autor: fyredancer
Světlo se odráželo od všech dostupných povrchů, od lesku barových pultů vyleštěných do zrcadlového lesku až po odlesky kovového zábradlí, které obepínalo vířivky a dlouhé mělké bazény plné těl. Stahovací stříška nad bazénovou místností na palubě Lido byla otevřená, vháněla dovnitř dusný noční vzduch a nabízela výhled na hvězdy, které se třepotaly v černé tmě daleko nad nimi. Kolem baldachýnu byla rozvěšena světla ovinutá kolem sloupů, které lemovaly jednotlivá zákoutí boxů. Všude bylo plno lidí, páry kroužily u baru, tančily na každé straně dlouhého bazénu. Dokonce i nápoje měly LED světla – téměř každý kroužil s plastovým kelímkem v ruce, který v neustálém cyklu blikal zelenými, žlutými a modrými světly. Bazénová party byla v plném proudu a Tom byl přilepený k baru, jako by na tom závisel jeho život, přestože už hodinu popíjel ten samý rum s colou a led se rozpustil na vodu.
Každou chvíli si Tom v automatickém gestu zajel rukou do vlasů a snažil se přijít na to, proč má tak lehkou hlavu. Nechal si ostříhat vlasy nakrátko, ne úplně, ale všechny dredy byly pryč. Kadeřnice mu upravila to, co zbylo, a prsty mu přejela po krátkých vlasech – spíš po nedostatku vlasů – když zíral na svůj odhalený obličej. Navrhla mu prodloužení, nebo je prostě nechat dorůst.
„Budu o tom muset popřemýšlet,“ odpověděl a vzal si svoje zabalené dlouhé kadeře – nikdy by nedovolil, aby skončily na eBay, ne, pokud tomu mohl zabránit.
Vrátil se před Billův pokoj, klepal, čekal a znovu klepal. Žádná odezva, dokonce ani pohyb uvnitř kajuty, který by slyšel, když přiložil ucho ke dveřím. Buď byl Bill opravdu pryč, nebo seděl či ležel někde uvnitř a na Tomovo klepání nereagoval.
„Bille?“ Zavolal a opřel si hlavu o dveře. „Prosím.“
Prosím, odpověz, prosím, mluv se mnou, prosím, nedělej to.
Bill však řekl, že je zbytečné s ním mluvit.
Asi po hodině čekání a stále bez Billa se Tom vrátil do svého pokoje a trucoval. Po celou dobu slavnostní večeře zůstal ve svém pokoji, objednal si sendvič a vybílil minibar, místo aby dělal cokoli společenského nebo cokoli na veřejnosti. Později večer volal do Billovy kajuty, ale nikdo to nezvedal – v tu chvíli už musel předpokládat, že Bill buď všechny ignoroval, nebo šel na večeři sám. Představoval si, že Bill jde raději dolů na volné posezení, než aby se vrátil na svoje místo s těmi třemi dalšími páry, které si myslely, že je ženatý.
Ženatý s Tomem.
Na hrstce televizních kanálů na lodi nedávali nic pořádného. Tom se k Billovi nedostal, vysedávání a trucování ho nebavilo a rychle zjišťoval, že opravdu nemá nic, čím by se zabavil. Mohl si zapnout notebook, připojit se k lodnímu bezdrátovému internetu, ale nenapadalo ho nic, k čemu by byl internet dobrý kromě porna, které ho pro změnu nezajímalo. Toho rána zažil nejlepší sex svého života a bylo to na rozloučenou. Takže se bude muset na chvíli obejít bez něj.
Hodil na sebe dlouhé plavky a tílko, když si vzpomněl, že itinerář lodi sliboval party u bazénu. Alespoň se mohl dívat, jak se ostatní baví a zapíjet své trápení.
Na večírku se všichni bavili a Tom pil. Ne však moc a Michael ho z druhého konce baru bedlivě sledoval. Všechno ztratilo svůj lesk a řešení věcí opíjením se bylo dávno pryč. Nemyslel si, že by na dně sklenice našel nějaké odpovědi, tekutou odvahu nepotřeboval a stále napůl doufal, že někde najde Billa. Kdyby se tak stalo, potřeboval mít dost jasnou hlavu na to, aby ho mohl pronásledovat.
Nějak tušil, že mu to Bill nehodlá usnadnit.
Party byla plná párů. Koneckonců to byl hlavní rys plavby. Jediné, čeho si však Tom všiml, když držel zadek přilepený k barové stoličce – velmi nereálném kovovém výtvoru, který byl vytvarován tak, aby připomínal velkou rybu balancující na hlavě a ploutvích, a Tom seděl na jejím roztaženém ocasu – bylo štěstí, spokojenost ve všech těch tvářích. Rozhlédl se kolem sebe a pro změnu dával pozor, snažil se vidět to, co možná viděl Bill; prostě se díval, aniž by jim vnucoval své vlastní představy. Byly tam páry, které se procházely ruku v ruce; páry, které tančily, s rukama obtočenýma kolem sebe; páry, které stály vedle sebe a rukou se dotýkaly ramene nebo pasu svého partnera nebo ho hladily po paži či lopatce.
Po chvíli Tom dopil svou sklenici a usoudil, že udělal chybu. Opustil prázdnotu své kajuty, protože si myslel, že je tam příliš mnoho samoty, ale teď byl ještě osamělejší. Všude kolem něj byli lidé, kteří se dali dohromady, aby spolu zůstali a aby společně žili. Vstal, aby prošel kolem bazénu směrem k přídi lodi a ke schodišti na druhé straně. O dvě paluby výš se nacházel salonek a Tom si byl jistý, že bude z větší části prázdný, když je u bazénu tak plno veselých lidí.
Když Tom procházel kolem druhé strany bazénu, nepřítomně si prohlížel hlavy a ramena přítomných, kteří se tak vesele smáli a cákali kolem sebe. Přál si, aby byl jedním z nich; přinejmenším kdyby byl v bazénu s Billem… Na místě ztuhl. Měl pocit, že ho šálí zrak. Byl v bazénu, černé vlasy měl rozcuchané kolem obličeje a oči tmavé od kouřových stínů kolem nich. Byl namačkaný v jednom koutě ve vodě, která mu sahala až k hrudní kosti, a v šachu ho držel silný tmavovlasý muž, ne tak vysoký jako Bill, ale dobře stavěný. Bill se smál, ale tvář měl odvrácenou. Ústa měl našpulená, ale oči nepřítomné.
Jen to uvědomění, že ten smích nebyl upřímný a že ten úsměv nebyl opravdový, zabránilo Tomovi, aby se samou bolestí přikoval na místě. Bill celý den odmítal jeho klepání a volání, aby se pak objevil na party u bazénu? Tom si s trhnutím uvědomil, že i on je na party u bazénu… ale Bill vypadal, jako by se přišel bavit, a v tom byl ten rozdíl.
Bill rukou zatlačil na mužovu hruď a stále držel tvář odvrácenou, když se muž naklonil, jednou rukou se chytil okraje bazénu a držel Billa uvězněného. Říkal něco, co se ztrácelo v hluku davu kolem.
Tom začal kráčet ke vzdálenému konci a razil si cestu po mokrých dlaždicích. Když se přiblížil, zasáhl ho Billův smích, divoký a hlasitý a víc než trochu opilý. Zašklebil se.
Muž se naklonil blíž a Bill mu přitiskl obě ruce na pevnou hruď. Zavrtěl hlavou. Náhle muž sáhl po zelené láhvi od šampaňského s dlouhým hrdlem, která stála opodál. Zvedl ji vysoko a namířil ji na Billův obličej.
„Do prdele,“ vydechl Tom a přidal do kroku, přičemž z nohou skopl sandály.
Bill se teď vzpíral a kroutil hlavou sem a tam, zatímco mu muž lil šampaňské na obličej a krk. Stékalo po něm, bloudilo mezi vlasy a řinulo se mu po tvářích. Bill zvedl ruku, aby se chránil před stékajícím šampaňským, a muž ji chytil a přitáhl si ji k ústům.
Tom se rozhlédl po zaplněném bazénu. Všude kolem byly páry namačkané bok po boku, ale měly oči jen pro sebe. Nikdo kromě něj neviděl, co se Billovi děje. Bez rozmýšlení skočil do bazénu. Všude kolem něj se ozvaly výkřiky, když všude kolem explodoval zpětný ráz jeho skoku. Tom si jich nevšímal a odhodlaně se brodil k Billovi. Čím blíž byl, tím víc slyšel, jak Bill prská a dusí se lázní šampaňského. Tvrdě tomu muži poklepal na rameno.
„Nech ho bejt,“ zavrčel Tom.
Když se tmavovlasý muž otočil, tvářil se šokovaně a Tom toho využil, natáhl ruku, popadl láhev, chytil muže za ruku a odtlačil ji od Billova obličeje. Bill se přitiskl k rohu a začal kašlat. Klesl do vody a jeho hlava se na okamžik zvrátila dozadu, jako by upadal do mdlob.
„Co si kurva myslíš, že děláš?“ Pokračoval Tom rozzuřeně, a pak v něm poznal Billův doprovod u večeře z těch prvních dvou nocí.
„Do prdele,“ řekl ten muž a na oplátku i on poznal Toma. Odložil skoro prázdnou láhev šampaňského na okraj bazénu a ustoupil.
„Vypadni odsud, táhni!“ Rozkřičel se Tom. „Než najdu ředitelku výletní lodi a řeknu jí, jak velkej čůrák jsi zase byl.“
„Je to zasranej kokot, zasloužil si to!“ Tvrdil muž, ale při pohledu na temný výraz v Tomově tváři se otočil k odchodu. Dojem z perfektního vyhazovu poněkud kazil způsob, jakým se musel prodírat masou lidí.
„Ten zasranej čůrák,“ zaklel Tom pod nosem. Každopádně chtěl toho muže nahlásit. Byl si jistý, že Bill musí znát jeho jméno.
Bill. Tom se nadechl, aby se uklidnil, a otočil se k Billovi.
Druhý muž se choulil v rohu bazénu, posmrkával a kašlal.
„Ach, Bože, Bille, ty jsi naprosto v prdeli,“ řekl Tom, přiblížil se k němu a váhavě mu položil ruku na rameno. „Měl by ses přestat opíjet a chodit s cizíma chlapama.“
„Tommy,“ vykřikl Bill, vrhl se přímo na Toma a ovinul mu ruce kolem krku jako břečťan. „Tommy, Tommy, přišel sis pro mě.“ Držel se ho jako klíště, obličej měl mokrý od šampaňského a vody a oční linky mu stékaly po tvářích jako černé slzy.
„Jasně, že jsem přišel,“ zamumlal Tom a pevně Billa objal. Pohladil ho po mokrých vlasech, které se mu lepily na obličej a krk. Otřel mu stopy tmavého líčení a palcem vše něžně stíral pryč. „Jsi tady.“
Bill ho rukama poplácal po ramenou a horní části hrudníku. „Skočil jsi kvůli mně do bazénu… a pořád máš na sobě oblečení.“
„Jen tričko,“ řekl Tom a odtáhl se. Bill vypískl a začal vrtět hlavou, ale Tom se odtáhl jen natolik, aby si mohl triko přetáhnout přes hlavu a odhodit ho pryč na okraj bazénu. Když se otočil zpátky k Billovi, všiml si, jak se mu rozzářily oči, jak se jeho postoj rozehřál a změknul, a zjistil, že má Billa znovu v náručí. S úšklebkem udělal pár kroků zpět, přitiskl si Billa k tělu a opřel se o okraj bazénu. „Ty mě chce,“ znovu ho pohladil rukou po vlasech.
„Samozřejmě… samozřejmě, že tě chci!“ Vyprskl Bill, znovu se odtáhl a udeřil Toma pěstí do hrudi. Jeho oči se hekticky rozšířily. „Tome! Tome, co sis to udělal s vlasama!?“
„Ostříhal jsem si je,“ řekl Tom a sklonil bradu, aby se podíval dolů na vodu, která jim šplouchala kolem hrudi. „Nechci… nechci vypadat jako ty.“
„Tome,“ zašeptal Bill tiše a zaraženě. Nehty jemně poškrábal Toma na zátylku a znovu se k němu přiblížil a přitiskl jejich čela k sobě. „Tome, to už děláš.“
Tom tvrdohlavě zavrtěl hlavou. „Bille… jestli mě pořád chceš…“
„Chci,“ zašeptal Bill, poplácal Toma vlhkýma rukama po tvářích a prsty prohrábl krátké vlasy za jeho spánky.
„Tak to bychom měli být spolu,“ řekl Tom a pevně sevřel Billa v náručí. Jejich hrudníky se k sobě přitiskly a Bill tiše zalapal po dechu a naklonil tvář, jako by žádal o polibek. Oči měl otevřené a rty roztažené. „Proč nemůžeme být spolu? Nemělo by to být naprosto jednoduchý?“
„Ty víš proč,“ začal Bill.
„Ne,“ řekl Tom. Sundal ruce z jeho pasu a přesunul je z jeho zad na tváře. Vzal Billovu tvář do dlaní a zadíval se mu do očí, opravdu hluboce zabodl svůj pohled do Billových jantarově hnědých očí, které byly temné slabým osvětlením a snad i vzrušením. „Ne, s tím se nesmířím. Nepřijmu to. Nenechám tě odejít, Bille.“
„Tommy,“ zašeptal Bill a hlas se mu chvěl na pokraji slz, ačkoliv se jeho oči jasně třpytily. „Já…“ zamrkal, znovu se zabořil do Tomova ramene a pevně ho objal.
„Pojď sem,“ zašeptal Tom a pohladil Billa po mokrých holých zádech. „Pojď sem, je to v pohodě.“
„Jsme dvojčata,“ zamumlal Bill do jeho krku a znělo to nešťastně.
„Nejsme,“ opáčil Tom a přitiskl si Billa blíž, jako by to dokázalo ta slova vymazat, to opakování něčeho, co nechtěl slyšet. Odmítal to slyšet. „Nejsme, Bille – dej mi důkaz. Můžeš mi dát nějakej opravdovej, reálnej důkaz? Nemůžeš, protože nejsme…“
Bill pomalu zavrtěl hlavou a pohladil Tomovu kůži svými vlhkými vlasy. „N-ne…“ začal. Odtáhl se, kousl se do rtu a přes řasy se podíval na Toma. Oběma rukama si odhrnul vlasy z obličeje a prostě se na něj díval s nejistotou a ještě něčím, co nebyla touha ani vzrušení.
Šok z toho zasáhl Toma jako rána přímo do břicha. Bill měl vlasy ulízané dozadu a make-up byl téměř pryč. Jediné, na co se mohl soustředit, byl jeho obličej. Bez make-upu a bez lesku, byl teď jeho obličej nádherný a té podobnosti se nedalo nevšimnout. Vypadáme jako dvojčata, bylo první uvědomění, které ho zasáhlo a hned po něm přišlo ještě ničivější: Miluju ho.
„Nemůžu tě ztratit,“ řekl Tom nahlas prosebně. Bylo to logické vyústění té myšlenky.
Bill začal vrtět hlavou, ale neodtáhl se, už ne. Sevřel prsty na Tomově zátylku a sklopil pohled. Otevřel ústa, zavřel je, kousl se do rtu a tvořil útržky slov, které nedávaly žádný smysl, než se nakonec rozplynuly do ztracena. Nakonec řekl tichým hlasem: „Tommy… já nemůžu.“ Jeho ruce pevně sevřely Tomův krk, až mu nehty zaryl do kůže.
„Nemůžeš… být se mnou?“ Doplnil za něj, protože si myslel, že asi nemá dostatek vzduchu. Nebylo to fér a nebylo to ani správné. „Protože mě miluješ? Bille, jak ses dneska beze mě měl?“
Bill položil Tomovi ruku na rameno a znovu začal vrtět hlavou. „Hrozně,“ řekl tichým, chraplavým hlasem. „Víš, že když jsem tě opustil, bylo mi hrozně, doslova příšerně. Bylo mi tak mizerně, že jsem se musel opít a udělat nějakou kravinu.“
„Jak to dopadlo?“ Zeptal se Tom ani ne tak sarkasticky, jako spíš unaveně. Chtěl, aby to už skončilo, chtěl Billa zvednout a oba je dostat do své kajuty. Chtěl s Billem ležet v tichu, zabalený do sebe, a nemít na světě nic víc než synchronní tlukot jejich srdcí.
Bill mu prsty pevně sevřel rameno. „Víš, jak to dopadlo; viděl jsi to. Byl jsi u toho, když to skončilo.“ Sklonil hlavu dolů a jeho tváře zrůžověly. „Skoro jsem se utopil v šampaňským, a nebyla to až taková sranda, jak to zní. A ty jsi došel ke špatnýmu závěru, Tome. Nemůžu… Nemůžu…“ sklonil hlavu ještě víc a zaryl mu nehty do kůže.
„Řekni mi to,“ řekl Tom. Sklonil hlavu a znovu se k Billovi naklonil. Opět rukama přejel po jeho zádech a nechal je na bocích, nad gumou plavek.
„Nemůžu se od tebe držet dál,“ řekl Bill nebo spíše přiznal jeho klíčním kostem. „Nechci. Není… není to k ničemu dobrý.“
Tom stiskl ruce na Billově chladné kůži pod vodou. „Tak co to dneska bylo?“ Stále ještě cítil bodnutí toho dopisu na rozloučenou.
„Tome, musel jsem… musel jsem si vyčistit hlavu, dostat se od tebe pryč a přemýšlet. Myslel jsem, že to takhle bude nejlepší…“ začal Bill. Jeho tmavé oči byly plné proseb.
„Cokoli, co tě ode mě odvede, nikdy nebude nejlepší,“ přerušil ho Tom rázně, přestože přitiskl ruce na Billova záda a přitáhl si ho k sobě, zatímco se voda vlnila a šplouchala kolem jejich hrudníků. Byli vklíněni do vzdáleného rohu bazénu, ignorováni ostatními lidmi, kteří se cákali a pluli kolem. Stejně dobře mohli mít bazén jen pro sebe. „Podle mě to vůbec nepřipadá v úvahu.“
Bill se na něj podíval, očima přelétl po Tomových krátkých vlasech a jeho tvář povadla. Jeho oči byly naprosto lesklé, ale neukápla z nich ani jedna slza. „To vidím,“ zašeptal. „Tvoje ubohý vlasy.“
Tom nepohodlně pokrčil rameny a uvědomil si, že to není zrovna odevzdaná reakce na jeho prohlášení. „Ty dorostou. Ale ty jsi nenahraditelnej.“
„Tome…“ zaúpěl Bill tiše na jeho rameni. „Oh, jsem opilej, jsem pořád tak opilej. Nezvládnu to udělat tady, ale musíme… měli bychom…“
„… si o tom promluvit? Jo,“ souhlasil Tom. „Pojď. Půjdeme do mýho pokoje? Pokud nechceš jít do svýho.“ Cokoli, aby se Bill cítil pohodlně; cokoli, co potřeboval. Jen jednu věc nedovolil – nehodlal dopustit, aby z toho rozhovoru kdokoliv z nich vycouval.
Silou vytáhl Billa z bazénu a dával pozor, aby svému milenci neodřel nohy o betonový okraj, když ho zvedal z vody. Z příhodného stohu poblíž popadl ručník, hodil ho Billovi na mokrou hlavu a utíral ho ručníkem tak dlouho, dokud nezačal protestně pištět a neodehnal jeho ruce. Poblíž ležel opuštěný froté župan a Tom se nenápadně rozhlédl, než ho popadl, zabalil do něj Billa a za ruku ho odvedl pryč. Do druhé ruky popadl svoje promočené triko a rozhlédl se po tom tmavovlasém muži, který už podruhé Billa napadl.
„Kam chceš…“ začal a vedl Billa ke schodišti. Jejich kajuty byly jen o jednu palubu níž.
„Tvoje,“ přerušil ho Bill. „Pojďme do té tvé, Tommy, já… já jsem tu svou tak trochu rozbil. Nechci, abys to viděl.“
„Hodně? Můžeš se dostat do problémů?“ Podivil se Tom a představil si, jak Bill vzteky rozbíjí věci. Měl problémy si to představit. Což mu připomnělo jiný druh potíží. „Co jsi dělal s tím idiotem?“
„Přišel jsem na večírek s Harrym a Monou a Fritz mi pořád kupoval drinky,“ řekl Bill a stiskl Tomovi ruku, až hrozilo, že mu na ní zanechá stopy od nehtů. „Nejdřív to nevypadalo tak špatně. Byl milej. Dokud…“
„Zezačátku milej, dokud se z něj nestal kretén?“ Zamumlal Tom. Bill vedle něj zakopl a Tom ho zachytil a objal ho kolem pasu.
Bill se více než šíleně zachichotal. „Jo, já… jo. Jako ty, ale víc opilej. Chci říct. Já jsem opilej! Jako ty, ale obráceně.“ Zavěsil se Tomovi kolem ramene a horce mu dýchal do ucha, zatímco poplácával jeho kapsy, aby našel kartu od kajuty.
„Rozhodně jsi opilej,“ souhlasil Tom. Snažil se sám sobě připomenout, že právě teď by si jejich blízkost neměl vykládat jako něco sexuálního, ale jeho tělo s tím nesouhlasilo. Bill byl v jeho klíně ještě to ráno a pohltil jeho penis hluboko do sebe, když je dohoupal až k jejich společnému vyvrcholení.
„Tommy,“ zamumlal Bill, strčil ruku do kapsy jeho vlhkých plavek a zašmátral v ní.
„H-hej,“ protestoval Tom a chytil Billovu dotěrnou ruku za zápěstí, když se dotkla jeho vzrušeného klínu.
„Co?“ Zachichotal se Bill, vší silou se opřel o jeho rameno a vytáhl kartu od kajuty. „Tady je.“
„Oh,“ vydechl Tom a zrudl. Strčil kartu do čtečky a otočil klikou, čímž je bezpečně dostal do pokoje. Když se otočil, aby zamkl dveře, zezadu se kolem něj obtočily ruce a k jeho zádům se přitiskla Billova lehká váha. Bill byl napůl tvrdý a otíral se o Tomův zadek. „Hej, Bille, počkej… počkej, přestaň. Tohle dělat nebudeme,“ otočil se v Billově náručí.
„Ne?“ Zeptal se Bill tragicky a jeho krásná zarudlá tvář se stáhla do smutných vrásek.
„Ne, když jsi opilej,“ řekl Tom a sevřel Billovu tvář v dlaních.
„Ale já jsem tak připravenej,“ utrousil Bill, otočil obličej na stranu a políbil jednu Tomovu dlaň.
„Ale říkal jsi, že nechceš, když jsi byl střízlivej, takže… promiň, ale počkám, až mi řekneš, že mě chceš, až budeš zase střízlivej.“
Bill po něm skočil a přitlačil Toma zpátky ke dveřím, až do nich narazil a protestně zachrčel. Bill mu omotal ruce kolem krku a přitiskl ústa k Tomovu uchu a zamumlal: „Tommy… ty mě opravdu miluješ?“
„No jo, miluju tě,“ zamumlal Tom. Obličejem mu projela vlna horka jako jasný důkaz toho, že je určitě celý rudý. „Proč mi to nevěříš?“
„Protože nikdo jinej mě nikdy nemiloval,“ řekl Bill věcně a naklonil se dozadu, aby Tomovi umožnil pohled na přivřené, lesknoucí se oči a plná ústa. Krátce si skousl spodní ret mezi zuby a dal hlavu na stranu. „Protože za celou tu dobu se v mým životě nenašel nikdo, kdo by si myslel, že jsem dobrej na něco jinýho než na sex,“ zavřel oči a začal se odtahovat.
„Pojď sem,“ zašeptal Tom. Přitiskl si Billa k hrudi a políbil ho na vlhký krk, stále ještě zpola pokrytý rozcuchanými vlasy. Začal z Billova těla stahovat froté župan. „Oblíkneme tě do něčeho suchýho, okay? Pořád jsi celej vlhkej.“
Bill důvěřivě přikývl a nechal Toma, aby mu župan stáhl přes hubená ramena. Sám ze sebe shodil plavky a zůstal stát úplně nahý.
„Nechceš se umýt od chlóru?“ Zeptal se ho Tom, lehce se od Billa odvrátil a přál si, aby se mu nepostavil. Nejdřív museli vyřešit pár věcí a Bill byl stále promočený. Nicméně pohled na jeho nahé, hladké tělo vyvolával lákavé představy a Tomův penis nesvazovala touha být galantní.
„Tak jo,“ řekl Bill a motal se, když klopýtal ke koupelně. „Jejda! Ta loď se strašně houpe!“
„No ani moc ne,“ nesouhlasil Tom a marně se snažil potlačit úsměv. „Zvládneš to tam?“
„Mohl bych uklouznout a rozbít si hlavu,“ řekl Bill a hodil přes rameno velmi vyzývavý pohled. „Tommy… přijdeš mi umýt záda?“ Zachichotal se a zmizel v koupelně, načež se ozval zvuk tekoucí vody.
„Kurva,“ zasténal Tom, pak si stáhl plavky a zadíval se na svůj penis, který mu tvrdl na důkaz nadějného zájmu. „Dneska nic nedostaneš, ani na to nemysli.“
Sprcha byla teplá a vlhká, a když se k němu Tom připojil, Bill byl kluzký jako lachtan, mokrý a kluzký od mýdla. Neustále si opakoval, že je tu z čistě nevinného důvodu a to, aby Bill nespadl a nezranil se. Když Bill Toma zepředu mydlil a říkal mu „žádná zábava“, i když jeho ruce neustále bloudily do nebezpečných míst, hrozně se chichotal.
„Tohle si nějak moc užíváš,“ řekl nakonec Tom, držel Billovy ruce od svého těla a sáhl po malé lahvičce se šamponem, aby ho vetřel do Billových černých vlasů. Krátce ho napadlo, jestli by měl Bill stejný koberec jako on, kdyby nebyl depilovaný, pak nad tím rychle zavrtěl hlavou.
„Tvoje vlasy,“ posteskl si Bill a prohrábl Tomovi krátké špinavě blond vlasy namydlenýma rukama. Vypadal, jako by se měl rozplakat. „Tvoje ubohé vlasy, jsou úplně pryč. Jsi takový hlupák, Tome.“
„Možná jsem jen hlupák bez tebe,“ nadhodil Tom. „Takže bys mě neměl opouštět.“
Bill zavrtěl hlavou, i když nebylo jasné, s čím z toho nesouhlasí.
Když se osprchovali, Tom schoval svou obnovenou erekci do ručníku, který si omotal kolem boků. Oblékl Billa do jednoho z vlastních upnutějších černých tílek a černošedých kostkovaných boxerek, usadil ho na pohovku s lahví vody a vrátil se k němu také úplně oblečený. Zkoumavě si prohrábl rukou krátké vlasy, které už byly z větší části suché. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy měl takhle krátké vlasy – to muselo být v dětství.
„Pojď sem,“ řekl Bill, poplácal pohovku vedle sebe a zašklebil se, když se Tom posadil na druhý konec. Bill s otráveným zavrčením přelezl pohovku a usadil se vedle něj, chytil Toma za ruku a přitiskl si ji k sobě. „Takhle je to lepší.“
„Bille,“ řekl Tom tiše a naléhavě, jelikož ho stále trápila vtíravá myšlenka. „Proč jsi řekl, že tě nikdo nikdy nemiloval?“
Bill nakrčil nos a zachmuřeně se zadíval do země. „No, moje matka mě rozhodně nechtěla. Otec mě vyhodil, když zjistil, že jsem gay, a od té doby se mnou nechce mít nic společnýho. A všichni, o který jsem kdy měl zájem, mě chtěli ošukat buď proto, že jsem hezkej, nebo proto, že jsem bohatej a slavnej.“
Tom zafuněl a přitiskl nos k Billovu krku. „Já si nemyslím, že jsi hezkej,“ řekl.
Bill zvedl hlavu a zamračil se.
„Myslím si, že jsi víc než jen hezkej,“ opravil ho Tom rychle. „Jsi tak nadpozemsky krásnej, že pro to ani neexistuje slovo. A to jsem ani nevěděl, že jsi bohatej nebo slavnej.“
Bill popotáhl, oči mu podezřele zvlhly, a přitiskl tvář do Tomova krku. „Taky tě miluju, Tommy,“ zamumlal, a pak si povzdechl tak zhluboka, že to byl skoro vzlyk.
Tom ho neustále hladil po zádech a snažil se utišit bolest, o které si nebyl jistý, že se utišit dá. „Je to v pohodě… hej, Bille, bude to dobrý,“ zkusil to. „Aspoň… aspoň to víme, ne? Musíme zůstat spolu.“
„Ale my jsme bratři!“ Vykřikl Bill a zvedl obličej z Tomova krku.
Tom si povzdechl. Zase tohle. „Bille,“ začal a snažil se znít trpělivě. „Proč tomu věříš?“
„Ehm, protože je to pravda?“ Odvážil se Bill a znělo to, jako by si myslel, že je Tom blázen, když tomu odmítá věřit.
„Myslím, že kdybych měl dvojče, kterýho se moje vlastní matka při porodu vzdala, tak by mi to řekla.“ Tom pevněji objal Billa kolem ramen a snažil se ignorovat ten dotěrný hlásek vzadu v hlavě, který mu našeptával, že možná ne. Možná ne, a proto se tolik omlouvala. Omlouvala se za něco, co mu před smrtí ani nedokázala říct.
Teď už se to nikdy nedozví.
„Já… je mi to líto,“ řekl Bill a znělo to zaraženě, ale přesto pokračoval. „Co když to ale nedokázala, Tome? Chci říct, kdyby to před tebou tak dlouho tajila… kdyby si myslela, že… že už mě nikdy neuvidíš…“
„Ne, řekla by mi to,“ trval na svém Tom.
Bill si povzdechl do jeho krku. „Jak se jmenovala za svobodna, Tome?“
„Nepamatuju si jiný příjmení než Trümperová,“ odpověděl Tom. „Ani jsem nevěděl, že nejsem Gordonův vlastní syn, dokud mi nebylo třináct… tak dlouho čekali, než mi to řekli.“
Bill pohladil Toma po paži. „Tak to mohli počkat, až ti o mně řeknou…“
„Ne,“ přerušil ho Tom. „Protože to není pravda, Bille.“
„Tome, vypadáme stejně,“ řekl Bill a neustále konejšivě přejížděl rukou po Tomově paži. „Vypadáme jako dvojčata. Jsme stejně staří… máme narozeniny ve stejný den… a moje teta přiznala, že mám dvojče, že matka, kterou jsem nikdy nepoznal, si vzala moje starší dvojče s sebou, když se s mým otcem rozešli. A jmenuje se Tomas.“
„To není…“ zarazil se Tom. Tváří v tvář Billovu naléhání bylo čím dál těžší nevěřit. „To všechno může být náhoda. Pokud nemáš nějaký důkaz, třeba rodný list nebo tak něco.“
Bill zavrtěl hlavou a vtiskl Tomovi na klíční kost malý, téměř neexistující polibek.
„Proč to děláš?“ Zeptal se Tom zoufale.
„Protože se s tím musíme vyrovnat,“ řekl Bill a políbil Toma na krk, jen lehce otřel svoje rty. „Vyrovnat se s tím a jít dál.“
Ve způsobu, jakým to Bill řekl, byla cítit konečná platnost a Tomovi z toho přeběhl mráz po zádech. „Na tenhle rozhovor nejsem dost opilej,“ řekl, ale dál držel Billa kolem pasu.
Bill zavrtěl hlavou, až Toma na kůži polechtaly jeho vlhké vlasy. Tomovo triko na spaní bylo volné a s hlubokým výstřihem a Bill měl přístup k příliš velké části kůže. „Já taky ne,“ rozhodl se. „Co jsi udělal s mým rumem? S tou lahví, co jsem tu nechal?“
„Je v minibaru,“ řekl Tom. „Strčil jsem ji tam, já nevím, pro případ nouze.“
„Mám osobní krizi,“ zašeptal Bill a vyprostil se z Tomova sevření.
Než se dostal příliš daleko, Tom se natáhl a prsty obkroužil Billovo úzké zápěstí. „Ale nemůžeš beze mě být, že ne?“
Bill se mu podíval do tváře. Věnoval mu dlouhý, vážný pohled, pak zavřel oči a polkl. Jeho ohryzek se pohnul nahoru a dolů. „Je to tak, jak jsi říkal, Tommy. Pro mě už je pozdě,“ řekl smutně, pak se otočil a odpotácel se k minibaru.
Tom zavrtěl hlavou, a ten prvotní pohyb ho divoce poslal na stranu, jak se snažil vyrovnat tíhu vlasů, které už tam nebyly. Díval se, jak jim Bill míchá rum s colou; snažil se nezírat na Billův kulatý zadek v jeho nejmenších boxerkách – které mu stejně klouzaly po bocích – a stejně zíral. Když se Bill vrátil, svalil se přímo na místo, které opustil, opět položil teplou ruku na jeho stehno a přitulil se k němu.
Bill zvedl sklenici. „Připijme si,“ naléhal.
Tom zvedl tu svou. „Na co?“ Zajímal se.
Bill se uvelebil blíž pod jeho paží a přitulil se k Tomovu rameni. „Na nás,“ odpověděl a důrazně cinkl svou sklenicí o Tomovu, až skoro tmavou tekutinu vylil přes okraj. „Ať se děje, co se děje.“
„Dobře,“ řekl Tom. Vtiskl Billovi polibek do vlasů a pak se napil.
Dlouhé chvíle mlčky usrkávali ze svých nápojů, dokud nebyly obě sklenice téměř prázdné. Byli unavení, pomyslel si Tom, z toho neustálého dohadování, které nikam nevedlo. V hloubi duše měl Tom strach. Děsil se i jen pootevřít dveře možnosti, že by mohl mít Bill pravdu, protože co by to pro ně dva znamenalo?
Takže to nemohla být pravda.
„Chceš se mnou být, Bille?“ Zeptal se Tom, když už hořkost alkoholu zmizela a jejich vzrušený dech se zklidnil do příjemného rytmu.
Bill se pod jeho paží zavrtěl. „Víš, že chci,“ řekl.
„Ne,“ řekl Tom. „Vím jen, že jsi mi říkal, že nemůžeme. Vím, že jsi říkal, že se ode mě nemůžeš držet dál. Ale nikdy jsi… nikdy jsi neřekl, co chceš.“
Bill odložil svoji skleničku na druhý polštář a zavrtěl se v Tomově náručí. Náhle byl jeho klín plný Billa, s divokýma očima a záměrem, s agresivně obnaženou tváří. Objal Toma kolem ramen a krku a sevřel mu zátylek tak pevně, až to bolelo, víc než dost na to, aby si získal jeho plnou pozornost. „Chci s tebou být, Tome,“ řekl přímo, jeho jantarově hnědé oči byly tak upřímné, natolik vážné, že Tom pochyboval, zda je Bill vlastně opilý, nebo ne. „Chci s tebou být tak moc, až mě to děsí. Mám pocit, že to musí být příliš brzo; že tě přece nemůžu tak moc milovat, protože se neznáme dlouho. Je toho tolik, že to není… není to možný, a jestli je to… jestli je pravda, že jsme…“ odmlčel se a jeho tvář se stáhla úzkostí.
Tom k sobě Billa instinktivně přitiskl. „Ne… ne, prosím,“ prosil a z Billa bolest tak jasně sálala, jako by byla jeho vlastní. „Pojď sem. Pojď sem, je to dobrý, jsme spolu.“
Bill hlasitě popotáhl do jeho krku, a pak se odtáhl, až byli opět tváří v tvář. „Je to skutečný?“ Zeptal se překvapeně. Natáhl ruku a dotkl se Tomových rtů.
Tom na Billa nakrčil nos. „Věříš v Boha, Bille?“
Bill na něj zamrkal, pak se posunul v jeho klíně, sebral z opěradla pohovky prázdnou skleničku a nejistě se postavil na nohy. „Rozhodně… rozhodně ne dost opilý na filozofii,“ řekl. „Hned jsem zpátky.“
„Bille…“ zaprotestoval Tom, ale ten už klopýtal zpátky k minibaru a za chvíli se vrátil s osvěžujícími drinky.
„Okay,“ řekl Bill, sedl si Tomovi do klína a podal mu jednu ze sklenic. „Myslím, že tahle je tvoje. Je mi to jedno. Jestli něco mám, tak ty taky.“
Tom souhlasně zabručel a naklonil svou sklenici k Billově, když ji i on zvedl. „Na to, že zůstaneme spolu?“ Navrhl.
Bill to přijal, a poté, co vypil půlku sklenice rumu s colou, se zatvářil zamyšleně. „Věřím ve vyšší moc,“ řekl nakonec. „Ne v Boha v podobě starýho chlápka s dlouhým plnovousem, který na každého shora shlíží a neustále nám hrozí prstem, když děláme něco, co považuje za nemravný,“ odfrknul si.
„Nevěřím v organizovaný náboženství,“ řekl Tom tiše. Nevzpomínal si, že by někdy vstoupil do kostela, a dokonce i v posledních letech Simone odmítala nabídky věřících členů její respitní péče, aby se u ní zastavil kněz. Náboženství mu nikdy nic nepřineslo, a pokud mohl soudit, lidem spíš uškodilo, než pomohlo.
Bill přikývl. „Jo,“ řekl. „Přesně. Jestli existuje Bůh, tak tam nahoře nevede nebeskou sčítací knihu, jestli tvoje chyby převažujou nad tvými ctnostmi a jestli bys měl být za svoje no ty… um… však víš, uvrženej do věčnýho vězení.“
„Hříchy,“ doplnil ho Tom. Jeho oči se zastavily na Billových plných rtech a očích s těžkými víčky; chtěl se k němu naklonit a políbit ho, ale byl si jistý, že to musí být příliš brzy. Možná, že když Bill řekl, že ho miluje a že s ním chce zůstat, už to nemyslel romanticky nebo sexuálně. Co když to byla ta podmínka?
Živě se mu vybavila Billova slova ze včerejšího večera. Budeš mě pořád milovat, když spolu nebudeme mít sex?
Tomovi se sevřela hruď. Snažil se myslet na Billa prostě jako na přítele, bratrsky blízkého jako Georg. Dráždit ho důvěrně známým způsobem, ale už ho nikdy neobjímat, nehladit, nelíbat s jazykem. Musel zavřít oči, jak moc ho to bolelo.
Přesto, pokud to bylo to, co Bill chtěl…
S palčivou bolestí, ostřejší než vědomí, že Billa miluje, si uvědomil, že udělá všechno, co chce, bez ohledu na své vlastní touhy. V tom oslepujícím okamžiku se vzdal představy samostatného já; byl zcela Billův. Nezáleželo na tom, co dalšího mezi nimi bylo. Byl by tím, čím by Bill potřeboval, aby byl.
„Tome?“ Oslovil ho Bill, aby se mu podíval do očí, a přitom se opatrně napil ze svého nápoje.
„Takže ty věříš ve vyšší moc,“ řekl Tom a rozhodl se, že to ještě jednou zkusí. „Proč by nás spojovala, kdybychom nemohli… kdybychom nemohli být takhle spolu?“
„Byla by to konečná pomsta za můj narcismus,“ řekl Bill a opřel si hlavu o Tomovo rameno. Rozhoupal tekutinu ve své sklenici a povzdechl si. „Protože jsem nikdy nebyl pro nikoho dost dobrej… tak jsem se rozhodl, že ani pro mě není nikdo dost dobrej. Asi si to zasloužím.“
„Neříkej to,“ řekl Tom najednou. „Tohle neříkej. Já si myslím, že jsi dokonalej.“
„To bys nejspíš měl,“ zamumlal Bill tajemně. Znovu se posunul, pohlédl na Toma a přitiskl jejich tváře k sobě. Přes Tomova ústa přelétl teplý závan jejich alkoholem nasáklých dechů. Odložil svůj drink stranou.
Tom se zašklebil, ale chytil Billa za zátylek, když se přiblížil. Políbili se. Byl to ten nejjemnější dotyk jejich rtů, ale ten pocit projel Tomem jako žhavý střípek rozkoše. Pronikl mu hrudí a přenesl se do nižších partií. Žaludek se mu příjemně zkroutil, když se Bill zavrtěl na jeho klíně. Jeho tmavé vlasy uzavíraly svět kolem nich, když v dlaních držel Tomovu tvář a líbal ho.
Jejich ústa se setkávala s pomalou naléhavostí a Bill ho líbal tak pečlivě, a tak důkladně, když znovu a znovu tiskl rty na Tomovy ze všech možných úhlů. Přitiskl jejich rty k sobě a špičkou jazyka přejel po Tomově rtu, jako by se ptal na svolení. Jako by zkoušel. Jeho jazyk se třepotal na Tomových roztažených rtech a prostě tam setrvával a čekal.
Tom zasténal a hladově olízl Billovy rty, než přitiskl svůj jazyk, aby se spojil s milencovým. Bill lehce vzdychl a podvolil se, otevřel ústa a umožnil Tomovi přístup. Líbali se a jejich jazyky se setkávaly, proplétaly a hrály si. Tom si přitáhl Billa více k sobě, až se jejich hrudníky setkaly, a natáhl zkoumavou ruku, aby prohrábla vlasy na Billově spánku a palcem ho pohladil po lícní kosti.
V tomhle se k sobě více než hodili.
„Tommy,“ zašeptal Bill chraplavým hlasem a vtiskl mu na ústa další vlhký polibek.
„Promluvíme si ráno,“ navrhl Tom. Hlava mu třeštila a koule bolely. Jestli tohle mělo trvat ještě nějakou chvíli, nejspíše by Billa ohnul přes opěrku a prostě mu vyšukal mozek z hlavy. Bill byl příliš dobrý v tom, jak zničit jakékoliv odhodlání.
„Hmm, okay,“ řekl Bill, protáhl se, čímž si vyhrnul tílko.
Tom zasténal a pohladil tu hladkou, teplou kůži. Bill se na něm ochotně usadil a prohrábl mu rukou krátké vlasy.
„Chci tu spát s tebou,“ řekl Bill a položil si hlavu vedle Tomovy.
„Jako bych tě nechal odejít,“ zamumlal Tom a pevněji ho sevřel, aby dal najevo, že to myslí vážně.
Bill sáhl po své sklenici a vyprázdnil ji, pak se sladce přitiskl ústy k Tomovým, když prázdnou sklenici položil na polštář pohovky. Povzdechl si a začal Toma líbat víc, jeho rty se rozevřely a on si sedl obkročmo na jeho klín, jako by chtěl spojit jejich těla.
„Ne… ne,“ protestoval Tom a musel použít obě ruce, aby od sebe Billa držel dál. „Uvidíme, jak se budeš cítit ráno, ano?“
„Jasně,“ souhlasil Bill a sklonil hlavu, aby si Toma prohlédl zpod řas. „Protože mě miluješ.“
Tom ho pohladil po tváři a nezmohl se na víc než na přikývnutí. „Tak pojďme do postele. Spát.“ Musel odvrátit pohled, protože Bill byl příliš nádherný, tak moc, že mohl člověka svou krásou i zabít. Díky tomu Tom věděl, že to nemůže být pravda; on takovou přitažlivostí nedisponoval.
Bill přikývl a málem upadl, když se natáhl po Tomově drinku, který pár doušky také dopil a nedbale se mu přitiskl ke krku.
Tom protočil očima. „Okay, tady je další důvod, proč dneska nic nebude,“ zamumlal, zvedl Billa do náruče a houpavou chůzí se vydal k posteli. „Usnul bys mi u toho.“
„Nikdy bych u toho neusnul!“ Bill pobouřeně na Toma vyvalil oči, když ho položil do postele.
„Mm–hmm,“ zamumlal Tom nesmlouvavě a lehl si vedle Billa. Cvakl lampičkou a zhasl.
Prostěradla zašustila a ruka vklouzla do jeho.
„Nikdy tě nenechám odejít,“ řekl Tom tiše.
Nastalo ticho a tiché oddechování; houpání oceánu, které je kolébalo sem a tam. Když už to trvalo tak dlouho, že Tom skoro spal, stiskl Bill jeho ruku a řekl: „To se mi líbí.“
Tom mu šeptem odpověděl: „Mně se líbíš ty.“ Pak jednoduše upadl do říše snů.
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
