autor: em_rose483
„Kurva,“ zaklel Bill, když se nalakované nehty dotkly kůže místo látky. Zavrčel a zatahal za dva proužky podprsenky, které se neúspěšně snažil zapnout. Jakkoli oplýval ženskostí, nošení titěrného značkového prádla nebylo něco, co by běžně dělal. Ovšem když se do toho vložila Nathalie…
„Potřebuješ pomoct?“ Bill zvedl hlavu a jeho oči zaplály, když Nathalie prostrčila hlavu závěsem šatny butiku, kterou Billovi půjčila jako dočasnou zkušební kabinku.
„Nathalie!“ Vypískl Bill a ruce mu vylétly vzhůru, aby se chránil před jejíma zvědavýma očima.
„Ach, Bille!“ Zalapala Nathalie po dechu, odtáhla celý závěs, čímž kompletně odhalila Billa v celé jeho převeliké kráse. „Vypadáš nádherně!“
Bill vydechl nosem a s přivřenýma očima hleděl na svou šéfovou. „Mohla bys laskavě zatáhnout ten závěs, než někdo vejde do těch dveří?“ Zasyčel na ni a zvedl bradu směrem ke vchodu do obchodu.
Nathalie obrátila oči v sloup, vstoupila do poněkud prostorné šatny a nechala látku závěsu znovu dopadnout na místo, čímž je oba zakryla.
„Teď na obchod už nedohlíží nikdo,“ zabručel Bill, založil si ruce na hubeném, ale znatelně vylepšeném hrudníku a zadíval se na Nathalii.
Nathalie podrážděně mávla rukou a odbyla téma s dodatkem: „Uslyšíme zvonek, kdyby někdo vešel.“
Bill si odfrkl, ale předpokládal, že má pravdu. „Co tady děláš?“
„Pomáhám ti,“ řekla mu Nathalie a přistoupila k němu s rukama v bok ve zvlášť tvrdém postoji. Trhla hlavou a naznačila mu, aby se otočil, a on to udělal, zatímco cítil lehké podráždění, že mu Nathalie musí pomáhat s oblékáním. Zároveň však pocítil záchvěv pýchy, když si uvědomil, že se mu mužnost úplně nevyhnula; to, že nedokázal spojit dva háčky na zádech, byla dovednost, kterou nepovažoval za nutnou umět, a dovolil si malý úsměv, protože se mu to líbilo.
„Ach, ach!“ Vydechl, když se mu mezi lopatkami otřely studené ruce, prohnul se v zádech a uhnul před Nathaliiným ledovým dotykem.
„Nehýbej se. Těžko ti to zapnu, když budeš takhle tancovat,“ okřikla ho Nathalie a popadla oba řemínky z místa, kde ležely na Billově kůži.
„Máš ledový ruce,“ zakňučel Bill.
„Říkala jsem ti, že je venku zima,“ zamumlala Nathalie s odkazem na to, jak se snažila vyhnout Billovu výslechu, když zjistil, že se jeho návrhy ocitly na jejím stole. „Tak,“ řekla, když spojila háček a očko, střelila proužkem látky zpátky a nechala ho, aby s mlasknutím pleskl o Billovu kůži.
„Do prdele,“ vyhrkl Bill a upravil si podprsenku. Otočil se čelem k zrcadlu. A zamrkal. „Kurva, vypadám jako holka.“ Zamrkal znovu, ale nic se nezměnilo. Pořád vypadal jako holka.
„Vypadáš neuvěřitelně,“ řekla Nathalie rozhodně. Stoupla si za Billa a upravila mu ramínko podprsenky tak, aby spočívalo rovně na rameni, a ne ošklivě zkroucené. Bill se trochu pootočil, podíval se přes jedno rameno a prohlížel si své pozadí. Zadek mu pevně objímaly titěrné francouzské kalhotky, krajka mu obepínala krémovou kůži a ukazovala všechno. Dvě půlky jeho zadečku byly šťavnaté a jeho břicho udělalo kotrmelec, když si představil, co si Tom asi pomyslí o jeho volbě obzvlášť minimalistického šatníku. Průhledný materiál nedokázal zakrýt všechno a výsledný efekt představovaly dvě půlky vykukující ze spodní části spodního prádla, než splynuly s hladkou plochou jeho stehen. Bill se vždycky pyšnil hříšně dlouhýma nohama a kalhotky dělaly všechno pro to, aby tuto jeho přednost ještě zvýraznily; tmavé barvy kontrastovaly s jeho bledou pletí a nepatrné množství látky protahovalo jeho už tak směšně dlouhé končetiny.
„Kéž bych v něčem tak titěrným vypadala taky tak dobře,“ zažertovala Nathalie a se sevřenými rty a zamračeným výrazem si Billa prohlížela.
„Jsem chlap, neměl bych takhle vypadat,“ uchechtl se Bill.
„Líbí se ti?“ Zeptala se Nathalie a zadívala so do Billových očí přes zrcadlo.
Bill přikývl a usmál se. „Asi by nemělo, ale jo, líbí se mi to.“
„A má ta podprsenka správnou velikost?“
Bill přikývl a znovu se otočil, aby si prohlédl svůj nyní rozkvetlý hrudník. Podprsenka byla stejně malá jako kalhotky a dodávala mu dekolt, o kterém si ani neuvědomoval, že ho skrývá, protože byl hubený, a navíc muž. Nebyl to bujný dekolt, který by mohl konkurovat Pamele Anderson, nicméně podprsenka mu rozhodně něco dávala, i když to bylo jen něco málo. Poměrně velkoryse nabyté vycpávky mu poskytly dostatečný push up efekt, aby ho obdařily dvěma malými kopečky, a navzdory té ženskosti se usmál. Pohlédl na sebe zleva a zprava a všiml si, jak moc je odhalený. Jeho mužství se rozhodně nedalo popřít, ale bylo stlačeno napínající se a stahující krajkou. Žádná žena se tímto nemusela trápit, proto kalhotky nebyly zrovna nejpohodlnější.
Přesto se přistihl, že se mu to líbí.
„Jak tak koukám, trochu pochybuješ,“ zabručela Nathalie a pokárala ho.
„Nemyslíš, že…?“ Bill se kousl do rtu.
Nathalie rozhodně zavrtěla hlavou. „Nemyslím.“
„Líbí se mi to,“ přikývl Bill.
„Vypadáš naprosto úžasně, Bille,“ řekla Nathalie a znělo to zamyšleně.
„A ty bys vypadala taky, kdybys měla na sobě něco takhle skandálně miniaturního,“ ujistil ji s úsměvem, otočil se a položil Nathalii ruce na obě ramena, „děkuju ti, Nat.“
„K tomuhle outfitu budeš potřebovat nějaký boty,“ usmála se na něj Nathalie.
„Opravdu?“ Vypískl Bill, jelikož miloval boty.
Nathalie přikývla a s rychlým zasvištěním závěsu a malým úsměvem odešla ze šatny. Kousl se do rtu, aby potlačil úsměv, který mířil na vlastní odraz, a jeho vnitřnosti se zkroutily. Ještě nikdy se necítil tak sexy. Možná to něco vypovídalo o jeho mužnosti, ale bylo mu to úplně jedno a při představě Toma, který na něj doma čeká, mu běhal mráz po zádech. Potlačil chichotání, když si představil jeho obličej, až uvidí, co si ten den přinesl domů z práce; „zlato, jsem doma“ a pak…
„Mám dvě možnosti,“ informovala ho Nathalie, když se znovu objevila v místnosti, „takže se můžeš rozhodnout, které dáš přednost.“ Držela v ruce dva páry nesmyslně vysokých bot na podpatku, aby si mohl vybrat. Oba to byly nádherné kousky, jeden provlečený řemínky, každý jemně lemovaný třpytivými diamanty. Podpatek byl potažený saténem, táhl se od základny boty a zužoval se do konečné špičky. Bill nad nimi vzdychal a komentoval, jak jsou elegantní.
Druhý pár byl na špičce plátěný, což vytvářelo iluzi, že jsou ještě vyšší, podpatek byl průhledný, buclatější než první, vířivé rytiny se spirálovitě stáčely po každém podpatku a vytvářely složité vzory. Tyto boty byly černé a hladké, až na průhledný podpatek.
„Můžu si vzít tyhle?“ Zeptal se Bill a dotkl se bot s průhledným podpatkem, které Nathalie držela v ruce.
„Samozřejmě, že můžeš, Popelko,“ přikývla Nathalie s úsměvem.
Bill se začervenal. „Přesně proto jsem si je vybral,“ přiznal.
Nathalie se zachichotala a podala pár bot Billovi, který je zastrčil pod paži a mávl na Nathalii rukou, aby odešla.
Ta se znovu zasmála. „Už jdu, už jdu. Nechám tě se připravit.“ Bill ji se smíchem vyprovodil z malé místnosti a otočil se, aby boty položil na stoličku, a na chvíli se zastavil, aby je mohl obdivovat. Boty opravdu miloval.
O hodinu později vyšel Bill ze slavné šatny, plně nalíčený a oblečený tak, aby udělal dojem. Tedy pod jeho obyčejným oblečením v podobě džínů a tílka.
„No, kdybych já vyšla ze šatny a vypadala jako tahle mladá dáma, neměla bych žádné výčitky,“ zahučel někdo za Billem.
„Ehm,“ slyšel Bill, jak Nathalie začíná vysvětlovat tomu, kdo udělal tu chybu a označil Billa za ženu. Ale on se otočil a zavrtěl hlavou, dneska mu to bylo jedno.
„Díky,“ řekl ženě, která se snažila zapnout malé černé šaty, „ale vypadáte báječně, a ještě víc, kdybyste zkusila tyhle,“ vytrhl ze zábradlí vedle sebe tmavomodré šaty a s mrknutím je podal Nathalii.
Otočil se, ale ne dříve, než Nathalii věnoval ostrý pohled a trhnutí hlavou, a pak zamířil do zadní místnosti.
„Dobrá volba,“ pochválila ho Nathalie, ale než to stačila upřesnit, Bill ji chytil za ruku a oči se mu rozšířily, když se mu srdce v hrudi rozbušilo. Dnes večer měl pro Toma něco opravdu speciálního a potřeboval Nathaliino potvrzení, že vypadá perfektně.
Věděl, že je to záludná otázka, ale přesto se zeptal. „Jak vypadám?“
Nathalie se na něj vřele a láskyplně usmála. „Vypadáš perfektně, doufám, že Tom ví, jaké má štěstí.“
„Večer na to rozhodně přijde,“ zamumlal Bill a ruce se mu nervózně chvěly podél boků, „doufám, že se mu budu líbit.“
Nathalie bez varování zvedla ruku a plácla Billa přes rameno. „Víš, že už se mu líbíš, a vypadáš naprosto k sežrání, tak už běž, než tě sežeru já.“
Bill na ni překvapeně pozvedl obočí, ale ona se jen zasmála, vystrčila ho ze dveří, než se vrátila zpátky do obchodu.
„Promiňte, ty šaty…“
„Vypadají úžasně, madam,“ řekl Bill dotazující se zákaznici. A skutečně vypadaly, ale on vypadal lépe, pomyslel si s malou vlnou vzrušení z vyhlídky, že konečně podlehne tomu, co si oba s Tomem přáli.
Cesta domů byla chladná, jelikož si ráno před prací oblékl jen tenkou bundu. Na nohou měl své vlastní boty, které, ač byly na podpatku, nedosahovaly výšky bot, jež mu dala Nathalie, a tak byla jeho chůze svižná, i když ho vítr štípal do tváří a čechral mu vlasy.
O několik minut později dorazil ke svému domu, vystoupal po schodech a stanul před vlastním bytem. Chvěl se chladem i nedočkavostí. Tiše se modlil, aby se neopakovala situace, která se stala před pár týdny a on nevstoupil do bytu, kde byl Georg. Vklouzl do nové obuvi, znovu si upravil několik pramenů zatoulaných vlasů a stáhl si bundu. Neměl chuť svlékat se na balkoně před bytem, proto odemkl dveře a dal si záležet, aby udělaly co nejmenší hluk, a tiše překročil práh.
Nenápadně si stáhl džíny, dával pozor na boty, do kterých už vklouzl, a usmál se, když uslyšel, jak Tom pobíhá po téměř dokončené kuchyni. Sundal si ponožky a tílko, až zůstal jen ve skandálně malém spodním prádle, stříbrném řetízku visícím z krku a nehorázných podpatcích.
S klapotem podpatků na dřevěné podlaze se vydal ke vchodu do kuchyně.
„Bille? Myslel jsem, že jsem slyšel… do prdele!“
autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
