autor: Reginleif
Láska v nečinnosti – Bill
Tom se na mě podívá a já nevím, co mám dělat. Chtěl jsem mu jen projevit lásku a on mě odstrčil. Nechtěl můj polibek. Vím, že nechce, abych si myslel, že to musím dělat, ale mrzí mě, že si myslí, že jsem se ho takhle snažil políbit, protože já bych si to o něm nikdy nemyslel. Vím, že na začátku jsem se ho bál a myslel jsem si, že je jako všichni muži, kteří mě zneužívali, ale teď mi dokázal, jak je milý a upřímný. Nevím, jaké to je zamilovat se, ale to, co teď prožívám, musí být můj způsob, jak jsem se do něj zamiloval. Ale samozřejmě jsem měl počítat s tím, že o mě nestojí. Kdo by chtěl kluka, jako jsem já? Moji majitelé si mysleli, že jsem hezký, ale Tom není jako oni. Nejspíš si myslí, že jsem špinavý, a nechce si začít s někým, kdo mu nebude schopen dát to, co normální vztah musí mít. Já to chápu. Moje tělo je plné ošklivých jizev a já nejsem normální. Zaslouží si něco lepšího než mě. Neměl jsem ho líbat. Teď když ví, že ho miluju, mě možná bude chtít poslat pryč. Budu úplně sám. Možná se mu budu muset omluvit, že jsem ho políbil. Ale když cítím jeho ruku na své tváři, mám chuť ho znovu políbit. Neudělám to. Jen se na něj podívám a doufám, že mě trochu pochopí a nebude se zlobit. Nechci brečet, ale vím, že moje slzy dopadají na jeho ruku. Tome… jak bych si přál, abys mě miloval, Tome. Teď říká, že chce jenom mě, a já nevím, jak mám reagovat.
„Co se děje, Bille?“
Dívám se na něj a netuším, co mám dělat. Když mě chce, proč mě odmítl, když jsem ho políbil? Možná mě chce jako kamaráda. Nebo jako spolubydlícího. Otočím se a odvrátím pohled. Nechci pořád brečet, ale teď… teď je všechno jinak. Zamiloval jsem se do něj a už nikdy se mi nevrátí to, co jsme měli před tou chvílí, než jsem se ho pokusil políbit. Zničil jsem snad všechno? Co jsem měl dělat… byl jediný, kdo se ke mně kdy choval vlídně, jediný, koho jsem rychle objal pokaždé, když se vrátil domů. Nechci o to přijít… o něj. Vím, že mu nemůžu dát to, co by od vztahu chtěl, ale dal bych mu všechno, co mám, a modlil se, aby to stačilo.
„Asi jsem se bál…“ řekne tiše a já se na něj podívám. „Protože… v srdci k tobě něco cítím. Vím, že takhle by normální vztah nezačal, nebo…“ pokračuje, ale i jemu je to očividně trapné. „Bille…“ řekne nakonec a já mám pocit, že v jeho hlase slyším to, co chci slyšet… ale co když to chci až moc, abych byl objektivní? Přikývnu. „Já… omlouvám se, že jsem tě rozplakal. Byl jsem zbabělec, přiznávám. Příliš jsem se bál vidět to, co chci… udělat to, co chci.“
Usměju se na něj a pomyslím si, že ho to snad povzbudí. On mě taky chce, to je to, co říká. Ani si nejsem jistý, jestli mu věřím. Co když to dělá jen proto, abych přestal brečet? Co když má v plánu mě poslat pryč?
„Odpustíš mi, když tě teď políbím?“
Nevím, co mám dělat. Stačí, abych přikývl, a on mě políbí, ale něco mě zastaví. Co když je jen laskavý? Rozhodně mě nemůže mít rád. Ukážu mu ošklivé jizvy na zádech, a pak si před sebou přidržím peřinu. Ještě se mu nedokážu odevzdat. Ale Tomovi to zřejmě nevadí. Jemně mi objímá a palci mě hladí po kůži. Je tak něžný… tak sladký. Jiný než kdokoli, koho jsem před ním poznal. Myslí si, že si taky zasloužím být šťastný. S ním si alespoň nepřipadám tak špinavý… i když někdy se kvůli tomu, co se mi stalo, stydím ještě víc, protože bych mu rád dokázal poskytnout trochu rozkoše.
Nevím, jestli by se mi to skutečně líbilo, protože nikdy se mi nelíbilo chodit do postele s mužem, ale doufám, že by na mě Tom netlačil. Není jako muži, kteří mě zneužívali… Slečna Katherine říkala, že přesně to se mi stalo a že bych si měl pořád připomínat, že to není moje vina. Problémem byli ti lidé, ne já. A Tom je dobrý člověk. Opravdu mu na mně záleží, a já bych si strašně přál, aby mě miloval tak jako já jeho.
„Jsi krásný. I se všemi těmi jizvami jsi ten nejkrásnější člověk, kterého jsem kdy viděl,“ říká mi. Spousta mužů mě považovala za pohledného, ale nikdo mě nikdy neoznačil za krásného. S Tomem je to jiné. Vím, že to myslí vážně a nikdy by se ke mně nechoval jako oni. „Můžu na tebe čekat, jak dlouho budeš chtít, Bille. Půjdeme na to pomalu. Nemusíme být jako lidé ve filmech. Naše láska si najde svou vlastní cestu.“
To, jak se mnou mluví… to, jak se mi dívá do očí. Kéž by to bylo jinak a já mu mohl dát štěstí. Mám pocit, že jsem mu na obtíž. Nevím, proč mě miluje… ale chová se tak a já mu to věřím. Chci mu věřit. Jeho tvář se přiblíží k mé a já se mu nebráním. Jeho rty jsou jemné jako předtím, ale brzy na nich cítím chuť svých slz. Tom mi dál nechává na rtech drobné cudné polibky. Muži mě nikdy takhle předtím nelíbali, ale vím, že mě nechce vyděsit, a tak ani nedovolí, aby se polibek prohloubil. Dívám se mu do očí a usmívám se. Oceňuji, jak je milý… a jeho polibky se mi líbí. Je tak něžný a milující, že cítím… cítím, že být s někým není děsivé, že to nemusí být bolestivé, jako to pro mě vždycky bylo. Tom mě to naučil a já ho miluju.
Tom se mi podívá do očí a já se na něj usměju. „Billy… můj malý, já… já tě udělám šťastným.“
Věřím mu. Myslím, že ví, než tyhle malé polibky dneska v noci nechci. Tomovi věřím a vím, že jednou bude chtít víc, takže se opravdu pokusím překonat svůj strach, ale neudělám nic, co bych nechtěl. Vím, že by ho to neudělalo šťastným. Už mi nesčetněkrát vysvětlil, že bych měl respektovat sám sebe a svá přání. Znovu mě políbí a já se nepřestávám usmívat. Vezme mě do náruče a já se v jeho objetí cítím blaženě. Líbí se mi v něm. Jsem v bezpečí a Tom mě má rád. Pohladí mě po vlasech a znovu mě položí na polštář.
„Potřebuješ se vyspat, princátko.“
Zavrtím hlavou. Nechci spát. Chci být celou noc v jeho náručí a poslouchat jeho láskyplná slova. Přál bych si s ním mluvit. Říct mu, jak je pro mě důležitý a jak se o něj bojím. Vždycky mi říká hezké věci a já nedokážu vydat ani hlásku. Vím, že je z toho smutný. Vzal mě k logopedovi, ale ten s mým problémem nedokázal nic udělat. Něco se mi pokazilo v mozku kvůli zneužívání, které jsem zažil, a oni nevědí, jestli ještě někdy budu mluvit. Tom mi vždycky říká, že mu to nevadí a že se mnou může mluvit skrze věci, ale já vím, že je smutný, protože mu nedokážu odpovědět.
„Takže ty nechceš spát?“
Usměju se na něj. Jsem až příliš šťastný na to, abych spal. Dotknu se hrudníku na straně srdce. Je to jediný způsob, jak mu říct, že ho miluju.
„Miluju tě, Bille.“
Kromě Toma mi to ještě nikdo neřekl. Nikdo před ním mě nikdy nemiloval. Je to tak krásné, když mě někdo miluje. Vím, že ať se stane cokoli, neuhodí mě. Nebude mít potěšení z toho, že mi ublíží. Vždycky se bojím, že se naštve nebo že mu na mně přestane záležet, ale on všechny moje obavy umlčí tím nejlepším způsobem. Vždycky je tady a já se vedle něj cítím v bezpečí. Teď, když je Santino mrtvý, se cítím lépe. Nestydím se za to. To, co mi udělal, bylo strašné a ulevilo se mi, že už nebude na svobodě, aby to dělal dalším lidem. Nelituju, že jsem ho zabil, ale jsem moc smutný, že za to Tom převzal zodpovědnost. Slíbil, že se pomstí za to, co jsem si vytrpěl, a jsem si jistý, že se mi takhle chce omluvit za to, že to nestihl včas, aby mě ochránil. Pohladí mě po ruce a já se podívám na jeho prsty. Jeho ruce jsou velké a silné, ale já se jich nebojím. Vím, že by se mě nikdy nedotkly, aby mi ublížily. Věřím mu. Jednou z nás bude skutečný pár. Možná mi ukáže, jak se mají lidé dotýkat jeden druhého. Jako ti šťastní lidé ve filmech, kteří si tyhle věci zřejmě užívají. Nikdy jsem se Toma neptal, jestli si je taky užívá, ale myslím, že ano. Zdá se, že většině lidí se tahle věc líbí, ale mně se nikdy v životě nelíbila. Tom říká, že to není moje chyba, ale i když to vím, nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že je se mnou něco špatně.
Tom mě stále drží, když uslyšíme zvonek u dveří. Vyjdeme ven a Georg už jde otevřít. Lehce Toma odstrčím, nevím, jestli by o nás měl Georg něco vědět, ale on mě pořád drží kolem ramen a líbá mě. Georg se ale vrátil včas, aby nás viděl… a bohužel nebyl sám. Ten muž, Tomův nadřízený, je s ním. Podle jeho pohledu vím, že se mu nelíbí, co viděl.
„Thomasi? Jak jsi mohl?“
„Pane, můžu to vysvětlit,“ říká Tom, ale muž nevypadá nadšeně. Nevím proč. Možná si myslí, že to všechno věci zkomplikuje. Ale nikomu to neřeknu, pokud to Tomovi pomůže.
„Vysvětlit? Požádal jsem tě, abys ho chránil, a ty se k němu chováš takhle? Pojď sem, mladý muži, neboj se. Vezmu tě někam, kde můžeš zůstat přes noc.“
On si vážně myslí, že se mě Tom dotýká proti mé vůli? Kéž bych mu mohl něco říct, abych mu dokázal, že se mýlí. Přistoupí blíž a natáhne ruku, ale já se k Tomovi jen víc přitulím. Sám se dotknu svého hrudníku nad srdcem a políbím Toma na rty.
„Já Billa k ničemu nenutím. Milujeme se,“ potvrdí Tom a starší muž je ještě víc zmatený.
„Ty máš vážně talent věci komplikovat, Thomasi. Alespoň dokud neskončí vyšetřování, nikdo se o tom nesmí dozvědět. A jestli se dozvím, že jsi toho chudáka kluka zneužíval, tak jsi skončil.“
Nemám rád, když je tenhle muž na mého Tommyho tak přísný. Ale oceňuji, že mě chce chránit, a přitulím se k Tomovi blíž, abych ukázal, že jsem s ním opravdu šťastný. Je nespravedlivé, že si myslí, že mě týrá. To by nikdy neudělal.
„Tom by toho chlapce nikdy nezneužíval, pane. Bill je s ním opravdu šťastný,“ snaží se nás Georg podpořit. Je tak laskavý.
„Každopádně se omlouvám, že vás ruším. Přišel jsem probrat situaci a naši strategii, co bude následovat. Nemohl jsem přijet za světla, ani jsem si sem nevzal vlastní auto. Určitě si myslí, že se ti nesnažím pomoct, abys z toho vyvázl, Thomasi.“
„Koho to vůbec bude zajímat? Vždyť se s tím ani neodváží jít k soudu,“ řekne Georg. „Co řeknou, že policajt, který chrání civilistu, je vinen za to, že toho parchanta zabil?“
„Nejspíš máš pravdu, Georgu, ale jestli se někdo z vnitřních záležitostí dozví pravdu, jsme vyřízení. Thomasi, přinesl jsem nějaké materiály, abychom si je prošli. Ten kluk by měl taky poslouchat, je to jediný svědek a vaše verze se musí shodovat.“
Nechci lhát, ale udělám to, protože i Tom lhal, aby mě ochránil. Udělám všechno, co po mně budou chtít, aby byl Tom v bezpečí. Když se posadíme na pohovku, přitiskne mě k sobě blíž a jeho nadřízený si povzdechne. Proč je tak špatné, že se s Tomem milujeme? Proč někdo odsuzuje tu nejkrásnější lásku, jakou jsem kdy zažil? Možná si budou myslet, že mě zneužívá, jako to dělal Santino. Ale Tom je tak dobrý člověk. Santino spáchal stovky zločinů a nikdo se neodvážil jít po něm, protože byl bohatý a mocný, ale zdá se, že po Tomovi možná opravdu půjdou. A já nesmím mluvit pravdu, protože to z něj dělá lháře, ale co budu dělat, jestli ho potrestají za to, co jsem spáchal já? Snažím se pořád myslet na to, že všechno bude v pořádku. Georg si myslí, že k soudu nepůjdou, a možná má pravdu. Chci, aby to skončilo, a pak budu připravený pokračovat v životě s Tomem. S mým milujícím Tommym, který by mi nikdy neublížil.
autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
