autor: fyredancer
Skutečnost, že je Tom zamilovaný do Billa Kaulitze, ho zasáhla silou bourací koule, když seděli u koktejlů během happy hour a Bill se smál Tomovu hloupému vtipu „Sex on the beach“.
Bylo to líné odpoledne a loď měla opustit přístav až za několik hodin. Vrátili se na loď, zaplavali si ve venkovním bazénu, společně se osprchovali a užívali si vzájemné společnosti víc, než jim malý sprchový kout umožňoval, a pak se usadili na Tomově verandě, kterou dobře zahřívalo odpolední slunce. Tom se probudil s Billem ve svém klíně, zatímco jeho ústa pilně pracovala na penisu. Když se probudil natolik, aby se mohl zapojit, Bill si na něj nasedl, potěšeně se usmál a políbil ho, zatímco na něm poskakoval a houpal se tak sladce a pomalu, že si myslel, že dosáhnou nirvány, než se udělají, dokud ho náhlý výron horkého semene na Tomově břiše a sevření Billa kolem něj nepřiměly vykřiknout a prudce přirazit, čímž Billovi dal všechno, co měl. Potom se každý ve své kajutě umyli a sešli se na skleničku v baru dole v jídelně.
Bill se při závěru Tomovy úderné hlášky rozplýval nespoutaným nadšením, jedním loktem se opíral o bar, tmavé vlasy mu vlály kolem obličeje, když se plácl do druhého kolena, a oči, které upíral na Toma, se mu zaleskly čirým pobavením. Dokonale se bavil tím, co musel být jeden z Tomových nejhloupějších vtipů, a Toma to zahřálo u srdce, když se mu sevřel žaludek strachem a chtíčem a ovládl ho závratný pocit.
„Ach, to bylo dobrý,“ řekl Bill, otřel si slzu smíchu z oka a stále se na Toma usmíval.
„No, tebe je tak snadný rozesmát,“ odpověděl Tom a zavrtěl hlavou, ale nedokázal se přestat usmívat jako blázen. Bolelo ho na hrudi. Měl by něco říct, nebo ne?
„Co je za den?“ Zamračil se najednou Bill a rozhlédl se kolem sebe, sjel si na zápěstí, jako by čekal, že ho tam přivítá odpověď, ale hodinky neměl.
„Kurva… já nevím,“ zaskřehotal Tom. To byla ta druhá věc, co ho děsila; již dnes pozdě večer měl mít po datu expirace, a teď si našel lásku svého života, která z něj za pár dní odejde. Všechno se to dělo tak rychle.
Zatímco se Tom potýkal s opětovným dopadem této skutečnosti, Bill zamával, aby upoutal barmanovu pozornost.
„Promiňte, co je dneska za den?“ Zeptal se ho Bill, a když se muž lehce zamračil, upřesnil: „Kolikátýho dneska je?“
„Je prvního září,“ řekl jim barman.
Tomovi se podařilo poměrně úspěšně potlačit trhnutí. Jako by nestačil Michaelův pokus o přání k narozeninám, teď měl potvrzení.
Bill se tvářil poněkud ohromeně.
Tom naklonil svou barovou stoličku, aby se dostal k Billovi blíž. „Co se děje?“ Chtěl vědět a natáhl ruku, aby ji položil na tu Billovu v instinktivním a zároveň novém gestu. Nebyl citlivý typ, nikdy nebyl, ale dotýkat se Billa mu přinášelo pocit spojení, uzemnění, který nikdy předtím neměl.
„Nic, já… nic,“ odpověděl Bill a věnoval mu mdlý úsměv. „Já jen… chtěl jsem toho asi jen stihnout trochu víc, myslím.“
Tom začal stahovat ruku, ale Bill ji chytil a propletl jejich prsty. „Já… jak to myslíš? Uvolni se, jsme přece uprostřed plavby.“ Vypil svůj drink a postavil prázdnou sklenici na leštěný žulový povrch baru. Dalo mu to sice práci, ale přiměl Billa k úsměvu a pokračoval: „Pokud tedy nemáš na mysli nějakou plánovanou změnu pro mě? Pět dní není moc času na změnu osobnosti.“
Bill se nadechl a krátce nechápavě nakrčil čelo. To se však brzy změnilo, když se pomalu usmál. „Chceš se mnou chodit, Tommy?“ Zopakoval svou otázku z dřívějšího odpoledne.
Tom musel odvrátit tvář, nedokázal udržet pohled těch vážných, hřejivých hnědých očí. Za barem se z okna za ním naskýtal úchvatný výhled na město orámované růžovou barvou a barvou spálených pomerančů. Vody přístavu s příchodem noci otupovaly a kopce byly posety blikajícími světýlky jako předzvěst hvězdné oblohy, která brzy skryje výhled nad hlavou.
„Nechci tě nechat jít,“ přiznal Tom tichým hlasem. Jak je to dlouho, co si i sám sobě přiznal, že je pro něj něco nenahraditelného? Náhradní kytary se vždycky najdou, říkal si, ale Bill byl jen jeden – přinejmenším jen jeden krásný Bill po jeho boku. Bylo to těžké a ta slova z něj lezla jako z chlupaté deky. „Nechci přijít o… tohle. O tebe.“ Znovu si neklidně poposedl na židli, a konečně se podíval na Billa.
Bill seděl na židli rovně a jeho oči byly doširoka rozevřené, téměř šokované. Ne, ne šokované… sklíčené, pomyslel si Tom. Druhý muž si ztěžka povzdechl, brada mu poklesla a rovné vlasy mu spadly dopředu, aby mu částečně zakryly obličej. Zvedl volnou ruku, aby si otřel koutek jednoho oka, a když Tom začal panikařit a snažil se vyprostit svou ruku, ta Billova ho pevně sevřela.
„No, aspoň něco,“ řekl Bill, narovnal ramena a věnoval Tomovi podivně mdlý úsměv.
„Bille?“ Zeptal se Tom nejistě. Nebylo to nic moc, pokud šlo o vyznání, ale bylo to dál než Tom kdy zašel. V žaludku se mu stále ještě svíral děs a vracel mu chuť drinků až do krku.
„Můj účetní mě nabádal, abych vzhledem k současné situaci zvážil jako investici trh s nemovitostmi v jiných státech,“ řekl Bill a vrhl na Toma pohled skrz řasy.
Tom zamrkal. „Ty máš účetního?“ Bylo to jediné, co dokázal v reakci na tuhle nesouvislou větu ze sebe vydolovat.
„Jo, jmenuje se Gustav,“ odpověděl Bill a mávl rukou, jako by chtěl téma zavrhnout stejně rychle, jako ho nadhodil. „Tak mě napadá, že teď je možná vhodná doba investovat do nemovitostí v New Yorku, nemyslíš? Slyšel jsem, že trh s bydlením prudce klesl.“
Tom znovu zamrkal, a pak se jeho rysů zmocnil pomalý úsměv. Stiskl Billovi ruku a podařilo se mu říct: „Vím o jednom místě, kde bys mohl bydlet, když budeš chtít. Však víš, zatímco budeš hledat.“
Bill se potutelně usmál, když do sebe obrátil skleničku. „No já nevím… nájem by mohl být trochu vysokej…“
„Jen pokud ti náš sex připadá namáhavej,“ prohlásil Tom bez obalu.
„Já to věděl!“ Zalapal Bill předstíraně po dechu. „Tome, ty sexuální maniaku. Nejspíš bys mě držel v zajetí a celý dny mi vyšukával mozek z hlavy,“ povytáhl tmavé obočí.
„To za předpokladu, že jsi ho měl už na začátku,“ řekl Tom a odfrkl si.
Bill šokovaně vykřikl a seskočil z barové stoličky. Plácl Toma rukou, kterou vymanil z jejich sevření, ale znovu se usmál. „Chceš se se mnou dál vídat…?“ Nejistě se odmlčel a podíval se do země.
Tom slezl z barové židle a byl si jistý, že se nikdy necítil tak závratně a hloupě, pocit potápějícího se tekutého písku ho varoval, že se vystavuje nebezpečí. Pokaždé, když chtěl otevřít ústa a říct ne, si však vzpomněl, jak mizerně se tenkrát cítil. Toho dlouhého rána, kdy si myslel, že si to u Billa pokazil, přemýšlel, co je potřeba udělat, aby se z něj stal někdo, kdo je se svým životem spokojený. Odpověď byla naprosto jednoduchá; stejně zřejmá jako děsivá. Musel podstoupit riziko, které by mohlo vést k tomu, že se zraní.
„Jo,“ řekl nakonec a postavil se těsně vedle Billa. Zvedl ruku, aby mu prohrábl rudé a platinové pramínky, které prosvítaly skrz jeho tmavé vlasy. „Chci. Teda… pokud chceš i ty.“
Bill objal rukou Toma kolem krku a vydechl mu horce do ucha: „Teď mě nenapadá nic, co bych chtěl víc.“
Tom se ušklíbl a vzrušení v jeho hrudi stoupalo až k téměř bolestivému vrcholu. Naklonil se k Billovi, aby ho políbil, když si někdo poblíž odkašlal.
Barman posunul přes pult účet za drinky a Tom zatoužil zakoulet očima a zasténat. S chaotickým mávnutím ruku se podepsal a přitiskl si Billa k boku.
„Takže večeře?“ Nabídl Tom. Billovo pojetí nedbalé elegance byl kouřově šedý rolák, který zakrýval stopu, kterou mu Tom zanechal na krku, přes něj stylová černá vesta a úzké černé džíny. O sladění se vůbec nebavili, ale Tom měl přes obrovské džíny šedé tričko s dlouhými rukávy, sítotiskem a třpytivými stříbrnými vzory ve stylu graffiti. Tom se těšil, že se po svém boku bude moci pochlubit nejhezčí osobou v místnosti.
„Večeře,“ potvrdil Bill a obtočil svoji ruku kolem Tomova pasu. „Tvůj, nebo můj stůl?“
„To je fuk,“ řekl Tom, a pak povytáhl obočí. „Nechaj nás sedět spolu, i když máme svoje místa, že… nebo…?“
„To zjistíme,“ prohlásil Bill. Jeho bok narazil do Tomova. „Takže tě mám představit jako svého přítele, milence, nebo…“ podíval se na Toma a jeho vysoké lícní kosti zbarvil slabý ruměnec.
„Jak chceš,“ řekl Tom nedbale.
Přemýšlel, jaká by mohla být ta nevyřčená třetí možnost. V hlavě si začal plánovat, jak by to mohlo probíhat: zavolal by Andreasovi, aby vypustil nějaké drby na internet, nechal by pár lidí dát „anonymní“ tipy Bravu, a až by první záplava rozhořčení začala opadat, mohli by nachystat pár paparazzi fotek, na kterých by byli s Billem na něčem nevinném, třeba na společném obědě… Bože, díval se na to z dlouhodobého hlediska. Nechtěl, aby to byl jen utajený románek.
„To je od tebe odvážný,“ zabručel Bill a objal Toma kolem pasu.
S usazením si musel trochu pohrát vrchní, který si vyžádal jejich čísla kajut a vypadal rozladěně, když Bill požádal, zda by mohli sedět spolu, ale nakonec se to podařilo. Seděli u Billova stolu a Michael se usadil o dva stolky dál. Tom čelil třem starším párům, stejně jako první večer, kdy využil svého přiděleného místa, i když teď měl po boku nárazník v podobě Billa.
„Tady máme dalšího mladýho!“ Zvolal starší muž s vodnatým, nesoustředěným pohledem. „Myslel jsem, že tahle plavba je pro nás staříky.“
Hubená žena s dlouhým obličejem vedle něj na něj mávla rukou v umlčujícím gestu. „Pšt, Howarde, ztrapňuješ nás.“
„Bille, miláčku, kdopak je tvůj dnešní doprovod?“ Ozvala se krásná starší žena s platinově blond vlasy staženými do hladkého drdolu. Usmála se na Toma.
„Tohle je Tom Trümper a jsme na svatební cestě,“ oznámil Bill, opřel se o Tomovu opěrku a chytil ho za ruku. Jeho tmavé oči vyhledaly Tomovy a šibalsky ho vyzývaly, aby toto tvrzení popřel.
Tom se nad Billovou veselou historkou jen ušklíbl. Od sexu přes vzájemné vídání až po vyhlídku na stěhování do blízkosti toho druhého, a teď už zřejmě byli i manželé. Jestli si Bill myslel, že ucukne, tak to se načeká.
To prohlášení bylo přivítáno řadou gratulací a přání všeho dobrého a Bill se vedle Toma, který by se nenechal ani za nic přemluvit k tomu, aby pustil Billovu ruku, červenal jako nevěsta. Po kolečku bleskového představování sáhli po jídelních lístcích a Tom měl pocit, že nezáleží na tom, jestli něčí jméno zapomene, protože Bill si ho určitě bude pamatovat. Byla to láska? Seskok padákem bez padáku, přičemž si byl stále jistý, že má někoho za zády?
„To je divný,“ zašeptal Tom Billovi do ucha, když se všechny starší páry u stolu ponořily do hovoru, zatímco zkoumaly jídelní lístek. „Nepamatuju si, že bych tě žádal o ruku.“
„Byl to krásnej obřad na horní palubě při západu slunce a obřad prováděl kapitán,“ informoval ho Bill s vážnou tváří. „Ale ty jsi byl taaak strašně opilý.“ Pak se rozplynul v šibalském úsměvu.
„Vidíš,“ začal Tom a spontánně se ušklíbl, „proto jsem souh…“ náhle zmlkl, když číšník přistoupil ke stolu, aby si od nich vzal objednávky.
Večerní menu bylo tak lákavé, že Bill váhal nad výběrem ze dvou různých předkrmů, a tak mu Tom navrhl, aby si objednal oba a on pak dojí ten, který Billovi bude chutnat méně. Bill tento návrh přivítal s nadšením a přitiskl svou nohu k Tomově noze pod stolem. Tohle byl, jak Tom věděl, okamžik, kdy by se měl cítit přidušeně – zběsile. Nejblíže k dlouhodobému vztahu měl, když ho Andreas během sezony udílení cen seznámil s modelkou a ona s ním zůstala kvůli procházce po červeném koberci. Žádné její věci nikdy nezaplnily Tomův volný byt a sex měli přesně dvakrát, pokaždé, když Tomova kapela vyhrála nějakou cenu. Nikdy se nemusel potýkat s tím, že by mu někdo zasahoval do jeho teritoria.
Když se pod stolem natáhl po Billově koleni, věděl, v čem je to jiné, i když to nebyl připraven říct nahlas.
„Billy, jestli jsi ženatý s tímhle hezkým mladíkem, kde byl ten první večer, kdy jsi jedl u našeho stolu?“ Ozvala se žena po Billově pravici s buclatými tvářemi a krátkými načechranými vlasy obarvenými na nepřirozený odstín černé.
Bill poplácal Toma po ruce a natáhl se pro kousek chleba z košíku umístěného uprostřed, roztrhl ho napůl a část položil na Tomův talíř. „Měli jsme s Tomem nějaké problémy, které jsme museli urovnat,“ řekl nenuceně. Namazal si chleba pořádnou vrstvou másla a podíval se na Toma.
Tom v Billových vyzývavých jantarově hnědých očích zachytil nepopiratelnou odvahu. „Jo, někdy umím bejt tvrdohlavej blbec,“ vyšil lež. „Mám štěstí, že to se mnou Bill vydrží.“ Nenuceně položil ruku přes opěradlo Billovy židle.
„Nejsi ty z Chicaga?“ Zamumlal do sklenice s vodou muž se šedivým knírem přímo naproti Tomovi. „Myslel jsem, že tam homosexuální sňatky nejsou legální.“
Bill vedle něj ztuhl a Tom nechápavě povytáhl obočí. „Vzali jsme se ve Vermontu,“ řekl Tom chladně a pohladil Billa po rameni.
„Přesně tak,“ řekl Bill nadšeně. „Tom tam měl na čas pronajatý pozemek.“
Tom si v duchu poznamenal, že si to později Bill pěkně odskáče. Ne že by se nebavil tím, že splétá celou tapisérii lží pro lidi, které už nikdy neuvidí, ale nejvíc ho bavilo, jak si s Billem navzájem nahrávali.
„Takže, Tome, co děláš?“ Ozval se jeden z pánů naproti přes stůl.
„Pohybuju se v hudebním průmyslu,“ řekl Tom vyhýbavě a koutkem oka pohlédl na Billa. Teď litoval, že o tom nemluvil otevřeněji. Pokud s ním Bill měl být – pokud to měli zvládnout – byly tu jisté překážky, kterým by jinak v normálním vztahu nemusel čelit. Znovu se přistihl, že přemýšlí, zda dělá správnou věc. Tentokrát dospěl k závěru, že je příliš sobecký, aby to neudělal. Chtěl Billa. A udělá pro to cokoliv, co bude třeba.
„Tom je až moc skromný,“ utrousil Bill. Jemně se zakousl do kousku chleba, a když polkl, pokračoval. „Je to docela titán na poli rockové hudby.“
Tom se na Billa rychle podíval a přemýšlel, jestli to Bill ví – nebo tuší – nebo jestli dál pokračuje ve hře lží.
„Vážně; slyšeli jsme o tobě?“ Zeptala se žena s platinovými vlasy, aniž by si uvědomila, že si v podstatě sama na svou otázku odpověděla.
„Nic ve zlém,“ řekl Tom, „ale nejspíš je to hudba, kterou poslouchají vaše vnoučata. Ehm, nebo vaše děti,“ vyhrkl ještě předtím, než ho Bill kopl do kotníku.
Zachránilo ho však servírování předkrmu. Bill si přisunul židli o několik centimetrů k Tomově a zdálo se, že ho velmi nadšeně krmí jídlem z talířů, o které se dělili. Tom, podrážděný jediným mužem, který zpochybňoval jejich hypotetickou svatbu, si dával na čas s tím, aby ochutnával jídlo z Billových prstů.
„To je dobrý,“ řekl na konto briošky s kozím sýrem pokapané tečkou česnekového aioli, kterou ho Bill krmil. Olízl si piercing ve rtu a upřel na Billa pohled.
Bill se na něj usmál a jeho vyzývavé oči naznačovaly, že to není jediná chutná věc, kterou si tenhle večer vychutná. „Krab?“ Nabídl mu a poklepal vidličkou o talíř.
„Jen pokud to není obvinění z charakteru,“ zamumlal Tom a povytáhl obočí.
Bill se zasmál a podal mu plnou vidličku krabího koláče.
Konverzace se zmenšila na mumlání o požitku, když všichni luxovali své talíře. Předkrm a hlavní chod rychle uběhly a Tom si vychutnával jídlo, přítomnost Billa vedle sebe a poslouchal, jak si ostatní vypráví o tom, jak je plavba zatím příjemná.
„Jak probíhá vaše plavba, mladí muži?“ Zeptala se žena po Billově pravici a naklonila se, aby se na oba usmála.
Tom se usmál na Billa, který mu úsměv oplatil. Nemohl se ubránit rychlému, automatickému olíznutí svého piercingu v koutku rtu.
„Na to se jich ptát nemusíš, Gertrude,“ řekl hubený, rozcuchaný muž na druhé straně a vypadal pohoršeně. „Jsou to novomanželé.“
„No co?“ Namítla černovlasá Gertruda dotčeně. „Chtěla jsem jen vědět, jestli se dobře baví – ohhh.“
„Bavíme se báječně, děkuju,“ odpověděl Bill diplomaticky. Pohladil Toma po koleni, a pak ho stiskl výš než na koleni.
Toma stálo veškeré skromné sebeovládání, aby nedodal: „když se nám podaří vstát z postele“.
„Billy, drahoušku,“ řekla hubená žena s dlouhým obličejem na druhé straně stolu. „Neříkal jsi ten první večer, kdy jsi s námi večeřel, že jsi dostal lístky od nějakých svých starších přátel, kteří nemohli jet?“
„Ano,“ řekl Bill a zaměstnal se posledním soustem žebírka.
„Jsem lakomej,“ vzal si slovo Tom. „Na letošní Vánoce šetřím na Lamborghini. Když bude hodnej, vezmu ho na druhý líbánky.“
„Mm, Tommy, definuj slovo hodný,“ zamručel mu Bill do ucha a opřel se o bok své židle.
„No, prostě… dělej dál to, co děláš,“ řekl Tom neurčitě.
Uvažoval, že řekne něco hezky peprného, z čeho by se staříci u stolu zhrozili, například že na dokonalosti se nedá nic vylepšit, ale Bill mu připadal jako člověk, který si tuhle poznámku zapamatuje navždy a bude mu ji pravidelně omlacovat o hlavu. Nejlepší bude, když se do toho nebude pouštět.
Když číšník posbíral talíře a další přinesl menu s dezerty, Tom se rozhodl pro kávu, jelikož usoudil, že je už naprosto plný.
„Dneska žádný dezert,“ rozhodl se Bill a vrhl na Toma dráždivý pohled. „Není moc dobrý cvičit s plným břichem.“
„Oh, chodíš cvičit na stroje nahoru na palubu Lido?“ Zeptal se mžourající muž s vodnatýma očima se zájmem. „Slyšel jsem, že jsou to ty nejmodernější.“
Bill se zasmál a mávl rukou. „Nevzal jsem si s sebou ani jedny tenisky,“ prohlásil.
Šedovlasá žena s pážecím sestřihem vrhla na manžela znechucený pohled. „On mluvil o sexu, Phile. Bože, ty jsi někdy tak natvrdlej.“
Phil zamžoural přes stůl. „Počkej, Bill je muž?“
Bill držel Toma za paži, jako by se bál, že vyletí, aby bránil jeho čest. Když se Tom otočil, viděl, jak se Billovi třesou ramena smíchem a jak odvrací tvář. Tom se kousl do rtu a snažil se tvářit vážně.
„Odcházíme,“ oznámila šedovlasá žena a věnovala manželovi další tvrdý pohled. „Stejně máme dneska v deset dortovou párty, a to poslední, co Phil potřebuje, je osm zákusků při jeho cukrovce. Všichni si užijte zbytek plavby.“
Tom přemýšlel, co je dalším krokem od kousání se do rtů – pojídání obličeje? Znělo to bolestivě, takže to nehodlal zkoušet. „Možná jsem nám měl objednat víno,“ zamumlal k Billovi.
„Ani náhodou, Tommy,“ opáčil Bill. „Chci, abys byl dost střízlivej na to, aby sis užil to, co budeme dělat později.“
Tom byl připraven podotknout, že kdyby byli oba trochu opilí i nadržení, trvalo by déle, než by se udělali, ale muž se šedivým knírem naproti němu se už tak tvářil dost nepříjemně. Zatoužil tomu muži říct, že je to v pohodě; taky si myslel, že je heterosexuál, než přišel Bill a tuhle jeho představu zničil.
Pár po Billově druhém boku se omluvil ze stejného důvodu; v deset se zřejmě na palubě Lido konala dortová párty, která měla trvat až do odjezdu lodi z přístavu. Zůstali sedět naproti muži s šedivým knírem a ženě s platinovými vlasy.
„Takže,“ vzala si slovo žena. „Tohle je vaše první plavba?“
Tom přikývl a koutkem oka zachytil Billovo přikývnutí.
„Opravdu,“ řekla žena šokovaně. „Ve vašem věku, oba dva? Kolik vám vlastně je?“
„Dvacet osm,“ vyhrkl Bill tvrdě jako střela a Tom se na něj podíval. Billova ústa byla sevřená a ramena nešťastně napjatá. „Dvacet osm, navždy.“
Muž se šedým knírem se zasmál. „Ale no tak, vážně, kolik ti je? Nebo spíš, jak dlouho už ti je osmadvacet?“
„Do toho vám nic není,“ odvětil Tom. Znovu položil ruku v ochranitelském gestu přes opěradlo Billovy židle.
„Ehm…“ zachichotala se žena s platinovými vlasy nervózně. „A co ty, Tome?“
Tom si povzdechl a vrhl zničený pohled po přeplněné jídelně, protože ani on nechtěl přiznat svůj věk, ale nemělo smysl to tajit. Přitom si všiml řady personálu, který se trousil úzkou uličkou mezi stoly a mířil jeho směrem. V čele stál číšník od jejich stolu a v ruce držel dort. „Bože.“
„Co?“ Zeptal se Bill zvědavě, naklonil se a pohladil Toma po rameni. Ten zakňučel. „Oh, Bože.“
Aspoň že měli stejný pocit z veřejného přepadení, utěšoval se Tom a snažil se vymyslet, koho z toho obvinit – Andrease, Michaela, možná i Georga –, když si uvědomil, že jeho datum narození je na palubním lístku a nejspíš ho někde zadali do Hollandových počítačů. Dokonce slyšel, jak někomu tuhle v jídelně zazpívali narozeninovou písničku, a bez nejmenšího náznaku ironie přemýšlel, kdo by sakra jel na plavbu, když má narozeniny.
Číšníci vytvořili kolem stolu kruh, z něhož nebylo úniku. Zatímco Tom s narůstajícím zděšením sledoval, jak byly na dortu, který byl položen na stůl před ním, zapáleny svíčky. V tu chvíli začal celý kruh lidí tleskat, pohupovat se a jednohlasně zpívat a zakončil to bouřlivým „Všechno nejlepší!“.
Tom se toužil rozplynout v poddajném objetí své židle a zemřít.
Zkontroloval svíčky na dortu a zjistil, že jich je tam snad více než třicet. Naštěstí nebylo. Byla to malá útěcha, ale bral ji. Zatímco ho číšníci s očekáváním sledovali, naklonil se dopředu a bez dalších okolků sfoukl svíčky. Prosím, jen mi nech Billa ve svém životě, přál si ze všech sil. Ať to stojí, co to stojí.
Koutkem oka zahlédl Billa, jak na něj s nechápavým výrazem zírá.
„Co?“ Zeptal se Tom v obranném gestu. Nebylo možné, aby Bill četl jeho myšlenky.
„Ty…“ začal Bill, pak jejich hlavy vyletěly vzhůru, když opět začala narozeninová píseň.
Byl tu další dort. Personál zpíval a tleskal, stále kroužil kolem jejich stolu, aniž by se pohnul o jediný krok. Zatímco Tom seděl a přemýšlel, jestli jsou dementní, nebo jestli jeden ze staříků naproti němu má také narozeniny, jejich číšník přistoupil k Billovi a položil druhý dort na místo vedle toho jeho. Teď to byl Tom, kdo zíral na Billa, zatímco se jeho milenec naklonil dopředu a sfoukl svíčky na tomto dortu.
„Já to nechápu,“ řekl Tom bez obalu a podíval se ze svého dortu na Billův. Byly identické, dva jednoporcové čokoládové dorty bez mouky s vrchní vrstvou polevy, na kterém byly vyraženy geometrické vzory ve tvaru zlatých listů.
„No,“ řekl Bill, mávl rukou a zatvářil se ustaraně, „tipoval, že jsem tak výjimečnej, že se rozhodli zazpívat mi narozeninovou píseň dvakrát, ale ty jsi sfoukl svíčky, takže…“
Muž se šedivými vousy se zahihňal. „Vy ani nevíte, kdy máte narozeniny? Tahají nás za nos, Doris. Pojď, dáme si zákusek na té dortové párty.“
Žena s platinovými vlasy se zatvářila zmateně, ale vstala a úhledně složila ubrousek. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ řekla oběma s upřímným úsměvem.
Bill se na Toma otočil ve chvíli, kdy poslední pár odešel. „Proč jsi mi neřekl, že máš narozeniny?“ Vykřikl a udeřil Toma pěstí do ramene.
„Ty ses – au! – Neptal ses,“ bránil se Tom. „Kromě toho to není zrovna něco, na co bych byl pyšný. Neslavil jsem narozeniny už roky. A co ty; proč jsi mi to neřekl?“
Bill otázku ignoroval. „Kolik ti je?“ Dožadoval se odpovědi.
„Dost starej na to, abych se tím chlubil,“ odpověděl Tom automaticky a v rychlém nervózním gestu si olízl piercing ve rtu.
Číšník přišel posbírat talíře a nabídnout jim kávu. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ řekl se zářivým úsměvem. „Jste bratři?“
„Ne!“ Vyhrkl Tom, když vedle sebe uslyšel ozvěnu Billova odmítnutí. „Ne, je to náhoda.“
Mužova tvář se zachmuřila. „Ach, promiňte.“
Tom se zamračil a v pravé ruce točil nepoužitou dezertní vidličkou. Podíval se na Billa, který odněkud z blíže neurčeného místa vytáhl malé ruční zrcátko a znovu si přetřel rty leskem.
„Máš moje rty, Tommy,“ řekl mu Bill tiše, zaklapl zrcátko a schoval ho.
Tom se nedokázal ani usmát. „Na tobě vypadají líp,“ nabídl a opřel se o Billovu opěrku. „Nebudeš to jíst?“ Šťouchl vidličkou do Billova dortu, přestože svůj vlastní nechal netknutý.
„Nemám hlad,“ řekl Bill na rovinu a zkřížil ruce na prsou.
„Hej,“ řekl Tom tiše a ustaraně. Dotkl se Billova lokte. „Podívej, té podobnosti sis musel všimnout i ty sám.“
Bill se posunul jeho směrem a stále se mu nedíval do očí. „Jo,“ řekl nakonec stejně tichým hlasem. „Jo, ale… říká se, že každej má svýho dvojníka, ne? Říkal jsem si, že… buď je to smůla, nebo to tak má být.“
Tom se pokusil o úsměv, ale úplně se mu nepovedl. „Dokážu odhadnout, co z toho jsem já,“ řekl a odsunul židli od stolu.
„Tome… ne,“ vykřikl Bill a natáhl se, aby po něm sáhl. Jeho ruka sevřela Tomovo zápěstí a ten se ho pokusil setřást, ale Bill byl překvapivě mrštný a Toma nepustil.
„Mně je to jedno,“ řekl Tom a znovu se posadil ke stolu. „Jasně, je tu pár podobností, zvlášť když nejsi nalíčenej, ale mně je to jedno. Jediný, na čem záleží, je to, jak se… jak se… cítíme.“
Bill pomalu přikývl a jeho tmavé oči byly ostražité.
„Díky tobě se cítím dobře,“ uzavřel Tom. Zvedl vidličku, vyzývavě ji zabodl do Billova dortu a přiblížil si sousto ke rtům. Než si ho strčil do úst, zamumlal: „Takhle jsem se už dlouho necítil.“
Zdálo se, že Bill vedle něj roztál, uvolnil se a povolil smrtící stisk Tomova zápěstí. „Je to dobrý?“ Chtěl vědět. Přisunul si židli blíž a znovu položil ruku na Tomovo koleno, řeč těla už nebyla tak napjatá a obranná.
Tom měl přivřené oči, když si vychutnával to sousto. Právě teď dort vyhrával nad Billem s tím nejmenším rozdílem. „Myslím, že poleva je marcipánová,“ řekl a trochu zasténal očekáváním, když mířil s další plnou vidličkou do svých úst.
Bill se naklonil a rty se riskantně dotkl vidličky, čímž z ní Tomovi ukradl další sousto. „Mmm.“
„Hej,“ řekl Tom rozhořčeně.
Bill se opřel o jeho rameno. „To je můj dort,“ řekl. „Sněz si svůj.“
Tom si olízl ret a přikývl. „Okay,“ řekl. „Dej mi pusu,“ začal se naklánět dopředu, aniž by čekal na odpověď.
Zlomek vteřiny zaváhání, který Tom viděl v Billových očích, ho rozzlobil – co hůř, vyděsil – a chtěl se odtáhnout, odsunout židli od stolu, vstát a odejít. Než to však stačil udělat, Bill zmenšil prostor mezi nimi a přitiskl se k Tomovi, prakticky si sedl na jeho klín, když Toma políbil s ohromující vášní. Pokračovalo to dál a dál. Bill mu zabořil ruku do dredů na jeho zátylku a Tom svíral jeho obličej mezi dlaněmi, jako by to bylo křehké foukané sklo. Bill vjel jazykem do jeho úst a líbal ho s takovým soustředěním, že místnost kolem nich přestala existovat a zůstal jen Bill.
S posledním kousnutím do Tomova teď už naběhlého spodního rtu se Bill odtáhl natolik, aby Tomovi umožnil pohled na jeho zarudlou tvář a jiskřící, vzrušením potemnělé oči. „Pojďme,“ zašeptal Bill.
„A co dezert?“ Tom chtěl vědět a zoufale přemýšlel o tom jediném lahodném soustu čokoládového blaha.
„Ukážu ti dezert,“ informoval ho Bill tichým a zastřeným hlasem. Naklonil se dopředu, nahmatal Tomův rozkrok pod pytlovitými džínami a postavil se na nohy. Několik kroků od stolu se podíval přes rameno a ve vyzývavém gestu na Toma zahýbal prstem.
Ten téměř ze své židle vzlétnul. Mrdal na dort. Přesněji řečeno, dort nechtěl mrdat s ním, takže…
Spěchal za Billovou sladkou prdelkou a nechal za sebou opuštěná dvojčata narozeninových dortů.
„A teď vážně, Tommy, kolik ti je?“ Zeptal se ho Bill, když na Toma čekal u stanoviště s mentolovými bonbony před jídelnou. Vklouzl Tomovi do náruče a procházeli chodbou kolem dalších párů, několika palem v květináčích a smyčcového kvarteta, které hrálo v potemnělém salonku vedle průchozí umělecké galerie.
„To mi řekni ty,“ řekl Tom a podíval se na Billa. „Když už víš o mým statusu rockového titána, měl bys vědět, kolik mi je…“
„Prosím tě, ty si snad myslíš, že budu věnovat pozornost takovým detailům?“ Vyhrkl Bill a šťouchl ho bokem do boku.
„Tenhle pohyb se ti až moc líbí,“ zavrčel Tom, chytil Billa za nejbližší poutko a zaháknul do něj prst. „Pokračuj v tom a dostaneš výprask.“
„Ani náhodou jsem neměl říkat rockový,“ řekl Bill zamyšleně. „To je moc neuvěřitelný, měl jsem říct hip–hopový.“
„Takže to nevíš,“ uzavřel Tom.
„Ne, ale budu, až mi to řekneš,“ řekl Bill s blaženým úsměvem.
Tom si povzdechl a prohrábl si rukou dredy. „Třicet, jasný? Dneska je mi třicet.“ Pečlivě si prohlédl Billovu tvář, aby viděl jeho reakci, ale ten otočil hlavu, aby se podíval na obraz, když procházeli kolem uměleckých děl. Když otočil hlavu zpátky k Tomovi, kousal se do rtu, jako by se snažil potlačit smích. „Ne. Nedělej to, jestli se začneš smát, nejspíš skočím přes palubu.“
„To je extrémní reakce,“ poznamenal Bill a objal Toma kolem ramen. „Vždyť víš, že to není konec světa.“
„Jo, ale… třicet,“ zasténal Tom a byl připravený znovu vyjmenovat všechna muka a duševní traumata, která si k dnešnímu dni nastřádal.
„Jestli někomu z lidí na týhle lodi naznačíš, že třicet se rovná skoro smrti, vysmějou se ti do obličeje,“ řekl mu Bill na rovinu. „Každý máme svůj život, Tome. Žijeme tak dlouho, dokud ho žijeme – celý život. Opravdu chceš dělat takovou vědu z čísel?“
Georg Tomovi už několik týdnů říkal, že je v mnoha ohledech hlupák, ale nikomu se ho nepodařilo tak účinně přimět, aby se kvůli tomu všemu cítil jako idiot, jako právě Billovi. „No…“ odmlčel se nejistě.
Bill se naklonil, aby ho políbil na tvář, když zastavili u výtahů. „Kromě toho,“ řekl, „máš mnohem lepší výdrž než nějakej osmnáctiletej kluk s obrovským pérem.“
Tom zavrčel. „Já mám obrovský…“ začal a Bill se zasmál a umlčel ho polibkem.
„Mm–hmm,“ řekl Bill a přes rameno se na Toma svádivě podíval, když ho vedl k nejbližšímu volnému výtahu. „Takže, oslavenče, co bys chtěl jako dárek?“
Tom natlačil Billa do výtahu a přitiskl ho boky ke vzdálenému zábradlí. „No,“ řekl, položil ruce na obě strany zábradlí a naklonil se k němu tak blízko, aby si mohl vychutnat pohled na jeho víčka, která byla přivřená. Počkal, až se za ním zavřou dveře. „Chci lízat tvůj nádherný krk a sát ti bradavky, dokud nebudou tak tvrdý, že to nevydržíš. Chci ti jazykem olizovat kroužek v bradavce, dokud se o mě nebudeš třít a nebudeš mi vzdychat do ucha. Chci, abys mě objal nohama kolem pasu, zatímco se budeš rozevírat kolem mýho ptáka…“
Bill mu zasténal do ucha, pohnul boky proti Tomovým a tiskl jejich klíny k sobě.
„… a pohybovat se v tobě tak dobře, tvrdě a rychle, a pak pomalu, tak pomalu,“ šeptal mu dál. Přejel jazykem po Billově ušním lalůčku, a ten zakňučel a pevně mu prsty zaryl do trička na zádech. „Budu do tebe přirážet, dokud mě nebudeš prosit, abych se udělal.“
Bill přikývl, znovu zasténal a přitiskl se více k Tomovi. „Tak to nás čeká dlouhá noc,“ řekl zadýchaně. „Já totiž nikdy neprosím.“
Tom se zazubil a olízl Billovi tlustý pruh od čelisti dolů po krku. „Uvidíme, uvidíme. Přinejmenším se budu zatraceně dobře bavit, když se budu snažit tě k tomu donutit.“
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
