autor: Reginleif
Nové experimenty – Tom
Od té doby, co jsme se vrátili do mého domu, se Bill zdá být mnohem šťastnější. Někdy ho minulost dožene a brečí nebo sedí a nic nedělá s prázdným výrazem v očích, ale když se cítí dobře, je hravý a bezstarostný jako dítě a v poslední době se dal na vaření. Vždycky vařil skvěle, ale teď experimentuje s různými recepty. Občas mě požádá, abych mu je přečetl, protože ještě neumí moc dobře číst, ale zdá se, že je velmi rád zkouší a nosí mi hotové výrobky svých nových experimentů. A vlastně mu to jde opravdu dobře. Dnes se pokouší udělat hovězí Wellington. Nikdy jsem ho neviděl, že by se na něco tak soustředil, a opravdu mě to taky baví. Stoupnu si v kuchyni za něj a vezmu ho do náruče.
„Dneska sním kuchaře,“ oznámím mu a políbím ho na krk. Snaží se mě odstrčit a pokračovat ve vaření, ale i on se směje. Chytím ho a políbím na rty a skutečně cítím, jak se jeho tělo v mém náručí uvolňuje. Roztáhne rty a vezme můj jazyk do úst. Není to poprvé, co to dělá. Poslední dobou se zdá, že si líbání se mnou takhle užívá. Už se nebojí jako dřív. Vím, že může trvat mnoho let, než bude připravený na něco víc, ale já na něj můžu počkat. Objímám ho a cítím, že přibírá na váze. Vypadá teď zdravě, jeho tělo je štíhlé, ale ne vyhublé, a tváře má růžové. „Tak jak dlouho zbývá do večeře, šéfe?“
Usměje se a vyndá plech z trouby. Ta věc, kterou připravil, vypadá výborně a já se nemůžu dočkat, až se do ní zakousnu, ale vím, že ji šéfkuchař Billy bude chtít nejspíš nějak umělecky prezentovat, takže ho nechám, ať se do toho pustí. „Můžu s něčím pomoct?“ Nabídnu se a on mi jen ukáže stůl. „Oh, jasně, takže mám prostřít stůl pro pana šéfkuchaře, co?“ Pokusím se o kyselý výraz, ale když vidím jeho úsměv, je mi jasné, že to nezabere. Prostírám stůl, jak mě požádal, a vracím se těsně k němu, abych obdivoval jeho talířové umění. Sleduje pořady a videa o vaření a vždycky dělá působivé pokrmy. Nikdy jsem nebyl dobrý kuchař, takže s potěšením ochutnávám jeho výtvory a předávám mu kuchyni.
Bill přináší na stůl dva krásně naservírované pokrmy a ukazuje mi sklenice. Ví, že rád vybírám dobré víno. Myslím, že pro dnešní večer se bude hodit nějaké skvělé červené. Podávám mu víno jako vždy a on se napije. Ukazuje mi talíř a já jídlo ochutnávám, protože vím, že ho nejspíš zajímá můj názor na něj.
„Je to vynikající. Víš, že jen pár zastávek autobusem odtud máme velmi dobrou kuchařskou školu? Co myslíš?“
Zdá se, že tu myšlenku zpracovává, a je mi jasné, že se mu to nejspíš líbí. Samozřejmě bychom se museli nějak domluvit, aby mohl získat nějakou maturitu a mohl se přihlásit do odborného vzdělávání. Měl bych to víc prozkoumat, ale zatím se snažím vymyslet, co Gustavovi řeknu na příští schůzce. On ví, že jsem s Billem, neexistuje způsob, že by o tom Georg nebo můj vedoucí něco neřekl, ale on se mě na to zeptá a já nechci, aby to bylo trapné.
Billova terapeutka už o nás ví. Moc se nebavíme o tom, co na to říká, ale má o nás pozitivní mínění, protože ho dělám šťastným.
Bill se na mě dívá. U stolu obvykle mluvím víc a on nejspíš ví, že mám něco na srdci. „Večer se uvidím s Gustavem,“ vysvětlím mu, když se dotkne mé ruky. „Nevím, co na nás řekne,“ řeknu mu pravdu, ale když se na něj podívám, napadne mě, že jsem možná udělal chybu. Zdá se, že je znepokojený. „Neopustím tě, ať už řekne cokoli, Billy. Ale jsem si jistý, že Gus to bude vědět líp a uvidí, jak jsi pro mě důležitý.“
To ho zřejmě uklidní a spokojeně se znovu pustí do jídla. Jídlo je skutečně vynikající a zdá se, že si ho vychutnává a je pyšný na svůj malý kulinářský úspěch. Podívá se na mě a ukáže mi svůj talíř. Vlastně bych si rád přidal, ale on už uvařil, takže si myslím, že bych se měl obsloužit sám, a tak vstanu a vezmu i jeho talíř. „Přidat si je naprosto v pohodě,“ oznámím mu a on se usměje. Miluju jeho úsměv. Pořád se na něj dívám, protože nedokážu přestat. Zdá se, že si myslí, že se něco děje, protože se na něj pořád dívám. „Nedělej si starosti, Billy. Jen se nemůžu přestat dívat na tvůj krásný úsměv.“
Když dojíme, políbím ho a odcházím za Gustavem. Vždycky se scházíme až po jeho pracovní době. Zvlášť teď, když je kolem případu vraždy tolik kontroverze, bychom nechtěli, aby někdo věděl, že chodím k terapeutovi. Tím spíš, že ten terapeut je shodou okolností policista, který svědčil v můj prospěch. Jedu k němu do kanceláře a cestou tam myslím jen na Billa. Doufám, že ho nebudou trápit žádné špatné vzpomínky, zatímco budu pryč. Snažím se nebýt tak ustaraný. Nebudu tu dlouho a on předtím vypadal šťastně. Gustav mě jako vždy přátelsky vítá. Vím, že dnešní rozhovor nebude snadný, ale pokusím se zapamatovat si, že mu na nás upřímně záleží.
„Tak jaký jste měl týden, Tome?“
„Ulevilo se mi, že potíže se soudem jsou už vyřešené. Billovi se zřejmě taky ulevilo. Je šťastnější než předtím. Vaří a je hravý a chápe, že to s ním myslím dobře. Jsem šťastný, že se cítí v pohodě.“
Gustav se neubrání úsměvu. Vím, že se snaží tvářit bez emocí, když s ním mluvím, ale tentokrát se mu to nepovedlo. „To je moc hezké, Tome, ale ptal jsem se, jaký jste měl týden.“
„No… vy už asi víte, že jsme s Billem spolu, že?“ Ptám se dost rozpačitě, i když vím, že to nejspíš ví.
„Ano. Myslíte, že Bill plně chápe, co obnáší romantický vztah?“
„Ne,“ přiznám. Musím k němu být upřímný. „Ale vím, že mě miluje, a nevěřím nikomu víc než sobě, že mu ukážu, jak by s ním mělo být zacházeno.“
„Takže jste s ním jen proto, abyste mu pomohl? Nemáte ho rád tímhle směrem?“
„Samozřejmě, že mám… Přitahuje mě. Ostatní ho vidí jako dítě, já vím. Ale on je mnohem víc než to.“
„Co na něm vidíte vy?“
Nevěděl jsem, jak vysvětlit, proč Billa miluju. „Je to pohledný muž,“ začnu, „je rozkošný, když ho něco baví. Rád objevuje nové věci, je chytrý. A taky mě miluje… změnil mi život.“
Gustav se zdá být těmi s těmi slovy spokojený. Vím, že pro něj musí být těžké být zároveň mým přítelem i terapeutem, ale přistupuje k tomu s velkou profesionalitou. „Dokud vám oběma váš vztah přináší hezké věci a chvíle, není důvod, proč byste spolu neměli být. Ale Billovi může trvat roky, než bude připraven být sexuálně aktivní.“
„Já vím. Počkám na něj,“ odpovídám bez rozmýšlení. Je zvláštní, že to myslím doopravdy. Opravdu počkám tak dlouho, jak bude potřebovat. Jsem si jistý, že Billa miluju. Už jsem měl vztahy, ale nic nebylo tak silné. Nic nebylo jako tenhle mladý muž, který mi teď rozjasňuje dny. Myslel jsem si, že Gustav bude proti našemu vztahu. Ulevilo se mi, že není. Vím, že Bill třeba jednou z tohoto vztahu vyroste. Jsem první člověk, který se k němu chová dobře, a možná mě opravdu nemiluje. Ale rozhodl jsem se, že nebudu myslet na budoucnost. Dnešek je náš a dnes chci být pro Billa tím nejlepším člověkem, pomoci mu uzdravit se a najít sám sebe. Než jsem se vrátil domů, koupil jsem mu v samoobsluze zmrzlinu. S příchutí brownies, přesně tu, kterou má rád. Rád se dívám, jak se cpe zmrzlinou jako malé dítě. V životě přišel o tolik hezkých věcí, že mu vždycky ochotně nabídnu to nejlepší, co můžu. Když vejdu dovnitř, okamžitě se na mě vrhne a dožaduje se polibku. Bill mě jako první políbí jen velmi zřídka. Přiblíží své rty k mým a počká, až ho políbím.
„Bavil ses, zatímco jsem byl pryč?“ Zeptám se ho a on přikývne a ukáže mi papír na stolku. Vidím, že se snažil něco napsat, a prohlédnu si papír více z blízka. Nedokážu rozeznat všechna slova, která napsal, ale jasně vidím krásné, i když dost nejisté Miluji tě, Tome v dolní části stránky. „Já tě taky miluju, maličký. A podívej, co jsem ti přinesl. Tvoje oblíbená.“
Zdá se, že je skoro dojatý, že jsem mu koupil zmrzlinu. Nejde o jídlo, ale o náklonnost, která mu dělá tak dobře. Dá ji do mrazáku, a pak si ke mně přijde sednout a sundá mi boty. Vím, že to dělá rád. Připadá mi to trochu trapné, ale oceňuji, jak se o mě vždycky touží postarat. Dívá se na mě očima plnýma lásky a já se skloním, abych ho políbil na rty. „Děkuju ti, zlato. Teď si běž umýt ruce, ať si můžeme dát zmrzlinu.“
Udělá, co mu řeknu, a pak vezme z mrazáku zmrzlinu se dvěma lžičkami z kuchyně. Jednu mi podá a postaví před nás vaničku se zmrzlinou. Je to náš běžný zmrzlinový postup, už se neobtěžujeme brát si misky. Víme, že ji nakonec stejně celou sníme.
„Netflix?“ Zeptám se ho, než se do ní pustíme, a on spokojeně přikývne. Nevadilo by mi strávit život takhle, s touhle krásnou lidskou bytostí, která se vedle mě cítí tak spokojená a v bezpečí. Nechávám ho jako vždy vybrat film. Využívá příležitosti, aby si procvičil čtení. Jeho volba je vždycky něco odlehčeného. Chápu, že se nechce dívat na žádné těžší věci. Zmrzlina zmizela během několika minut a já držím Billa v náručí, abychom dokoukali na zbytek filmu. Znovu a znovu se na mě dívá a žádá o polibek a já podlehnu pokušení. Zdá se, že s přibývajícím časem se mu náš kontakt líbí čím dál víc.
Včera večer jsem ho přistihl, jak si prohlíží své tělo v zrcadle. Nic jsem neřekl, protože jsem nechtěl, aby se cítil nejistě nebo aby věděl, že jsem ho viděl. „Jsi krásný, Bille,“ říkám mu teď, když ho držím v náručí. Přitiskne se mi ke krku a vypadá hrozně plaše, ale já vím, že se mu to líbí.
Na konci filmu vidím, že Bill pláče. Konec byl šťastný, ale nejspíš ho to dojalo. Otírám mu slzy a on se usmívá. „Jsi unavený, Billy? Chceš jít spát?“
Zdá se, že má jiné plány. Dívám se na něj úplně zmateně, když si svléká tričko a líbá mě. Jedna moje část ho chce zastavit, protože se bojím, že se mi jen snaží udělat radost, ale na druhou stranu nechci, aby měl pocit, že odmítám jeho snahu přiblížit se ke mně. Dívá se na mě a vypadá to jako pokus o svádění. Šílené je, že se mu to opravdu daří. Je to velmi pohledný mladý muž. Musím si připomínat, že je to Billy a že není dobrý nápad ho popadnout a vzít ho do postele bez ohledu na to, jak moc je pro mě žádoucí. Prostě ho nechám, ať si dělá, co chce, a být tady, abych mu pomohl, když to bude potřebovat. Bill se na mě podívá. Skoro se ptá, co chci, vidím mu to na očích. „Jsi si jistý, že tohle chceš, Billy?“
Vypadá velmi zmateně. Zdá se, že ani neví, co dělat dál, a jen se mi nabízí. Možná si myslí, že ho teď musím ovládat, ale já nechci být jako lidé, kteří mu ublížili. „Bille, nemusíš to dělat, abys mě potěšil. Raději si na tebe počkám, než abych si myslel, že děláš něco proti své vůli.“
Zdá se, že o tom přemýšlí, a začne plakat. Jsou to vzpomínky na to, co vytrpěl, nebo si myslí, že ho odmítám? Znovu si oblékne tričko a zaboří mi hlavu do hrudi. Teď už vím, že jsem udělal správnou věc. Billy ještě není připravený. Snaží se pro mě být, ale já bych na něj nikdy netlačil. Můžu počkat.
autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
