jestli byl v tu chvíli opravdu zamilovaný, ale stačilo mu, že se cítil naplněný víc než jen fyzicky. Nejisté pošťuchování z jeho strany vedlo k jistějšímu laskání. Jeho oči se od Tomových odtrhly jen zřídka – obvykle v náhlém návalu studu, který trval jen krátce. V jednu chvíli se nervozitou prostě zachichotal a při tom holčičím zvuku si zakryl ústa dlaní, ale Tom se zasmál spolu s ním, propletl prsty s jeho a vlepil mu polibek na tvář, než postupně pokračoval dál.
V záři následků se Bill přiměl k nevinnému prohlášení: „To bylo dobrý.“
„To mě vážně těší,“ řekl Tom a políbil ho na spánek.
Teď u jezera, se Billova očekávání naplnila, když se pomalu líbali na dece a jeho jazyk objížděl rastovy rty, jako by měli všechen čas na světě, než se znovu naplno dožadoval jeho úst.
S přestávkami se vždycky od sebe odtrhli, leželi vedle sebe a mluvili o všem možném. Kolik kreditů jim ještě chybí, na co se těší, až skončí škola, o technu versus elektropopu a o tom, jestli jim chutná lilek.
Budoucností se příliš nezabývali, raději nechávali věci přirozeně plynout a dělali to, co jim připadalo správné. A v těchto chvílích oba cítili, že takhle budou pokračovat přinejmenším ještě hodně dlouho, a to pro ně byla více než vítaná myšlenka…
KONEC
autor: Daissa
překlad: Lauinka
betaerad: J. :o)
