autor: fyredancer
Druhý den ráno Tom spal a spal. V neklidných intervalech se probouzel a pozoroval bledý proužek světla, který si razil cestu podél žaluzií, pak se k němu otočil zády a přetáhl si peřinu přes hlavu. Nakonec už nemohl dál spát, i když nechat uplynout den byl lákavý nápad, když si vzpomněl na události včerejší noci. Stále očekával zaklepání na dveře; Michaelova povinnost ho nutila, aby si ověřil, zda se Tom vrátil, nebo jestli ho Bill nesnědl zaživa.
Tom se zasténáním odhrnul peřinu a posadil se. Kéž by. Prohrábl si rukou rozcuchané vlasy a bezradně se rozhlédl po prázdné kajutě. Nevěděl, kde je, jestli v přístavu, nebo opět na moři, a bylo mu to celkem jedno.
Bylo mu jedno, kde je. Byl ubožák, kretén, jak Bill řekl, a zemře sám.
Tom se ploužil kolem a připravoval se na den. Na světě nebylo dost času. Upravil si dredy, natáhl si tričko a šortky, pak si přičichl ke tričku a zachytil vůni mořské vody ze včerejška, To ho donutilo prohrabat se ve své sbírce pro další, protože připomínka Billových polibků vonících po hroznech byla opravdu příliš. Objednal si kávu a hrbil se na verandě, dokud ji nepřinesli. Krátce přemýšlel, že by posnídal nahoře na palubě Lido jako včera s Billem, ale nakonec tu myšlenku zavrhl.
Ubozí parchanti si přece neužívají společnosti jiných lidí. A i kdyby se tam odvážil, jen by to zase pokazil, jak dokázal včera večer.
Vrať se s menšími problémy, radil mu Andreas. Tom si nalil další šálek kávy a s přísným zamračením si prohlížel vzdálený obzor. Kéž by to bylo možné.
Byl opravdu idiot. Na určité úrovni to Tom věděl, ale to, že byl obklopen doprovodem, to činilo přijatelným, otupovalo to ostří. Byli tu lidé, kteří se za něj omlouvali, lidé, kteří mu ušlapávali cestičku, lidé, kteří ho hýčkali, když se choval jako hajzl a místo rozmazlování by mu nejspíš měli vynadat. Když byl na dovolené sám, rychle se ukázalo, že je kretén, který nemá žádné přátele – měl asistenty, zaměstnance a kolegy.
Bill se snažil být jeho přítelem a podívejme se, jak dobře to dopadlo.
Tom dopil zbytky kávy, prohlížel si prázdný šálek a otáčel ho v dlaních. Měl vůbec nějaké záslužné vlastnosti?
Uměl hrát na kytaru, uvažoval Tom. A šukat. Šukat uměl – i když nejspíš ani z poloviny tak dobře, jak si myslel, protože prakticky všechen sex, který za posledních deset let zažil, byl s fanynkami, a ty se prakticky udělaly jen při pomyšlení, že by s ním mohly vlézt do postele.
„Docela smutný,“ řekl si nahlas, položil hrnek na podšálek a vstal, aby se podíval, jestli by z dnešního dne mohl něco vytěžit.
Itinerář mu prozradil něco, co mu došlo už z valících se vln, které se převalovaly kolem jeho verandy – dnes byli na moři. Tom opět zjistil, že nemá v plánu nic jiného než masáž později odpoledne. Mohl by se znovu vydat na toulky po lodi a možná, když bude mít štěstí, omdlít na lehátku nahoře na palubě pod záminkou, že se opaluje. Prospat den byla stále lákavá možnost.
Na chodbě se s cvaknutím otevřely dveře a z nich vyšel Michael, vysoký, opálený a dnes oblečený do černé polokošile a khaki šortek, které mu sahaly ke kolenům. Tom potlačil povzdech; jak to ten člověk dělal? Měl snad nad jeho dveřmi senzor pohybu?
„Dobré ráno, pane,“ pozdravil ho Michael. „Jak dopadlo vaše včerejší rande?“
„Posral jsem to,“ řekl Tom, prošel kolem něj a dodal: „Nezapomeň, deset metrů.“
Michaelův obličej poklesl.
Jestli bylo jeho cílem přežít dnešní den, aniž by se choval jako kretén, došlu mu, že už posral začátek.
Tom už při prvním průzkumu našel většinu prvků lodi, ale teď chodil z paluby na palubu, ruce měl v kapsách, šťouchal do každého rohu a hrál sám se sebou jakousi hru, jestli najde, kde co je. Nejenže neměl nic lepšího na práci – stále ho nezajímal seznam aktivit, které plavba nabízela –, ale nejspíš bylo nejlepší vyhnout se kontaktu s lidmi úplně. S lidmi to neuměl a když zmařil své šance s Billem, uvědomil si, že není vhodný ani pro ostatní lidi.
Kroužil kolem divadla na přídi lodi, když potkal Tashu, ředitelku plavby, která cílevědomě kráčela opačným směrem.
„Zdravím, Tome!“ Zavolala na něj, zastavila se vedle něj a ukázala zuby v rychlém úsměvu. „Jak si užíváte plavbu?“
Tom cosi nezávazně zavrčel a povytáhl obočí. „Je to pěkná loď,“ vysoukal ze sebe nakonec.
„Můžu pro vás něco udělat?“ Pokračovala Tasha a snažila se zahladit Tomovy rozpaky.
Ten jen pokrčil rameny. Byl si celkem jistý, že mu Billa zpátky nezíská. Zvoral to sám. „Ne, jsem v pohodě.“
„No, doufám, že se dnes večer uvidíme na maškarním plese,“ řekla mu a vypadala tou vyhlídkou pozitivně nadšená.
„Oh, uh…“ Tom vytáhl ruku z kapsy a přejel si prsty po zátylku. Zdálo se mu, že si vzpomněl, že o tom něco četl v programu, a to bylo tak asi všechno. „No jo. V kolik že to začíná?“
„Začíná to v devět a trvá to do jedné,“ řekla mu Tasha. „Chcete, abych se podívala, jestli je někdo volný, kdo by vás mohl doprovodit?“
„Ne,“ řekl okamžitě a už jen nad tou představou zavrtěl hlavou. Proč kazit večer nějaké chudince? Teď chtěl jen jednu osobu. A pokud si nedokázal sehnat vlastní rande, možná by ho ani neměl mít. „Ne… ale díky.“
„Tak dobře!“ Rozzářila se na něj Tasha. „Přeji vám krásný den, Tome.“ Vydala se opačným směrem k amfiteátru. Její podpatky duněly po koberci v tlumeném rytmu.
Tom se za ní chvíli díval. Zněla tak upřímně. Kéž by to bylo tak snadné.
Procházel se kolem a co chvíli se zastavoval u oken a podloubí a pozoroval lidi, kteří procházeli kolem. Všichni vypadali tak šťastně, smáli se a usmívali. Starší lidé se na něj usmívali a kývali mu, přestože se tvářil zachmuřeně; tolik lidí se drželo za ruce, kamkoli šli. Tom si vzpomněl na Billovu ruku, která důvěrně vklouzla do jeho. Proč by to nemohl taky mít? Proč by to nemohl dovolit i sám sobě?
Než se dostal na záď a ocitl se před jídelními lístky na obědy a večeře vystavenými ve skleněných stojanech, uvědomil si, že mu hrozivě kručí v břiše. Připomnělo mu to, že ještě nejedl, a káva se opravdu nemohla počítat.
„Stůl pro jednoho k obědu, pane?“ Zeptal se ho vrchní.
„Jo,“ odpověděl Tom. „Stůl pro mě, pokud by to bylo možné.“ Zapátral ve svých hlubokých kapsách po spropitném.
„Tudy, pane.“ Provedl Toma jídelnou a ukázal mu osamělý stůl pro dva, přitisknutý k boku lodi. Vrchní uklidil druhou sadu příborů, kývl na něj a nechal ho, ať se věnuje sám sobě. Tom si pohrával s jídelním lístkem, aniž by ho četl; chystal se objednat to první, na co jeho oči narazily, když ho otevřel. Posadil se a sledoval, jak sluneční světlo pozlacuje vlny dál od lodi a mění je v cosi roztaveného a zářivého.
„Ještě jsem se nerozhodl,“ prohlásil vedle něj známý hlas se slabým přízvukem, „jestli jsi extrémně natvrdlý, nebo takový kretén. Pomůžeš mi?“
Tom překvapeně trhl hlavou a zadíval se na Billa, který se vedle něj zhmotnil, jako by ho vykouzlily jeho teskné myšlenky. Bill byl dnes oblečený do úzkého topu s ramínky, pudrově modrých v kombinaci s bílými, které mu nechávaly holá ramena a paže, a dlouhých bílých cargo šortek. Vlasy měl opět vyžehlené a visely mu v měkkých vrstvách kolem obličeje. Holé ruce měl zkřížené na hrudi a nakláněl hlavu k Tomovi, jako by očekával odpověď.
„Ehm,“ bylo jediné, na co se Tom zmohl. Bill s podrážděným zavrčením vklouzl na židli naproti Tomovi. „Myslel jsem, že už mě nebudeš chtít vidět,“ řekl Tom a pozoroval Billa přes stůl. Bill vypadal tak naštvaně, až uraženě.
Bill se zasmál. Bylo to krátké, nepobavené zaštěkání, i když alespoň ne vysloveně výsměch. „Takže natvrdlej,“ prohlásil s nechápavým výrazem. „Ty jsi asi dokonale zvyklej, že za tebe všechno dělají ostatní, co, Tome?“ Tom pomalu přikývl a Bill se zatvářil poněkud překvapeně. V tu chvíli se u nich zastavil číšník, aby přijal Tomovu objednávku, a nabídl Billovi jídelní lístek. „Ne, s ním jíst nebudu,“ odpověděl Bill, prohlížel si nehty a Tomovy rodící se naděje znovu umíraly.
„Jistě, pane,“ zamumlal číšník uctivě, vzal si Tomův jídelní lístek a vzdálil se.
„Proč… jsi tady?“ Odvážil se Tom zeptat a s cílevědomým soustředěním se věnoval rozkládání a opětovnému skládání ubrousku, aby jeho rohy byly ostřejší, přesnější.
„Abych ti dal další šanci,“ řekl Bill na rovinu. „Kterou, jak to vypadá, nevyužiješ. Protože jsi natvrdlej,“ poslední větu si zamumlal pod nosem jakoby mimoděk.
„Šanci na co? Vždyť jsem tě celej den neviděl!“ Zaprotestoval Tom, a pak si promnul obličej. To nebylo přesně to, co chtěl říct. Pocit, který ho svíral v břiše, ho informoval přesně o tom, co Bill očekával. Znovu to dlouho nepoužívané slovo.
Bill si založil ruce na hrudi a zadíval se na něj. „Na to, co jsi měl říct včera večer,“ vyzval ho a zvedl jedno dokonale upravené černé obočí.
Tom si pohrával se stříbrným příborem a srovnal ho tak, že byly jejich konce jako podle pravítka. Uhladil ubrousek a řekl: „Moc se ti omlouvám.“
„Já jsem tady nahoře,“ řekl Bill, ale znělo to pobaveně.
Tom zvedl bradu a poněkud nejistě věnoval Billovi úsměv, který se stále tvářil dost přísně. „Už jsi věděl, že jsem kretén,“ odvážil se říct.
„To ale neznamená, že tě nechám, abys mi to dokázal,“ opáčil Bill se smíchem a částečně se nadzvedl ze židle, aby se natáhl přes stůl a plácl Toma po rameni.
Tom přikývl a upřel na Billa pohled. Kousl se do rtu, nervózně si přejel jazykem po piercingu, a pak řekl přímo Billovi: „Promiň.“ Litoval toho od chvíle, kdy to řekl, jak si rychle uvědomil. Od chvíle, kdy viděl, jak se Billův uvolněný, otevřený výraz stáhnul.
Bill si opřel tvář o jednu ruku. „A víš vůbec, za co se omlouváš?“
Tom si odfrkl. „Jo, bylo to… jo,“ řekl a trochu ztraceně se probíral vínem zkalenými vzpomínkami. Mohl za to alkohol, ale ústa, která ta slova vyřkla, patřila jemu. „Plácl jsem něco bezmyšlenkovitě, to… jo. A… ehm, použil jsem dost nelichotivej eufemismus… nebudeš mě nutit, abych to řekl znovu, že ne?“
„Ne,“ řekl Bill a šťouchl nohou pod stolem do Tomovy. „Ale baví mě sledovat, jak se v tom zamotáváš.“
Před Tomem přistál předkrm a číšník znovu Billovi nabídl jídelní lístek, zjevně mu bylo nepříjemné obsluhovat jednu stranu, zatímco druhá neměla nic.
„Ne, díky,“ řekl Bill a mávl rukou. „Už jsem jedl.“
Tom pocítil v břiše teplo a šťouchl Billa do nohy zpátky. Bill ji neodsunul. Tom se natáhl, aby si pohrál s dredem, který se dostal ven z čelenky držící zbytek na hlavě. „Asi si to zasloužím,“ řekl. „Motám se v tom, to jo. Ale ty ses naštval kvůli něčemu, co jsem ani neřekl. Jak to bylo… „dost dobrý na to-“
„Pamatuju si, co jsem řekl,“ přerušil ho Bill rázně a zvedl ruku. „A… jo. To, co jsi řekl, bylo necitlivé, Tome, a nevhodné, ale o to nešlo.“
Tom si znovu pohrával s příborem. Zvedl nůž a zatočil s ním jako s obuškem. Rozhlédl se po jídelně a překvapilo ho, že je skoro prázdná.
Bill se zhluboka nadechl. „To řekl on,“ ozval se po chvíli. „Řekl, že je heterosexuál, že byl heterosexuál celou dobu; že já jsem… že jsem dost dobrej na to, aby se mnou šukal, ale ne dost dobrej na to, aby se mnou chodil. A pak řekl, že chodí s někým jiným.“
Předkrm zabral jen pár soust, které do sebe rychle hodil, aby se mohl věnovat salátu, o kterém věděl, že do něj bude šťouchat, a nakonec ho rozpitvá po celém talíři. Tom odložil nůž, kterým velmi opatrně točil, a zaťal pěsti do ubrusu. „Řekni mi, kde ho najdu, a já ho zabiju,“ řekl velmi klidně.
„To je moc milý, Tome,“ řekl Bill a znělo to, jako by to myslel vážně. „Ale je konec a hotovo. Kde jsi byl minulej rok?“
Tom se ušklíbl. Přistihl se, jak si znovu pohrává s uvolněným dredem, který zastrčil do zbytku masy. „Opíjel se a boural auta?“
Billovy oči se rozšířily. „Vážně?“
Tom přikývl.
„Kolik?“ Bill to chtěl vědět a naklonil se dopředu.
„Uh… tři?“ Odvážil se Tom říct a podíval se z okna na roztavené zlaté moře. „Jedno bylo půjčený. Přišel jsem o řidičák.“
„Schválně?“ Podivil se Bill a mávl rukou. „Nebo jen… neopatrnost?“
Tom se na něj ostře podíval. „Řízení v opilosti,“ odpověděl. „Moc jsem pařil a bylo mi tak nějak… jedno, co se stane, když se vymlátím, asi…“
„Asi?“ Zeptal se Bill po chvíli. „Ty to nevíš?“
Tom odstrčil talíř, zelenina ho absolutně nezajímala. „Možná to vím, a ta odpověď se mi nelíbí,“ odpověděl.
„Tak ji změň,“ navrhl Bill a znovu si opřel tvář o jednu dlaň. Jeho oči byly opět temné a vyzývavé, jako by Tomovi říkaly, že je to v pořádku, že odpověď mohou změnit společně.
Nebo to Tom mohl zase podělat.
Složil si ruce na hrudi. „Vážně, proč… proč se mnou vůbec obtěžuješ?“ Zeptal se nakonec. Odpovědi z předchozího večera ho neuspokojily, byl to spíš úskok než cokoli jiného.
Číšník mu obratně vyměnil talíř za hamburger a hranolky, a teď začalo Tomovo skutečné jídlo. Zvedl hamburger a pustil se do něj.
„Vážně to chceš vědět?“ Zeptal se Bill.
Tom se na něj podíval, na Billův drobný, potěšený úsměv, kvůli kterému se jeho žaludek zkroutil. Polkl. „Jo, myslím, že chci.“
Bill povytáhl obočí, jako by chtěl říct: Řekl sis o to. „Probudil jsem se a kalhoty jsem měl pořád na sobě,“ řekl Bill. „Opravdovej kretén by mě svlékl, než by mě uložil do postele; nechal by mě ráno přemýšlet, co se stalo. Postaral ses o mě, když jsem byl zranitelný, Tome.“
Tom neměl moc možností, jak na to odpovědět. Zabýval se pohledem na tyrkysové čeření vody daleko pod jeho místem u okna. Zavraždil několik hranolek v kečupu. Podíval se na Billa, který se dál usmíval.
„Měl by sis dát šanci,“ dodal Bill. „Já ti ji dávám.“
Tom se nadechl, aby odpověděl.
„Do prdele!“ Vyjekl Bill a s vytřeštěným výrazem se podíval na hodinky. „Řekl jsem Moně a Harrymu, že se s nimi sejdu ve tři na hodině tance!“
Tomovy oči se rozšířily a snažil se představit si, jak Bill tančí. Byla to zajímavá představa. Mlátil sebou, jako když se cákal ve vodě, nebo byl ladný? Možná by přece jenom existovala nějaká aktivita, které by se rád zúčastnil. Pak mu konečně došlo něco, co Bill řekl. „To už jsou tři?“ Vyhrkl a podíval se přes rameno, jako by čekal, že najde hodiny. „Jsem objednanej na masáž…“
„To akorát stíháš,“ řekl mu Bill. „Když poběžíš.“ Provokativně se usmál a svůdně mu zamával prsty.
Tom vstal a odhodil ubrousek stranou, vděčný, že alespoň není třeba podepisovat šek. Přesto se navzdory svému zpoždění chvíli motal vedle stolu. „Takže… uvidíme se později?“
„Nenuť mě, abych tě musel pronásledovat,“ řekl mu Bill.
Tom opustil jídelnu s úsměvem. Možná byla Tasha jeho talismanem pro štěstí; rozhodně měl teď skvělý den.
Jeho masérka Camila provedla toho odpoledne mnohem méně brutální práci. Pochválila Toma za to, že se mu snížilo napětí v zádech a ramenou, a vyhladila všechny zbývající ztuhlé svaly. Nemučila ho tak jako při minulém sezení.
„Doufám, že si užíváte plavbu,“ řekla mu na rozloučenou a přátelsky se na něj usmála.
„Myslím, že teď už jo,“ odpověděl Tom. Dal jí pětadvacet procent spropitného a opustil lázeňský prostor s jistotou, že musí zářit, protože přesně tak se cítil.
Odpoledne strávil tím, že bloudil po obchodech a přemýšlel, jestli ještě znovu narazí na Billa. V hlavním sále byla celá expozice věnovaná maskám, nejspíš na večerní ples, a on si je prohlédl. Byla tam jedna s nádherným pavím peřím, a když si v ní představil Billa, musel se usmát. Prošel několik regálů s maskami, kdyby se náhodou rozhodl na ples jít, ale nic ho neoslovilo. Nakonec se vydal dál a hledal schodiště nebo výtah, který by ho dostal na další palubu.
Prošel chodbou, která slepě končila u východu pro posádku, otočil se a stanul tváří v tvář Michaelovi.
„Promiňte, pane,“ omluvil se Michael a už couval.
„S tím si nelam hlavu,“ řekl Tom. „Choval jsem se tak trochu jako osel.“
Michael si ho prohlížel s netečným výrazem a nic nekomentoval.
„Hele, nechceš teď něco podniknout?“ Zeptal se Tom. „Upřímně řečeno, flákám se a nemám žádný plány. Jestli máš nějakej lepší nápad, co bychom mohli dělat…“ odmlčel se a nechal to otevřené.
Michaelovo obočí se pomalu plazilo po jeho vrásčitém čele. „No,“ začal nejistě. „Vzal jsem si knihu, kterou bych si moc rád přečetl. Takže kdybyste chtěl strávit trochu času na lehátku…“
„To zní dobře,“ přikývl Tom. „Pojďme nahoru.“
Michael se otočil a následoval ho, jeho výraz byl stále ještě překvapený.
Tom se k němu znovu otočil čelem. „Hele, co by sis myslel o chlapovi, kterej zjistil, že se najednou zamiloval do chlapa, i když se půlku života choval tak trochu jako děvkař?“
Michael stál nehybně na místě a věnoval Tomovi naprosto netečný výraz. „Mám svolení mluvit otevřeně, pane?“
Tom se ušklíbl. „Byl jsi přece v ozbrojených složkách, ne?“
„Ano, pane, a máte štěstí, že vzhledem k otázce nežádám o písemný rozkaz, který by dokládal oficiální povolení,“ odpověděl Michael s malým úsměvem.
„Mluv otevřeně, pokračuj,“ řekl Tom, nicméně ostražitě. Požádal o to a ustál by cokoliv, co by mu Michael řekl, i kdyby měl potom chuť ho poslat do háje. V bulvárních plátcích by šlo asi nejspíše o skandál, ale jen do doby, než by se objevila první Billova fotka; pak by chválili jeho dobrý vkus.
„Myslím, že byste byl idiot, kdybyste odmítl šanci od někoho, jako je Bill Kaulitz,“ vyhrkl Michael a okamžitě se zatvářil vyděšeně.
„Oh,“ řekl Tom. Přepadl ho zvláštní, beztížný pocit, který mu připomněl včerejšek, kdy se houpal v modrém moři. Možná to byl klid. Možná to bylo uvolnění. „To je jeho příjmení?“
Michael tam stál a dokázal v Tomovi vyvolat dojem, že protáčí očima, aniž by to skutečně udělal.
Po krátké odmlce, kdy zapluli do svých kajut, kde si Michael vzal knihu a Tom opalovací krém a iPod, strávili odpoledne na palubě. Tom si trochu zdřímnul, pozoroval lidi, a to odpoledne měl na všechny ty páry, které chodily za ruku, úplně jiný názor.
Myslel na Tashu, která byla v jeho věku nebo dost blízko té propasti zkázy, přesto byla optimistická jako Bill, dokonce veselá. Spokojená se svou prací, pravděpodobně spokojená se svým životem. Přemýšlel, co to obnáší – být spokojený se svým životem.
Přemýšlel, co by musel udělat, aby si zasloužil být někým, koho bude mít Bill opravdu rád. Myslel si, že je připravený to zkusit, ne se jen napůl snažit a nechat všechnu práci na něm.
Na základě tohoto nadějného uvědomění se kolem večeře motal u Billových dveří, připraven se poklonit další šanci. Klepání a čekání, další klepání, přecházení po chodbě sem a tam se ukázalo jako bezvýsledné, a tak se Tom nakonec vydal dál.
Večeře byla napůl neformální a Tom na sebe hodil volný rolák a velké černé džíny, které si pevně přepásal u boků. Pohrál si se svými dredy, než si je sepnul, objednal se do kadeřnictví, aby mu je upravili, a vyhledal horní část jídelny, kde poprvé zaujal přidělené místo. Seděl u velkého stolu se třemi staršími páry, které si do jeho příchodu vyměňovaly historky a anekdoty.
Ovšem Billa nikde neviděl. Tom se ze všech sil snažil zapojit do konverzace se svými společníky u večeře, ale pocit samoty byl najednou zpět. Začal pochybovat o sobě samém a o tom, zda Billova slova na rozloučenou toho odpoledne nepochopil špatně.
Poté, co zvažoval, zda pít v kasinu, pít venku na palubě Lido nebo pít při sledování šťastných párů v maskách, které se točily na tanečním parketu, Tom všechno vzdal a vrátil se do svého pokoje. Michael ho následoval a Tom se zastavil ve dveřích a chystal se mu říct, ať si udělá další volný večer.
Chodbou se prohnal třpytivý stříbrno–černý vír, když se Bill řítil ke dveřím a podpatky dupaly po koberci. „Tome,“ zavolal Bill nekompromisně. „Všude jsem tě hledal. Neříkal jsem ti, abys mě nenutil tě pronásledovat?“
„To jsi říkal?“ Odvětil Tom nechápavě. „Chci říct, že jsem tě hledal. Před večeří.“
Bill se zastavil vedle něj a věnoval Tomovi zářivý úsměv. „Tak to jsme se museli minout,“ řekl. „Dal jsem si něco rychlýho dole v jídelně a doufal, že tě tam najdu…“
„Já byl v tý horní,“ řekl Tom, aniž by se odvážil pokračovat: protože jsem si myslel, že bys tam mohl být ty.
„Pak je to komická shoda omylů,“ řekl mu Bill, změřil si ho, a pak se znovu usmál. „Ty to zvládneš, tak jak jsi. Pojď, jdeme!“
„Kam?“ Chtěl Tom vědět, když ho Bill chytil za zápěstí. Dnes večer Bill zářil v přiléhavé kovově stříbrné košili a černých kalhotách, které vypadaly jako česaný samet. Jeho rudé a blonďaté proužky byly trochu načechrané a rozstříkané kolem obličeje jako tmavá polosvatozář.
Tom si byl docela jistý, že ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by vypadal tak moc jako instantní sex. Chtěl pohladit rukama tu košili až k zahaleným bokům v česaném sametu a přitisknout jejich těla k sobě. Chtěl…
„Na maškarní ples, samozřejmě!“ Odpověděl Bill netrpělivě. Pozvedl na Toma obočí, jako by ho vyzýval, aby mu odporoval.
„Nebráním se tomu, ale… nemám masku, abych, no, však víš,“ řekl Tom a udělal trapné gesto. Teď si přál, aby si vzal alespoň obyčejnou černou škrabošku.
Teď mu Bill věnoval šibalský úsměv. „Myslel sis, že to nebudu mít pošéfované?“ Zvedl jednu ruku, do té doby částečně schovanou za stehnem. Z jednoho prstu mu visely dvě masky. Bill jednu sundal a podal mu ji.
Byla to polomaska, červená, určená k zakrytí čela a tváří. Měla podlouhlý červený nos a byla zakončena párem špičatých rohů.
„Roztomilý,“ řekl Tom bez obalu a snažil se přijít na to, jak si ji nasadí přes dredy. „Předpokládám, že ty jsi anděl.“
Bill ho chytil za zápěstí a začal ho táhnout nahoru do chodby. „To ani omylem, andělé nešukaj,“ prohlásil a ukázal Tomovi stejnou masku. Byla to také maska ďábla, ale tahle byla stříbrná, aby ladila s jeho třpytivou košilí.
„Jo?“ Zaskřehotal Tom a v ústech měl najednou sucho.
Když ho Bill vedl chodbou, věnoval mu přes rameno stydlivý pohled. „Jo, ale moc nepředbíhej,“ varoval ho. „Očekávám od tebe noc plnou tance a možná i pár drinků.“
„Ale já netančím,“ zaprotestoval Tom, ale přesto ho následoval. Zastavili se u výtahů.
Bill si povzdechl a postavil se vedle Toma. Položil mu ruku na krk a nehty mu v pomalých, uklidňujících kroužcích dráždil zátylek. „Chceš se mi dostat do kalhot?“ Zeptal se ho přímo.
Tom na něj zíral. Tohle musela být past.
„To je v pohodě,“ trval Bill na svém. „Můžeš mi odpovědět upřímně, Tommy.“
Jen tak málo stačilo, aby se Tomova obrana zhroutila. „Jo,“ přiznal chraplavě a dovolil si udělat to, co chtěl. Zvedl ruce k Billovým útlým bokům a jedním palcem pohladil samet. Byl měkčí, než vypadal. „Jo, Bože, přesně to, chci.“ Kam se podělo jeho pevné odhodlání, že nic neohrozí jeho sexualitu?
Seru na to; to jediné, co chtěl Tom právě teď ohrozit, byl Bill.
Bill se k němu přisunul blíž, oči zahalené v kouřovém líčení měl vyzývavě přivřené, než zajel kolenem mezi Tomova stehna.
Tomovi najednou poníženě ztvrdl. Byl si docela jistý, že s takovou zuřivou erekcí se nesetkal od svých teenagerských let. Na jednu stranu to bylo potěšující, na druhou strašně nepříjemné. Doufal, že si z něj Bill nebude dělat příliš velkou legraci, až se k němu přitiskne blíž a on ho šťouchne.
Billova ruka sevřela jeho zátylek a pobídla ho, aby se přiblížil. Tom mu s radostí vyhověl. Pomalu přivíral oči, ale udržel je otevřené tak dlouho, jak jen mohl, aby fascinovaně sledoval, jak se Billova bezchybná tvář přibližuje na dosah. Jeho ústa se leskla bobulově červenou barvou a Tom je chtěl ochutnat.
Když se jejich pootevřené rty setkaly, Bill mu do nich zašeptal: „Pak budeme tančit.“ Narovnal se, stáhl svá svůdná ústa z dosahu a v odpověď z Toma vytáhl zakňučení. Jeho hnědé oči byly pobavené, ale odhodlané. „Budeme tančit, Tommy, a ukážeme těm páprdům, jak to umíme rozjet. Zvládneš najít rytmus, ne?“
„Já ti ukážu rytmus,“ zamumlal Tom a natáhl se po Billovi, který mu unikl ve víru vůně, jež Toma zasáhla jako kladivo – vanilka a mandle, pižmo a med.
Bill se mu vysmekl a nastoupil do výtahu. „Hejbni tělem do rytmu,“ řekl, chytil se bočního zábradlí a zatřásl zadkem.
„Bože,“ zasténal Tom. Připojil se k Billovi ve výtahu, zvedl masku a začal pracně nasazovat gumičku na dredy tak, aby maska držela, a přitom mu nevyrvala všechny vlasy.
„Počkej,“ řekl Bill a Tom vzhlédl.
Zjistil, že je přitisknutý k protějšímu zábradlí a Bill má ústa na jeho. Bill chutnal po likéru a malinách, což byla opojná kombinace, která Toma přiměla k tomu, aby se na něj vrhl a chtěl víc, a tak si navzájem hladili otevřená ústa, zatímco se Bill otíral o jeho tělo. Tom si Billa přidržoval u těla a rukou mu přejížděl po zádech přes stříbrnou košili. Měla drsnou strukturu, ale myšlenky na hladkou kůži pod ní ho vzrušovaly.
Bill vydal proti jeho ústům zvuk, po kterém Tom dostal touhu ho olíznout. A tak to udělal, přejel jazykem po Billových rtech vlhkých od slin a ponořil se dovnitř, aby se dráždivě dotknul Billova jazyka. Kroužil kolem kuličky jeho piercingu a užíval si, jak se proti němu Bill chvěje. Olízl mu zuby, patro úst a oběma rukama sevřel jeho půlky, až Bill zasténal a líbání mu vracel. Bill ho za trest kousl, pak olízl, než jejich jazyky rozehrály hru o dominanci.
Ani neslyšel cinknutí výtahu. Tom se naklonil dopředu, aby pokračoval v polibku, když Bill začal couvat a vymanil se z jeho sevření. Chtěl z těch úst víc, vlastně si byl jistý, že se jich nedokáže nabažit. Nikdy.
„Pojď,“ řekl mu Bill a povědomě poplácal bouli přes jeho džíny. „Nejdřív tanec, potom kalhoty.“ Věnoval Tomovi provokativní úsměv, vytáhl lesk na rty a znovu ho použil, když se ploužil z výtahu.
„Bože,“ zopakoval Tom a následoval to neodolatelné lákadlo.
Bill zvedl prst k čerstvě lesklým rtům a pohoršeně se na Toma přes rameno podíval. „Dneska ne,“ prohlásil a zvedl svou stříbrnou masku ďábla, aby ji dostal na své místo.
Údery otřásaly samotnou palubou pod jejich nohama a rozechvívaly ji, když se Tom nechal vést chodbou za ruku, kterou Bill pevně svíral ve své. S jistými obavami se Tomovi podařilo upevnit si rudou masku ďábla s gumičkou zastrčenou za ušima. „Nemaj náhodou po večerce?“ Zeptal se Tom znepokojeně, když se spodní proud hudby změnil v otevřenou, uši drásající vlnu zvuku na chodbě a Bill se začal vrtět sem a tam a přes rameno hodil na Toma škádlivý úsměv. Tom tím ve skutečnosti myslel to, že by byl raději v posteli a neměl chuť míchat se do stáda postarších lidí, kteří předvádějí své důchodcovské kreace.
„Ty jsi ale suchar!“ Pronesl Bill vesele přes dunící basy. „Navíc, ty asi moc starších lidí neznáš, co, Tome? Někteří z nich by mě i tebe hravě strčili do kapsy.“
Nebyla to typická popová píseň linoucí se z reproduktorů; měla pravidelnou kadenci a chytlavý rytmus, ale zněla spíš jako skutečná hudba z nočních klubů, něco staršího, než se Tom obvykle odvažoval poslouchat. Ze dveří nahoře v chodbě se rozlil proud barevných světel a Tom zažil jiný druh úzkosti. Bill očekával, že bude tančit, skutečně tančit. Oči mu padly na ten černě oděný zadek vrtící se sem a tam a musel potlačit zasténání. Tohle byl nějaký druh drsného mučení.
Najdi rytmus, řekl mu Bill. Dokud mohl Billa objímat kolem ramen a otírat se o něj, byl si jistý, že to zvládne. Musel.
„Drink,“ řekl mu Bill u ucha, když došli na práh a chvíli stáli ruku v ruce. „Tommy, pozvi mě na drink.“
Společně se zastavili na prahu, jako by pózovali při vstupu na červený koberec, i když ruku na srdce, Bill byl žhavější než jakákoli bytost, kterou kdy vzal na afterparty. Vír různobarevných bodových světel a nacpaná masa těl Tomovi připomínala jednu z nich, ovšem kvůli demografickému složení davu – i když to nebylo tak snadné určit, protože tam, kam nemířil otočný reflektor, byl sál potemnělý. Vlastně to nebyl ani tak úplně taneční sál – byl to dvoupatrový noční klub. Lidé tančili na přeplněném parketu – opravdu, vážně tančili, nějaký druh dvoj krokového tance, který Tom neznal – a řadili se k baru a hrnuli se na balkon nad ním, odkud byl výhled na parket dole. Byli tam lidé v kostýmech, lidé ve společenském oblečení, lidé v turistických havajských košilích a žabkách. A všichni do jednoho měli na sobě masku, ať už celou, nebo poloviční, takže Tom se okamžitě cítil lépe, že ho Bill donutil si ji nasadit.
„Skočím pro drinky,“ ujistil ho Tom. Zamířil k baru a Bill ho konečně pustil a ztratil ho v hučícím přílivu lidí, který se valil a valil kolem baru. Čekal, že to bude trvat celou věčnost, ale tři barmani rychle míchali drinky, a tak objednal dvakrát rum s colou a doufal, že s tím bude Bill v pohodě, než začal v davu hledat stříbrnou košili.
Kolem Tomova těla se obtočila štíhlá ruka.
„Chyběl jsem ti?“ Zeptal se chraplavý hlas.
„Už pomalu jo,“ zasmál se Tom. Podal mu rum s colou a Bill pozvedl ruku, jako by si chtěl připít.
„Na druhou šanci,“ nabídl Bill a jeho tmavé oči byly ostražité.
„Jo,“ řekl Tom a brada mu poklesla. „Na to, abych ji zase neposral.“
Přiťukli si a Bill vypil jedním dlouhým lokem skoro celou sklenici, než vydechl. „Ohh, tohle je dobrý,“ řekl spokojeně. „A šukání bude určitě taky. Ale později.“ Udělal na Toma oči, protáhl se kolem něj a začal si razit cestu na taneční parket.
„Bille? … Kurva.“ Tom dopil zbytek svého drinku, našel koktejlový stolek, kam odložil prázdnou sklenici, a vrhl se za Billem. Oba byli vysocí a Billova stříbrná maska a černé vlasy byly nepřehlédnutelné, takže si nemyslel, že by ho mohl znovu ztratit. Hudba se prolínala z jedné písničky do druhé, něco s burácením dechových rohů a svižným rytmem. Od shromážděných tanečníků a přihlížejících se ozval potlesk. Bill se otočil, zahlédl blížícího se Toma a potěšeně mu zamával, přičemž se mu tvář rozzářila v dokonalém úsměvu.
Tom se zmohl jen na to, že mu úsměv oplatil a následoval ho. Bill se už pohupoval do rytmu. Kolem něj tančily páry jako o život, předváděly fantastické kreace, pohyby a otočky. Tom se přiblížil natolik, aby se mohl dotknout Billova krku a položit svou pravou ruku k Billově levé; to mu stačilo.
Do toho se přidalo pohupování a otírání, a už jen to vneslo do Tomova pohledu na svět nový zájem o tanec. Dokud se mu Billův kulatý zadek otíral o rozkrok, zjistil, že je jeho zájem obrovský. Přehodil si ruku přes Billovu hruď a horce mu dýchal do ucha. Tančili nejméně dvě písničky; Tom tak úplně nesledoval záři klubových světel a hudbu, která plynule přecházela z jedné skladby do druhé.
„Dáš si ještě něco k pití?“ Nabídl Billovi, když už bylo nárazů příliš a on musel mezi jejich těly udělat trochu místa, jinak by Billa přefikl přímo na parketu před zraky všech těch milých staříků.
„Mmm,“ Bill se odtáhl a otočil se k němu čelem. Měl pootevřená ústa, i když v podmínkách klubu nebylo možné poznat, jestli je zarudlý a zadýchaný. „Jo, pojďme.“
Tentokrát si Tom držel Billa přitisknutého k boku, když se prodíral těsně namačkanými těly, jako by ho žárlivě střežil před všemi příchozími. Bill si zpíval, jeho hlas se nesl k Tomovu uchu, když zpíval text písně, a každou chvíli poskočil. Když se Tom opřel o bar, aby jim objednal drink, Bill se k němu naklonil a přitiskl se mu na stehno.
Tom se ani neobtěžoval potlačit zasténání, když Billovi podával drink. „Zešílím z tebe,“ obvinil ho, spustil ruku nízko na Billova záda a ukazováčkem vyhledal malý důlek na konci Billovy kostrče.
„Oh,“ zasténal Bill a přitiskl se k němu silněji. „Hmm… teprve se chystáš zešílet? Očividně se musím snažit víc.“ Usrkl ze svého drinku a rozhlédl se po přeplněném prvním patře, než se vyzývavě a svádivě podíval na Toma.
„Jestli se budeš snažit ještě víc, přehnu tě přes barovou stoličku,“ pohrozil Tom. Kopl do sebe poslední zbytek drinku a zavrtěl hlavou nad účinky vlastní tekuté odvahy.
Hudba se znovu změnila a přešla do pomalé staromódní balady, kterou znal i Tom.
„Pojď,“ řekl Bill a chytil ho za ruku.
„Ploužák?“ Zaprotestoval Tom.
Billovy tmavé oči ho vyzývaly, aby řekl ne.
„Už chytám rytmus,“ podvolil se Tom s tichým povzdechem, který se ztratil v hluku.
Když se vrátili na parket a našli si svůj plácek, Bill objal Toma kolem ramen a opřel si hlavu o jeho rameno. Tom v reakci na to nejistě usadil ruce na Billově pasu a pohupovali se spolu, zatímco vdechoval jeho medově pižmovou vůni a pot. Jejich těla se k sobě tiskla. Jeho dosavadní večer byl tou nejmučivější, nejdelší předehrou v jeho životě.
„Možná, možná, možná,“ zpíval Bill u Tomovy čelisti, když se píseň chýlila ke konci. Odtáhl se a podíval se do jeho očí. Jeho výraz byl nečitelný, možná trochu smutný.
Tom se na popud toho pohledu, nebo možná v odpověď přicházejícího přívalu emocí, naklonil k Billovi a políbil ho. Nejprve do sebe narazili dlouhými nosy masek, pak Tom našel správný úhel a překryl jeho ústa svými.
Bill okamžitě zareagoval, roztáhl rty a vydal se vstříc Tomovu zkoumajícímu jazyku s neslyšným zasténáním, které se však Tomovi rozechvělo v ústech. Oplatil mu polibek a pevně se ho držel, zatímco Tom přejížděl rukama nahoru a dolů po jeho stříbrné košili a pak pod ni, a hladil jeho kůži ve spodní části zad.
Hudba ustoupila známým úvodním tónům Y.M.C.A. a Bill se odtáhl, zatímco se celý třásl.
Tom se znepokojeně přikrčil, aby Billovi pohlédl do tváře, ale ten se smál.
„Tohle je moc i na mě!“ Vykřikl Bill a vklouzl rukou do Tomovy.
Tom se kousl do rtu, a pak si jazykem přejel po kroužku ve rtu. „Chceš jít?“ Navrhl.
Bill dal hlavu na stranu, jako by se rozmýšlel. Tomův obličej poklesl. „Jo, Tome, chci,“ vykřikl Bill, a pak ho udeřil do boku tak silně, až se zapotácel. „Takže, kam chceš jít?“
Když se vypotáceli z plesu, Tom si strhl masku a nevěřícně na Billa pozvedl obočí.
„Dělám si srandu,“ uchechtl se Bill a s tichým, spokojeným zvukem omotal Tomovi ruku kolem pasu. „Vezmi mě do svého pokoje, Tommy, a tam budeme pokračovat v našem… tanci,“ usmál se na něj.
„Máš štěstí, že ty výtahy jsou prosklený,“ řekl Tom a naklonil se, aby se Billovi přitiskl na zpocený krk. „Jinak…“ olízl Billovi proužek kůže, ochutnal ho, políbil ho tam a lehce do něj kousl.
Bill vypískl a zvedl ruku, aby se chytil Tomova ramene, ale ne aby ho odstrčil. „Jo,“ vydechl Tomovi u ucha a klopýtl, když spěchali chodbou na cestě k výtahům. „Jo, jo, kamkoli, Tommy. Jen…“ rukou se chytil za zadní část Tomova opasku, což Toma přimělo zakopnout a odtrhnout ústa od Billovy slastné kůže, zaklel a omámeně se rozhlédl, aby se zorientoval. Zběsilým švihem ruky zmáčkl tlačítko výtahu.
„Postarám se o tebe,“ ujistil ho Tom a přitáhl si Billa k sobě, aby ho vášnivě políbil. „Tak dobře.“
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
