autor: Reginleif
Všechno dobře dopadne
Nemůžu si pomoct, ale musím se usmívat, když si vzpomenu na ten večer v Nolanu, kdy Bill souhlasil, že se stane mým snoubencem. Se svatbou nebudeme spěchat, dokud nebudeme oba připraveni. Mezitím mi moji bývalí spolupracovníci z oddělení pomohli zorganizovat schůzku s jeho babičkou. Opravdu ho chce vidět a Katherine souhlasila, že na tu schůzku dohlédne. Bill se setkání s ní obává, ale zdá se, že se cítí lépe, zatímco se dozvídá svůj skutečný příběh. Není to nic příjemného. Spolu s mnoha dalšími chlapci a dívkami ho sem přivezli obchodníci s lidmi. Nerad vzpomíná na každý okamžik, který prožil, ale je rád, že jeho příběh pomáhá policii vyšetřovat mnoho případů obchodování s lidmi. Bylo již zatčeno mnoho lidí a Bill každý den spolupracuje s Katherine a policií, aby se ujistili, že vědí o všem, na co si vzpomene. Chová se velmi statečně a já mu neustále stojím po boku.
Dnes ale můj malý hledá, co si oblékne. Už několik hodin si zkouší oblečení, protože chce na schůzce s babičkou vypadat dobře. „Myslíš, že se jí budu líbit, Tome?“
„Samozřejmě, že se jí budeš líbit, maličký. Neměl by sis dělat starosti, ona tě opravdu chce vidět.“
„A co když se jí nebude líbit, že jsme spolu? Četl jsem, že lidé na Ukrajině jsou hodně konzervativní.“
Jednou z nových věcí, které rád dělá, je zjišťování věcí o Ukrajině. Vím, že by ji nejspíš jednou rád navštívil. Mohli bychom to udělat jako svatební cestu a podívat se i do Ruska. Vždycky říkal, že rusky neumí, ale zkusil sezení s učitelem jazyka a zdá se, že se mu to všechno vrací. „Billy, je to tvoje babička z matčiny strany, pochází odsud,“ připomenu mu. On už to ví, ale jeho úzkost právě teď stoupá.
„Jasně. Dobře, myslím, že už jsem připravený.“
Otočím se k němu a on má na sobě obyčejnou mikinu a džíny. „Jsi krásný. Vezmi si bundu a jdeme.“
Katherine souhlasila, že se schůzka bude konat v její kanceláři. Pro Billa je to známé místo a jeho babička tam také absolvovala jedno nebo dvě sezení. Když dorazíme ke Katherine, vidím ji podruhé. Má bílé vlasy a vypadá tak, jak by si člověk přál, aby jeho babička vypadala. Bill vypadá znepokojeně, ale usmívá se.
„Dobré odpoledne, Bille. Jak se máš?“ Zeptá se Katherine a Bill ji rychle obejme.
„Mám se dobře, díky…“
„To je tvoje babička, Bille. Jmenuje se Sally. Hledá tě už mnoho let.“
Bill jako by nevěděl, co má říct, ale to ta žena taky. Sedí vedle sebe a ona si ho prohlíží. „Jsi krásný mladý muž,“ říká. „Mrzí mě, že jsem tam nebyla pro tvou matku a tebe…“
„Vy jste mě ještě nikdy neviděla, paní?“
„Nikdy, Bille. Ale ráda bych tě zase viděla, pokud budeš chtít.“
„Ano…“ řekne a vypadá rozpačitě spokojeně. „To bych moc rád.“
Poté, co s babičkou stráví ještě nějaký čas a domluví se, kdy se znovu uvidí, mě Bill požádá, abych ho odvezl domů. „Máme jít na večeři s Georgem a Katherine, Billy,“ připomenu mu. Během spolupráce s Billovou terapeutkou to vypadalo, že si Georg tu ženu docela oblíbil, takže jsme si řekli, že by bylo fajn si dát rande ve čtyřech Zdá se, že i on se Katherine líbí. „Určitě chceš jít s námi?“ Ptám se ho, protože se mi zdá poněkud dezorientovaný.
„Jo… zapomněl jsem, že je to dneska. Chci jít. Katherine s námi nejde?“
„Chce se ještě doma převléknout a my vyzvedneme Georga.“
„A proč jsi mi to nepřipomněl? Nejsem úplně vhodně oblečený,“ stěžuje si Bill, ale já se na něj podívám a zasměju se. Jsem si celkem jistý, že když má náladu přehánět to s oblečením, je všechno v pořádku.
„Jsi krásný,“ ujistím ho a on se ke mně nakloní, aby mě políbil, zatímco já se snažím nějak pokračovat v jízdě a nikomu neublížit. „Billy, já řídím.“
„Já nic nedělám,“ řekne, ale dál mě líbá.
„Musíme vyzvednout Georga, a pokud možno se nezabít,“ připomenu mu a on mě teprve tehdy pustí s vítězným výrazem ve tváři. Ví, že ho miluju, a já z toho nemůžu mít větší radost. S rukama na volantu se podívám na svůj vlastní prsten. Vybírali jsme ho s Billem, protože jsem chtěl nosit něco od něj. Když jsem ho potkal, byl můj život normální, zatímco teď je krásný. Je krásný, a to jen díky němu. Můj Bill, můj maličký.
***
Bill
Byla to moc pěkná a příjemná večeře. Myslím, že Georg a slečna Katherine se mají moc rádi. A jí to v těch zelených šatech moc slušelo. Tom nemohl přestat mluvit o tom, jak jim to spolu sluší, když jsme jeli domů. Ale je to pravda. A já opravdu chci, aby byla Katherine šťastná. Umí skvěle dělat druhé lidi šťastnými, takže si zaslouží někoho, kdo jí ukáže, jak je to krásné, a jsem si jistý, že Georg bude ten pravý muž.
Tomovi se velmi uleví, protože setkání s babičkou proběhlo podle plánu. Je to milá dáma a já oceňuji, že mě chce lépe poznat. O zasnoubení jsem s ní nemluvil, ale i kdyby s mým vztahem s Tomem nesouhlasila, stejně s ním budu. Dal mi všechno a změnil celý svůj život, aby mi pomohl. Patřím teď k němu a on patří ke mně.
„Billy?“ Zeptá se a vyjde z koupelny. „Jestli se ti nechce spát, mohli bychom se na něco podívat a dát si trochu toho báječného tvarohového koláče, který jsi včera večer upekl.“
„Nechce se mi spát…“ odpovím, a když se na něj otočím, má na sobě jen ručník kolem pasu. Je to hloupé, ale mám pocit, že se červenám. „Tome… jsi nahý.“
„Mám si to nechat až na naši svatební noc?“ Zeptá se a s úsměvem se na mě podívá. Vím, že se mě neptá proto, abych se cítil špatně… ale když ho takhle vidím, cítím něco zvláštního.
„Přestaň… blbnout,“ procedím mezi zuby. Nevím, co se to se mnou děje. Proč se na něj chci pořád dívat? Takhle se cítí normální lidé?
„Chceš mě… nebo ne?“ Řekne a já sklopím zrak. Slečna Katherine říkala, že to tak nakonec budu cítit… ale já nevím, jestli to zvládnu.
„Já… myslím, že ano,“ přiznám. Nemá smysl se před Tomem schovávat a on vlastně vypadá, že ho to těší. Přistoupí ke mně blíž a pokusí se mě políbit, ale já couvnu. „Tome… prosím. Já… ještě nejsem připravený a nechci, aby ses zlobil…“
„To nikdy nebudu…“ řekne, zatímco mě bříšky prstů hladí po tváři. „Jen se mi líbí, že mě chceš tak, jako já chci tebe.“
Ještě jednou se políbíme, a pak se jde obléknout. Líbí se mi, jeho hezká tvář, jeho tělo, jeho mozek, ale to, jak tenhle muž respektuje moje hranice a vychází mi vstříc, aby mě udělal šťastným, je něco, co mě nutí ho milovat. Tenhle pocit mi dělá starosti. Vím, že je to normální a všichni lidé se tak někdy cítí, ale Tom se mnou nakonec bude chtít tyhle věci dělat, a když budu dál odmítat, nebude nadšený. Pořád si tyhle myšlenky vytvářím, ale ve skutečnosti vím, že by mi neublížil. Vím, že mě miluje, ale kvůli mužům jsem toho už hodně vytrpěl. Když se vrátí blíž ke mně, je v teplákách a příjemně mě na pohovce obejme. „Tome…“ zašeptám a přitisknu se mu ke krku.
„Mhmm?“
„Miluješ mě?“ Zeptám se. Vím, že mě miluje, ale vždycky je tak příjemné slyšet, jak to říká. Přitulí se ke mně a políbí mě a já se díky němu cítím, jako bych pro něj byl jediný na světě.
„Víc než cokoli jiného, můj maličký.“
Položím si hlavu do jeho klína a on mě hladí po vlasech. Miluju, když to dělá. „Jednou se vezmeme, Tome… Já budu kuchař a ty právník… nebo možná soudce. A lidé se budou ptát, jak jsme se poznali. Bude to tak krásné… Budu jim říkat, že jsi mi zachránil život,“ začnu snít na jeho klíně. Vím, že se mu to líbí stejně jako mně. Chce mě a dává mi to najevo každou chvíli.
„A ty jsi zachránil ten můj, maličký,“ vydechne. „Nikdy jsem se necítil tak živý jako s tebou. Nikdy jsem neměl v životě cíl, něco důležitějšího než sebe samého. Ty jsi mi dal smysl. Vrátit se k tobě domů se stalo mým cílem, a pak udělat tě šťastným. Teď jsem šťastný, zamilovaný, plním si své dávné sny, a to všechno díky tobě.“
Nedokážu vysvětlit, jak krásně se při tom cítím. Miluju ho. Nemůžu si pomoct, ale usměju se a přitisknu se mu na klín, zatímco mě hladí po zádech. Teď ho mám. Mám sám sebe. Vím, kdo jsem, znám lidi, kteří mi řeknou pravdu, a nedovolím, aby mě někdo nutil o sobě pochybovat. Zasloužím si být šťastný a Tom mi to ukázal. Chci s ním prožít hezký život a udělat ho také šťastným. „Jednoho dne to bude lepší, Tome… Dám ti sebe celého.“
„Dokud jsi sám sebou a jsi šťastný, jsem šťastný i já,“ řekne a já se posadím, abych se mu podíval do očí a políbil ho. „Nemusíš být lepší kvůli mně… jen kvůli sobě, dobře?“
„Ano… Miluju tě.“
„Jsi můj Bill. Můj maličký.“
„Ano… tvůj Bill,“ opakuji a znovu se k němu přitulím. „Tvůj maličký.“
KONEC
autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
