autor: em_rose483
„Kurva,“ zaklel si Bill pod nosem, když hledal v tašce klíče. Jediné světlo bylo slabé a neúčinné, když se Bill ponořil do své tašky hlouběji. Strčil ji blíž ke zdroji světla, matné lucerně visící vedle dveří ve výšce jeho hlavy, a zatřásl s ní ve snaze prohledat svou rozsáhlou sbírku věcí, z nichž většinu vlastně nepotřeboval.
Znovu si povzdechl, až se mu u úst udělal obláček páry, když se do něj pustil studený večerní vzduch. „Kde jsou ty zasraný klíče?!“ Vykřikl a upustil tašku na zem u dveří, aby se připojila k ostatním taškám a dnes i složce. Dnešní den nakonec nebyl tak skvělý, práce byla únavná a Nathalie se jenom trápila tím, jakou barvu má mít poleva na svatebním dortu, jestli modrou, nebo jenom bílou? Měl svou přítelkyni rád, ale někdy byla přehnaná.
Absolutně se mu nechtělo klepat a volat Toma ke dveřím, a to ze dvou důvodů; nechtěl se před svým stavitelem ještě více červenat a za druhé ho nechtěl rušit při práci. Poté, co se ještě několik minut vznášel u vlastních dveří, usoudil, že reálně neexistuje žádná jiná logická možnost. Zvedl ruku ke zvonku, přitiskl na něj pěstěný prst a zavřel oči, zatímco se ozvalo drsné zazvonění. Čekal, a když nic neslyšel, zaklepal a zavolal Tomovo jméno. „Tady Bill.“
Ticho. Následovalo šoupání zevnitř a několik cvaknutí, než se dveře otevřely a odhalily zaprášeného Toma, který držel v ruce obrovskou palici a otíral si pot z čela.
„Ehm… ahoj,“ řekl pomalu a lehce se zamračil.
„Zapomněl jsem si klíče,“ zamumlal Bill na vysvětlenou a popošel dopředu, když Tom ustoupil stranou. Přehodil tašky přes opěradlo pohovky spolu s bundou, spustil lokty na opěradlo a následně složil hlavu do dlaní.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Tom a Bill slyšel, jak došel k místu, kde se zhroutil na opěradlo pohovky.
Bill se zasténáním přikývl. „Jsem unavený,“ zamumlal. Ve skutečnosti si chtěl dát jen šálek čaje, a pak padnout rovnou do postele.
Tom byl teď mnohem blíž. Bill cítil, jak se vedle něj posunul, než mu jemně položil ruku na záda. Jeho žaludek poskočil a okamžitě se mu zrychlil tep. Po těle mu přeběhl horký ruměnec a příjemně ho mravenčilo po celém těle.
Napjal se, jelikož se bál, že se prozradí, když se pohne. Pak mu Tom rukou začal pomalu a uklidňujícím způsobem třít malé kroužky po zádech. Bill se uvolnit, užíval si hlazení a sklonil hlavu níž.
„Chceš si o tom promluvit?“ Zeptal se Tom stejně jako včera.
Bill se tiše zasmál. „Nemusíš poslouchat, jak zase fňukám.“
Tom dál hladil Billa po zádech a uklidňoval ho po náročném dni: „Nevadí mi to.“
Bill zavrtěl hlavou a nejasně přemýšlel, jestli tahle situace může být ještě trapnější. Pak se narovnal a Tomova ruka mu klesla k boku. „Nedáš si šálek čaje?“
Tom zamrkal, a pak se rychle se vzpamatoval. „Jo, to by bylo fajn.“
Bill přešel ke svému dočasnému sporáku, což byl vlastně jeho starý sporák, který byl vytržen ze zdi na vzdáleném konci jeho, pravda, maličké kuchyně a přemístěn doprostřed místnosti, kde ze všech stran trčely dráty, složitě se kroutily a proplétaly. Popadl ze skříňky, kterou ještě zbývalo zbourat, konvici a naplnil ji vodou, než ji postavil na plotnu. Věděl, že to bude chvíli trvat, vzhledem k tomu, že jeho vařič skoro nefungoval. Unaveně si přejel rukou po tváři a vrátil se do obýváku, kde na něj čekal Tom. Najednou ho něco napadlo, a když se narovnal, zeptal se: „Ještě pořád chceš vidět nějaký moje návrhy?“
Tom se rozzářil. „Dneska je máš?“
Bill přikývl a sklonil se, aby si z pohovky vzal složku. Znovu se narovnal a usmál se. Pak jeho úsměv ochabl. „Seš si jistej, že ti nebude vadit na to kouknout?“
„Proč by mi to mělo vadit?“ Zeptal se Tom, obešel pohovku a s očekáváním se na Billa podíval.
Bill se kousl do rtu. „No, mohla by to být trochu nuda…“
Tom se zašklebil. „Hele, chceš mi tím naznačit, že o módě nic nevím?“
Bill se zachichotal. „No…“ zažertoval a předstíral, že s nechutí přejíždí očima po Tomově oblečení. Přestože měl Tom na sobě džíny, tričko a pásek s nářadím zavěšený nízko kolem boků, nemyslel si, že vypadá špatně. Nebylo to něco, co by člověk čekal na přehlídkových molech příští sezony, ale kupodivu se mu to líbilo. Líbil se mu ten ošuntělý styl, který si udělal po svém a dokonale mu seděl.
Tom se zasmál. „Pojď sem a ukaž mi to!“ Pokynul rukou, padl do polštářů a lákavě poplácal místo vedle sebe. Vzrušený Bill poskakoval kolem pohovky, uvelebil se vedle Toma a při tom si vyměnili dotyk kůže, který Billovi projel tělem. Oklepal se a snažil se ignorovat jiskření, které cítil, a pečlivě udělal místo na stolku, aby na něj položil složku.
Tom se naklonil blíž a prohlížel si ji. Bill se posunul, a když se vzrušeně kroutil, složil nohy pod sebe. „Nejdřív je tu jen hromada ukázek a tabulek podle nálady a nápady na vývoj,“ řekl, když otevřel složku na prvních stránkách.
Tom přikývl, přistoupil blíž a naklonil se dopředu, aby si prohlédl Billovu práci. Opravdu ji obdivoval, byla krásně zpracovaná a všechno bylo umělecky umístěné. Bill měl pravdu, když hádal, že má skoro nulový zájem o módu, ale nakonec ho to opravdu zajímalo a těšilo ho, že mu Bill ukázal něco, co osobně vytvořil. Užíval si uvolněnou atmosféru, kterou jim to poskytlo, a umožnilo mu to navázat s Billem bližší vztah, jakkoli byl nevinný.
Bill dál listoval prvními stránkami, povídal si s Tomem o barvách, stylech, kolekcích ve své složce a Tom přikyvoval, občas sledoval složku a občas Billa. Líbilo se mu, jak se k němu Bill otáčí a usmívá se, když se jejich oči spojovaly v krátkých, elektrizujících okamžicích.
Bill skoro ani nestačil dýchat, když pokračoval ve svém blábolení a všechno Tomovi vysvětloval. „… a tady jsou moje skutečný návrhy. Navrhuju jak pánský, tak i dámský oblečení, vlastně nemám žádný preference. Někdy jo, ale to jen když mám náladu.“
Tom se zasmál. „Takže tohle všechno jsou tvoje vlastní návrhy?“ Zeptal se očividně ohromeně.
Bill přikývl a rozzářil se. „Jo, všechny do jednoho. Některý mi trvaly celou věčnost, než jsem je ušil správně, jako třeba tyhle,“ řekl a ukázal na obzvlášť složitý návrh dámských večerních šatů.
Tom se sklonil, aby ho obdivoval, a všiml si, že detaily, které do něj Bill zahrnul, jsou velkolepé. „To je vážně dost dobrý, Bille.“
Bill sklonil hlavu, když mu Tom vysekl pochvalu. „Díky. Vážně bych chtěl být úspěšnej.“
Tom se k němu otočil. „Jsi opravdu talentovanej.“
Bill si povzdechl a trochu smutně se usmál. „Jen bych si přál, aby si toho někdo všiml, především Nathalie. A pak je tu samozřejmě celá ta záležitost s penězi.“
„Problém s penězi?“ Tom se posunul o něco blíž a zachytil Billův pohled.
Bill se pod Tomovým pohledem pořádně začervenal a zadíval se do svého klína. „Rozjet módní řadu stojí docela dost, spíš vlastně hodně.“
Tom položil ruku na jeho stehno, těsně nad kolenem, které měl trochu schované pod vlastním tělem. Bill při tom doteku nepatrně zalapal po dechu a jeho tváře zrudly. „Jsem si jistej, že se ti to povede.“
Billovy rty se lehce roztáhly, oči se mu rozšířily a pozorně Toma sledoval. Horko v místnosti se stupňovalo znepokojivou rychlostí. Billův dech se zrychlil a zavířilo mu v břiše, zatímco jeho oči zůstaly upřené do Tomových.
Sledoval, jak si Tom jazykem přejel po kroužku ve rtu, a málem tím Billovi přivodil infarkt. V žádném případě nemohl popřít, že ho Tom přitahuje. Co si pamatoval, nikdo v něm nikdy nevyvolal takovou touhu. Tom v něm znovu zažehl plameny, a i když mu neolizovaly boky chtíčem, pořád chtěl od Toma něco víc než přátelství.
Oba muži mlčeli a sledovali toho druhého, jestli se něco nestane. Byl to časový rámec, nehybný okamžik, který zachytil Billův obývací pokoj.
Pak ten okamžik rozbil hlasité zapískání konvice, která hlásila, že je připravena zalít jejich čaj.
Bill seskočil z pohovky a málem zakopl, když spěchal ke sporáku a proklínal sám sebe, když ho vypínal a naléval vroucí vodu do dvou hrnků poté, co do nich hodil čajové sáčky.
Tom se na pohovce rozpačitě kroutil, odkašlával si a cítil, jak ho pálí tváře, zatímco se mu divoce chvěl žaludek. Byl si jistý, že právě propásl exkluzivní příležitost s Billem.
„Tady je čaj,“ nabídl mu Bill a podal šálek dredaři, který si ho s díky vzal.
Bill se znovu posadil na pohovku, tentokrát trochu dál od Toma. Nechtěl se tak úplně vyhýbat kontaktu, ale bál se sedět příliš blízko. V duchu na sebe křičel, že Toma nejspíš právě kompletně vyděsil. Zrovna když si uvědomil, že ho ten kluk přitahuje, tak to pokazil. Napil se čaje a snažil se znovu získat pohodu, kterou se jim předtím podařilo vytvořit.
Po chvíli se Tom zasmál, odložil hrnek na stolek a přisunul se blíž k Billovi. Ten na něj zíral s vytřeštěnýma očima, když mu opatrně vytáhl hrnek z rukou a položil ho vedle svého na nízký stolek.
Otočil se tváří v tvář Billovi a blízkost, kterou spolu sdíleli, než se uvařil čaj, byla opět patrná. „Dovol mi něco zkusit,“ zašeptal, než se k Billovi naklonil ještě blíž.
Bill sledoval, jak se Tom přiblížil, zaváhal a pátral v jeho očích. Když dal Bill hlavou najevo nepatrný náznak, zrušil zbývající mezeru mezi jejich rty, a konečně je spojil. Billovy oči se zavřely, když ucítil jemnost Tomových rtů, které se opatrně přitiskly na jeho vlastní. Ani jeden z nich se na okamžik nepohnul, jen si vychutnávali pocit, který to v obou vyvolalo. Užívali si, jak se jim ten nával horka šíří břichem a srdcem.
Bill lehce zalapal po dechu, když mu Tom sklouzl rukou po stehně a lehce ho stiskl, než se pohnul zpět a s nepatrným zvukem přerušil sladký polibek. Seděli a dívali se jeden druhému do očí. Billovy byly doširoka otevřené a Tomovy lehce zakalené. Dredař se natáhl, aby ho pohladil rukou po tváři, bezpečně mu zastrčil pramínek za ucho a Billovi projel tělem mráz. Černovlásek na vteřinu zavřel oči a vychutnával si lehký pocit, který v něm polibek zanechal. Když oči znovu otevřel, Tom se na něj něžně usmíval, jeho kakaové oči jiskřily a ruka stále jemně spočívala na jeho tváři.
Ta chvíle byla příliš dokonalá, příliš čistá, než aby ji někdo přerušil, a tak to ani jeden z nich na dlouhou, dlouhou chvíli neudělal.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
