autor: em_rose483
Bill zasténal, vědomí se dnes ráno zdráhalo a spánek představoval až příliš lákavou nabídku. S úsměvem si uvědomil, že má vlastně nárok na několik hodin spánku navíc; byla sobota. S náhlou grimasou se převalil, projevily se u něj následky včerejší noci. S Tomem to ještě do konce nedotáhli, přesto se zdálo, že čtyři prsty, které mu celou noc projížděly zadek, zanechaly podobné dojmy.
Už to bylo vážně dlouho, co měl sex.
Ještě chvíli trvalo, než si uvědomil, že ve skutečnosti není obklopen teplou náručí, kterou byl tak zvyklý nacházet kolem sebe každé ráno. Se zachrčením se otočil na bok a přikrývka mu lehce sklouzla po těle. Žádný Tom.
Rozbušilo se mu srdce a skoro ze sebe naštvaně shodil peřinu, ale zahlédl malý kousek papíru, který ležel na polštáři, kde ještě nedávno spočívala Tomova hlava. Sáhl po něm, sevřel ho mezi ukazovákem a palcem a přitáhl si ho do zorného pole.
Srdce mu stále bušilo, i když věděl, že je to směšné, ale nejistota měla tendenci se vkrádat a přemáhat ho, kdykoli šlo o něco báječného. A Tom byl mimořádně báječný.
Rozložil přeložený papír, prohlédl si ho a jeho srdce se uklidnilo, když Tomova lest přestala být dvojsmyslná. Na malém vzkazu stálo:
Šel jsem koupit barvy, vrátím se brzo, zlato
Bill si povzdechl, upustil lístek na noční stolek a svalil se zpátky na matraci. Měl opravdu toho nejúžasnějšího přítele na světě. Billova podmanivější povaha trochu zazářila, když přemýšlel, jestli si Tom vzpomene na přesný odstín fialové, který si tolik přál do své ložnice. Ale po chvíli tu myšlenku zavrhl, protože věděl, že si vzpomene, a pokud ne, bude se muset prostě spokojit s tím, který přinese.
Šramot a klení ohlásily Tomův příchod a Billovi se rozbušilo srdce.
„Bille?“ Ozvalo se Tomovo zavolání od vchodu.
„Tady!“ Odpověděl Bill, posunul se v posteli a čekal, až se Tom objeví ve dveřích.
Tom se zasmál, když stál ve futrech a se založenýma rukama se o ně opíral. „Ty jsi ještě nevstal?“
Bill dokonale zrudl. „Včera jsi mě držel vzhůru až dlouho do noci.“
Tom se znovu zasmál, vešel do pokoje a došel k Billově posteli. „Nemůžeš hrát hru na obviňování, protože jsi po tom toužil.“
Bill to nemohl popřít. „V kolik ses vzbudil?“
„Dřív než ty,“ zabroukal Tom a opřel se koleny o matraci postele, „posuň se.“
Bill mu vyhověl a zavrtěl se, čímž Tomovi umožnil vstup do svého hnízdečka. „To mi došlo.“
Tom si vlezl k Billovi pod peřinu a přitulil se k němu. „Brrrr, zahřej mě.“
„Vždyť ani není zima!“ Vyjekl Bill, když Tom přitiskl své ledové dlaně na Billova záda a přitáhl si ho k hrudi.
„Tady ne,“ opravil ho Tom s úsměvem, „ale venku jo, jenže to ty nemůžeš vědět.“
Bill rozhořčeně zavrčel a vykroutil se z Tomova sevření. „Nech toho.“
„Čeho?“ Zamumlal Tom a Bill přimhouřenýma očima sledoval, jak Tom přivřel oči a začal ochutnávat jeho rty.
„Přestaň mě provokovat,“ poznamenal Bill. Znovu se zavrtěl a poraženecky zafuněl, když si uvědomil, že kombinace Tomových paží a jeho vlastních přikrývek mu brání v jakémkoli pohybu.
Tomovy rty se nedokázaly přisát k Billovým a místo toho se nedbale setkaly s jeho bradou. „Provokování máš rád.“
„Já ti ukážu provokaci,“ odfrkl si Bill, odvrátil tvář od Tomovy, ale přesto se usmál.
Tom zavrčel, jemně se zakousl do Billovy čelisti, zatímco jeho ruce se vydaly po jeho zádech a začaly si pohrávat s lemem boxerek, ve kterých spal.
„Nee-e,“ okřikl ho Bill a bránil se Tomovým zkoumavým rukám za sebou, „dneska ráno ne.“
Tom zasténal, zabořil tvář do jeho krku a přiložil rty k tamní kůži, kterou sál a sladce olizoval.
Bill zaklonil hlavu a užíval si pocity ranního (nebo možná odpoledního) svádění. Měl však v plánu držet se Tomovy poznámky a ukázat mu skutečné provokování.
„Ooooh Tommy,“ zasténal Bill, převalil se přes Toma a přitiskl ho k matraci, přičemž mu věnoval zběsilé polibky na bradu, tváře, nos, a nakonec svá ústa přitiskl na jeho.
„Uuuh,“ zmohl se Tom jen na zmatenou odpověď.
„Chci tě, Tome. Měj mě, vezmi si mě,“ sténal Bill a poněkud dychtivě ta slova vyslovoval proti Tomovým rtům. Jazykem si pohrával s malým kroužkem v Tomově rtu, tvrdě ho nasával do úst a kroužil kolem kovu.
„Bille,“ snažil se Tom a vzpíral se pod Billovým náhlým útokem. Ale ten se jen usmál, když ucítil, jak Tom přitlačil na jeho břicho své vzrušení. Přehodil přes něj nohy, obkročmo si sedl na Toma a přitiskl dlaně k jeho hrudi, přičemž ohnul prsty jako kočka. Kousl se do rtu, naklonil hlavu na stranu a trochu se posunul, jen aby se Tomovo rostoucí vzrušení otřelo o jeho vlastní džíny a Billův zadek.
„Ty mě nechceš?“ Zeptal se Bill a jeho nevinnost s široce otevřenýma očima byla k smíchu.
„Kurva,“ zaklel Tom, „chci, chci tě. Ale seš si jistej?“
Bill se kousl do rtu a přemýšlel o tom okamžiku. Lehce poskakoval v Tomově klíně, tahal Tomova oblečeného ptáka mezi záhyby a svíral jeho triko v rukách. Bez odpovědi padl na předloktí, aby znovu zachytil jeho rty svými, vklouzl jazykem do Tomových úst a propletl ho s jeho. Pomalu se kolem Toma ovinul a uvěznil ho ve svůdném sevření.
Tom vydal dunivé zasténání a přirazil proti Billovi ve snaze vytvořit větší tření. Ale Bill mu to nedovolil, místo toho zvedl zadek a odlepil se od Toma, prohnul se v zádech a sklonil se níž, aby mohl zasunout svůj jazyk hlouběji do Tomových úst a vychutnat si jeho čistou, svěží chuť.
„Bože, uh, bože, Bille,“ vykoktal Tom a rukama popadl Billa, aby se ho pokusil stáhnout zpátky dolů, aby se znovu střetly jejich slabiny, „chci tě.“
„Hmm, můžeš mě mít,“ slíbil Bill, „ale teď si chci dát sprchu.“
Tom se s vlhkým mlasknutím odtáhl od Billových stále pracujících rtů. „Cože? Teď?“
Bill se na něj usmál. „Mmhmm.“
„Můžu jít s tebou?“ Zeptal se Tom s očima rozzářenýma nadějí.
Bill zavrtěl hlavou, až mu černé kadeře sklouzly dolů a pohladily Toma po tváři. „Nebudu se moct umýt, když půjdeš se mnou.“
Tom se na Billa zděšeně zadíval. „To nemyslíš vážně, že ne?“
„Smrtelně vážně,“ přikývl Bill a naposledy ho políbil na tvář, než seskočil z jeho klína a zamířil ke dveřím, kde cestou popadl své odhozené džíny, „říkal jsem ti, že ti ukážu provokaci.“
Uchechtl se, když slyšel, jak se Tom, poražený a nadržený, svalil zpátky na postel. Věděl, že ho teď nejspíš trochu nenávidí, ale později večer mu to hodlal vynahradit, tak zlý nebyl.
Poté, co se Bill vydrhl a postaral se o svou ranní erekci (navzdory zábavě ho stálo hodně sebeovládání, aby se nenechal od Toma udělat), se oblékl a zamířil do obývacího pokoje, kde už Tom natíral stěny vrstvou husté, krémové barvy.
Usmál se nad tím pohledem, opřel se o zeď a zatím ho jen pozoroval. Tom byl opravdu pastvou pro oči. Sledoval, jak mu teplé polední slunce, které pronikalo oknem, zdobí záda. Venku to vypadalo na chladný den a Bill pocítil výčitky svědomí, že Toma nezahřál, když ho o to prosil. Jeho výčitky však zmizely s úsměvem, když si vzpomněl, že Tomovi bylo nejspíš dost horko, když ho předtím opustil. Pod tenkým bílým tričkem se mu rýsovaly svaly a Bill obdivoval napjaté roviny kůže, o nichž věděl, že je látka zakrývá.
„Potřebuješ pomoct?“ Nabídl se, přistoupil k Tomovi a pohladil ho rukou po zádech.
Tom sebou trhl, zřejmě trochu zaskočen, když se otočil k Billovi. „Ne, dnes ráno jsi mi pomohl dost.“
Bill našpulil rty a potlačil smích. „Nebuď zahořklý, Tome.“
„Dokonale jsi mě naštval,“ zabručel Tom a odvrátil se od Billa, aby se věnoval malování stěn.
Bill ovinul Tomovi kolem pasu své paže a opřel mu hlavu o rameno. „Večer ti to vynahradím.“
„Jo, jasně.“ Bill se musel kousnout do rtu nad Tomovou tvrdohlavostí.
„Přísahám, že to udělám,“ řekl mu Bill, zabořil ruce pod lem Tomova trika a hladil ho po kůži.
Tom máchl rukou vysoko a jedním čistým tahem rozetřel barvu až ke stropu. Pokračoval v práci, když se tiše zeptal: „Fakt to uděláme?“
Bill ztuhl, čekal, že se ho na to Tom zeptá, ale zároveň pocítil lítost a uvědomil si, že bude muset svého přítele opět zklamat. „Dneska ne,“ zašeptal, „udělám cokoli jinýho, co budeš chtít.“
„Hmm, cokoliv?“ Zeptal se Tom a Bill v jeho tónu slyšel úsměv.
Bill přikývl a otřel se tváří o Toma. „Jo.“
Tom pokračoval v malování a zasmál se. Ten zvuk byl tichý a chraplavý. „Okay. Teď mi můžeš pomoct vymalovat tvůj byt.“
„Cože?“ Zakňoural Bill.
„Jo, běž se převlíknout do něčeho starýho a vezmi si štětku,“ řekl mu Tom a odstrčil od sebe Billa svým zadkem.
„Já nechci…“ začal Bill.
„Řekl jsi cokoli,“ připomněl mu Tom a švihl malířským válečkem směrem k Billovi.
Bill našpulil rty a zasyčel: „Myslel jsem v ložnici.“ Ale přesto se odplížil do svého pokoje a popadl staré džíny a ošuntělé tričko, které už léta neměl na sobě. Zamračil se na sebe do zrcadla a s odporem si všiml, jak zanedbaně vypadá. Byl naprosto spokojený, když mohl doma lenošit v teplácích a starém tričku, ale když to nebylo z jeho vůle, nebyl z toho zrovna nadšený.
Když se vrátil do obývacího pokoje, Tom už měl vymalovanou celou stěnu, sice poměrně malou stěnu vzhledem k velikosti Billova malého bytu, ale i tak tiše žasl nad rychlostí a efektivitou Tomovy práce. Jeho muž je tak talentovaný, pomyslel si s úsměvem.
„Jsem tady,“ informoval Toma.
„Proč?“ Zeptal se Tom nepřítomně a stále se soustředil na zakrývání tmavé skvrny na Billově zdi světlým lepidlem.
„Kvůli malování,“ upřesnil Bill podrážděně.
Tom se otočil a láskyplně se na něj usmál. „Okay, vezmi si štětku a pojď sem.“
„Nedostanu váleček jako ty?“ Zeptal se Bill a poněkud nejistě zvedl štětku.
„Ne, můžeš udělat rohy, takže váleček nepotřebuješ,“ řekl Tom a nasměroval Billa ke spojnici dvou stěn.
„Oh, jasně,“ řekl Bill a začal malovat mezi oběma stěnami. Opatrně, aby se neušpinil, lehce šmudlal stěny.“
„Tohle neděláš často, co?“ Poznamenal Tom vedle Billa.
Bill jeho směrem nakrčil obočí. „Mmm, ne, to fakt ne.“
Tom se uchechtl. „Nemusíš tu zeď takhle šmudlat, používej dlouhé tahy.“
Billova tvář hořela a odvrátil od Toma pohled, protože věděl, že vypadá jako rozmazlený chlapeček z města, který by nedokázal vyměnit žárovku, ani kdyby na tom závisel jeho život.
Tom k němu přistoupil a stoupl si za něj. „Tady, takhle.“ Chytil Billa za ruku a jedním rychlým pohybem vedl pruh barvy mezi oběma stěnami.
Bill se usmál a připadal si zase jako malý kluk, který se poprvé učí psát. „Děkuju,“ otočil hlavu, dal Tomovi pusu na nos, a pak se zase otočil zpátky, aby stěnu znovu olízl, potěšený, když krémovou barvou pokryl celý pruh.
Pracovali za tichého škádlení a rádia znějícího z kuchyně. Byl to jen tlumený šum v pozadí, rušený jejich vlastním štěbetáním a zvuky, které dělali. Zvládli i pár přestávek, aby si dali něco k jídlu a svalili se na pohovku potaženou prostěradlem, než znovu zvedli štětky, aby natřeli stěny zbrusu novým nátěrem.
O několik hodin později Bill poodstoupil od stěny a obdivoval svou a Tomovu práci. Celý jeho malý obývací pokoj byl pokrytý teplou krémovou barvou, kterou si vybral, a on byl toho názoru, že to vypadá fantasticky.
„Co myslíš?“ Rozzářil se na Toma, který také o krok ustoupil od čerstvě vyzdobené stěny.
„Myslím, že to vypadá skvěle,“ řekl mu Tom se spokojeným úsměvem směrem k Billovi.
„Odvedl jsem dobrou práci?“ Zeptal se Bill a toužil po pochvale.
Tom zamyšleně zúžil oči na Billovu zeď a přešel k němu, aby se postavil vedle něj. Otočil se od stěny, k němu, znovu ke stěně, a nakonec zpátky k němu. Jeho výraz byl rozhodně neutrální.
„Tak co?“ Zeptal se Bill, protože chtěl znát Tomův profesionální názor.
„Myslím, že jsi trochu vynechal,“ řekl Tom pomalu a prohlížel si Billa.
Ten se otočil čelem ke zdi a přejel ji pátravým pohledem. „Kde?“ Zeptal se ostře a snažil se objevit, kde Tom našel chybu.
Tom ho chytil za pas a otočil ho, aby si ho přitiskl hrudí ke své. Bill zamrkal a v příští vteřině Tom přejel svou vlastní, ještě mokrou štětkou po Billově nosu.
Bill vypískl a bránil se Tomově ruce, zatímco se jeho přítel rozesmál. „Přímo tady,“ řekl Tom.
„Uuuh, Tome!“ Kvílel Bill a zuřivě si třel nos. Drhl si kůži ve snaze zbavit se Tomova vlastního malířského díla. Tom se jen smál a ustoupil od něj, což byl vzhledem k okolnostem moudrý krok. „To bylo tak otřepaný,“ zakňoural Bill, „jako z filmu.“
„Hele, nechceš jít dneska večer do kina?“ Zeptal se Tom, čímž Billa svou nechtěnou otázkou rozhodil.
„Cože?“ Bill se stále vzpamatovával z Tomových nevyrovnaných konverzačních schopností. „Ehm, jo, tak jo.“
„Okay,“ usmál se Tom, „na co bys chtěl kouknout?“
Bill si utřel nos. „Až doteďka jsem byl skoro bez fleku od barvy.“
„Přestaň fňukat, večer ti dám na utření něco jinýho,“ přislíbil Tom s úsměvem a super žhavým pohledem věnovaným Billovým směrem.
Bill cítil, jak se mu rozpálila tvář, ale převzal Tomovu předchozí taktiku a řekl: „Nevím, co běží.“
„Co?“ Tom nebyl schopný pochopit, jakým směrem se konverzace ubírá.
„Nevím, jaký filmy dneska dávaj,“ vysvětlil Bill a podíval se na Toma.
„Oh,“ vydechl Tom, „taky nevím, tak se pojďme podívat, co dávají.“
„Nejdřív se musím dát do kupy,“ řekl Bill, obešel Toma a zamířil do své ložnice.
„Co mám dělat já?“ Zeptal se Tom Billa.
„Vyzvedneš mě v osm?“ Vypálil Bill přes rameno s úsměvem a mrknutím.
Zvuk šramotu při Tomově odchodu zanechal v Billovi úsměv a lehké chvění při pomyšlení na jeho pozdější návrat.
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
