autor: em_rose483
Druhý den ráno se Bill probudil o několik minut dříve, takže měl čas se oholit a připravit o něco pomalejším tempem než včera ráno.
Po sprše se posadil na malou stoličku před zrcadlem a pečlivě se v něm prohlížel. Chtěl dnes vypadat dobře a cestou do práce vyloudit pár pohledů. Trochu zmatený vlastní touhou se začal líčit a upravovat, pečlivě nanášel každou vrstvu očních linek.
O dvacet minut později byl oblečený, nalíčený, a dokonce si i upravil vlasy bohatým množstvím laku. Obvykle nechodil do práce s extra objemem, ale dnes se rozhodl, že to potřebuje. Pečlivě natupíroval neposlušný pramen na své místo a vrhl na sebe spokojený pohled, než se sebral a zamířil do obýváku s úmyslem vzít si svoje věci.
„Dnešek bude dobrej den,“ prohlásil tiše a zaradoval se, když se ozvalo zaklepání na dveře, které jeho rozhodnutí podpořilo. Rychle se pohnul, aby Tomovi otevřel, aniž by si byl jistý, proč stavitelův příchod něco rozvířil v jeho břiše.
„Ahoj, Tome,“ pozdravil, když otevřel s úsměvem a kompletně oblečený dveře.
„Ahoj,“ usmál se Tom, popošel dopředu a táhl s sebou sbírku nových věcí včetně obrovského kýble. Bill ustoupil stranou, zatímco Tom zamířil do místnosti, a pak zavřel dveře.
„Co budeš dneska dělat?“ Zeptal se Bill, zvědavý, jakým směrem se posune jeho kuchyně, a stejně tak dychtivý navázat se stavitelem lehkou konverzaci. Sám sebe trochu překvapil, nebyl si jistý, proč s ním chce komunikovat, ale stejně se řídil instinktem.
Tom odložil věci v kuchyni, otočil se k Billovi a usmál se. „Takže jsi ranní ptáče.“
„Co?“ Bill byl zmatený.
Tom se zasmál. „Včera ráno jsi vypadal, že ze mě nejsi moc nadšený, tak jsem to přičetl tomu, že nejsi ranní ptáče.“
Bill se začervenal, odvrátil pohled a zamumlal: „Jen jsem nečekal, že někdo zaklepe tak brzo. Promiň.“
Tom se znovu zasmál. „Nemusíš se omlouvat, přece jen mě přivítal moc pěknej pohled.“
Bill zalapal po dechu a jeho tváře ještě více zrudly. „To jsi neměl vidět!“
Tom pozvedl obočí a stále se usmíval. „Nestěžuju si.“
„Oh,“ bylo jediné, co Bill dokázal říct. Jeho tváře hořely a žaludek mu dělal kotrmelce.
Tom se lehce zasmál a pokračoval: „Ale dneska ráno máš mnohem lepší náladu, takže předpokládám, že vlastně ranní ptáče jsi.“
Bill byl stále beze slov, byl v rozpacích a v místnosti bylo najednou šílené horko, což mu bylo nepříjemné. Změnil postoj, skrčil prsty u nohou kolem roztrhaného koberce a očima vytrhl obzvlášť zajímavý kus třásní.
Tom sledoval černovláskův rozpačitý postoj, zjevně nebyl zvyklý na škádlení, které se mezi nimi odehrávalo. Možná by se to dalo označit za flirtování, ale tím si Tom nebyl jistý. Koneckonců s kluky měl nulové zkušenosti, proto jeho znalosti v této oblasti postrádaly cokoliv užitečného. Způsob, jakým Bill zíral na podlahu, naznačoval, že i když si on nebyl jistý úrovní jejich interakce, Bill ji téměř jistě klasifikoval jako flirtování. Tom nad tím uvažoval, nebyl gay, ale způsob, jakým se mu kroutily vnitřnosti, naznačoval, že ho to určitým způsobem láká. Nebyl znepokojený ani nijak v pozoru, jen lehce zmatený a také zaujatý. Nakonec se rozhodl, že dá svým pocitům volný průběh, a pokud přijde chvíle, kdy bude třeba podle nich jednat, tak to udělá.
„Takže, chtěl jsi vědět, co mám dneska v plánu?“ Tom opět snadno navázal konverzaci.
Bill zvedl hlavu a jeho rysy se povolily úlevou, když si uvědomil, že trapná chvíle je pryč. „No jo!“ Trochu udýchaně řekl.
„No, dneska odstraním všechny zbývající pulty, a pokud budu mít čas, přijde na řadu i podlaha.“ Tom se otočil a přejel rukou po zaprášeném povrchu kuchyně.
„Tohle všechno zvládneš za den?“ Zamyslel se Bill a zvedl obočí.
Tom se usmál. „Vždycky zníš tak překvapeně, když vidíš, co jsem udělal nebo co budu dělat.“
Bill se znovu začervenal a postavil se za pohovku. „Promiň, jen bych nikdy nečekal, že jeden člověk bude takhle rychlej.“ Tom pokrčil rameny. „Nikdy předtím jsem nic takovýho nedělal. No…“ mávl rukou po celém bytě a ušklíbl se. „Myslím, že tohle celý mluví samo za sebe.“
Tom se rozhlédl a soucitně se usmál. „Víš, není až tak složitý ten byt trochu rozveselit, stačilo by použít pár barev.“
Bill se podíval zpátky na Toma. „Jo, to asi jo, ale nemám moc času.“
Tom mu pohled chvíli oplácel, než najednou řekl: „Klidně bych to mohl udělat.“
Bill po něm střelil pochybovačným pohledem. „Toho si vážím a tak, ale budu mít problém zaplatit tu kuchyň, natož ještě vymalovat celý byt.“
„Mohl bych to udělat zadarmo,“ zavrtěl Tom hlavou a usmál se. Udělal krok dopředu a postavil se před Billa za pohovku.
Bill na něj zíral a jednou rukou svíral opěradlo pohovky. „Cože? Proč?“
Tom se zasmál. „Proto.“
Bill zvedl obočí a založil si ruce na hrudi. „Protože…?“ Ušklíbl se.
„Prostě tyhle věci dělám a zvládnu je udělat rychle, mezi splátkama tvojí kuchyně. Navíc ty peníze nepotřebuju.“
Bill na něj dál skepticky hleděl. „Nechci, aby to znělo namyšleně, ale… jsi stavař.“
Tom se zasmál, aniž by se urazil. „Věř mi, mám dost času a dost peněz.“
Bill se zamračil a nebyl si jistý, zda má jeho zdánlivě nezištnou nabídku přijmout. Bylo mu trochu podezřelé jeho veřejné prohlašování, že má dost peněz. Který stavitel vydělal dost peněz na to, aby ztrácel čas malováním bytu nějakého skoro cizího člověka?
Tom obrátil oči v sloup. „No tak, tohle je nejlepší nabídka, jakou můžeš dostat.“
Černovlásek našpulil rty, zadíval se stavaři do očí a všiml si v nich teplého kakaa, které se třpytilo pod slunečními paprsky pronikajícími skrz záclony z předního okna. Předpokládal, že jeho byt skutečně potřebuje vymalovat, a Tom vypadal upřímně.
„Tak jo,“ řekl nakonec Bill, když podlehl vřelosti Tomových očí, ale ignoroval fakt, že to možná bylo právě víření v břiše, co ho přimělo souhlasit. Nepřipouštěl si, že by jeho nabídku přijal na základě zjevné přitažlivosti, kterou začínal pociťovat.
Tom se zasmál a natáhl se, aby Billovi lehce stiskl předloktí. „Můžeš si vybrat barvy.“
Billovy oči se rozšířily, když ucítil elektrický výboj, který mezi nimi prošel, když ho Tom chytil za paži. Srdce se mu příjemně rozbušilo a břicho prakticky předvedlo gymnastickou sestavu. „Ehm… jo,“ zavrčel.
Tom se odtáhl, vzdal se krátkého kontaktu s Billem a odešel pracovat do kuchyně.
Bill zůstal stát vedle pohovky s němým výrazem a otevřenou pusou. Hlasitá rána z kuchyně vytrhla Billa ze zamyšlení a on zavrtěl hlavou. Rozhodně se do svého stavitele tak nějak lehce zakoukal. Zatracená Nathalie mu vnutila tu myšlenku do hlavy. Určitě by se to dalo klasifikovat jako naočkování od Nathalie, pomyslel si s úšklebkem. Až přijde do práce, bude si muset se svou šéfkou promluvit.
Billovi se účinně podařilo vrátit do přítomnosti, sklonil se přes opěradlo pohovky a prohledal arsenál tašek, které si včera večer musel vzít domů. Potřeboval najít svou vlastní černou a také najít další, v níž byl jednoduchý modrý top, o jehož úpravu ho Nathalie požádala. Nebylo to nic složitého, jen rychlá úprava pomocí několika stehů na zádech. Obě našel a vytáhl je zpod změti všech ostatních tašek.
„Do prdele,“ zamumlal, když jedna sklouzla na podlahu. Nemohl se obtěžovat obejít celý gauč na druhou stranu a sebrat ji, a tak se místo toho ještě více naklonil přes opěradlo pohovky. S obtížemi na ni dosáhl jen konečky prstů. „Nghh,“ zasténal Bill, a konečně zaháknul prst za ouško. Už se ho chystal přitáhnout k sobě, když mu ho ruce vytrhly z prstů a opatrně tašku položily zpátky na pohovku.
Bill vzhlédl ze své neohrabané pozice a zjistil, že nad ním stojí Tom a směje se. „Jsi tam dole v pohodě?“
Bill se už poněkolikáté od chvíle, kdy Tom sotva před pár minutami dorazil, začervenal. „Jo… uh,“ zavrtěl se a snažil se vstát s co největší důstojností.
Tom se dál smál a přesunul se za pohovku. Bill čekal a přemýšlel, co Tom udělá, pak zalapal po dechu, když se mu kolem pasu ovinuly ruce a jemně ho vytáhly na nohy. Tomovy dlaně byly horké i přes tričko a pálily ho, až mu z toho šla hlava kolem. Ta očividně rostoucí přitažlivost musela zpomalit!
Tom Billa opatrně otočil. Byli teď velmi blízko a Bill cítil jemný závan Tomova dechu, když mu omámeně hleděl do očí a pátral v každé teplé kaluži kakaa.
Stavitel Billa pustil, ale ani se nepohnul. Bill však nevydržel to těsné horko, o krok ustoupil, odvrátil se od Toma a znovu si vzal tašky.
Odkašlal si, než se s Tomem rychle rozloučil a spěchal ze dveří.
„Uvidíme se večer,“ houkl za ním tiše Tom. Jeho vlastní mysl byla trochu zmatená, rozhodně to mezi nimi jiskřilo a on věděl, že i Bill cítil ten žár. Ale vyplašil snad toho černovlasého muže ještě dřív, než něco začalo?
Tom si povzdechl, nebyl si ani jistý, jestli chce, aby něco začalo. Ale Bill byl tak sladký a už po dvou dnech od jejich seznámení se v něm něco pohnulo a Tom nehodlal své city popírat.
Možná jen propásl okamžik, kdy na ně mohl zareagovat. Teď potřeboval další.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
