autor: em_rose483
Bill si natáhl bundu a zvedl tašku vedle dveří, než zavolal na rozloučenou na Nathalii, která se ve skladu prala s bundou a stěžovala si na velikost kapes. Právě se chystal odbočit z malé zadní místnosti, když ho něco zaujalo. Narovnal se, aby se postavil před dřevěný stůl, který Bill i Nathalie používali jako místo pro nejrůznější využití, od navrhování dalšího špičkového módního kousku až po oběd. Pod hromádkou Nathaliiných dokumentů ležel kus papíru s náčrtkem, jedním z jeho vlastních návrhů.
Zamračil se a odhrnul stohy papírů, které dusily jeho vzácné dílo. Byl to jeho osobní favorit, něco, o čem si byl jistý, že kdyby dostal šanci, mohl by to být jeho velký průlom, mohl by to být spouštěč úspěchu. Byl velmi přísný ke svým návrhům, byl svým největším kritikem a perfekcionistou v každém slova smyslu. Proto být tak spokojený s něčím vlastním bylo něco prakticky revolučního, byla to vzácnost a něco, co si nikdy moc nedovoloval.
Uhladil ho a všiml si, že vlastně není poškozený, dokonce ani růžek nebyl zkroucený. Jak se tam dostal? Jeho zamračený výraz se prohloubil, když se zadíval na kus papíru, který teď držel v ruce. Cítil se neklidný a podrážděný, jeho mysl se nedokázala úplně uklidnit. Rozbouřilo se to, když našel Toma a Nathalii nad stejným nepořádkem na stole, a teď se to zase vrátilo.
Možná ho sám vytáhl, aby ho poupravil. Předělal ramínko na jedné straně nebo přidal do délky další pružný kus látky, a pak na to zapomněl. Zavrtěl hlavou, věděl, že to neudělal, vykašlat se na vlastní práci by ho nikdy ani nenapadlo, na to byl příliš opatrný. Žaludek mu vzrušeně poskočil, když si pomyslel, že se Nathalie možná chtěla podívat na jeho práci. Znovu však zavrtěl hlavou, trochu upravil postoj a váhu přenesl na jednu nohu. To se mu nezdálo pravděpodobné.
„Bille?“
Bill vzhlédl, vytržen ze svých myšlenek, a uviděl svoji blonďatou přítelkyni, jak stojí v rámu dveří skladu a zvědavě si ho prohlíží. „Co tady ještě děláš?“
„Jen jsem si ještě něco bral,“ řekl Bill nechápavě a nebyl si úplně jistý, proč se jí nezeptal na svoje zjištění.
Sledoval, jak Nathaliiny oči sjíždějí dolů k návrhu v jeho rukou, než se opět vrátily k jeho očím. „Uvidíme se zítra.“
Bill přikývl a přinutil se k úsměvu, pak se otočil na patě a spěchal ven z butiku, zatímco v ruce stále svíral návrh. Na Billa padl nepříjemný pocit, který se v něm usadil a zahalil ho do nespokojenosti. Snažil se o tom přemýšlet racionálně a káral se za to, že se rozčiluje nad něčím, o čem nic neví. Vypadalo to dost nevinně, když našel Toma a Nathalii spolu, jak pravděpodobně studují potenciální návrhy její koupelny. Nebylo to nic nepřirozeného ani podezřelého, tak proč se cítil tak znepokojený?
Vydal se svižnou chůzí domů, protože věděl, že se po návratu může těšit na Toma. Usmál se při pomyšlení na teplou, klidnou noc strávenou se stavitelem. Navzdory nepříjemnému pocitu, který kvůli situaci pociťoval, ty myšlenky odsunul stranou a místo toho se usmíval do noci, myslel na teplo, polibky a možná i něco víc.
***
Bill vytáhl klíče, zasunul je do zámku a odemkl dveře. Vstoupil dovnitř a lehce se zachvěl pod chladným vzduchem venku; zima se rychle blížila. Odhodil tašky u vchodu a vrhl pohled do zrcadla vedle sebe na stěně. Byl zarudlý, tváře měl růžové a oči lesklé chladnou nocí. Natáhl ruku, aby se dotkl svých vlasů, prohrábl si je a zatahal za ně, když se mu prsty zachytily o zacuchané chomáčky nahromaděné z celodenní práce. Vypadal trochu pohuble, vlasy měl zplihlé a pod očima rozmazaný make-up. Najednou se cítil unavený a netoužil po ničem jiném, než se schoulit k Tomovi na pohovku.
Zamračil se na svůj poněkud rozcuchaný vzhled, odstoupil od výjevu, který na něj zíral, a unaveně se odšoural do kuchyně, protože věděl, že tam najde Toma, jak tvrdě pracuje – zvuky linoucí se z místnosti ho v tom utvrzovaly.
Tom byl skutečně v kuchyni, otočený zády k Billovi a bojoval se zdánlivě nepoddajným kusem dřeva. Zvuk byl hlasitý a Bill si odfrkl, když ho z něj zabolely uši, ale usmál se, když si všiml, že je Tom do půl těla nahý. Viděl, jak se mu vlní kůže, když se jeho svaly pohybovaly. Přistoupil zezadu k němu, objal ho kolem pasu a opřel se tváří o jeho nahé rameno.
„Kurva!“ Zaklel Tom, když s rachotem upustil pilu, zkroutil se a snažil se otočit, šokovaný náhlým objetím.
Bill ho stiskl pevněji. Cítil se takhle šťastnější a netoužil po ničem jiném, než ho obejmout. Políbil Toma na rameno a zamumlal mu do kůže: „Promiň.“
Tom se uvolnil a zvedl ruce, aby je položil na Billovy, kde se tiskly k jeho svalnatému břichu. Bill si povzdechl a cítil, jak se jeho tělo začíná kolem Toma uvolňovat a jeho problémy mizí.
Dredař naklonil hlavu na stranu, usmál se na něj a horce mu dýchal na obličej. Bill nakrčil nos a věnoval Tomovi svůj úsměv, když si vychutnával tu něžnou chvíli. Přivřel oči a pohupoval se dopředu, ne sexuálně, jen jemně, tiše a něžně. Držel ruce pevně kolem Tomova pasu, tiskl se k jeho rameni a otřel se nosem o Tomův krk. Tom lehce přejel palcem po Billově hřbetu ruky. Ten se usmál a tiše zamručel.
„Špatný den?“ Zašeptal Tom, zjevně v narážce na Billovu touhu po klidné chvilce.
Bill mlčel, v břiše se mu nepříjemně kroutilo a on věděl, že by měl říct nahlas své obavy, protože věděl, že se to dá snadno vyřešit a jeho obavy potlačit. Ale něco mu v tom bránilo. Nebyl si jistý, jestli to bylo tím, že byl tak spokojeně zabalený do Toma, nebo jestli to bylo něco zlověstnějšího. Jeho mysl se usilovně snažila přijít na to, proč je tak rozhozený z prostého sblížení dvou lidí, které znal, ale zneklidňovalo ho to. Proto na věc netlačil. Místo toho zavrtěl hlavou, oči měl stále zavřené a pevněji se přitiskl k Tomovi. Hledal útěchu, o níž si nebyl jistý, zda je oprávněná. Otevřel oči a uviděl, jak na něj hledí Tomovy kakaové oči, lehce svraštělé od drobného úsměvu, který mu zdobil rty. Jeho rty. Bill se k němu naklonil a něžně se jich dotkl v cudném polibku. Břicho se mu zavlnilo a srdce se mu rozbušilo. Odtáhl se a lehce pootevřel oči, aby viděl, jak se na něj Tom usmívá.
„Jsi tak krásný,“ zašeptal Tom. Billovy tváře se zbarvily, ale dál se usmíval. Tom se otočil čelem k Billovi, znovu si ho přitáhl k sobě a přitiskl si ho na hruď. Opatrně ho pohladil po čele a odhrnul mu zatoulané vlasy.
„Dneska vypadám hrozně,“ zašklebil se Bill.
Tom se zasmál. „To se nemůže stát.“
Bill se ušklíbl. „Klišé.“
Tom pokrčil rameny. „To je jedno.“
Bill vyplázl jazyk a zatahal Toma za jednu ruku, náhle pocítil obavy. Podíval se dolů a rozhodl se, že Toma kvůli tomu odpoledne konfrontuje. Pustil ho z objetí, sáhl dolů a dvěma prsty se dotkl přezky jeho opasku. Tom se pod jeho dotykem pohnul a hladil Billa po bocích. Ten se zamračil, jelikož ho nechtěl zklamat, ale cítil, že je to v jeho situaci nutné.
„Tome…?“ Zavrtěl lehce hlavou. Tom zklidnil svůj pohyb a položil ruce na Billovy boky. Bill znovu vzhlédl a zjistil, že se na Tomově čele rýsuje napjatá vráska. Když Tom nepromluvil, Bill pokračoval. „Dnes v Nathaliině butiku…“
Tom přikývl. „A co s tím?“
Bill znovu sklopil pohled a zadíval se na místo, kde se jejich břicha dotýkala. Dovolil si rychlý úsměv, než znovu promluvil. „Co jste s Nathalií dělali?“ Rozhodl se, že raději nebude chodit kolem horké kaše.
Tom se o kousek posunul a chvíli mlčel, než řekl: „Říkal jsem ti, že Nathalie chce novou koupelnu.“
Bill se zamračil a zvedl oči, aby zachytil Tomův ostražitý pohled. „Nathalie neustále mele o stěhování. Teda když zrovna nemluví o svatbě.“
Tom odvrátil pohled a zadíval se na něco za Billovým ramenem. „Třeba si to rozmyslela.“
„Ale to nezní jako Nathalie!“ Naléhal Bill. „Ona by si to jen tak nerozmyslela.“
Bill sledoval, jak Tom vystrčil špičku jazyka, aby si pohrál s kroužkem ve rtu. „Nejde o nic, s čím by sis měl dělat starosti.“
Bill zúžil oči. „Tak proč se tváříš tak provinile?“ Zeptal se.
Tom očima znovu zabloudil k jeho. „Bille…“
Bill začal ztrácet nervy a odtáhl se od Toma. „Sakra, Tome! Nevím, co se děje, nebo jestli reaguju přehnaně, ale cítím to celej den. Bylo divný, že jsem vás dva načapal takhle spolu.“ Tom se znovu po Billovi natáhl, ale ten se mu vytrhl. „Nathalie se celej den chová divně, nechce se mi podívat do očí a ty vypadáš provinile jako kráva,“ zvolal Bill.
Tom zavrtěl hlavou a dlaní si přejel po dredech. „Já…“
Ale Bill ho znovu přerušil. „Prosím, Tome, řekni mi, že se nepletu, že Nathalie nechce novou koupelnu.“
Tom znovu vzhlédl a jeho výraz byl nečitelný. „Ne, nepleteš se,“ řekl tiše. Bill otevřel ústa, aby protestoval, ale Tom pokračoval: „Ale!“ Zvedl ruce. „Není to tak, jak si myslíš.“
Bill si založil ruce na hrudi a vystrčil bok. „A co přesně si myslím?“ Řekl a věděl, jak malicherně zní.
Tom si protřel spánek a povzdechl si. „Já nevím, Bille, ale není to nic, kvůli čemu by ses měl rozčilovat.“
Bill rozhodil rukama. „Chováš se, jako bys neměl čistý svědomí!“
Tom zvedl hlavu a prosebně se na něj podíval. „Bille, uklidni se!“ Udělal krok k němu a roztáhl paže do objetí.
Bill se ani nehnul a ani Tomovu prosbu nevyslyšel. „Celej den jsem si myslel, že se chovám iracionálně, ale teď jsi tady a říkáš mi, že se nepletu, když se tak cítím,“ zavrtěl hlavou.
Tom zatahal Billa za loket a očima ho doslova prosil. „Nemůžu ti říct, o co šlo.“
„Takže Nathalie nechce novou koupelnu,“ odtušil Bill.
Tom se zatvářil překvapeně. „Myslel jsem, že to jsme si už vyjasnili.“
Bill se zamračil. „Nelíbí se mi, že něco tajíš,“ řekl tiše.
„Bille,“ prosil Tom, „není to nic negativního!“
„Jak si tím můžu bejt jistej?“ Vykřikl Bill. Věděl, že se chová neurvale, ale touha vědět to podněcovala jeho hněv.
Tom rozhodil rukama a řekl: „Já… já – můžeš se zeptat Nathalie.“
Bill odvrátil pohled, rozpažil ruce a znovu se od Toma odtáhl. „Proč mi to nemůžeš říct?“
Tom vypadal rozrušeně. „Zatím ti to nemůžu říct.“
„Zatím?“ Pozvedl Bill obočí.
Tom přikývl a úzkostlivě zatahal za utržené poutko na opotřebovaných džínách. „Jen musíš vydržet.“
Bill se trochu uklidnil. Pak zasyčel a odvrátil se. „Nemůžu si pomoct, ale mám strach.“ Otočil se od Toma, přešel přes obývací pokoj do své ložnice a zabouchl dveře možná s větší silou, než měl v úmyslu. Znovu si připadal jako puberťák, který zavírá dveře před něčím, čemu nechce čelit. S uvědoměním, že tento argument byl naprosto směšný, se vrhl na postel a opřel se zády o čelo postele. Ještě nebyl připravený přiznat svou chybu.
Přitáhl si nohy k hrudi a odfrkl si. Proklínal se za slzy, které nedokázal ovládnout. Jednou vzlykl a otřel si rukávem oči, čímž okamžitě zahnal čerstvé slzy. Tolik k jeho klidné noci.
„Kurva,“ odfrknul si. Nechtěl brečet, bylo to hloupé. Už dlouho kvůli ničemu nebrečel.
O několik minut později uslyšel váhavé klepání na dveře. Mlčel a pevněji si ovinul ruce kolem kolen.
Tom však vzápětí dveře otevřel a s obavami se rozhlédl. „Bille?“
Bill tiše popotáhl, podíval se na Toma a doufal, že neuvidí jeho slzy, i když věděl, že tomu tak bude. Tom vstoupil do místnosti, zavřel za sebou dveře a rozpačitě u nich postával. Bill na Toma zíral, a najednou se cítil divně a rozrušeněji než před jeho bouřlivým odchodem.
„Neplač,“ řekl Tom nejistě, „prosím, Bille, omlouvám se.“
Bill zavrtěl hlavou a opřel si bradu o koleno. „Taky se omlouvám.“
Tom se posunul blíž k posteli, teď už méně ostražitý. Nevypadalo to, že by se mu chystal ukousnout hlavu nebo se znovu zhroutit. „Za co se omlouváš?“
Bill maličko pokrčil rameny. „Za to, že jsem křičel, za to, že jsem byl kokot.“
Tom obešel postel, vlezl si na ni a sesunul se vedle Billa. „Nebyl jsi kokot.“ Lehce se dotkl jeho paže.
Bill se zašklebil. „Ale byl… já jen… já nevím,“ prudce vydechl. „Už je to dlouho, co jsem s někým byl.“ Sklonil hlavu zpátky do důlku mezi koleny.
Tom se posunul, objal Billa kolem ramen a políbil ho na hlavu. „Nemusíš se omlouvat Slibuju, že se to brzy dozvíš.“
„Byl jsem dětinskej, zapomeň na to,“ zavrtěl Bill hlavou.
Tom zavrtěl hlavou také, zabořil nos do Billových vlasů a přitáhl si ho blíž k sobě. Bill se zavrtěl a nechal se přitáhnout bokem do jeho klína. „Nemusíš se bát, zlato.“ Dredař ho pohladil po vlasech, pak po tváři a jemně natočil jeho obličej tak, aby si mohli pohlédnout do očí. Byli těsně u sebe, skoro nos na nos. „Čeho se bojíš, Bille?“ Zeptal se.
Bill sklopil oči a hrál si s cípem Tomovy košile. „Sotva jsem tě našel, už na tebe křičím. Chceš odejít, viď?“
Tom se rozesmál a Bill prudce zvedl hlavu. „Co?“ Zeptal se ostře.
Tom si přitáhl Billa blíž a bezpečně ho stiskl ve své náruči. „Hele,“ řekl jemně a šťouchl ho nosem do tváře, „já nikam nejdu. To sis vážně myslel?“
Bill zrudl. „Nevím, myslel jsem… možná… Nevěděl jsem, co si mám myslet,“ zamumlal.
Tom se na Billa usmál. „Přísahám, že se nemáš čeho bát.“
„Omlouvám se, že jsem křičel,“ zamumlal Bill, „nechtěl jsem se kvůli tomu tak rozčilovat.“
Tom ho objal kolem ramen a pevně ho držel. Billovi se rozbušilo srdce, když ucítil, jak se Tomovy rty přitiskly na jeho spánek. „Nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekl Tom tiše opřený o Billovu kůži.
Bill objal Toma kolem ramen a přitiskl se do ohybu jeho krku.
„Nikam nejdeš?“ Zeptal se a hledal potvrzení, i když věděl, že žádné nepotřebuje.
Tom zavrtěl hlavou a zašeptal „Ne“ do jeho vlasů.
Bill chvíli mlčel, než znovu zašeptal: „Jsi tak úžasnej, víš to?“
„Co jsem udělal?“ Zeptal se Tom, jeho ruce se pohybovaly po Billových bocích a pomalu mu vyhrnuly tričko.
„Zůstal.“
„Vážně sis myslel, že bych odešel po jedné malé hádce?“ Zeptal se Tom a nyní prsty přejížděl po Billově břiše.
Bill pokrčil rameny a protáhl obličej. „Byl jsem mrcha.“
Tom se zasmál. „Považuj to za naši první hádku ve vztahu.“
Černovlásek s vytřeštěnýma očima odtáhl tvář od Tomovy. „Jsme pár?“
Tom se sladce usmál. „Co sis myslel, že jsme? Jen kamarádi?“
Bill se uculil. „Asi.“
„Už jsem Berniemu řekl, že jsi můj přítel,“ řekl Tom a sklouzl rukama k Billovu zadku. „A myslím, že tohle kamarádi nedělají.“ Vklouzl rukou pod pas Billových kalhot, ponořil ji do záhybu a dvěma dráždivými prsty ho hladil po dírce.
Bill při tom doteku zalapal po dechu a dychtivě stiskl zadek. „Někteří kamarádi by mohli.“
Tom zvedl obočí.
Bill se kousl do rtu. „Opravdu dobří přátelé.“
Tom se zasmál, upravil si Billa v klíně a posunul ho tak, aby na něm seděl obkročmo.
„Možná,“ řekl Tom nonšalantně, „ale pochybuju, že tohle dělají i opravdu dobří přátelé.“
Bill vykřikl, když do něj Tom zasunul dva prsty. Byly suché a pálily, ale on to pálení uvítal. Hlasitě a jasně mu připomínaly, kde Tom přesně je. Hlava mu spadla dopředu, až se jeho čelo setkalo s Tomovým ramenem.
Tomovy prsty se zkroutily a Bill dlouze zasténal. V rukou stiskl Tomovu kůži na zádech. „Oh… prosím.“
Tom se ušklíbl, znovu zkroutil prsty a silně přitlačil na Billovo místo. „Myslím, že tohle žádný kamarádi nedělaj.“ Bill zavrtěl hlavou. Jeho oči byly přivřené, když se pohupoval na Tomových prstech a tlačil je do sebe hlouběji.
Tom dál přirážel dovnitř a ven, hladil ho uvnitř a slastně třel jeho prostatu. Bill se svíjel a pohupoval na Tomově klíně, vydával hrdelní sténání a drobné kňourání, dokud nezalapal po dechu, neztuhl a neudělal se do kalhot.
Bylo to lepkavé a nepříjemné, ale všude jinde byl spokojený. Tom ležel na zádech a Bill ho stále svíral a vtiskával mu drobné polibky s otevřenými ústy na spojnici Tomova ramene a krku.
Tom přes ně hodil přikrývku a oba je dusil ve vlastním teplém kokonu.
„Děkuju,“ zašeptal Bill, když se k sobě přitulili.
Tom vtiskl Billovi polibek na hlavu a řekl: „Jeden mi dlužíš.“
Bill kousl Toma do ucha, ale přesto se usmál. „Uvidíme.“
Tom se uchechtl, převalil se a přitiskl Billa k sobě. Ten usnul, šťastný a spokojený, a byl rád, že má klidnou noc, na kterou se tak těšil.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
