autor: Reginleif
Bezpečné útočiště – Tom
Zdá se, že Bill má mou matku opravdu rád. Nečekal jsem, že bude tak přátelská, ale zdá se, že i ona ho má ráda. To mě uklidňuje. Byl jsem nervózní z toho, jak tenhle výlet dopadne, ale když vidím Billa tak šťastného, je všechno mnohem příjemnější.
„Chtěl by sis dát teplou sprchu a převléknout se do něčeho pohodlnějšího, Billy?“ Zeptám se a nabídnu mu, když vidím, že je mu nejspíš trochu zima. „Měl by sis vzít něco teplejšího.“
„Jo… myslím, že potřebuju horkou sprchu. Přijdu za tebou dolů, ano?“
Políbím ho a nechám ho, ať se o sebe postará sám. Než skončí, zajdu za mámou. Když sejdu dolů, je v kuchyni a vaří. Vím, že si nenechá ujít příležitost nabídnout nám dobrou domácí večeři. „Copak vaříš, mami?“
„Nic moc, jen pečené kuře. Už mi rodinná večeře chyběla.“
„Chceš pomoct?“ Zeptám se a přistoupím k ní blíž. Má ráda, když jí nabízím pomoc v kuchyni. Asi proto, že můj otec to nikdy nedělal a ona ví, že se mnou odvedla dobrou práci, protože jsem nedopadl jako on.
„Jasně, mohl bys nachystat brambory? Má Bill rád kuře?“
„Jsem si jistý, že neexistuje nic, co by mu nechutnalo. Sní, co dostane. Před tím nedostával najíst,“ vysvětluju. Vzpomenu si na toho hubeného chlapce, kterého jsem tenkrát našel. Bill tolik vyrostl, jeho tělo se změnilo a vím, že se taky cítí líp, ale přál bych si vědět, jestli bude mít někdy normální život.
„Vypadá hodně vyděšeně. Jsi si ohledně něj jistý, Tome?“
„Myslel jsem, že ho máš ráda.“
„Mám, je to milý mladý muž. Ale možná nikdy nebude schopen skutečného vztahu.“
Věděl jsem, že to matka řekne. Nemýlí se, Bill se mnou možná nikdy nebude chtít mít intimní vztah nebo nebude schopen vést normální život. Nicméně teď jsem ho v žádném případě nemohl opustit. Nemohl jsem ho opustit vůbec. „Já vím, mami… on mi tyhle věci taky říká. Ale já si bez něj nedokážu představit svůj život… Nikdy jsem tohle necítil k jinému člověku.“
Zdá se, že to máma slyší ráda. „Pak od tebe nečekám nic menšího, než že toho kluka uděláš šťastným. Zaslouží si šťastný život.“
„Přesně to chci. Dát mu šťastný život.“
***
S mojí mámou jsme si užili krásné chvíle a Bill vypadá, že se mu od chvíle, kdy jsme se vrátili domů, velmi ulevilo a je šťastný. Jsem si jistý, že většina toho pramení z jeho radosti, protože jsme se vrátili společně. Jsem moc vděčný za pomoc, kterou mi matka nabízí. Je to pro nás teď velmi důležité. Já se začnu připravovat na studium práv a Katherine slíbila, že najde ty správné lidi, kteří Billovi pomohou se vzděláním, aby mohl získat nějaký certifikát a jít na kuchařskou školu. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že jsem na přípravu na právnickou školu a přijímání finanční pomoci od matky už trochu starý, ale taky bych nerad zůstal ve svém zaměstnání. Dřív mi bylo jedno, že budu riskovat život, ale teď mám svého Billa, o kterého se musím postarat.
Mého Billa, který právě teď spí a drží svého plyšového medvídka. Vypadá jako malý kluk. Až se probudí, půjde k zrcadlu, upraví si vlasy a bude se na mě dívat jako pohledný mladý muž. Je sexy, když to dělá, ale neměl bych takhle přemýšlet. No, když ho vidím, nemůžu si pomoct, ale vím, že tohle by teď nerad slyšel. Nebo možná ano? Nevím, ale radši si dám pozor. Nechci ho vyděsit.
Vidím, jak se jeho krásná víčka chvějí a on otevírá oči a něco hledá. Plyšáka už má v náručí, takže nevím, co chce, ale když jeho ruka najde moji, zdá se, že se uklidňuje. Že by hledal mě? „Tome?“ Zamumlá.
„Dobré ráno, Billy. Vyspal ses dobře?“
„Ano… Zdál se mi moc hezký sen. Byli jsme spolu na pobřeží.“
„A co jsme tam dělali?“ Zeptám se ho, ale vidím, že se červená a že se asi cítí trochu nesvůj. Zajímalo by mě, jak se dostal k tomu, že se mu zdál takový sen a cítil se v něm hezky. „Líbilo se ti, co jsme dělali?“
„Nepamatuju si to… ale pamatuju si, že jsem byl šťastný. Já… myslím, že bych to možná chtěl dělat s tebou. Nechci, aby ses ke mně choval, jako bych byl zlomený,“ vysvětluje. Je pravda, že jsem se k němu tak možná choval, ale jen jsem se snažil ujistit, že mu neublížím.
„Bille… o čem to mluvíš?“
„Už nechci být oběť, Tome… Byl jsem jí příliš dlouho. Potřebuju udělat pokrok a já… chci udělat pokrok s tebou.“
Beru ho do náruče, ale pořád jsem velmi zmatený. Nevěděl jsem, co mu mám říct. Mám ho v tom rozhodnutí podpořit? Nechci to nechtěně zhoršit. „Bille, myslím, že bys měl navštívit svoji terapeutku a promluvit si o tom. Nechtěl bych s tebou nic zkoušet, když na to nejsi úplně připravený.“
„Nejsem si jistý, jestli ji chci znovu vidět. Je to moc milá osoba, ale už ji nepotřebuju. Nejsem nemocný.“
Rozhodnu se, že teď bude nejlepší s ním nesouhlasit. „Pojďme si udělat snídani, a pak si o tom můžeme znovu promluvit, ano?“ Řeknu a nečekám, že mě Bill políbí a přitáhne si mě k sobě.
„Ty mě nechceš, Tome? Vždyť jsi čekal tak dlouho.“
Nechápe, jak je pro mě těžké se ho teď nedotýkat, ale snažím se tomu zabránit, protože vím, že bude těžké mu odolat. „Billy, jen si myslím, že bychom neměli dělat unáhlená rozhodnutí… Není to tak, že bych tě nechtěl. Jsem do tebe blázen, ale nechci se s tebou milovat, dokud nebudeš připravený.“
„A co když jsem?“
Nevím, co na to odpovědět. Myslím, že není připravený, ale nikdy to nepřizná. Nechce mě zklamat. Beru ho do náruče a líbám ho. Možná na to můžeme jít pomalu a já poznám, kdy se cítí nesvůj. „Můžeme to zkusit. Ale potřebuju, abys mi slíbil, že neuděláš nic, co nebudeš chtít.“
„Slibuju…“ řekne a znovu mě políbí. Myslím, že by bylo lepší přenechat iniciativu jemu. Nerad bych, aby si myslel, že chci jeho rozhodnutí zneužít. Ale brzy pochopí, že nic neplánuji, a tváří se velmi smutně. „Ty mě nechceš…“ stěžuje si a skoro pláče.
„Víš, že to není pravda,“ vysvětluju mu a hladím ho po vlasech. „Chci tě… přijdeš mi sexy, toužím po tobě, ale chci, abys byl v bezpečí. Nechceš se přede mnou ani převlíkat.“
Bill mě odstrčí a znovu si vezme svého medvídka. Skoro to vypadá, že se na mě zlobí, ale já vím, že pochopí, že pro něj dělám to nejlepší. Znovu ho vezmu do náruče a začnu ho hladit po zádech. Pláče a já nevím, co mám dělat, abych mu pomohl. „Máš pravdu…“ zavzlyká. „Nemůžu… Kéž bych mohl, ale nemůžu. Ve snu se mi to líbilo, ale teď je to jiné… Miluju tě, Tome. Nechci tě ztratit.“
„Neztratíš mě. A až budeš připravený, bude to příjemný. Nevím, jestli to bude jako ve tvém snu, ale postarám se, aby se ti to líbilo. Všechno až přijde ten správný čas. Uděláme si teď snídani a zavoláme slečně Katherine? Říkala, že nám pošle někoho, kdo nám pomůže s tvým vzděláním.“
„Můžeš se mě aspoň dotknout?“ Žádá a já nevím, co přesně chce.
„Dotknout se tě?“ Ptám se a doufám, že mi to nějak vysvětlí. Bill se usměje a položí moje ruce na svůj zadek, čímž mě překvapí. Nikdy jsem se ho takhle neodvážil dotknout, myslel jsem, že ho to vyděsí, ale vypadá to, že objevuje něco nového a líbí se mu to. Políbím ho na krk a začnu ho jemně kousat. Nečekal jsem, že se mu to bude líbit, ale cítím, jak se chvěje.
„Neboj, líbí se mi to,“ zašeptá mi do ucha a já si ho přitáhnu blíž k sobě. Cítím jeho paže na svých ramenou. Možná má pravdu a já se k němu chovám jako k dítěti. Vím, že není připravený na všechno, ale měl bych mu dát to, na co je připravený. „Tome… chci být navždy tvůj,“ vydechne. Vidím, jak se změnil. Jen si přeju, abych nedělal špatnou věc a nepomáhal mu věci uspěchat. Je těžké se ho nedotýkat, když mě k tomu taky vybízí. „Vím, jak tě uspokojit, Tome. Chceš, abych to udělal?“
Nemůžu si pomoct, ale je mi to nepříjemné. Vím, koho dříve uspokojoval, a nechci si představovat, co si jeho mysl spojila s tím, že někomu poskytuje rozkoš. „Ještě ne, lásko. Ale jednoho dne, slibuji.“
Usměje se a já ho vezmu do náruče, abych ho odnesl do kuchyně. Směje se a já nemůžu být šťastnější. Posadím ho na kuchyňskou linku a on se usměje.
„Co takhle palačinky na snídaní, pane šéfkuchaři?“
Přikývne a já ho políbím. Snaží se slézt dolů, aby mohl vařit, ale já ho nenechám. „Chci ti pomoct, Tome!“ Stěžuje si, ale mně baví dělat pro nás snídani, a když on všechno komentuje jako šéfkuchař.
„Zavolej slečně Katherine, zatímco budu dělat snídani, ano, zlato? Říkala, že se dneska můžeš sejít se svým učitelem.“
„Dobře… ale kdo mi bude platit doučování, Tome? Jsi si jistý, že si to můžeme dovolit?“ Zeptá se, když vstane. Nechci, aby měl starosti s penězi, ale to bude asi dost složité.
„Jsme sice poněkud chudí, ale ne tak chudí, abychom se nedokázali postarat o tvé vzdělání, zlato,“ ujistím ho a on zavolá Katherine, aby mu zařídila první hodinu.
„Jednou ti to vrátím,“ slibuje, zatímco zavěšuje.
„Jednoho dne se vezmeme, takže nebudeš muset,“ řeknu mu s úsměvem, ale vidím, jak se mu doširoka otevřou oči, a podívá se na mě, jako by tohle absolutně nečekal. „Co? Ty nechceš být můj manžel?“
„Ty… ty bys opravdu chtěl být můj manžel?“
Beru ho do náruče a líbám ho. „Jednou. Víš, že s tebou plánuju prožít zbytek života, že jo?“
„A… ano,“ řekne, „ale ty si chceš vzít někoho, kdo se před tebou nedokáže ani svléknout?“
Podívám se na něj a usměju se. Chápu, že potřebuje všechno to ujištění, ale přece ví, že ho miluju. „Chci být s tebou, Bille, a jenom s tebou,“ vysvětlím mu a on vypadá šťastně, že to slyší. Vlastně vypadá tak šťastně, že se ke mně přiblíží, aby si mě dobíral a kritizoval moje vaření. Miluju toho kluka. Už jen pohled na něj ve mně vyvolává pocit, že všechno bude v pořádku, že se to nějak zvrtne a bude to krásné. On neví, že má nade mnou takovou moc, ale jednou to pochopí. „Takže, kdy přijde tvůj učitel?“
„Asi za hodinu. Slečna Katherine říkala, že má v okolí ještě nějakou hodinu, takže přijede rovnou odtamtud.“
„Díky bohu, že jsme se vrátili domů až včera, a ještě jsme nestihli udělat nepořádek,“ řeknu a upřímně se mi uleví, že nemusím uklízet. „Tak se nasnídáme a já pak půjdu na schůzku, kterou mám kvůli výběru školy, a ty můžeš mít hodinu tady. Zvládneš to sám?“
Přikývne a pokračujeme ve vaření. Ještě jsem mu neřekl celou pravdu. Opravdu jdu na schůzku ohledně svých studijních možností, ale ještě předtím musím jít do své staré práce. Říkali, že něco našli, někoho, kdo by mohl patřit k Billově rodině. Nechci mu zatím nic říkat, kdyby se ukázalo, že to byl omyl. Myslím, že to pro něj může být milé překvapení, pokud je to nakonec pravda.
autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
