At sea for you 2.

autor: fyredancer

„No páni,“ řekl Tom nahlas, když se k němu s tázavýma tmavýma očima přiblížila drobná kráska v bouřlivém víru šatů s tropickým potiskem. „Vypadáš jako útok na smysly.“ Pokud neměl kocovinu, teď se cítil, jako by ji měl.
Žena, zřejmě Mia, to vzala jako kompliment a rozzářila se. „Ty jsi Tom?“
„Jeden z nich, jo,“ potvrdil Tom a naklonil svou skleničku směrem k ní.
Mia na něj zamrkala dlouhými černými řasami. „Co prosím?“
Tom zavrtěl hlavou. „Hloupej vtípek, promiň. Moje jméno je ve Státech naprosto běžný.“
„Oh,“ řekla Mia a její výraz se vyjasnil.
„Můžu ti koupit drink?“ Nabídl se Tom.
Mia mu věnovala široký úsměv a vystavila na odiv dokonalé, perleťově bílé zuby. „To by bylo milé.“
Tom nakonec našel Stardust poté, co vyjel výtahem poblíž svého apartmá na třetí palubu a pohrdl mapou. V poštovní schránce před dveřmi byl zastrčený denní program, který ho informoval, že dnešní večeře se nese ve stylu elegantním, ale neformálním, ať už to znamenalo cokoli. Tom usoudil, že dokud nebude mít na nohou žabky, je v pohodě, ale oblékl si černé kalhoty, které mu nesklouzávaly příliš nízko pod boky, a nadměrně velké obyčejné červené tričko bez urážlivých log s bílými švy na lemu, rukávech a u krku. Bojoval s tím, že v kapitánově přítomnosti nejspíš nemůže mít kšiltovku, a spokojil se s tím, že si dredy svázal dozadu, na zátylek. Čelo měl holé, ale zvládal to.

Ze Stardustu se vyklubal výklenek zastrčený na jedné straně proskleného schodiště, které si razilo cestu přes několik palub v zadní části lodi. Z baru měl Tom dobrý výhled na požární schodiště, osvětlené třpytivými střípky, které vrhal obrovský lustr z taveného křišťálu na palubě o patro výš. V potemnělém výklenku byly roztroušeny intimní skupinky míst k sezení a za místem k sezení se nacházel malý taneční parket lemovaný klavírem. Klavírista právě hrál „Strangers in the Night“, starší pár tančil a Tom pocítil touhu se ještě více napít.
Chvíli se zdrželi u baru a Mia vyprávěla o lodi, o své službě na několika plavbách po Holandsku, o neuvěřitelné cti, že ji pozvali na večeři ke kapitánovu stolu, a Tom hodně přikyvoval. Byla to hezká dívka s hlubokým výstřihem a Tom hodnotil své šance po zbytek večera.
Nakonec vstala a s přátelským úsměvem si pod jednou paží držela psaníčko. „Půjdeme tedy na tu večeři ke kapitánovi?“
„Jo,“ zabručel Tom, vypil poslední zbytek rumu s kolou a postavil vysokou sklenici na bar. Chtěl se před večeří trochu uvolnit, aby ze sebe před kapitánem neudělal hlupáka. Zajímalo ho, kdo bude sedět vedle kapitána jako jeho večerní doprovod.
V hlavě mu proběhla představa tmavovlasého mladíka z dřívějška a Tom krátce zavrtěl hlavou. Teď to byla směšná myšlenka.
Přistihl se, že přemýšlí, jestli je ten nádherný mladík jedním z těch smluvních bavičů, jako byla sama Mia, nebo jestli ho okolnosti nějakým způsobem také přivedly do Nového Amsterdamu. Tomovi prolétla hlavou myšlenka, že by mohl být jednou polovinou z boomerského páru, kde ten druhý bude starý páprda, a oklepal se.

„Takže… musí to být pro tebe docela fajn, užívat si plavby a nemuset se nějak zvlášť dřít,“ řekl Tom a podíval se na Miu, když se vydali do jídelny. Teď když oba stáli, byla o dost menší než on – doslova jí koukal na vrcholek hlavy a ona by se snadno vešla do jeho podpaží.
Mia k němu vzhlédla a přes jedno opálené rameno si odhrnula husté černé vlasy. „Je to fajn,“ souhlasila. „Tohle je moje třetí turné s Hollandem. Po večerech zpívám a pokaždé, když jsme v přístavu, podívám se na břeh.“
U vchodu do jídelny si vrchní s pochybovačným pohledem měřil Toma, dokud mu nepředal pozvánku ke kapitánovu stolu, načež se proměnil v naprosto pečujícího. Tom a jeho „plus jedna“ byli odvedeni ke stolu přes potemnělou jídelnu plnou stolů všech velikostí, většinou čtyř a šestimístných, občas s většími obdélníky pro osm lidí. Na vzdáleném konci elegantně zařízené jídelny na vyvýšeném pódiu byl od stolu s osmi židlemi fantastický výhled na zadní část lodi a její dmoucí se záď s vodou rozbouřenou od lodních šroubů.

Už tam seděly dva páry – muž v námořnickém saku zdobeném několika různobarevnými pruhy připnutými na levé horní straně prsou a starší elegantní blondýnka v jednoduchých koktejlových šatech v barvě šampaň. Druhou dvojici tvořil starší pár, oba v elegantních šatech. Když se Tom a Mia přiblížili, muž v námořnickém saku se postavil a natáhl k nim ruku.
„Vítejte v Novém Amsterdamu,“ řekl. „Jsem kapitán Dorff.“ Jeho hlas měl silný přízvuk, ale mluvil jasně a srozumitelně.
„Díky,“ řekl Tom a opětoval stisk ruky. Všichni se posadili na židle a vrchní podržel Miinu židli, takže si Tom opožděně uvědomil, že to možná měl udělat on sám.
Už se chystal představit se, když se kapitán znovu postavil. Tom otočil hlavu, aby se podíval na poslední příchozí k jejich stolu.
Na pódium vystoupil ten nádherný dlouhonohý muž, kterého předtím potkal. Převlékl se do cihlově červeného roláku, černých úzkých kalhot a kotníkových bot, které ještě přidaly pár centimetrů k už tak neuvěřitelným nohám. Večerní outfit završovalo několik stříbrných řetízků, přívěsků a křížků, jen tak ledabyle pohozených, jako by popadl prvních pár nahoře ve šperkovnici.

Tom zíral, když se k němu ten nádherný muž přiblížil. Líčení bylo o něco dramatičtější, oči kouřovější, jejich jasně hnědá barva vynikala na tmavém pozadí, a lesk na rtech byl nápadnější. Vrstvené vlasy měl načechrané a zafixované lakem, který několik vrstev zašpičatil, a na Toma tak působil dojmem androgynní rockové hvězdy. Mladík se na kapitána usmál, pak se rozhlédl kolem a Tom zavřel pusu. Bylo trapné a urážlivé nechat se přistihnout, jak na někoho zírá, když má údajně na večer rande, ale ještě horší bylo, když tou osobou byl muž.
Za ním se šoural urostlý tmavovlasý muž, který Tomovi připomínal Michaela, přinejmenším postavou, a Tom rychle zkontroloval svoji bezpečnost. Bodyguard se nenápadně usadil k jednomu stolku po Tomově levici a usrkával ze sklenice vody. Když Tom zachytil jeho pohled, tázavě zvedl bradu, ale Tom lehce zavrtěl hlavou a odvrátil se.
Nádherný muž a jeho společník na večeři – rozhodně nebyli v důchodovém věku, tak co oba dělali na plavbě? – už seděli na svých místech, když Tom znovu vrátil pozornost ke kapitánovu stolu. Přemýšlel, jestli ti dva nejsou baviči na plavbě, a pak si uvědomil, že bavič by u kapitánova stolu nevečeřel, pokud by nebyl hostem pozvaného, jako třeba Mia. Vzpomněl si, že mu mladík nabízel autogram, a zajímalo ho, kdo to je.
Pak se vědomě snažil odvést myšlenky od toho hezouna, který byl na Tomovo pohodlí až příliš ohromující. Seděl vedle Mii, takže Tomův doprovod pro tento večer vypadal ve srovnání s ním obyčejně a nevýrazně – a přitom Mia byla k sežrání.
Vedle kohokoli jiného, jen ne vedle něj.

„… jak jste říkal, že se jmenujete, mladý muži?“ Vybídl ho hlas po jeho levici a Tom otočil hlavu.
Starší muž na něj upíral jasné, očekávající oči.
„Neříkal,“ odpověděl Tom. „Tom Trümper.“ Když ten lehce chraplavý hlas po jeho pravici promluvil, Tom otočil hlavu, jako by byl na tenisovém zápase.
„… tak rád jsem tady navzdory okolnostem,“ říkal ten nádherný mladý muž, když přijímal od vrchního menu. „Děkuji vám za pozvání na večeři, kapitáne Dorffe.“ I on měl přízvuk, ale byl velmi slabý, sotva patrný.
Tomovi to připomnělo přízvuk jeho matky a pomalu si rozbalil ubrousek. Simone se nikdy nedočkala toho, aby viděla jeho kapelu. Všechny peníze světa mu byly k ničemu, když je neměl, když na tom záleželo nejvíc.
Než se stačili představit i ostatní u stolu, objevil se someliér, aby přijal objednávky nápojů, a Tom se musel věnovat jídelnímu lístku.
Že by přeslechl jméno toho krasavce?
Proč ho to vůbec zajímalo? Tom se naklonil, aby se podíval na Miu a zeptal se jí, jestli si dá víno. Odmítla a řekla mu, že má později večer vystoupení.
Což bylo skvělé, protože to znamenalo, že si Tom neužije.

Povzdechl si, zabořil nos do jídelního lístku a na chvíli se odmlčel. Výběr byl překvapivě luxusní a on se nad tím zatvářil ohromeně a přemýšlel, jestli má kapitánský stůl samostatné menu, nebo jestli je jídlo na plavbě opravdu tak úžasné. Pokud ano, pak to vypadalo nadějně, alespoň pro jeho žaludek.
Pokaždé když zvedl oči, upoutal jeho pozornost pohledný muž vedle Mii, buď divokým gestem ruky, zábleskem toho neuvěřitelného úsměvu, nebo tím, že se vrhl na vyprávění vtipů svým jemně zabarveným hlasem. Tom sklonil hlavu a přikývl starému muži po své levici, kdykoli se pokusil Toma zapojit do hovoru.
Konverzacím u stolu dominoval ten nádherný muž, Mia a kapitán se svou ženou, nebo partnerkou… Tom ani nezachytil její jméno. Představování se neopakovalo a Tom se přistihl, že přemýšlí, jestli byl celou tu část konverzace tak mimo, nebo jestli všichni jen nedbali na společenské zdvořilosti.
Tak trochu se vsadil, že to byla ta první možnost.

Ke konci večeře už mu Miin smích lezl krkem a Tom po hezounovi neustále vrhal kradmé pohledy. Pokaždé, když se ty velké hnědé oči podívaly jeho směrem, rychle sklopil oči ke svému talíři. Mladík alespoň jednou nasměroval otázku na každého u stolu, obratně žongloval s několika nitkami nezávazné konverzace s lehkostí, ale ne způsobem, který by působil dominantně; vždycky ztichl, když se ke slovu dostal kapitán nebo jeho blonďatá společnice. Když položil otázku Tomovi, Tom měl náhodou v ústech obrovské sousto jídla a zavrtěl hlavou, rychle žvýkal, ale ne dost rychle – Mia odpověděla za něj.
„Myslím, že mu tu plavbu objednal jeho management, nebo aspoň to mi řekla naše ředitelka Tasha.“ Zasmála se Mia zvonivě.
„Jak pozoruhodné,“ řekl ten nádherný mladík a vypadalo to, že řekne víc, když se starší muž po Tomově levici probral a vyhrkl otázku ohledně dezertu.
Tom se sesunul více do židle a přál si objednat další víno.

Po večeři jako první stůl opustil starší pár. „Už je po večerce,“ prohlásila žena a několikrát láskyplně poplácala svého napůl dřímajícího manžela po rameni, aby ho přiměla k pohybu. Tom se podíval na hodinky; bylo teprve půl desáté. Možná měli časový posun?
„Měl jsem dlouhý den,“ začal Tom, vstal a protáhl se. Když si prohlédl lidi u stolu, nádherný mladý muž upíral prázdný pohled na jeho tělo a Tom se podíval dolů a spěšně si zatahal za tričko, když si všiml, že se mu vyhrnulo. Mladík po něm blýskl odzbrojujícím úsměvem, který zmizel, jakmile se jejich pohledy setkaly.
„Ach, ano… taky už musím jít! Za chvíli mi začíná večerní vystoupení,“ řekla Mia a vstala. „Kapitáne Dorffe, bylo mi potěšením… všem přeji krásný zbytek plavby.“
Ostatní u stolu se zdvořile rozloučili a Tom následoval Miu z jídelny. Naklonil hlavu, aby zkontroloval Michaela, a znovu se setkal s očima pohledného mladého muže. Tom si v duchu vynadal a doufal, že si ten krasavec nebude nic myslet.
„No, díky,“ řekla Mia a zastavila se vedle schodiště, když opustili jídelnu. „Já… díky za večeři, Tome, doufám, že si užiješ plavbu.“
Tom se na ni podíval a nebyl schopen vyvolat nadšený úsměv. „Ty nesmíš chodit s klienty? Ehm, se zákazníky? Hosty.“ Spokojil se s tím posledním, jelikož si byl docela jistý, že si vzpomněl na jednoho z členů posádky, který tento termín použil.
Miiny tmavě hnědé oči ztvrdly. Tohle byla chyba říkat. „Nemyslím si, že jsme jeden pro druhého ten správný typ,“ řekla bez obalu. „Dobrou noc, Tome.“
„Jo,“ odpověděl na to všechno Tom, zamával jí a odšoural se pryč. To odmítnutí ho samo o sobě nepřekvapilo, ale bylo to už dlouho.
Hodně dlouho.

Potřeboval si zakouřit, a tak bloudil po třetí palubě, dokud nenašel dveře, které ho dostaly ven na pruh, jenž tvořil kompletní okruh kolem celé lodi. Nadechl se, nasál vlhký, teplý vzduch, přistoupil až k zábradlí a zapálil si, zatímco pozoroval temné vlnící se vody vedle lodi. Začal obcházet loď a houpavý pohyb mu poprvé od chvíle, kdy toho dne vstoupil na lávku, přivodil nevolnost.
Vypustil dlouhý oblak kouře, otočil se a vrátil se zpátky. U stěn venkovní terasy bylo rozestavěno mnoho židlí a on si pomyslel, že by se mohl usadit na jednom z lehátek a dokouřit, než se vrátí dovnitř. Venku byla černočerná tma, obloha a moře se od sebe příliš nelišily, a tak to nebylo ani malebné, ani tak zajímavé, jak si představoval.
Ocitl se tváří v tvář nádhernému mladíkovi, ruce měl pevně ovinuté kolem těla a jeho stříbrné náhrdelníky při každém kroku zacinkaly. Muž se rychle zastavil a zamrkal na Toma širokýma čokoládově hnědýma očima.,

„Co to sakra? Sleduješ mě?“ Řekl Tom nahlas.
Mladík se ušklíbl. „Nelichoť si!“ Odpověděl pohotově a jeho nejasně zabarvený hlas znovu upoutal jeho pozornost.
„Tvoje rande uteklo?“ Zeptal se Tom a chystal se projít kolem nádherného mladíka po své levici.
Mladík uhnul doleva a zamrkal na Toma, když si navzájem zastoupili cestu.
„Nebo ses na něj vykašlal?“ Pokračoval Tom, aniž by ho odpověď zajímala, ale nějak cítil potřebu se na to zeptat. Zamračil se a vykročil směrem doprava od mladíka, ve stejnou chvíli jako i mladík, aby se pokusil Toma obejít.
„Mohl bych se tě zeptat na totéž,“ odpověděl muž. „Vzhledem k tomu, že tvoje rande není nikde kolem.“
Tom pokrčil rameny. „Jsem na dovolené,“ řekl a naposledy potáhl z cigarety. „Možná bude lepší, když si taky dám od ženskejch pauzu.“ Změřil si mladíka pohledem, počkal, až zůstane stát na místě, a pak ho konečně obešel a dal mu pořádný prostor, aby se ujistil, že si zase nebudou překážet.

Byl už tři kroky za tím krasavcem, když si uvědomil, jak to vlastně mohlo vyznít.
Tom v duchu zasténal, ale už bylo poněkud pozdě vzít to zpátky. Zamířil dovnitř, cestou odhodil nedopalek cigarety a s pár radami, které mu Michael deset kroků za ním věnoval, našel kasino. Poté, co zaznamenal značnou ztrátu na svém kreditním účtu, uznal, že noc byla po všech stránkách na nic, a nakonec někdy kolem druhé hodiny ranní vyhledal pohodlí svého luxusního, prázdného a naprosto tichého apartmá. Zapnul si televizi kvůli okolnímu hluku a svalil se s peřinou napůl přehozenou přes sebe, příliš unavený a rozladěný, než aby vůbec byl schopný vnímat nějaký program, než usnul.

Další den svítalo chladně a šedivě. Širokým nízkým oknem vedle Tomovy postele dovnitř pronikalo filtrované světlo. Zvedl se a jednou rukou si zastínil bolavé oči.
„Připomeň mi, abych si večer zatáhl závěsy,“ zamumlal si jen tak pro sebe.
Jeho ranní erekce byla divoká a vzpurná, nereagovala na myšlenky na Miu ani na prsaté blondýny, ba ani na nemravné vyhlídky na nějaký potenciální šťastný konec v lázních, které pro něj byly objednány později toho dne. Byl si jistý, že to nedělají, dokonce ani za tu šíleně přemrštěnou cenu, ale bylo zábavné si to představovat. Tom si lehl zpátky do postele a zamračeně se hladil, snažil se v sobě vzbudit nadšení pro něco, pro cokoli. Pokud by se mu nepovedlo vybouřit se, musel by svou erekci vykoupat ve studené sprše, než by se odvážil vpustit pokojovou službu na svou verandu.
Hlavou mu prolétla myšlenka na tmavovlasého krasavce kalibru modelky ze včerejška a Tom zalapal po dechu, když mu bolestivě zacukalo v penisu.
„Ne, ne, tohle dělat nebudu. Jdi do prdele,“ zaklel Tom. Ale i tak stiskl svůj penis a myslel na toho tmavovlasého krasavce, jak se rozvaluje vedle něj a nadzvedává si červený rolák, aby mu poskytl pohled na bledou kůži, možná posetou několika podobnými znaménky, jaká viděl na jeho krku a obličeji.
Tom zasténal, trochu pevněji sevřel svůj penis v dlani a šel do toho.

Po jednom z nejuspokojivějších honění, jaké za poslední dobu zažil – a nehodlal si dovolit přemýšlet o tom, proč; sakra ne, do toho nešel, neměl důvod, nepočítal s tím – zavolal Tom svou objednávku pokojové službě a šel ze sebe smýt pach porážky ze včerejška.
Koupací čepice, kterou našel v koupelně, byla žalostně nedostatečná pro objem jeho dredů a on poprvé zvažoval, že použije vizitku ředitelky plavby. Raději si to rozmyslel – mohla by mu pomoci sehnat rande, místa v první řadě na nabitých představeních, rezervace v luxusních podnicích na lodi, ale obyčejné věci do domácnosti byly jistě mimo její kompetenci. Skoro vytočil číslo úklidové služby, ale zvolil prostý záložní plán: omotal si dredy ručníkem.
Sprcha byla rychlá a voda nemilosrdně vlažná. Snídani mu přinesli, když měl tělo ještě omotané ručníkem, a tak na sebe znovu hodil froté župan, aby otevřel dveře.
Jedl na verandě, a přitom si prohlížel denní program. Výhled byl úchvatný, modré moře se vlnilo, kam až oko dohlédlo, a nekonečný pás oblohy byl posetý chuchvalci bílých mraků. Tom se napil kávy, jídlo odložil stranou, aniž by ho pořádně ochutnal, a očima přejížděl po denním plánu akcí.

Andreas mu objednal masáž v denních lázních, ale kromě toho si mohl dělat, co chtěl, nebo vůbec nic. Na lodi bylo kino, kuchařské workshopy, bingo – Tom nakrčil nos – sezení, kde se hostům radilo se vším, od toho, jak ocenit šperky, až po využití času na břehu. Na lodi se konala představení a kurzy tance, komedie a varieté, ve třech lodních barech probíhaly happy hour a v podvečer se zpívalo v salónku. Tom přemýšlel, jestli tam vystupuje i Mia, a rozhodl se, že je mu to vlastně jedno. Ten večer bylo v jídelně požadováno formální oblečení, i když se dalo najíst i jinde, kdyby se mu nechtělo oblékat.
Tom usoudil, že jídelna je dost dobrá. Koneckonců, nebylo to tak, že by musel zapůsobit na nějaké rande. Předpokládal, že by večer mohl zkusit jinou dívku, kdyby Tasha měla v zásobě ještě nějakou další.
Ze zamyšlení nad zbytky snídaně ho vytrhlo zaklepání na dveře. Bylo toho hodně, ale Tom zjišťoval, že ho zajímá jen máloco. Možná by si mohl vybrat místo na jedné z venkovních horních palub a zapracovat na svém opálení.

„Pane?“ Michaelův hlas dolehl k Tomovi přes dveře. „Podle vašeho itineráře vás za dvacet minut čeká masáž.“
Tom si složil hlavu do dlaní. Ani na dovolené neměl svůj rozvrh příliš pod kontrolou. Věděl, že Michael to s ním myslí dobře, ale v jeho životě bylo tak málo věcí, nad kterými by měl kontrolu. Tohle byla další věc, která mu to připomínala.
„Dobře, budu tam,“ zavolal zpátky poté, co si v hlavě vyzkoušel a zavrhl několik odpovědí. Vstal a oblékl si tričko a kraťasy ke kolenům, něco, z čeho se dalo snadno dostat, než se vydal na masáž.
Tentokrát si Tom před odchodem z apartmá pořádně prohlédl mapu. Spolu s kartou od kajuty si ji zastrčil do kapsy a zamířil na devátou palubu a do údajně luxusních denních lázní na lodi.
„Ach, pane Trümpere,“ přivítala ho žena u přepážky. Byla to ta báječná blondýnka s poutavým úsměvem a pevnými ňadry – ne velkými, ale pěkně akorát do ruky. „Očekávali jsme vás.“
„Díky?“ Odvážil se Tom říct. Rozhlédl se kolem sebe. Lázně byly zastrčené v odlehlém koutě za krytým bazénem paluby Lido. Nalevo se nacházelo kadeřnictví, napravo úzké chodby lemované dveřmi. Jedny z nich byly prosklené a Tom v nich zahlédl něco, co vypadalo jako soukromý bazén. Lázeňský stůl lemovaly listy palem a v jednom rohu se tísnila orchidej. Naklonil se přes přepážku a sledoval, jak manažerka listuje velkým kalendářem s mnoha zapsanými, přeškrtanými, zvýrazněnými jmény a několika prázdnými bloky.

„Dovolte, abych vás provedla našimi prostory,“ řekla mu a její růžově lesklé rty se zkřivily v krátkém profesionálním úsměvu.
Denní lázně měly rozhodně spoustu luxusu vtěsnaného do svých stísněných prostor. Tom následoval manažerku přes vlhkou, aromaterapií provoněnou místnost s pohovkami rozestavěnými před nádherným výhledem na oceán. Lehátka byla vyrobena z opálově lesklých mozaikových dlaždic, na dotek teplá a polohovací, jak ho manažerka rychle ujistila. Tři z pěti lůžek byla obsazená, dva starší muži a jedna žena leželi a se zavřenýma očima vdechovali levandulí provoněný vzduch, možná poslouchali zurčení fontánky v zenovém stylu uprostřed místnosti, nebo prostě jen dřímali. Tom morbidně přemýšlel, jestli někdo z personálu každou chvíli kontroluje hosty, aby se ujistil, že ještě dýchají.
Byla tam sauna s vůní máty, jak mu manažerka šeptem vysvětlila, a pak ho zavedla do soukromé koupelny. V něm byl bazén plný trysek, z nichž mnohé byly strategicky rozmístěny nad něčím, čemu říkala hydrolůžko.

Po prohlídce se mu snažila prodat vstupenky do speciálních prostor, které si prohlédl, a Tom nad tím nezaujatě mávl rukou. Bylo to hezké, nejspíš určitě relaxační, ale bude rád, když se dostane na masáž, kterou měl naplánovanou zhruba každý druhý den.
„Tak vás zaregistrujeme,“ znovu se na něj zářivě usmála a sáhla po jeho kartě od kajuty. „Vezmeme si vaši kartu od kajuty a dáme vám klíč od skříňky.“
Tom povytáhl obočí, ale na její pokyn vyměnil kartu za klíč a vydal se do pánské šatny, aby ze sebe sundal všechno kromě boxerek a nasadil si nabídnutý župan. Zavedla ho do relaxační místnosti, a právě tam Tomovi řekla, aby počkal na svého maséra.
I tato místnost voněla levandulí, a když Tom otevřel dveře, přivítal ho další rozlehlý výhled na oceán.
Tom si lehce povzdechl a usadil se na jedno z lehátek postavených před výhledem. Moře a nebe se setkávaly na vzdáleném obzoru a jediným rozdílem mezi nimi byla šmouha tmavé barvy. V relaxační místnosti byl sám, a tak zvedl z otomanu desky a usadil tam místo něj nohy a protáhl se, zatímco vyplňoval krátký zdravotní dotazník.

Dveře za Tomem se otevřely a zavřely, když se snažil uvolnit se zavřenýma očima. Odpočinek na tom místě a výhled, který se před ním rozprostíral, ho kupodivu nějak znervózňoval. Roztřáslo se mu koleno a on nahnul hlavu do strany, když kolem řady židlí prošla další postava v županu.
Spatřil toho nádherného mladého muže, který se usmál, když spatřil Toma. Tmavé vlasy měl rozcuchané, trochu zvlněné a načechrané kolem obličeje, jako by si je umyl a nechal jen tak uschnout. Znovu byl nalíčený, i když v neutrálních barvách, na víčkách se mu třpytil jen pudr a na plných rtech lesk.
„Ahoj,“ pozdravil Toma docela mile.
„Ahoj,“ odpověděl Tom.
Krasavec si prohlédl celou řadu lehátek, pak došel až k předposlednímu a posadil se vedle Toma, navzdory množství prázdných míst.
„Nádhera, co?“ Zeptal se ho mladík.
Tom musel potlačit odfrknutí: zrovna teď se nedíval na moře ani na nebe. Dělal, co mohl, aby si druhého muže neprohlížel, když měl na sobě jen lázeňský župan, který se úplně nedokázal zavřít přes velkou část jeho hubených nohou. Jak napovídalo upnuté oblečení ze včera, mladý muž byl štíhlý. Na bledé pleti mu kontrastovaly chomáčky černých vlasů.

„Včera večer jsem nezachytil tvoje jméno,“ řekl mladík a naklonil k němu tázavé oči. Měly sytou barvu hlubokého, medového jantaru.
„Tom,“ zabručel v odpověď a obrátil svou pozornost na výhled. Byl krásný, dokonce uklidňující. Přesto byl teď Tom ještě rozrušenější než předtím.
„Já jsem Bill,“ řekl krásný mladý muž s milým úsměvem. Posunul se na lehátku, jako by chtěl Tomovi nabídnout ruku.
„Snažím se relaxovat,“ řekl Tom krátce, znovu se uvelebil na svém místě a upřel na Billa ostrý pohled. Bill. Co to vůbec bylo za jméno pro někoho tak krásného, jako byl on? Bylo to směšné, jako kdyby Tádž Mahal nazval mraveništěm.
Billův úsměv pohasl a Tom se posunul tak, že se díval dopředu a už ne do těch štěněčích zraněných očí. Jeho uši hořely. Netrvalo dlouho a do místnosti vstoupila jeho masérka, aby ho odvedla na sezení.
„Jste velmi napjatý,“ řekla mu žena jménem Camila. „Zdá se, že se nedokážete uvolnit.“
To mi povídej, pomyslel si Tom a nedokázal se zbavit skličující představy, že to pokazil. Ale co pokazil?
Rozhodně neměl v plánu porušit téměř třicetileté období heterosexuality kvůli jednomu nádhernému klukovi.

autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original