autor: em_rose483
Už to byl týden, co Bill načapal Nathalii a Toma, jak si v zadní místnosti butiku prohlížejí nějaké dokumenty, a on stále netušil, o co jde. Tom byl dokonale klidný; nenechal si nic uniknout, zůstával neoblomný a rozhodně ho utnul pokaždé, když se narazilo na toto téma. Bill byl zoufale zvědavý, přesto se přistihl, že je méně rozrušený, než by byl za normálních okolností, a navíc mu Tom dával najevo spousty způsoby, jak málo si s tím musí lámat hlavu.
Vzpomínky zahalily Billa hřejivým, mravenčivým pocitem, který mu nikdy nepřestal vyvolávat husí kůži, jež vždy doprovázela nepravidelný tlukot jeho srdce, kdykoli se týkaly Toma. Tom si ho v ložnici hýčkal, rozmazloval a mazlil se s ním, dokud z jeho rtů v zadýchaném sténání nevyrazil svoje jméno. Nemilovali se – jen dělali jiné věci.
Jiné věci, které Billa rozbolely chtíčem a touhou po staviteli. Nebyl to však jen chtíč, který v něm bublal. Každý okamžik strávený s ním byl okamžikem štěstí a nesmírné rozkoše, a to i bez sexuálních věcí. Sebemenší úsměv nebo něžné slovo mířené jeho směrem ho prakticky přivádělo do mdlob. V Tomově blízkosti se cítil závratně a lehce, ale zároveň to přinášelo jasné uvědomění. Cítil se ke staviteli jednoznačně připoutaný a všechno bylo dokonalé. Možná to byla opravdová láska.
„Hej, Bille, mohl bys…“
Bill nadskočil a převrhl hrnek s kávou, nad kterým přemýšlel. „Au!“ Vyjekl, když ho vařící tekutina opařila na rukou a rozlila se po pultu.
„Bille!“ Nathalie rychle zamířila jeho směrem a upustila to, co svírala, na podlahu.
„Omlouvám se, omlouvám se!“ Zasténal Bill, tančil kolem, mnul si ruce a horečně hledal něco, čím by rozlitou tekutinu utřel.
„Ne, ne, Bille, tvoje ruce!“ Zavrtěla Nathalie hlavou, s vytřeštěnýma očima popadla Billa za ruce a odtáhla ho do zadní místnosti.
Bill zakňučel a Nathalie mu je strčila pod kohoutek a držela je tam. Chladná voda drsně stékala po jeho zarudlé kůži.
„Nech je tam,“ nařídila mu a spěchala do skladu.
Bill poslechl, rozpačitě stál u umyvadla a ruce měl strčené pod ledovou vodou. Šklebil se, když mu do nich voda neúprosně bušila. Přemýšlel, jak se mu proboha podařilo dostat se do této poněkud bizarní situace. Jak si mohl vylít kávu na ruce? V myšlenkách se vrátil k Tomovi. Široce se usmál a srdce se mu divoce rozbušilo, když si vzpomněl na Toma a na to, jak se usmívá, jak se směje, jak je bez trička, jak ho drží a líbá.
Bill se do Toma nezamilovával, on už do něj zamilovaný byl.
„Bille!“ Nathalie se vrátila a v ruce držela malou lékárničku. „Říkala jsem ti, aby ses nehýbal!“
Bill zamrkal a sledoval, jak k němu šéfka spěchá, chytá ho za ruce a znovu je strká pod kohoutek. Ucukl, když mu ruce znovu zalila voda. Podíval se na ně a trhl sebou nad červenými skvrnami, které se na nich objevily.
„Co chceš dělat?“ Zeptal se jí obezřetně a prohlížel si malou bílou krabičku, kterou teď měla zastrčenou v podpaží.
„Zavážu ti to,“ řekla nepřítomně a položila krabičku na pult vedle umyvadla.
Bill nic neřekl, jen blondýnku pozorně sledoval. Počáteční bolest ustoupila a poškození se zdálo být minimální, jen na polovině levé ruky měl ošklivé červené puchýře, nic život ohrožujícího.
Nathalie vytáhla obvaz, rozbalila ho a jemně přiložila na jeho poraněnou ruku. Bill sebou znovu trhl, když se mu látka odírala o citlivou kůži, ale dovolil Nathalii, aby pokračovala.
Když mu obvaz začala omotávat kolem ruky, tiše se zeptala: „Na co jsi myslel?“
Bill naklonil hlavu. „Cože?“
Nathalie k němu nevzhlédla, jen se věnovala jeho popáleninám. „No že ses popálil.“
Bill zrudl. „Já… vlastně na nic,“ zamumlal.
Nathalie se ušklíbla. „Takhle nešikovnej obvykle nejsi.“
Billovi hořely uši a byly stejně horké jako jeho opařené ruce, a rozhořčeně otevřel ústa. „Já ne…“
Nathalie zvedla hlavu a usmála se. „Nejsem hloupá, myslel jsi na Toma, že?“
Bill znovu otevřel ústa, a pak je zase zavřel. Pak je znovu otevřel a souhlasně řekl: „Jo.“
Nathalie se rozzářila a vypadala opravdu nadšeně. „Vy jste tak sladcí, Bille, ty a Tom! Doufám, že s ním vydržíš navždycky, ach! Měli byste se vzít, ach, Bille, můžeme chodit na dvojité rande! Vsadím se, že Tom by Tobiho miloval, vsadím se, že…“
Bill zvedl ruku. „Nathalie!“ Vyhrkl. Nathalie přestala mluvit, ale stále se tvářila nadšeně. Černovlásek si povzdechl, ale nedalo se popřít, že se mu z toho v břiše roztančili motýli a její slova zasévala semínka, která stačila k tomu, aby jeho mysl odletěla zpátky ke staviteli. Místo toho však zůstal neochvějně v realitě a řekl: „Nevadilo by ti, kdybys ho nevyplašila ještě předtím, než se spolu vyspíme?“
Nathaliiny oči se rozšířily a popadla kus náplasti, aby mu zalepila teď už hotový obvaz. „Vy jste spolu ještě nespali? Páni.“
Bill zasténal. „A to je ten důvod, proč jsem ti to neřekl.“
Nathalie vypískla. „Ach Bille, ty víš, že jsem to takhle nemyslela.“
Bill se zamračil, ale ve skutečnosti se na Nathalii kvůli její poznámce nezlobil. „Jen se nerad kurvím, to je celý.“
Nathalie se opřela o pult. „Já vím, promiň.“
Bill pokrčil rameny. „To je v pohodě, prostě jen chci počkat na tu správnou chvíli.“
Nathalie přikývla a vědoucně se na Billa podívala. „Počkat až to bude výjimečný.“
„To Tom je a vím, že to bude speciální,“ zamumlal a přitiskl si zraněnou ruku k hrudi.
Nathalie vypískla „aww“, než pod jeho přísným pohledem zmlkla. „Musíš mi říct, až to uděláš,“ řekla vážně.
Bill se na ni podíval a stále si držel ruku na hrudi „Ehm, okay,“ řekl a zvedl obočí.
„Uh-huh,“ přikývla, „potřebuju to vědět, když jsem ta dohazovačka a tak.“
Bill se ušklíbl a otočil k ní hlavu. „Promiňte, ale jak jako dohazovačka?“
„Bille,“ řekla, „to já jsem ti řekla, abys do toho s Tomem šel.“
Bill se znovu ušklíbl a vydal se směrem zpátky do obchodu. „Jestli si dobře vzpomínám, zeptala ses mě, jestli se ho pokusím sbalit, a pak jsi mi řekla, že jsou stavaři sexy.“
Nathalie se zasmála a vydala se za Billem do svého butiku. „To je jedno. Jsi jenom mrzutej, protože jsi ho ještě nedostal do postele.“
Bill se od Nathalie odvrátil, odšoural se na druhou stranu nepříjemně maličkého obchodu a začal přerovnávat stojan s kabáty, které ve skutečnosti nepotřebovaly srovnat. „Říkal jsem ti, že čekám.“
„Na co?“
Bill se na ni otočil. Jeho šéfka stála za pultem se založenýma rukama. „Ty víš na co.“
Nathalie si odhrnula vlasy přes rameno. „Jo, jo to už jsi říkal, ten speciální okamžik.“
Bill rychle přikývl. „Přesně tak.“
„Ale taky jsi řekl, že když to bude s Tomem, bude to určitě speciální,“ řekla tiše.
Bill otevřel ústa, ale přerušilo ho cinknutí zvonku. Hodil kabát zpátky na věšák a vklouzl za pult a následně do zadní místnosti, aby se mohla Nathalie věnovat zákazníkovi. Padl na pohovku, která stála u protější stěny vedle stolu zavaleného návrhy a papíry. Přitáhl si kolena k hrudi, vydechl a opřel si bradu o koleno. Myslela si snad Nathalie, že Tomovi nedává dost? Neměl pocit, že by to staviteli vadilo, jelikož nikdy nic neřekl.
Bill nakrčil čelo, nebylo to tak, že by nedělali nic, jen nedělali to. Což nemohlo být tak špatné. Jeho žaludek udělal kotrmelec, co když mu Tom nic neřekl, protože si myslel, že to nechce udělat, nebo ještě hůř, co když to nechtěl udělat sám Tom.
Znovu si sedl normálně, jeho nohy sklouzly na podlahu a jednu ruku si přitiskl na čelo. Možná by to měl udělat dneska večer. Ošil se a posunul se na samý okraj pohovky. Byl připravený? Zavrtěl hlavou, zamiloval se do Toma, jak moc ještě potřeboval být připravený? Vstal, vrátil se do butiku, myslel na Toma a na dnešní večer. Přemýšlel, jak by se k tomu měl dostat a co si vzít na sebe. S potutelným úsměvem usoudil, že pro začátek by bylo fajn nemít žádné oblečení.
„Vypadá to tu tak prázdně,“ řekla Nathalie a vytrhla Billa ze zamyšlení.
„Co?“
Nathalie mávla směrem k rohu, v němž bývaly její slavné šaty. „Chci to něčím zaplnit.“
„Čím přesně?“ Zeptal se Bill, opřel se o pult a trochu zamračeně zíral na roh, přičemž si představoval, jak ho obývají jeho vlastní návrhy.
„Něčím báječným,“ odtušila Nathalie a zjevně si představovala své vlastní návrhy.
Bill zabručel a podíval se na hodiny, byly právě čtyři, slunce už zapadalo a obchod byl nyní ozářen jasnými světly. Sám pro sebe se usmál; bude to trvat už jen pár hodin, než se bude moci vrátit domů k Tomovi, který pracoval na jeho kuchyni. Jeho úsměv však lehce ochabl, když pomyslel na to, co asi budou dělat dnes večer. Přece jen se necítil zase tak úplně připravený.
Zavrtěl hlavou, bylo hloupé, že ho to tolik trápilo. S kluky už spal, ale tentokrát to bylo jiné, tentokrát to bylo výjimečné. Speciální, zase to slovo.
Tom to určitě udělá výjimečné, protože on výjimečný byl.
***
Vteřinová ručička se sunula kolem ciferníku hodin. Bill se kousal do rtu a připadal si, jako by byl znovu ve škole a zoufale čekal, až se celou školou rozezní poslední zvonění, které signalizuje konec. Bylo to tak blízko, už to skoro bylo…
„Nathalie!“ Houkl Bill přes rameno a popadl tašku. „Uvidíme se zítra!“ Aniž by čekal na odpověď, vyběhl z obchodu a spěchal domů. Třásl se, přitáhl si bundu těsněji k tělu a schoulil se do jejích záhybů, aby se ukryl před ostrým větrem. Zahříval se myšlenkami na Toma i na svou bundu.
Cesta domů byla krátká a připadalo mu, jako by šel mílovými kroky. Zpomalil však, když zahnul za roh a pozdravil svůj činžovní dům. Kousl se do rtu a nervózně si s ním pohrával jazykem. Chystal se dát Tomovi všechno. Nebyl ani stín pochybnosti, že by to nechtěl, ale nebyl si jistý, jestli to chce právě teď. Nepřipadalo mu to správné.
Kopl do osamělé plechovky, která se roztočila a prohnala se poněkud opuštěnou ulicí. Rozhlédl se po své čtvrti. Byl to naprostý opak Tomova bydlení, kde bylo všechno úhledné, uklizené a dokonalé. Bill bydlel v chladné části města, byla to oblast, kde se za každým rohem prodávaly drogy, v ulicích probíhaly bitky a v noci řádili vandalové. Nebyla to příjemná čtvrť, k tomu měla hodně daleko. Billův dům byl dokonce vystaven dosti děsivé zkoušce, při níž se drogový dealer rozhodl, že je nutné řádit v okolí bloku. Naštěstí nikoho nezabil, ale Billův byt byl další na řadě, a kdyby policie včas nezasáhla, obával se, že by přišel o život. Bill se otřásl. Pokud se jemu tahle čtvrť zdála odporná, pak ji musel nenávidět i Tom. Předpokládal, že Tom toho díky své práci viděl ve městě hodně, ale chodil někdy s někým z tohoto konce společenské hierarchie?
Bill už byl skoro u svého domu, hleděl na něj s kyselým, ustaraným výrazem. S vědomím, že ho uvnitř přivítá Tom, se vydal na dlouhou cestu po schodech. Otálel, dobře si uvědomoval, že hned nalevo od schodiště je plně funkční výtah. Loudal se na schodech a snažil se sám sebe přesvědčit, že jde jen o sex. Něco, co už dělal, něco, v čem byl dobrý, nebo mu to alespoň říkali. Byl s hezkým, talentovaným, úžasným mužem, kterého měl opravdu rád a byl si naprosto jistý, že je to oboustranné. Tak proč mu to připadalo jako něco tak obrovského?
Protože ho miluju, pomyslel si Bill.
Zalapal po dechu a zastavil se s rukou na klice dveří, připraven ji stisknout. Jeho mysl šrotovala na plné obrátky, než se zase vrátila zpátky a došla ke stejnému závěru. Miloval Toma. Břicho se mu vzrušeně kroutilo a jeho srdce divoce bušilo v hrudi. Usmál se sám pro sebe, strčil do dveří a tiše vklouzl do bytu. Setkal se s tichým zavrčením námahou a občasným zaklením. S úsměvem na tváři vyklouzl z bundy a rychle si sundal i tílko, kalhoty, boty i ponožky, až na sobě měl jen titěrné boxerky a poněkud svádivý úsměv.
Plížil se kolem pohovky a nohama ťapal po koberci směrem ke klenutému vchodu do kuchyně. „Mám pro tebe překvapení, Tommy!“ Zavolal těsně předtím, než vystoupil zpoza stěny a dal se na odiv celé kuchyni s jednou rukou položenou na boku, který měl vystrčený v téměř obscénním úhlu.
„Do prdele!“
Bill vykulil oči, zalapal po dechu a znovu se schoval do bezpečí stěny s jednou rukou pevně přitisknutou na bušícím srdci.
„Kriste, to tě vždycky přijde pozdravit takhle?“ Slyšel, jak se Georg ptá trochu šokovaným tónem.
„Jdi do prdele,“ zamumlal.
Georg se zasmál. „Nestěžoval bych si, kdyby mě každej večer vítalo tohle tělo.“
Tentokrát Bill zaslechl plesknutí dlaně o kůži, než Georg Tomovi vynadal a ozvaly se kroky směrem k oblouku, kde se Bill schovával. Slyšel, jak ho Tom chytil a řekl: „Nech ho na pokoji, ty kokote.“
Georg tomu zjevně nevěnoval pozornost a o chvíli později prošel kolem zdi a zíral na Billovo téměř nahé tělo.
Tom se objevil hned vedle něj a snažil se Georga odtáhnout zpátky do kuchyně, ale ten se po něm jenom ohnal, jako by se člověk snažil odehnat mouchu. Opřel se o rám oblouku, zkřížil si ruce na hrudi a prohlížel si Billa. Ten si připadal odhalený, pohoršený a snažil se přitisknout ještě víc ke zdi a přemýšlel, jestli neumře studem.
„Takže,“ začal Georg s úsměvem.
„Ať tě ani nenapadne pokoušet se ho ukecat,“ zavrčel Tom.
Georg se jen zasmál. „Jsem jen zdvořilej.“
„Jdi do prdele, kámo,“ řekl Tom a znovu se pokusil projít kolem Georga, ale neuspěl. Georg byl poněkud urostlý, sice menší, ale mnohem větší než Tom, který v porovnání s ním vypadal skoro vychrtle.
„Ty jsi single?“ Zeptal se a vyjekl, když dostal od Toma ránu do ramene, ale přesto se zasmál.
Bill jen dál zíral, cítil se trapně, odhaleně a hořel rozpaky. „Takže, Bille,“ začal znovu Georg, který se očividně vyžíval v naprosto trapné situaci, „líbí se ti moje tělo?“ Vypnul hruď, a ještě víc se narovnal. Ačkoli byl Bill o dost vyšší než stavitel, připadal si teď maličký a uzurpovaný svalnatým mužem.
„C-cože? Uh,“ vykoktal Bill.
„Drž hubu, Georgu,“ řekl Tom a zíral na jeho zátylek.
„Proč by ses chtěl zahazovat s tím hubeným kreténem, když můžeš mít skutečnýho chlapa?“ Naléhal Georg, ale jeho oči se smály.
„Ehm, jsem s Tomem spokojenej, díky,“ vyhrkl Bill.
Georg se zasmál, ustoupil od Billa a nechal Toma projít, aby se k němu mohl dostat.
„Jste vážně sladký, neboj se, Tom je celej tvůj,“ řekl Georg.
Tom pohladil Billa rukou po holých zádech a uklidňoval ho. Bill se cítil trochu mimo, stále byl rudý a nohy měl trochu jako ze želé.
„I když, kdyby ses někdy nudil, zavolej mi,“ řekl Georg vlídně, než na Billa mrkl a zamířil zpátky do kuchyně.
Bill zalapal po dechu, oči se mu ještě víc rozšířily, a pak zasténal, otočil se a schoulil se ke zdi. Slyšel, jak se z kuchyně ozývá lehké uchechtnutí a po něm: „Tak jednoduchý.“
„Bille,“ začal Tom a snažil se Billa přimět, aby se k němu otočil. Bill byl příliš rozpačitý na to, aby se Tomovi podíval do tváře, schoval hlavu do dlaní a napůl se otočil ke zdi. „Bille, je mi to tak líto,“ zašeptal Tom.
„Ty za to nemůžeš,“ zamumlal Bill a zavrtěl hlavou.
Ucítil, jak mu Tom přejel rukou po bocích a až příliš dobře mu připomněl, že je prakticky nahý. Odtáhl se od něj a vrhl na něj zoufalý pohled.
Tom se k němu natáhl a dotkl se jeho tváře. „Zbavím se ho.“
Bill jednou přikývl, a pak zamířil do ložnice, aniž by se obtěžoval posbírat odhozené oblečení, které leželo na hromádce u dveří.
Vběhl do ložnice, opřel se zády o dveře a celé tělo ho pálilo. Cítil se tak poníženě. Odstoupil od dveří a začal hledat něco vhodného, do čeho by se mohl obléknout. Popadl velký svetr, který nosil, když měl válecí dny, přetáhl si ho přes hlavu a vytáhl si z něj vlasy. Aniž by si oblékl cokoliv dalšího, padl na konec postele a jeho tělo se lehce odrazilo od unavených pružin.
Váhavě vydechl a zadíval se na prasklinu táhnoucí se po stěně u komody. Tohle měla být výjimečná noc, jen pro něj a Toma. Chtěl se staviteli zcela odevzdat a doufal, že toho dosáhne spíš s trochou noblesy, než se ukázat jako děvka, která se svlékla před jeho kamarádem. Tom si teď nejspíš myslel, že je vážně nějaká děvka, která se ráda promenáduje jen ve spodním prádle. Zasténal, zabořil obličej do dlaní a schoval se před světem. Přes stěny tenké jako papír slyšel hlasy, ale nedokázal rozeznat slova, která si oba muži vyměňovali. Čekal, dokud si nebyl jistý, že slyšel Georga odcházet a dveře se za ním s klapnutím zavřely. Opatrně se zvedl z postele a proplížil se bytem, aby našel Toma, který ještě v kuchyni, jak se zdálo, uklízel.
Dredař se otočil, když uslyšel, že se k němu Bill blíží, a nechal všeho, co dělal a přistoupil k němu. Bill stydlivě sklonil hlavu a špičkou nohy se dotkl kusu suti na podlaze. „Promiň,“ zamumlal.
Tom se po Billovi natáhl a objal ho. „Za co se omlouváš?“
„Za to, že jsem byl hloupej,“ řekl Bill a přitiskl se k jeho krku.
„Rozhodně jsi nebyl hloupej,“ řekl Tom, maličko se zasmál a odtáhl Billa k pohovce.
Bill se nechal a cítil teplo, když Tom padl na gauč a stáhl si ho na klín. Schoulil se ke staviteli, vdechoval jeho vůni a přitiskl svůj obličej do prohlubně jeho krku. „Cítím se hloupě.“
„Není důvod, proč bys měl,“ řekl Tom a přitiskl se k Billovi.
„Už to nikdy neudělám,“ zavrtěl Bill hlavou.
„Ale to neříkej,“ rozumoval Tom, „bylo to fakt sexy.“
„Bylo to hloupý,“ zavrtěl Bill hlavou do Tomovy kůže.
Tom se zasmál. „Přestaň říkat, že to bylo hloupý, náhodou já si myslím, že to byl jeden z tvých lepších nápadů.“
Bill se odtáhl, upřel na Toma pohled a přimhouřil oči. „Líbilo se ti to jen proto, že jsem na sobě skoro nic neměl.“
Tom pokrčil rameny. „No, to je přece jasný.“
Bill ho štípl do krku. „Jdi do prdele, chtěl jsem ti říct něco důležitýho.“
Tom pozvedl obočí. „A musel jsi bejt nahej, abys mi to mohl říct?“
„Nebyl jsem nahej,“ zabručel Bill a znovu zrudl.
Tom sundal ruce z jeho pasu a pohladil ho po stehnech, vyhrnul mu obrovský svetr nahoru a odhalil tak víc kůže. „Jo, ale měl jsi bejt.“
„Myslím to vážně,“ vypískl Bill a odstrčil Tomovu ruku.
Tom se zasmál a znovu vrátil ruce na Billova hladká stehna. „Okay, Okay, co bylo tak důležitýho, že jsi kvůli tomu musel bejt nahej?“
Bill se zamračil, založil si ruce na prsou a uraženě řekl: „Teď už ti to neřeknu.“
Tom se znovu zasmál. „Ale no tak, Bille.“
Bill odvrátil pohled a stále nechával rozpaky, aby podnítily jeho rozmrzelost. Tom však přitlačil, naklonil se dopředu a zachytil jeho našpulené rty v rychlém, elektrizujícím polibku. Jeho ruce se ovinuly kolem Billových, a pak se polibek přerušil. Bill zamrkal a uviděl Toma, jak se mračí na jeho obvázanou ruku. „Co se stalo?“ Zeptal se, když si ji prohlížel.
Bill se zamračil. „Rozlil jsem kávu.“
Tom si přitáhl jeho ruku k obličeji a lehce přitiskl rty na její hřbet. „Bolí to?“
„Bolelo, teď už ne,“ odpověděl Bill. „Není to tak zlý, byl jsem hloupej.“
„Zase to slovo,“ pokáral ho Tom. Znovu políbil jeho ruku, než si ji položil na své vlastní rameno. „Musíš na sebe bejt opatrej.“
Bill potlačil úsměv, trochu se zavrtěl v Tomově klíně a snažil se uvelebit. Najednou se cítil ještě více stydlivě, než když Tomovi i Georgovi oznámil, že je nahý doma.
„Co se děje?“ Zeptal se Tom a pozorně Billa sledoval.
Billův pohled sklouzl do jejich klína, aniž by se na ně skutečně díval. „Líbím se ti?“
„Ehm, jo, to přece víš,“ řekl Tom a znělo to překvapeně.
Bill se na něj znovu podíval a přikývl. „Okay. Líbí se ti moje tělo?“
Tom se zasmál, a pak se zarazil, když viděl vážnost vyrytou v Billových očích. „Samozřejmě, že se mi líbí! Bille, o co přesně jde?“
Bill ho přerušil. „Nech mě domluvit.“
Počkal, až se Tom přestane tvářit tak zmateně, a pak vzal mezi prsty jeden z jeho dredů, lehce za něj zatahal a protočil ho mezi prsty. „No, já vím, že se neznáme tak dlouho.“
Bill se podíval na Toma, který jednou přikývl a jeho ruce uklidňujícím způsobem stiskly jeho stehna. „Nevím, jak rychle by se lidi měli ve vztahu posouvat, aby to bylo, ehm, v pohodě. A nevím, jestli bys to vůbec chtěl a nechci, aby sis myslel, že jsem puritán nebo děvka, protože nejsem ani jedno z toho. Myslím, že…“
Billovy oči byly doširoka rozevřené a vyděšené, když mu Tom přitiskl prst na rty, umlčel ho úsměvem a jemným přejetím palce po stehně. „Bille, nějak tě nechápu.“
Bill hlasitě vydechl, než vyhrkl: „Myslíš, že bychom se spolu měli vyspat?“
Bill kompletně zrudl, jeho oči těkaly mezi Tomovými a jeho klínem, kousal se do rtu a bál se, jestli neřekl něco, co by Toma vyděsilo.
Tomovy oči se zaleskly a Bill na okamžik zpanikařil. „Nemusíme, chci říct… Já ani nevím, jestli jsme připravení, může to počkat, nebo to prostě nemusíme dělat vůbec.“
Tom zavrtěl hlavou, naklonil se dopředu, aby Billa nadšeně políbil, a nadechl se nosem. „Bille,“ odtáhl se a místo toho přitiskl jejich čela k sobě, „já chci.“
Billův žaludek udělal salto a nebyl si jistý, jestli se bojí, nebo se mu ulevilo. Přikývl proti Tomovu čelu. „Okay,“ vydechl.
Tom ho znovu políbil a jejich jazyky se okamžitě propletly. Bill zabručel, když ucítil, jak Tom něžně saje jeho jazyk, olizuje ho a doráží na něj. Nepohodlně se posunul, položil Tomovi ruce na ramena a stiskl látku jeho trička. Tomovy rty byly měkké, neodbytné, jemné i drsné. Byly vším, čím by vášnivý polibek měl být, a Bill se v něm rozplýval, miloval drobné zvuky, které jejich rty vydávaly, když se vášnivě líbali. Odtáhl se, jen aby jejich ústa opět spojil. Znovu a znovu Toma líbal, věnoval mu drobné, sladké polibky a pohyby jazykem, ujišťoval se, že tohle je to, co chce, že chce Toma. A samozřejmě, že chtěl. Pokládal drobné polibky podél Tomovy čelisti až ke krku, kde sál kůži a láskyplně ji olizoval.
„Chci to,“ zašeptal a nebyl si jistý, jestli to říká sám sobě, nebo Tomovi. Tom rukama sklouzl, níž po Billových nohách, táhl s sebou obrovský svetr, zatímco palci vířil po kůži kolem jeho slabin a tlačil na vnitřní stranu stehen, těsně vedle jeho penisu.
Bill neodtrhl tvář od Tomova krku, jen se snažil uvolnit při Tomových jemných dotecích. Snažil se, ale nedařilo se mu to. Nemohl se zbavit pocitu, že prostě není připravený, který mu sužoval mysl. Bylo to hloupé, káral se znovu a znovu, snažil se uvolnit a přemýšlel, proč to proboha není jednodušší.
Přistihl se, jak se Toma drží, svírá ho kolem krku a tiskne svůj obličej neskutečně blízko jeho.
Tomovy ruce se přestaly pohybovat a místo toho vjely do jeho vlasů a hladily jeho pokožku hlavy. „Bille?“
„Uh-huh?“ Billův hlas zazněl chraplavě, chvěl se nervozitou a byl tlumený Tomovým krkem.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom tiše a zabalil Billa do pevného objetí.
Bill se zavrtal hlouběji do Tomova objetí a snažil se skrýt. Měl pocit, jako by se celý den před něčím schovával. Postupně se od Toma odpoutal a s očima dokořán se odtáhl. Pomalu zavrtěl hlavou a polkl, až ucítil, jak se mu v krku pohupuje ohryzek.
Tom natáhl dva prsty a dotkl se Billova hrdla v místě, kde viděl pohyb, zatímco očima sledoval ten dotek. „Nechceš.“
Bylo to konstatování. Bill zavrtěl hlavou a zašeptal: „Ne dneska.“
Tom se na něj podíval a trochu se usmál. Nic neřekl, jen zahákl ruce za jeho zadek a lehce ho zvedl z pohovky. Bill si povzdechl, obtočil končetiny kolem Toma a věděl, že to dredař chápe. Usmál se do jeho krku a něžně se dotkl rty jeho kůže. Tom odvedl Billa do svého pokoje, opatrně ho položil na postel a vylezl si na ni za ním. Bill se usmál, když mu Tom přes hlavu přetáhl svetr, a pak si svlékl vlastní oblečení, až na sobě oba měli jen boxerky. Zalezli si pod peřinu a společně se do ní zachumlali. Tom se naklonil, aby zhasl světlo, pak se vrátil k Billovi, naklonil se nad něj a políbil ho. Bill si Toma přitáhl blíž a jednou nohou mu vklouzl mezi ty jeho.
Bill se zavrtěl a řekl: „Přespávačka.“
Tom se zasmál, uvelebil se vedle Billa a přitiskl se k němu. „Jo, nahá přespávačka.“
Bill ho pod peřinou kopl, než ho znovu políbil a pohladil ho rukou po tváři. Byli tváří v tvář, přimáčknutí přímo k sobě v útulném chumlu pokrývek a končetin. Tom se dotkl prsty Billových rtů a zašeptal do potemnělého pokoje: „Miluju tě.“
Billovi se rozbušilo srdce a jeho vnitřnosti se zakroutily, rozzářil se a otřel se nosem o Tomův. „Taky tě miluju.“
A pak společně šťastní a zamilovaní usnuli.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
