autor: fyredancer
Tom se probudil s nosem přitisknutým k teplému krku. Vydechl a zjistil, že má ruku ovinutou kolem Billova hubeného ramene, a přitiskl se těsněji k jeho zádům. Bill voněl sexem, závanem pižma a přetrvávající vanilkovou vůní. Tom se mu zabořil do zátylku a usmál se, když si vzpomněl, co dělali včera večer – brzy ráno –, když se probudili. Bill mu ho kouřil tak dlouho, dokud Tom nepřetržitě nesténal, pak se otočil a nastavil se mu. Tom si na něj vylezl a po nasazení dalšího kondomu do Billa tvrdě a vytrvale přirážel, dokud se oba neudělali.
Loď se nehýbala. Tom hladil Billa rukou nízko na břiše, dokud se v jeho náručí nepohnul.
„Mmh,“ zamumlal Bill a natáhl se přes svůj bok, aby nahmatal Tomův a pohladil ho po holé kůži.
Tomovy rty se zachvěly v náznaku polibku na Billově zátylku, a pak se mu rozšířily oči. „Do prdele,“ pronesl, když si vzpomněl, jaký je den. Jaký den to musel být.
„Tome?“ Zeptal se Bill rozespale. „Doufám, že nevyšiluješ.“
„Bože,“ zasténal Tom a sklonil hlavu k Billovu zátylku, když ho zasáhla realita. Třicet. Třicet. Kdyby mohl mít jeden den ve smyčce, bral by včerejšek navždy – dvacet devět a Bill v jeho posteli. „Nevyšiluju. Ne kvůli tobě, ale… kurva.“
„Co?“ Zeptal se Bill naléhavě. Začal se v Tomově objetí kroutit, až Tom zasténal a přitiskl se k jeho zádům. „Tohle zní jako vyšilování. Ty…“
„Ne, já… musím ti něco říct,“ řekl Tom a přikrčil se, aby si opřel čelo o Billovo rameno. „Něco důležitýho.“
„O co jde?“ Bill se pod prostěradlem zkroutil na bok a otočil se k Tomovi čelem. Zněl udýchaně, dokonce trochu vyděšeně. Jeho tmavé oči byly doširoka otevřené, když je upíral do Tomových.
„Jsem gay,“ řekl mu Tom, převalil se na záda a natáhl ruku nad hlavu.
„Cože?“ Vykřikl Bill. Posunul se a plácl Toma po holé hrudi.
„Au,“ zaprotestoval Tom. „Za co to bylo? Jsem gay, co ještě chceš?“
„Tome,“ řekl Bill, vytáhl se trochu výš, opřel se mu o hruď, na kterou mu položil ruce a zadíval se na něj. „Proč říkáš, že jsi gay?“
„To byl nejlepší sex, jakej jsem kdy zažil,“ řekl Tom sebevědomě, než se na Billa usmál.
Bill mu nehtem posetým kamínky cvrnkl do jedné z bradavek. „A já s tím nemám nic společného,“ řekl a povytáhl obočí.
„Ty s tím máš všechno společnýho,“ řekl Tom tiše. Pohladil Billa rukou po zádech a položil mu ji na zadek. Pak se chlípně usmál a jazykem si pohladil kroužek ve rtu. „A ty jsi chlap, takže…“
Bill se ušklíbl. „Tome, dobrý orgasmy z tebe nedělaj gaye jenom proto, že jsi je prožil se mnou, chlapem.“
Tom svraštil obočí. „Ale já to s tebou chci dělat zase. Znovu a znovu…“ sklouzl rukou níž, prstem mu zajel mezi půlky a svádivě se otřel o jeho vchod.
Bill se zachvěl, posunul se na něm a jeho oči se zachvěly. „Pořád ne… mmh,“ kousl se do rtu. „Ani to z tebe nedělá gaye, Tome.“
„Bille,“ řekl Tom trpělivě. „Nebudu skromnej. Ošukal jsem spoustu holek. Žen. Hodně, jasný?“
Bill se tvářil otráveně a znovu ho plácl do hrudi. „Okay, chápu to. Jsi hřebec.“
Tom nakrčil nos. „Ani ne. Jen využívám příležitosti. Každopádně s rukou na srdci můžu říct, že včera v noci to byl nejlepší sex, jakej jsem kdy měl. A to už jsem jich měl spoustu, takže mám s čím srovnávat.“
Billova tvář se rozzářila. „Nemusíš to tak přehánět, Tommy, prostě sis zašukal.“
Tom se ušklíbl. „To je právě ono, já to nepřeháním. Vůbec to nepřeháním. Jasný?“ Pohladil Billa po rozcuchaných černých vlasech. „Pro chlapa je nemožný předstírat orgasmus, ale já mám pocit, že jsem to celý ty roky dělal. V porovnání s tím, jaký to bylo včera večer s tebou.“ Zamrkal na Billa a začal se nepohodlně vrtět, nyní ho dusil pocit, že je uvězněn vahou druhého muže, místo aby ležel příjemně propletený.
Billovi zaškubaly koutky, ale nic na to neřekl. Sklonil hlavu a políbil Toma na hrudník, pak se z něj svalil. „Musím si odskočit,“ informoval ho a poplácal Toma po jedné noze.
Tom souhlasně zavrčel a přetočil se na břicho, aby se podíval na hodiny. Posadil se, aby se zapřel o okraj postele, a pak se se zasténáním svalil na záda, když za rohem cvakly dveře od koupelny. Nevyšiluju, říkal si Tom. Nevyšiloval, jako spíš… měl obavy.
Kdyby se ho někdo zeptal včera, předevčírem nebo před týdnem, co by si od života přál nejvíc, odpověď by zněla, že chce hrát na kytaru a dostávat za to peníze co nejdéle to půjde. Teď se probudil z nejuspokojivějšího spánku, jaký si pamatoval, a v jeho hlavě znělo Bill, jen Bill a celý Bill.
Tlačilo ho to na místo, které ho nezajímalo; měl strach. Jeho životní lekce spočívala v tom, aby nečinil vlastní štěstí a naděje závislými na někom jiném; každý dříve či později odejde. Jeho otec odešel, ještě než se narodil. Přátelé, učitelé, přítelkyně; ti všichni ho dříve či později zradili. Matka mu zemřela na rakovinu, když byl ještě v pubertě, a nevlastní otec, kterého kdysi zbožňoval, možná dokonce uctíval, jejich vztah nenapravitelně rozbil a vzal mu všechno, každou poslední památku nebo suvenýr, který mu měl patřit; auto, dům i fotoalba, které teď ztratil. Nemohl si dovolit starat se o někoho jiného na úkor vlastní sebezáchovy.
A tak se snažil o nikoho příliš nestarat.
„Nemůžu,“ řekl Tom a zaťal pěsti do očí, ale napadlo ho, že už je možná pozdě.
Zvedl se a rozcuchané dredy se mu zhouply kolem obličeje. Netrpělivě je odhrnul, vstal, popadl boxerky, vyšel na verandu a zkontroloval počasí. Byli opět v přístavu, zakotvili vedle dlouhého béžového pásu betonového mola. Spíše než pláž dnes bezprostřednímu výhledu dominoval půlkruh doku, který ustupoval přeplněným ulicím nacpaným budovami naskládanými jedna na druhou, vše v tónech nepálené cihly s odlesky červené a zelené. Tu a tam se proti modré obloze rýsovaly palmy. Zcela vlevo v dálce byly vidět obrysy rozpadající se stavby připomínající pevnost.
Když se Tom vrátil do svého pokoje, Bill se v ručníku plácal kolem sebe a sbíral své věci. Podíval se s úsměvem Tomovým směrem a jedna nohavice sametových kalhot mu visela přes ruku. Tvář měl bez make-upu, obočí bylo nyní bledší, bez tužky, která by ho stínovala, a Tom na něj na okamžik zůstal zírat; až na znaménko vysoko na bradě mu Bill náhle a zarážejícím způsobem připomněl vlastní odraz v zrcadle.
„Pojď sem,“ řekl Tom tiše, natáhl ruku a prsty obmotal kolem Billova zápěstí, aby ho políbil.
Bill ochotně přešel k němu a s tichým zasténáním se přitiskl k jeho hrudi. „Co uděláme se snídaní?“ Zeptal se a olízl si vlhký spodní ret. Sklopil nenalíčené řasy, které zakryly jeho intenzivní hnědé oči.
Ta otázka byla předpokladem, že ať budou dělat cokoli, budou to dělat spolu, a Tom měl chuť něco rychle a bolestivě praštit, aby ten předpoklad přerušil a udržel se volný, nespoutaný. Bylo to nebezpečné, tak nebezpečné. Měl sto chutí tu otázku otočit a zeptat se Billa, co má v plánu, protože si na verandě objednal snídani pro jednoho.
Lež a úskok.
Billovy oči zalétly vzhůru, znovu se setkaly s jeho, a Tom vydechl, aniž si uvědomil, že zadržuje dech. „Paluba Lido?“ Nabídl a odměnou mu byl Billův oslnivý úsměv, dost jasný na to, aby překonal ranní slunce. Měl dojem, že se rozhodl správně. Naser si, řekl lehkomyslně svému vnitřnímu hlasu. „Bille… strávíš se mnou den?“
Jeho úsměv se trochu rozšířil; stal se poněkud rošťáckým. „Zkus mě zastavit,“ řekl Bill a naklonil se dopředu, aby přitiskl svoje rty na jeho. „Vezmi si džíny, jo? Sejdeme se v mý kajutě, až se osprchuješ, a půjdeme nahoru na kafe.“
„A vejce Benedikt,“ řekl Tom. Chytil Billa za zadek, když se Bill otočil, aby si vzal zbytek oblečení a vydal se na útěk do své kajuty. Bill vydal rozkošný, zděšený zvuk; takže se Tom přirozeně musel naklonit a udělat to znovu, Bill se ho na oplátku pokusil polechtat a trvalo dobrých deset minut, než se Tomovi podařilo dostat zadek do sprchy.
Tom, pamatuje si Billovo přání, našel džíny a vyhrabal jedno ze svých triček s graffiti, popadl kartu od kajuty a peněženku, protože přístav bude zahrnovat aktivity, které ho zcela jistě budou stát hezký balík, a vyklouzl z kajuty. Jen tak mimochodem vytáhl z poštovní schránky itinerář a ofotil si ho, než ho strčil zpátky; večeře byla opět ve stylu nedbalé elegance a loď měla opustit přístav až o půlnoci, nepochybně proto, aby nějací ti hipsterští staříci mohli využít akce v nočním klubu. Tom se usmál nad myšlenkou, že si s Billem bezpochyby najdou něco, co je zabaví.
Na cestě chodbou za Billem se setkal tváří v tvář s Michaelem.
„Všechno nejlepší k narozeninám, pane Trümpere,“ řekl Michael a jeho kamenná tvář popraskala úsměvem.
Tom na něj vyjeveně zíral. „Pšt!“ Zasyčel. „Nechci, aby to… někdo… věděl.“
„Pane?“ Michael na něj zakroutil hlavou a tvářil se, jako by mu Tom právě nakopl štěně.
„Chci říct…“ vydechl Tom a zašklebil se. „Děkuju ti, Michaeli, vážím si tvého přání. Ale nechci, aby se to Bill dozvěděl, jestli ti to… nevadí?“
Michael se zatvářil zmateně, ale přikývl.
„Myslím, že dneska půjdeme do města,“ řekl Tom, zkontroloval hodinky a prošel kolem Michaela. „Takže, ehm, já nevím… možná bys mohl vyrazit na nějaký výlet?“
„Jestli jdete dneska do města, tak já taky,“ řekl Michael pevně a přidal do kroku za ním. „Dnes jsme v přístavu ve větším městě, pane Trümpere, a kdyby se něco semlelo, bylo by to velmi zlé.“
Tom si povzdechl. „Ale myslím, že tady není kapela moc známá… Vždycky mě můžeš ehm, třeba ‚ztratit‘?“
„Ne za mého dohledu, pane Trümpere.“
Tom to vzdal, jelikož to byl ztracený případ. Zatahal za lem trička, aby si ho urovnal, zaklepal na Billovy dveře a zkřížil ruce ve snaze nasadit si brnění, které mu tak dlouho dobře sloužilo.
Dveře se otevřely a na prahu se objevil rozjařený a usměvavý Bill. „Ahoj,“ řekl.
„Ahoj,“ odpověděl Tom a bezděčně se usmál, když očima přejížděl po druhém muži. Bill byl jako obvykle nádherný, na sobě měl vypasované bílé tričko s hedvábně třpytivě stříbrným vzorem zahrnujícím křídla a korunu a karmínově červené srdce, které připomínalo inkoustovou skvrnu. Tričko se vyhrnulo nahoru, aby odhalilo proužek břicha nad nízko posazenými džínami z indigové džínoviny, které byly zahrnuty do motorkářských bot. Jeho líčení bylo bezchybné, v neutrálních barvách až na husté tmavé obočí a kouřové stíny kolem očí. Tom se k němu naklonil dřív, než si to uvědomil.
Bill vyšel z kajuty a zavřel za sebou dveře, když se na chodbě přitiskl k Tomovi a rukama ho objal kolem krku a nabídl mu lesklá ústa.
„Mm,“ zamumlal Tom proti Billovým rtům. Chutnal tak dobře a Tom si byl docela jistý, že lesk s příchutí lesních plodů a zubní pasta byly jen zlomkem toho, proč tomu tak bylo. Jednu ruku mu položil nízko na záda a druhou mu držel u pasu. Byl rád, že Bill zaměstnává jeho ústa, aby neřekl něco neuvěřitelně hloupého, například že je jeho nejlepší dárek k narozeninám vůbec.
„Pojď, půjdeme nahoru, než přestanou obsluhovat,“ řekl Bill, odtáhl se od Tomových úst a nechal ho olíznout si rty. Vsunul ruku do Tomovy, který se v tu chvíli až příliš ochotně nechal vést.
Nebezpečné, křičely na Toma jeho instinkty. Už ale požádal Billa, aby s ním strávil den, a možná byl slabý nebo měkkota, protože při pomyšlení, že by ho několika dobře mířenými posláními do prdele Billa odpálkoval, se mu sevřely útroby neskutečnou hrůzou. Nemohl to udělat.
„Co chceš dneska dělat?“ Zajímal se Tom a počítal s tím, že Bill bude mít pár nápadů. Možná nebyl úplný lev salónů, jak naznačovaly jeho odsuzující poznámky, ale rozhodně byl v tom, jak z výletu vytřískat každý kousek potěšení, lepší než on. Živě se mu vybavil katamarán a jisté polibky s příchutí hroznů a šampaňského. Byl si jistý, že Bill musel být objednaný na nějaký výlet.
Než mu do života vstoupil Bill, dokonale si naplánoval, že své narozeniny propije. Že se prostě schová v nějakém turistickém baru, opije se tak moc, až ho vyhodí, a pak nechá Michaela, aby posbíral trosky, které z něj zbydou, aby je odvezl na loď, než opustí přístav.
„Pochybuju, že chceš strávit den nákupy v přístavu,“ zamumlal Bill a povytáhl jeho směrem tmavé obočí.
Tomovi se rozšířily nozdry, když jeho tvář ztuhla zděšeným výrazem.
Bill se zasmál. „Dělám si srandu! Klid, nepromarnil bych den vybíráním věcí, které si můžu pořídit i doma,“ řekl a mávl rukou, aby tu představu zavrhl. „Mám zamluvenou projížďku na koni po kopcích v okolí města, po které bude následovat pití a pozdní oběd formou pikniku.“
Tom přikývl, až mu dredy poskočily na zátylku. Byl rád, že si nasadil čepici, aby mu nepřekážely. „Takže… co když už nemají dost lístků? Ať už dneska půjdu kamkoli, musím vzít toho velkého chlapa, támhle,“ řekl Tom a pokynul palcem přes rameno, aby ukázal na svého bodyguarda.
„Oh, jasně,“ řekl Bill, i když Tomovi připadalo, že vypadá poněkud zklamaně. I tak se otočil a vesele Michaelovi zamával, když se zastavili, aby počkali na výtah. „Víš, jsme jen o patro níž, vezmeme to po schodech, ne? Můžeme se podívat do kiosku a zjistit, jestli je ten výlet vyprodaný, nebo jestli nezbyly dva lístky…“
„Já nevím, myslíš, že zvládneš schody?“ Škádlil ho Tom a spustil ruce nízko, aby je položil Billovi na stehna. „Včera večer jsi byl tak divokej…“
Bill vydal v hrdle zajímavý zvuk; něco jako zakvílení a zasténání, a Tom se rozesmál.
„Myslíš, že jsi zažil divočinu?“ Bill se přiblížil, aby svá udýchaná slova pronesl blízko Tomova ucha. „Ještě jsi nic neviděl, pane Bill-ze-mě-udělal-gaye.“
Teď to byl Tom, kdo vypískl, a musel se posunout v zoufalé snaze zabránit tomu, aby se mu rostoucí vzrušení vymklo z rukou. Bill ho chytil za zápěstí a nasměroval ho ke schodišti.
Naštěstí ještě zbyla nějaká místa na Billův výlet, který se měl konat přibližně za hodinu, takže měli čas na snídani, která byla spíš pozdní snídaně nebo brzký oběd, nebo alespoň pro lidi, kteří byli zvyklí jako Tom, probouzet se ve dvě nebo ve tři odpoledne, a první věc, kterou snědli, nazývat „snídaní“. Pravděpodobně to mělo co dělat s tím, že značná část důchodců na plavbě se necítila dostatečně připravená na jízdu na koni. Přehodnotil tu myšlenku, když si vzpomněl na některé swingové taneční pohyby, které viděl včera večer. Tom koupil dva lístky, jeden předal Michaelovi a následoval Billův kulatý zadeček do restaurace Lido. Kráčel za Billem a držel ruce přilepené na koncích neodolatelných boků toho druhého. Dokonce i přes jeho džíny se jich neustále toužil dotýkat.
V hrudi se mu vzedmul vzrušující a děsivý pocit. Snažil se ho potlačit a nevšímat si ho. Vypořádat se s ním jakýmkoli způsobem v jakékoliv podobě nebo formě, jen aby se nestal skutečností.
Jakmile dostali talíře v řadě na bufet, musel se spokojit s tím, že se přitiskl co nejblíže k Billovi, když jednou rukou držel talíř a druhou měl za Billovými zády, údajně proto, aby ho neztratil v tlačenici lidí, kteří se stále řadili kolem bufetových stanic. V přeplněné restauraci našli volný stolek pro čtyři, ale protože se museli spokojit s tím, co zrovna bylo volné, neměli z něj výhled na přístav rozprostírající se podél oken.
„Jsem tak rád, že ještě byly lístky,“ řekl Bill spokojeně, rozkrojil vejce a namazal si žloutky na toast, který měl na talíři, jako první vrstvu.
Tom přikývl, usrkl kávy a už jen z její vůně se cítil čipernější. „Co bys dělal, kdyby bylo plno?“ Zeptal se.
Bill na Toma zamrkal svýma hnědýma očima. „Našel bych něco jinýho, samozřejmě,“ řekl, jako by ta otázka byla naprosto zbytečná. „Určitě bychom si mohli udělat vlastní piknik. Třeba na pláži,“ ušklíbl se a ukousl si velké sousto.
Tom se pustil do svých vajíček a s překvapením zjistil, že mu stačí, když je rozkrojí na půl, než aby z nich dělal chirurgicky přesné, stejně velké kousky. Usmál se na svůj talíř. „Možná bychom si ten super nápad měli zapamatovat do dalšího přístavu,“ navrhl.
„Mmm, to se mi líbí,“ souhlasil Bill.
„Bille?“ Ozval se hlas za Tomovým ramenem. „Ach, Bille! Ráda tě vidím, miláčku! Máš u stolu místo? My s Gilem nemůžeme ani za nic nikde najít místo!“ Byl to ženský hlas, který měl jižanský přízvuk.
Bill zvedl bradu a podíval se Tomovi přes rameno. „Dorcas, ahoj!“ Odpověděl a vzrušeně zamával. „No jasně, posunu se k Tomovi a vy si můžete sednout naproti nám.“
Než se Tom stačil podívat přes rameno, Bill se k němu naklonil a zašeptal: „Nevadí ti to, že?“ A Tom se přistihl, že zavrtěl hlavou dřív, než tu otázku vůbec pochopil. Bill po něm bleskl úsměvem, díky němuž to ovšem stálo za to, a posunul svůj talíř a kávu přes stůl na místo vedle Toma.
„Hej,“ řekl Bill tichým hlasem a naklonil se blíže k Tomovi. Jeho tvář se vznášela blízko té jeho.
Tom mu šeptem odpověděl: „Hej,“ a zmenšil vzdálenost natolik, aby se opřel čelem o jeho.
Billův úsměv byl z takové blízkosti oslepující.
Naproti nim se usadil starší pár; hubená žena s rudými vlasy, pihami po celém obličeji a opáleným dekoltem a muž s baňatým nosem a rozcuchanými vlasy, které mu trčely ze slaměného klobouku; celkový dojem turisty dokreslovala květovaná modrobílá košile s potiskem palem zapnutá přes vystouplé břicho. Odložili talíře s jídlem a namířili přes stůl úsměvy plné očekávání.
„Tome, tohle jsou Gilbert a Dorcas,“ představil je Bill a chytil Toma za ruku, jako by ho chtěl jemně provést nezávaznou konverzací. „Seznámil jsem se s nimi na kurzu vaření během našeho prvního dne na moři.“
„Dobré ráno,“ řekl Tom celkem snadno a na oba kývl.
„Ach, Bille, to je ten tvůj mladík?“ Usmála se Dorcas a její úsměv se o něco zvětšil.
Bill naklonil tázavý pohled Tomovým směrem. „Já nevím, Tommy, jsi můj mladík?“ Jeho prsty stiskly Tomovy.
Tomovi se sevřel žaludek a jeho tváře zahořely. Navzdory naprosté hrůze, která mu kolovala žilami jako injekce adrenalinu, existovala jediná možnost, jak odpovědět. „Rád bych byl,“ odpověděl a v rychlém nervózním gestu šťouchl jazykem do svého piercingu.
Billova tvář se rozzářila jako vánoční ráno. „Tommy,“ zašeptal, naklonil se blíž a Tom už se chystal zrušit vzdálenost mezi nimi, když ho hlasité odkašlání z druhého konce stolu přimělo nadskočit.
Tom sevřel prsty kolem Billových, když je začal pomalu odtahovat. Už dávno si zvykl dělat každou rukou něco jiného, takže vzal vidličku do levé a začal se věnovat zbytku snídaně.
„Oh,“ řekl Bill a na okamžik to znělo, jako by se chtěl omluvit. „Gile, Dorcas, tohle je Tom.“
„Romance na palubě lodi,“ vydechla Dorcas a její oříškové oči zahořely. „To je tak úžasné. Jak jste se vy dva poznali?“
„Pořád jsme na sebe naráželi!“ Zasmál se Bill. „Byl to osud. Myslím, že mě Tom od prvního pohledu nenáviděl.“ Obrátil na Toma vědoucí tmavé oči.
„Není pravda, že jsem tě nenáviděl,“ namítl Tom okamžitě. „Já… nelíbilo se mi, jak na mě působíš.“
„No, nenávist je odvrácená strana lásky,“ přikývla Dorcas. Gil něco zamumlal a věnoval se svému talíři se snídaní.
Tom jí věnoval napjatý úsměv a pomyslel si, že kdyby dodala, že se protiklady přitahují, bodl by se vidličkou do nohy. Jako by Bill vycítil tu myšlenku nebo alespoň napětí, a tak mu znovu stiskl ruku. Tom si ukousl velké sousto vajíčka s toastem, protože pokud měl zaměstnaná ústa, byla to další překážka, aby se choval jako kretén.
„Užíváte si zatím plavbu?“ Zeptal se jich Bill a vytřel zbytek snídaně rohem svého toastu.
„Ale ano!“ Odpověděla Dorcas nadšeně. „A ty? Zpočátku jsi vypadal tak rozladěně, Bille. Teď už ale vypadáš mnohem veseleji.“
Tom schoval svůj úsměv do hrnku s kávou. A to si stačilo jen zašukat.
„Myslím, že jsme oba měli těžký začátek,“ řekl Bill a Tom teď na sobě cítil tíhu jeho pohledu. „Teď je všechno v pořádku. Báječné. Dneska jedeme na prohlídku města na koních.“
„To zní báječně!“ Vydechla Dorcas nadšeně. „A ty, Tome?“
Tom polkl další sousto a chvíli přemýšlel nad svými slovy. „Začínal jsem s dost mizerným rozpoložením, ale Bill mě přivedl na jiný myšlenky,“ řekl a podíval se na druhého muže. „Teď neznám místo, kde bych byl dneska radši.“ Než po Billově boku, dodal v duchu, ale to už by na něj bylo moc.
Bill se na něj stejně rozzářil.
„Co děláte vy dva na téhle plavbě?“ Zamumlal Gil. „Ani jeden z vás tu není kvůli zábavě, že? Jste moc mladí na to, abyste jeli na výletní plavbu pro staré lidi.“
„Díky,“ řekl Bill a šťouchl do Toma, který procházel žalostnými duševními revolucemi kvůli tomu, že se dnes ocitl ve věkové kategorii, která ho o tolik přiblížila k tomu, aby se stal „staříkem“, a americká asociace důchodců mu nejspíš poslala poštou přihlášku kvůli členství, které ho bude čekat až se vrátí domů.
Tom se zamračil. „Třeba proto, že můj manažer má zvláštní smysl pro humor?“ Nabídl. „Poprosil jsem ho o dovolenou, kde bych viděl nějaké památky a vyhnul se, ehm, vlezlejm lidem, a vzápětí jsem zjistil, že mám objednanou tuhle plavbu.“
Dorcas se zasmála. „To je vidět, co tvůj manažer ví o starých lidech,“ řekla. „Jsme ten nejvlezlejší typ lidí.“
Billův smích se přidal k jejímu. „Zkus to říct Tomovi,“ řekl. „Nenechal bych ho na pokoji, dokud by mi nedal šanci.“
„Pořád tak trochu přemýšlím proč,“ zamumlal Tom a Bill zachytil jeho pohled a věnoval mu malý, povzbudivý úsměv. Nebylo to kvůli tomu, že by si přečetl nějakou z internetových fám ohledně jeho výkonu, protože Bill ho neznal.
„Možná se mi líbí tvůj obličej,“ navrhl Bill a kousl se do rtu.
Tom otevřel ústa, aby Billa obvinil z narcismu, vzhledem k podobnosti, kterou mezi jejich tvářemi zaznamenal, a kousl se do jazyka. Gil a zcela jistě i Dorcas by si nejspíš mysleli, že je to strašidelné, a existovala šance, že i Bill by se kvůli tomu mohl také cítit nesvůj.
„No, možná se mně líbí ten tvůj,“ odpověděl místo toho, protože to byla pravda; rozhodně to byla pravda.
„Jak rozkošné,“ houkla Dorcas přes stůl a Tom otráveně zvedl bradu.
Naštěstí už nemuseli trpět další vlnou konverzace, protože Bill se nedlouho poté podíval na hodinky a prohlásil, že je čas jít. Tom kývl na Gila a Dorcas, Bill jim vesele popřál „hezký zbytek plavby!“ a vyrazili.
„To nebylo tak špatný,“ řekl mu Bill povzbudivě.
„Ehh,“ řekl Tom. „Hodnotil bych to líp než ránu kolenem do koulí, ale hůř než smrt na pořezání se o papír.“
„Sladký,“ řekl mu Bill a vedl ho k výtahům. „Teď jedeme na projížďku na koních, takže odpoledne to bude lepší?“
„Nevím, možná to bude stejný jako smrt na pořezání se o papír,“ odpověděl Tom se škádlivým úsměvem.
Bill na něj povytáhl obočí, když se zastavili vedle sebe u výtahů. Po schodišti se neustále pohybovali lidé, kteří pravděpodobně mířili k lávce o několik palub níž. „Pokračuj tím směrem a budeš riskovat koleno do koulí,“ varoval ho, ale i přesto propletl jejich prsty.
Tom vydal poplašený zvuk a pomalu od něj couvl. „Nemyslíš si, že je budeš pozdějš potřebovat funkční?“
Bill se místo odpovědi ušklíbl a sáhl Tomovi na pásek, když výtah cinkl a ohlásil příjezd kabiny do jejich patra. Díky tomu, že ho držel za pásek, vtáhl Toma dovnitř s sebou, i když nutno říct, že ten šel dobrovolně.
Dveře se zavřely, když Bill mávl přes Tomovo rameno, pravděpodobně na nešťastného Michaela.
„Pojď sem,“ zašeptal Tom, přitiskl Billa k rohu a uvěznil ho mezi dvěma stěnami. Ohlédl se přes rameno, ale dveře už byly zavřené.
„To je v pohodě, ví, kde nás najde – výlety odjíždějí z mola,“ ujistil ho Bill.
Tom obrátil pozornost zpátky k Billovi a doufal, že se mu v očích odráží skutečnost, že mu může být úplně jedno, jestli je Michael dožene. Zjevně tomu tak bylo, protože Bill zvedl bradu a jeho úsměv se rozplynul, když se jeho rty roztáhly.
„Chystám se tě políbit,“ zašeptal Tom, odhrnul mu vlasy z obličeje, a pak se přiblížil a přitiskl své rty na jeho.
Bill mu polibek hladově opětoval a jeho ústa byla sladká od posledního doušku kávy s mlékem. Tom olizoval každý kout a snažil se získat každý kousek, zatímco se o něj Bill s úzkostným zvukem otíral. Rukou ho zatahal za dredy a Tom velmi neochotně odlepil svá ústa. „Tome… Tommy, ten výtah je skleněnej,“ zamumlal Bill proti jeho rtům.
„To je mi jedno,“ zasténal Tom a hladil Billa rukama po těle, až našel dráždivé body těch boků pod Billovými indigovými džínami.
Bill zasténal a zatlačil boky proti Tomovým dlaním. Jejich rty se znovu a znovu setkávaly. Bill jemně okusoval Tomův kroužek ve rtu; Tom se jazykem opřel o Billův a olízl mu patro. Sdíleli spolu dlouhý, žhavý polibek plný jazyků a jejich horký dech se mezi nimi přeléval sem a tam. Jejich zuby do sebe párkrát narazily, když se Bill proti němu svíjel a tiskl v dlaních jeho dredy.
„Přestaň, ach, přestaň,“ zaúpěl Bill proti jeho rtům, když se Tom přitiskl blíž a třel palci Billovy boky. Stejně ale znovu olízl Tomovy rty a vklouzl jazykem mezi ně, aby znovu jejich ústa spojil.
„Mohli bychom se vrátit nahoru,“ zašeptal Tom proti Billovým neodolatelným rtům.
Bill zasténal a vrazil nohu mezi Tomova stehna, aniž by ho udeřil, ale nepříjemně tlačil na jeho koule. „Nee… já si chci zajezdit na koni…“
„V mý kajutě si můžeme užít spoustu ježdění,“ slíbil Tom a zavrčel, když se Bill posunul dopředu a zvýšil tlak až na hranici bolesti. „Okay, okay! Vyrazíme na ten tvůj piknik v kopcích.“
Billův úsměv, který mu poskytl místo odpovědi, byl naprosto zlomyslný.
Venku před lodí vedla přeplněná lávka ke stejně přeplněnému molu. Všude se míhaly skupinky, průvodci výletů drželi cedule a vyvolávali jména svých akcí. Tom se podíval na obrovský dav lidí a projel jím reflexivní záchvěv paniky; ohlédl se přes rameno a uklidnil se, když těsně za sebou uviděl Michaela, jak mu krátce pokynul. Uzel úzkosti poněkud povolil; davy lidí si obvykle spojoval s ječícími dívkami, které se z něj snažily strhat oblečení, i když tento vypadal na poměry docela klidně.
„Pojď,“ řekl mu Bill, podíval se mu do tváře a provlékl dva prsty nejbližšími poutky Tomova opasku. „Budeme se držet u sebe, dobře?“
Tom přikývl a věnoval mu malý úsměv. Pro jistotu stiskl tričko na Billově rameni.
Poté, co se připojili ke své výletní skupině a byli spočítáni, následovali jednoho z průvodců k autobusu. Po asi deseti minutách čekání na řidiče, zatímco starší páry kolem nich hlasitě klábosily a Tomovo koleno poskakovalo, dokud mu na něj Bill nepoložil ruku, vyjeli před výletní autobus, přičemž se obě vozidla skoro srazila a obě hlasitě troubila. Ulice poblíž přístavu byly pestré, ucpané otlučenými špinavými auty a lemované markýzami a pomalovanými budovami, ženami v pestře vzorovaných sukních a muži s křiklavými košilemi. Bill si položil bradu na Tomovo rameno, aby se podíval z okna, a ten nemohl odtrhnout oči od pohledů, které se míhaly v mlze, zatímco jejich řidič hnal linkový autobus raketovou rychlostí ulicemi. Položil Billovi ruku na koleno.
Jeli snad hodiny, i když to bylo určitě dvacet, maximálně třicet minut, dokud neobkroužili město po klikatých silnicích, které obtáčely okraje zaříznutých kopců. Přístav se rozprostíral po pravé straně autobusu a Tom obdivoval prolínající se tyrkysovou a indigově modrou barvu vody, která obklopovala loď a vyplňovala půlměsícový přístav, který zakrýval rozlévající se moře.
Konečně autobus ostře zahnul doprava skrz dřevěnou bránu s připevněnou cedulí, na níž bylo jednoduše napsáno: „Výlety na koních“. Projeli úsekem převislých stromů, který ústil k domu ve stylu ranče s něčím, co vypadalo jako stodola po straně. Autobus zaparkoval a řidič je s humorným pošťouchnutím pobídl ven.
„Budu tu na vás čekat, až se vrátíte… pokud budete mít štěstí! Dýška přijímám předem,“ žertoval muž, když je předával štíhlé ženě tmavé pleti s černými vlasy staženými do úhledného ohonu.
Rozdělila je do skupin zkušených jezdců a „začátečníků“, jak je nazvala, a Bill i Tom se zařadili do té druhé skupiny. Michael se kupodivu sám zařadil mezi zkušené jezdce a průvodkyně mu přidělila největšího koně ve stáji. Na základě těchto kategorií je přiřadila ke koním, a pak nechala jezdce, aby nasedli na své koně, zatímco začátečníkům pomohla do sedel.
Stezka se vinula kolem kopců a protínala cestu lesem, odkud byl báječný výhled na město dole a oceán za ním. Tom se přistihl, že si to užívá, ten uvolněný pocit beztíže se ho dál držel, když poslouchal, jak jejich průvodkyně vypráví o historii města a upozorňuje na některé pamětihodnosti. Se zájmem se rozhlížel kolem sebe, ale byl si jistý, že nejlepší výhled z celé cesty byl ten, který měl na Billův zadek.
Po několika hodinách se stezka stočila zpět a vedla je strmými serpentýnami dolů, dokud se nevrátili k ranči a k němu připojeným stájím. Když se vraceli k autobusu, Bill chytil Toma za ruku, a ten mu stiskl prsty a stydlivě se usmál.
Řidič autobusu je odvezl na kopec s výhledem na trosky pevnosti, kde byl připraven piknikový oběd. Tu a tam už seděly dvojice, které se rozesely po trávě nebo využily stolky. Tom pro ně vzal pár krabiček s obědem, zatímco Bill šel vyhlédnout místo na trávě, které bylo odlehlé a umožňovalo pohádkový výhled, ale zároveň bylo daleko od ostatních párů.
„Pojď sem,“ vyzval ho Bill, poplácal trávu vedle sebe a natáhl krk, aby si zastínil oči a mohl mžourat na Tomův obrys ozářený sluncem.
„Líbilo se ti to?“ Zamumlal Tom s ústy plnými sendviče.
„Samozřejmě, že se mi to líbilo,“ řekl Bill a jednou rukou si objal kolena a přitáhl si je k hrudi. „Byl jsem přece s tebou, ne?“ Zamrkal a naklonil hlavu na stranu.
To není fér, skoro zasténal Tom. Když se na něj Bill takhle díval, vyvolávalo to v něm chuť slíbit mu cokoli. Co mi to děláš, chtěl se znovu zeptat, ale věděl, že Bill nebude mít odpověď. Kdyby ji měl, možná by mu řekl, že ho znovu přivádí k životu.
„Kde bydlíš?“ Zeptal se Tom najednou zničehonic. Ještě před chvílí se nebavili o ničem konkrétním; postřehy o pevnosti pod nimi, pochechtávání se některým řidičovým nejapným vtipům a sdílení názorů na oblíbená místa Nového Amsterodamu, kde trávit čas.
„Proč?“ Zamumlal Bill a podíval se na něj s vytřeštěnýma očima.
Tom naklonil hlavu, aby se na Billa podíval.
„Chceš se mnou chodit?“ Pokračoval Bill a skousl si jednu stranu svého plného spodního rtu.
Tom v odpovědi jen svraštil obočí. Nedokázal nahlas říct nic, co by naznačovalo závazek nebo cokoliv víc než to, že si vzájemně užívají svých těl, jak tomu bylo doposud. Věděl však, že chce, aby to trvalo co nejdéle; ještě ani zdaleka se Billa nenabažil.
„Chicago,“ řekl Bill a opřel si bradu o jedno koleno. Jeho úsměv pohasl a v očích měl zádumčivý výraz. „Ty?“
„New York,“ odpověděl Tom, „ale hodně cestuju.“
Bill se na něj usmál. „No, to já taky. Autor cestopisů,“ připomněl Tomovi.
„Oh,“ řekl Tom a přikývl. Mrzelo ho, že se na to zeptal; k čemu to bylo dobré? Vzpomněl si na poznámku Dorcas z dnešního rána a na to, jak se jí rozzářily oči. Co bylo tak skvělého na románku na lodi? Jaký to mělo smysl, připoutat se k někomu natolik, že jste o něj stáli, jen abyste ho opustili?
Bill se natáhl a pohladil ho po předloktí. „Už jsi dojedl? Pojďme se trochu projít.“
Tom hodil zbytky sendviče do krabičky, ze které svůj oběd vzal. Kousal se do kroužku ve rtu, přikývl a zadíval se na vodu.
Bill se rukou opřel o jeho rameno, když se zvedal na nohy, a pak natáhl ruku.
Tom na okamžik zaváhal, než do Billových štíhlých elegantních prstů vložil svou vlastní ruku. Bill byl silnější, než vypadal; jediným tahem Toma vytáhl na nohy.
Procházeli se po travnatém kopci a několik dlouhých okamžiků si protahovali nohy, než ho Bill odvedl mezi stromy, které vedly do houštiny lesa. Bill obrátil jeho směrem oči s hustými řasami v tiché výzvě.
„Lituješ toho, že jsi mě potkal?“ Zašeptal kvůli Tomovu neustálému mlčení.
Tom se vyděsil. „Cože?“ Řekl a vůbec nechápal.
„Omlouvám se, možná jsem to trochu přehnal, že?“ Změnil Bill otázku a otočil Toma čelem k sobě. Ten se kousal do rtu.
„Ne. Ne,“ řekl Tom zuřivě, chytil Billa za tvář a sklonil se, než přitiskl rty na Billovu tvář, na jeho nos a spojil jejich rty v naléhavém polibku. Jestli to později bude bolet, tak teď to snese.
Bill zakňučel a strhl Toma s sebou, aby klopýtl o několik kroků zpět. Narazili do blízkého stromu a Bill tiše vykřikl, ale jeho ruce se sevřely kolem Tomova krku a pevně se k němu přitiskly.
„Chci se tě dotknout,“ řekl Tom a přitiskl se k Billovi, až se zády opřel o strom. Jednou rukou mu vjel pod tričko a pohladil ho po teplém hladkém břiše. „Potřebuju se tě dotknout.“ Políbil Billa na ústa a přejel bříšky prstů po jeho břiše tam a zpět. Začal lehkým dotykem a s každým dalším pohlazením se stal silnějším a pevnějším. Mezitím ho znovu a znovu líbal, každý polibek byl o něco zoufalejší než ten předchozí. Věděl jen, že teď už nemůže přestat.
„Mmh,“ odpověděl Bill, opětoval mu polibek a špičkou svého jazyka přejel po jeho spodním rtu, než zkusmo vyrazil proti jeho jazyku. Tom se osmělil, spustil ruku k Billovým džínům, jednou rukou rozepnul knoflík a stáhl zip. Bill do jeho úst tiše zavzdychal a roztáhl nohy, když se jeho tělo podvolilo tomu Tomovu. Tom ponořil ruku do sálajícího tepla u zejícího véčka Billova poklopce, dotýkal se a masíroval tvrdnoucí bouli v boxerkách, až Bill zakňučel proti jeho rtům a jeho opětované polibky byly najednou spíše nedbalé, když ho hladil.
„Tome… ahh,“ zasténal Bill a vykřikl, když Tom jemně prostrčil Billův penis otvorem v boxerkách a obtočil kolem něj své mozolnaté prsty.
Tom sklonil hlavu a líbal Billa podél krku, zatímco jeho krásný milenec vzdychal a krásně mu sténal do ucha, zatímco jednu ruku zoufale zaplétal do jeho dredů. Bill mu přirazil do ruky a Tom lízal a sál, ve skutečnosti neměl v úmyslu zanechat stopu, ale když zvedl hlavu od lesklé stopy, kterou zanechal, zjistil, že pod jeho rty tmavne.
„Ach… ach, Tome,“ zasténal Bill, otřel se rty o Tomovu čelist a znovu přirazil boky. Jejich rty se setkaly a Tom znovu poslal svůj jazyk zkoumat Billova ústa, zatímco rukou vytrvale pracoval na jeho penisu. Použil všechny triky ze svého repertoáru, které ho dokázaly dostat, kdykoli se vrhl na sólo uspokojení. Kroužil kolem vrcholku, přešel k pevným tahům nahoru a dolů po celé délce a hrál si s Billovou předkožkou, dokud neobtočil nohu kolem něj a nepřirážel silněji do těsného sevření jeho ruky.
„Udělej se pro mě, Bille,“ zašeptal mu Tom do ucha. Přejel prsty přes jeho bok, chytil ho za malý pevný zadeček a přitiskl si ho k tělu. Ponořil ruku mezi jeho půlky a klouby se otřel o jeho dírku.
„Tome… Tome, Tommy,“ zakňučel Bill a jeho tvář se prudce pohnula dopředu. Jejich nosy se bolestivě srazily, a pak se Bill zakousl do Tomova spodního rtu, zatímco jeho penis v Tomově ruce zacukal.
Tom posunul ruku na Billova záda a konejšivě ho hladil, zatímco Bill sténal a kousal se do rtu, když vyléval svou dávku na Tomovy prsty. Ještě chvíli se líbali a Bill mu funěl do úst, třel se o něj nohou, a pak ji spustil na zem.
„Dobrý?“ Zeptal se Tom a opřel o sebe jejich čela.
„Tak dobrý,“ ujistil ho Bill, než ho kousl do rtu a blýskl po něm spokojeným úsměvem.
Tom zvedl ruku a prohlížel si mléčně bledé a husté sperma na svých prstech. Trochu nakrčil nos, zvedl ji a olízl. Nechtěl si ruku otřít o džíny a nehodlal být takový kretén, aby si ji otřel o Billovy, takže moc jiných možností nezbývalo, a tak se rozhodl ruku očistit jazykem. Byla to zvláštní chuť, nejdřív nevýrazná, ale pak se projevila, jako když olíznete pot z něčí kůže, hořká a pižmová se stopou soli. Znovu nakrčil nos.
Bill ho při tom sledoval s rozšířenýma očima. Pak trochu zavrtěl hlavou, vytáhl jeden ze svých nejvíce okouzlujících úsměvů a přitiskl své rty na Tomovy.
„Nemusels polykat,“ zamručel Bill, „ale já budu.“
„Jo?“ Zeptal se Tom chraplavě.
„Oh, jo,“ odpověděl Bill a zatahal Toma za džíny. Nehty přejížděl po délce Tomova penisu a třel ho přes boxerky. „Říkal jsem ti to, ne? Chci, aby ses mi udělal do pusy, Tommy.“
Tom zavřel oči a opřel se zády o strom, když si Bill klekl.
Mezi stažením kalhot ze stehen tak, aby mu daly přístup, a těsným teplem Billových horkých úst, která ho vtáhla dovnitř, nebyla žádná prodleva. Bill si ho strčil mezi rty přímo z boxerek, přejížděl po vrcholku a jazykem kmital po štěrbině.
„Ach, ach,“ zaúpěl Tom a konečky prstů přejížděl po Billově kůži na hlavě, zatímco hlava jeho milence kmitala sem a tam. Bill povolil hrdlo a vtáhl jeho penis hlouběji, až kolem něj polykal s hustým, vlhkým zvukem. Tom ztěžka vydechl a jeho hlava se trhnutím opřela o strom. Nemohl si vzpomenout, kdy ho naposledy někdo takhle hluboce kouřil, a rozhodně to nebylo takhle nadšené. Bill ho sál a vydával vzrušené zvuky hluboko v krku. Ten zvuk lechtal celé jeho okolí. Billovy vlhké rty klouzaly po jeho délce nahoru a dolů. Těsnost Billova hrdla kolem něj byla neuvěřitelná a nárazy a tlaky té stříbrné kuličky na hlavní žíle byly šílené.
Billovy vlasy se otíraly o jeho stehna a jemné vzdechy rozvířily sliny na horní straně Tomova penisu. Neúnavně kýval hlavou sem a tam a zvuky v jeho hrdle se stupňovaly od spokojených vibrací až k hlasitému hučení, když Toma sál a zpracovával ho mezi svými plnými, naběhlými rty.
Tom zasténal a podíval se Billovi do očí. Již při prvním nepatrném doteku Tomovy ruky na jeho tváři, se jeho oči zaleskly. Hladil ho dál po čelisti a celém obličeji. Bill škádlivě změnil úhel a přitlačil si Tomův penis do tváře, čímž se kůže kolem jeho naběhlého penisu stáhla a jeho obnažená špička narazila do tváře. „Kurva,“ zasyčel Tom. „Bože, Bille, jsi tak dobrej.“
Billovy oči se na něj zaculily a on ho znovu začal hladit po obličeji. Věděl, že se brzy udělá, zvlášť když se na něj Bill bude dál takhle dívat, s očima široce rozevřenýma a rozšířenýma – tmavýma, orámovanýma hustými řasami a kouřově šedými stíny. Jeho rty byly vlhké a kolem Tomova penisu se rudě leskly. Když začal znovu potěšeně broukat, Tom se přestal ovládat. Zamumlal Billovo jméno a sevřel jeho tvář v dlaních, když se snažil udržet oči otevřené, i když měly tendenci se zavřít. Nechtěl zmeškat ani vteřinu.
Bill povolil sevření na jeho penisu, olizoval a sál vrcholek, když se Tom udělal a jeho boky se pohybovaly v mělkých pulsech. Tom ohromeně sledoval, jak mu Bill olizuje vrcholek, jak mu zaplnil ústa a potřísnil jazyk, jak barví kuličku Billova piercingu výtrysky semene. Nebýt stromu, o který se opíral zády, byl si Tom naprosto jistý, že by se už zhroutil.
„Mm,“ zabroukal Bill, když polykal. Sál jeho vrcholek, dokud Tom nezasténal, neprohnul se v zádech a nesnažil se opatrně vyprostit svůj penis z Billova sevření. Bill naposledy políbil Tomův vlhký úd a zastrčil mu ho zpátky do boxerek, pohladil ho přes látku, a pak zapnul zip jeho kalhot.
„Bille,“ zašeptal Tom, aniž by dokázal říct něco lepšího, když se Bill postavil na nohy, zrudl a otřel si ústa. S krátkým, téměř kradmým pohledem se Bill začal vzdalovat. Tom mu sevřel ruku kolem zápěstí. „Hej, kam si myslíš, že jdeš?“
V Billových očích zajiskřila výzva, když si ho Tom přitáhl k sobě. „Myslel jsem, že budeš radši, když jsem tě právě teď vykouřil.“
„Pojď sem,“ řekl Tom v reakci na to a přitáhl si Billa zpátky do náruče, až se jejich hrudníky přitiskly k sobě. Billovy bradavky byly pod tenkým tričkem stále napjaté vzrušením a Tom jednu z nich dráždil palcem, když spojil jejich ústa.
V dálce se ozvalo zatroubení a Tom se od jeho úst neochotně odtáhl.
Bill se na něj usmál. „Vrátíme se zpátky na loď, Tommy?“
Tom si povzdechl, ale úsměv mu opětoval; nemohl si pomoci. Měl náladu na sprchu, možná na horkou vanu a na poklidné odpolední milování… Samozřejmě se nejspíš chystal vyhovět všemu, co Bill vymyslel. Každý z jeho nápadů byl zatím velkolepý, tedy alespoň pro Toma.
„Jo, jdeme,“ souhlasil. Byl právě teď tak krotký, že by souhlasil téměř se vším, co by po něm Bill chtěl. „Ať už chceš odpoledne dělat cokoli, nákupy v přístavu, tančení v klubu; jsem v tvých rukách.“
Bill zamyšleně naklonil hlavu na stranu a vypískl, když mu Tom strčil ruku do zadní kapsy, usmál se a nechal ji tam, zatímco šli bok po boku zpátky k autobusu. „Pořád máš tu hezkou zásobu kondomů, že?“
„Panebože, jo,“ odpověděl Tom horlivě.
Bill po něm střelil uličnickým pohledem a informoval ho: „Přemýšlím o trošce plavání, lehkém mazlení na venkovní palubě a sexu ve sprše…“
„Jsi dokonalej milenec,“ pronesl Tom nahlas, než se stačil zarazit nebo zapnout cenzuru.
Billův oslnivý úsměv však opět zastínil i slunce a nechal Toma bez výčitek.
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
