autor: EngelTraumer
Milenci a známí
Dům Georga Listinga byl úplným opakem domu Trümperových. Byl poněkud zchátralý a tráva Tomovi sahala až ke kotníkům. Chodník ke vchodovým dveřím byl popraskaný a nerovný. Když Tom zazvonil u dveří, uslyšel, že začal štěkat pes. O chvíli později k síťovým dveřím zamířila dobře stavěná postava. Byl začátek srpna a stále bylo horko, a tak Toma nepřekvapilo, že je hubený svalnatý muž bez trička. Jeho obličej se k tomu tělu moc nehodí, pomyslel si Tom. Poznal v něm staršího Georga Listinga z fotky v Billově románu. Měl delší vlasy, téměř po ramena, světle hnědé a úplně rovné.
„Georg Listing?“ Zeptal se Tom přes zástěnu dveří.
„Kdo se ptá?“ Zeptal se Georg a podíval se na něj přes zástěnu zúženýma zelenýma očima.
„Tom Kaulitz,“ představil se Tom. „Jsem soukromý detektiv.“
Georgovo obočí se nakrčilo do zamračeného výrazu, než si Tom všiml, že se mu v očích zalesklo pochopení. „Jste tu kvůli Billovi,“ vydechl.
„Najali si mě Billovi rodiče,“ vysvětlil Tom.
Georg odtáhl dveře a postavil se na stranu. Když Tom vstoupil, přiklusal k němu přátelský černý labrador, který ho začal očichávat a olizovat mu ruku. Tom se sklonil a jednou rukou psa pohladil. „Moc hezkej pes,“ řekl Georgovi.
„Díky,“ odpověděl Georg, než Toma zavedl do obývacího pokoje, kde shodil z opotřebované pohovky několik věcí. „Můžu vám nabídnut pivo nebo něco?“
„To je dobrý, díky,“ odpověděl Tom.
Georg přikývl a posadil se naproti němu. Pes zakňučel, položil Georgovi bradu na kolena a podíval se na něj velkýma hnědýma očima. Georg ho pohladil po hlavě a zeptal se: „Takže, co vám můžu říct víc než to, co jsem už řekl policii?“
„No, tak pro začátek…“ Tom vytáhl fotku z Billova milostného románu. Podržel ji Georgovi před obličejem s tázavě zdviženým obočím.
Georg na obrázek zíral, jako by ho měl přejet náklaďák. Tom sledoval, jak se mu sevřelo hrdlo, než řekl: „Uh…“
„Vy a Bill jste byli milenci,“ uzavřel to Tom tiše.
Georg znovu polkl. „Byli jsme děti,“ řekl nakonec chraplavým hlasem.
„Nesoudím vás,“ řekl Tom. „Každý má právo být šťastný.“
Georg se mu zadíval do očí. „To říkával i Bill.“
„Chtěl Bill, abyste s ním odešel?“ Zeptal se Tom. Už to tak nějak tušil z podtržených pasáží v knize a zajímalo ho, nakolik se Billovy reálné plány shodovaly s fiktivním příběhem.
„Jo,“ řekl Georg a uhnul pohledem. „Mluvili jsme o tom pořád. Bill měl takový sen…“ zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Nemyslel jsem si, že by to vážně udělal, a pak jednoho dne…“ podíval se zpátky na Toma. „Byl prostě pryč.“
„Takže vám neřekl, že se opravdu chystá odejít,“ ujasnil si Tom.
„Zeptal se mě asi týden předtím?“ řekl Georg. „Byl kvůli tomu bez sebe, ale když jsem odmítl, jen se rozbrečel,“ zavrtěl hlavou. „Cítil jsem se špatně, protože Bill už takhle brečel dost. Ale já prostě… nemohl jsem jít. Musel jsem se postarat o mamku a sestru… Můj táta umřel, když jsem byl mladší, a já si musel sehnat práci. Snažil jsem se je zaopatřit a…“ jeho hlas se zlomil. „Prostě jsem nemohl. Bill po mně chtěl, abych si vybral mezi ním a jimi… a já nemohl,“ zopakoval to ještě jednou a Tom v jeho očích spatřil bolest.
„Nikdo by neměl být postaven před taková rozhodnutí,“ řekl laskavě.
„Nikdo by neměl žít jako Bill,“ vyprskl Georg. Povzdechl si, znovu zavrtěl hlavou a vlasy se mu přes jedno oko spustily jako vodopád. „Zklamal jsem ho, a teď s tím musím žít. Už se nikdy nevrátí.“
„Jak to víte?“ Zeptal se Tom.
„Protože jsme si to přísahali. Když jsme byli mladší, přísahali jsme si, že jestli se někdy někdo z nás dostane z tohohle zasranýho města, už se nikdy nevrátí.“
„Jak můžete vědět, že Bill neodešel a nenašel horší místo, než je tohle?“ Zeptal se Tom.
Georg zavrtěl hlavou. „Alespoň je pryč od svýho otce,“ vyskočil z křesla a odstrčil psa. „Hele, tohle je vážně všechno, co vím.“
„Jeho otce?“ Zeptal se Tom a zůstal sedět.
„Jo, od toho parchanta Jorga,“ řekl Georg.
„Je nějaký důvod, proč by se Bill chtěl dostat pryč zrovna od něj?“
Georg ztuhl a jeho svalnatá záda se stáhla. „Řekl jsem, že víc nevím,“ zopakoval to, tentokrát tišeji.
„Georgu,“ řekl Tom, „potřebuju vědět všechno, abych Billa našel.“
„Proč ho prostě nenecháte jít?“ Zeptal se Georg a otočil se. „Proč nikdo kromě mě nedokáže přijmout to, že našel místo, kde může být šťastný?“
„Protože tyhle příběhy nemají vždycky šťastný konec,“ řekl Tom rozhodně a zvedl se z gauče. „Bill může být mrtvý, co vy víte.“
„Mrtvý nebo ne,“ řekl Georg. „Je rozhodně šťastnější, než by byl tady.“
Tom zavrtěl hlavou. „To mi nestačí. Ani nemůže, když jsem placenej za vyšetřování.“
„No prosím, jen do toho,“ ušklíbl se Georg. „Klidně si vezměte prachy. Je mi to jedno. Ale je načase, abychom všichni nechali Billa na pokoji!“ Zamířil pryč z pokoje, ale Tom ho následoval.
„LA, Georgu, že? Tam Bill odjel?“
Georg se otočil a Tom spatřil v jeho tváři rozrušení. Tušil, že má pravdu, že odpověď na vyšetřování je schovaná v ukrytém milostném románu.
„Já…“ snažil se vymluvit. „To vám nemůžu říct.“
Tom vytáhl knihu z kapsy a začal číst pasáž z ní: „Los Angeles znělo báječně. Bylo tam slunce, pláž a svoboda. Kdyby Samuel jel s ním, bylo by to jako v ráji.“ Dořekl a podíval se na Georgův zaražený výraz. „On jel do LA, že?“ Zeptal se Tom.
Georg uhnul pohledem a Tom pokračoval: „Vím o tobě a Billovi… Vím o tom bondage pornu… Vím o týhle knize. Stejnak nakonec zjistím, co skrýváš.“
Georg polkl, než jeho oči zaplály ohněm. „Máte pravdu, jasný?“ Řekl konečně.
„Jak?“ Zeptal se Tom. „Jak získal peníze? Pas?“
„Od stejnýho chlápka, od kterýho dostal to porno,“ odpověděl Georg. „Měl nějaký kontakty. Jediný, co musel Bill udělat, bylo…“ odvrátil pohled, „zapózovat na pár fotek a byl odsud pryč.“
Tom se ztěžka nadechl a v hrudi mu zaplál vztek. Pedofil, který využil Billovy touhy odejít z domova – jak víc odporný tenhle příběh může být?
„Co mi ještě tajíš?“ Zeptal se Tom. „O Jorgovi?“
Georg vytřeštil oči. „To mi řekněte vy, pane chytrý vyšetřovateli. Až doteď jste všechno dokonale věděl.“
„Zneužívání?“ Zeptal se Tom, i když tomu nechtěl věřit.
Georg se zamračil, a aniž by odpověděl, lehce přikývnul.
„Slovní? Fyzický?“ Zeptal se Tom, aniž by chtěl vyslovit to poslední. „Sexuální?“
Georg znovu přikývl. „Všechno,“ řekl se sevřenou čelistí. „Simone ho odvedla s sebou, když mu byl deset.“
Tom zaskřípal zuby, když si vzpomněl na Jorgovy poznámky o jeho „teploušském synovi“. Ten muž zjevně nedostal u výslechu moc prostoru. Tom ho chtěl v tu chvíli zavřít do vězení, ale věděl, že by to nedokázal. Neexistoval žádný jasný důkaz, a pochyboval, že Simone bude proti němu svědčit. Navíc chyběl předmět zneužívání.
„Dostal jste všechno, co jste chtěl?“ Zeptal se Georg a opět zněl zlomyslně.
„Ano, velmi jsi mi pomohl,“ odpověděl Tom naprosto klidně. „Díky.“
Georg přikývl, ale nepolevil v ostražitosti, když Toma vyprovázel ke dveřím.
Tom se vracel po rozpraskaném chodníku a měl plnou hlavu toho, co se dnes dozvěděl. Bylo to děsivé a smutné – strašně smutné. Žádného člověka by nemělo potkat tolik smutku. Billovi bylo teprve sedmnáct, když utekl, a už zažil víc bolesti než většina lidí dvakrát starších než on. Nebylo to správné a Tom byl víc než kdy jindy odhodlaný to napravit.
autor: EngelTraumer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
