autor: fyredancer
Přes zábradlí verandy se táhl kouř a Tom tupě zíral na temně modré vody přístavu. Loď byla zakotvená, a to už od chvíle, kdy se s Billem probudili, když na jejich dveře mnohem, mnohem dřív zaklepala pokojová služba. Rozhodli se strávit poslední ráno na lodi společně v ústraní a Tom dopíjel zbytek kávy, zatímco kouřil u zábradlí. Tom věděl, že jsou obrazem silného páru, když měli oba v rukách mobilní telefony a Billův notebook byl vytažený a nejistě mu balancoval na kolenou.
Tom si přiložil telefon k uchu a ponořil se do hovoru: „Počkej, počkej, slyším dobře? Udělal jsi úplnej obrat, nebo se mi to jen zdá?“
„No,“ řekl Andreas a zněl podrážděně, „prostě chci vědět, kdy mám naplánovat paparazzi focení, Tome. Mluvím tu o byznysu.“
„Chtěl jsi vědět, jak brzo to můžeš naplánovat,“ odpověděl Tom a zdůraznil časový ukazatel. „To tak nějak naznačuje, že to chceš, na rozdíl od tvýho postoje při minulým rozhovoru, kdy ses ptal, jestli jsem si jistej, že s Billem ještě budeme…“ odmlčel se a podíval se přes rameno na Billa, který přerušil ťukání jednou rukou do notebooku, aby Tomovi zamával. Bylo to trochu ironické, protože Tom se připravoval na hádku se svým manažerem, i když ho jeho vlastní vnitřní linie otázek vedla stejnou cestou jako ta, po které se vydal Andreas.
Jak dlouho ještě bude s Billem? Mohl vůbec být s Billem…?
V Andreasově případě alespoň neznal odvrácenou stranu té poslední otázky, která zněla „… pokud jsme dvojčata?“. Kdyby to věděl, nejspíš by se zbláznil, odpověděl by na Tomovu otázku jednoznačně záporně a sám by se pokusil problém nechat zmizet. Naštěstí někdo jako Bill byl příliš veřejnosti na očích, takže nemohl jen tak zmizet, a v Tomovi se hromadila zlost, když se mu někdo snažil říkat, co má dělat. Byla však škoda, že si o svém problému nemohl promluvit s Andreasem, protože jeho manažer byl první, na koho by se obrátil, aby se pokusil zjistit, kde by se dalo zařídit testování. Takže Tom musel vymyslet jinou diskrétní cestu, jak si zařídit test DNA.
„No, je velmi atraktivní,“ řekl Andreas věcně.
Tom si odfrkl. „Viděl jsi ho? ‚Velmi atraktivní‘ je zasraně slabý slovo.“ Znovu se podíval přes rameno a zjistil, že se na něj Bill upřeně dívá. Na druhém konci linky se ozvalo zakašlání a pak chvilka ticha. „Já už přece vím, že jsi ho viděl, Andreasi, byla to řečnická otázka,“ řekl Tom svému manažerovi.
„Vlastně,“ řekl Andreas, „jsem si dělal nějaký průzkum a porovnával jsem to s demografickými údaji…“
„Vyžvejkni se, víš, že mě takový kraviny nezajímaj,“ řekl Tom a odklepl poslední zbytek popela přes zábradlí verandy. Sebral ze zábradlí hrnek s kávou a zbytky kouře na jazyku zahnal polknutím hořkého nápoje.
„Je sexy,“ prohlásil Andreas otevřeně. „Opravdu, dokonale žhavej. Díval jsem se na některý jeho pořady na YouTube. V kombinaci se zkušeností, že většinu fanouškovské základny kapely tvoří mladí hormonální teenageři, dvacátníci a jejich matky, a většina z nich je pro homosexuály nebo je vůči nim neutrální, když přijdeš s tímhle chlapem v náručí…“
„Oh,“ řekl Tom, když konečně rozpoznal zvuk posledního Andreasova odporu, který ustupoval jako strom vyvrácený v lese plném dřevorubců. „Ty kokote, ještě před pár dny jsi mě žádal, abych si to rozmyslel.“
„Nemyslel jsem… tak docela,“ namítl Andreas. „Ptal jsem se, jestli si seš jistej. Celá tahle věc s randěním s mužem se musí dělat určitým způsobem, víš; jsou věci, který by se dělat neměly, něco jako chodit s nejžhavější modelkou módního světa během přehlídkových sezón, a pak ji opustit před jarními přehlídkovými moly… když jsme si dali tu práci, abychom ji s tebou dali dohromady, Tome; opravdu.“
„To vy jste mě s ní dali dohromady, já se o to neprosil!“ Vykřikl Tom rozzuřeně. Teď se mu Andreas pokoušel předhazovat jeho minulé zálety? „Nikdy jsem o ni neměl zájem, a já… já jsem se s ní vyspal, protože jsem byl ožralej a koupal se v záři po ocenění.“ Snažil se ztišit hlas, aby Bill neslyšel příliš mnoho, co by ho usvědčilo. Stále toho o sexuálním životě toho druhého z dřívějška moc nevěděli a Tom to tak chtěl raději nechat.
„Vážně? Uh,“ řekl Andreas.
„A stejně je to snůška sraček,“ řekl Tom a vrátil se k původnímu bodu svého manažera. „S Billem můžu chodit, ať už s ním budu chodit jakkoli. Neexistuje žádná příručka rockové hvězdy, jak se vyznat, a zároveň chodit s tím nejžhavějším, co kdo na téhle polokouli – možná na obou polokoulích – viděl, a i kdyby existovala, tak bych na ni sral.“
„Takže můžeme dostat co nejdřív tu paparazzi fotku?“ Zeptal se Andreas horlivě.
„Ne!“ Vykřikl Tom. „Dej nám aspoň týden, abychom se mohli nadechnout, a na to, abychom… mohli být spolu, dobře?“ Vzadu v hlavě Toma napadlo, že týden by měl být dostatečný čas na to, aby si nechal udělat test DNA. Muselo to tak být. Klidně by obětoval jakoukoliv sumu, kterou by chtěli za rychlý – ale přesný – test.
„Můžeme tu fámu vypustit?“ Chtěl Andreas vědět.
Tom si rukou přejel po čele. „Prosím, počkej týden,“ procedil mezi zuby.
„Ale no tak, o co jde?“ Naléhal Andreas. „Už jsi řekl, že s ním chceš strávit zbytek života, ne? Takže bych si myslel, že budeš chtít, abychom to vypustili.“
Tom sevřel čelist. Řekl to a stále to myslel vážně, ale jestli ten čas stráví jako bratři, nebo jako milenci, se teprve mělo rozhodnout. „Chci si s ním užít nějaký čas mimo loď, dokud ještě chvíli nemáme pracovní závazky, okay?“ Zeptal se Tom a udržel si odhodlaně optimistický tón.
Andreas chvíli mlčel. Po chvilce čekání řekl: „Víš… myslím, že tenhle kluk bude pro tebe vážně ten pravej, Trümpere.“
„Proč to říkáš?“ Zeptal se Tom nejistě.
„No, tohle je poprvý po všech těch letech, co mám pocit, že nejsi jen naštvanej. Na management, na kolegy z kapely, na rozvrh, na tisk, na vztahy s veřejností, na nešťastné asistenty produkce…“
„Jo, jo, chápu, byl jsem kretén,“ řekl Tom, ale usmíval se. „A máš pravdu. Tohle, co jsi mi zarezervoval, rozhodně nebyla skutečná dovolená, ty blbečku. Plavba pro páry z dob boomu?“
„Dopadlo to pro tebe super úžasně, měl bys mi poděkovat!“ Vystřelil Andreas zpátky.
„Děkuju,“ řekl Tom a znovu se podíval přes rameno. Bill byl zabraný do obrazovky notebooku balancujícího na kolenou a mezi tmavým obočím měl rozkošnou vrásku.
„Wow,“ zamumlal Andreas a zněl ohromeně. „Já… nečekal jsem, že to vážně uděláš.“
„No, věci se změnily,“ řekl Tom přátelsky. „Dokud budu mít zajištěnej pravidelnej přísun Billa, myslím, že se ti se mnou bude v budoucnu jednat mnohem líp.“
„To si s ním budeš muset vyřídit ty sám,“ upozornil ho Andreas a zasmál se. „Dobrý, tak jo, už tě nechám. Nezapomeň na úterý.“
Tom zjistil, že přikyvuje, než řekl: „Jo, budu tam. Schůzka kapely.“
Zavěsil, zkontroloval e-maily přes aplikaci v telefonu a zadíval se na zátoku a ostrý odlesk zlatého slunce od tmavě modré vody oceánu. Vyloďovali se po blocích a jejich nejspíše brzy přijde na řadu. Vstávali brzy, aby se mohl Tom pořádně probrat a rozhýbat se, a Bill, aby si vyměnil letenku. Zatím to byl zřejmě docela boj, protože Bill už skoro hodinu telefonoval.
Ruce objaly Tomův pas a ostrá brada se mu usadila na rameni. „Tak hotovo. Jsem celý tvůj,“ ozval se mu do ucha měkký tenor a Billovy teplé rty se mu otřely o krk.
Tom potlačil zachvění. „Na pár týdnů,“ odpověděl tichým hlasem.
„Hej,“ řekl Bill a jedna jeho ruka sklouzla níž a pevně ho uchopila přes rozkrok džínů. „Musím se o tebe dělit se všema těma holkama, co? Myslím, že ty se o mě zvládneš podělit s mým nakladatelstvím.“
„A všema těma tvejma exotickýma výletama,“ řekl Tom mrzutě a představil si nějakého vysokého – no, aby byl vyšší než Bill, musel by být zatraceně vysoký – pořádně svalnatého hezouna se širokými rameny, jak s Billem toká v nějaké tropické lokalitě.
Bill ho znovu políbil na krk. „Nebuď hloupej, bez tebe to nebude žádná legrace,“ odpověděl a kousl ho, načež vyjel jazykem k jeho uchu. „Budu si představovat sám sebe s tebou, ať už budeš kdekoli… ať už ve svým hotelovým pokoji nebo ve svým penthousu…“
„Nějakej problém s výměnou letenky?“ Povytáhl Tom obočí.
Bill se zasmál. „Celej průser byl kvůli tomu, že jsem si chtěl rezervovat místo vedle tebe. Chtěli, abych se odbavil elektronicky, ale já jim řekl, že v žádném případě; nemůžu si vytisknout palubní lístek na výletní lodi. No, nahoře bych asi mohl, ale…“
„Nestojí to za tu námahu,“ uzavřel Tom. „Bože, lítání už sakra není to, co bývalo před deseti lety.“
„To mi povídej,“ řekl Bill a jedno jeho tmavé obočí se zvedlo.
„Pamatuješ, když lidi měli ještě skutečný cestovní kanceláře?“
„Přestaň, připadám si kvůli tobě starej,“ postěžoval si Tom a zvedl ruku, aby si promnul čelo.
Bill se na něj usmál. „Vím o jedný věci, po který se starej cítit nebudeš,“ řekl a natáhl se pro polibek.
Aniž by o tom přemýšlel, Tom se naklonil a přitiskl své rty na Billovy. Když se Bill trochu překvapeně odtáhl, jeho oči se rozšířily a začal se odtahovat, vstřebávaje osten odmítnutí.
„Oh, oh,“ zahuhlal Bill a sevřel Tomův pas – a rozkrok – pevněji. „Co jsi měl naposledy, cigaretu, nebo kafe?“
Tom musel chvíli přemýšlet, což bylo těžké. „Ehm, kafe,“ odpověděl nakonec.
„Okay,“ řekl Bill. Přičichl k Tomově tváři, dokud Tom neotočil hlavu a nespojil jejich rty. Bill strčil jazyk přímo dovnitř, aby to zjistil.
Políbili se a Tom vydal zaujatý zvuk a snažil se otočit. Billovo sevření různých částí těla se opět zesílilo, čímž Toma účinně znehybnilo.
„Mm–hmm,“ zabručel Bill nesouhlasně do jeho rtů.
Tom se natáhl za sebe a snažil se nahmatat Billův zadek. „Ale…“
„Jestli tě nechám se otočit, nejspíš skončíme u sexu,“ zašeptal Bill.
„A to je špatně nebo co?“ Zeptal se Tom, překvapený, že mu to Bill odpírá. Rozhodl se, že je naštvaný, protože Bill byl včera večer rozhodně dost rozhořčený z toho, že se s ním nechtěl vyspat.
„Protože budeme brzo vystupovat?“ Nabídl Bill, než ho kousl do ucha.
Tom zasténal. „No a? Nakonec z tý lodi vystoupíme.“
Bill se zasmál. „Nebyl by to až takový problém, kdybychom nemuseli chytat letadlo.“
„Sex teď a zmeškanej let, nebo sex později… mnohem, mnohem později… v mý posteli,“ uvažoval Tom nahlas o svých možnostech. „Je to jako mučení, jak si mám vybrat jenom jednu z těch dvou možností?“
Bill se ušklíbl do Tomova krku, zezadu ho objal a tlakem své pánve ho přitlačil k zábradlí. Tom teď přesně mohl cítit, jak Billa ta představa vzrušuje, a zavřel oči.
„Počkej, ty jsi…“ začal Tom a žaludkem mu vířila podivná směs neklidu a vzrušení.
Bill se k němu přitiskl o něco pevněji a okusoval mu krk, jako by ho ochutnával. „Dovolil bys mi to, Tome?“ Zamručel, přesunul ruce na Tomovy boky a pomalými, jemnými pohyby se proti němu pohupoval.
Tom se kousl do rtu, rozpolcený mezi tím, jak ho to vzrušovalo, a tím, jak ho to poněkud iritovalo, protože Bill mu nejdřív odepřel sex, ale teď ho prakticky obskakoval u zábradlí verandy. Nakonec zavrtěl zadkem proti Billovi, protože moc dobře věděl, jak jeho samého tohle dráždilo, když mu to dělal Bill, a otočil hlavu, až se Billovy rty dotkly jeho, a pak pevně prohlásil: „Hned tak to nezjistíme, protože musíme chytit letadlo.“
Bill vydal v hrdle zklamaný zvuk a pustil Tomovy boky. „Asi si půjdu sbalit poslední věci,“ řekl a teplo na Tomových zádech náhle zmizelo.
Tom sevřel oběma rukama zábradlí a několikrát zamrkal. Stále na sobě cítil Billa, jak se k němu tiskne. Představa, jak ještě více dává nohy od sebe a toho, že se tam na něj Bill tlačí silněji, byla nečekaně žhavá a on musel na okamžik sáhnout po svém nedočkavém penisu a upravit si ho v džínách, než se otočil.
Bill za ním pobíhal po verandě, sbíral rozházené předměty a ukládal je do svého pouzdra na notebook a do tašky přes rameno. Podíval se na Toma a pomalu na něj.
„Je to… je to… je to něco, co bys chtěl?“ Zeptal se Tom nejistě. Od jejich první společné noci, kdy ho Billova zmínka o šukání vyvedla z míry, o tom pořádně nepřemýšlel.
Bill se na něj nesměle usmál. „Vzrušuje tě ta myšlenka?“ Oplatil mu otázku otázkou.
„Ehm…“ zaváhal Tom a natáhl se, aby si rukou pohrál s copánky. Přešlápl z jedné nohy na druhou a všiml si, jak Bill přelétl očima z jeho obličeje do rozkroku.
Bill si olízl ret a znovu se setkal s Tomovým pohledem. „To je v pohodě, Tommy, počká to, dokud nebudeš připravený,“ odpověděl. „Rozhodně je to něco, co mě baví dělat, ale taky se mi strašně moc líbí sex, který máme.“
„Okay,“ řekl Tom a snažil se přijít na to, proč ho ta odpověď podivně neuspokojila. Doufal snad, že na něj Bill bude tlačit?
Jako když přitiskl svůj polotvrdý penis na zadek jeho džínů?
Bože, to mě přece nemá vzrušovat, řekl si Tom a zamířil k posuvným skleněným dveřím. „Jdu… ehm, jdu si… jo, dobalit. Ještě poslední zbytky,“ řekl Tom Billovi a rychle pokýval hlavou jako idiot.
Billův úsměv byl vědoucí jako ten sfingy.
Tom se omámeně pustil do sbírání posledních zbloudilých věcí. Opravdu spolu vedli ten rozhovor? Opravdu by tam Billa pustil? Možná to byla jedna z těch věcí, které teoreticky vypadaly opravdu sexy, ale v praxi by pak měl v zadku ptáka. Ne, byl si naprosto jistý, že tam nic nechce. Ale zdálo se, že Billovi se ta myšlenka docela líbí, takže… Tom si nepřítomně jazykem šťouchl do piercingu ve rtu a rozhodl se odložit přemýšlení na později, protože přemýšlení o tom a o Billovi ho jenom víc rozpalovalo, a to nebylo dobré pro žádné rozumné rozhodování.
Zatímco uvažoval o tom, že do něj poprvé někdo pronikne a co si o tom myslí, ozval se lodní interkom a oznámil další blok k vylodění. Tom popadl peněženku a pas, naposledy zkontroloval kajutu a odsunul dveře na verandu, aby se podíval na Billa.
„Je čas,“ řekl.
Bill přikývl, hodil si tašku s notebookem přes rameno a na druhé si přehodil svou obrovskou kabelku… pánskou kabelku… příruční zavazadlo. „Jdeme,“ odpověděl.
Když otevřeli dveře kajuty, které vedly na chodbu, stál tam Michael a čekal se sepnutýma rukama. Krátce na ně kývl.
„Měl bych ještě rychle zkontrolovat svou kajutu,“ vykřikl Bill a vypadal rozrušeně. „Tome, mohl bys…“
Tom natáhl ruku pro tašku s notebookem dřív, než Bill stačil větu dokončit. Vzájemně si věnovali rychlý úsměv.
„Počkám na tebe tady,“ řekl mu Tom a Bill přikývl, než se otočil a vyběhl na chodbu.
Zatímco Tom čekal a on a Michael stáli na opačných stranách stísněné chodby, něco ho napadlo. Vzpomněl si, jak v rychlosti prolistoval jeho spis, když mu byl přidělen jako osobní strážce.
„Řekněme,“ začal Tom přemítavě. „Kdyby někdo potřeboval důvěrné vyšetření DNA… ze zdravotních důvodů, věděl bys, jak to zařídit?“
Michael se ani nehnul a ani nejmenší záškub v obličeji neprozradil, jestli otázku slyšel. Měl na očích zrcadlové sluneční brýle, které Tomovi poskytovaly pouze pohled na svůj úzkostný protáhlý obličej ve dvou kopiích.
„Mohl bych to zařídit v soukromé laboratoři, pane,“ řekl nakonec. „Kdy a jak rychle byste potřeboval výsledky?“
„V obou případech co nejdřív,“ odpověděl Tom, kterému se ulevilo. Otřel si zpocené ruce o kalhoty.
„Zavolám tam,“ řekl Michael. „Pro vás, nebo pro pana Kaulitze?“
Tom si na okamžik přál vidět svému bodyguardovi do očí. Pak usoudil, že bude lepší, když tomu tak nebude. Sevřel čelist. „Pro nás oba.“
„Dobře,“ řekl Michael. Zaváhal, posunul si brýle na nose a podíval se na obě strany chodby. Nakonec řekl: „Budou chtít vědět, jestli chcete provést srovnání. Já to samozřejmě vědět nepotřebuju ani nechci.“
Tom přikývl a pomalu vydechl. Bez ohledu na jeho osobní názor byl Michael na jejich straně. Zajímalo ho, kolik toho ten velký muž tuší.
Rozhodl se, že je to fuk, že na tom nezáleží; Bill jel k němu domů. Když se Bill znovu objevil za rohem a jeho hubená tvář se rozzářila krásným úsměvem, když ho spatřil, Tom se znovu roztřásl pod jeho náporem. Co udělal, že měl takové štěstí a mohl mít po svém boku právě tohoto člověka?
Vylodění znamenalo dlouhé fronty, opětovné odbavení přes bezpečnostní kontrolu a sdílení vtípků s Billem o podobném čekání a odeznívání poprázdninového rozjaření. Přes všechno čekání byl průchod celnicí na konci fronty rychlý. Žena jen v rychlosti nahlédla do Tomova pasu, než potvrdila jeho technický vstup do USA. Mnohem větší problémy představovalo vyzvednutí jejich zavazadel z nakupených věží na dlouhém obrubníku přístavu.
„Je smutný to opouštět, co?“ Zeptal se Bill, když postávali na obrubníku a čekali na taxík. Tom si rukou stínil oči a díval se na temnou vyvýšeninu nejbližšího boku lodi New Amsterdam, která konečně zakotvila. Sluneční záře byla příliš jasná a on prohrábl kapsy svých tašek, aby našel sluneční brýle, které nakonec našel posazené na čele.
Tom natáhl ruku, objal Billa kolem pasu a pomalu se na něj usmál. „Ne tak úplně. Koneckonců si domů beru to nejlepší.“
Billův potěšený úsměv byl sám o sobě dostatečnou odměnou.
***
„Hoggle, táta je doma!“ Zavolal Tom a nedokázal zadržet široký úsměv, který se mu rozlil po tváři. Hodil klíče do těžké misky z foukaného skla na mramorovém pultu napravo od dveří.
Zavolání přivítalo rychlé skřípění drápů na leštěné dřevěné podlaze. Ozvalo se tiché, krátké zafunění a pak hlasitější, vzrušený štěkot.
Bill vedle něj vzrušeně poskakoval na špičkách, odhodil notebook a tašku přes rameno ve vchodu a tleskal rukama. „Doufám, že se mu budu líbit,“ bylo jediné, co řekl.
Hoggle se vyřítil zpoza posledního rohu, radostně hafnul a zaútočil přímo na Toma. Naprosto nadšeně se mu obtočil kolem nohou a jeho mrskající se ocas švihal Toma do kolen.
„Hodný kluk, moc hodný kluk,“ hlesl Tom, sklonil se nad svým miláčkem, německým krátkosrstým ohařem, a vzal Hogglovu tmavou hlavu do dlaní. Hoggle se zavrtěl radostí a zatančil na místě, až jeho drápky zacvakaly na dlaždicích v chodbě. Zakňučel hluboko v krku, když se šťastně vrtěl pod Tomovýma rukama a očuchával mu obličej.
Tom se zasmál a pohladil psa po hlavě, hřbetě a bocích.
„To je ale roztomilej pejsánek, takový miláček,“ řekl Bill stejně nadšeně jako Tom, když ho poprvé uviděl v kleci v útulku Humane Society.
Hoggle se pod Tomovýma rukama chvěl a mrskal hlavou kolem sebe, takže jeho plandavé uši létaly všude kolem. Jeho tmavé oči hledaly nového člověka v místnosti. Přesto Hoggle zůstal ještě chvíli u Toma a motal se kolem jeho nohou, jako by byl odhodlaný mu je podrazit. Kňučel, dokud ho Tom nepohladil, štěkal, když Tom nebyl dost rychlý na to, aby se po tak dlouhé nepřítomnosti sehnul a věnoval mu potřebnou pozornost, a otáčel hlavou tak prudce, že by Toma udeřil do čelisti, kdyby ten jeho psí triky neznal. Vyhnul se Hogglovu úderu hlavou a poplácal psa po hladkém bílém boku, který byl posetý tmavými skvrnami a různě velkými šmouhami.
Bill už byl přikrčený a měl ruce natažené před sebou, když se Hoggle konečně vydal prozkoumat nově příchozího. Německý krátkosrstý ohař udělal několik nejistých kroků jako nervózní štěně a očichal ruku, kterou měl k němu nataženou. Hoggle prošmejdil Billovu ruku od konečků prstů až k zápěstí, vydal další tichý zvuk, a pak na Billa skočil, sápal se mu po těle a čenich mu zarýval do krku a čelisti.
„Ááá… uh!“ Bill se s plnou náručí nadšeného psa svalil na zadek.
„Wow,“ řekl Tom s vytřeštěnýma očima. „Ještě nikdy jsem neviděl, že by si někoho tak rychle oblíbil.“
Bill se na něj usmál přes Hogglovu hladkou tmavou hlavu, pohladil ho přes uši a přejel po krku a hřbetě. „Jaký pán, takový pes?“
„Jestli si někdo dokáže získat Hogglovu náklonnost, aniž by mu dal nažrat, tak jsi to ty,“ připustil Tom. „Navíc krásně voníš.“
Bill se znovu zasmál, a pak zavýskl, když Hoggle vyplazil růžový jazyk a věnoval mu nedbalý mokrý psí polibek od čelisti až po linii vlasů. „Ne, ne!“
„Zaměstnej ho a já dostanu dovnitř naše tašky,“ řekl Tom a bez špetky soucitu se zasmál, když Bill dál zápasil se psem, který ho držel na zemi.
Hrudník se mu sevřel, když se podíval na Billa a Hogglea. Muž se usmíval a oběma rukama se bránil před svým obdivovatelem. Pes vrtěl ocasem tak zuřivě, že se celé jeho tělo zmítalo ze strany na stranu. Tom se stále usmíval, otevřel dveře a začal nosit jejich zavazadla dovnitř. Jen co se dvakrát otočil, tašky a kufry se vysypaly za rohem do pravé chodby, která vedla k obývacímu pokoji a do ložnice.
„Sakra,“ řekl nakonec Tom a láskyplně poplácal Hoggla, když přišel pes věci prozkoumat. „Ty teda necestuješ nalehko.“
„Samozřejmě že ne!“ Opáčil Bill, vyskočil na nohy a oprášil si černé úzké džíny. Na kolenou měl nalepené odbarvené bílé lebky. Na cestu letadlem si vzal upnuté černé tričko s nápisy ve stříbrné metalické barvě a žádné šperky, což byl ústupek bezpečnostním kontrolám. Jeho hubené ruce vypadaly bez nich bolestně prázdné. Pruhovanou mikinu s kapucí, kterou měl na Floridě uvázanou kolem pasu, měl teď přes ramena, i když stále rozepnutou. „Byl jsem pryč deset dní, Tome. Kromě toho jsem si tak zvykl žít s kufry, že prostě kamkoliv jedu, všechno si do nich sbalím.“
„Jo, úplně ti rozumím,“ zamumlal Tom a přibouchl dveře, když k němu Hoggle vzrušeně přiskočil.
„Takže,“ řekl Bill a podíval se na nahromaděná zavazadla za Tomem. „Mám si dát věci do volnýho pokoje, nebo…“
Tom si olízl rty, vědom si toho, že ta otázka má více významů. Na jedné straně bylo uložení Billových věcí do jednoho z Tomových volných pokojů otázkou pohodlí. Bylo by zdvořilé poskytnout mu vlastní prostor, zvlášť když jeho zavazadla převyšovala Tomova ještě o polovinu. Pak tu byl ten fakt, že Tom nechtěl, aby měl Bill jiný prostor než ten jeho. Přesto být spolu bez hranic bylo v tuto chvíli riskantní.
„Myslím, že…“ začal Tom a sledoval Billův obličej, aby zjistil, čemu dává přednost on. Billův výraz byl plný očekávání, ale jinak neutrální. „… jestli ti to nevadí, dej si do volnýho pokoje, co chceš…“ V Billově vyrovnané tváři se objevil nepatrný zlom a jeho obočí se stáhlo v počátcích ublíženého výrazu. „- a všechno, co potřebuješ, do mýho pokoje,“ pospíšil si Tom, aby to dokončil. Hoggle ho netrpělivě šťouchl čenichem do stehna a Tom se natáhl, aby psa znovu pohladil po uších a boku.
Billova tvář se rozzářila. „No, tak tohle je všechno,“ řekl, naklonil hlavu na stranu a vrhl na Toma potutelný úsměv.
Tom se zasmál, zrušil těch pár kroků mezi nimi a natáhl se po Billovi, aby ho vzal do náruče. Chtěl ho políbit, ale Bill mu to překazil rukou, kterou mu zakryl ústa.
„Přestaň,“ prohlásil Bill. „Ne s psíma slinama všude kolem, Tome. Nejdřív si musím umýt obličej.“
Tom musel souhlasit. Naklonil se, aby ho políbil na ucho na straně, kterou Hoggle neobdařil svou pozorností. „Co kdyby ses umyl a já všechno odtáhnu do ložnice a pak…“ svádivě se odmlčel a v duchu očekával, jak bude Billova krásně bledá pleť vypadat na pozadí tmavě červeného povlečení, které si pořídil teprve nedávno, takže si ho budou moc užít do sytosti společně.
Něco mezi nimi proběhlo a narazilo na Tomovo stehno. Hoggle jednou, dvakrát nadšeně zavýskl, a když se Tom sklonil, aby políbil Billa na krk, krátce autoritativně zaštěkal, což znamenalo jediné.
Tom zasténal. „Nebo bych mohl vzít Hoggla, aby se vyčůral.“
„Neudělal by loužičku na podlahu, že ne?“ Zeptal se Bill znepokojeně a nezdálo se, že by měl sebemenší chuť sundat ruce z Tomova zadku.
„Ne,“ odpověděl Tom, „pochcal by můj kobereček v koupelně.“ Byl zelený a měl dostatečně načechraný povrch, takže když už to Hoggle nemohl vydržet, použil ten, jelikož si ve své psí hlavě nejspíš myslel, že je něco jako trávník.
„Oh,“ řekl Bill a vypustil zklamané zafunění na Tomovu tvář. „No, tak ho vezmi ven. Chudáčku, čekal jsi na nás dlouho?“
Hoggle znovu zaštěkal, zatočil se v těsném kruhu a poskočil, jako by odpovídal na Billovu otázku.
„Chceš jít s náma?“ Zeptal se Tom. V koutku mysli nevěřil, že Andreas nezařídí paparazzi fotky už takhle brzy.
„No, jasně,“ odpověděl Bill. Vyhrabal z kapsy sluneční brýle a odstrčil Hogglovu hlavu od svého rozkroku, aniž by to vypadalo, že mu vadí, že pes čenichá těsně u něj a strká mu hlavu do jednoho štíhlého stehna. „Pokud nechceš, abych…“
„Vůbec ne,“ ujistil ho Tom a naklonil se, aby Billa políbil na krk, a zároveň poplácal Hoggla po hlavě, když pes vydal úzkostné zakňučení a proplétal se sem a tam mezi jejich nohama. „Jen jsem si říkal, že možná ještě nechceš, aby tě potenciální paparazzi odhalili. I když jsem Andreasovi řekl, že zatím ne, nemůžu zaručit, že na nás nebude žádnej číhat s připraveným objektivem.“
Bill pokrčil rameny, čímž přiměl Toma závidět tu absolutní bezstarostnost, kterou jeho milenec projevoval. Doufal, že Bill dokáže nástrahy jeho životního stylu brát s nadhledem, ale panoval v něm jistý neklid, že se mu to strašlivě vymstí. No, většinu těch potíží by nejspíš způsobila jeho vlastní reakce na případné výsledky testů, jak si Tom dokázal přiznat.
„Na tvých prvních fotkách po dovolený budou lidi mluvit jen o tvých nových vlasech, ne o tom, s kým jsi,“ upozornil ho Bill.
„Oh,“ řekl Tom. „No jo,“ rozpačitě se zatahal za copánek.
„Takže pokud půjdeme ven, budem si hledět svýho, nebude kolem toho žádnej rozruch,“ pokračoval Bill, prošel kolem Toma a poplácal ho po tváři. „Tak kde má Hoggle vodítko? Jdeme na procházku.“
Hoggle vyštěkl, protože v těch větách poznal ta dvě nejdůležitější slova. Tom si olízl rty, natáhl se ke dvířkům skříňky a našel Hoggleovo nejpevnější vodítko. Kdykoli se Tom vrátil z výletu, jeho psí kluk byl vždycky tak rozrušený, že dokázal otestovat i Tomovo pevné sevření, takže bylo nejlepší nedat mu žádnou možnost úniku.
V půlce prvního bloku Tomovy obvyklé trasy – té, kterou používal, když bylo ještě denní světlo a která vedla do nedalekého parku, aby mohl Hoggle do sytosti znesvěcovat trávu – se v Tomově kapse rozezněl telefon.
„Myslíš, že bys mohl?“ Procedil Tom mezi zuby a oběma rukama držel Hoggleho vodítko, když německý krátkosrstý ohař zahlédl známý strom a s bezmezným nadšením se k němu vydal.
Než Bill vytáhl telefon z jeho kapsy, v prvním pokusu nahmatal jeho stehno. Na jeho obranu budiž řečeno, že to bylo nejspíš neúmyslné, vzhledem k tomu, jak se Tom při Hogglových pohybech kroutil, když ho táhl. „Telefon Toma Trümpera,“ zacvrlikal. Po vteřině zakryl sluchátko dlaní a informoval Toma: „To je Michael.“
Tom přikývl, zažongloval se psem a telefonem, předal Hoggleovo vodítko Billovi s jasným pokynem, aby použil obě ruce, a přiložil si telefon k uchu. „Tady Tom.“
„Zítra ráno,“ řekl mu Michael do ucha. „Máte něco, čím byste si mohl zapsat adresu?“
„Ehm, počkej,“ řekl Tom a zopakoval otázku Billovi, který mu věnoval překvapený pohled a o krok klopýtl, protože Hoggle se chopil příležitosti, když se vodítko povolilo. „Moment, dej tu adresu Billovi, jo? Má s sebou tašku a určitě v ní najde kus papíru a tužku.“
Bill se na něj pobaveně podíval, když si s ním vyměnil vodítko za telefon, a Tom udělal pár rychlých kroků, aby Hoggla dostal k vytouženému cíli – nejbližšímu stromu.
„Okay, mám to,“ řekl Bill a palcem vypnul telefon. Přetáhl si tašku přes rameno zpátky na místo a strčil telefon Tomovi do kapsy. „O co jde?“
„Hodnej kluk,“ řekl Tom nepřítomně, zatímco Hoggle pokřtil svůj oblíbený strom. Podíval se na Billa a pak dolů na své boty. „Test.“
Nastalo ticho. Po několika vteřinách ucítil, jak mu do ruky vklouzla druhá. Tom se zhluboka nadechl, téměř vzdychl, když Bill přitiskl svoje tělo k jeho.
„Bude to dobrý,“ řekl Bill.
Tom mu záviděl, že mu to může tak lehkomyslně slíbit. Kdyby však byl test pozitivní na každou jejich společnou alelu, nemohl by za svou reakci nést žádnou odpovědnost. Tak dobře se znal.
„Miluju tě,“ řekl místo toho bezmocně a nedokázal se přimět k tomu, aby mu to bylo jedno – i kdyby jen pro tuto chvíli.
Políbili se a pokračovali v cestě do parku. „Měli bychom ho unavit,“ řekl Tom, vyklouzl z Billova sevření, ale než stihl jeho milenec protestovat, chytil ho za ruku. „Nebo se bude chtít přidat.“
„Co… fuj,“ řekl Bill a odfrkl si. „To nesmí! Ty nezavíráš dveře, Tome? Nečekám, že ho budeš zavírat do klece, ale…“
„To je dobře, protože já pro svého miláčka klec nepoužívám,“ vložil se do toho Tom.
„-ale nechtěl bych, aby byl v pokoji, když budeme mít, uh, svoji chvilku soukromí,“ pokračoval Bill, aniž by se odmlčel.
„Můžu sice zavřít dveře, ale když nebude unavenej, bude se sápat po dveřích, kňučet, fňukat a výt a věř mi, neexistuje nic otravnějšího,“ řekl Tom a škubl Hogglovým vodítkem v dalším ubohém pokusu přimět ho, aby se uklidnil. Pes vrhl pohled přes rameno, jako by se chtěl zeptat: „Děláš si srandu?“
„Napadá mě pár věcí,“ odpověděl Bill a zahleděl se do dálky. Očima zalétl zpátky k Tomovi, který se na něj ustaraně díval, a upřesnil: „Překvapení v podobě dítěte, který tě načapá v tom nejlepším.“
„Oh bože,“ řekl Tom zděšeně. „To se ti stalo?“
„Jo,“ potvrdil Bill a po jeho tváři se rozlil sklíčený výraz. „Jo, tehdy jsem se naučil, že to, že je chlap svobodnej a gay, neznamená, že se nemusíš bát dětí; a vážně je lepší se zeptat.“
„Nechci poslouchat o jinejch chlapech,“ řekl Tom a na čele se mu udělala vráska při pouhém pomyšlení na to, že by se někdo jiný dotýkal jeho Billa. Že by jeho hlazení a laskání způsobilo, že by jeho tvář ozdobil ten omámený výraz plný rozkoše, že by se do něj někdo vnořil a bral si ho… nebo se mu nabídl, aby si vzal Bill jeho.
Bill mohl na toto prohlášení reagovat mnoha způsoby. Místo toho, aby se zasmál, mávl nad tím rukou nebo drsně zavtipkoval o seznamu Tomových údajných zaskórování, naklonil se k němu a přejel rty po Tomově ušním lalůčku, než ho lehce olízl jazykem, a pak mu do ucha zašeptal: „Miluju tě.“ Pokračoval v chůzi vedle Toma s výrazem tak blaženým a rozzářeným, že se Tom zmohl jen na totéž.
„Jsem do tebe naprostej blázen,“ informoval ho Tom. „A bezdětnej, pokud nepočítám Hoggla. Jen aby bylo jasno.“
To už se Bill zasmál a plácl Toma do stehna. Oba se dali do poklusu, když Hoggle několikrát zaštěkal a začal silně tahat za vodítko, když viděl bránu parku na dosah.
„Tak ho unavíme,“ řekl Bill a povytáhl obočí, když se na Toma svádivě usmál. „Mám s tebou plány, do kterých se mi tvůj pes moc nehodí.“
Tom přikývl a podíval se na Hogglovy jasné tmavé oči, když pohledem kmital sem a tam mezi nimi. „Kdopak se to chystá na pár tisíc aportovacích koleček?“
Hoggle se rozzářil a Bill zasténal, ale odklusal najít vhodný klacek.
***
Po dlouhém milování v Tomově posteli spokojeně leželi a užívali si pocit opojení. Tom držel Billovy boky a zasouval se do něj tak pomalu a důkladně, že Bill sténal, naráželi čelem postele o zeď, a nakonec se spolu pohybovali tak rychle a zběsile, že byli celí zpocení, než vykřikli a téměř současně se udělali. Nakonec, po lenošení v posteli, si tělesné potřeby a Hoggleovo sílící skučení opět vynutily priority mimo postel a oni vstali, aby se společně osprchovali. Aniž by o tom mluvili, ani jeden z nich se neobtěžoval, aby si vzpomněli na kondom. Ve stolku na posteli byla lahvička s hřejivým olejem a Tom ji snad poprvé po letech využil. Když se oba v boxerkách a bez ničeho jiného motali po koupelně, seděl Tom na kraji vany a odpovídal na telefonní hovory, zatímco sledoval, jak se Bill u umyvadla líčí.
Tom zjistil, že ho baví sledovat, jak se Bill zabydluje a vybaluje si toaletní potřeby, které se motají mezi jeho vlastními, a dělá si místo tam, kde předtím byly jen jeho věci.
Sáhl po telefonu, protáhl se a s úsměvem ho zvedl. „Tom Trümper.“
„Ježíši, to je ten tvůj tón alá „právě jsem se na to chystal vlítnout“,“ řekl mu Georg do ucha a znělo to mdle. „Volám snad nevhod?“
„Uprostřed sexu bych telefon nezvedal, jestli se ptáš na tohle,“ řekl Tom, povytáhl obočí a ušklíbl se nad komickým výrazem, který mu Bill poslal přes zrcadlo. Pořád ho děsilo, když viděl v zrcadle Billovu odlíčenou tvář a to, jak moc si jsou podobní, zvlášť když teď jejich tváře rámovaly tmavé vlasy. Nebyli by tím, kým byli, kdyby si nebyli podobní, předpokládal Tom.
„Tak jak to jde s tvým novým přítelem?“ Zeptal se Georg bez obalu. „Pořád to trvá, nebo se ti podařilo skórovat mezi letištěm a tvým dlouho očekávaným návratem domů?“
„Bill se mnou přijel domů,“ odpověděl Tom. „Chystáme se spolu strávit nějakej čas, než se budeme muset vrátit do práce.“
Georg zasténal tak teatrálně, že Tom protočil očima. „Sakra, Tome, tak to máš fakt blbý,“ informoval ho, jako by to Tom bez něj nevěděl.
Nechal Billa, aby si vyskládal boty do skříně. Ve skutečnosti už Bill zabral celý věšák na vlastní oblečení.
„Co chceš?“ Zeptal se Tom klidně, místo aby se do Georga nějak pouštěl.
„Pojďme dneska všichni tři na večeři,“ řekl Georg.
„Ani náhodou, chtěl jsem dneska povečeřet s Billem v mý oblíbený restauraci,“ odpověděl Tom, prohodil si ruce a dal si telefon k druhému uchu. Sledoval, jak Bill zvedá hlavu, což znamenalo, že konec té věty upoutal jeho pozornost. „Jen my dva a žádní nezvaní hosti.“
„No tak, nemůžeš si Billa nechat pro sebe navždycky,“ řekl Georg a přiměl Toma zkřivit obličej do nesouhlasné grimasy. „Kromě toho víš, jak moc se mi stýská, když jsi ode mě tak dlouho pryč.“
„Ha!“ vyhrkl Tom dřív, než se stačil zarazit. „Ach, Georgu. Komu se stýská po kom? Víš přece, jak moc ti chyběl můj zadek.“
Bill v zrcadle trhl hlavou a Tom udělal rychlé smířlivé gesto, kterým se snažil znakovou řečí vysvětlit, že to nemyslel tak, jak to vyznělo. Bill zavrtěl hlavou a vyplázl na Toma jazyk, čímž vystavil na odiv kuličku svého piercingu. Tom k tomu napodobil obzvlášť obscénní gesto doplněné pumpováním rukou a Bill se nahlas rozesmál.
„To je fuk, můžeme se o tom hádat pozdějc. U večeře. Nevystavuj chudáka Billa té díře s mizernou pizzou a ještě mizernějším pivem,“ poradil mu Georg.
Tom si povzdechl. Na jednu stranu si chtěl Billa nechat pro sebe co nejdéle. Alespoň dokud nepřijdou výsledky testu. Na druhou stranu se chtěl Billem pochlubit a už dlouho neviděl Georga – v podstatě svého jediného zbývajícího přítele. Upřel na Billa oči a zvedl bradu.
„Co ty na to? Chceš se seznámit s Georgem?“ Zeptal se Tom a nechal svým tónem důrazně naznačit, že by raději dělal cokoliv jiného.
Billova tvář se rozzářila. „Chceš mě představit svýmu nejlepšímu kamarádovi?“
„Já to slyšel,“ ozval se Georg na druhém konci telefonu.
Tom zasténal a promnul si čelo dlaní. Jeho osud byl zpečetěn na obou stranách linky. „Okay, kde a kdy?“
„V osm,“ řekl Georg. Tom se podíval na své zápěstí a nadechl se. „Snad sis nemyslel, že ho před večeří ještě stihneš ošukat,“ poznamenal Georg chytře a znělo to pobaveně.
„Doufal jsem v to,“ řekl Tom úsečně a zvedl ruku, aby ji nechal spočinout na Billově boku bez hvězdy, když se jeho milenec přišoural k němu, stoupl si přímo před něj a majetnicky mu omotal ruce kolem krku a ramen.
Bill se uchechtl, když uhodl obsah této výměny názorů. „Můžeš si mě vzít později,“ zašeptal Tomovi do druhého ucha. „Kromě toho začínám mít hlad a jídlo v letadle stálo za hovno, i když to byla první třída.“ Otřel se o Toma stehnem a přitiskl mu dokonale dlouhou, hubenou nohu k hrudi a břicho ke rtům.
„Musím jít,“ vyhrkl Tom a strčil volnou ruku do Billových boxerek. Možná kdyby si pospíšili… Bill se zasmál, plácl ho přes ruku, jako by byl zlobivé štěně, a roztančil se po koupelně, aby zvedl kartáč a pročesal si vlasy.
„Fajn, blbečku, až udělám rezervaci, napíšu ti jméno restaurace,“ řekl mu Georg.
„OK,“ řekl Tom do telefonu, vstal z okraje vany a zamířil k Billovu boku. Černá hvězda vypadala, jako by potřebovala jeho něžnou péči.
„Tak jo, čau,“ řekl Georg se smíchem a zavěsil.
Tomovy pokusy o to, aby si s Billem užil, byly blokovány na všech frontách, dokud nebyl připraven vyjít z apartmá na večeři. Byl obdarován několika nadšenými polibky, možná proto, že se ho Bill snažil uchlácholit, nebo prostě proto, že nedokázal udržet ruce dál od Tomova sexy těla, jak si Tom raději namlouval. Když však z jeho rtů slíbal všechen lesk, Bill mu řekl, že bude mnohem lepší, když se půjde věnovat Hoggleovi.
Tom si tedy kolem čela uvázal tmavý vzorovaný šátek, dal na radu a šel si hrát se svým německým krátkosrstým ohařem, dokud Bill nebude připraven odejít, nebo dokud mu Georg nenapíše SMS se jménem restaurace. Podle toho, co přijde dřív.
Shodou okolností přišlo oboje zhruba ve stejnou dobu, zatímco Tom byl ještě uprostřed vzrušující hry o přetahování lana s Hogglem. Hodil lano na vzdálený konec obývacího pokoje a Hoggle se za ním vyřítil a funěl, jako by byl na lovu.
„Uh, Bille, vypadáš moc sexy, měl by ses jít převlíknout,“ řekl Tom najednou, upravil si tričko a uhladil ho, když se postavil na nohy.
Bill proplul obývacím pokojem, až podpatky klapaly po dřevěné podlaze. Věnoval Tomovi klidný úsměv a nezdálo se, že by příkaz bral alespoň trochu vážně.
„Chci říct, co když mě to zmate a já se místo večeře pokusím sníst tebe?“ Pokračoval Tom a očima přejížděl po Billově nádherném těle. Vzadu v hlavě se stále skrývaly obavy, ale celkově se mu vrátila jakási rovnováha. Chtěl Billa, Bill chtěl jeho, byli jeden pro druhého vším, takže všechno bylo v pořádku. Když si vzpomněl na to, jak se ho Bill pokusil opustit – jak se Tom mohl vydat opačným směrem a nechat ho – vyvolalo to v něm jen studený pot a hrůzu až do morku kostí. Každá jeho část, bez rozdílu, chtěla Billa udržet ve svém životě, ať se děje, co se děje.
Dnes večer měl Bill na sobě na míru šitou černou košili s volánky vepředu. Byla rozepnutá až na druhý knoflík a na krku měl tři vrstvy stříbrných náhrdelníků navlečených na černé šňůrce, jeden z nich v délce chokeru. Košile byla přetažená přes černé kalhoty s nízkým pasem, takže Tom mohl vidět hvězdu, která na něj vykukovala v místě, kde byla košile na boku vysoko prostřižená. Jeho boty vypadaly jako z pravé hadí kůže. Kohokoliv jiného by Tom za tu nařasenou košili okamžitě nazval „teploušem“, ale když ji viděl na Billovi, vzbuzovalo to v něm touhu s ním mít sex. A to hned na gauči.
„Později,“ řekl Bill a s neuvěřitelnou přesností si vyložil Tomův výraz. „Právě teď vyrážíme za Georgem, že?“ Tom zabručel něco, co připomínalo souhlas, a šel otevřít dveře.
Restaurace byla moderní, trendy a kousek od Tomova domu. Tom se už chystal požádat vrchního o rezervaci na jméno Listing, když si u baru všiml známé hlavy.
„Dobře, tudy,“ řekl a rukou na zádech navedl svého milence k baru.
Než k němu došli úplně, Georg se otočil na židli, zkontroloval hodinky a zvedl hlavu v pátravém gestu.
„Ahoj,“ pozdravil ho Tom z několika metrů a Georgova pohledná tvář se rozzářila v lehkém úsměvu.
„Ahoj, chlape,“ opáčil Georg.
Bill vedle Toma zvedl ruku v malém zamávání.
„Ach můj Bože, ty jsi pro něj až moc dobrej,“ řekl Georg a hned natáhl k Billovi ruku.
Bill zmateně vložil svou ruku do Georgovy a sledoval, jak se jeho prsty zvedají, aby mu Georg vlepil polibek na klouby. „Víš, že nejsem žena, že jo?“
„Myslím, že Tom to vystihl správně, jsem si docela jistej, že bych se kvůli tobě stal teploušem,“ řekl Georg se smíchem.
„Přestaň se navážet do mýho kluka,“ ozval se Tom, uvelebil se na barové stoličce vedle Georga a natáhl se po Billově ruce.
Bill se k němu otočil s rychlým, vědoucím úsměvem, stáhl ruku z Georgovy a místo ní ji vložil do Tomovy.
„Wow,“ řekl Georg po chvíli a sledoval, jak Tom Billa navíjí. Místo aby se posadil, postavil se mezi Tomova kolena a objal ho kolem ramen. „Wow, vážně, Tome, udělal jsi v minulým životě něco správně? Protože v tomhle jsi docela zlobil.“
„To mi povídej,“ zamumlal Tom, objal Billa kolem pasu a položil dlaň nad Billův zadek. Těsně. „Můžeme si jít sednout nebo co?“
„Půjdu to zjistit,“ ujistil ho Georg a vstal, aby to zkontroloval.
Byli zavedeni ke klidnému stolu stranou od hlavního patra; v restauraci to byla obdoba VIP zóny, a dostali vinný lístek a menu. Při prohlížení Tom zjistil, že se Billova noha tiskne k jeho, a když se jejich pohledy setkaly, usmál se na něj.
„Tak jo, řekněte mi, jak jste se vy dva seznámili,“ přikázal Georg, když si objednali.
Tom, který se ještě nechtěl zbavit přetrvávajícího prázdninového opojení, si objednal rum s colou a Bill udělal totéž. Zatímco čekali, usrkával z vody, která byla na stole k dispozici.
„No, Tom se ke mně choval jako zuřivý kretén, když jsme se poprvé z těch čtyř náhodných setkání, potkali,“ řekl Bill věcně, vzal Toma za ruku a stiskl mu ji, jako by mu chtěl vynahradit bodnutí, které jeho slova způsobila.
„Typický Tom,“ utrousil Georg a podíval se na Toma, aby se zasmál. Pak se na něj podíval znovu. „Počkej… Tome, kam se poděly všechny tvoje vlasy?“
„Do prdele, to ti trvalo tak dlouho, než sis toho všiml?“ Opáčil Tom ohromeně. „Myslel jsem, že se chováš jako kretén a nic neříkáš schválně!“
Georg zavrtěl hlavou a otevřeně zíral. „To vůbec, byl jsem příliš zaneprázdněnej hleděním na Billa, než abych si všiml tvejch, ehm, novinek. Sakra… co tě přimělo ostříhat si dredy? Vždyť jsi je měl odjakživa!“
„Asi dvacet let,“ řekl Tom a ledabyle pokrčil rameny. „Rozhodně je čas na změnu, víš?“
„Asi,“ řekl Georg pochybovačně. Trochu se otřásl. „Takže vy dva…?“
„No, bylo vidět, že mě chce,“ řekl Bill a široce mávl rukou. „Tak jsem byl trpělivej a dal mu pár šancí, aby dokázal, že není úplný kretén, a pak jsem ho sbalil.“
Tom zavrtěl hlavou. „Takhle to vůbec nebylo…“ začal a byl si jistý, že z jeho strany tam bylo přece jen trochu víc romantiky a také jedna velmi hloupá, téměř poslední chyba.
„Jsem si jistej, že se to dost blíží,“ přerušil ho Georg. „Bille, chápu, proč tě Tom chce – bože, kdo by tě nechtěl? Ale trochu by mě zajímalo, proč se tobě líbí taková nula, jako je on,“ řekl to s velkým úsměvem, takže se Tom rozhodl, že nebude za blbce a nekopne ho pod stolem nebo mu do ruky, kterou vybrnkává struny, nevrazí vidličku.
Billovy oči se setkaly s jeho v postranním pohledu plném škodolibosti. Tomovy rty se v odpověď začaly zvedat nahoru.
„To kvůli jeho nehorázně obrovskýmu péru,“ prohlásil Bill.
Tom slavnostně přikývl a usmál se přes stůl na Georga, který na oba zíral.
„Ne, vážně,“ řekl Georg po chvíli.
„Mám k tomu svý důvody!“ Řekl Bill se smíchem. „A nejsem do něj blázen kvůli jeho penězům, mám dost svých a podepsal bych předmanželskou smlouvu, kdyby souhlasil, že si mě vezme.“
Tom se zakuckal sklenicí vody. „Kdybych… Ale ty… na lodi, my…“ odmlčel se a praštil se do hrudi, aby si uvolnil dýchací cesty.
„Promiň, Tommy,“ řekl Bill kajícně. „Měl bych vědět, že na tebe nemám vybalit tyhle věci, když máš plnou pusu.“
Georg se zatvářil trochu divoce. „Víš, že se nemůžete vzít, že?“
Tom zvedl hlavu. „Co? Proč?“ Zeptal se, a najednou se vyděsil, že to viděl – tu podobu, které si tolik lidí všimlo.
„Kámo, tohle je New York,“ řekl Georg ostře. „To by ses musel přestěhovat do Massachusetts nebo někam jinam.“
„Nebo do Iowy,“ řekl Bill se zářivým úsměvem.
„Uh,“ odpověděl Tom. „To bych si radši koupil časově omezený podíl ve Vermontu.“
„Okay, takže vy dva jste párek bláznivejch zamilovanejch děcek,“ řekl Georg a mluvil z pohledu tříletého věkového rozdílu, který Tomovi neustále předhazoval. „Co dál?“
Tom se podíval na Billa a zjistil, že mu pohled oplácí. Tvářil se tázavě, mile, a ten pohled byl natolik úchvatný, že si byl Tom alespoň pro tuto chvíli jistý, že ho chce ve své náruči držet navždy a nikdy ho nepustit.
„No,“ řekl Tom a nervózně si jazykem navlhčil rty, „na to se pořád ještě snažíme přijít.“
Vyhlídka na zítřejší zkoušku se mu rýsovala jako obrovská temná skvrna na okraji zorného pole, jako stín číhající za rohem, který tam ale stále je. Tom věděl, že skutečný výsledek Georgovy nevinné otázky závisí na tomto jediném zásadním testu. Bill doplnil všechna prázdná místa v Tomově nitru, o kterých předtím buď nevěděl, nebo se je snažil zaplnit nesprávnými věcmi.
A co hůř, Tom by ho musel opustit, protože Bill by to nedokázal – z Toma by se znovu stal ten kretén a Bill by ho začal nenávidět, odehnal by ho, takže už by ho nikdy nechtěl vidět. Věděl, že to dokáže. Věděl, že kdyby se test vrátil a potvrdil jim to, co oba tušili, musel by to udělat.
To, čím si byl Bill v hloubi duše už jistý. Teď ho Tom nutil, aby tu záležitost vynesl na světlo, a on se děsil, že se chystá zničit to nejlepší, co ho v životě potkalo.
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
