autor: em_rose483
Bill se protáhl a zamrkal do záblesku světla, které do jeho ložnice pronikalo malou škvírou v závěsech. Jeho tělo už nebylo obvyklou těžkou změtí končetin a peřin a mrzutých, nevyspalých očí, ale hučelo vzrušením, které už tak dlouho nepocítil; cítil se svěží a lehký. Usmál se, když pomyslel na nadcházející den a už se těšil na Tomův blížící se příchod.
Přiznal si, že je z té vyhlídky trochu nervózní. Kromě prvního polibku si nedali žádnou další pusu, přesto se mu z toho celé hodiny kroutil žaludek a ta myšlenka ho vzrušovala i dnes. Nebylo to tak, že by s ním chtěl hned chodit, ale nemohl si pomoct, toužil po něčem víc. Zajímalo ho, jak to cítí Tom. Byl stejně dychtivý něco začít jako on? Nebo se rozhodl, že celou situaci raději nechá vyšumět?
Povzdechl si, když ho napadlo, že by na jejich polibek možná raději zapomněl. Tu myšlenku odsunul stranou. Jeho břicho se příjemně svíjelo při pomyšlení, že Toma brzy uvidí. Vyskočil z postele s úmyslem připravit se dřív, než Tom dorazí. Chtěl mít dost času, aby se pěkně oblékl, ale nechtěl to přehánět, aby Toma nevyděsil. Chtěl vypadat hezky, ale ne okázale.
***
Bill si povzdechl, zkřížil nohy, zabořil bradu do podepřené dlaně na stole a nepřítomně míchal kávu. Bylo čtvrt na devět a Tom tu obvykle býval v osm. Kdyby plánoval přijít později, upozornil by ho, ne? Bill si znovu povzdechl, jeho žaludek přestal dělat salta a jeho nálada klesla. Vrhl další znepokojený pohled na hodiny na stěně. Už ho tlačil čas. Poraženě vstal, vylil zbytek své nyní studené kávy do dřezu a otočil se, aby našel své tašky.
Našel je ležet vedle pohovky, kam včera večer sklouzly, a pak se mu srdce sevřelo ještě o něco víc, když spatřil svou složku, která ležela na stolku a kolem níž bylo chaoticky poházeno několik výstřižků a kousků látky. Zbytek návrhů už Tomovi nestihl ukázat, jelikož se konverzace rychle rozproudila spolu s několika dalšími doteky a nesmělými úsměvy.
„Ser na to, Bille,“ řekl si. Potřeboval se uklidnit. Byl to jeden polibek, nic víc, nic míň. No, pro Toma to očividně bylo spíše to míň. Nebylo to tak, že by s ním chtěl mít okamžitý vztah. Jasně, to by bylo hloupé a dětinské a člověk nemůže mít s někým vztah jen tak po jednom polibku. Předpokládal, že prostě půjde do práce, vrátí se a… bude předstírat, že se to nikdy nestalo.
Bill si ztěžka povzdechl, no, bude muset. Měl pocit, že se v dohledné době neobjeví žádná jiná možnost. Nechtěl utíkat, jako to zřejmě udělal Tom. Byl na sebe čím dál víc naštvaný, když se blížil ke dveřím a přemýšlel nad tím vším, ale nemohl si pomoct. Bylo to, jako by jeho mysl a srdce fungovaly na autopilota a jely si svoje.
Naštvaně otevřel dveře, strčil pod rohožku náhradní klíč pro Toma a na jeden roh přišpendlil lístek, kde stálo, kde se klíč nachází, kdyby se rozhodl přijít později během dne.
Další zasraný začátek dalšího zasraného dne.
***
„Ahoj Nathalie,“ řekl Bill sklesle, když vstoupil do butiku.
Nathalie k němu vzhlédla, když ji pozdravil. „Ahoj,“ odmlčela se a zkoumala jeho tvář. „Uh, Bille?“
Bill se na ni nepodíval, když kolem ní procházel, aby si odložil tašky a složku do zadní místnosti: „Jo?“
„Stalo se něco?“ Zeptala se opatrně a postavila se do dveří malé místnosti.
Bill vzhlédl. „Ne.“
Nathalie nakrčila obočí. „Mhmm, tak tomu určitě věřím.“
Bill pokrčil rameny a přešel k ní, aby zaujal pozici za pokladnou.
Nathalie ho následovala. „Znám tě příliš dlouho na to, abych věděla, že mi něco tajíš,“ řekla mu.
Bill znovu pokrčil rameny a začal si hrát s pokladnou, kterou s cinknutím otevřel.
„Fajn, já mám času dost.“
Bill na ni zůstal zírat, ale stále mlčel. Možná jen trochu přibarvoval drama, ale bylo mu to jedno, nechtěl o tom s Nathalií mluvit. Nejméně dalších pět minut ne. Oba totiž věděli, že Bill není z těch, kteří by zvládli mlčet nějak dlouho.
Sledoval, jak ho jeho šéfka obešla, přešla k polici, opřela se o ni a pozorně si ho prohlížela. Měla sevřené rty a zúžené oči, když stála a čekala, až to vyklopí.
Bill protočil oči a nedokázal zabránit tomu, aby se mu rty neroztáhly do drobného úsměvu. Podíval se dolů a prohlížel si brožuru, která byla pohozená na desce stolu. Ušklíbl se, když si uvědomil, co na té brožuře vlastně je. „Nathlie, co to sakra je?“ Zeptal se a zamával s ní.
Nathalie se chvíli dívala na jeho ruku a luštila, co to je, pak se jí rozšířily oči a dokonale zrudla, než se rozběhla k Billovi, vytrhla mu leták z ruky a stočila ho do neskutečně malé ruličky.
„Na co to proboha máš?“ Odfrkl si Bill pobaveně.
Nathalie zrudla ještě víc, zkřížila ruce na hrudi a schovala stočený papírek pod paží. „Chci vypadat na svatbě hezky.“
Bill se zasmál. „Nathalie, to už jsi, a tyhle věci nepotřebuješ,“ ukázal na její schovanou ruku.
„Drž hubu,“ zamumlala Nathalie.
Bill se na svou kamarádku pobaveně usmál. „Upřímně, přísahám, že to nepotřebuješ.“
Nathalie zasténala. „Nemám do nich absolutně co dát!“
Bill obešel recepci a vytrhl jí z ruky brožuru, uhladil ji a znovu si ji prohlédl. Byla to brožura na pořádné push up podprsenky. Nebyl to ten druh jemného prádla, který se objevuje v časopisech malých butiků podobných tomu Nathaliinu, ale ženy, které je vynášely, směšně pózovaly s našpulenými rty s vrstvami lesku v barvě Barbie a ňadry nestydatě vystavenými dopředu.
„Nic takovýho nepotřebuješ,“ řekl jí a gestikuloval nad brožurou, „tohle je tak… to nejsi ty.“
„Potřebuju najít něco, co mi udělá bohatej dekolt, ne ty ubohý vycpávky na obyčejnejch podprsenkách z obchodu, chci mít hlubokej výstřih,“ zakňourala.
Bill se znovu zasmál. „Jak myslíš.“
Nathalie se na něj zadívala. „Nemáš ani ponětí, jaký máš štěstí.“
Bill protočil očima a vrátil se zpátky za stůl. „Přestaň se kvůli té svatbě stresovat, praskne ti cévka.“
Nathalie trochu nadskočila a rozhodila rukama. „Já vím, já vím, já vím.“
Bill na ni pozvedl obočí. „Uklidni se. A možná ti řeknu, co se stalo včera večer.“
Sledoval ji a málem se rozesmál, ale pak si vzpomněl, proč se vlastně dnes ráno cítil tak smutně, protože Nathalie okamžitě zapomněla na své rozpaky a přitančila ke kase. Oči se jí leskly vzrušením a zvědavostí, dychtivá slyšet nové drby. „Povídej!“
Bill se naklonil dopředu a opřel se lokty o pult. „Víš, jak mi ten stavitel dělá kuchyň?“
Nathalie vypískla. „Dělali jste to! Na lince? Oooh, měl na sobě stavařskou přilbu?“
Bill se ušklíbl. „Nathalie, já nejsem děvka, znám ho teprve dva dny.“
Nathalie se zašklebila. „Oooh, to je nuda.“
Bill se na ni podíval a otráveně se zamračil.
Nathalie zmlkla. „Promiň.“
„No, včera večer…“
„A políbil jsi ho aspoň?“
„Nathalie! Chceš, abych ti to řekl, nebo ne?“
„Promiň.“
Bill pokračoval. „Takže včera večer jsme si povídali a já mu ukázal něco ze svých…“ odmlčel se, chystal se zmínit ožehavé téma mezi ním a jeho šéfkou; své návrhy. Pokračoval navzdory poněkud vzrušené konverzaci, kterou toto téma většinou vyvolalo. „Ukázal jsem mu některý ze svých návrhů,“ pozoroval Nathalii, jak se napjala, ale její výraz nesoustředěné pozornosti na věc zůstal nezměněn. „Moc se mu líbily a prostě jsme si začali povídat. Ukázalo se, že jsi měla pravdu,“ řekl Bill.
Nathalie se rozzářila. „Tu mám vždycky. Ale v čem přesně tentokrát?“
„Je opravdu milej a stavaři dokážou být… atraktivní,“ zamumlal a vyhnul se jejímu pohledu, když přiznal, že ho stavitel přitahuje.
Pak se pustil do vyprávění, přičemž nezapomněl na detaily a nechybělo ani Nathaliino „ou“ a „ó“. Byla dokonalým publikem a přítelem. Když skončil, soucitně se na něj podívala a mlčky k němu došla, aby ho vřele objala.
Bill jí objetí krátce oplatil, než se od ní odtáhl. „Já neumírám.“
Nathalie přikývla, „já vím, ale potřebuješ přítele.“
„Díky,“ usmál se Bill.
„Možná měl jen zpoždění,“ navrhla Nathalie.
„Tak mi měl zavolat, číslo na mě má,“ zavrtěl Bill hlavou. „Vím, že je to blbost, ale vážně se mi začínal líbit.“
Nathalie nakrčila obočí. „Není to tak, že už ho nikdy neuvidíš.“
„To asi ne,“ najednou se narovnal. „Co když si za sebe sežene nějakou náhradu?!“
Nathalii jeho náhlá změna tónu zaskočila. „To by neudělal, to je blbost.“
Bill měl oči doširoka otevřené. „Vůbec bych netušil, kam šel. Ani nevím, jak se s ním spojit nebo tak něco.“ Bill byl rozhozený. Nehodlal se do ničeho s Tomem hrnout, ale nechtěl, aby mu jen tak zmizel ze života.
Nathalie Billa utěšovala a snažila se ho uklidnit. „Byl to jen polibek! Vypadá jako slušnej chlap.“
Bill zasténal a představil si, jak se vrací domů a nachází ve svém bytě úplně cizího člověka, někoho jiného, kdo mu demoluje kuchyň, někoho jiného, kdo není Tom.
„Nechci, aby odešel,“ řekl tichým hlasem.
***
Bill zasunul klíč do dveří a zatlačil do nich svou vahou. Tom včera večer našel jeho ztracené klíče, drze zastrčené mezi dvěma polštáři na pohovce. Bill si povzdechl, celý den musel na Toma myslet. Trochu ho děsilo, jak rychle se jeho city k tomu dredaři rozvinuly. Cítil, jak v něm bublají nervy, když otevřel dveře, aby ho přivítalo úporné bzučení nějaké vrtačky a oblak prachu. Zakašlal a vstoupil dovnitř. „Tome?“ Zavolal, než znovu zakašlal. Odložil tašky, zul si boty a nahlédl do zaprášené místnosti. Prach mu nebránil ve výhledu, ale působil mu problémy s dýcháním. Nepříjemně ho škrábal v krku, z čehož dostal další záchvat kašle. Když se uklidnil, sklonil se zády ke kuchyni a prohrabával se taškou, aby našel telefon a mohl zavolat Andreasovi. Vrtání ustalo a nahradilo ho tupé klepání.
Ztuhl, když se teď už klidnou místností ozvalo zahvízdání následované slovy: „Tak to bych si dal říct.“
Bill se ušklíbl, vstal, vystrčil bok a položil si na něj ruku. „Pardon?“
„Do prdele,“ v oblouku Billovy kuchyně stál mladík s hnědými vlasy po ramena a úsměvem, který mu zmizel z tváře. „Ty jsi borec.“
„To si piš, že jsem,“ zasyčel Bill, „a ty jsi, kurva, kdo?“ V duchu zasténal, jeho podezření se potvrdilo, když si uvědomil, že Tom za sebe skutečně našel náhradu.
„G-Georg,“ zamumlal muž, zrudl a vypadal rozpačitě, „člověče, promiň.“
„A co děláš v mým bytě?“ Zamračil se Bill a pevně sevřel rty.
Georg otevřel ústa, aby nepochybně vysvětlil, že mu Tom zavolal a požádal ho, aby za něj převzal práci, ale byl přerušen dřív, než stačil říct jediné slovo, protože se za rohem ozval hlas. „Bille?“
Billovy oči se rozšířily, Tom byl u něj doma, Tom stále dělal na jeho kuchyni. „J-jo,“ vykoktal a snažil se rychle vzpamatovat. Ozvalo se šramocení a bouchání něčeho, co znělo jako dopadající prkno na druhé, a pak se vedle Georga v podloubí objevil Tom a usmál se na něj.
„Ahoj,“ pozdravil tiše, jeho kakaové oči vřele zachytily Billovy a okamžitě ho přitáhly k sobě. Billovi se chtělo úlevou plakat; Tom neutekl. Ještě nepotvrdil, zda se chystá polibek potvrdit, ale ani ho zatím nepopřel. Pak se ta chvilka rozplynula, když se Tom otočil ke Georgovi a plácl ho po hlavě.
„Ty vole! Co to, kurva, děláš?!“ Vykřikl brunet, podíval se na Toma, a pak se odšoural zpátky do kuchyně, aby jim zmizl z očí.
„Za to, že jsi Billa označil za holku,“ houkl na něj Tom přes rameno, než se přesunul k Billovi.
Tomu se znovu zkroutily vnitřnosti a tělem mu projel horký, mravenčivý pocit. Díval se na Toma a snažil se v něm číst. Tom se prostě postavil před něj, pak se naklonil dopředu a jemně přitiskl rty na jeho tvář. Nechal tam rty o chvilku déle, než bylo nutné, pak se odtáhl. Jeho tváře lehce zrůžověly a rty se mu zkroutily do úsměvu.
Bill měl oči dokořán, žaludek mu tančil a srdce se mu rozbušilo. Byl ohromen tím, co Tom udělal. Pak se mu tvář roztáhla do přihlouplého úsměvu. Tom si sáhl rukou do vlasů a prohrábl si je, než se otočil a vrátil se do kuchyně. Když ho Bill nenásledoval, otočil se k němu zpátky, kývl hlavou a řekl: „Pojď, představím tě.“
Uchechtl se, když se Bill zamračil, a tiše řekl: „Není tak špatnej.“
„Bille, tohle je Georg.“ Georg vzhlédl od místa, kde se krčil nad dírou v podlaze s kladivem v jedné ruce. Kývl na znamení pozdravů, a pak se pustil do práce, zjevně příliš ponížený na to, aby se s Billem ještě bavil.
Tom zakoulel očima nad kamarádovými zarputilými rozpaky. „Georgu, tohle je Bill.“
Bill našpulil rty a vzdorovitě si založil ruce na hrudi. Nehodlal se zatím přátelit s chlapem, který se ho snažil sbalil takovým slizkým způsobem.
Tom se znovu uchechtl, nebyl z těch, kdo by se nad takovými věcmi pozastavoval, a pak se obrátil k Billovi. „Je tu jen proto, aby mi pomohl vytrhat podlahu. Je to instalatér, takže se postará o to, aby se při trhání té podlahy neporušilo žádné potrubí,“ nervózně se na Billa usmál.
Teď Bill pochopil a připadal si hloupě, že si vůbec myslel, že Tom po jednom polibku zmizel. Ale rozhodně věděl, že tohle mu v dohledné době jen tak neřekne.
Tom odvedl Billa zpátky do obývacího pokoje, posadil ho na pohovku. „Za chvilku vypadne. Pak můžeme být spolu.“
Bill se na Toma usmál a pokračoval v tom i ve chvíli, kdy se Tom otočil a vrátil se k práci v kuchyni. Vnitřnosti se mu nekontrolovatelně zkroutily. Plácl sebou mezi polštáře. Tom se k němu choval tak mile, že měl skoro pocit, jako by spolu chodili, když s ním chtěl Tom trávit čas o samotě.
Závratně vzrušený Bill vzal do ruky časopis, nečinně jím listoval, ale nedělal nic jiného, než očima rychle bloudil po obrázcích, jelikož se jeho mysl prostě nesoustředila.
Z kuchyně k Billovým uším doléhal tichý rozhovor, zatímco se Tom a Georg věnovali své práci. Ať už byl jakkoli tichý, Bill dokázal zachytit všechna slova.
„Neřekl jsi mi, že je to kluk,“ zaslechl Georgovo zamumlání následované třísknutím dřeva.
Tom zavrčel a pak se zeptal: „A to je to tak důležitý?“
„Alespoň jsi mě mohl varovat!“ Vyhrkl Georg.
„Varovat před čím?“ Zeptal se Tom a praštil něčím do dřeva pod sebou.
„Kámo,“ zasyčel Georg, a ještě víc ztišil hlas, „že je tak zasraně sexy.“
„Co to kurva?“ Vyprskl Tom.
„Na tyhle věci musíš chlapa upozornit. Takhle sexy kluk může chlapa snadno zaskočit, zvlášť, když je tak ženskej jako on.“
„Chceš říct, že potřebuješ varovat, než se rozhodneš, jestli chceš někoho sbalit, nebo ne?“ Odfrkl si Tom.
Georg se odmlčel. „Jo, přesně tak.“
„Ty tvoje kecy,“ ušklíbl se Tom.
Uplynulo několik minut, během nichž se neozývalo nic jiného než bušení kladivem a třískání dalšího dřeva, a pak Georg znovu promluvil. „Myslíš, že by mu vadilo, kdybych to na něj zkusil?“
Tom se málem udusil, ale podařilo se mu to zamaskovat kašlem. „To nedělej,“ zavrčel.
„Má přítele? Nebo přítelkyni?“ Dodal, i když trochu pochybovačně.
Tom chvíli mlčel. „Tak nějak.“
„No tak, kámo, tak nějak?“ Zasténal Georg.
„Myslel jsem, že jsi na holky,“ řekl Tom poněkud tvrdě.
„Jo, ale kvůli Billovi bych udělal výjimku.“
Tom tiše zasténal, a pak velmi rychle a velmi tiše řekl: „Má přítele.“
„Do prdele, to fakt?“ Znělo to, jako by Georg praštil do dřevěné desky.
„Jo, to jako fakt.“
Bill zůstal nehybně stát a srdce mu bušilo v hrudi. Tom už ho prohlašoval za svého. Jeho majetnictví bylo roztomilé a Billovo srdce se vzrušeně rozbušilo nad představou, že bude Tomovým přítelem. Snažil se uklidnit, říkal si, že je přirozené, že Tom nechce, aby ho Georg balil. Že ve skutečnosti nechce být jeho přítelem, ale nelíbí se mu vyhlídka, že by se jím stal Georg. Jenže Bill byl až příliš zakoukaný do Toma a hlavou se mu honily myšlenky, které se divoce točily kolem dredaře.
Trvalo nejméně půl hodiny, než Georg odešel. Tom ho vyprovodil ze dveří a odmítl nabídku zajít s ním na drink s výmluvou, že zítra brzy vstává.
„Konečně,“ vydechl, když se dveře za jeho kamarádem zavřely.
Přeskočil pohovku, padl vedle Billa a ležérně mu dal kolem ramen ruku. Bill ucítil, jak ho šimrá vzadu na krku, otočil se a stydlivě se na Toma usmál. „Tvůj kamarád je, ehm, zajímavej.“
Tom zasténal a podrážděně si přejel rukou po tváři. „Omlouvám se ti za něj, umí být trochu…“
„Moc hrr?“ Zachichotal se Bill.
Tom se usmál, sundal si ruku z obličeje a ucítil, jak se mu zkroutily vnitřnosti; Billův smích byl okouzlující, stejně jako všechno na něm.
Posunul se k černovláskovi blíž, až se jejich nohy jemně srazily. Bill zvedl nohy na pohovku a otočil se k Tomovi čelem.
„Můžu se podívat, co jsi dneska udělal?“ Odvážil se Bill zeptat.
„Teď?“ Zeptal se Tom a tázavě se na Billa podíval.
„Mhmm!“ Přikývl nadšeně Bill.
„Zrovna jsem si udělal pohodlí,“ zakňučel.
Bill se zavrtěl. „Ooh Tome, no tak, já to chci vidět!“ Řekl a našpulil na něj rty.
Tom si ho prohlížel. „No, takovým našpuleným rtům se nedá odolat!“
Bill se znovu zachichotal, vstal a natáhl k Tomovi ruku. „Pojď.“
Tom se zvedl z pohovky, vzal Billa za ruku a vedl ho směrem ke kuchyni. Bill zalapal po dechu, protože teď, když byla naprostá většina nářadí a stavebních předmětů odklizena, mohl vidět všechno to, v co se jeho kuchyně proměnila. Byl to teprve třetí den a jeho kuchyň už byla jen skořápkou svého bývalého těla, všechno kromě ledničky bylo vytrháno ze stěn, sporák byl stále opuštěný uprostřed místnosti a na jednom konci malé kuchyňky, kde byla vytrhána prkna podlahy, na ně zírala zející díra.
„Panebože, já nemám kuchyň.“
Tom se zasmál. „No, to bylo tak nějak nevyhnutelné.“
Bill přistoupil blíž a nepřestával svírat Tomovu ruku. „Wow.“
Tom ho následoval dál do místnosti a sledoval jeho výraz úžasu, který mu pěkně tančil po tváři. Pak se k němu Bill otočil. „To je ale kurva velká díra.“ Ukázal na jeskyni v podlaze.
Tom se ušklíbl. „Musíme udělat novou podlahu, polovina těch prken shnila.“
Bill se zašklebil a nakrčil nos. „Mám tak hnusnej byt.“
Tom k sobě Billa rychle přitáhl, čímž černovláska donutil vyjeknout. „Takže přesnej opak tebe.“
Bill prakticky omdlel, když ucítil teplo v břiše a tiše se zachichotal. „To je tvoje nejlepší balicí hláška?“
Tom pokrčil rameny a na tváři mu hrál provokativní úsměv. „To záleží na tom, jestli to zabralo, nebo ne.“
Bill se začervenal, a pak se bez včerejší opatrnosti vrhl Tomovi kolem krku a přitáhl si ho k sobě, aby mu přitiskl rty na jeho.
Tom neváhal a sám obtočil ruce kolem Billova pasu. Zkoumal, hladil ho a zasunul ruce více pod jeho už tak vyhrnutou košili, aby nahmataly tu žhavou kůži. Bill zasténal a otevřel ústa. Veškerá důstojnost a ostych ho opustily, jelikož přesně tohle chtěl, a právě teď si to nemohl odepřít. Když otevřel ústa ještě víc, Tom mu do nich vklouzl jazykem. Propletl se s Billovým, klouzal po něm, dotýkal se ho, horlivě ho osahával, až oba bojovali o nadvládu, ale ani jeden ji nezískal.
Jednu ruku měl vpletenou v Billových vlasech, prsty tahal za lesklé pramínky a zoufale je tiskl. Bill zalapal po dechu, když ucítil, jak rukama sklouzl dolů k jeho zadku, kde mu ho masíroval, jemně mačkal a hladil.
„Tome,“ zasténal mu Bill do úst. Toma rychle začínala pohlcovat touha. Odstrčil ho dozadu, zatímco jejich rty byly stále vroucně spojené, a přitiskl ho ke zdi, ze které na zem spadlo pár kousků omítky. Bill zaháknul nohu za Tomův bok, zoufale se k němu přitiskl, protože toužil po víc, potřeboval víc, ale nevěděl, jestli to opravdu chce.
Najednou se od něj prudce odtáhl. „Tome, Tome,“ lapal po dechu.
Tom pátral v jeho očích a jeho dech byl stejně splašený jako Billův. Bill nechal svou nohu sklouznout zpátky na zem a odvrátil pohled. Stále však v rukách držel několik jeho dredů, když jeho ruce zůstaly kolem stavitelova krku.
„Moc rychlý?“ Zašeptal Tom.
Bill zavrtěl hlavou. Pak se kousl do rtu a přikývl. „Ne že bych tě nechtěl, jen prostě takový věci normálně nedělám,“ řekl velmi tiše a snažil se to Tomovi vysvětlit.
Tom přikývl a pochopil. Pak tiše řekl: „Nikdy předtím jsem se s žádným klukem ani nelíbal.“
Bill zvedl hlavu a podíval se na Toma. „Vážně?“
Tom zavrtěl hlavou a lehce pohladil Billa po boku. „Takže mi to pomalu absolutně vyhovuje.“
Bill zvolna přikývl. Znovu se kousl do rtu a začervenal se. „Umíš moc dobře líbat.“
Dredař se ušklíbl. „Díky, říká se to,“ odpověděl a v jeho tónu se zračila nepřehlédnutelná samolibost.
Bill ho plácl přes ruku. „Teď mi budeš tvrdit, že jsi nějakej lamač dívčích srdcí.“
„Dá se to tak říct,“ zasmál se Tom, tentokrát hlasitěji.
Černovlásek se zatvářil dotčeně. „A já myslel, že jsem jedinej,“ ušklíbl se hravě.
Tom se posunul, položil ruce na Billovy boky, spojil jejich pohledy, a teď se tvářil velmi vážně. „Mohl bys být, kdybys chtěl.“
„Co?“ Zeptal se Bill nechápavě.
„Být jedinej.“
Billova ústa se otevřela do malého „o“. Bylo na to příliš brzy? Něco v jeho mysli mu říkalo, že ano. Ale už dlouho necítil k někomu takovou touhu, takovou přitažlivost, chyběla mu v životě ta jediná výjimečná osoba a možná by Tom mohl zaplnit prázdnotu, kterou tak dlouho toužil zaplnit. Pomalu přikývl a nespouštěl z Toma pohled.
Cítil, jak se Tomův stisk na jeho bocích na okamžik napjal, a pak se naklonil a tentokrát mu na rty věnoval ten nejněžnější polibek. Bill se zachvěl, když se Tom odtáhl. Dredař se usmál, jeho oči mu říkaly, že je to správné, že to tak má být. Bill si přitiskl čelo na Tomovo a úsměv mu opětoval, zatímco se jeho srdce nekontrolovatelně rozbušilo.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
