autor: eyelinedmuse
„Oblékni se,“ zamumlal faraon, když si znovu nasadil zlaté šperky, nasadil si přes hlavu hrudní plát a upravil si ho tak, aby byl rovně. Bill od něj odvrátil pohled k zemi a uviděl, jak jeho roucho a opasek leží zmuchlané u bazénu. Pomalu se sehnul, aby je zvedl, a ignoroval bolest uvnitř něj. Odvrátil tvář od druhého muže, když znovu oblékal tuniku a zavazoval ji. Kromě slz, které mu rychle zasychaly na tváři, se cítil otupělý. Už mu na ničem nezáleželo. Stál u zatažených závěsů a mlčel, když Faraon dokončil svou úpravu.
Faraon se k němu přiblížil a Bill od něj ucukl, než si uvědomil, co dělá. Přistihl se a vyděšeně se na Faraona podíval. Přivítal ho úsměv, když se muž natáhl kolem něj, odhrnul závěs a gestem mu naznačil, aby prošel první. Bill se mu přikrčil pod paží a prošel, přičemž okamžitě spatřil palácové stráže, které stále stály u dveří. Nepohnuli se ze svých pozic a nevěnovali dvojici ani pohled, když vycházeli ze soukromého bazénu a zamířili k východu. Bill spolkl knedlík slz. Kde se to ocitl, že někomu, koho připravili o samotnou důstojnost, nevěnovali ani pohled plný soucitu nebo lítosti?
Nebylo to poprvé, co se Billovi zhroutil svět, ale bylo to poprvé, kdy věděl, že je úplně sám.
„Řekneš mu, že ses rozhodl být se mnou,“ prořízl jeho myšlenky faraonův hlas a vrátil Billa do reality. „Nedovolím, aby přání bohů narušil obyčejný smrtelník.“
Bill na něj zíral a neměl slov, kterými by odpověděl.
„Ať se sem nevrací. Své tělo i mysl odevzdáš Faraonovi. Jestli ho tu ještě někdo někdy uvidí, nechám ho na místě zabít,“ pokračoval muž a natáhl ruku, aby Billovi odhrnul pramen vlasů za ucho. Tohle gesto bylo něžné v kontrastu s jeho drsnými slovy. Bill trhl hlavou a ostražitě se na Faraona podíval.
„Časem se to naučíš,“ povzdechl si Faraon, než se znovu rozešel. „Nechám ho zadržet, abys mohl řádně odejít ze své minulosti a vstoupit do svého nového osudu. Budeš se muset dát do pořádku, než tě veřejnost znovu spatří.“
Bill mu stále neodpovídal, jen kráčel za ním a ani se nenamáhal skrýt zjevné pokulhávání. Neměl na koho udělat dojem, co záleželo na tom, co si o něm veřejnost myslí? Byl jen loutkou tančící na Faraonův povel. I přestože si Faraon myslel, že ovládá ucho bohů, stejně manipuloval situací ve svůj prospěch a znemožňoval Billovi vrátit se domů nebo říct Tomovi pravdu, aniž by ohrozil jeho život. Věděl, že Tom by se ho pokusil dostat domů, a to nemohl dopustit.
Zbytek chůze proběhl v tichosti, ale než došli do hlavní místnosti, připojila se k nim na nenápadné Faraonovo gesto mladá služebná. Malá trojice se zastavila a Bill se stal předmětem hodnocení, když si ho oba prohlíželi. Bill se podíval přes Faraonovo rameno a nechtěl svou existenci přiznat víc, než musel. Cítil, jak mu v denním žáru pomalu usychají vlasy, ale neobtěžoval se je v dívčině přítomnosti uhlazovat.
„Udělej ji reprezentativní,“ zaslechl šeptat, než se Faraon otočil a nechal dvojici stát a zírat na sebe. Bill zmateně zamžoural, vážně ho právě…
„Má paní,“ řekla tiše služebná a udělala rychlé pukrle. Billovy oči se rozšířily. Opravdu ho právě nazval ženou.
Služebná si zřejmě špatně vyložila jeho zděšený výraz a natáhla k němu ruku, aby ho rychle uklidnila. „To je v pořádku. Pojď se mnou, prosím, Faraon si přeje, abych tě oblékla.“ Odvrátila se a začala kráčet k malým dveřím. Po chvíli váhání ji Bill následoval. Tohle byl jeho osud a on s ním nemohl bojovat. Ten muž byl bohem na zemi a jeho dosah byl nekonečný. I kdyby se před ním pokusil uniknout, neměl se kam schovat.
Zjistil, že žena stojí u židle a s očekáváním na něj hledí. Posadil se na nabízené místo a s povzdechem zavřel oči, když se začala přehrabovat v nádobkách s líčidly a štětci. Její občasné tiché zamručení si pro sebe mu připomnělo dobu nedávno minulou a on se přistihl, že bojuje s dalším přívalem slz. Gustav mu šeptal slova povzbuzení, když ho připravoval na aukci, a Bill kvůli němu seděl tiše, stejně jako kvůli této mladé dívce a jejím jemným slovům. Zdálo se, že jeho život nikdy nebude patřit jemu, ale bude přecházet z jednoho člověka na druhého.
Otevřel oči a zadíval se na dívku před sebou, jak třídí různá roucha, která byla v místnosti. Soustředil se na svou přítomnost a snažil se zahnat minulost a bolest, kterou přinášela. Nechtěl se litovat. Ne dnes, ne teď, ne když Tom potřeboval, aby byl silný. Ne když Tomův život závisel na tom, jestli bude dostatečně přesvědčivý, aby ho donutil odejít a neohlížet se zpět.
Služebná se k němu otočila, v ruce tmavě karmínový plášť a v druhé zlatý náhrdelník. „Myslím, že tahle barva ti bude slušet,“ řekla vesele. „Potřebuješ pomoct s oblékáním?“
Bill zavrtěl hlavou, vstal ze židle a vzal si nabízené věci. Ještě jednou se uklonila a opustila místnost.
***
Když Bill skončil, zjistil, že je mladá dívka pryč, a vydal se zpět na místo, kde byl poprvé představen Faraonovi. Když vstoupil do místnosti, Faraon si ho všiml a jednou mu pokynul prstem, aby vyšel ven. Bill se ve svém dlouhém rouchu pohyboval pomaleji, snažil se nekulhat a zlatý náhrdelník na krku mu těžce připomínal, že teď patří někomu jinému. Jak se blížil k Faraonovým nohám, nespouštěl z nich oči a Toma si při svém přibližování vědomě nevšímal.
Periferním viděním zahlédl, že Tom stále stojí mezi dvěma strážci a hlavu má opatrně nakloněnou na stranu, když si prohlížel Billův nový účes a oblečení. Když Bill sestupoval po schodech, aby se postavil vedle faraona, držel hlavu vztyčenou. Pomalu se otočil k Tomovi a jeho tvář byla netečná, když se mu podíval do očí. Hleděli na sebe, Tomův pohled ho propaloval, až mu srdce protestně bušilo do hrudi. Polkl, sklopil zrak a přerušil oční kontakt. Nemohl se na Toma podívat a nechat ho vidět pravdu. Nemohl dovolit, aby to pokazil.
Otočil hlavu, aby se podíval na Faraona, a viděl, že na něj zírá s pozvednutým obočím. Faraon jen kývl hlavou a Bill zavřel oči, a ještě jednou přikývl. Věděl, co má udělat, ale nemohl – ne když Faraon poslouchal každé jeho slovo.
„Chtěl bych ho doprovodit ven z paláce,“ zamumlal Bill a ulevilo se mu, že Faraon souhlasil a dovolil mu to. Bill pomalu sešel po schodech dolů a došel k Tomovi, zastavil se před ním a díval se z jednoho strážce na druhého, když přemýšlel, jestli je nechají, aby se rozloučili.
„Prosím, pojď se mnou,“ řekl Bill tiše a ustoupil dozadu, než začal kráčet ke vchodu, kterým je předtím vedli. Tomovy kroky se ozvaly za Billem a rychle se ocitl vedle něj. Bill se přiblížil tak blízko, jak se jen odvážil, a dotkl se Toma ramenem. Toužil po útěšných dotecích, ale příliš se bál, že je někdo uvidí. Stráže, o nichž Bill doufal, že zůstanou vzadu, sledovaly dvojici v nepříjemném těsném kontaktu a mohly slyšet každé slovo, jež bylo vyřčeno, nebo vidět každý dotek, který si vyměnili. Bill věděl, že kdyby něco pokazil, Faraon by se o tom dozvěděl a Tom by byl tím, kdo by za jeho prohřešek zaplatil.
Když vyšli ven a kovové dveře zavrzaly, Bill se konečně odvážil vydechnout „Tome“ pod nosem. Věděl, že ho Tom slyšel, i když si skoro nebyl jistý, zda ho vůbec vyslovil.
„Tohle nemusíš dělat,“ slyšel ho opáčit, vědom si stráží za sebou i ticha, které jako by se teď rozléhalo kolem nich.
Bill se kousl do rtu a otočil se na stráže, než se obrátil k Tomovi a řekl to dostatečně nahlas, aby to slyšeli i oni. „Tady budu šťastný. Rozhodl jsem se být s ním a tobě děkuji za všechno.“ Vyhnul se pohledu na Toma, když vyslovoval svou lež, jelikož nechtěl, aby byla vidět pravda.
Potřeboval se ujistit, že se Tom už nevrátí a že se mu ta slova zaříznou hluboko do duše.
„Bille, ne. Tohle nemusíš dělat,“ zopakoval Tom a natáhl ruku, aby se dotkl jeho ramene. Ten však ucukl a upřel oči do země. „Bille, prosím tě. Nech mě s ním ještě jednou promluvit. Určitě je něco, co mu můžu nabídnout za tvou svobodu.“
„Ne, Tome. Ne. Prostě ne,“ řekl Bill bolestně a nutil se ta slova říct. Polykal ten obrovský knedlík v krku, když pečlivě formuloval další lež. „Chci být s Faraonem.“
Tom mlčel, když došli k hranici pozemku. Billa bolelo srdce v hrudi a bylo pro něj téměř nemožné podívat se na muže, který pro něj tolik znamenal. Zavřel oči a zvedl tvář, aby se při dalším otevření díval na Toma. Chtěl si zapamatovat každý detail jeho tváře, chtěl si umět vážit i těchto posledních bolestných chvil v jeho přítomnosti. Po dnešku už ho nikdy neuvidí; chtěl ještě jednou přejet prsty po kůži svého milovaného, ale neodvážil se, když byly palácové stráže tak blízko.
Ještě jednou se podíval přes rameno na stráže, než se obrátil zpět k Tomovi a jeho kamennému pohledu. „Tome. Mohu ti říct ještě jeden příběh?“ Zeptal se Bill tiše, protože věděl, že Tomovi ublížil a že se zlobí. Navzdory své bolesti doufal, že ho Tom vyslechne a uslyší tu pravdu.
„V takové chvíli mi chceš vyprávět příběh? Využil jsi mě, aby ses dostal tam, kde jsi, a teď mi chceš vyprávět příběhy?“ Tom svraštil čelo, zavrtěl hlavou a na okamžik od Billa odvrátil pohled.
Bill sklopil zrak, a pak přikývl. „Prosím, Tome.“
Tom protočil očima: „Tak jo, Bille. Proč ne?“
Billovi hořelo srdce v hrudi a měl pocit, že se pomalu trhá na kusy, když začínal poslední příběh, který Tomovi kdy vyprávěl. „Tahle bajka je o zloději a hostinském.“ Zhluboka se nadechl a chvíli nemohl pokračovat. Cítil, jak se mu kroutí ústa, a snažil se nedat najevo své rozrušení. „Zlo-zloděj si pronajal pokoj v hostinci a doufal, že ukradne něco cenného, co mu umožní za něj zaplatit. Čekal několik dní, a nakonec uviděl, že se hostinský oblékl do nového a krásného kabátu.“ Bill sklopil zrak, nedokázal snést nenávist, kterou v Tomových očích viděl. „Zloděj si sedl, aby si s hostinským promluvil, a když rozhovor vázl, zloděj strašlivě hlasitě zívl a-a zároveň zavyl jako vlk. Hostinského to vyděsilo a zeptal se ho, proč udělal takovou strašnou v-věc. Zloděj odpověděl: „Povím vám to, ale nejdřív mi, prosím, podržte šaty, nebo je roztrhám. Nevím, pane, ale mám takový zlozvyk zívat a nevím, jestli jsem byl za své zločiny potrestán nebo co, ale vím, že když zívnu potřetí, proměním se ve vlkodlaka a napadám lidi.“
Tom si posměšně odfrkl. „Na ty tvoje bajky nemám čas. Musím se vrátit ke svému životu.“
„Prosím, Tome, prosím,“ žadonil Bill a chtěl, aby si vyslechl celý příběh a pochopil jeho slova.
Tomovy oči na okamžik změkly, než opět ztvrdly a on si povzdechl. „Dokonči to.“
Bill polkl, přikývl a podíval se zpátky do země. „Když domluvil, zívl si podruhé a znovu zavyl jako vlk. Hostinský byl v tu chvíli docela vyděšený, protože jeho vyprávění uvěřil. Vstal a chtěl utéct, ale zloděj mu položil ruku na kabát a požádal ho, aby se zastavil, a ještě jednou ho požádal, aby mu podržel šaty, aby je neroztrhal. Poté, co požádal hostinského o laskavost, ještě jednou zívl a pustil se do strašného vytí. Hostinský se tak vyděsil, že ho napadne, že utekl zpátky do bezpečí hostince a svůj nový kabát nechal zloději. Zloděj s kabátem utekl a do hostince se už nevrátil.“
Tom se na něj zadíval a Billovi na okamžik přestalo bít srdce v chabé naději, že Tom pochopil, proč mu Bill ten příběh vyprávěl.
„Pospěšte si,“ řekl jeden ze strážných za nimi, „Faraon už čeká.“
Bill se na ně otočil a oni se na něj zamračili. Přikývl a podíval se na Toma. „Takže ty jsi zloděj a já jsem hostinský. Utíkáš s tím, co pro mě mělo cenu. Nedělej si starosti, Bille. Já uteču zpátky do bezpečí svého ‚hostince‘ a ty si můžeš vzít můj kabát.“ Tom se znechuceně odvrátil a Bill si uvědomil, že nepochopil morální ponaučení příběhu.
Natáhl ruku, aby se dotkl Tomova ramene: „Ne, Tome,“ řekl a spustil ruku, když Tom vytrhl svoje rameno z jeho sevření a otočil se k němu.
„Víš, že jsem ti dal své srdce dobrovolně. Nemusel jsi mě podvádět,“ zamumlal Tom a jeho pohled byl rozmazaný, skoro neviděl.
Bill cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. „Ne, Tome. Ty,“ začal a chtěl mu dát najevo, že i on má jeho srdce, ale pak si vzpomněl na stráže za nimi. Bolestivě se nadechl, když mu knedlík uvázl v hrdle, když formuloval svou poslední lež a přinutil se ji vyslovit. „Nikdy jsem tě nemohl milovat a ty jsi to potřeboval vědět. Takhle je to nejlepší, teď už prosím jdi,“ zašeptal a otočil se.
Tom vydal nerozluštitelný zvuk a odešel. Bill se otočil a sledoval, jak Tom odchází. Povzdechl si, bránil se slzám a v duchu doufal, že si Tom jednoho dne uvědomí, že pravé ponaučení z tohoto příběhu je, že každé pohádce není radno věřit.
KONEC
autor: eyelinedmuse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
