Under Construction 18. (konec)

autor: em_rose483

Epilog

„Nemůžeš přijít pozdě na svatbu!“
Bill zaklel, když poskakoval v zásobovací místnosti butiku a snažil se obléknout si kalhoty.
„Nemůžu za to, že mě donutila vzít tuhle směnu,“ opáčil Bill. „Já bych prostě nechal zavřeno.“
Tom vystrčil hlavu ze dveří a zašklebil se na něj.
„Nedívej se na mě takhle,“ řekl Bill a ze všech sil se snažil na svého přítele neusmívat. Prsty se mu kroutily, když Tom vstoupil do místnosti a vypadal velmi dobře v šedém obleku s modrou kravatou, která mu visela kolem krku.
„Ten oblek ti moc sluší,“ hlesl Bill, a konečně se mu podařilo úspěšně si natáhnout kalhoty.
„Tobě to taky sluší,“ odpověděl Tom a drze se usmál. „Ale tak nějak se mi víc líbil tvůj outfit předtím.“
„Předtím jsem byl nahý,“ řekl Bill suše a předstíral, že na něj Tomova hrubost neudělala dojem.
„Přesně tak,“ řekl Tom. „Teď vážně, no tak. Nemůžeš přijít pozdě na svatbu své šéfové, to by tě vyhodila nebo tak něco.“
„Tak to se nestane, něco mi dluží,“ řekl Bill, popadl sako a hodil si ho přes fialovou košili.
Přesunul se ke dveřím a pečlivě si zakasal košili. Když se k němu přiblížil, Tom se po něm natáhl a krátce ho políbil, než zmizel ze skladu do hlavního butiku.

„Pořád nemůžu uvěřit, že se to děje,“ řekl Bill zasněně a láskyplně stiskl Tomovu ruku.
„Jsou spolu už dlouho, není to až tak překvapivý,“ řekl Tom a vedl Billa ke vchodovým dveřím.
„Ne, myslím tohle,“ zatahal Toma za ruku, aby ho zastavil, a společně se podívali do rohu obchodu. Hrdě a pyšně tam stály šaty, na kterých Bill pracoval, které navrhl a od základu vytvořil vlastníma rukama. „Konečně se to stalo.“
Tom se na něj podíval a Bill se začervenal, stále ještě nebyl zvyklý na takové neustálé hodnocení. „Děkuju,“ řekl tiše a naklonil se, aby Toma jemně políbil na tvář. „Bez tebe bych to nedokázal.“
Před několika týdny Tom v soukromí diskutoval s Natálií o tom, že by Billovi poskytl ekonomickou podporu, kterou potřeboval k nastartování vážnější kariéry módního návrháře. Aniž by to Bill věděl, Natalie si přála, aby Bill pokračoval ve svém návrhářství, ale nemohla ho financovat z vlastní kapsy. Sponzory hledala téměř stejně dlouho jako Bill. Štěstí jí přálo v podobě Toma, nádherného, bohatého a štědrého Toma, do kterého se Bill bezhlavě zamiloval.
Bill své návrhy roznesl široko daleko a nyní stoupal po módním žebříčku, samozřejmě i odbíhal, aby v Nataliině butiku zastal tolik směn, kolik jen zvládl. Nemohl odolat drbání s nejlepší kamarádkou, a důvěrné známosti práce tam se ještě nechtěl vzdát.

„Pojď,“ řekl Tom a trhnutím vrátil Billa zpátky do přítomnosti. „Teď už vážně přijdeme pozdě.“
Bill se ušklíbl. „Nepřijdeme, Natalie nikdy nechodí včas. Přijde pozdě i na vlastní svatbu, to ti garantuju.“
Tom se zasmál a táhl Billa ke dveřím. Vyšli do chladných berlínských ulic a zavřeli za sebou dveře. Ruku v ruce se vydali ulicí, zatímco jim sníh křupal pod botami a ve vírech padal kolem nich.
„Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ řekl Bill Tomovi, jelikož chtěl, aby stále věděl, jak je pro něj důležitý.
Tom se na něj rozzářil a objal ho kolem pasu. Naklonil se, aby ho políbil na studené rty.
„Miluju tě,“ řekl Tom. „Strašně moc,“ a znovu ho políbil.
Bill se usmál do polibku a přitiskl se k muži, kterého se nikdy nehodlal vzdát. Pořídit si novou kuchyň byl ten nejlepší nápad, jaký kdy dostal.

KONEC

autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original