autor: Becs
L. A. Stars
S lítostí a bolesti v srdci vás informujeme o tom, že dnes v brzkých ranních hodinách rodina Kaulitzů přišla o milovaného člena. Ctíme přání rodiny a nebude poskytovat žádné další informace. Všem pozůstalým přejeme upřímnou soustrast. L. A. Stars
Billa probudilo ostré drnčení domovního zvonku, jenže nebyl ve stavu, kdy by byl ochoten vstát a zjistit, kdo za dveřmi stojí. Hodil si na hlavu polštář, připraven znovu usnout. Dotyčný byl velmi neodbytný a po další sérii zvonění se ozvaly i hlasité rány na dveře.
„Do prdele,“ zaklel Bill a skopnul ze sebe přikrývku. Jen v boxerkách ťapkal po chladné dlažbě a měl v plánu toho rušitele seřvat na tři doby. Jeho nebude nikdo budit, to teda ani náhodou. Škubnul dveřmi a už se nadechoval k řádnému proslovu o slušném chování, když se mu dech zadrhnul v hrdle.
„Mami,“ dostal ze sebe překvapeně.
„No to je dost,“ oplatila mu matka přísně a bez vyzvání vešla dovnitř. Její zmačkané béžové kalhoty napovídaly, že má za sebou hodně dlouhou cestu. Sundala si z ramene tašku a upustila ji v předsíni. Neomylně zamířila do kuchyně a konsternovaného Billa nechala za sebou.
„Budeš tam stát celý den?“ křikla na něj. Přísný tón, jakým s ním mluvila, se mu vůbec nezamlouval. Rozhlédl se po zaneřáděném bytě a v duchu znovu zaklel. Všude se povalovaly krabičky od jídla, prázdné lahve, a na gauči dokonce ležel Marco. Na sobě měl jen leopardí slipy a na hlavě růžový kovbojský klobouk. Ruce měl hozené nad hlavou a s otevřenou pusou tiše pochrupoval. Bill zadoufal, že si ho mamka nevšimne, a zavřel dveře do obýváku.
„Tvůj kamarád se k nám nepřipojí?“ nadzvedla jedno obočí, když se za ní došoural do kuchyně.
„Ne,“ kníknul a z opěrky židle stáhl své tričko, aby si mohl zakrýt holý hrudník. Připadal si před matkou hrozně hloupě. Nikdy ho nenachytala v takhle podivné situaci. „Co tady děláš?“
„Před pár dny mi volal Tom,“ začala. „Bojí se o tebe.“
„No jistě. Svatý Tom,“ prsknul Bill a se založenýma rukama se posadil. Pocit studu a rozpaků ho rychle přecházel. Jeho úžasného bratříčka nenapadlo nic lepšího, než žalovat mamince. „Všechno, co ti řekl, jsou lži.“
„To je to. On mi nic říct nechtěl. Jen mě poprosil, abych přijela a promluvila si s tebou. To, jak mluvil, mě dost vyděsilo, takže jsem nezaváhala ani na minutu. Takže, co se tady děje?“ otočila se přímo na něj, když dokončila zběžnou prohlídku nepořádku v kuchyni.
„Nic,“ odseknul Bill a pohled zapíchl do desky stolu. Všiml si jemného bílého poprašku, který na ní ležel, a v duchu se pomodlil, aby to bylo jen sušené kokosové mléko a ne pozůstatky ze včerejší divoké noci. Ještě teď cítil, jak ho kořen nosu pobolívá.
„Sakra Bille, přestaň mi lhát. Vidím, jak to tady vypadá. Jako by se tady pořádal nějaký divoký večírek a očividně to nejsou zbytky jen ze včerejšího večera,“ nakrčila nos, když nadzvedla víko krabice od pizzy a našla tam vrstvu zelené plísně.
Bill mlčel a nebyl schopný se jí podívat do očí. Co jí měl říct? Prostě se jen bavil a užíval si života. Bylo mu jasné, že něco takového by ona nebyla schopná pochopit.
„A koukni na sebe. Jsi bílý jako stěna. Vypadáš, že jsi týdny nespal. Tom mi řekl, že už spolu nebydlíte. Tak co se, krucinál, stalo?“
„Nic se nestalo. To, že jsme dvojčata, snad neznamená, že musíme bydlet spolu, ne?“ utrhl se na ni drzejším hlasem, než jaký zamýšlel.
„Bille, přestaň mi lhát. Možná jsi dospělý, ale pořád jsi moje dítě. Myslíš si, že to nepoznám?“ křikla na něj ostře. Bylo znát, že jí dochází trpělivost.
„Tom byl pořád jen v Insomniaxu, a tak je pro něj pohodlnější, že bydlí tam. Práce je pro něj na prvním místě. Je úplně stejný jako Calvin. Záleží mu jen na něm a jeho úžasném klubu,“ drmolil.
„Takže jemu záleží jen na něm, jo?“ zopakovala po něm a také si založila ruce na prsou. „A proto mi brečel do telefonu, že má o tebe děsný strach a neví, co má dělat?“
„On brečel, jo?“ ptal se pochybovačně. To mu rozhodně nezapadalo do představy, jakou si o Tomovi vytvořil. Sobecký, sebestředný. Myslící jen na sebe a teď, ještě navíc se pelešící s tou blonďatou čubkou.
„No tak, Bille? Co je to s tebou? Já tě vůbec nepoznávám. To, jak žiješ? Vždycky jsi měl pokoj vyzdobený, plný barev. Tady je všechno tak studené a neosobní. A to ani nemusím mluvit o tom bordelu všude. Hrozně jsi zhubnul. To se mi vůbec nelíbí,“ zvolila mírnější přístup. Posadila se ke stolu vedle něj a položila mu dlaň na hřbet ruky. „Co je špatně?“
Blonďák dost dlouho jen seděl se sklopeným pohledem a kousal si spodní ret. A pak, jako když se protrhne hráz, mu po tvářích začaly téct slzy.
„Já to tady nezvládám, maminko,“ dostal ze sebe skrz vzlyky. Sjel ze židle na podlahu, klekl si a horní polovinou těla se jí stulil na klíně. „Mám pocit, že na mě pořád někdo tlačí. Abych se choval určitým způsobem, byl viděný na těch správných místech a s těmi správnými lidmi. Všechny ty pozvánky na večírky, na které ani nechci chodit. Neustále se usmívat na foceních. Vypadat krásně. Já už na to nemám.“
„Pššt,“ tišila ho Simone a hladila ho rukou po zacuchaných vlasech.
„A pořád mi někdo předhazuje Toma. To jak je úspěšný. Jaký je profesionál a jestli si myslím, že se mu někdy v úspěších vyrovnám. Přísahám, že už mi z toho hrabe,“ pokračoval. Konečně ze sebe dostával to, co v sobě dusil tak dlouhou dobu. Nebyl tu nikdo, s kým by o těchto věcech mohl mluvit. Na jednu stranu na něj vyvíjeli tlak manažeři, aby se víc ukazoval na veřejnosti a dokázal se tak vyrovnat slávě svého úžasného bratra. Na druhé straně byl Tom, který tuhle pozornost nesnášel a chtěl být raději doma. Připadal si jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Doufal, že z toho s Tomem najdou cestu, jenže on měl pořád tolik práce a jako by ho vůbec neposlouchal. Soustředil se jen na své vlastní problémy a nevšiml si, jak na tom začíná být špatně. A pak potkal partičku lidí, kteří ho obdivovali a dopřávali mu přesně tu pozornost, která mu u Toma chyběla. Připadal si znovu chtěný, a že někam patří. Když pak ochutnal koks, zjistil, jak je snadné uniknout všem problémům každodenního života a nic už neřešil.
„Zlatíčko, nemusíš být přece něčím, čím ty sám nechceš. Vykašli se na všechny řeči a buď sám sebou. Nikdy ses neohlížel na názory druhých, tak proč máš potřebu dělat to teď? Srovnávat se s někým jiným je přece hloupost.“
„Jsou to moji manažeři. Nemůžu jim moc odporovat. Oni jsou ti, co o všem rozhodují,“ bránil se.
„O svém životě rozhoduješ ty,“ zarazila ho přísně. „Záleží jen na tom, co si sám přeješ. Přijde ti v pořádku, že jsi takhle nešťastný? To jejich rozhodnutí tě k tomuhle dohnaly. Možná je na čase vzít věci do svých rukou.“
„Ale mohl bych přijít o smlouvu. A celá moje kariéra by šla do kytek,“ zvedl k ní hlavu a v očích se mu třpytily slzy.
„Je pro tebe kariéra důležitější než vlastní život?“ zeptala se s něhou v očích.
Bill si vzal pár vteřin, než odpověděl: „Ne.“
„Kdybys teď řekl ano, měla bych dojem, že jsem ve tvé výchově udělala něco špatně,“ usmála se na něj a on cítil, jak ho ten úsměv zahřívá u srdce. Dokázal se vyškrábat zase zpátky na židli a povzdechl si.
„A co jste si udělali s Tomem?“ nadhodila a Billovi se sevřely vnitřnosti. Co by jí teď měl říct? Že se choval jako idiot a vyhodil ho? Že žárlil na to, jaký Tom je, kolik je na něj upřeno pozornosti a v prvé řadě, že žárlil na všechny ostatní, na kterých bratrovi záleželo, počínaje Tinou a konče u Bambiho? Bambi. Byl si jistý, že kdyby se jim neobjevil v životě, všechno by bylo jednodušší. Tom se tolik soustředil na něj, že zapomněl na něho. A teď ho svým hloupým chováním vehnal doslova do Bambiho náruče.
„Nechci o tom mluvit,“ zamumlal, když si všiml, že si ho mamka pořád měří pohledem a čeká, co řekne. „Odcizili jsme se a pak už nešlo být spolu v jednom bytě.“
„Tomu se mi nechce věřit. Když jsem vás viděla spolu tehdy v Mexiku, bylo vám spolu tak dobře. Ty jsi vedle něj jen zářil a on taky vypadal spokojený. Měla jsem obrovskou radost, že se vám podařilo si vybudovat tak pevné pouto. Měla jsem strach, že se k sobě budete chovat, tak jako teď.“
Matčin proslov přerušilo vyzvánění jeho mobilu na kuchyňské lince. Vstal a všiml si neznámého čísla na displeji. Chvilku zvažoval, že to vůbec nezvedne, ale hovor mohl být pracovní, takže nakonec zmáčkl tlačítko pro přijetí hovoru. O pár vteřin později toho už litoval. Před očima se mu zatmělo a žaludek mu udělal kotrmelec. Ruce se mu roztřásly tak, že mu mobil vypadl z ruky a s třísknutím spadl na podlahu. Na displeji se mu rozběhla popraskaná pavučina, a nakonec zčernal.
„Co se stalo?“
„Babička,“ vykoktal Bill. „V noci umřela.“
Tom nikdy na žádném pohřbu nebyl a byl za to vděčný. Jenže teď, když se na jeden chystal, mu absence téhle zkušenosti připadala spíš na škodu. Netušil, co od toho očekávat, a v jednu chvíli zvažoval, že na něj ani nepůjde. Umřela mu babička. Nebylo to už tak dost příšerné? Opravdu musel jít mezi stovku lidí, aby se na něj dívali a litovali ho? Kdyby nebylo Chloe, určitě by nešel. Nemohl ale snést představu, že to jeho malá sestřička bude muset podstoupit sama. Takže tu teď stál před hřbitovem vedle své motorky a cítil se naprosto prázdný. Míjely ho tváře, které sotva poznával, a měl chuť na ně řvát, ať si z ksichtů sundají ten falešný smutek. Většina z nich babičku ani neznala. Nevěděli, o jak úžasnou osobu svět přišel. Dokouřil svou třetí cigaretu a nedopalek zamáčkl podrážkou boty. Bylo na čase se vydat do horoucích pekel.
Razantně odmítl Calvinovu nabídku na svezení v jejich limuzíně a radši dorazil po vlastní ose. Takhle aspoň bude moct rychle vypadnout a nebude odkázaný na nikoho jiného. Nepřekvapilo ho, že Bill tuto možnost využil, a teď ve společnosti celé jeho rodiny kráčí přes trávník. Chloe byla první, kdo ho zahlédl. Zastavila se a odmítala jít dál, i přestože ji Calvin popostrkováním pobízel k pohybu. Tom ze sebe vypustil všechen nashromážděný vzduch a rozešel se k nim.
„Tome,“ vzlykla Chloe a objala ho kolem krku. Hladil ji po zádech a urputně se snažil vyhnout Billovu pohledu. Od jeho zběsilého úprku z bytu s ním nemluvil. Přišlo mu to jako sto let, co se viděli naposled a přesto se jeho city k němu ani trochu nezměnily. Miloval ho tak moc, že by ho na místě nejradši popadl do náruče a už nikdy nepustil.
„To bude dobrý, Chloe,“ šeptal zbytečná slova útěchy. Sestra ho chytila za ruku a po celou dobu ho nepouštěla, jako by tušila, že má sto chutí utéct.
Obřad byl dlouhý a plný zbytečných řečí, které Tom poslouchal jen na půl. K jeho velké smůle se Bill posadil vedle něj, a přestože se oba ignorovali, doslova cítil teplo jeho těla a v nose ho dráždila známá vůně. Když přišly na řadu vzpomínky na babičku a pouštěli její oblíbenou písničku, na kterou s dědečkem tančili na svatbě, už to v sobě nedokázal dál zadržovat a slzy si našly cestu ven. Hrudník mu svírala neuvěřitelná bolest. Bill se vedle něj pohnul tak rychle, že to sotva postřehl. Propletl jejich prsty dohromady a přišoupl se blíž, aby se o sebe mohli opřít celou délkou paže. Po jeho tvářích se také kutálely slzy velké jako hrachy, i když vypadal, že to zvládá o malinko lépe. Tom ani na vteřinu nepomyslel na to, že by se odtáhnul. Jeho dotek mu přinášel tolik potřebný klid.
Když mu snad tisíc lidí potřáslo rukou a popřálo upřímnou soustrast, dostal se v hlavě do tak temných míst, že pochyboval o svém návratu mezi normálně fungující. A pak v jeden okamžik, už to bylo moc. Ignoroval cvakání fotoaparátu novinářů, kteří se shromáždili nedaleko od nich, i pobouřený šepot několika truchlících, a vyrazil mezi hroby pryč.
„Tome,“ řekla Chloe polohlasně, ale pořád dost důrazně, aby ji slyšel. Nepochybně se okamžitě rozběhla za ním. Když se konečně odhodlal otočit, byl už skoro u brány hřbitova. Překvapilo ho, že několik kroků za sestrou spěchá i Bill.
„Co je?“
„Kam to jdeš?“ lapala po dechu.
„Už to nesnesu, Chloe. Musím vypadnout,“ couval a poslepu hledal kovanou kliku.
„Nemůžeš odejít. Bude se číst babiččina závěť,“ namítla. Oči měla od pláče úplně opuchlé a třásla se jako osika.
„Myslíš, že mě to zajímá? Je mi úplně u prdele, kdo co zdědí,“ odseknul jí prudce.
„Tome, babička věděla, že umírá,“ oznámila mu. „Byla nemocná. Řekla mi o tom, ale musela jsem jí slíbit, že to nikomu neřeknu. Chtěla, abych tě donutila jít na to čtení závěti, protože věděla, že to odmítneš. Copak ty nechceš vědět, co nám chce říct?“
Chvilku mu trvalo, než tuhle informaci dokázal zpracovat. Žal na moment překryl vztek, ale když se znovu na sestru podíval, nedokázal jí říct ne. Muselo pro ni být hrozné, žít s tímhle tajemstvím a nemoct to nikomu říct.
„Prosím, potřebuju tě,“ dodala docela zbytečně, protože už byl rozhodnutý, a tak jen přikývl. Bill sledoval jejich rozmíšku a nebyl si jistý, jestli se nemá vzdálit. Oni dva byli sourozenci dávno předtím, než jim do životů vpadl on. Chloe jeho pochybnosti rozptýlila, když ho popadla za předloktí a zavěsila se do něj, aby se vydali zpět k rodině. Na Toma už se neohlédli. Oba v duchu doufali, že si své rozhodnutí na poslední chvíli nerozmyslí a skutečně dorazí.
„Sešli jsme se zde, kvůli čtení poslední vůle Emily Kaulitzové.“ I tohle šlo Tomovi jedním uchem tam a druhým ven. Dostavili se do staré budovy místního soudu a notář jim monotónně neosobním hlasem předčítal o nějakých stupidních zákonech a předpisech.
„Své vnučce Chloe, odkazuji svůj byt v New Yorku a vilu v Itálii. Dále fond, určený na studium dle jejího vlastního výběru a druhý fond, který pokryje výdaje na její svatbu. Mrzí mě, že tě, neuvidím jít k oltáři, ale doufám, že si na mě v tento den vzpomeneš a díky tomuto gestu, si ho užiješ podle svých představ.“ Chloe zalapala po dechu a ustrašeně pohlédla na otce, který jen pevně sevřel čelist, ale jinak to nijak nekomentoval.
„Svému vnukovi Billovi, odkazuji svůj dům v L. A., známý také jako Vílí zámek a malou vinici ve Španělsku. Přišel jsi k nám sice později, ale nikdy nepochybuj o tom, že k nám patříš a že si všechno tohle zasloužíš,“ pokračoval úředník. Bill otevřel pusu, jako by chtěl protestovat, ale nakonec ji zase zavřel a sklopil hlavu.
„Svému vnukovi Tomovi odkazuji svůj podíl ve firmě, protože vím, že dokáže vše, co si umane. Věř si a jdi si za tím, po čem toužíš, Tome. A nezapomeň při svých rozhodnutích naslouchat nejen své hlavě, ale taky svému srdc
i.“
Všechny hlavy se teď obrátily ke Calvinovi, protože jim bylo jasné, že přesně na tuto informaci čekal. Chtěl vědět, kdo zdědí většinový podíl ve firmě. Jeho tvář zbrunátněla a pěsti zatínal tak pevně až se roztřásl. Anabel ho pohladila po předloktí, takže svůj strnulý postoj trochu uvolnil. Stopy rozladění z jeho obličeje však nezmizely.
„Svému synovi Calvinovi odkazuji veškeré své akcie a dluhopisy a také padesát procent svých finančních prostředků. Calvine, doufám, že si uvědomuješ, co je v životě důležité, a budeš podle toho jednat.“
Tom měl neodolatelnou chuť se hlasitě rozchechtat. Jedině Emily Kaulitzová dokázala Clavina stírat ve své vlastní poslední vůli. Nedokázal potlačit malý úsměv a pomyslel si: „To se ti povedlo.“
„Zbytek finančních prostředků odkazuji rovným dílem třem charitativním organizacím,“ dokončil úředník a zaklapl tmavé desky. Všechny je požádal o podpis a pak byli konečně volní. Tom očekával, že si ho otec bude chtít vzít stranou a za pomocí výhružek a manipulace ho bude nutit, aby mu svůj podíl ve firmě prodal. Nakonec se však nechal docela poslušně odvést z budovy, zatímco mu Anabel něco šeptala do ucha.
„Už musím taky jít,“ povzdychla si Chloe a objala Toma. „Byla neuvěřitelná, že jo.“ A přesto, že se jí v očích stále leskly slzy, na rty se jí vloudil úsměv.
Už se také chystal odejít, když si všiml, že Bill postává kousek stranou a nervózně po něm pokukuje. Nakonec se odhodlal a došel až k němu. „Mohl bych s tebou prosím mluvit?“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Kde začít? Tak asi na konci. Babičky je mi opravdu moc líto. Byla to super ženská a evidentně všechny své vnuky milovala a navíc dokázala svého syna postavit do latě i z hrobu, prostě úžasná 😉 je jí veliká škoda 🙁
neskutečné, že Tom bude dělat šéfa svému vlastnímu otci, pokud jsem to pochopila správně? Teda ale ještě k tomu Insomniax… netuším, jestli se tohle všechno dá zvládnout ještě i se snahou mít nějaký vztah 🙁
a teď k tomu začátku… fajn, je mi Billa líto a jsem ráda, že si ho Simone podala, ale já prostě… ne, promiň, ale za mě opravdu ne… i když jsem si jistá, že Tom ho po jeho omluvě vezme hned zpět, ale já si nějak nejsem jistá, jestli si to Bill až tak úplně zaslouží… myslím, že Tomovi způsobil daleko víc bolesti než Tom jemu a hlavně… opravdu to nezvládl, co můžeme čekat, až to Bill zase přestane zvládat? Vrátí se k tahaní s Marcem a spol., nebo jak se ty jeho buzničky jmenujou a braní koksu?
ale zase každý si zaslouží druhou (další) šanci… ach jo, teda ale nějak z Billa pořád nemám radost 🙁
Kde začít? Tak asi na konci. Babičky je mi opravdu moc líto. Byla to super ženská a evidentně všechny své vnuky milovala a navíc dokázala svého syna postavit do latě i z hrobu, prostě úžasná 😉 je jí veliká škoda 🙁
neskutečné, že Tom bude dělat šéfa svému vlastnímu otci, pokud jsem to pochopila správně? Teda ale ještě k tomu Insomniax… netuším, jestli se tohle všechno dá zvládnout ještě i se snahou mít nějaký vztah 🙁
a teď k tomu začátku… fajn, je mi Billa líto a jsem ráda, že si ho Simone podala, ale já prostě… ne, promiň, ale za mě opravdu ne… i když jsem si jistá, že Tom ho po jeho omluvě vezme hned zpět, ale já si nějak nejsem jistá, jestli si to Bill až tak úplně zaslouží… myslím, že Tomovi způsobil daleko víc bolesti než Tom jemu a hlavně… opravdu to nezvládl, co můžeme čekat, až to Bill zase přestane zvládat? Vrátí se k tahaní s Marcem a spol., nebo jak se ty jeho buzničky jmenujou a braní koksu?
ale zase každý si zaslouží druhou (další) šanci… ach jo, teda ale nějak z Billa pořád nemám radost 🙁
Kde začít? Tak asi na konci. Babičky je mi opravdu moc líto. Byla to super ženská a evidentně všechny své vnuky milovala a navíc dokázala svého syna postavit do latě i z hrobu, prostě úžasná 😉 je jí veliká škoda 🙁
neskutečné, že Tom bude dělat šéfa svému vlastnímu otci, pokud jsem to pochopila správně? Teda ale ještě k tomu Insomniax… netuším, jestli se tohle všechno dá zvládnout ještě i se snahou mít nějaký vztah 🙁
a teď k tomu začátku… fajn, je mi Billa líto a jsem ráda, že si ho Simone podala, ale já prostě… ne, promiň, ale za mě opravdu ne… i když jsem si jistá, že Tom ho po jeho omluvě vezme hned zpět, ale já si nějak nejsem jistá, jestli si to Bill až tak úplně zaslouží… myslím, že Tomovi způsobil daleko víc bolesti než Tom jemu a hlavně… opravdu to nezvládl, co můžeme čekat, až to Bill zase přestane zvládat? Vrátí se k tahaní s Marcem a spol., nebo jak se ty jeho buzničky jmenujou a braní koksu?
ale zase každý si zaslouží druhou (další) šanci… ach jo, teda ale nějak z Billa pořád nemám radost 🙁
Dievcata… ved to uz teraz musi byt len lepsie a lepsie. Babka je frajerka aj po smrti. Naozaj to vymyslela dobre.
Bill si KONECNE uvedomil ze robi hluposti. KONECNE. takze uz len sa pekne ospravedlnit Tomovi. Lebo fakt to pokazil.
A Tom…ten dufam ze nepreda spoj podiel vo firme otcovi. Ale ze ho fajne potrapi.
Zaplaťpánbůh, že se na scéně objevila Simone a trochu Billovi promluvila do duše. Líto mi ho není, na to dělal Tomovi až moc dlouho ze života peklo a pořád hledá chyby víc v něm než v sobě. Zkrátka na ten velkej svět nemá náturu. Kdyby sestoupil zase dolů mezi obyčejné smrtelníky, bylo by mu možná líp. A třeba by si i znovu zasloužil být s Tomem…
Babičky mi je líto jen jsem zvědavá jak to bude z Billem a Tomem.
Jestli Billovi neotevrela oci natka, tak zprava o babicce urcite.
A ja bych te za to zabila. Ja vim, vsechno zly pro neco dobry a tak dal… Ale zrovna ona? Achjo 😢
Ale frajerka to je, to jo, ta cast pro Calvina, uplne me vyskocila Emily Gimorova s tim jak se tvarila kdyz nekoho stirala a presne ten vyraz pasoval do toho okamziku. I kdyz tam nebyla, takhle by se tvarila.
Jeste ze Chloe Toma zadrzela, o tohle vazne nemohl prijit. I kdyz se on neztihl rozloucit, ztihla to alespon ona.
Jen teda, podil ve spolecnosti… Fuuuu k tomu Ins… Tohle bude tuplem zaprah jestli neslevi a nenecha kluby ridit provozni, mohlo by ho to semlit. Potreboval by nekoho kdo ho podrzi, takze Bille, je jedno jak jsi slavny, zatnout zuby, hodit za hlavu managery a prestat si sam pred sebou na neco hrat. Tlamu jsis uz nabil, ted trochu zabojuj. Nove zacatky jsou vzdycky tezke.
Tak Bill si začal nahovárať, že Tom je sebec, čo sa stará len sám o seba. Super. Ešte že aspoň vlastnej matke uveril, že to nie je pravda. Babičky je škoda, ale snáď bude jej smrť na niečo dobrá, hoci Tomovi pridá len viac starosti s firmou a menej času na Billa. Uvidíme, čo si tí dvaja pre nás ešte pripravia. Ďakujem za časť.
Podruhý mi dneska vháníš slzy do očí. Víš, jak mu Bill propletl ty prsty na tom pohřbu – tak vyhrocená situace, tak smutná a tohle… to bylo prostě tak (opakuju, tak!) nádherný. Nejhezčí snad z celý povídky, achjo. Tak jednoduchý gesto a tak… dokonalý. Prostě tohle se ti vážně povedlo… A víš, že právě takový věci v tvým psaním miluju:) Jak je to spojilo… I přes všechno ostatní tady prostě můžu cítit, že tam to jejich spojení je, ať si co si udělali… Je to silnější než cokoliv.
Upřímně, na začátku jsem se strašně lekla, kdo to umřel, nejdřív mě napadl normálně Bill… že se někde ufetoval a pak ho našli a… prostě umřel, ale pak mi hned došla ta babička, že je asi pravděpodobnější, když najednou Bill žil a byla scéna s ním. Pak, když mu vypadl ten mobil z ruky, rozbil se mu display a zčernal (jak příznačné…), úplně jsem se lekla, že to byl naopak Tom…! Jako vážně. Jejich maminka je suprová, ještě, že tam přišla a nakonec to nebyl teda Bee, ale i tak jsem moc ráda. Hlavně taky bod pro Billa, že se jí byl schopnej svěřil, a bod pro Toma, že se zase svěřil se strachem jí, a samozřejmě bod pro ní samotnou, že se nekompromisně za Billem vydala. A víe co? Tady ho chápu… konečně víme, proč byl takovej a bůh ví, že je v jádru hrozně hodnej a prostě nevěděl, kam dál… A já už mu odpustila… jen si to prosím tě nezkaž a konečně začněte odznova a jinak, třeba na Vílím zámku, to by byla nádhera <3
Mám radost i za Calvina, ten si to zaslouží, a rozhodně za Chloe, která vždycky ví (nějakej ten její osmej smysl;), co má dělat, aby věci posunula správným směrem.^^
Btw. A Marco? Promiň, ale zklamalas mě, já tam čekala Adama, nee, vůbec se neptej proč:D Leopardí slipy? No comment…:D
tenhle díl byl plný všeho a já nevím, o čem psát dříve!!!
Prvně musím říct, že jsem strašně ráda, že dojela Billova maminka a Billovi pomohla. Přítomnost matky je někdy skutečně to, co potřebujeme, a jak je vidět, přesně tohle Bill potřeboval. Když jí Bill vyprávěl o tom, jak to všechno nezvládá a vlastně žárlí i na samotného Toma, protože mu jej neustále všichni předhazují, bylo mi jej strašně líto. Opravdu ano. Docela jsem mu odpustila všechno to, co provedl a jak moc naštvaná jsem na něj byla. Na stranu druhou prostě měl vyhledat pomoc dříve a fakt nepochopím, proč si nedokázal promluvit s Tomem a nějak to spolu vyřešit. Je to těžko, já se nikdy do takové situace nedostala, tak je těžko soudit…
Za druhé je mi strašně líto babičky. Ačkoli se v povídce moc neobjevovala, měla jsem ji moc ráda, protože byla ohromně milá se srdcem na dlani. Závětí mě moc nepřekvapila, tak nějak jsem čekala, že Tom dostane její podíl firmy a já doufám, že s ním naloží tak, jak bude umět nejlépe. Calvin to asi dost těžko rozdýchá, ale o to radši jsem, že jej nedostal on. Také jsem ráda, že ten pohřeb kluky alespoň maličko stmelil, protože bylo opravdu hezké, když Bill chytil Toma za ruku, protože věděl, že potřebuje oporu. Tak uvidím, co bude v posledním díle. 🙂