Kousek nebe – Bill
Cítím se divně, že jsem bez Toma, byť jen na chvíli. Ale zároveň je to docela dobrý pocit. Když jsem s ním, cítím se velmi úzkostně. Vím, že to nechce, a teď už jsem si jistý, že mi neublíží, ale stejně v sobě cítím něco zvláštního, když dělám chyby. Myslím, že pro mě bude dobré, když budu chvíli sám a naučím se fungovat bez něj. Rád bych si myslel, že s Tomem budu navždy, ale vím, že je mnohem pravděpodobnější, že se jednou rozejdeme. Nejsme spolu ani normálně, protože s ním nemůžu mít sex. Vím, že říká, že může počkat, ale nevím, jak dlouho.
„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ Zeptá se mě slečna na recepci, čímž mě vyruší z mých myšlenek. Teď musím mluvit. Ano, musím mluvit a komunikovat jako normální člověk. Není to těžké, zvládnu to. Dneska jsem to zvládl s Tomem a ti lidé ani nevědí, že jsem před tím nemluvil.
„Zdravím… Chtěl bych se nechat ostříhat a obarvit.“
„Skvělé, určitě něco vymyslíme. Tak se tady posaďte a chvilku počkejte.“
Přikývnu, usměju se a milá mladá žena mi ukáže pohovku.
Je tady velmi příjemné prostředí. Kéž bych mohl pracovat jako recepční. Ale ještě jsem ani nedokončil školu a nikdo by nezaměstnal někoho, kdo neumí pořádně číst a psát. Vezmu si časopis a začnu si prohlížet barvy na vlasy. Nechci, aby se na mě Tom zlobil, ale říkal, že si můžu vybrat, co chci. Chci na sobě vidět velkou změnu. Nechci se dívat do zrcadla a vidět toho kluka, kterým jsem kdysi byl. Ten kluk je pryč. To, co si opravdu přeji, je být mužem, kterým bych měl být, kterým bych byl, kdyby mi všichni ti lidé nezkřížili cestu. Když jsem si v časopise prohlédl ten správný účes, věděl jsem, že to musí být ono. Doufám, že se bude líbit i Tomovi. Přichází ke mně velmi milá kadeřnice, aby se mnou začala. Na visačce na tričku má napsáno, že se jmenuje Diana.
„Dobré ráno. Jak se máte?“
„Dobře…“ řeknu a snažím se normálně komunikovat. Nezdá se, že by si na mně všimla něčeho divného. Vždycky si myslím, že lidé poznají, že je se mnou něco v nepořádku, když mě vidí a mluví se mnou, ale ona se na mě dívá jako na každého jiného zákazníka. Díky tomu se cítím mnohem lépe.
„Vypadá to, že už víte, co provedeme, co?“
„Jo… myslel jsem něco podobného,“ zamumlám a ukážu jí obrázek. Mám obavy, jestli se to Tomovi bude líbit. Ale on vždycky říká, že chce, abych dělal to, v čem se cítím dobře, a bude mě v tom podporovat, takže vím, že se zlobit nebude.
„Tohle se mi líbí, tak se na to vrhneme.“
Všechno je tu tak krásné. Barvy, vůně vlasových přípravků, milá kadeřnice. Myslím na Toma. Přál bych si, aby tu byl se mnou, ale vím, že mě chtěl nechat, abych to udělal sám, protože jsem ho o to požádal. Je milý. Přál bych si, abych mu jednoho dne dokázal dát lásku, jakou si zaslouží. Už teď ho miluju, ale chci tu být pro něj. Chci mu být oporou, jako je on mně. Říká, že mu nevadí, že odešel ze své práce, ale já vím, že ho bolí, že už tam není vítaný, ale já budu vedle něj, ať se děje cokoli. Líbí se mi ten pocit, když se o moje vlasy ta milá kadeřnice stará. Nikdy jsem si nemyslel, že si budu připadat tak důležitý a mít pro sebe krásné věci. Tom mi tohle všechno umožnil a já mu za to budu navždycky vděčný.
„Strašně se omlouvám,“ vydechne Diana, když mě omylem zatahá za vlasy.
„To je v pořádku,“ odpovím a usměju se na ni. Nechtěl bych, aby si byla nejista, protože udělala chybu. Já jsem nejistý už hodně dlouho a nechtěl bych, aby se to stalo ostatním. Už mnoho let jsem se neviděl s krátkými vlasy a při pohledu do zrcadla se cítím velmi zvláštně, ale je to něco nového a líbí se mi to. Jsem zvědavý, co si o tom bude myslet Tom. Chci, aby se mu to líbilo… a abych se mu líbil i já. Nikdy by mě nenapadlo, že mi úprava vlasů zabere tolik času, ale užívám si to. Nemůžu se dočkat, až uvidím Toma a ukážu mu své nové já.
Až se mnou Diana skončí, budu si připadat jako jiný člověk. Podívám se do zrcadla a připadá mi, že se dívám na někoho, koho neznám. Ale líbí se mi. Cítím se teď mnohem víc jako muž, do kterého by se někdo mohl zamilovat než jako nemocný puberťák. Trochu se bojím, protože moc chci, aby se líbil i Tomovi, ale můžu jen doufat, že tomu tak bude.
„Tak co, líbí se vám to?“
„Jo… je to moc hezký. Moc děkuju!“
„Jsem ráda, že se vám to líbí,“ řekne Diana a podle toho, jak se na mě dívá, vím, že má svou práci opravdu ráda. I já bych si chtěl najít práci, kterou budu mít rád. Možná má Tom s tou kuchařskou školou pravdu. Ale právě teď se bojím toho, až mě uvidí, že nedokážu myslet na nic jiného. Zaplatil jsem jeho kreditní kartou, ale přemýšlím, že musím najít způsob, jak si vydělat nějaké peníze, než zjistíme, co budeme dělat dál. Nechci, aby musel platit za takové věci, jako jsou moje vlasy, ale nemůžu říct ne, když je vždycky tak obětavý a vím, že mu dělá radost, když pro mě něco udělá. Poděkuju všem v kadeřnictví a vyjdu ven, abych našel Toma, ale on je přímo přede mnou a vypadá překvapeněji než kdy jindy.
„Bille…“ jen dokáže vyslovit a já se bojím, že se mu nelíbím. Dívá se na mě, jako by tomu nemohl uvěřit. „Vy… vypadáš oslnivě,“ pokračuje.
„Líbím se ti?“
„Je to krásný. Krásný jako ty,“ odpoví a vezme můj obličej do dlaní, aby mě políbil. Pohladí mě po čerstvě obarvených vlasech a zdá se, že se mu líbí, co vidí. „Myslel jsem, že se mi nikdy nebude líbit víc než tvoje dlouhé černé vlasy, ale tohle je úžasné, blonďáku,“ škádlí mě a znovu mě líbá s rukou kolem ramen.
„Jakej byl film?“
„Dalo se to. Ale chyběl jsi mi. Chtěl jsem tě mít pořád vedle sebe,“ řekne a nakloní se, aby mě znovu políbil. „Kurva, Bille, vypadáš zatraceně dobře.“
Zrudnu a on se zasměje. Doufal jsem, že se mu budou líbit moje vlasy, ale zdá se, že to dopadlo ještě líp, než bylo v plánu. Myslím, že vypadat přitažlivěji, aby mě měl rád jako svého partnera, a ne jen jako slabého kluka, kterého vzal pod svá křídla, je pro mě dobré. Ten slabý kluk je pořád tady, ale já už jím nechci být. Byl jsem příliš dlouho slabý, nechal jsem se zneužívat, a nakonec jsem byl příliš zlomený na to, abych byl Tomovi dobrým partnerem. Chci se uzdravit, chci udělat pokrok a začít mluvit mi rozhodně pomůže. Vidím, jak se na mě dívá, a vím, že ho to vzrušuje. Cítím se kvůli tomu trochu trapně, protože nevím, kdy to budu schopný opětovat, ale i tak jsem rád, že se mu to líbí.
„Co chceš dělat teď, maličký? Můžeme se podívat po nějakých obchodech, nebo jít někam na oběd, co myslíš?“
„Oběd zní skvěle. Neměli bychom teď utrácet moc peněz, už tak se cítím špatně, že jsi mi zaplatil toho kadeřníka,“ přiznám, ale ihned mi dojde, že jsem to neměl říkat, protože se na mě podívá se smutným výrazem.
„Mrzí mě, že už tě nemůžu pořádně zaopatřit. Ale všechno se zlepší, ano?“
Usměju se na něj. „Nepotřebuju drahé věci, abych byl šťastný, Tome. Mám tebe,“ uklidňuji ho a zdá se, že se cítí lépe.
„Když jsem vyšel z kina, volala mi máma. Řekl jsem jí, že za ní zajdu a promluvím si s ní,“ vysvětluje. Vypadá váhavě, jako by mi chtěl něco říct.
„Nemá mě ráda, že?“ Ptám se.
„Ona tě nezná. Já… chtěl bych, abys šel se mnou, Bille. Až tě pozná, určitě si nakonec padnete do oka.“
Tím si nejsem jistý. Vlastní rodiče jsem nikdy nepoznal, ale na základě toho, co jsem slyšel o rodičích jiných lidí, vím, že chtějí pro své děti to nejlepší. Tomova matka bude pro svého jediného syna určitě chtít něco lepšího než podělaného kluka, jako jsem já. Možná je to dobrá ženská – když to říká Tom, určitě to musí být pravda, ale to neznamená, že mě bude schvalovat, a já neunesu, jestli o něj přijdu. Ale nemá smysl odkládat to, co se stejně stane. Tom teď potřebuje její podporu a já nechci být na obtíž.
„Dobře, půjdu… ale jestli se jí nebudu líbit, neopustíš mě?“
„Neboj se,“ uklidňuje mě Tom. „Bude tě mít ráda. Dáme si k obědu pizzu?“
Poznám, že se snaží změnit téma, a je vážně nenápadný, ale oceňuju, že nechce, abych nad setkáním s jeho matkou přemýšlel a cítil se mizerně. Ví, že se mi tady v té italské restauraci moc líbí. „Jasně, pizza bude skvělá. Tome… přemýšlel jsem a měl bych jít do té kuchařské školy. Chci se to naučit a najít si práci. Chci mít normální život.“
„Jsem rád, že ses tak rozhodl. Uděláme něco pro tvoje vzdělání, jelikož budeš potřebovat nějaký certifikát, abys mohl do kuchařské školy nastoupit.“
Vím, že pro mě bude asi hodně těžké naučit se všechnu tu látku a získat certifikát, protože jsem nikdy nechodil do školy, ale Tomovi věřím. Hodně mi pomohl se čtením a psaním a vždycky říká, že mi najde profíky, kteří mi pomohou, pokud se rozhodnu doplnit si vzdělání.
Naše oblíbená italská restaurace je vždy místem, kde se cítím příjemně. Určitě tomu pomáhá i skvělé jídlo. Jsem poněkud gurmán a Tom ví, že dobrý hlavní chod mi dokáže zlepšit náladu, ať se děje, co se děje, takže se na mě dívá se vším štěstím světa v očích, když spokojeně chroupu pizzu. „Lepší než ta tvoje, šéfkuchaři?“ Zeptá se a já se rozesměju.
„Pečou ji v klasické peci, ale moje rajčatová omáčka je lepší,“ řeknu mu, a teď už se směje jen on. Ví, že se chovám sebevědomě, pokud jde o moje jídlo.
„Hmm, jasně že je, Billy,“ zasměje se a podívá se mi do očí. Líbí se mi, když se jeho oči takhle usmívají. Září a já se cítím tak milovaný, jako bych konečně měl to, co chce každý člověk. Nějakou lásku, tohohle úžasného muže, který mě chce a respektuje mě. Jsem s ním šťastný. Mohl bych vedle něj žít celý život a být šťastný. „Takže jestli jsi skončil, můžeme zaplatit a jít domů.“
Rád bych šel domů. Chodit ven a setkávat se s lidmi mě baví, ale taky jsem rád doma s Tomem. S ním nemusím předstírat, že je všechno v pořádku. Přijímá mě takového, jaký jsem, i když já sám sebe přijmout nedokážu. Věřím mu, když říká, že mě má rád takového, jaký jsem. Chce, abych se cítil lépe a věřil si, ale on už mě miluje a já ani nevím, jestli chápe, jak je to pro mě důležité. Když opouštíme obchoďák a vracíme se k autu, objímá mě kolem ramen. Tom řídí, ale v jednu chvíli si všimnu, že se nedívá na silnici, ale na mě.
„Tome, dávej pozor!“ Skoro mu vynadám, když na něj zatroubí nějaký jiný řidič.
„Já za to nemůžu, zlato… Nemůžu se na tebe přestat dívat,“ přizná a zrudne jako puberťák. „Ty vlasy jsou vážně něco, vypadají nadýchaně jako kousek nebe.“
„Myslíš, že jsem… sexy?“ Zeptám se a snažím se, aby to neznělo trapně, ale přesto se mi to nedaří.
Tom se na mě usměje. Nejspíš mě nechce vyděsit a říká ano, ale jeho oči mluví za vše. I mně se moje volba líbí, ale nenapadlo mě, že by se do ní tak vášnivě zamiloval. Když se znovu podívám do zrcadla, vidím jiného muže. Muže se stříbrnými blond vlasy a novým sebevědomím do života. Budu tu pro Toma a dokážu si získat jeho matku. Můžu to udělat a udělám to. Je načase, abych začal svůj nový život, a není nikdo jiný, koho bych pro něj měl raději po svém boku.
autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
