autor: fyredancer
Tichý hlas přerušil bublinu ticha, která se rozprostřela nad malým stolem pro dva. „Okay, teď mi začínáš dělat starosti.“
Tom vzhlédl od propichování tenké vrstvy bílku, která pokrývala řídký žlutý žloutek. Vytékal na čekající toasty jako pramínky tuhnoucí žluté krve a on je pozoroval jako zhypnotizovaný, ačkoli tomu sotva věnoval pozornost. „Co?“
„Vždyť ani nejíš svá vejce Benedikt,“ upřesnil Bill a postrčil k němu přes stůl hrnek s čerstvou horkou kávou.
Tom přikývl a poděkoval, obtočil prsty kolem hrnku a stáhl stisk k rukojeti, když hrozilo, že keramika opaří jeho prsty. „Myslím, že nemám až takovej hlad.“
„Odkdy?“ Vyzval ho Bill se zdviženým tmavým obočím.
Tom pokrčil rameny.
Bill si povzdechl a naklonil se přes stůl, aby se natáhl po Tomově ruce, ale s jednou rukou omotanou kolem kávy a druhou, ťukající vidličkou o talíř potřísněný žloutkem, neměl ani jednu volnou. Billovo obočí se stáhlo do zamračeného výrazu a rozhořčeně si odfrkl, ale obrátil pozornost k tomu, aby do sebe nasoukal vlastní snídani.
„Jestli nechceš vajíčka, dej si něco jinýho,“ řekl Bill s plnou pusou toastu a vajec.
Tom zvažoval další možnosti a zašklebil se. Vzal si také klobásu a bramboráčky, které odsunul stranou. Už při pohledu na ně se mu zvedal žaludek. Brzy, už za několik dní, se vrátí ke svému pravidelnému režimu, ke své typické snídani, kterou tvořila káva a toasty. Měl by začít odvykat od bohatších životních požitků už teď.
Billova noha se dotkla jeho a Tom ji stáhl. „Co chceš dneska dělat?“ Zeptal se Bill, a pak se na Toma pozorně zadíval. „Chceš… chceš dnešek vůbec strávit se mnou?“
Tom zvedl hlavu. „Cože? Jo. Proč se na to ptáš?“
„Vypadá to, že…“ zaváhal Bill a zavrtěl hlavou. „To je jedno. Dneska nejsou žádný výlety, víš?“
„Já vím,“ opáčil Tom vyrovnaně.
Bill ho obdařil malým, potutelným úsměvem. „Jen jsem si chtěl ověřit, jestli jsi mě poslouchal.“
„Vždycky tě poslouchám,“ řekl mu Tom a šťouchl Billa nohou pod stolem.
Billův úsměv se vrátil, jasnější než svítání, které Tom pozoroval zamlženýma očima z verandy. „Měli bychom vyrazit co nejdřív, jestli chceš jít na pláž.“ Tom přikývl, zafuněl nosem a snažil se rozptýlit napětí, které se mu svíjelo v útrobách. Není divu, že neměl náladu na jídlo. Bill ho chvíli pozoroval, mezi obočím se mu objevila slabá vráska, pak lehce zavrtěl hlavou a obrátil pozornost ke zbytku snídaně. Vedle okna se podél lodi rozprostíral písečný půlměsíc zálivu, který byl lemován zelení. Voda byla světle modrá a tyrkysová, jakou většina lidí běžně zná jen v televizi nebo v prázdninových brožurách. Naposledy viděl takovou barvu naživo na Havaji. Toho rána, když loď zpomalila a zakotvila vedle malého zálivu, byl vzhůru. Poté, co tam seděl snad celé hodiny, se k němu na verandu připojil Bill, který se tam potuloval jen v boxerkách. Když zjistil, že Tom tak úplně nereaguje, políbil ho a pohladil po hlavě a oznámil mu, že se jde osprchovat a že se za půl hodiny sejdou na palubě Lido na snídani.
Byl to jejich poslední celý den na plavbě. Tom věděl, že by si ho měl užívat, a každou vzácnou chvilku, kterou měl Billa jen pro sebe, ale představa, že jsou dvojčata, se v něm utvrdila natolik, že zpochybňoval každý náhodný dotek, a dokonce i to, jak se jejich oči setkaly. Nechoval se k Billovi jako k bratrovi a ani to nechtěl.
A přesto, pokud byli…
„Měli bychom si jít zaplavat,“ řekl mu Bill a vpadl tak do Tomových teskně kroužících myšlenek.
Tom se probral a odložil kávu. „Ale tvoje tetování,“ namítl. „Voda není moc dobrej nápad, natož slaná voda.“
„Vířivku jsem zvládl bez problémů. Fajn, tak vlezeme jen tak hluboko, abychom se mohli ocáknout,“ navrhl Bill. „Prsty v písku a vítr ve vlasech…“
„I pro ty z nás, kteří nemaj moc vlasů,“ vložil se do toho Tom, a konečně se začal usmívat.
„Přesně tak,“ přikývl Bill. „Půjdeš se mnou do vody, viď, Tommy? Posledně jsem se moc daleko nedostal.“
„Jen tak daleko, abys mohl říct, že jsi tam byl,“ řekl Tom a natáhl se, aby Billovi prohrábl vlasy.
Bill otočil tvář proti Tomovým prstům, usmál se a Tom se skrytým povzdechem ruku stáhl. Byly tu i jiné požitky, kterým si bohužel bude muset odvyknout.
„Tome,“ začal Bill a znovu se zamračil.
„Radši bychom měli jít,“ přerušil Tom vše, co se jeho milenec chystal říct. „Nechceš moc dlouho čekat ve frontě, ne?“
„No jasně!“ Vykřikl Bill a vyskočil od stolu. Chybělo málo, aby převrhl sklenici, a Tom se nad jeho nadšením mohl jen ušklíbnout, když odhodil ubrousek na talíř. Když odcházeli od snídaňového stolu, Bill se natáhl po jeho ruce, ale Tomova ruka zůstala ochable viset, takže z ní jeho vyklouzla. Bill po něm hodil nechápavý pohled, skoro až naštvaný, a pak ho chytil za ruku pevněji. Tom si v duchu povzdechl a vzdal se této konkrétní představy. Bratři se přece drží za ruce, ne? To by mělo být v pořádku.
„Dáme si dneska večeři opět v jídelně?“
Tom zavrtěl hlavou. „Chtěl bys se mnou opět pojíst v Pinnacle? Minule jsem to podělal.“
Bill se na něj podíval a na plných rtech mu hrál úsměv. „Další rande, Tommy?“
„No,“ řekl Tom a třel si zátylek. „Aspoň povečeřet.“
„Dneska budeš mít určitě štěstí,“ řekl mu Bill se smíchem. „Nemyslím si, že by se ti podařilo to znovu tak podělat.“
„No, myslím, že bys byl překvapenej,“ zamumlal Tom.
Bill po něm vrhl nechápavý pohled, ale netlačil na něj.
Výtahy byly zaplněné lidmi čekajícími na taxíky, takže se na třetí palubu vydali dolů po schodech a připojili se k obrovské frontě, která zaplnila schodiště a vedla k lávce. Zdálo se, že se celá loď připojila k východu z lodi na poslední zastávku, a Tom si byl jistý, že půlměsíc písku, který viděl z okna, bude plný lidí. Bill si vzal tašku přes rameno a hodil do ní opalovací krém, stejně jako sluneční brýle a fotoaparát, a měl v ní Tomovu i svou vlastní kartu od kajuty spolu s dalšími věcmi. Tom si vzpomněl, že ho v jednu chvíli viděl, jak sahá po lesku na rty, a věděl, že toho musí být víc; bylo to jako bezedný pytel s kouzly.
„Mluv se mnou, Tome,“ řekl Bill po chvíli a dotkl se jeho pasu.
„Co chceš, abych ti řekl?“ Zeptal se Tom překvapeně. Věděl, že je v bezpečí před jakýmkoli důvěrnějším rozhovorem, protože schodiště plné lidí bylo jen stěží místem, kde by bylo vhodné probrat jejich vztah.
Ať už milenecký, nebo bratrský.
Tom se chtěl odvrátit, ale nedokázal se ubránit pohledu na Billa. Jeho pozornost upoutalo každé sebemenší gesto, od Billova odhrnování zatoulaných vlasů z obličeje až po rychlé olíznutí jazykem po linii jeho spodního rtu. Bill zachytil jeho pohled a usmál se na něj, jeho jantarově hnědé oči byly poněkud zmatené, ale hlavně měkké a plné radosti.
„Vyprávěj mi o New Yorku,“ vyzval ho Bill. „Jakej je tam tvůj život?“
Tom pokrčil rameny. „Nic… zvláštního, řekl bych. Vlastně nic moc. Pracujem na písničkách, zkoušíme, vystupujeme v televizi…“
„Vyprávíš mi o svý práci,“ řekl Bill a tiše se zasmál. „Vyprávěj mi o svém životě, Tome.“
„Není moc, co říct,“ řekl Tom zničeně. „Nebo… možná toho není moc, co bych měl říkat, víš? Mám podkrovní byt ve městě, chodím do klubů, taky si rád pořádně zašoustám…“
„Oh, jo?“ Zeptal se Bill a v očích mu zajiskřilo.
Tom sklonil hlavu a poškrábal se na jednom uchu. „No, však víš.“ Nebyl na to zrovna pyšný a byl rád, že se ho Bill neptal na předchozí vztahy. Ačkoli ho jejich manažer pro styk s veřejností nutil, aby tu a tam veřejnosti řekl, že měl přítelkyně, zejména tu modelku, se kterou se ukázal na červeném koberci, Tom žádnou z žen, se kterými byl, nepovažoval za skutečnou přítelkyni. Jeho měřítkem vždycky bylo, jestli to byl někdo, koho by byl ochotný vzít domů a představit matce, kdyby ještě žila. Tom si odfrkl.
„Něco k smíchu?“ Zeptal se Bill.
K pláči, chtěl Tom odpovědět a hrdlo se mu sevřelo. Kdyby přivedl Billa domů, aby se seznámil se Simone, co by mu řekla? Místo aby něco řekl, zavrtěl hlavou. Nechtěl to téma znovu otevírat, ale dříve nebo později se s ním bude muset vyrovnat. Opravdu by tohle mohl dál s Billem dělat, kdyby byli dvojčata?
„Jakou nejdivnější věc jsi kdy udělal?“ Chtěl náhle vědět Bill.
Tom zalétl očima k Billovým a na okamžik se vyděsil, protože si byl jistý, že jsou jeho myšlenky dokonale čitelné.
„Ne… myslím,“ řekl Bill a zrudl. „Jako jestli jsi někdy měl trojku?“
„Takový věci jsem přenechával Georgovi,“ odpověděl Tom a sevřel Billovu ruku o něco pevněji. „Jsem teď gay, pamatuješ? Ne, já… myslím, že jsem byl v posteli s holkama dost nudnej. Bylo to jako… něco mechanickýho, něco, co jsem dělal, abych se zbavil tlaku, jako… kýchání nebo když si poškrábeš místečko, co tě svědí.“
„To zní osaměle,“ řekl Bill a svraštil obočí.
„To taky bylo,“ řekl Tom po chvíli. „Nešlo o nějaký navázání vztahu, byl to jen fyzický kontakt. A já ty holky vlastně ani nechtěl poznat, protože pustit je k sobě znamenalo ztratit část sebe, nebo tak něco.“
„Ale se mnou ne,“ řekl Bill tiše a třel palcem Tomovu ruku.
„Ne,“ souhlasil Tom. „Ne, s tebou ne.“ Proto i když věděl, že by se měl odtáhnout, držet si odstup a ukončit to nemohl.
A přesto musel.
„Unavený?“ Zeptal se ho Bill, když se řada sunula po schodech dolů a přiblížila je na dohled k trajektu, který se stavěl k lodi a obě plavidla spojovala jedna lávka. Tomovi se jen při pohledu na ni zvedal žaludek a vyhlídka, že by Billovu bezpečnost svěřil tomu křehkému prknu, ho nutila změnit plány. „Jsi tak tichý.“
„Moc jsem toho nenaspal,“ zabručel Tom.
„Tak proč jsi vstával tak brzo?“ Chtěl vědět Bill a naklonil se k němu.
Tom zavřel oči a obtočil ruku kolem Billova pasu a prozatím vdechoval jeho uklidňující vůni. „Měl jsem zlej sen.“
„Mmm, měl jsi mě vzbudit,“ řekl mu Bill, přitiskl nos na Tomův spánek, a pak mu tam vtiskl polibek. „Zahnal bych ho.“
Tom se zmohl jen na tiché zavrtění hlavou. Nastoupili na trajekt a Tom šel první, aby našel cestu. Jak se loď nakláněla ze strany na stranu, Bill se přestal držet zábradlí a odplul na opačnou stranu. Tom po něm reflexivně chňapl, přitáhl Billa k sobě, zavrávoral a narazil tak silně na zábradlí, že se mu na těle udělala pořádná modřina.
„Tommy,“ zabručel Bill a šťouchl do něj, když se usadili na svá místa. „Poradil bych si. Přece si kvůli mně nemůžeš ubližovat, když se mě snažíš ochránit.“
Možná je to jediná věc, kterou můžu udělat, pomyslel si Tom a nechal si to pro sebe.
Trajekt se stočil kolem lodi a proplul rozbouřenou vodou, takže měli před sebou jasný výhled na bílou pláž a kanál protínající skalnatější oblast. Když proplouvali mezi dvěma vysokými skalnatými stěnami, Bill se pohnul, opřel se o něj a nepřítomně pohladil Toma po stehně.
„Řekni mi něco hezkýho,“ zašeptal. „Něco o svým životě v New Yorku, co tě baví.“
„No, procházet ve tři ráno s Hogglem, kdy kolem skoro nikdo není, ale ulice jsou ještě osvětlené jako hvězdná obloha,“ řekl Tom po chvíli.
„Hoggle?“ Zeptal se Bill nechápavě.
„No jasně… můj pes,“ odpověděl Tom. Nechtěl jet na plavbu se svým psem, takže se o Hogglea během plavby starala jeho asistentka. Věděl, že německý krátkosrstý ohař bude čekat u dveří, až se vrátí domů, a nemohl se dočkat. „Doufám, že ti to nevadí…?“
„Ty jsi pojmenoval svého psa Hoggle?“ Vykřikl Bill a zatleskal.
„Ehm, jo,“ řekl Tom a byl rád, že se nemusí tvářit rozpačitě, protože Bill vypadal naprosto nadšeně. „Já… mám opravdu rád Labyrint, takže…“
„Jsem rád, že jsi řekl, že ho máš rád, což znamená, že se ti líbí,“ řekl Bill a přitiskl své koleno blíž k Tomovu. „A já miluju psy. Už dlouho jsem po nějakém toužil, ale vždycky jsem měl pocit, že na to není ten správnej čas.“ Znovu propletl jejich prsty.
Tom se podíval na jejich spojené ruce a znovu se potýkal s bolestí. Chtěl tohle a všechno, co s sebou nese být s Billem. Pokud byla pravda, že jsou dvojčata, neměl tušení, jak by mohli. Díval se z lodi, když trajekt vplouval do přístavu. Ačkoli z vysoké paluby lodi vypadala zátoka jen jako opuštěný ostrov, za přístavem bylo malé náměstíčko s obchody. Když Bill vedl Toma náměstím, fotil a pak poprosil kolemjdoucí ženu, aby je s Tomem vyfotila u fontány lemované mušlemi. „Dík,“ řekl Bill, když si vzal fotoaparát zpátky od usměvavé ženy, která je fotila. Poté, co si fotografii prohlédl, natáhl k Tomovi ruku. „Jsi v pohodě?“
„V pohodě,“ odpověděl Tom a trhl ramenem před Billovou starostlivou rukou.
„Okay…“
Když dorazili na pláž, Bill se ho zeptal, zda půjde do vody, ale Tom to odmítl, usadil se na lehátku a zastínil si oči, když se díval směrem k moři. Poté, co se Bill namazal krémem, se otočil k Tomovi zády, a tak ho Tom rychle namazal. Pohladil ho, aby mu dal najevo, že je hotovo, a pak si nechal lahvičku, aby si začal nanášet opalovací krém na vlastní odhalenou kůži. Bill se s nechápavým výrazem svalil na lehátko vedle něj. „Co se děje?“ Zeptal se, sáhl po malé tašce přes rameno a přitáhl si kolena k hrudi.
„Kéž bychom se nemuseli vracet,“ řekl Tom najednou. Kdyby mohli zůstat jen tady v téhle opuštěné zátoce, nemuseli by se nikdy trápit věcmi, jako je odloučení, veřejné mínění nebo vyhlídka na to, že jsou vlastně příbuzní. Nezáleželo by na tom, jestli jsou dvojčata, kdyby tu byli sami, bez toho, aby si někdo všiml podobnosti mezi nimi a vznesl nějaké nepříjemné otázky.
Bill naklonil hlavu na stranu. „Ale to není všechno, že?“ Hádal.
Tom se pokusil zavrtět hlavou, jednou rukou si sjel k hlavě a zjistil, že mu opět chybí dredy, a nedokázal udržet Billův pohled. „Já…“
„Ty… sis to rozmyslel?“ Zeptal se Bill a jeho tón byl tak ostrý strachem, že Tom trhl hlavou.
„Jo,“ odpověděl tichým hlasem. „Ale ne… ne to s tebou.“
Billova tvář byla skleslá a bledá, ale pomalu přikývl. „O to… že jsme dvojčata.“ Jeho hlas zněl stejně, ne-li ještě tišeji, ale Tom ho přesto slyšel.
„Nemůžu,“ začal Tom a zavřel oči, když poznal slova, která mu Bill před pár dny řekl. „Chci říct, že to prostě nevím. Vím, že ty jsi o tom přesvědčený, ale já ne. A bez jistoty…“ nedokázal to doříct.
Bill si povzdechl, vymotal dlouhé nohy a vstal. Přistoupil k Tomovi a místo aby si vedle něj sedl, zůstal stát a objal Tomovu hlavu. „Tak půjdeme na testy,“ řekl svým jemně zabarveným hlasem. „Až se vrátíme do New Yorku, můžeme si nechat udělat test DNA, ne?“
Tom na něj zamrkal. „Jsem takovej idiot,“ řekl po chvíli, chraplavě a naštvaný sám na sebe.
„Myslím, že si ten stres užíváš,“ řekl Bill rozjařeně, hladil ho po hlavě a nehty dráždil jeho vlasy vzadu na krku. Pak ho pohladil po tváři, a nakonec se posadil vedle něj. „Záleží na tom?“
Tom upřel pohled na své ruce. „Myslel jsem si, že na tom nezáleží, když jsem si byl jistej, že to není pravda,“ řekl vyhýbavě.
Bill vedle něj chvíli zůstal sedět, a pak mu řekl: „Jdu si zaplavat.“ Vstal, svlékl si tričko, odkopl sandály a odhodil triko stranou. Přistálo Tomovi na hlavě, takže zaprskal. Vyprostil se ze záhybů Billova trika a na okamžik si ho přitáhl k obličeji, zavřel oči a vdechoval vůni čerstvě vyprané látky a čistého Billa. Záleželo mu na tom příliš mnoho. Vstal, svlékl si tričko a následoval Billa do vody.
„Hej, neměl bys to tetování máchat!“ Zavolal na něj Tom a brodil se vlnami, které se vznášely po mokrém písku.
Bill se otočil, ustoupil o krok dozadu a na rtech mu zacukal nenápadný úsměv. „Tak pojď a zastav mě,“ vyzval ho.
Šplouchali se společně snad celé hodiny, dokud Bill nezamířil na pláž kvůli hladu a nadměrnému působení slané vody. Stejně to na chvíli zakempili na plážových lehátkách a Tom nasával teplo slunce nad hlavou a snažil se vychutnávat si relativní klid a mír, protože věděl, že je tu nikdo nezná. Byl to odklad popravy, ještě jeden den.
Konečně otevřel oči, když mu teplo ukradl temný stín, a očekával, že vedle sebe uvidí Billa. Místo toho se protáhl a zadíval se na mraky nad hlavou.
„Vypadá to, že bude pršet,“ zamumlal Bill a vklouzl do trička na plážovém lehátku vedle Toma. „Pojďme se najíst – je tu ta grilovačka, vzpomínáš?“
„Jasně,“ zamumlal Tom, přitáhl si tričko do klína a pohrával si s ním. Zamžoural na mraky.
Bill mezi nimi udržoval odstup, když se šourali po pláži a našli štěrkovou cestu, až to nakonec Tom už nevydržel.
Nic nebylo jisté. I když to nevypadalo jako sled náhod, ale spíš jako nevyhnutelný závěr, kterému bude muset čelit, pořád si chtěl Billa užít takhle. Byli milenci a on si ho takhle chtěl udržet co nejdéle. Když se natáhl a vzal Billa za ruku, Bill zvedl hlavu jako vyplašené zvířátko a věnoval Tomovi oslnivý úsměv, i když s nádechem smutku. S propletenými prsty se vydali ke grilu na pláži, aby se najedli. Bylo tam grilované mahi-mahi, plaintainy a spousta listové zeleniny, které se Tom vyhýbal. Byly tam hamburgery a klobásy, dva druhy bramborových lupínků a celý samostatný stůl s koláčky a sušenkami. Zaplnili své talíře a Bill se o něj opřel, vyprávěl mu sprosté vtipy a fotil okolí, pak zvedl fotoaparát, aby jim oběma nacpal obličeje do záběru. Kolem pavilonu, kde obědvali, se náhle spustily kaskády deště a Bill se rozesmál, namířil fotoaparát a blesk se znovu spustil.
Poté, co se déšť rozplynul v prachových cákancích a kapkách, které Billovi protkaly vlasy duhou, museli zamířit zpátky na trajekt.
„Škoda, že jsme nemohli zůstat dýl,“ řekl Tom, opřel se o zábradlí trajektu a pozoroval vzdalující se břeh.
„Musíme stihnout tu tvou schůzku v salonu,“ opáčil Bill a cvrnkl prsty Tomovi do ucha, pak ho rychle kajícně pohladil nehty po zátylku.
„Musíme, abych vypadal hezky,“ řekl Tom s úsměvem.
„Ale zlato, to už vypadáš,“ vydechl Bill a lehce Toma poškrábal na zátylku. „Necháš si je prodloužit?“
„Uvidíš,“ opáčil Tom, poplácal Billa po boku, a pak ho objal kolem ramen. Uvažoval o cornrows, vzhledem k jeho drsné povaze, ze které byl obviňován. Černé, aby ladily s Billovými, protože, jak Bill podotkl, v téhle barvě by se známky prodloužení krásně ztratily.
Bill se nakrčil. „Nevěříš mi natolik, aby ses zeptal na můj názor?“
„Možná tě chci překvapit,“ oponoval Tom.
„Hm,“ zabručel Bill a šťouchl ho do paže, kterou ho Tom objímal. „Možná nemám rád překvapení.“
Tom smutně zavrtěl hlavou. „Tak to si musel bejt vyloženě nadšenej, že jsi nevěděl, že přijdu,“ řekl nahlas, než stačil svá slova ovládnout.
Bill chvíli mlčel. „Jsi to nejlepší, co mě potkalo, Tome. Ať už je to jakkoliv. Dobře?“
Tom se pomalu nadechl. Místo aby něco řekl, sevřel Billa pevněji.
Jakmile se vrátili na loď, Tom si myslel, že si každý půjde po svém. Chtěl zamířil na schůzku, ale Bill se rozhodl, že se k němu připojí a na poslední chvíli si objednal masáž, než bude Tom hotový. Konzultace s kadeřnicí netrvala dlouho – souhlasila se vším od barvení na černo přes zaplétání copánků až po prodloužení.
„Prodlužujeme pouze pomocí akrylu,“ řekla mu kadeřnice a držela v ruce tenký černý cop. „Jsem ale moc ráda, že jste si vybral černou, jelikož je pak snadnější to sladit.“
Tom se na ni přes zrcadlo usmál a ona na okamžik vypadala rozrušeně, než pokračovala.
Celý proces trval hodiny, až Tom napůl podřimoval v křesle, když na pokožce hlavy cítil jemné tahání, zatímco mu tam kadeřnice pletla cik-cak vzory. Dokončila připevňování konců nástavců, pak sundala plášť na stříhání vlasů a poplácala ho po rameni, aby upoutala jeho pozornost.
„Co myslíte?“ Vyzvala ho a podržela mu zrcátko, aby viděl, jak to vypadá vzadu.
Tom měl pocit, že vypadá tvrdě, dokonce naštvaně, když se podíval na svůj vlastní výmluvný obličej. Jak se tak díval, sval v jeho čelisti se zatnul. Spletené vlasy i chybějící kšiltovka kladly důraz na jeho linie obličeje. Jistě, podobnost tu byla, ale…
Nemyslel si, že se Billovi podobá až tak moc.
„Je to skvělý,“ řekl, zvedl ruku k úzkým pěšinkám na pokožce hlavy a přejel rukou po struktuře copánků. „Odvedla jste skvělou práci.“
Rozzářila se.
Venku na něj Bill čekal v jednom z lázeňských křesel a listoval časopisem. Vyskočil ze svého místa a rozzářily se mu oči, když se k němu Tom přiblížil.
„Tak co?“ Pobídl ho Tom a jednou rukou si rozpačitě třel copánky.
„Udělal jsi to! Šel jsi do těch copánků!“ Zajásal Bill a zatleskal rukama. „Vypadáš báječně, Tome.“
„Jsem rád, že si to myslíš,“ řekl Tom a sklopil oči. Nedokázal se smířit s tím, co viděl v zrcadle, se svým vlastním sebeobrazem. „Hele, nečekal jsem, že na mě budeš čekat – myslel jsem, že už budeš ve své kajutě.“
„Udělal jsi rezervaci?“ Zeptal se Bill najednou.
„Oh,“ vydechl Tom a zašklebil se. „Do prdele… vsadím se, že už bude všechno obsazený, co?“
„Můžeme se najíst v jídelně…“ navrhl Bill.
„Tak se tam aspoň stavíme a okoukneme to,“ řekl Tom a přejel si znovu rukou po hlavě. Znovu se nad svým účesem zamyslel. Čas od času bylo těžké, aby ho někdo bral vážně, a Tom věděl, že to bylo kvůli tomu, jak se prezentoval. V hudební branži byl neokázalý vzhled nejen přijatelný, ale často i výhodou. V takzvaném skutečném světě se lidé dívali na někoho, kdo se obléká jako grázl, pochybovačně, bez ohledu na to, jak bohatý byl. Vrchní si ho určitě hned ten první večer, kdy se objevil v jídelně, pořádně skepticky prohlédl.
Restaurace Gril Pinnacle byla plná, ale když vrchnímu podstrčil stovku, náhle se objevila zrušená rezervace. I tak se jim podařilo získat rezervaci až na poslední volné místo v půl desáté. Bill Toma pobídl, aby to přijal, a zamumlal, že by si mohli dát svačinu v restauraci na palubě Lido, která byla otevřená v podstatě denně od šesti do půl jedenácté.
„Nebo pokojová služba,“ navrhl Tom.
„Hmm, to je fakt,“ řekl Bill a obrátil na něj žhavý pohled.
Ten pohled přiměl Toma natáhnout ruku a zatahat se za cop. Byl rozpolcený – jedna jeho část chtěla další sex odložit, dokud si nebudou jistí, ale ten zbytek, ta dychtivá většina se dožadovala, aby měl Billa znovu v jakékoli poloze a na jakémkoli místě. Něco z toho boje se muselo projevit na Tomově tváři, protože Bill pustil jeho ruku, lehce zavrtěl hlavou a vydal se chodbou pryč směrem k obrovskému točitému skleněnému schodišti.
„Bille,“ řekl Tom, naposledy poděkoval vrchnímu, a pak se rozběhl za svým milencem. „Bille, počkej!“
„Věděl jsem, že se to stane,“ zasyčel Bill a zrychlil krok. Tom natáhl nohy, aby ho dohnal, a jednou rukou ho chytil za hubené zápěstí. Bill se mu pokusil vytrhnout, pak si to zjevně rozmyslel a zastavil se, aby se na něj podíval. „Přesně z tohohle jsem měl strach, Tome. Bál jsem se, že se s tím nevyrovnáš…“
„Můžeme si o tom promluvit někde jinde?“ Zeptal se Tom klidně.
Bill se na něj chvíli vyrovnaně díval, a pak s kývnutím sklopil bradu. Pevně si ovinul ruce kolem těla a dal se znovu do pohybu. „Moje kajuta nebo tvoje?“
Jako obvykle skončili v té Tomově, protože po tolika dnech společného soužití se zdálo, že je to spíše jejich společná kajuta než apartmá pro jednoho, v němž se Tom ubytoval na začátku cesty. Bylo to možná trochu zvláštní, protože v žádném z koutů apartmá se nenacházel jediný Billův předmět, a přesto Tom Billa všude viděl.
„Trápí tě to, že?“ Začal Bill rovnou, když se otočil na patě a postavil se k Tomovi čelem.
Tom si v rychlém nervózním gestu prohrábl rukou konce copánků a vzpomněl si, co mu Bill řekl teprve předevčírem – že ho chtěl za něco tahat. Při sexu, dodal Tom, a jeho žaludek provedl nepříjemné salto.
„Nemělo by?“ Opáčil Tom.
„Já… no… ale…“ začal Bill rozhořčeně prskat. Potřásl hlavou a zdálo se, že se snaží vzpamatovat. „Toho… toho jsem se bál. Bál jsem se, že se s tím nevyrovnáš…“
„A ty ses s tím vyrovnal?“ Přerušil ho Tom. „Že jsi zase sklouzl rovnou k tomu, že jsme milenci, i když se ti hlavou honila ta možnost?“
Billovy oči vzplály vztekem. „Do prdele, Tome!“ Vykřikl rovnou. „Vypořádal jsem se s tím, ani nevíš, jak mizerně mi tenkrát bylo. Když jsem tě ale znovu uviděl, rozhodl jsem se, že na tom nezáleží. Miluju tě a… a ne jako bratra.“
Tom přikyvoval, i když zatínal ruce v pěst. Nemyslel si snad před pár dny totéž? „A proto jsi souhlasil s tím, že půjdeš na ty testy DNA?“
„Kvůli tobě!“ Vykřikl Bill. „Mně je jedno, jestli jsme, nebo nejsme. Ale víš, ty… myslím, že ti musím znovu položit otázku, na kterou jsem se tě ptal posledně, a myslím, že odpověď se nejspíš nezměnila, ale záměr ano…“
„Jakou?“ Zarazil se Tom.
Bill pokrčil rameny. V očích mu jiskřily jantarově hnědé ohníčky. „Přestal bys se mnou spát, kdybych ti mohl nějak dokázat, že jsme dvojčata?“
Tom se rychle nadechl. Věděl, že ze všech otázek na světě, měl čekat právě tuhle. „Já…“ odvrátil pohled. Bylo tu to, co by měl odpovědět, a to, co chtěl odpovědět, a pak tu byla odpověď, kterou by řekl, kdyby se ukázalo, že je to pravda.
„To je fakt skvělý, Tome,“ řekl Bill a zněl rozrušeně. A co hůř, poraženě. „Jdu pryč.“
„Ne, počkej,“ vykřikl Tom a chňapl po Billově paži, když se kolem něj začal prodíral vysoký a štíhlý muž.
Bill se otočil, jako by chtěl Toma praštit, a oči se mu leskly. Tom ho držel na místě a byl si jistý, že kdyby dostal pravým hákem do obličeje, zasloužil by si to, ale Bill místo toho stál a jen si ho prohlížel. Přejížděl po něm očima, jako by si chtěl zapamatovat každou jeho část.
„Počkej,“ zopakoval Tom. „Já nevím. Je v pohodě, že nevím?“
Bill si odfrkl. „Možná,“ řekl nejistě. „Když na to přijdeme společně?“
Tom přikývl a přitáhl si Billa do náruče. Ten se bez odporu nechal, hladil Toma po zádech a chytil ho za ramena.
„Doufal jsem, že jsem tím vším neprošel jen proto, abys mě odmítl,“ zašeptal Bill do jeho krku.
„Neodmítnu tě,“ ujistil ho Tom okamžitě. „Já jen… že si musíme vyjasnit pár věcí, dobře?“ Přál si, aby Bill nikdy nevolal své tetě. Rozhodně si přál, aby na plavbě neudělali tu věc s narozeninovým dortem, zvlášť když mu bylo třicet.
Přesto už mu vůbec nevadilo, že ho Andreas objednal na tu plavbu.
Bill tiše přikývl a objal ho.
„Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ vrátil Tom Billovi slova a přitiskl si ho k tělu. „Okay? Jsi jako… kurva, jsi jako dárek k mým třicátinám, kterej mi byl poslanej, abych se zase vrátil na správnou cestu.“
Bill si ztěžka povzdechl. „Jen proto, aby tě to zase vykolejilo?“ zeptal se smutně.
„Absolutně ne,“ řekl Tom a chytil Billa za ruce. Odtáhl se, aby se mu mohl podívat do tváře, a zkoumal Billovy upřímné, trochu podezřele vlhké hnědé oči. „Ne, miluju tě a jsem s tebou rád, ale prostě… nedospěl jsem do stejnýho bodu jako ty, jasný?“
„Přijetí?“ Odvážil se to Bill pojmenovat.
Tom přikývl, i když si nebyl úplně jistý, jestli je to ono. Pořád si nebyl jistý, jestli dojde ke stejnému závěru jako Bill, zvlášť až zjistí výsledky testů. A taky musel vymyslet způsob, jak ten test udělat, aby byl diskrétní a naprosto, stoprocentně důvěrný.
„Takže… znamená to, že žádný sex?“ Zeptal se ho Bill a znělo to sklesle.
Tom se zasmál.
Bill zasyčel a pokusil se mu vyškubnout z náruče, udeřil ho do ramene, a pak rychlým uklidňujícím pohybem přejel dlaní po svalu, jako by se okamžitě omlouval za jakoukoli bolest, kterou mu způsobil. „Nechápu, co je na tom k smíchu!“
„Máš pravdu, nic… vážně to není vtipný, ale věděl jsem, že dřív nebo později dojde na sex,“ odpověděl Tom. „Věř mi, taky jsem o tom přemýšlel.“
„Oh?“ Bill na něj pozvedl obočí. „A jaký je verdikt?“
Tom musel přerušit oční kontakt; byl příliš intenzivní. „Je to stejný jako u tebe. Dívám se na tebe a vidím Billa, svého milence. Není to… Nikdy jsem neměl žádný sourozence. Nevěděl bych, jaký to je. Jediný, co vím, je, že tě chci.“
„Tak si mě vezmi,“ řekl Bill tiše, ale naléhavě.
Tom zasténal.
„Neříkal jsi, že by to mělo být takhle jednoduchý?“ Trval Bill na svém. „Jestli se chceme a chceme být spolu…“
Tom začal vrtět hlavou a Bill chytil jeho tvář do obou dlaní. „Podívej se na mě.“
Poté, co si Tom nervózně jazykem navlhčil rty, to udělal.
„Řekni mi, že se mnou nechceš být,“ vyzval ho Bill. „Sexuálně, intimně, jako milenci. Jen do toho. Řekni to.“
„Já… já nemůžu,“ přiznal Tom po napjatém tichu, během něhož se do něj Billovy tmavé oči vpíjely.
Billova tvář se uvolnila. Věděl, co tím Tom myslel, aniž by se zeptal, a odpověď nezněla „nemůžu být tvůj milenec“. „Tak to dokaž,“ zašeptal Bill. „Vezmi mě do postele, Tome.“
A Tom to udělal.
Milovali se uprostřed bílých prostěradel, a když Tom sáhl po kondomu, Bill ho zastavil.
„Chci tě cítit,“ řekl s odhodlaným výrazem. „Opravdu tě cítit, celého.“
A protože už to udělali a Tom to chtěl taky, vklouzl do Billa bez kondomu a vtlačil do něj svou délku tak hluboko, že Bill sténal a vydával tak krásné zvuky, že Tom nemohl jinak než se hýbat hlouběji a hlouběji. Dal si Billovy na nohy přes ramena a vklouzl do něj ještě hlouběji. Srovnal jejich napjatá těla tak, aby mohl Billovy rty přikrýt svými. Hýbali svými těly v rozkoši, která narůstala a šířila se celým Tomovým tělem, ale on ji zadržoval a sledoval Billovu tvář, když poznal, že už je blízko.
Drželi se za ruce, zatímco Tom do něj přirážel a znovu a znovu spojoval jejich těla. Tady nebyl žádný boj, žádné napětí nebo stres, žádný strach z toho, co by mohlo být nebo co přijde. Byli tu jen Tom a Bill, kteří se pohybovali ve stejném tempu. Tom odhrnul vlasy z Billovy tváře, když se líbali, ani jeden z nich se nechtěl od toho druhého odloučit, a nakonec Bill vykřikl do jeho úst, když dosáhl orgasmu, a strhl Toma s sebou.
Do večeře zbývaly ještě hodiny poté, co svou rozkoš vylili mezi prostěradla. Bill se odtáhl jako první a zamumlal něco o úklidu a balení, protože museli mít připravená zavazadla na večerní vyzvednutí, a Tom se natáhl, aby ho zastavil jako předtím, a chytil ho za zápěstí.
„Musím si zabalit,“ řekl Bill, vrhl na něj zmatený pohled a zatahal ho za ruku, aby ji stáhl. „No tak, Tome, nakonec mě budeš muset nechat jít,“ usmál se na něj Bill.
To ho zasáhlo a Tom krátce zavrtěl hlavou. „Nech mě jít s tebou, ano? Budu tam a ty si klidně můžeš balit.“
Bill chvíli mlčel, pak s malým úsměvem přikývl. „Dobře, Tommy.“
„Nechci odejít,“ řekl Tom.
„Všechno jednou končí,“ odpověděl Bill a natáhl ruku, aby Toma pohladil po černých lesklých copáncích. „Ale ne ty a já, dobře?“
Tom přikývl. Zamčený v něm však byl strach, protože si tím nebyl tak jistý.
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
