Lost and Found 15. (konec)

autor: EngelTraumer

Růst k síle a stávání se celistvými

Bill a Tom se dohodli, že se druhý den vydají za Simone. To ráno se Tom probudil za zvuku sprchy. Z koupelny se nesl Billův tichý zpěv a Tom v něm rozeznával spíše německá slova a fráze než angličtinu. Tiše se usmál, stále ještě v polospánku, když poznal starou ukolébavku. Skoro hned zase usnul, ale po několika minutách se znovu probudil, když Bill vyšel z koupelny.
„Jsi na to připravený?“ Zeptal se ho Tom z postele.
Bill lehce pokrčil rameny. Měl na sobě ještě Tomovo tričko a boxerky. „Co si mám vzít na sebe?“ Zeptal se a otočil se na Toma, když se přehraboval v šuplíku, který prohlásil za svůj. „Já nevím… Nic z toho mi nepřipadá… vhodný. Je to moc vyzývavé – nebo křiklavé.“
„Bille…“ Tom se na posteli posadil.
„Co?“ Zeptal se Bill a otočil se. Ztěžka si povzdechl. „Neviděl jsem ji dva roky. Pardon, že jsem vyděšenej.“ Promnul si ruce, a pak si začal loupat černý lak na nehtech. „Možná bych si měl vzít tohle… Možná bych se neměl líčit.“
„Myslím, že bys měl jít takový, jaký jsi,“ odpověděl mu Tom vážně. „Možná už nejsi ta samá osoba, která opustila Magdeburk, ale stále jsi její syn. A ona tě bude milovat, ať už budeš vypadat jakkoli.“
Bill pokrčil rameny. „Já nevím.“ Otočil se, a ještě jednou se podíval do šuplíku.

Tom si povzdechl a vstal z postele. Přistoupil zezadu k Billovi a objal ho kolem pasu. Dal mu jemný polibek za ucho a znovu mu poradil: „Jsi krásný takový, jaký jsi. A ona to uvidí.“
Bill se kousl do rtu a položil své ruce na Tomovy. „Chci jen zůstat s tebou,“ zašeptal.
„Podívej, nechci tě nutit, ale dohodli jsme se, že dneska pojedeme – a taky, že pojedeme.“ Stáhl ruce a stiskl Billovy boky. „Teď se obleč.“
Bill si povzdechl. „Jak můžeš vědět, že se něco vyřeší?“
„Protože vím, že útěk před tvými obavami věci nespraví.“
„Jak to víš?“ Bill se otočil a svraštil čelo.
Tom chvíli mlčel, než se posadil na okraj postele. „Pojď sem,“ poplácal místo vedle sebe.
Bill nechal komodu a posadil se vedle Toma. „Co se děje?“ Zeptal se a natáhl se, aby vzal Toma za ruku.
„Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěl o své ženě?“ Zeptal se a otřel se palcem o Billovu ruku. Nevěděl, proč Billovi neřekl celý příběh už dřív, ale možná, že právě teď byla ta správná chvíle. Možná byl správný čas, aby Bill pochopil, že se před svou minulostí nemůže skrývat navždy.
„Jo,“ odpověděl Bill tiše a v jeho hlase zazněla otázka.

„Kdysi jsem pracoval pro berlínské policejní oddělení,“ pokračoval Tom a zadíval se na dokonalé rýhy Billových kloubů a prstů, „a byla to těžká práce a dny byly velmi dlouhý. Pro náš vztah to bylo opravdu těžký, protože jsme byli manželé teprve pár let.“ Tom se zamračil a cítil, jak mu v krku stoupá známý uzel emocí. Billova ruka stiskla tu jeho silněji, jako by tušil konec příběhu. „Jednou večer jsme šli na večeři, abychom strávili nějaký společný čas, ale…“ odkašlal si a pokračoval: „… cestou domů jsme se pohádali. Nepamatuju si, co jsme si řekli, vlastně si ani nepamatuju okamžiky, které tomu předcházely… Pamatuju si jen ten děsivý okamžik, kdy jsem si myslel, že umřu. Na vteřinu jsem spustil oči ze silnice,“ odmlčel se a cítil, jak se mu do očí derou slzy. Bylo to už tak dávno, že ho ani nenapadlo, že ho vyprávění toho příběhu Billovi tolik zasáhne. Uplynuly roky, ale Tom to stále viděl jako dokonalý obraz, poslední vzpomínka na tvář své ženy, která se zatvářila rozzlobeně a pak zděšeně.
Bill stiskl Tomovi ruku a naklonil se k němu blíž. „A když jsem se otočil, byli jsme napůl v protisměru a blížil se k nám náklaďák… Už bylo pozdě, abych se mu vyhnul, příliš pozdě…“ zašeptal Tom a po tváři mu stekla slza. „A když jsem se probudil… byla pryč.“
„Tommy…“ zašeptal tiše a zněl šokovaně.
Tom zvedl oči k Billovým a zjistil, že je má doširoka otevřené a vlhké. „Vím, jaké to je cítit se zodpovědný za smrt někoho jiného,“ řekl Tom pevně. „Ale musel jsem se naučit, že osud nás někdy zavede na místa, kam nechceme, a vezme nám životy, které nechceme nechat odejít.“

Billovi se zalily oči slzami a odvrátil pohled.
„Marcova smrt byla nehoda,“ řekl Tom tiše. „Něco, co jsi nemohl ovlivnit. Když jsem se vrátil na oddělení, byl jsem na dně a nedokázal jsem se s tím vyrovnat. Dlouho jsem bojoval, než jsem našel odvahu pokračovat ve svým životě, ale podařilo se mi to a věř mi, že tvůj život bude mnohem lepší a šťastnější, když dokážeš hodit svou minulost za hlavu – a nechat ji tam.“
Billova tvář se zkřivila slzami a několik mu jich steklo po tvářích. Otočil se do Tomova objetí a chvěl se, když prsty pevně zatínal do Tomova trička. Tom ho objal kolem ramen a nepustil ho po celou dobu, co Bill plakal.
Nakonec se Bill odtáhl a otřel si oči. „Když to dokážeš ty, dokážu to i já,“ řekl a rychle přikývl.
Tom se usmál a něžně ho políbil na rty. „A já budu stát po tvém boku.“
Bill ho znovu chytil za ruku a řekl: „Jinde bych tě ani mít nechtěl.“

***

Když jeli nahoru výtahem, Bill se třásl jako osika. Byl odhodlaný to udělat, ale přesto cítil hrůzu. Před svým starým životem utíkal tak dlouho, že si nebyl jistý, jestli si pamatuje, jak se má k matce chovat. Tom ho znovu a znovu ujišťoval, že ho stále miluje, ať se děje cokoli, a logická část Billova mozku to věděla. To ta jeho část, která vždycky pochybovala o lásce, o lásce kohokoli, se třásla strachy.
Pevně tiskl Tomovi ruku a druhou rukou si pohrával s náhrdelníkem, který mu Tom dal. Opakovaně palcem třel přívěsek a snažil se správně dýchat. Nebýt toho, že ho Tom držel za ruku, byl si Bill jistý, že už by dávno ztratil nervy.
Když se dveře otevřely, Bill na okamžik zamrzl.
„Pojď,“ řekl Tom. „Je to v pohodě.“ Stiskl Billovi ruku a maličko se na něj usmál. Po tom, co se mu Tom svěřil, k němu Bill pocítil nový druh respektu a lásky a následoval ho. To, že se díval na Toma, mu dodávalo sílu.

Když dorazili ke dveřím, jejichž číslo mu napsala, Tom na něj kývl. „Zaklepej.“
Bill se kousl do spodního rtu a zvedl pěst. Chvíli váhal, než rychle zaklepal.
Srdce mu při čekání bušilo v hrudi a on stiskl Tomovu ruku ve smrtelném sevření. Uslyšel kroky a zhluboka se nadechl, když se dveře otevřely. Ve dveřích se objevila Simone a její výraz se okamžitě změnil v šok, který rychle vystřídalo vzrušení a štěstí.
„Bille…“ zašeptala a její medově hnědé oči se zaleskly.
Bill na ni zíral a ztěžka polykal. Nevěděl, jestli dokáže mluvit. Tom ho postrčil dopředu a Simoniny oči k němu zalétly. Bill nedokázal přečíst její výraz, než k němu obrátila oči zpátky.
„Chceš jít dál?“ Zeptala se a natáhla k němu ruku. Tom pustil Billovy prsty, aby ho nechal jít za matkou, a Bill si na děsivý okamžik připadal, jako by byl hozen přes palubu bez záchranného kruhu. Když se Simonina teplá, měkká ruka sevřela kolem jeho, cítil, jak se jeho obavy rozplynuly. Následoval ji dovnitř, než jeho ruka plně sevřela tu její.
„Mami…“ zašeptal a její krásná tvář se naklonila vzhůru. Než Bill stačil pomyslet na to, že se bojí, vtáhl ji do svého objetí a přitiskl si její drobné tělo na svou hruď. Chvíli vypadala šokovaně, než ho objala kolem ramen.
„Bille,“ zašeptala s hlavou položenou na jeho hrudi. Srdce mu bušilo, ale tentokrát si nemyslel, že je to kvůli strachu. Možná to byla radost a štěstí. Možná měl pocit, že se vrací domů.

***

Simone a Bill si dlouho povídali a Tom se tiše omluvil. Předtím Bill požadoval, aby zůstal celou dobu, ale po úvodním přivítání si Tom myslel, že už další podporu nepotřebuje. Viděl na Billově tváři štěstí a v jeho hrudi to vyvolalo stejné pocity. Ze všeho nejvíc si přál, aby byl Bill šťastný, a konečně měl pocit, že se mu to daří.
O několik hodin později našel Bill Toma v hale, jak sleduje televizi.
„Ahoj,“ řekl s úsměvem. „Nechtěl jsem tě nechat tady dole dlouho čekat.“
Tom pokrčil rameny. „To je dobrý. Počkám, jak dlouho budeš potřebovat.“
Bill se posadil vedle něj a položil Tomovi hlavu na rameno. „Jsi na mě moc hodný, Tommy.“
„Snažím se,“ zabroukal Tom. „Jak to šlo?“
Bill chvíli mlčel, než zašeptal: „Cítím se zase celý, jako by tu byl ten kousek mého já, který mi dva roky chyběl.“
Znovu se ponořili do ticha, než Bill zašeptal: „Ale můžeme už jít domů? Chci se milovat.“
Tom se usmál. „Jistě.“

***

Bill se přitulil k jeho teplé a měkké hrudi. Tom už skoro spal, poté, co se dvakrát pomilovali. Nemyslel si, že by se někdy cítil šťastnější.
„Chceš se vrátit do Německa?“ Zašeptal Bill, čímž ho vytrhl ze spánku.
Tom se zamračil. „No, mám tam kancelář. Dům.“
„Chci se vrátit.“
„Cože?“ Tom při Billových slovech skoro vyletěl do sedu, jelikož teď už byl kompletně vzhůru.
„Chci se vrátit,“ zopakoval Bill a posadil se. Seděl v tureckém sedu, hrál si se svými nehty, a pak se odhodlaně podíval na Toma: „Chci se postavit svému otci.“
„Bille…“ Tom se posadil vedle něj. Chvíli se snažil najít slova. „Vážně? To je… to je dobře.“
Bill přikývl. „Rozhodl jsem se, že nedopustím, aby mi pocit viny kvůli Marcovi a strach z otce bránily v tom, kam skutečně patřím – k tobě a k matce.“

Tom se na něj zadíval, než se rozesmál. „To je skvělý! Naprosto úžasný!“ Chytil Billa za ruce a přitáhl si ho k sobě, aby ho políbil. „Díky tomu mám chuť se s tebou znovu milovat,“ zašeptal mu do úst.
Bill se usmál a odtáhl se. „Chci, abys proti němu zahájil řízení.“
Tom rychle přikývl. „Samozřejmě. Mluvil jsi o tom se Simone? Myslíš, že bude chtít, abych…?“
Bill přikývl. „Ano, mluvili jsme o tom, ale rozhodl jsem se až teď… Mluvili jsme i o tobě,“ řekl tiše
„A?“ Kousl se Tom do rtu.
„Řekl jsem jí o všem, co jsi pro mě udělal, a o tom, jak se díky tobě cítím,“ usmál se Bill maličko a Tom ho chytil za ruku a stiskl ji.
„A?“ Znovu naléhal.
„Myslím, že teď, když ví, že jsem zase v bezpečí, ti odpustí. Myslím, že pochopila, jak jsem díky tobě šťastný.“
„Doufám, že se mi podaří splnit všechna ta čekávání,“ řekl Tom.
„To už jsi udělal,“ odpověděl Bill, naklonil se k němu a chvíli ho něžně líbal. „Myslím, že bychom se měli vrátit co nejdřív.“

„Wow, to je…“ usmál se Tom a pak řekl: „Zarezervuju letenky. Měl bys to zavolat mámě.“
„To bych měl,“ řekl Bill. „Ale myslím, že jsi mi slíbil, že se se mnou znovu pomiluješ.“
Tom se široce usmál, stáhl Billa zpátky na postel a spojil jejich ústa. Billovy rty byly stejně sladké jako při prvním polibku a Tom už nikdy nemohl pochybovat o tom, co k tomu muži ve svém náručí cítí.
„Miluju tě,“ zašeptal a pohladil Billa po tváři.
„Navždy,“ doplnil Bill a zbožně se na Toma zadíval. „Na to nezapomeň.“
Tom přikývl a znovu spojil jejich ústa.
Nikdy by nečekal, co se za posledních několik měsíců může stát, a nevěděl, co se stane v budoucnu. Věděl však, že to nenávratně změnilo jeho život. Změnilo ho to k lepšímu a Tom si nepřál být nikde jinde než tady s Billem v náručí – navždy.

KONEC

autor: EngelTraumer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)