autor: em_rose483
Tom zahlédl Billa periferním viděním. Ale jen tak tak. Jeho mladší bratr ostražitě prohledával stůl, občas vytáhl z nepořádku nějaký předmět, prohlédl si ho, a pak ho pustil zpátky na hromadu. Přemýšlel, že by to měl jít zkontrolovat zblízka, kdyby si náhodou Bill hrál s něčím nebezpečným. Třeba zase s tím topinkovačem.
Když vstal, vyhrnul si džíny a zamířil ke svému dvojčeti. Když se k němu přiblížil, Bill se otočil a v očích mu zahořelo cosi nerozluštitelného. Zpětně zjistil, že to byl spíše šibalský záblesk.
„Tommy,“ řekl a vzrušeně Tomovi pokynul. „Tommy, pojď sem.“
„Jsem tady,“ odpověděl Tom snaživě a zastavil se před bratrem. Bill se usmíval a jeho tvář zářila. Tom mu úsměv opětoval, dělal to vždycky, když na něj Bill zářil.
„Která barva se nejlíp hodí k naší pleti?“
Tom dvakrát zamrkal, když zaostřil na dvě tyčinky třpytivých očních linek, kterými na něj Bill mával. Bill poskočil, čímž Toma pobídl k odpovědi: „Tahle,“ řekl poslušně a ukázal na třpytivou tyčinku s vířivým nápisem podél, který mu prozradil, že jsou to stříbrné třpytky místo zlatých.
Bill přikývl a rozzářil se ještě víc: „Taky jsem si to myslel, zlatá není naše barva. Stejně by se nehodila k tomu lesku na rty, co jsem pro nás vybral.“
„Pro nás?“ Odvážil se Tom zeptat a lehce se od Billa odsunul.
Bill přikývl a zakýval hlavou nahoru a dolů: „Když vidím, jak pořád báječně vypadám, myslím, že je načase, abych se podělil o své umělecké dovednosti se štětcem na make-up.“
Tomovy ruce sebou škubly v reflexivním sebeobranném mechanismu. Bill to samozřejmě zkoušel už dříve a Tomovi se zatím dařilo vyhýbat se tomu, aby se dostal pod štětec. Nebo alespoň rozptýlit Billa natolik, aby od svého snažení upustil.
„Já vypadám dobře i bez make-upu,“ začal Tom nejistě. Pro jistotu udělal od Billa ještě jeden krok dozadu.
Bill mávl rukou nad jeho protestem a smetl ho pryč, jako by to byl komár. „To sice jo, ale potřebuješ novej vzhled. Holá tvář už je hit minulý sezóny.“
Tom se z toho musel vymluvit. Rychle si v hlavě procházel možnosti a plánoval útěk. Napadlo ho, že by mohl Billa zapojit do konverzace až do jejich dalšího rozhovoru. Možná by ten nadcházející měl menší dopad na Billovy umělecké touhy.
Koleny narazil do opěradla pohovky, kterou předtím obýval mezi rozhovory, a dopadl na ni. Bill po něm stále máchal štětcem s příliš velkým množstvím třpytek.
„Georgovi a Gustavovi to sluší i bez make-upu,“ namítl. Vrhl na oční linku ostražitý pohled, když Bill udělal krok vpřed.
„Na ně přijde řada taky, neboj,“ cvrlikal Bill, usmíval se a poskakoval před Tomem z jedné nohy na druhou.
Tom se přitiskl k polstrované pohovce a doufal, že se do ní vcucne. Věděl, že je to nemožné přání, ale možná, že když pořádně zatlačí…
Bill teď stál nad ním a snažil se roztáhnout Tomovy nohy, aby mohl zaujmout pozici mezi nimi. To bylo vážně nebezpečné místo, pomyslel si Tom. Bill mohl kdykoli zaútočit.
Tom zalapal po dechu.
„Kluci! Na místa!“ Zachránil ho… manažer. Tom polkl a sledoval ďábelský černý štětec v Billově kapse. Bylo to těsné, vměstnat něco do Billa byl vždycky vzhledem k nekonečně malým rozměrům většiny Billových, no, všeho, nadlidský výkon. Jak se dalo čekat, třpytkami posetá hůlka se ukázala být pro Billovy kapsy příliš velká a Tom s mírným zděšením sledoval, jak se ta věc za doprovodného Billova zafunění opět vynořila.
„Všichni připraveni?“ Houkl David do místnosti, kterou v tuto chvíli obývala pouze kapela a pár lidí z crew poté, co se poslední skupina tazatelů vytratila. Vytratila, ale zanechala za sebou nadmíru kreativního Billa.
V tu chvíli se Bill rozhodl, že se uvelebí Tomovi do klína: „Necháš mě, abych tě nalíčil na náš další rozhovor?“ Zeptal se ho Bill, točil v prstech smrtící tyčinkou a se spokojeným mručením se ovinul kolem Toma.
Ten se soustředil pouze na oční linky, když pevně řekl: „Ne.“ Bill sebou obzvlášť bezohledně švihl a Tom sebou trhl. „Opatrně, Bille!“
„Nic jsem neudělal!“ Bill se zavrtěl v Tomově klíně a protočil nad ním očima.
Tom se snažil držet dál od Billovy třepetající se ruky. Stále tam držely třpytky.
„Bille, nemůžeš při rozhovoru sedět Tomovi na klíně,“ řekl jim David, když vstoupil do obývací části jejich apartmá. Bill zabručel, ale poslušně sklouzl z Tomova klína a místo toho, aby vytrval ve svém předchozím úsilí, schoval oční linky do náprsní kapsy. Tom upřeným pohledem sledoval každý jeho pohyb.
O chvíli později se k nim na pohovku připojili Georg a Gustav a nechali Toma, aby se přisunul blíž k Billovi. Téměř cítil pach té černé věci. Bylo to opravdu děsivé, ale stál si za svým. Koneckonců byl skutečný muž.
„Gusi, necháš mě, abych tě nalíčil, že jo?“ Bill se zavrtěl vedle Toma, dokud se pohodlně neusadil po Tomově boku. Tom otočil hlavu a sledoval Gustavovu reakci.
„Jasně, že jo,“ pokrčil rameny Gustav.
Bill se ušklíbl.
Zajímavé.
Možná bylo klíčem k úspěchu podřízení se. Něco o tom, že je všechno relativní. Tom se rozhodl, že to zkusí takhle. Koneckonců nikdy nebyl filozof.
***
Mise splněna. Rozhovor skončil před pouhým okamžikem a Tom úspěšně vklouzl do koupelny. Celý rozhovor sledoval tenkou bouli ukrytou na Billově hrudi a snažil se sebrat odvahu, vyskočit a prostě to vytáhnout.
Byl si naprosto jistý, že si toho žena, která s nimi rozhovor vedla, všimla. Nejspíš si vzala do hlavy, že se dívá na Billova prsa. Což bylo hloupé, protože Bill žádná prsa neměl. Přesto ta představa nebyla tak směšná, když uvážíme, že si Tom dovolil pár kradmých pohledů, zatímco držel oční linky co nejdál od sebe svým smrtícím pohledem.
Tomovi připadalo mytí rukou jako dobrý nápad, rád se udržoval v čistotě. Když se však natahoval po mýdle, stáhl ruku zpátky. Vedle mýdla ležel další štětec s černými třpytkami.
Vypadalo to docela nevinně, ale Tom moc dobře věděl. Teď byl v pasti. Jednomu z nich se ho podařilo zahnat do kouta v koupelně, zatímco jeho příliš rozrušený bratr se krčil venku s jedním ze svých dalších štětců.
Možná dostane další šanci to Billovi vymluvit. Možná by jako rozptýlení stačil polibek.
Otevřel dveře a vyklouzl ven. Očima rychle přelétl celou místnost. Přejel přes člena jejich týmu a Gustava hrajícího karetní hru u konferenčního stolku, zabloudil k Davidovi, který si zase povídal s Natálií, a přeskočil k Michaelovi hlídajícímu dveře. Toma zajímalo, jestli ví, že skutečné nebezpečí se skrývá uvnitř apartmá.
Všiml si Billa. Jeho dvojče mávalo Georgovi před obličejem něčím větším než očními linkami a trochu poskakovalo. Když Tom udělal nejistý krok směrem k nim, všiml si Billova uraženého výrazu.
Když se přiblížil natolik, aby slyšel rozhovor svých spoluhráčů, zaslechl, jak Bill zacvrlikal: „Prosím, dovolíš mi, abych ti natočil vlasy?“
Uvědomil si, že Bill v rukou drží kulmu.
Tom ji pozorně sledoval zúženýma očima a snažil se odhadnout kamarádovu reakci dřív, než cokoliv řekne. Gustavovu reakci na Billovy předchozí pokroky považoval za spornou, proto bylo nutné další zkoumání.
Georg se lehce zasmál, pohodil vlasy, a pak si Billa změřil pohledem, který jasně říkal „v žádném případě, ani za tisíc milionů let.“
Bill se na Georga zamračil a zkřížil ruce. Ale netlačil na pilu.
Tohle bude muset zkusit i Tom.
„Později Toma nalíčím,“ oznámil Bill jejich baskytaristovi, vylezl na židli a složil nohy pod sebe s grácií, kterou umělo jen jeho mladší dvojče. Kdyby Bill nebyl v tu chvíli tak nebezpečný, Tom by si pomyslel, že vypadá rozkošně.
„To je hezký, nezapomeň potom nalíčit i Gustava,“ odpověděl Georg.
Tom se rozhodl, že teď je ten správný čas zasáhnout: „S tímhle se ke mně ani nepřiblížíš.“
Bill vydal utrápený zvuk a natáhl k Tomovi chtivé prsty: „Tommyyy.“
Tom se ani nepohnul. Nehodlal se nechat obměkčit Billovýma prosebnýma očima a kňučením.
Georg si odfrkl.
Bill znovu zakňučel.
Tom šel ke svému dvojčeti a vmáčkl se do křesla vedle Billa. Bill spokojeně zamňoukal a přitulil se k Tomovu boku. Tom lehce objal Billa kolem štíhlých ramen, ale věděl, že to stačí. Jeho přehnaně láskyplná stránka se objevovala, jen když měli dvojčecí chvilku a poblíž nebyli žádní jistí, příliš vnímaví kamarádi z kapely.
Georg a Bill začali vtipkovat a Tom se dostal do příjemného rozpoložení. Ani si nevšiml, když se jedna Billova ruka vplížila do kapsy a vytáhla štětec.
Všiml si však, když se mu štětec nebezpečně přiblížil k obličeji.
„Bille, co to je?“ Zeptal se a odsunul se, co nejdál to bylo možné, když se mačkali v křesle určeném jen pro jednoho. Dvojčata Kaulitzova byla sice hubená, ale když na něj Bill skočil takhle bez varování a se zbraní hromadného ničení, najít rychlou únikovou cestu bylo nepravděpodobné.
„Uklidni se,“ okřikl ho Bill a konejšivě třel Tomovi ruku po horní části paže, „to nejsou oční stíny.“
Tom se zahleděl na štětec. Skutečně nebyly. Bylo to však růžové a Tomovi neuniklo, že tam nechybí třpytky.
„Je to lesk na rty,“ ujistil se.
Bill nadšeně přikývl a řetízky na jeho krku zacinkaly: „Perfektně se hodí k tvému odstínu pleti.“
„Vážně?“ Zakňučel Tom a snažil se vyprostit z pasti.
„A taky má to správné množství třpytek,“ pokračoval Bill, zjevně nevnímající Tomovo trápení. Bill odšroubovával uzávěr.
Lepkavý růžový štěteček se vynořil a Tom málem vykřikl.
„Georgu,“ zavolal a doufal, že mu jeho přítel pomůže.
Ale Georg se jako obvykle ukázal být k ničemu. Zvedl se, chechtal se nad dvojčaty, a pak se odšoural ke stolku. Tom zakňučel.
„Potřebuju si na někom vyzkoušet své schopnosti,“ řekl mu Bill a pleskl Toma po bránící se ruce.
„Tak to zkoušej na sobě,“ zkusil Tom, a konečně se zpod Billa vymanil.
„Ale já už to sám na sobě umím, podívej!“ Rozzářil se Bill, pohladil se rukou po obličeji a nevinně zamrkal.
Tom se zavrtěl a snažil se svému drahému dvojčeti nepodlehnout.
Ale Bill byl tentokrát první a vášnivě prohlásil: „Nikdo nerozumí skutečnému stylu.“
Tom se kousl do rtu, a pak natáhl ruku k Billovi, aby ho za ni vzal. Bill ji odsunul a místo toho si otráveně povzdechl. Ale Tom znal Billa až příliš dobře, a věděl, že když dostane malé popostrčení, udělal by téměř cokoli, a Tom přesně věděl, o jaký druh popostrčení Billovi jde.
Poté, co se spěšně podíval přes rameno, aby se ujistil, že je nikdo nešpehuje, se sklonil, až se jeho tvář ocitla jen milimetr vedle Billovy. Vyplázl jazyk a jemně olízl jeho ucho, jen ochutnal, než se s úsměvem odtáhl.
Bill vypískl a ucukl, když se snažil uklidnit. Tom se bratrovu vyvádění zasmál a znovu mu nabídl ruku. Tentokrát se jí Bill bez váhání chopil a s Tomovou pomocí se zvedl z pohodlného křesla.
Oba zamířili do koupelny, Tomova předchozího útočiště, a vklouzli dovnitř. Nikdo jim nevěnoval jediný pohled, protože si už dávno zvykli na poněkud zvláštní chování dvojčat.
„Co to děláme?“ Zabručel Bill, když mu Tom ukázal, aby se posadil na záchodové prkénko.
Tom se nadechl a pak vydechl a v duchu se připravoval na další krok. Chystal se do toho jít. Očima se zadíval na zem a zaměřil se na prasklinu v jedné z jinak naprosto perfektních dlaždic.
„Můžeš na mě dát trochu těch třpytek,“ vydechl rezignovaně a vzhlédl k Billovi.
Tom se rozhodl, že to bude stát za to. Billův úsměv byl tak zářivý, že zářil jasněji než jakákoli hvězda, kterou kdy viděl. Jestli tohle byla jeho odměna za to, že si nechá na rty natřít trochu toho lesku, už se nemohl dočkat své odměny.
Tom sledoval, jak k němu Bill přibíhá a mává růžovým třpytivým štětečkem. Bojoval se svými reflexy, aby se od lepkavé hmoty neodvrátil, a zůstal na místě.
„Nehýbej se, Tommy,“ okřikl ho Bill a naklonil se k němu.
Tom odhodlaně stál a pozoroval štětec, až šilhal.
Bill rozetřel lesk na Tomův spodní ret, pak na horní a pečlivě ho tu a tam upravoval, dokud nebyl spokojený.
„Hotovo,“ prohlásil a s vlastním lesklým úsměvem se odtáhl.
Tom si zkusmo otřel horní ret o spodní a špičkou jazyka lesk ochutnal.
„Nedělej to!“ Vyhrkl Bill. „Zničíš to!“
Tom ho ignoroval a zamručel, když ucítil jahody: „Chutná mi.“
Bill se chvíli tvářil pohoršeně, než se přitiskl blíž: „Tak mi trochu nech!“
„Mmmph,“ vydechl Tom překvapeně, když si Bill vyžádal jeho rty v kousavém polibku. Tom se chystal Billovi připomenout, že pokud nepřestane, nezbude mu ani trošička lesku, než se zarazil; jeho mužnost by byla rozhodně zpochybněna, kdyby pokračoval v tomto konkrétním myšlenkovém pochodu.
Bill dál sál Tomovy rty, mlaskal a občas se odtáhl jen natolik, aby ty naběhlé rty olízl.
„Chutnáš skvěle, Tommy,“ zamručel Bill.
Tom se zmohl jen na to, že mu polibek opětoval a dovolil Billovi, aby ho přitlačil zpět k umyvadlu. Nic na světě nebylo lepší než líbat své dvojče.
Nakonec se však Bill odtáhl, mlaskl rty a zadíval se na Toma skrze řasy.
„Nevím, proč mi to nedovolíš dělat častěji,“ zakňučel Bill, obtočil Tomovi ruku kolem krku a přitulil se k němu.
„Protože bych tě zastínil?“ Zkusil to v naději, že to Billa odradí od jeho mise.
Bill zalapal po dechu, vymanil se z Tomova objetí a zatvářil se zděšeně: „To nemůžeš!“
Tom se trefil do černého.
„To je pravda,“ řekl svému dvojčeti, „nikdy bych tě nemohl zastínit.“
Bill se rozzářil svým speciálním Tomovým paprskem a znovu se naklonil, aby olízl koutek jeho rtů.
„Tak já zapracuju na Georgovi,“ řekl Bill, „ten mě v žádným případě nezastíní, ani kdyby měl oční stíny.“
Tom se ušklíbl. Věci ve světě byly napraveny. A pořád měl Billa.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
