autor: Reginleif
Něco nového – Bill
Myslím, že prožívám nejlepší den svého života. Tom se ke mně chová laskavě a neuhodil mě, i když by na to měl plné právo poté, co jsem odmítl jeho dotek. Držel mě, když jsem plakal, a pak mě vzal za slečnou Katherine, která je na mě vždycky tak hodná. A Tom má teď hezké vlasy, ne ty copánky, které jsem neměl rád. Připomínaly mi toho muže a já se lidí s copánky prostě bojím. Nikdy předtím jsem v kině nebyl, všechno je tak krásné, barvy, obrázky, výborný popcorn a Tom vedle mě, usmívá se, protože vidí, že se cítím dobře. A teď mě vzal na moc hezké místo. Myslím, že jsem taky ještě nikdy nejedl v restauraci. Ne, jsem si jistý, že ne. Můj majitel chodil do spousty pěkných restaurací, ale já zůstával doma. Tehdy mi ale pobyt doma nevadil. Nebyl tam, aby mě trápil, a já si mohl jít lehnout na matraci a mít na chvíli klid. Tom se na mě podívá, zatímco máme spojené ruce. Doufám, že chápe, že se ho dotýkám, abych mu dal najevo, že si vážím toho, co pro mě dělá. Neumím číst v jídelním lístku, ale určitě mi pomůže vybrat. „Dal by sis steak, Billy? Jíš hovězí, ne?“
Tom je někdy tak vtipný. Já jím všechno. Nikdy jsem neměl dost jídla a ani ve snu mě nenapadlo, že by mě někdo vzal do pěkné restaurace a koupil mi maso. Přikývnu a on se na mě usměje. Objednal pro mě i pro sebe ten nejdražší steak z jídelního lístku a k němu hranolky z batátů a dobré červené víno. Všechny tyhle pěkné věci pro mě? Nemůžu si pomoct, ale najednou mě napadne, že po mně nejspíš bude něco chtít, jenže pak se cítím špatně, že jsem si to myslel o tomhle muži, který mi zřejmě chce jenom pomoct.
„Co se děje, maličký? Jsi smutný?“
Trochu zavrtím hlavou. Nejdřív jsem s ním vůbec nedokázal komunikovat, ale teď už dokážu udělat pár drobných pohybů a něco mu ukázat. Nevím, jestli se mi někdy podaří s ním promluvit, ale doufám, že ano. Nejsem smutný. Nejsem ani šťastný, ale poprvé v životě mám pocit, že jsem opravdu spokojený. Jako upřímně spokojený s něčím, co se s mým životem děje.
Už jsem cítil úlevu, když byl můj majitel pryč nebo když mě přísně netrestal, ale nikdy jsem vlastně nezažil, jaké to je, mít svůj život alespoň na vteřinu opravdu rád. Pořád mám velký strach. Vím, že se všechno může zase změnit, vím, že i Tom se může stát mou nejhorší noční můrou. Je to přece jenom muž a já mu teď patřím. Ale přesto mi ještě nikdo nedopřál tolik klidu. Snažím se udržet si zdravý rozum nebo to, co z něj zbylo, snažím se Tomovi věřit, protože vidím, že pro mě dělá všechny ty hezké věci, ale nakonec o něm vždycky pochybuju a vlastně i o svém úsudku. Co když věci nejsou takové, jak se zdají? Co když ho naštvu a on se rozhodne, že můj předchozí majitel měl pravdu, když mi udělal to, co udělal? Cítím, jak se mi do očí derou slzy, a snažím se je zastavit. Nechci, aby si Tom myslel, že si nevážím výletu, který pro nás naplánoval. Nechci, aby se zlobil a trestal mě nebo to se mnou vzdal.
Snažím se všechny tyhle myšlenky od sebe odehnat. Je to krásný večer s tím dobrým mužem, který se o mě stará, a já nám ho nechci zkazit. Tom mě vezme za ruku a usměje se na mě. Ví o mých myšlenkách?
„Neboj se mě, Billy. Nikdy bych ti neublížil. Chci ti pomoct uzdravit se a abys měl dobrý život. Teď si užijeme jídlo, dáme si dezert, když budeš chtít, a pak můžeme jet domů. Bylo sezení se slečnou Katherine dobré?“
Přikývnu. Záleží mu i na mých schůzkách? Jestli je opravdu aspoň z poloviny tak dobrý, jak se zdá, bude můj život s ním ráj. Mezitím dorazí naše jídlo. Tom mi vysvětluje, že dobrý steak se musí jíst středně propečený, aby si člověk plně vychutnal kvalitu masa, i když upřímně řečeno nepotřebuji žádné přesvědčování, abych ochutnal ten krásný pokrm, který je přede mnou. Ochutná hranolky a usměje se, zatímco já si ze steaku ukrojím malé sousto a vložím si ho do úst. Je opravdu vynikající, tak křehký a chutný. Také si loknu z vína. Nikdy předtím jsem alkohol nepil a je to docela příjemné. V tu chvíli přeruším jídlo a pití a podívám se na něj. Nechci vypadat nenasytně.
„Jsem rád, že ti chutná, Billy, nestyď se,“ uklidňuje mě a já pokračuji v jídle. Zdá se, že i on si to užívá. Dopíjím svou sklenku vína a on mi nalévá další. „Opatrně s tím, maličký, mohlo by tě to uspat.“
Už jsem viděl opilé lidi a vůbec to není zábavné. Stávají se z nich násilníci a zlí lidé. Takže poslechnu Tomovu radu a dám si jen tu druhou skleničku. Dívá se na mě tak láskyplně, když dojídám svůj steak. Skoro mám pocit, že je na mě pyšný, že jsem to zvládl sníst. Číšník odnáší talíře a ptá se, jestli budeme chtít menu, abychom si vybrali dezert. Tom se na mě podívá s úsměvem na tváři a opravdu ho o něj požádá. Ukážu na svoje břicho, abych mu dal najevo, že jsem plný.
„Tak si dáme jeden na půl,“ řekne mi. Chce se se mnou rozdělit? To je od něj milé. „Jsem moc spokojený, že znáš své hranice, Billy. Už se nemusíš nikdy přejídat, teď budeš mít dobré jídlo každý den.“
Ani si nejsem jistý, jestli si to zasloužím. Dobré jídlo každý den je něco pro mé pány, ne pro mě. Nejsem tak dobrý jako oni a nemůžu dostávat stejně pěkné věci. Takhle mi to vysvětlil Santino a já to teď vím. Ale Tom s ním zřejmě nesouhlasí. Každý den mi dává vynikající jídla, a dokonce mi koupí i dezert. Dnešní dezert je cookies se zmrzlinou navrch. Vypadá to tak lákavě a nemusí mi dvakrát říkat, abych se do toho pustil. Bojím se ho stejně jako ostatních mužů, ale s Tomem je to jiné. Skoro jako bych se styděl. Upřímně řečeno, nechci ho zklamat, protože je na mě tak hodný. Doufám, že to se mnou myslí opravdu dobře. Chci tomu muži věřit a zasvětit mu svůj život.
„Chutnalo ti, maličký?“ Zeptá se mě tiše a já přikývnu. Docela mi to chutnalo. Tom si vyžádá účet, a když zaplatí, jdeme k autu a vracíme se domů. Město je v noci tak krásné. A Tom je tak milý. Chtěl bych pro něj taky udělat něco hezkého, ale zdá se, že není moc nadšený, když ho chci potěšit. Vůbec nemám rád, když se mě muži dotýkají, ale kdyby to chtěl on, nechal bych ho to udělat. Udělal toho pro mě tolik. Jsem trochu unavený a na sedadle spolujezdce se mi zavírají oči.
„Billy? Probuď se, maličký, jsme doma,“ je další věc, na kterou si pamatuji. Drží mě za ruku a jemně se mě dotýká, aby mě probudil. Nikdo mě v životě tak hezky neprobudil. Usměju se na něj. Jeho láskyplný pohled na mě působí jako sluneční paprsky a zdá se, že i on je šťastný. „Máš krásný úsměv, maličký,“ říká mi a já pochopím, že jsem v tom úsměvu musel vyjádřit víc citu než obvykle. Tom mi podá ruku, aby mi pomohl vystoupit z auta, a oba jdeme ke dveřím. „Doufám, že ses dnes večer dobře bavil, Bille,“ řekne, když mi otevře a já vejdu dovnitř. Nevím, jestli si uvědomuje, jaký jsem měl doteď život, ale tohle byl rozhodně nejlepší čas, jaký jsem kdy zažil. Dotknu se jeho hrudi a jeho paže mě obejmou. Tímto způsobem mu chci říct, že jsem mu vděčný, a vím, že to chápe.
„Nemusíš mi děkovat, Billy, bylo mi s tebou skvěle. Jsi unavený?“
Vlastně nejsem. Posadím se na gauč a ukážu mu na televizi. Rád se budu chvilku dívat, dokud se mi nebude chtít spát. Tom se posadí vedle mě. Zapne Netflix a podá mi ovladač, ale já nemám tušení, co vybrat, protože neumím moc dobře číst. Rozhodnu se pro něco náhodně a Tom se na mě usměje. O pár minut později už spí na pohovce. Zřejmě byl unavený. Přemýšlím, jestli by se zlobil, kdybych ho vzbudil, aby si šel lehnout. Přesto se toho příliš bojím. Nechám ho, ať se probudí sám, a budu se dívat na film.
Je to docela zajímavý příběh, ale nedokážu úplně pochopit, o co jde. Nějaký muž líbá ženu na ústa a jí se to líbí. Nevěděl jsem, že lidé mohou být z takových věcí šťastní. Nikdy se mi nelíbilo, když mě můj pán líbal na ústa, ale jemu to bylo úplně jedno. Myslím, že se mu to líbilo ještě víc, když jsem plakal. Proto jsem nakonec plakat přestal. Všechno, co se mi rozhodl udělat, jsem snášel bez jediného vzdechu a on dělal, co mohl, aby se ujistil, že jsem nešťastný.
„Teď budeš bulet. Budeš bulet jako malá děvka, kterou jsi. Breč pro mě, krasavče.“
Žádal mě o to pokaždé od chvíle, kdy jsem mu přestal dávat najevo své city. Už jsem nikdy nebrečel. To ho štvalo. Víc mě bil, dokonce mi típal cigarety o kůži, ale já už mu nikdy žádné city neprojevil. Byl to můj malý akt odporu proti věcem, které mi dělal.
Ale ta žena ve filmu nechce plakat. Usmívá se a říká muži, že ho miluje, zatímco on ji bere do postele a vášnivě se líbají. Myslím, že ona ho taky líbá, ale nechápu proč. Takže lidem se tyhle věci můžou opravdu líbit? Mělo se mi to líbit? Mému majiteli se to líbilo. Možná měl pravdu a mělo se to líbit i mně. Ale Tom a slečna Katherine říkají, že to, co mi můj majitel udělal, bylo špatné. A když je to špatně, proč se těm lidem tyhle věci líbí? Cítím se tak zdrcený, že mi začnou slzet oči a rozbrečím se. Proč jsem nemohl mít normální život? Čím jsem si kdy zasloužil, že mi byla zima, že jsem měl hlad a že mě pořád něco bolelo, než jsem se dostal do tohoto domu? Snažím se mlčet, ale Tom se mým vzlykáním probudí.
„Billy? Co se děje?“
Téměř se mu doplazím do náruče. Nevím, jestli se ho ještě bojím. Myslím, že se budu bát vždycky, ale zatím je na mě hodný a já nemám nikoho jiného. Tom mě drží a snaží se pochopit, co se stalo. Ukážu na televizi a on si mě k sobě přitulí.
„Neboj se, Bille. Lidi občas dělají takové věci a užívají si to. Když to chtějí oba, je to v pořádku, ale je špatné někoho nutit, aby takové věci dělal proti své vůli, rozumíš tomu?“
Takže to, co mi můj majitel udělal, bylo špatné, protože jsem to nechtěl. A to, co udělali ti lidé ve filmu, bylo správné, protože to chtěli oba a líbilo se jim to. Znamená to tedy, že jsem schopen si to také užít? Zůstávám v Tomově náručí a sledujeme zbytek filmu. Pár se na chvíli rozejde, ale nakonec se dá zase dohromady a já jsem zmatený, ale myslím, že jsou šťastní. „Už jsi unavený?“ Zeptá se Tom a já se mu přitulím k hrudi, ale hned toho lituju a couvnu. Co když si myslí, že si o to říkám, jak mi říkali všichni muži předtím? „Neboj, teď tě dostaneme do postele.“
Doprovází mě do pokoje a celou dobu mě něžně drží za ruku. Nechci tu být dnes večer úplně sám, ale přesto udělám krok dovnitř, protože ho nechci rozrušit. Dívám se na něj a netuším, proč se všechno mé odhodlání navždy skrývat své city zhroutilo. „Co se děje, Billy? Chceš spát se mnou?“
Přikývnu a on mě zavede do své ložnice. Zaváhám a on mi ukáže postel. Ne, moje mysl křičí ne, chci odejít. Ale kdybych utíkal ke dveřím, mohl by mi ublížit. Tom vypadá zmateně.
„Chceš, abychom spali společně, že? Pojď, ta postel je docela velká.“
On chce, abych spal na jeho posteli? To jsem nečekal. Možná se bude hodně zlobit, jestli to opravdu udělám. Můj majitel mě nikdy nenechal spát na své posteli. Prostě mě odkopl, když se mnou skončil. Vezmu polštář a položím ho na zem, abych na něm mohl spát. Tak mě nebude trestat.
„Co to děláš, maličký? Nechci, abys spal na podlaze. Pojď sem.“
Pokládá mě do své postele a jemně mě přikrývá dekou. Dokonce mi dá i druhý polštář. Čekal jsem, že mi prostě dovolí spát na koberci, ale on opravdu chce, abych měl pohodlí. Je mi příjemně, dokud si na postel nelehne taky. Už nedokážu ovládat své pocity a začínám panikařit. Ne, křičí moje mysl, i když mi nikdy neublížil.
„Bille? Copak se děje teď?“
Snažím se uklidnit, ale nejde to. Těžko se mi dýchá. Snaží se mi pomoct a já natáhnu ruku, abych ho od sebe odstrčil.
„Okay, Billy,“ vydechne. „Jsi v bezpečí, nikdo ti neublíží.“ Obejde postel a bere polštář, který jsem položil na zem. Nechápu, co dělá, dokud si nevezme deku a nelehne si na koberec. „Dobrou noc, maličký,“ řekne a já tam zůstanu ležet a konečně se uklidním. Tenhle muž je jiný. Nevím, jestli budu někdy šťastný, ale vím, že bych chtěl, aby byl Tom v mém životě. Díky němu mám pocit, že jsem Bill a že si zasloužím dobré věci.
autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
