At sea for you 3.

autor: fyredancer

Křišťálový lustr nad hlavou tiše zazvonil a upoutal Tomovu pozornost. Přejel prstem po okraji sklenice s vínem a naladil se na nudné večerní povídání se starším párem, který seděl u jejich stolu. Tom měl zřejmě přidělené místo někde o patro výš, ale on si místo toho vybral obyčejné posezení z jakéhosi zvráceného úmyslu porušit všechna omezení, která mu byla na cestu uložena.
Teď toho litoval a říkal si, že to nemá nic společného s tím, že mu chybí letmé pohledy na Billa, na jeho krásnou tvář a štíhlé tělo, na široký úsměv, který mu rozjasnil tvář a přiměl Toma k odpovědi.
Nudil se, to bylo celé. Společnost byla mdlá a koktejly chutnaly mdle, i když jídlo bylo kvalitnější než ve většině restaurací, kde byl.
Zabubnoval prsty o desku stolu a znovu vrhl pohled po přeplněné jídelně, jako by doufal, že se mu podaří něco zahlédnout. V široké, zdobené místnosti bylo šero a číšníci se pohybovali sem a tam a nosili podnosy, someliéři přinášeli nápoje. Výhled ven zastínila hluboká čerň večera, která zakrývala výhled na vlny valící se za nimi. Loď se houpala sem a tam v pohybu, který vnímal, ale nevadilo mu to, ačkoli starší pár, který seděl s nimi, si na to po celou dobu bez ustání stěžoval.

Před ně byly postaveny talíře s dezertem a Tom se do něj s vervou pustil. Z menu si vybral čokoládovou pěnu, která byla ozdobena malinami a vírem červené polevy, která se spirálovitě stáčela z dezertu ven a zdobila talíř. Doprovod vedle něj, hezká mladá blondýnka, která by za normálních okolností byla přesně jeho typ, si živě povídala se starším párem naproti nim o různých programech, které loď nabízela. Z průběhu konverzace Tom usoudil, že je poradkyní pro plavby a pracuje pro Holland line, takže pravděpodobně překračovala hranici přijatelnosti, aby ho večer doprovázela, ale Tasha mu ji i tak dohodila.
Nemusel jí položit jedinou otázku – veškerou konverzaci obstaral starší pár naproti nim, za což byl Tom vděčný.
Vyškrábal z talíře poslední kousek dezertu a v duchu se znovu zatoulal, když se opět bezvýsledně rozhlédl po jídelně. Něco hledal, a přesto si nechtěl připustit, co.
„A v devět je nahoře párty u bazénu,“ řekla blondýnka po jeho boku s potěšeným smíchem, jako by si nedokázala představit nic zábavnějšího.
Tom předpokládal, že je to dobrá schopnost, vypadat nadšeně pro všechno, i když člověk není plně zaujatý. Její pozice byla obsluha zákazníků, takže hádal, že to dělá denně. Nedokázal říct, jestli to myslí upřímně, nebo to jen hraje, a ani si nebyl jistý, jestli ho to zajímá natolik, aby to zjišťoval. Předtím se mu představila a zopakovala to, když usedli ke stolu se svými společníky k večeři, a Tom se co chvíli snažil vzpomenout si na její jméno, ale usoudil, že se bez něj obejde.
„Ano, jakmile Arthur dojí svůj hříšně veliký dezert, půjdeme nahoru,“ řekla starší žena a sama se zasmála.

Tom potlačil povzdech a přemýšlel, proč se lidé tak často smějí. Nezdálo se mu, že by na tom bylo něco tak zábavného.
„A co na to říkáš ty?“ Otočila se blondýnka k Tomovi a odložila vidličku.
Tom zvedl obočí. „Oh, ehm…“ snažil se vymyslet vhodnou odpověď, pak si uvědomil, že se nejspíš ptá, co říká na tu párty u bazénu. „Já na párty u bazénu moc nejsem.“ Plavky měl někde ve vybalených věcech, tím si byl jistý. Po masáži se vydal na průzkum lodi, všude našel restaurace a obchody, na horní palubě si dal něco rychlého k jídlu a Michael se hrbil opodál. Usnul na lehátku na horní palubě, dokud ho Michael nevzbudil, znepokojený, zda se nespálil na slunci.
„Jo, nemůžu riskovat tuhle hezkou tvářičku,“ zamumlal, když byl probuzen, ale i to znamenalo další rozmrzelost. Tohle přece normální lidé na dovolené dělali, ne? Byli neopatrní a vraceli se domů s loupající se kůží a se stěžováním si na bolest z přílišného slunění.
No, Tom neměl nikoho, kdo by se staral o jeho bolest, a jediné, co managment zajímalo, byl vzhled.
Blondýnka složila ubrousek na prázdný talíř. „Máš nějaký jiný nápad?“ Její výraz byl neutrální, ne zrovna povzbudivý, ale ani ne úplně odmítavý.
„Myslím… že bychom mohli zajít někam na pár drinků?“ Nabídl Tom poněkud překvapen sám sebou. Během jídla se nechoval zrovna nejpozorněji a napůl očekával, že zareaguje stejně jako Mia.

Část jeho já, překvapivě hlasitá část, stále přemýšlela, jestli stojí za námahu dostat ji do postele. Začínal být neklidný způsobem, který by označil za nadrženost, nejen jako obyčejnou úzkost, která ho přepadala několik posledních týdnů… měsíců… let. Tom si však nebyl jistý, jestli vůbec dokáže dobře ovládat vhodný soubor společenských signálů, aby se někomu dvořil. Jeho největší vrchol flirtování spočíval v tom, že mu někdo pod stolem vyhonil nebo se holky nakláněly, aby jim podepsal prsa, a pak mu podstrčily číslo.
„Jasně,“ řekla blondýnka a zkřížila ruce.
„Do Silk Den?“ Pokračoval Tom. Bylo to místo, kam se předtím toho dne zatoulal při své vlastní prohlídce lodi. Byl odtud dobrý výhled na otevřené prostory uprostřed lodi a něco, co by mohlo být nádherným výhledem na hvězdnou oblohu, kdyby nebyla příliš velká tma na to, aby bylo vidět víc než metr za loď. Silk Den byl víceméně bar s odlehlými místy k sezení a několika hedvábím zahalenými soukromými prostory v cabana stylu s lehátky. Tom si prohlédl nabídku koktejlů a bar nabízel několik specialit, které byly příjemnou změnou; obzvlášť ho polechtala myšlenka, že by si mohl objednat Tropical Tom.
„Jasně,“ odpověděla blondýnka. S očekávaným výrazem sáhla po kabelce a přes stůl promluvila na jejich společníky u večeře. „Bylo moc příjemné s vámi dvěma povečeřet, přeji vám báječný zbytek plavby!“

Tom na rozloučenou něco zamumlal a zamával staršímu páru, než se odšoural za blondýnkou. Jeho asistent mu zabalil i oblek, který si oblékl na slavnostní večeři a který mu dokonale padl.
Problém byl v tom, že mu dokonale padl. Nebyl zvyklý na oblečení, které bylo tak přesně ušité na míru. Neustále se tahal za motýlka a doufal, že zmizí, a těsnost kalhot ho přiváděla někam mezi nepohodlí a šílenství. Nemluvě o tom, že se látka kalhot dotýkala jeho mužství, a to bylo naprosto špatně, i když nedokázal vysvětlit proč přesně.
Hluk rozlehlé místnosti kolem něj mu najednou připadal příliš velký a loď se mu houpala pod nohama. Tomovi se zatočila hlava a svět kolem něj se na pár žaludek obracejících otáček zatočil. Závrať ustoupila a on zjistil, že se rukou opírá o nízkou přepážku, která oddělovala část jídelny od vyvýšenější části. Vedle něj stál číšník s obavami ve tváři.
„Pane?“ Zeptal se mladý muž.
Dotek na jeho rameni dal Tomovi najevo, že Michael si také všiml jeho chvilkové indispozice.
„Pane Trümpere, jste…?“
„Jsem v pořádku,“ vyhrkl Tom a ucukl před Michaelovou starostlivou rukou, přestože vzduch byl příliš řídký a krk v obleku ho pálil. Vyrazil vpřed a sledoval ustupující krátké černé šaty, které měla blondýnka na sobě. Aspoň že nebyla oděná do něčeho s tropickým potiskem, napadlo ho. Tropických potisků už viděl tolik, že by mu vystačily na celý život, a to byl teprve druhý den na moři.

Blondýnka se otočila a zastavila se u dveří do jídelny. Za ní stál zaměstnanec v dokonale naškrobené uniformě, kterou nosil všechen personál lodi; obsluhoval stanoviště, kde rozdával mentolky a pochutiny po večeři: mentolky, kandovaný zázvor, datle. „Tome?“ Oslovila ho, mávla rukou a Tom zrychlil krok, aby ji dohnal.
Nahoře v Silk Den bylo šero bez okolní záře odpoledního slunce. Zahalené části byly většinou prázdné a kolem baru se tísnil hlouček lidí. Jeden muž v uniformě se bavil s flotilou žen, většinou starších, ale bylo mezi nimi i několik dam v Tomově věku v krátkých koktejlových šatech. Muž v uniformě zeširoka gestikuloval a o něčem vyprávěl s tak silným přízvukem, že se Tom ani nesnažil jeho rozhovor poslouchat.
„Nechceš si sednout dál od baru?“ Zeptala se ho blondýnka s chladně neutrálním výrazem, jako by Tomovi říkala, že by tu nabídku neměl brát jako výzvu.
Tom pokrčil rameny a následoval ji, když ho vedla do zákoutí se dvěma sedačkami postavenými do pravého úhlu. Na podlaze byl připevněný malý kulatý stolek, ozdobený dvojicí nápojových lístků. Blondýnka se usadila na jednu ze sedaček tak, že Tomovi nezbylo místo, aby se posadil vedle ní. To ho přimělo k úsměvu a otočil hlavu, aby jí ho neukázal. Rozvalil se na druhé sedačce a listoval nápojovým lístkem, i když už věděl, co si objedná.

O dvacet minut později už oba popíjeli koktejly a Tom si nenápadně, jak doufal, popotahoval rozkrok omezujících kalhot, zatímco pozoroval příliv a odliv lidí v Silk Den a hru světla nad skleněným oknem. Blondýnka zase žvatlala a dlouze vyprávěla vtip o nakupování v přístavu nebo tak něco… Tom ji přestal poslouchat před dobrými pěti minutami.
Zašustění přitáhlo Tomovu pozornost k tenkým zlatým a šarlatovým závojům vedle něj a on sledoval obrys někoho, kdo se usadil na pohovku v přilehlém koutě. Tom chvíli bezděčně zíral na lehce orlí profil a plná ústa, vzhlédl k očím v kouřových stínech a pak šok z poznání odvál ten příjemný alkoholový opar, který se ho zmocnil.
Byl to Bill.
„… je to tady moc hezký, ale strašně tichý, nemyslíš?“ Bill mluvil svým tichým, chraplavým tenorem.
„Pro vzájemné poznávání naprosto vhodný,“ odpověděl jiný, hlubší mužský hlas. „Kromě toho jsi to byl ty, kdo říkal, že chceš jít sem nahoru a dívat se na výhled z lodi.“
Tom musel potlačit odfrknutí. Teď už bylo celkem jasné, že Bill je na plavbě také sám a využívá speciálních služeb ředitelky plavby Tashy.
„Myslel jsem, že si sedneme k baru,“ odpověděl Bill. Posunul se a přitáhl Tomův pohled, když se usadil na gauč přímo vedle Toma. Dělil je jen tenký závoj.
„No, jak vidíš, u baru je plno…“

Tom se pomalu nadechl a snažil se soustředit na svůj koutek, na své vlastní rande s jejími vynikajícími jednostrannými konverzačními schopnostmi. Číšník se přiblížil na uctivou vzdálenost a Tom zvedl prázdnou sklenici, podal mu ji a požádal o další.
„… a je těžké trávit tolik času mimo domov, ale peníze jsou tady dobré, víš?“ Řekla blondýna.
Tom s nezájmem zavrčel.
„Každopádně je to velká výhoda, když se člověk dostane do přístavů na tolika místech s velkými slevami na nákupy, když ví, kam jít…“
Tom znovu zabručel a vypnul, přičemž se otočil směrem k Billovi.
Díky tenkému hedvábnému závoji mezi nimi a Billově pozornosti upřené na svého gentlemanského společníka, se mohl Tom podívat, jak vypadá, aniž by ho někdo přistihl nebo se kvůli tomu cítil nesvůj. Poposedl si, když si vzal od číšníka další drink, a usrkl z něj, když si poprvé dovolil skutečně obdivovat Billovu krásu. Sledoval, jak se Bill směje a mluví, živě gestikuluje a mává přitom rukama. Tento večer měl vlasy vyžehlené do rovna a visely mu kolem obličeje v elegantních přitažlivých vrstvách. I když bylo světlo slabé, vyzdvihovalo červené a světlé odlesky v jeho tmavých vlasech a přitahovalo Tomův pohled k té tváři a k těm hříšně propadlým lícním kostem. Pozoroval Billa ve chvílích klidu, obdivoval švih tmavých řas na jeho bezchybné pleti, pozastavil se nad jasným profilem a zejména plností jeho lesklých úst.

Tom se musel posunout a dát si nohu přes nohu, když si vzpomněl, že má na sobě upnuté kalhoty. Dovolil si o tom přemýšlet víc než trošku – možná kvůli samotné blízkosti a vědomí, že Billa nepozorovaně pozoruje; částečně proto, že alkohol uvolňoval tu jeho upjatou část, která by jinak nebyla tak otevřená.
Možná proto, že Bill byl opravdu tak krásný, že rozbíjel a znovu skládal všechny ustálené představy o sexualitě.
Bill byl temperamentní a chytrý, když se svým společníkem žertoval. Nasával přes brčko pěnivý drink ozdobený paraplíčkem a třešněmi a Tom s naprostým zaujetím sledoval, jak se Billovy rty uzavírají kolem trubičky. Jeho smích byl trochu divoký, tvář měl zarudlou, ale byl podmanivý.
Až příliš podmanivý.

„Tome,“ řekla blondýnka a mávla mu rukou před obličejem. „Tome?“
„Uh,“ řekl Tom, a konečně vrátil pozornost zpátky ke svému rande. Uvědomil si, že stojí vedle jeho gaučíku, a přemýšlel, jak dlouho. Narovnal se, zkřížil nohy a s mručením se naklonil, aby si chránil klín.
„Proč jsi mě dneska večer vlastně pozval?“ Zeptala se ho blondýnka a její výraz nebyl úplně uražený, spíš zvědavý.
Tom pokrčil rameny. Požádal Tashu, aby mu na dnešní večer zařídila rande, protože přesně tohle chtěl. To dělali svobodní lidé; chodili ven a někoho hledali. To bylo to, co měl dělat. Místo aby něco z toho řekl, naklonil hlavu na stranu a zeptal se tak tiše, aby to nemohl slyšet nikdy jiný: „Nechceš zajít do mýho apartmá?“
Jenže on chtěl dělat něco trochu jiného – s někým se vyspat. Už to byla nějaká doba. Když otočil hlavu a znovu zahlédl, jak Billovy řasy hladí jeho bledou pleť, a sledoval křivku jeho rtů, když vytvářejí tajný úsměv, Tom si pomyslel, že teď už je rozhodně ten správný čas. Takhle už to dál nejde. V břiše se mu hromadilo očekávání a strach. Dokázal by to vůbec udělat s tou blondýnkou?
„Ne, nechci,“ odpověděla mu blondýnka a po tváři jí krátce přelétl výraz, který Tom nedokázal úplně přečíst. „Jdu na záchod.“
„Okay,“ řekl Tom a pozvedl skleničku k nevyslovenému přípitku, když se vzdálila. Otočil hlavu a přes lesk hedvábného závoje se setkal s Billovýma tmavýma očima.

„Ahoj,“ řekl Bill a jeho hlas byl tichý, nejistý.
To se mi povedlo, pomyslel si Tom s bodnutím. Přiměl Billa, aby si myslel… ať už si myslel cokoli, aby nasadil tenhle tón a pochyboval, že to Tom přijme.
„Ehm, ahoj,“ odpověděl Tom a jazykem si navlhčil ret. V ústech měl náhle sucho a přistihl se, že odkládá pití.
„Ty jsi…“ začal pátrat v Tomových tmavých očích.
„Bille, no tak, přijdeme pozdě na představení,“ ozval se vedle něj hluboký hlas muže a Tom vzhlédl, aby viděl rýsující se tmavou postavu.
„Nejsem si jistý…“ začal Bill a pomalu se zvedl z pohovky. Zavrávoral, položil ruku na opěrku, aby se podepřel, a poněkud maniakálně se zasmál, jako by to, co udělal, bylo nesmírně vtipné. S přehnanou přesností odložil prázdnou sklenici od pití. „Měj se, Tome. Uvidíme se později?“
„Měj se,“ potvrdil Tom, zvedl sklenici s pitím, aby si s ní pohrál, a znovu se podíval na Billa.
Bill si nejistou rukou prohrábl tmavé, rovné vlasy a na jeho krásné tváři se opět objevil široký úsměv. Promluvil na svého společníka: „Nechceš si jít zatancovat? Mám chuť jít radši tančit…“ zamířil pryč, ale jeho kroky byly nejisté.

Tom krátce zavrtěl hlavou a dopil svůj drink. Byl idiot, když přemýšlel o něčem, co se nikdy nemohlo stát. Bill byl nádherný a očividně osobitý a nejspíš by si dokázal zajistit vlastní rande i bez Tashiny nabídky pomoci. Tedy pokud byli lidé z posádky, s nimiž se dá randit, takto označeni, i když Tom si byl jistý, že někdo s Billovými lidskými schopnostmi by to dokázal vyřešit během chvilky. Nemluvě o tom, že kdokoli z posádky by se nejspíš klidně nechal vyhodit kvůli večeru s někým tak dokonalým.
Podíval se na svoji prázdnou sklenici, uvažoval o dalším drinku a na chvíli mu to všechno přišlo příliš. Světla v tom šeru byla příliš jasná a box příliš prázdný. Tom si sáhl na čelo a zjistil, že je teplé a suché. Na okamžik se obával, že se místnost začne znovu točit, a pomyslel si, že takhle asi vypadá záchvat úzkosti.
Počkal ještě pár minut, zaplatil účet, když ho dostal, protože neměl v úmyslu dál pít, a nakonec dospěl k závěru, že jeho dnešní rande je nadobro pryč. Nebyla to žádná velká ztráta. Nenavázali spolu žádný kontakt, byť jen letmý.
Tom si byl v tu chvíli na sto procent jistý, že nebýt groupies, už si nikdy nevrzne.
Vstal a vyklouzl z boxu, když se mu podařilo přemluvit nohy a správně je využít. V dálce zahlédl Michaela, přesně deset metrů od něj, a Tom se vydal opačným směrem. Mohl se ještě chvíli potulovat, hrát v kasinu, jít brzy spát a utlouct se myšlenkami, o kterých nechtěl mluvit.

Když vyšel ze Silk Den na chodbu za ním, uslyšel tiché, rozhodné „ne… ne!“ a zaváhal, jelikož si nebyl jistý, zda někoho neruší. Udělal několik kroků vpřed a zjistil, že Bill je přitisknutý ke zdi obrovskou vahou svého společníka. Byl to tentýž muž, který s ním předešlý večer seděl u kapitánova stolu, a teď se Billovi snažil vtisknout polibek na tvář.
Bill měl ruku na mužových ústech a uhýbal tváří sem a tam.
„Jsi tak trochu provokatér, co?“ Vyhrkl muž, když se mu podařilo uvolnit ústa z pod Billových prstů. Sevřel ho a silněji ho přitlačil ke stěně, až jeho hlava s žuchnutím cukla dozadu. Billovo sevření povolilo a on vydal tiché, bolestné zasténání, které stále znělo hrdelně, přitažlivě.
„Hej,“ vyhrkl Tom a udělal další krok dopředu, jistý si tím, co se to právě děje. Tohle nebyla žádná nesmělá chvilka svádění.
Muž trhl hlavou a vrhl na Toma plamenný pohled. „Ty se do toho nepleť,“ trval na svém.
Bill se mu zkroutil pod rukama, zvedl jednu nohu a uštědřil muži krátký, tvrdý úder kolenem do rozkroku, který Toma na svém místě donutil sebou trochu trhnout.
„Uh… ty…“ Muž couvl a chytil se za bolavé koule.

„Pane, je tu nějaký problém?“ Dožadoval se Michael, když uviděl tu scénu před sebou a krátce se přitiskl k Tomovu rameni.
Bill lapal po dechu, tváře měl úplně rudé a těkal očima sem a tam s výrazem divokého lapeného tvora. Tom postoupil dál do haly a snažil se přijít na to, co by měl udělat s mužem, kterého Bill právě srazil na kolena, a jestli vlastně s ním měl vůbec něco dělat.
„Bille…“ začal Tom a velký muž se narovnal, přitiskl si dlaně do rozkroku a tvář měl rudou vztekem a bolestí.
„Já prostě vypadnu,“ zaskřehotal muž. „Ne… žádný problémy tady nejsou.“
„To bude nejlepší,“ řekl Bill chladným tónem a narovnal se. A byl pořádně vysoký, uvědomil si teď Tom – byli tak stejně vysocí, přičemž Bill byl možná ještě o centimetr vyšší.
Muž se zapotácel, nahrbil svá velká ramena a Bill se na Toma podíval s otazníky v očích.
„Ty…“ začal Tom, a pak rychle vykročil vpřed, když se Bill začal sesouvat podél zdi. „Do prdele! Vydrž, ne… neomdlívej, nebo…“ Nejistě si stoupl vedle Billa, pak na něj položil ruce a objal mladíka kolem štíhlého pasu, aby ho udržel na nohách.
Bill mu visel na rameni jako zvadlá květina. Jeho dech byl teplý a nasáklý alkoholem. „Dobře,“ zašeptal Bill, a pak si položil hlavu vedle Tomovy. „Kurva, aspoň že nejste dva.“
Tom se krátce rozesmál. „Většina lidí mě nedokáže vystát ani jako jednoho,“ řekl posměšně. „Vezmeme tě zpátky do tvý kajuty, jo?“ Zajímalo ho, jak moc je Bill pod parou. Už teď věnoval zuřící myšlenky odcházejícímu muži za to, že se snažil Billa využít, zatímco on zjevně nebyl v pozici, kdy by mohl souhlasit.
Být takhle krásný mělo samozřejmě i své vedlejší účinky.

„Jsi strašně hodnej,“ zašeptal Bill a jeho horký dech se rozlil po Tomově čelisti. „Myslel jsem, že mě nenávidíš.“
Tom dostal Billovu ruku přes svoje rameno a svou vlastní ho vzal kolem pasu. I přes košili byla Billova kůže pružná a vyzařovala jakési teplo, z něhož se Tomovi nepředstavitelně podlamovala kolena. Jeho vůně propůjčená blízkostí byla kořeněná i sladká a přinášela smíšený dojem cedru, vanilky, a ještě něčeho dalšího, co Tom nedokázal identifikovat.
„Není pravda, že tě nenávidím,“ řekl Tom tiše s nádechem vyznání. „No tak, jdeme… pojďme tě prostě dostat do tvý kajuty, dobře?“
Vyrazili vpřed a Tom držel Billa na nohách. Jak se pohybovali, Bill se motal kolem něj a tiše se chichotal.
„Já jsem tak… tak opilej,“ řekl Bill po chvíli, když se motali v prostoru vedle výtahů. „Nepřišlo mi to, dokud jsem se nezačal hýbat.“
„No, zdá se, že jsi trochu hubeňour,“ poznamenal Tom. Nechtěl tak docela stisknout ruku kolem Billova pasu, ale zjistil, že to dělá, a Bill se v kroužku jeho paže cítil dobře. „Není divu, že jsi po tom jednom drinku opilej.“
„Já náhodou umím pít!!“ Ohradil se Bill rozhořčeně. „Můžu tě přepít, až skončíš pod stolem. A bylo to víc než jen jeden drink… drinnk… drink.“ Škytl a naklonil se blíž k Tomovi.
Tom zavrtěl hlavou a snažil se nesmát, když si Bill opřel hlavu o jeho rameno. „Na který je to palubě?“
Bill se na chvilku probral. „Ehm, devátá na přídi?“ Řekl po chvíli. „Myslím, že jo.“
„To je paluba Lido,“ řekl Tom, a teď se rozesmál.
„Dobře, tak to musí být osmá na přídi,“ rozhodl. Přitiskl se k Tomovu rameni a řekl: „Mmm… Tomy, krásně voníš.“

Výtah cinkl a naproti se otevřel pár kovových zlatých dveří. Tom je nasměroval do prázdného výtahu a tiše se uchechtl. „Tak Tommy, jo?“ Snažil se vyrovnat s podivným závratným vírem, který se ho zmocnil při tom nejneočekávanějším komplimentu.
„Jo,“ zamumlal Bill. „Nejsi takovej kretén, jak jsem si myslel.“
Tom povytáhl obočí, ale věděl, že si to zasloužil. „Už takhle jsem dost kretén,“ odpověděl.
Bill se zachichotal. Tom na Michaela mávl rukou, když ho chtěl následovat. „Osmá na přídi, jo?“ Řekl Tom svému bodyguardovi, který přikývl. Dveře se zavřely a Bill ve své ruce sevřel sako.
„Neviděl jsem tě v jídelně,“ poznamenal Bill a zněl poněkud omámeně, ale dostatečně pozorně. „Myslel jsem… myslel jsem…“
Tomovi se sevřel žaludek a volnou rukou se pokusil zahnat náhlé návaly horka. „Tys mě hledal?“ Snažil se rozhodnout, jestli mu to lichotí, nebo ho to zaskočilo.
„Jo,“ řekl Bill a šťouchl ho do žeber, čímž ho donutil nadskočit. „Chtěl jsem se tě zeptat, co máš za problém.“
Tom, zaskočený tou upřímností, se rozesmál. Ty jsi můj problém nebyla tak úplně pravda, a přesto to bylo dost blízko. To byl důvod, proč Billa odpálkoval, ale ne důvod, proč se přiznal, že je vlastně kretén.
„Mám jich tolik, že je zbytečný se do toho pouštět,“ zamumlal Tom a odhrnul tmavé vlasy z Billovy zarudlé, krásné tváře. Byl překvapený sám sebou, jak troufalé to bylo gesto; byla v něm i část, která se divila, proč mu to Bill dovolil.
Pak se Billova hlava znovu opřela o jeho rameno a Tom si připomněl, že ten druhý muž je opilý.

Ukázalo se, že Billova kajuta patří k těm luxusnějším s verandou na konci chodby, nepříliš daleko od Tomova vlastního apartmá. Tom je vmanévroval ke dveřím s rukou neobratně sevřenou kolem Billova pasu, a pak tam tak nějak stál, dokud Bill nemávl ve vzduchu kartou od kajuty, jako by očekával, že se otevřou už jen tím, že ji vytáhl.
„Ukaž,“ řekl Tom a vytrhl mu ji z prstů.
Bill mu věnoval absurdně potěšený úsměv a sledoval, jak Tom zasouvá kartu do zámku a otevírá jim dveře.
„Takže…“ začal Tom, připraven mu popřát dobrou noc.
Bill ho chytil za košili a přetáhl ho přes práh. „Dáš si něco k pití? Mám tu minibar…“
„Myslím, že víc drinků už nepotřebuješ,“ prohlásil Tom ironicky. „Už jen po těch dvou, který jsi zatím vypil, jsi ochotnej jít s cizím chlapem.“
Bill na Toma vyplázl jazyk a jemu se naskytl fascinující pohled na kuličku stříbrného piercingu.
„Pěkný,“ zamumlal si pod nosem, a najednou si kurva představil, jak se mu tlačí na spodní stranu penisu. Zrudl a zaměstnal se rozhlížením po kajutě, která byla na hotelový pokoj prostorná, na výletní loď nejspíš dekadentní a na Tomův vkus poněkud stísněná. Za rohem od krátkého vchodu se nacházela pohovka a vedle ní nízký těžký stolek.

„Posaď se,“ vyzval ho Bill. „Zůstaň chvilku.“ Přehraboval se v minibaru a vytáhl dvě lahve Pellegrina.
„Jednu si dám,“ rozhodl se Tom.
Bill mu věnoval šibalský úsměv a dopřál Tomovi dlouhý pohled na své pozadí, oděné v těsných černých společenských kalhotách.
Tom musel potlačit zasténání a změnit polohu. Znovu se sám sobě divil za svou okamžitou, protivně neodbytnou reakci na Billovo nádherné já. Když se k němu Bill připojil na pohovce, místo aby si sedl na sousední kus nábytku, svalil se přímo vedle Toma tak blízko, že se jejich stehna dotýkala, a Tom musel rozkročit nohy a podivně je překřížit na druhou stranu.
Zasraný kalhoty.
„Takže, Tome,“ řekl Bill a v tmavých očích mu vesele zajiskřilo. „Jak se ti zatím líbí plavba?“
Tom pokrčil rameny. „V pohodě,“ řekl po chvíli. „Není to… není to zrovna to, co bych chtěl dělat.“
„Proč jsi tady?“ Bill to chtěl vědět a díky jeho zvědavým očím byla otázka méně dotěrná, než by mohla být.
Tom se odmlčel. Měl silný dojem, že Bill vůbec netuší, kdo je, a to bylo osvěžující. Bylo také příjemné vědět, že Bill nejspíš neviděl, jak se na podiu prostě zbláznil, a pak neviděl dvanáct různých proslovů profi analytiků o tom, co to znamená, že Tom během živého vystoupení v televizi rozbil svou nejmilovanější Gibsonku.
„Ve výsledku,“ řekl. „Protože jsem asi kretén.“

Bill se zasmál, po pořádném loknutí odložil láhev Pellegrina a říhl si. Schoval ústa za dlaní a jeho oči se na Toma ušklíbly. „Ups. No, zkusil jsi se, víš, zapojit do nějakých aktivit?“
Tom odložil vlastní láhev a zkřížil ruce. „Jakých aktivit? Tohle je plavba pro páry. Starý páry, který se snaží znovu prožít svý dny slávy, znovu zažehnout oheň své vášně, strávit své skomírající roky jednou nohou v písku a druhou v hrobě, nebo tak něco.“
Billovy oči se rozšířily. „To je zatraceně super způsob, jak se na to dívat,“ řekl a znělo to znepokojeně.
Tom zavrtěl hlavou. „Kromě toho, proč bych si měl krátit hodiny hraním binga nebo návštěvou kulinářských seminářů nebo… Bože, co to hrají venku na terase, shuffleboard? To nemá smysl,“ zamumlal.
Bill na něj vytřeštil oči a Toma na okamžik napadlo, že Bill není tak opilý, jak se zdálo.
„Nemá to smysl,“ zopakoval Tom a rozproudil se ve svém řečnění. „Jsi na týhle plavbě deset dní, víš? A já už takhle sedím u večeře a poslouchám, jak lidi mluvěj o tom, co dělaj, odkud jsou, omílají pořád ty samý hloupý historky o tom, proč jsou tady nebo co chtěj dělat, a zajímá to vůbec někoho? Je to kvůli zachování tváře, kvůli zdvořilosti. Poslouchá vůbec někdo toho druhýho? Nebo jen čekaj, až budou moct pronést svejch pár slov?“
„Tvůj problém,“ řekl Bill a namířil na něj prst, „je, že jsi uzavřený, misantropický bastard, uzavřený ve své vlastní zahořklé ulitě. Jsi přesvědčenej, že tě lidi nemají rádi a ani by tě mít rádi nemohli, ale nejsi ochotnej jim dát šanci, aby ti dokázali opak.“

Tom se na pohovce sesunul, trhl hlavou dozadu a zadíval se na Billa. Možná bylo každé jeho slovo pravdivé, ale jakým právem mu to Bill říkal? Vždyť se sotva znali. Tom si ani nebyl jistý, jestli ho chce znát.
„Proč to říkáš?“ Zeptal se tvrdě.
Bill se naklonil dopředu a poplácal Toma po koleni. Jeho ruka tam důvěrně spočinula a Tom se na ni podíval. Billovy prsty byly dlouhé, štíhlé a jemně tvarované. Měl francouzskou manikúru, gotickou černou s bílými konci, a ukazováčky byly posázené drobnými třpytivými kamínky.
„To je v pohodě,“ řekl Bill. „Byl jsem na tom stejně, Tommy. Uzavřený a nenechal jsem k sobě nic a nikoho proniknout. Je to na nic, takhle se žít nedá.“
„A co když nemáš na výběr?“ Zeptal se Tom a zaujalo ho, že s ním Bill mluví takhle na rovinu. Takhle k němu ještě nikdy nikdo nepřistupoval. Nikdo, kdo za to nedostal zaplaceno, se neobtěžoval. „Co když je to tak, jak to je, kvůli způsobu, jakým žiješ, a kvůli tomu, co děláš?“
Bill okamžitě rychle mávl rukou, trochu se převážil a upřel na Toma vážný, víc než jen trochu alkoholem nasáklý pohled. „To, co děláš, je přesně to, o co tady jde,“ řekl přísně. „Jak s lidmi mluvíš, jak se chováš a jak jim nasloucháš, to je tvoje volba. Je to rozdíl mezi tím, jestli je pustíš dovnitř, nebo je necháš venku.“ Složil ruce na hubené hrudi a několikrát rozhodně přikývl.

Tom se na Billa usmál a přemýšlel, jestli si na něco z toho ráno vůbec bude pamatovat. „Jsi opilej,“ řekl a svezl se na nevysvětlitelném přílivu sympatií k tomuto nádhernému mladíkovi. Vždyť ho ani neznal; jak mohl k někomu cítit takovou blízkost?
„To ale neznamená, že se pletu,“ řekl Bill argumentačním tónem a znovu se opřel o Tomovo koleno.
Tom zkřivil ústa a prohlédl si Billa odshora dolů. Muselo mu být něco málo přes dvacet, maximálně dvacet dva. „Ty ses z toho nejspíš dostal,“ řekl nakonec, „ale já jsem asi ztracený případ, víš. Už jsem příliš starej na to, abych ve svým životě udělal takovou drastickou změnu.“
Bill vydal v hrdle nesouhlasný zvuk. „Nikdy není pozdě začít žít,“ řekl. „A k tomu to taky spěje, víš? Žít, nebo jenom přežívat. Ale to je přece jenom na tobě, ne, Tome?“ Svalil se na opěradlo pohovky, hlavu si položil na jednu ruku a vzhledem k tématu se na Toma úžasně spokojeně usmál.
Tom povytáhl obočí a usadil se na pohovce čelem dopředu, místo aby se naklonil k Billovi. Bylo lepší vyhnout se pokušení, odvrátit pohled, místo aby se zabýval Billovým plným spodním rtem, ladnou linií jeho krku, jemnou prohlubní pod lícní kostí. „Co takhle změnit tým?“ Odvážil se říct nahlas a ani z tohohle nemohl vinit alkohol. Byl si jistý, že za chvíli dostane facku – Bill už předtím dokázal, že je dost divoký na to, aby se o sebe postaral. „Rozhodně je pozdě na to, aby někdo v mým věku…“ odmlčel se, podíval se na Billa a napůl ho zajímalo, jestli spustí nějaký dialog o tom, že na lásku není nikdy pozdě.
Pak by Tom shromáždil všechny své argumenty, přešel by ke svému unavenému cynickému obratu o tom, jak všichni chtějí brát a brát a nikdo není v žádném vztahu kvůli lásce, protože je to mýtus a lež, která má zakrýt lidskou nedokonalost a udržet běh v chodu. Když však jeho pohled padl na Billa, mladík měl hlavu vmáčknutou do opěradla pohovky a pootevřená ústa v tichém bublavém chrápání.

Tom si povzdechl. „Bille,“ řekl a natáhl ruku, aby zatřásl jeho ramenem. Kdyby Bill takhle spal celou noc, probudil by se s příšernou bolestí za krkem.
„Jsi strašně důvěřivej,“ řekl nahlas a vstal z pohovky. Vzal Billa do náruče a přenesl ho z gauče na postel, pak se zamyslel nad úkolem, který měl před sebou. Mohl mu zout boty – to bylo v mezích přijatelného, tím si byl Tom jistý.
Tom sundal Billovy naleštěné černé boty, přikryl ho peřinou a musel se vymanit ze sevření Billovy ruky, která si prorazila cestu kolem několika Tomových dredů a zdálo se, že je odhodlaná je pevně držet. Nakonec Tom Billovu ruku sundal a podíval se na jeho ochablou, klidnou tvář. V jeho nitru se zmítal vír znepokojivých emocí. Chtěl se natáhnout a dotknout se Billových rtů. To nutkání bylo v tu chvíli tak silné, že se Tom s malým, prudkým nádechem stáhl.
Tiše opustil kajutu a při odchodu zhasl světla. Nedovolil si se už znovu ohlédnout.
Opravdu to bylo na něm, ale znělo to tak jednoduše. Nic nemohlo být tak jednoduché.

autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original