Tom také nemohl usnout. Přecházel po pokoji jako rozzuřený lev a v duchu si nadával, jak mohl být tak zbrklý. Proboha, co si o něm teď Bill pomyslí? Musí se z toho vymluvit. Třeba o tom ani Bill nebude chtít mluvit. Ne! Nebude dělat nic. Tedy nic neobvyklého. Bude se chovat jako Tom Kaulitz – rebel.
Vzal do roztřesené ruky telefon a namačkal známé číslo.
„Je víkend, chlape, nebudíš. Hele, když už tě mám na drátě, co děláš? Já jdu právě z Áčka, byla tam i Barbara, a teď chcem jít k Labi. Máte s Maxem sázku ne? Není čas jí vyhrát?“
Tom se nuceně uchechtl.
„Jasně. Tak já do půl hodiny dorazím.“
„Jasný, budu tě čekat. Čau.“
„Čau…“ odpověděl Tom hluchému telefonu.
Odhodil telefon na postel a došel do koupelny. Potřeboval se zklidnit, aby nikdo nepoznal, že se něco děje. Opláchl si obličej studenou vodou a protřel unavené oči. Usušil se a ze skříně vzal hnědou mikinu. Dredy svázal velkou gumičkou a nasadil si kšiltovku. Musel vypadnout. Nemohl si dovolit, aby se Bill dostal do jeho života tak brzy. Potřeboval čas. Zatím v jeho životě nebylo dost místa i pro Billa. Bude muset počkat.
* * * * *
Tom seděl na pohodlné sedačce v jejich malém doupěti a na klíně mu poskakovala Barbara. Sázku vyhrál, samozřejmě. Snad jen jednou se stalo, že by podobnou sázku o přízeň jakékoliv dívky prohrál, avšak mohl za to pád z pěti metrů, při kterém si zlomil nohu a dvě žebra. Jeho pobyt v nemocnici byl poté velmi dlouhý a namáhavý. Moc dobře si pamatoval, že Bill za ním tenkrát ani jednou nepřišel. V hloubi duše věděl, proč to neudělal, avšak pořád si ponechával malou naději, že by přijít mohl. Už tenkrát se jejich vztah svažoval k bodu nula. Zase na něj myslí, sakra! To musí přestat.
Barbara byla plně zaměstnaná Tomovými rty, které až bolestivě okusovala. Nejspíš si myslela, že to Toma vzruší. Spíše naopak, Tom se po třech pokusech ukázat jí, co se mu líbí, vzdal a nechal ji dělat, co chce ona. Bože, ať už to skončí, Bill líbá mnohem líp, pomyslel si.
„Tomi, půjdeme někam stranou?“ ozval se nepříjemně pisklavý hlas u jeho ucha. Oslovený protočil očima a odtáhl se od ní. Podíval se na právě příchozího Andrease a převzal si od něj peníze, pak odstrčil dívku stranou a zvedl se.
„Co to má znamenat?“ zapištěla.
„Sázka, kotě, sázka…“ zasmál se Tom a přešel k minibaru.
„Ty jseš hajzl!“ vykřikla a chtěla ještě něco dodat, ale slova se jí pod vlivem alkoholu motala stejně jako nohy, když rádoby uraženě odcházela pryč. Tom se jen uchechtl a mohutně si loknul Andyho vodky. Ta sedla.
* * * * *
Když se Tom zavěšen z poloviny těla na Andreasovi dostal domů, svítalo. Bylo asi šest hodin. Jen co vkročili na zahradu, otevřely se dveře do domu a v nich stál ospalý Bill. Bezeslova si převzal bratra a táhl jej k pokoji.
„Chodit umím sám!“ rozkřikl se Tom, když se bratrovy ruce obmotaly okolo jeho pasu, aby zabránily případnému pádu ze schodů.
„Tome, přestaň vzbudíš mamku,“ oslovil jej měkce Bill. Věděl, že nemá smysl na něj křičet a nadávat mu, když si to stejně nebude pamatovat.
„Chci do sprchy…“ zašeptal vysíleně Tom a klopýtl. Bill si jej přitiskl více k sobě, aby měl vetší jistotu a vedl jej do koupelny. Opřel jej o skříňku na osušky a odtáhl se od něj. Byl neuvěřitelně cítit cigaretovým kouřem a alkoholem.
„Kdybys něco potřeboval, zavolej mě. A hoď sebou, víš, že mamka vstává brzo,“ řekl Bill a odešel do kuchyně. Potřeboval hrnek silné kávy.
Tom se pomalu vysvlékl ze všeho oblečení a odkopl jej pod umyvadlo. Věděl, že to za něj Bill uklidí. Vlezl si do sprchového koutu a pustil na sebe studenou vodu. Dneska to přehnal. Bolela jej hlava a sotva se držel na nohou. Nápor ledové vody však dlouho nevydržel, a tak raději přepnul na teplou vodu a celý se namydlil. Pak se umyl, vysušil a obmotal si ručník kolem boků a vyšel z koupelny.
„Bille?!“ zavolal do ztichlého domu.
Chvilku na to se pod schody objevil již oblečený Bill. Ačkoliv si Tom zakazoval nepřístojné myšlenky na svého bratra, musel uznat, že i v teplákách a vytahaném tričku, bez jakékoliv známky nalíčení, vypadal naprosto úžasně. Bill tiše vyšlapal schody a zašeptal.
„V kuchyni máš něco k snídani, pokud chceš.“
Tom jej v milém gestu chytl za ruku a palcem jej pohladil po hřbetu ruky. Bill se na bratra bázlivě podíval a znervózněl pod hloubkou jeho pohledu. Nebyl si jistý, jak si má ten dotyk vyložit. Ještě před pár hodinami by to nijak neřešil. Dříve se občas stávalo, že Tom ve své slabé chvilce projevil trochu citu. Bylo to zřídkakdy, ale stávalo se to. Jenže po tom ne zcela nevinném čistě nebratrském polibku, se jeho shlížení na bratra poněkud změnilo.
Tom se mírně pousmál a pustil jeho ruku, sešel ze schodů, přičemž se musel přidržovat zdi, aby neupadl. Zamířil do kuchyně a posadil se k lákavě vonící snídani. Bill mu připravil zlatavé tousty a mléčnou kávu. Obojí zbožňoval. Znovu si uvědomil, že ačkoliv bratrovi svým chováním někdy velice ubližuje, i přes to jej má Bill rád. S lehkým povzdechem se zakousl do své snídaně.
Bill došel do koupelny a v hlavě si stále přehrával události minulé noci. Musel vzpomínat na polibek, který od bratra dostal. Tolik se lišil od toho s Jonathanem. Bylo v něm tolik rozporuplných pocitů, že ani nevěděl, který by měl pojmenovat jako první. S Joem byl polibek nevinný a velmi nesmělý, ale s Tomem byl dravý, vášnivý a hříšně vzrušující. Nedokázal však říct, který se mu líbil víc.
Vešel do koupelny a automaticky začal uklízet nepořádek, který Tom udělal. Po těch letech nad tím už nepřemýšlel. Sebral špinavé prádlo a dal jej do proutěného koše u pračky. Opláchl sprchu, vytřel mokrou podlahu a odešel do kuchyně. Tom stále seděl u stolu a ládoval se tousty. Zbylé kapičky vody mu stékaly po jemně opálených zádech a vpíjely se do huňaté osušky. Ten pohled byl k nezaplacení.
„Jsi celý mokrý, nastydneš,“ špitl tence, když přišel ke stolu a posadil se naproti Tomovi. Složil ruce do klína a raději se díval z okna. Bylo to jednodušší než snášet bratrův pohled.
Tom dojedl poslední sousto a upil své kávy. Odsunul prázdný hrnek stranou a zahleděl se na zachmuřený profil bratrova obličeje.
„Děkuju za snídani,“ řekl tiše, avšak jeho slova k Billovým uším doletěla. Pak se zvedl a udělal něco, čímž vyrazil Billovi dech. Vzal talíř a prázdný hrnek a odnesl vše do myčky.
„Co to s tebou je? Co se to děje, Tome?“ vydechl Bill zkroušeně a zadíval se na své dvojče, které si před něj kleklo na kolena a vzalo jeho ruce do svých.
„Jednou ti to vysvětlím, možná na to přijdeš i sám, ale teď není správný čas. Musím se nejdřív zbavit starého života a to chce čas. Ale jednou zase budeme v pořádku, to ti slibuju, bráško.“
Bill zmateně zamrkal. Tak láskyplná slova od bratra již dlouho neslyšel. Čišelo z nich tolik něžnosti a náklonnosti, až to bylo k nevíře. Třeba se přeci jen trochu změní. Možná. Kéž by!
autor: Vanity
strašně se mi líbí, jak se Bill k Tomovi chová… je vidět, že ho má opravdu moc rád… a Tom se taky začíná měnit, což je jenom dobře… ale už by se měl zbavit tý party, která ho do tohohle vlastně dostala… super dílek, těším se na další =)
[1]: Souhlasím, Bill je prostě bráška do nepohody =)
A já doufám, že Tom to myslí opravdu s tím polepšením vážně, je totiž nejvyšší čas na změnu, než se dostane na cestu, ze které není návratu…
[2]: Jani, dej mu šanci, prosím…
Pohled k nezaplacení – tak s tím naprosto souhlasím.♥
Tommy, k tobě, příště, až si zas s něčím nebudeš vědět rady, "určitě" se poraď s Andym…
Musím se ale přiznat, že je mi strašně moc sympatický Jo. Hodí se k Billímu, je k němu tak hodný a jemný. Dává Billovi přesně tu něhu, kterou potřebuje. Já těm dvěma opravdu fandím. A bude mi Joa líto, až se Bill dá dohromady s Tommym (asi to tak dopadne, když jde o TWC, že?). A ještě jsem nenapsala, že Billova role tady je úžasná, moc se mi tu líbí jeho chování. Na to, kolik mu je, má přesné představy, co od života čeká, čeho chce docílit. Držím mu palce. (Jeho obrázek bych ráda viděla, musí být krásný!)