At sea for you 4.

autor: fyredancer

Tom se probudil s kvasnicovou pachutí v ústech a s hlášením Tashy, ředitelky plavby, která hlásila v interkomu, jenž se rozléhal po chodbách, ale pronikal do jeho kajuty dostatečně hlasitě, aby ho probudil. Překulil se, zívl, pořádně se podrbal a snažil se přijít na to, proč se pro změnu cítí překvapivě pozitivně.
Bill, okamžitě ho napadlo a zavrtěl hlavou. Uvězněné dredy se mu zachytily pod rameny a on se zavrtěl, překulil se na stranu, aby své vlasy uvolnil. Uchopil je do hrsti a vzpomněl si, jak je ten mladík včera večer držel jako důvěřivé dítě svoji přikrývku. Ta představa by ho neměla hřát, ale hřála.
Tom dlouhé chvíle ležel na posteli a pozoroval pomalé plížení roztaveného světla po protějším dřevěném parapetu. Myslel na sklon Billova nosu a křivku jeho rtů, když se usmíval. Nakonec se podvolil bez jediného zakňourání a rukou si zajel do boxerek, vzal se do ruky a začal na sobě pracovat. S posledním tahem vykřikl Billovo jméno. Když se vypotácel z postele, aby se osprchoval, okamžitě se snažil zapomenout na to, co se stalo. Koneckonců to byla velká loď; byl si jistý, že Billa už nikdy neuvidí.
Kdo by byl takový masochista, aby dobrovolně vyhledával misantropického, zahořklého bastarda, jako byl on, když se tu dá určitě zažít spousta jiné zábavy? Bill vypadal jako člověk, pro kterého by bylo dobrodružstvím i bingo.

Když Tom vylezl ze sprchy, konečně si uvědomil, že se loď přestala hýbat. Vyšel na verandu, ovinul si kolem pasu ručník, když procházel místností, a zadíval se na linii zlatavé pláže táhnoucí se až k jeho verandě.
„Paráda,“ zamumlal a obdivoval azurově modrou barvu vody u břehu. Na okraji pláží se hustě shlukovaly palmy a tu a tam se ve vodě objevovali lidé malí jako zrnka rýže. Konečně se mu zdálo, že je opravdu na dovolené. Zhluboka se nadechl a uzel na jeho hrudi se konečně uvolnil.
Podíval se na prázdný stůl a myšlenka, že bude zase snídat sám, byla zdrcující. Vzpomněl si na Billova slova z předchozího večera. Snažil se přesvědčit sám sebe, že možná snídaně na palubě Lido by nemusela být tak špatná. Při pohledu na fronty u bufetu se zhrozil, ale určitě existoval způsob, jak z toho vytěžit něco pozitivního.
V honbě za formálním oblečením včera večer naházel většinu oblečení do zásuvek a do skříně na ramínka. S minimem rozruchu našel tričko a šortky, obul si nové sandály, které mu v očekávání cesty koupil asistent, vzal si kartu od kajuty a kšiltovku, kterou si natáhl na dredy pro případ, že by se dostal z lodi na tu krásnou pláž, a mohl vyrazit.

Když Tom otevřel dveře a vyšel ven, tvrdě se srazil s jiným pohybujícím se tělem. Druhá osoba spadla rovnou na zadek, zatímco Tom se zapřel o dveře a část jeho těla sebou reflexivně škubla při pomyšlení na soudní proces, zvlášť pokud to byl stařík s křehkými kostmi.
„Sakra, jste v pořádku?“ Ptal se hned Tom, sklonil se nad ležící osobou a zjistil, že na něj hledí Bill a odhrnuje si z obličeje rozcuchané tmavé vlasy. „Bille?“
„Dobré ráno – nebo teda bude dobré, až budu vědět, že jsi mě nepřehlédl schválně,“ řekl Bill s veselým úsměvem.
Tom natáhl ruku, Bill ji přijal a nechal Toma, aby mu pomohl na nohy. „Samozřejmě, že ne,“ řekl Tom rozrušeně. „Nenapadlo mě, že by někdo mohl být… však víš, přímo tady venku. Co tady děláš? Pořád na sebe narážíme po celý lodi, ale nenapadlo mě… víš, že by se to mohlo stát doslova.“
Billův drzý úsměv se o několik stupňů rozjasnil. „Vlastně jsem se tě vydal hledat.“
„Mě?“ Tom byl fascinován tím krásným úsměvem. Zdálo se to být nemožné. „Proč?“
Bill se zasmál a natáhl ruku, aby Toma poplácal po paži. „Hele, říkal jsem si, jestli nepotřebuješ trochu společnosti,“ prohlásil. „Vždycky chodíš sám, takže…“
„Ne vždycky,“ řekl Tom a vzpomněl si na Miu z první noci a na blondýnku ze včerejšího večera. Vždycky tu byl Michael, všudypřítomný Michael.

Jako na zavolanou cvakly dveře nahoře na chodbě a Michael se vynořil na chodbu. Na sobě měl bílé šortky, děsivě přiléhavé modré polo tričko a zrcadlové sluneční brýle jako Terminátor. Pohotové zjevení Toma přimělo k zamyšlení, jestli v nich nemá nainstalovaný nějaký sledovací čip.
„Ochranka a bimbas se nepočítají,“ ujistil ho Bill. „Pojď se mnou na snídani.“
Tom na něj svraštil obočí. „Včera ses musel praštil do hlavy…“ odmlčel se, čímž mu naznačil, že má nejspíše poraněný mozek, když s ním chce trávit čas.
Bill se zasmál; byl to krátký, potěšený zvuk. „Vážně, Tome, to o sobě máš tak špatný mínění?“ Bez varování natáhl ruku, chytil Toma za paži, a táhl ho na chodbu. „Určitě potřebuješ kafe. Pojď, nějaké ti seženeme.“
„Nazval jsi mě misantropickým, zahořklým bastardem,“ připomněl mu Tom.
Billovy tmavé oči na něj nesměle pohlédly. „No, teprve se učíme být k sobě milí, ne?“ Dnes měl na sobě tenké červené tričko poseté černými logy, která Tom nepoznával; lebky a andělská křídla a něco v němčině. Na sobě měl také dlouhé černé plavky a nazouvací sandály. Vysoko na čele u linie vlasů měl posazené sluneční brýle a pruhované vlasy měl stažené do culíku, z něhož mu několik pramínků unikalo, aby mu v tmavých provazcích orámovaly obličej.

„Fakt vtipný,“ řekl Tom. „Vsadím se, že jsi ozdobou každýho večírku.“
Bill pokrčil rameny. „Chce to cvik, když k tomu nemáš zrovna osobní vlohy.“
Tom na něj pozvedl obočí, jako by se chtěl zeptat: Vážně?
„Vážně!“ Odpověděl Bill na ten pohled s dalším smíchem. „Jak jsem říkal, Tome, je to volba. Můžeš si vybrat, jestli chceš být hajzl, nebo být milý člověk. Je mnohem snazší dosáhnout svého, když jsi milý.“ Jeho bok narazil do Tomova, což Toma přimělo, aby se na něj zadíval. Bill ho právě šťouchl do boku; nemohl si vzpomenout, kdy se naposledy někdo odvážil takhle narušit jeho osobní bublinu.
Nehodlal si připustit, že to bylo osvěžující, možná dokonce roztomilé, pokud šlo o Billa. To by bylo špatné odůvodnění.
Místo toho Tom řekl: „Věděl jsem, že je v tom nějakej zakopanej pes,“ čímž Billa znovu rozesmál.
„Samozřejmě,“ odpověděl Bill a blýskl po něm škádlivým úsměvem.
Jedinou otázkou bylo, uvažoval Tom, co od něj Bill chce. Chtěl Billovi říct, že je heterosexuál, ale nějaký instinkt mu velel, aby držel jazyk za zuby.
„Máš krásný dredy,“ řekl mu Bill, když pustil Tomovu ruku, aby mohli projít stísněnými chodbami na cestě k výtahu, který je měl odvézt na palubu Lido.
„Oh,“ vydechl Tom, „díky.“ Byly jeho charakteristickým znakem celých deset let na hudební scéně. Měl je už skoro dvacet let a chodil do salonu tak často, jak jen mohl, aby mu je upravili.

„Musím říct, že jsem nikdy nebyl fanouškem dredů u bílejch kluků, ale ty v nich válíš,“ pokračoval Bill, podíval se přes rameno a nějak se mu podařilo tvářit se stydlivě.
Tom se kousl do rtu. „No, víš,“ řekl. „Moje máma byla hippie.“ Napůl to bylo tím, napůl vlivem Tomova liberálního, rokenrolového nevlastního otce, i když ten člověk Toma v žádném případě nevychovával. Po rozdělení dědictví se jejich cesty rozešly ve zlém a od té doby se nestýkali. Bez ohledu na to, kolik hezkých vzpomínek měl Tom na toho muže z dřívějška, pomyšlení na to, co se stalo po Simonině pohřbu, zanechávalo přetrvávající pachuť, která nikdy nezmizí.
„Co, teď už není?“ Zeptal se Bill zvědavě.
„Ne, ehm… zemřela,“ řekl Tom a přešlápl z jedné nohy na druhou, když se zastavili u výtahů. Odvrátil pohled.
„Omlouvám se,“ řekl Bill a znělo to sklesle. Jako by to myslel opravdu vážně. „Nechtěl jsem…“
„Už je to dávno.“ Tom mávnutím ruky odvedl řeč jinam.

Chvíli zíral na podlahu a přemýšlel, jestli už není pozdě na to, aby se z tohoto výletu omluvil. Ještě by se mohl otočit, vrátit se do svého pokoje a posnídat na verandě, jak měl v plánu. Když pohlédl na Billa, uvědomil si, že i druhý muž se zaraženě dívá na podlahu. Volby, připomněl si Tom. Chtěl se dál chovat jako naprostý blbec? „Hej,“ řekl Tom a Bill znepokojeně zvedl oči k jeho obličeji. „Pojďme si dát něco k jídlu.“
Billovu tvář rozehřál drobný úsměv. „Mají tu vejce Benedikt,“ řekl nadšeně.
„Ty jsi jeden z těch hubeňourů, co můžou jíst všechno, co chtějí, co?“ Tom se pohnul vpřed, když jeden z výtahů cinknutím ohlásil svůj příjezd.
Bill se zasmál. „Jo,“ řekl a mimoděk šťouchl palcem Toma do břicha. „Vypadá to, že ty taky, a švédský stůl je připravený.“
Musel uznat, že to víceméně byla pravda. Georg si často stěžoval na Tomovu schopnost sníst celou pizzu, zapít ji pivem, pak si dát dortík k dobru a v posilovně strávit jen polovinu času než on sám.

Nahoře se Tom dostal přes frontu u švédského stolu tak, že se držel blízko Billa. Bill je vesele omlouval všude, kam šli, a házel lokty, když to zdvořilost dovolila. Dostali kávu a každý dva plné talíře a Bill je usadil u nedávno uvolněného stolku pro dva s úžasným výhledem na pláž, která se rozprostírala vedle nich.
„Už se nemůžu dočkat, až tam vyrazím,“ řekl Bill zasněně, když se usadili u stolu. Bradu měl podepřenou jednou rukou a díval se směrem k pláži. „Bude to, jako by moje dovolená oficiálně začala.“
„Nemůžeš tomu říkat dovolená, dokud si nezaboříš prsty do písku?“ Odvážil se Tom zeptat.
„Přesně tak,“ přikývl Bill a vrátil se pohledem k Tomovi, zatímco jeho oči pobaveně zářily. „Kromě toho, loď je sice hezká, ale není to to samý, jako když někam přijedeš a vidíš památky, víš?“
Tom naklonil hlavu, dredy mu spadaly na jednu stranu obličeje, když si prohlížel půlměsíc pláže dominující výhledu z okna. „Asi tam taky vyrazím.“
„Takže asi,“ napodobil ho Bill a pustil se do svých vajec.

Tom ho chvíli pozoroval a pohrával si s vlastní vidličkou. Napil se kávy. „Takže, co tě přivedlo na tuhle konkrétní plavbu?“
Bill si ho nesměle prohlížel přes okraj sklenice s džusem. Odložil ji a opatrně si otřel rty. „Myslel jsem, že tě takové věci nezajímají, Tome,“ řekl narovinu. Jeho slabý přízvuk opět dráždil Tomův mozek a připomínal mu něco z dávných dob, nějakou hluboko uloženou vzpomínku. Simoniny ukolébavky a jemná ruka hladící ho po hlavě, jediné slovo pronesené do jeho krku.
Tom se zamračil. „Já…“ odvrátil pohled.
„Je to jen zdvořilost, ne?“ Pokračoval Bill, založil si ruce na hrudi a pobaveně si Toma prohlížel. „Jak to bylo? Konverzace není ve skutečnosti naslouchání, je to jen čekání, až konečně budeš moct říct, co máš na srdci.“
„To byly opilecké řeči,“ řekl Tom a mávnutím ruky to odmítl. Odtrhl pohled od houpání vln na pláži pod sebou a ukradl Billovi další pohled, povzbuzen tím, že nevypadal skutečně dotčeně. „Kromě toho… chci se o tobě něco dozvědět.“
Billovi se na rtech zformuloval potěšený úsměv, pak se kousl do rtu a podivně se zastyděl. „No, já… jak jsi asi pochopil, nejsem tu proto, abych znovu zažehl vyhaslé plameny svého romantického vztahu s nějakým dědou,“ řekl, naklonil se dopředu a ztišil hlas.
Tom se ušklíbl. „To mi došlo.“ Mávl na Billa vidličkou, aby pokračoval, a pak ji stáhl, aby se pustil do svých vajíček.

Bill poklepal nehty s bílými konci o sklenici s džusem, takže zacinkala jako křišťál. „Loni jsem prožil těžký rozchod. Myslel jsem si, že jsem zamilovaný, ale on mě podváděl. Vlastně od samýho začátku – nikdy mi nebyl věrný.“
Tom zavrtěl hlavou a čelo mu zbrázdila vráska. Nedokázal si představit, že by někdo byl tak hloupý, aby Billa podváděl… někoho jako Billa, opravil se spěšně.
„To mě donutilo zpochybnit spoustu věcí,“ pokračoval Bill, odložil džus stranou a místo toho si pohrával s příborem. „Na chvíli se ze mě stal tak trochu hajzl. Teda, byl jsem jím i předtím, ale… bylo to horší než kdy před tím. V podstatě jsem všechny odstrkoval, až na pár přátel, kteří mi to nedovolili.“ Napjatě se na Toma usmál.
Tom přikývl a jeho výraz se vyjasnil. Až na tu část o podvádění mu byl příběh povědomý. Nedělal on přesně to samé, a to s každým ve svém životě? Od té doby, co mu zemřela matka, se jeho okruh stále zmenšoval. Jediní lidé, kteří s ním teď ochotně mluvili, byli Andreas a Georg. Zčásti si říkal, jestli by ty dva vůbec měl, kdyby nebylo kapely.
„Promiň, tohle musí být vážně nuda…“ Bill začal rychle bodat vidličkou do svých vajíček a přejíždět po talíři s uši rvoucím škrábáním. Druhou rukou zašmátral po slánce.
Tom natáhl ruku a ani o tom nepřemýšlel, když položil svoje prsty na Billovy. Bill na něj šokovaně vytřeštil oči.
„Není,“ řekl Tom rozhodně a pro jeho vlastní uši překvapivě intenzivně. „Vážně. Chci říct, že jestli o tom nechceš mluvit, je to jedna věc, ale… já poslouchám.“ I když se nedokázal přimět k tomu, aby mu na tom záleželo, když šlo o většinu nezávazných rozhovorů, zjistil, že když jde o tuhle konkrétní osobu, záleží mu na tom.

Billovy prsty se pod těmi jeho na ubruse zkroutily a Tom svou ruku spěšně stáhl. Jeho palec se rychlým, křečovitým pohybem otřel o mladíkovy prsty, jako by se snažil zbavit vzpomínky na jeho hladkou kůži pod sebou… nebo si ji zapamatovat.
„No, ti dva kamarádi stáli při mně,“ pokračoval Bill poněkud roztřeseně. Popadl solničku a posolil svá vejce. Na okamžik se kousl do rtu, pak se podíval na Toma a pokračoval. „To oni si objednali tuhle plavbu. Jak jsi to říkal? Jednou nohou v písku a druhou v hrobě?“
„Nemyslel jsem to tak…“ začal Tom, teď už v rozpacích. Nebyl by ani z poloviny tak přímočarý, kdyby si myslel, že si Bill bude pamatovat každé zatracené slovo. Zřejmě nebyl tak opilý, jak se zdálo.
„Ne, to je v pořádku,“ řekl Bill. Natáhl ruku, aby odhrnul pramen tmavých vlasů, který ho lechtal na jedné tváři. „To jsou oni, Irma a Stan. Jezdí na spousty plaveb; snaží se do svého života nacpat každý kousek vzrušení a zábavy, protože vědí, že každý měsíc může být jejich poslední. Takže… Irma musela do nemocnice, aby jí vyčistili tepny, protože je měla velmi ucpané.“
Tom se nadechl a krátce v sobě vzduch zadržel, jelikož nevěděl, co na to říct. Co se na to dalo říct?
„Tak mi dali lístky,“ pokračoval Bill. „Letenku, plavbu a všechno; pas už jsem samozřejmě měl.“

Tom se podivil nad tím „samozřejmě“ a otevřel ústa, aby se zeptal, ale Bill už pokračoval.
„A vím, že je to plavba pro páry, a snažil jsem se ji odmítnout, ale oni řekli… že to potřebuju,“ pokračoval Bill s pokrčením ramen. Věnoval Tomovi jeden ze svých zářivých úsměvů a on žasl, že je naprosto nenucený. „Byl to vážně těžkej rok, ale vyšel jsem z něj odhodlaný dělat odteď správná rozhodnutí. Víš?“
Tom se podíval na svůj talíř a náhle se zastyděl. Bylo to něco, co by mu kdysi dávno řekla jeho máma, jako by jí mluvil z duše. Za celou tu dobu se mu podařilo zapomenout.
„A co ty?“ Pokračoval Bill a jeho tón se změnil v něco odhodlaně veselého. „Necháváš mě, abych si monopolizoval celou konverzaci, Tome.“
Tommy, vloudil se šepot z předchozího večera a Tom se znovu zamračil. Bylo v tom něco tak povědomého.
„Klidně to tak může zůstat,“ odpověděl Tom s narážkou na konverzaci. Odhodil ubrousek na stůl a v klidu se opřel. „O sobě se mi fakt mluvit nechce.“
Billovy oči se rozšířily. „Jo, to je fakt fér,“ protestoval a sevřel rty. „Já ti tady vyprávím o svých malých strastech, tak ty mi řekni, co tebe, dalšího svobodnýho, přivádí na tuhle plavbu pro páry?“
Tom zasténal a v křesle se nahrbil. „Chtěl jsem jet na dovolenou na Fidži,“ svěřil se. „Ale řekl jsem jen, že chci jet na dovolenou…“ odmlčel se a vynechal další kritéria, která hrála roli.
„A pak už jsi zjistil jen to, že máš zamluvenou plavbu pro důchodce?“ Usmál se na něj Bill šibalsky.
„Jo,“ řekl Tom a poškrábal se na uchu. Zavrtěl hlavou. „Můj manažer má zatracenej smysl pro humor. Já…“ odmlčel se a vyhýbal se tématu svého blížícího se konce.
„Nejsi zase tak starej,“ vyplnil Bill prázdné místo a jeho tmavé oči se teď velmi pobaveně upíraly na Tomovy.

Tom vydal posměšný zvuk, ale nehodlal se Billa ptát, kolik si myslí, že je mu let. Tom sám nikdy nebyl v této konkrétní hádací hře moc dobrý. Dostal do sebe posledních pár soust a se vzrůstajícím zájmem si prohlížel ten kousek pláže.
„Strávíš se mnou den,“ řekl Bill najednou a přiměl Toma, aby zvedl hlavu a znovu se setkal s jeho očima.
„Co-cože?“ Vyhrkl Tom. Chtěl se zeptat proč, ale věděl, že je příliš překvapený na to, aby odmítl, ať už by odpověď byla jakákoli. Už jen to, že byl vedle Billa, mu dodávalo dobrý pocit, a to se mu už léta nestalo. Teď to nemohl jen tak nechat plavat.
„Nemáš objednané žádné výlety, že ne?“ Pokračoval Bill a jeho krásné hnědé oči Toma doslova prosily.
Tom by byl v pokušení odmítnout, ale když viděl Billův výraz, nemohl. „Ne-e, proč…?“
Bill naklonil hlavu na stranu a zatímco váhal, podepřel si bradu jednou rukou. „Protože… my dva nezadaní bychom měli zůstat spolu?“ Navrhl. „Za dvacet minut jedu na výlet katamaránem, je to výlet se šnorchlováním a lehkým obědem, který je zajištěn na lodi. Měl bys jet taky, bude se ti to líbit.“
Bude se mi to líbit, protože tam budeš ty, měl Tom na jazyku, ale bylo brzy, příliš brzy na to, aby něco takového řekl.
„Nejspíš máme dost času na to, aby sis koupil lístek, než budeme muset opustit loď a dostat se tam,“ pokračoval Bill.
„Vsadím se, že jsou všechny vyprodaný,“ zamumlal Tom.
Bill zakroutil hlavou. „To nezjistíme, dokud to nezkusíme,“ řekl.

Právě to slovo „my“ nakonec rozhodlo, ačkoli aby k sobě byl upřímný, byl namotaný už ve chvíli, kdy mu to Bill nabídl.
„Okay,“ řekl Tom a odsunul židli od stolu.
Billův zářivý úsměv byl sám o sobě dostatečnou odměnou. Potěšeně zatleskal a zvedl se ze svého místa. „Vidíš, a už máš na sobě plavky. To je perfektní.“
„Měli bychom se pohnout, abychom si obstarali šnorchlovací vybavení,“ upozornil ho Tom. „Přece nebudu používat cizí.“
Billův úsměv se, pokud to vůbec bylo možné, rozšířil. „Máš germofóbii?“ Zeptal se. „To nevadí, Tommy, my se o tebe postaráme.“
A tak se Tom ocitl v jednom z kiosků umístěných vedle restaurace Lido, kde si koupil lístek na výlet katamaránem. Měl dost času na to, aby řekl Michaelovi, co se děje, ale ne na to, aby se vrátil do svého pokoje pro ručník. Naštěstí pro ně na lodi byly čisté ručníky; když odcházeli, byl u lávky prostřený celý stůl.
„Pospěš si, chtěl jsi šnorchlovací vybavení a já zapomněl opalovací krém!“ Našpulil Bill rty, natáhl se a chytil Toma za ruku, aby ho táhl za sebou.
Tom zamrkal a nechal se táhnout. Billovy dlouhé nehty se mu zaryly do dlaně, když běželi po molu a jejich sandály pleskaly.

Měli dost času, aby si koupili opalovací krém za přemrštěnou cenu, která Billa donutila zakňučet, a nějaké vybavení na šnorchlování – Tom koupil oběma celou sadu, protože si myslel, že by Billovi zase tolik nevadilo, kdyby nemuset používat náustek, který před ním ohlodalo bůhvíkolik lidí. Připluli k lodi a Tom zamával na osamělou postavu Michaela stojícího na konci mola se sepjatýma rukama v jakési sošné póze, která naznačovala, že bude bez hnutí čekat, dokud se Tom nevrátí. Na katamarán zbýval už jen jeden lístek.
„Neptal ses, proč mám bodyguarda,“ poznamenal Tom a klesl na ručník, který Bill pro oba rozprostřel na palubě.
Bill pokrčil rameny a věnoval mu malý úsměv. „Říkal jsem si, že kdyby to bylo důležitý nebo jsi mi to chtěl říct, udělal bys to,“ odpověděl.
Tom povytáhl obočí. „To je pozoruhodný nedostatek zvědavosti.“
„Vůbec ne! Mám naprosto zdravou zvědavost,“ řekl Bill vesele. „Ale nechci vypadat vlezle, to je takové nepřitažlivé,“ nakrčil nos.
Tom se nahlas zasmál.
„Moc hezký,“ řekl Bill tiše.
Tom se na něj tázavě podíval.
„Ten smích,“ upřesnil Bill. Strčil Toma do ramene, a pak se natočil svým štíhlým tělem k zábradlí katamaránu, když vyjížděli ze zátoky. „Vypadá to, že se konečně začínáš uvolňovat.“

Tom si svlékl tričko, opřel se na loktech a sledoval, jak šplouchání mořských vln naráží do boku malé lodi, která se prodírala vodou. To je pravda, pomyslel si. Uprostřed hrudi měl pocit beztíže, který už dlouho nezažil. Je to nepřítomnost něčeho právě teď, ale uvolňuje to místo něčemu jinému, pomyslel si Tom.
„Hej,“ řekl Bill, zatahal Toma za dredy a přitáhl tak jeho pozornost zpátky k sobě.
Tom se otočil a jeho pohled padl na Billa napůl rozvaleného u zábradlí, s tváří rozzářenou úsměvem, což mělo stejný účinek jako rána pěstí do žeber. Musel popadnout dech, než se zmohl na odpověď.
„Potřebuju pomoct s tím opalovacím krémem,“ pobídl ho Bill a bez dalších řečí ze sebe stáhl červené tričko.
Tom usoudil, že konečně musel v životě udělat něco správně.
Nešlo ani tak o skutečné odevzdání se, jako spíš o otevření se možnostem, zjišťoval Tom, když se soustředil na Billova štíhlá záda a jemnou křivku, která vedla od ladné páteře dolů k lehce zakulaceným hýždím. Natřel si ruce opalovacím krémem a přejížděl jimi po Billově kůži od jamek za ušima, přes zátylek, když si Bill odklidil svoje vlasy z cesty, přes pružné svaly na zádech. Přistihl se, že dlaněmi plnými opalovacího krému dělá mazlivé kroužky a dává Billovi záminku, aby se ujistil, že nevynechal žádné místo, aby mohl podruhé přejet po té krémově bledé kůži, která byla pod bříšky jeho prstů tak hebká.

„Děkuju,“ řekl nakonec Bill, otočil se a přitiskl si kolena k hrudi. Vysoko na hrudi se mu zalesklo cosi stříbrného; levou bradavku mu zdobil stříbrný kroužek. Věnoval Tomovi sladký úsměv.
Tom se k němu otočil zády, aby skryl svoje touhy; přirozený důsledek toho, že se jeho ruce přestaly dotýkat celé té úžasné kůže. „Mohl bys…?“ Rychle si přitiskl kolena k sobě a s vděčností si vzpomněl, že má pytlovité plavky.
„Jasně,“ odpověděl Bill. „Podržíš si dredy?“
Tom si prsty prohrábl jejich konce, všiml si, že jsou děsivě rozcuchané, a doufal, že je to mořským vzduchem, a odhrnul si je z krku. Při prvním doteku Billových prstů na zátylku zavřel oči. Doufal, že se brzo dostanou do vody, protože to by myšlenky na erekci rychle uhasilo. Billovy ruce mu pevným dotykem přejely po zádech, pomazaly je opalovacím krémem, ale nějak se jim podařilo vyřešit zbytkové napětí v jejich stopách.
„Uh,“ řekl Tom a naklonil hlavu dopředu, když se Billovy palce zaryly do svalových uzlů po obou stranách páteře, nízko na zádech. „Najmu si tě.“ Teď už to nebylo ani tak roztírání opalovacího krému, jako spíš masáž.
Bill na to odpověděl uchechtnutím a dalším třením Tomových zad. „A co když nejsem na prodej?“ odpověděl.
Tom se zaraženě otočil. „Nemyslel jsem…“
„To je v pohodě, Tome,“ uklidňoval ho Bill. V jantarově hnědých očích mu šibalsky zajiskřilo. „Já vím, že to byl vtip.“

Tom přikývl a usadil se zpátky na ručník, zatímco se objevili členové posádky jejich výpravy a pustili se do podrobného vysvětlování o šnorchlování, o místě, kde se zastaví, o troubení, které bude znamenat, že se všichni plavci musí vrátit na loď, o tom, v kolik hodin se bude podávat oběd, a tak dále. Tom se snažil, aby jeho pozornost příliš nebloudila, ale krása útesů a moře kolem nich, nemluvě o teple Billova těla rozvaleného vedle něj, byla už tak příliš velká na to, aby se dokázal soustředit na něco jiného. Odložil si kšiltovku New Era s potiskem NY, na její okraj si položil láhev s vodou, aby ji zatížil, a pak si odhrnul dredy z krku, aby si je nacpal pod plaveckou čepici.
Když skočili do vody a Tom si upravil svoji výbavu, voda ho vtáhla do chladivého objetí a Tom ponořil svůj obličej s maskou pod hladinu, naprosto uchvácen hrou slunečních paprsků nad útesy pod hladinou. Dotek na paži ho vrátil zpátky do reality a už se díval do Billovy masky a ustoupil stranou, aby uvolnil místo ostatním šnorchlařům, kteří se vrhali do vody.
Bill kývl bradou, pak kopl ploutvemi a začal se vzdalovat, jako by pronásledoval sluneční světlo, které se právě honilo v mracích.
Tom ho následoval, ponořil obličej do vody a plaval za ním, občas rozhodil rukama, aby se udržel na místě a mohl sledovat hejna barevných rybek, které se proháněly v korálech a kolem nich. Byl ve stavu beztíže a pohyboval se, jako by létal nad útesem. Všude byly ryby všech barev a velikostí. Tom se snažil udržet Billovy ploutve v dohledu, zatímco druhý muž spokojeně šplouchal, čím za sebou nechával rozrušené obyvatele útesu.

Čas se táhl celou věčnost, Tom se vznášel v tyrkysové vodě, honil se za Billem. Nakonec to vzdal a sledoval hřeben hustých korálů posetých obrovskými houbami v odstínech zelené, šedé a hnědé a krajkovými vějíři, které vyčnívaly a vlnily se v mořském proudu. Zjistil, že je pronásledován, a zase matně slyšel, jak se k němu Bill blíží.
Tom nastavil ruce proti vodě, aby se otočil, a pak uviděl něco červeného, co se pohupovalo po dně, asi patnáct metrů pod hladinou. Chvíli trvalo, než zjistil, co to je. Jeho oči se rozšířily hrůzou. Vynořil obličej z vody a vyplivl šnorchl.
„Moje kšiltovka!“ Vykřikl a vycákl vodu po Billovi, aby upoutal jeho pozornost.
Bill se s prskáním vynořil opodál. Z vrchního konce šnorchlu se ozval nesrozumitelný zvuk; Tom si ho vyložil jako „hm“.
„Moje kšiltovka New Era, je tam dole!“ Vyhrkl Tom, třepetavě kopl, aby šlapal vodu, a jednou rukou gestikuloval pod hladinou. „Musela přepadnout přes bok lodi.“
Bill sklonil obličej, aby si ji prohlédl, pak se vynořil a vytáhl si náustek šnorchlu. „Nech to bejt,“ řekl a zasmál se. „Moře jí asi chtělo, nemyslíš?“
„Je to jedna z mejch oblíbenejch,“ zaúpěl Tom.
„Chceš se pro ni zkusit potopit?“ Vyzval ho Bill.
Tom to zvážil, a pak zavrtěl hlavou. „Asi ne,“ řekl pochybovačně, ale stejně o tom přemýšlel. Jeho dredy by se přes koupací čepici nejspíše promočily, ale čepice New Era pro něj byla něco důležitého, takže…

Vzduchem se rozlehlo krátké zatroubení, na které odpovědělo dlouhé zatroubení, a jejich hlavy se otočily ke katamaránu.
„Jsou připraveni vyrazit na další stanoviště,“ řekl Bill a natáhl se, aby si upravil šnorchl, který mu narážel do nosu. Voda mu šplouchala kolem krku a ramen a slunce kolem něj zářilo a zvýrazňovalo jeho zářivě bledou kůži.
„Jo,“ řekl Tom roztržitě, i když už nemyslel na červenou kšiltovku.
„Můžu jim říct, aby chvíli počkali, a ty se pro ni můžeš potopit,“ nabídl mu Bill.
„To je v pohodě,“ řekl Tom a v tu chvíli chtěl natáhnout ruku, aby se Billa dotkl, jako by si chtěl ověřit, jestli je skutečný. „Moře jí asi chce, ne? Takže to tak má být, nebo co.“
Bill se zasmál, čímž si lokl vody, kterou vyplivl, a zavrtěl hlavou na Toma, když si znovu nasadil náustek.
Zpátky na katamarán, usoudil Tom a udělal totéž. Plavali vedle sebe, moře kolem nich čeřilo hedvábné vlny a Tom se snažil vzpomenout, kdy naposledy cítil takový naprostý klid, který ho právě teď obklopoval. Ustoupil, aby mohl Bill jako první vylézt po žebříku, což mělo tu nespornou výhodu, že se Tomovi naskytl jedinečný pohled na Billovo pozadí. Promočené plavky se lepily k těm drobným křivkám jeho zadku a super štíhlým stehnům.
Změna týmu už nebyl problém, pokud šlo o Tomovo libido. Existoval jen tým Bill.

Usadili se na společném ručníku, aby si dali oběd, který byl pro ně nachystaný, zatímco Tom si omotal ručník kolem krku a ramen a Bill si ovinul svůj kolem pasu, čímž Tomovi demonstrativně a možná nechtěně ukázal nohy.
Tom se přistihl, že je otevřeně obdivuje, ať už to byl záměr, nebo ne. „Hej,“ řekl a všiml si, že na nich úplně chybí jemný porost chlupů, který tam byl předtím. „Ty… ty ses oholil?“
Bill si odhrnul vlasy z očí a zrudl. Opřel se o lokty a zadíval se na loď. „Nedávno jsem byl v lázních na depilaci,“ řekl a ztišil hlas, jako by to bylo tajemství, o které se podělil.
Tom se posunul na bok čelem k němu. „Celý tělo?“ Zajímal se zcela fascinovaně. Sám si určité partie depiloval prostě proto, že se mu líbilo být tu a tam bez chlupů a že mu to udrželo podpaží hladké delší dobu než samotné holení, ale…
Bill mu věnoval drzý úsměv. „To bys rád věděl, co?“ Vysmál se mu, vstal a šel pro jídlo, které rozdával personál výpravy.
Tom se zadíval na sluncem rozpálené moře a musel přiznat, že by to opravdu rád věděl.
Vrátil se se sendviči, balenou vodou a pořádným trsem hroznů, který byl stále připevněný na tlustém stonku.

„Takže,“ řekl Bill, rozbalil si sendvič a pustil se do něj. Pak s plnou pusou pokračoval: „Je to lepší, než jsi čekal? Nebo se strašně nudíš?“
„Nemohl bych si to nechat ujít,“ řekl Tom po pravdě, ale věděl, že právě společnost způsobila ten rozdíl.
Chvíli jedli mlčky, pak Bill utrhl hrozen, podržel ho mezi ukazováčkem a palcem a natáhl ruku k Tomovi. Nejspíš chtěl, aby si ho Tom vzal do ruky, takže byli oba trochu překvapeni, když se naklonil dopředu a rty ho Billovi vyrval z prstů. Dotkl se Billovy kůže, ale jen velmi zlehka.
„Ooh,“ řekl Bill a nadechl se. V očích se mu objevil vyzývavý lesk. „Jsi hladový, Tommy?“
Tom zacvakal zuby a po spolknutí vína znovu otevřel ústa jako odpověď.
Bill se ušklíbl, vybral další hrozen a strčil ho Tomovi do otevřených úst dřív, než se vůbec stačil pohnout.
„Postarám se o to, nic se neboj,“ zamručel Bill a tichý škádlivý tón jeho hlasu vyslal příjemný záchvěv přímo do Tomových slabin. Natáhl k němu další hrozen a Tom kolem něj sevřel rty a tentokrát za něj zatáhl zuby, když Bill pomalu povoloval sevření.
Na stopce zbývalo už jen pár kuliček a tempo Billova krmení se zpomalilo, čímž se protáhlo. Občas se jeho palec nebo prst otřel o Tomův spodní ret a chvíli tam setrval. Tom zvedl bradu do doteku a zavřel oči. Bill ho sváděl jenom tímhle, tedy těmihle něžnými, cudnými doteky.

Nastala dlouhá pauza a Tom otevřel oči. Sledoval nečitelný výraz, který se mihl přes Billovu tvář, když vzal mezi palec a ukazováček další hrozen a zvedl ho ke svým ústům.
Tom si trochu poposedl na ručníku a projel jím záchvěv zklamání. Pak Bill vložil hrozen mezi zuby a provokativně se naklonil dopředu s jedním obočím povytaženým v tiché výzvě.
Než Tom zaregistroval, že se hýbe, uchopil Billa za loket, aby ho udržel na místě, a zvedl jednu ruku, aby vzal Billův obličej do dlaně a posunul ho do lepšího úhlu. Vlastními rty střelil po hroznu a vytrhl ho z Billova sevření pouhým přiblížením úst.
Bill se odtáhl a nechal řasy, aby zakryly jeho oči, zatímco Tom zamyšleně žvýkal hrozen. Bill chutnal po mořské vodě a sendviči. Tom si byl naprosto jistý, že chce víc.
Když se Bill znovu naklonil s druhým strategicky umístěným hroznem, Tom ani nezaváhal. Tentokrát se natáhl a zatahal za jeden z pramenů jeho vlasů, aby ho dostal blíž k sobě a sebral mu hrozen ze rtů, čímž se jejich ústa o sebe otírala o něco déle. Hrozen se mu mezi zuby rozpůlil a pustil šťávu, ale Tom si byl naprosto jistý, že nic sladšího než Bill neexistuje.
Potřeboval ochutnat ještě jednou. Jen aby se ujistil.
Tentokrát se Bill usmíval tak moc, že mu několikrát hrozen vypadl, ale nakonec si ho vsunul mezi zuby a naklonil se k němu.

Tom se s tichým zasténáním natáhl, chytil Billa za krk a přivinul ho k sobě. Jazykem vytrhl hrozen z Billových zubů, rozdrtil ho a spolkl a přitiskl jejich ústa k sobě v otevřeném polibku.
„Muh,“ řekl Bill proti jeho ústům a Tom mu do nich vklouzl jazykem.
Líbali se a Bill se k němu tiskl blíž, když znovu a znovu hladil Tomovy rty svými, zatímco se s ním Tom podělil o chuť hroznů. Bill vydával ty nejlahodnější zvuky, když mu Tom olizoval spodní ret a vyhledal jeho jazyk, zatímco se jeho kulička pomalými, opatrnými tahy přitiskla k jeho.
Líbali se, dokud nezmizela sdílená chuť hroznů a nezůstal jen Bill. Držel Tomův obličej, jako by byl něčím vzácným, jeho jemná ruka hladila jeho tvář a zarývala mu do ní nehty, když se Tom snažil uhnout, jako by Tom byl něčím, co stojí za to držet.
Tom kousl Billa do spodního rtu, pak ho pustil a posadil se na jejich společný ručník. Žaludek měl stažený vzrušením, a to se jen líbali.
Bill se na něj potutelně usmál a jeho tmavé oči byly zakryté řasami. Jeho rty byly zarudlé, trochu oteklé a Tom si to toužil zopakovat.
„Šampaňské?“ Ozval se hlas blízko něj a Tomovu pozornost odvedl člověk z personálu exkurze, který stál vedle něj a natahoval k němu sklenku se zlatavě perlivými bublinkami.
Tom vydal neutrální zvuk, natáhl jednu dlouhou ruku a chytil flétnu se šampaňským. Podal ji Billovi, který se znovu usmál a naklonil si ji k ústům. Chvíli sledoval, jak Bill popíjí, a pak se ozvalo odkašlání, které přitáhlo jeho pozornost zpět k zaměstnanci, který mu podával další sklenku.
„Oh,“ vydechl Tom a sáhl po ní.
Rychle ji vypil, protáhl se a sledoval hru výrazů na Billově tváři, když postavil svou vlastní prázdnou sklenku vedle Billovy. Posunul se dopředu a Bill to gesto zrcadlově zopakoval, když se opřel o loket a přiblížil svůj obličej na dosah.

Tom si teď byl jistý, že Billa špatně nepřečetl, a znovu se přiblížil. Pohladil rukou vlasy lemující Billovu tvář, zapletl do nich prsty, jako by mu chtěl zabránit v útěku, a zachytil jeho ústa v pomalém polibku plném šampaňského.
Bill vydal zvuk hluboko v hrdle a pootevřel rty. Špičkou jazyka se vydal vstříc Tomovi, a pak se stáhl. Vyprovokovaný Tom udělal výpad dopředu a pronásledoval Billův jazyk svým vlastním. Vzájemně hladili své jazyky a Tom musel natáhnout nohu, aby skryl své rostoucí vzrušení. Narazil přitom svým kolenem do Billova.
„Ty,“ vydechl Tom a jeho hlas zněl přerývaně, „jsi tak nádhernej, že by to člověka zničilo.“
Bill si olízl vlhký spodní ret a vrhl na něj nevinný pohled.
„Oh ne, tohle nedělej,“ řekl mu Tom, naklonil se k němu a znovu ho políbil.
Když Bill sjel jednou rukou na Tomův bok, ten zavrčel, srazil jejich těla k sobě a polibek prohloubil. Bill sebou trhl, když se jejich nahé hrudníky srazily, ale polibek nepřerušil.
Když se od sebe odtrhli, Tom se opožděně rozhlédl a napadlo ho, že celému katamaránu dělají pěknou show. Byl šokován, když si uvědomil, že paluba je prakticky prázdná a loď se spíše měkce pohupuje na vlnách, než aby se pohybovala proti nim. O loď se staral už jen jediný člen posádky, který byl shrbený nad kormidlem a hleděl opačným směrem.

„Hej,“ řekl Tom, pohladil Billa po paži a dráždil palcem jeho zápěstí. „Jsme na druhým stanovišti, kde se šnorchluje.“
„Koho to zajímá,“ zamumlal Bill, zabořil prsty do Tomových dredů a přitáhl si ho k dalšímu polibku.
Bill se jemně a pomalu otřel ústy o Tomova. Znovu se k sobě naklonili, až do sebe jejich nosy jemně narazily a Bill tiše zakňučel. Tom znovu tvrdě přitiskl svá ústa na Billova. Líbal jeho rty, a když mu to přestalo stačit, donutil ho ústa otevřít. Bill vydal další hrdelní zvuk a Tom se prudce nadechl, když nechal jejich těla sklouznout na ručník a položil mu jednu ruku na teplou, hladkou kůži na bedrech, protože si ještě nebyl jistý, jak by přijmul, kdyby mu ji položil na zadek. Líbali se vášnivě a dlouze. Billův jazyk byl v jeho ústech teplý a mrštný, když hladil a zkoumal – Bill byl aktivní milenec. To Tom poznal už z toho, jak líbal. Ta vyhlídka Toma vzrušovala.
Tom líbal, olizoval a okusoval Billova ústa, dokud mu nedošel vzduch a Bill mu neodbytně netlačil rukou na hrudní kost. „Jsme tady,“ řekl mu Bill udýchaně s jemným přízvukem. „Tome, jsme zpátky na molu.“
„Uuh,“ odpověděl Tom a věnoval se sbírání svých věcí poté, co riskoval a natáhl se, aby Billa ještě jednou políbil na tvář. Musel si kolem pasu uvázat ručník, aby se mohl odbelhat z lodi, a zaměstnanci exkurze na něj při vystupování z lodi vrhali vědoucí pohledy, ale Tom to celé rozhodně hodnotil tak, že to za to stálo. Opustil katamarán se směšným úsměvem, a když šli po molu, vesele zamával Michaelovi.

„Nechceš si jít lehnout na pláž?“ Zeptal se Tom, natáhl jednu ruku s úmyslem položit ji Billovi kolem pasu, ale pak ji stáhl. Měl pocit, že na tohle nemá tak úplně právo.
Vzpomněl si, jak ho jeho společník u večeře nazval provokatérem, a náhle se nad tím pozastavil. Bill měl za sebou ošklivý rozchod. Možná měli s Tomem úplně jiná očekávání než to, co se právě odehrávalo.
„Do prdele, kolik je hodin?“ Zeptal se Bill náhle a otočil se na něj.
Tom se přehraboval ve svých věcech, ale hodinky ani mobil s sebou neměl. Ohlédl se přes rameno a poklepal si na zápěstí směrem k Michaelovi, který zvedl čtyři prsty.
„Jsou čtyři,“ odpověděl Tom.
Bill zavrtěl hlavou. „Měli bychom se vrátit na loď, odjíždí v půl pátý.“
„To je fakt,“ řekl Tom přátelsky. Pláž ho lákala už jen proto, že chtěl zabořit prsty u nohou do písku a říkat, že tam byl, ale vyhlídka, že na poslední chvíli předběhne zástup lidí, kteří se hrnou na lávku, byla lákavá.
Na molu, které vedlo zpět k jejich lodi, Bill zatahal Toma za paži, aby ho zastavil. „Počkej, mám foťák,“ řekl.
Tom se zašklebil.
„Prosím?“ Vydechl Bill a udělal na Toma štěněcí oči, kterým se, jak se velmi rychle ukázalo, nedalo odolat. Na Tomovo přikývnutí se otočil a oslovil dvojici, která se vracela na loď. „Myslíte, že byste nás mohli vyfotit? My dva a New Amsterdam v pozadí?“
„Samozřejmě,“ odpověděla žena.
Bill se přitiskl k Tomovu boku a usmíval se tak zářivě, že to Tom cítil, i když to nemohl vidět, a jeho vlastní ústa se díky tomu zkroutila do upřímného úsměvu.
„Nádherné,“ prohlásila žena a cvakla spouští. „Vy dva jste bratři?“
Tom na ni zamrkal a Bill se šokovaně zasmál.
„To ani náhodou! Nejsme příbuzní, jen jsme se potkali,“ prohlásil a vzal si zpátky foťák.
„Oh, promiňte,“ omluvila se žena. „Máte strašně podobné úsměvy.“
Tomovo čelo se stáhlo, ale Bill nad tím mávl rukou a zastrčil fotoaparát zpátky do tašky. „Říká se, že štěstí překračuje hranice výrazu.“ Povzbudivě jí zamával a vzdálil se, přičemž zaháknul svoji ruku do Toma.
Ženina tvář se zkřivila v nechápavém úsměvu, ale neřekla nic a zamávala mu nazpátek.

Tom se podíval na Billův profil a najednou to viděl; výrazná podobnost v profilu, tvar jejich úst. Zamračil se a vzpomněl si na Billův povědomý přízvuk. Společný přízvuk, pomyslel si, a aniž by mu to někdo řekl, byl si jistý, že Bill je Němec, určitě první generace.
Když se dostali zpátky na loď, Tom se napjal, když došli na křižovatku chodeb, kde se jejich cesty měly rozdělit. Popadl Billa za paži, chytil ho za hladké předloktí a vykoktal: „Pojď se mnou na večeři.“
Bill se zastavil na místě jako přikovaný a pomalu se otočil.
Tomův žaludek provedl několik nechutných přemetů, když čekal na Billovu odpověď. Možná ho opravdu špatně přečetl.
„Do jídelny?“ Odvážil se Bill. „Volné sezení?“
Tom zavrtěl hlavou, až se mu dredy rozeběhly po ramenou. Sebejistě se natáhl, aby si zatahal za čepici, která už tam nebyla, a nervózně si rukou přejel po vlasech. „Ne, gril.“
Bill povytáhl obočí, ale už se zase začínal usmívat. „Proč ne jídelna?“ Naléhal a očima pátral v Tomových.
„Protože pak bych tě nevzal nikam ven,“ řekl Tom odvážně. „Gril je formální. Zvu tě.“ A znovu zadržel dech.
Billův vítězoslavný úsměv byl dostatečnou odpovědí. „Takže mě zveš,“ zopakoval a kousl se do spodního rtu. „Můžeš mě vyzvednout v sedm.“
Tom nechápavě přikývl, příliš ohromený, než aby promluvil. Bylo to rande.
Co si to jen myslel? Sledoval, jak se Billův pevný zadeček šine chodbou, když se od něj vzdaloval. S povzdechem si pro sebe zamumlal: „Přerostlo ti to přes hlavu, Trümpere.“

autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original